Čtyři a půl roku, tak dlouho jsem čekal, až si budu moci zase zahrát něco od Amanity. Na tu jednu hru ročně od Chuchla až po Happy Game jsem si tak nějak zvykl a teď mi tato tvorba opravdu chyběla. Vyplatilo se to předlouhé čekání? Ano i ne, o tom se rozepíši níže. Teď je nejhorší to, že po nevím jaké době vůbec netuším, na čem dalším Amanita pracuje, jestli vůbec na něčem. Snad ano a snad se brzy něco oznámí nebo vyjde pokračování Pilgrims.
Phonopolis je skvělé. To kartonové vzezření je výtečné a je vidět, že si s tvorbou autoři dali opravdu hodně práce. Aby také ne, když vývoj trval přes deset let. Vše se krásně trhaně hýbe, občané města poslušně plní příkazy z amplionů a hlavní hrdina Felix je takový správný ťulpas, který se během své práce úplnou náhodou vymanil z nadvlády Vůdce. Nic nového pod sluncem. Vyprávění příběhu je poutavé a vše pěkně odsýpá. Bohužel až tak rychle, že je za pár hodin po všem, a to i na poměry, na něž jsem po léta zvyklý. Alespoň že ten konec je vcelku nečekaný a jednoho Vůdce nahradí tři další.
Hodně rušivým elementem jsou neustálé předěly s nahrávací obrazovkou. V dnešní době u takovéhoto titulu opravdu nechápu, proč přechody mezi lokacemi nemohou být plynulé, maximálně s vteřinovým zčernáním obrazovky. Rušivý je vlastně i hlas hlavní postavy. Když pominu drmolení v Pilgrims, Phonopolis je první hrou studia s plnohodnotným dabingem a mě osobně to k Amanitě prostě nesedí. Všechny situace by se daly vysvětlit gesty nebo různými zvuky, což je to, co u Muchomůrek prostě umí. Jsem zvědavý, jak se na to budou tvářit ostatní hráči a zda se vývojáři v další tvorbě vrátí ke svému standardu.
Kdybych byl hodně zlý, mohl bych hru přirovnat k Chuhlovi, protože těch hádanek je tu na tom malém prostoru opravdu hodně a jednotlivé lokace jsou od sebe oddělené. Není to ale až tak markantní a příběh i humor je tu na daleko vyšší úrovni, než při nahánění Kekela. Prý se pracuje na českém dabingu, tak si to dám zajisté ještě jednou, abych mohl porovnat ten rozdíl. Jak jsem ale psal výše, klidně bych se bez jakéhokoli mluveného slova bez problému obešel.
Phonopolis je skvělé. To kartonové vzezření je výtečné a je vidět, že si s tvorbou autoři dali opravdu hodně práce. Aby také ne, když vývoj trval přes deset let. Vše se krásně trhaně hýbe, občané města poslušně plní příkazy z amplionů a hlavní hrdina Felix je takový správný ťulpas, který se během své práce úplnou náhodou vymanil z nadvlády Vůdce. Nic nového pod sluncem. Vyprávění příběhu je poutavé a vše pěkně odsýpá. Bohužel až tak rychle, že je za pár hodin po všem, a to i na poměry, na něž jsem po léta zvyklý. Alespoň že ten konec je vcelku nečekaný a jednoho Vůdce nahradí tři další.
Hodně rušivým elementem jsou neustálé předěly s nahrávací obrazovkou. V dnešní době u takovéhoto titulu opravdu nechápu, proč přechody mezi lokacemi nemohou být plynulé, maximálně s vteřinovým zčernáním obrazovky. Rušivý je vlastně i hlas hlavní postavy. Když pominu drmolení v Pilgrims, Phonopolis je první hrou studia s plnohodnotným dabingem a mě osobně to k Amanitě prostě nesedí. Všechny situace by se daly vysvětlit gesty nebo různými zvuky, což je to, co u Muchomůrek prostě umí. Jsem zvědavý, jak se na to budou tvářit ostatní hráči a zda se vývojáři v další tvorbě vrátí ke svému standardu.
Kdybych byl hodně zlý, mohl bych hru přirovnat k Chuhlovi, protože těch hádanek je tu na tom malém prostoru opravdu hodně a jednotlivé lokace jsou od sebe oddělené. Není to ale až tak markantní a příběh i humor je tu na daleko vyšší úrovni, než při nahánění Kekela. Prý se pracuje na českém dabingu, tak si to dám zajisté ještě jednou, abych mohl porovnat ten rozdíl. Jak jsem ale psal výše, klidně bych se bez jakéhokoli mluveného slova bez problému obešel.
Pro: kartonový svět, trhané pohyby, skvěle vykreslená diktatura, příběh, konec, hudba
Proti: krátké, časté nahrávací obrazovky, občasné bugy