Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jumas

Jumas

 

Komentáře

« Novější Starší »

Perestroika

  • PC 40
Perestroice jsme s kamarády přezdívali "Zpívající žáby", protože pět červených tvorů, podobajících se zmíněným obojživelníkům, vždy po skončení hry na obrazovce tancovalo a podle nás i zpívalo. Přes PC speaker bylo slyšet jen několik tónů, ale když jsem hru díky zvukové kartě slyšel po letech i s opravdovým zvukem, zjistil jsem, že jsme měli pravdu a žáby opravdu zpívají čačača.

Jde o hříčku, ve které je mimo úvodní obrazovky veškerý text v azbuce, ale jednoduché ovládání lze pochopit i tak. Horší je to s dokončením. I přes několikeré rozehrání se mi to nikdy nepodařilo a zpívající pětici jsem viděl daleko dříve, než po posledním levelu.

Perestroika byla jednou ze tří her, které jsem hrával na třiosmšestce u kamaráda na chatě, ale jak Ski or Die, tak Lemmings běželi daleko častěji, protože obě hry svou hratelností daleko převyšují frustrující skákání po mizejících leknínech.

Pro: žáby, ovládání, na chvíli zabaví

Proti: vysoká obtížnost

+20

Counter-Strike

  • PC 60
Online multiplayer si zahraji jen zřídka kdy. Však je to vidět i ze seznamu mnou hodnocených her, kde se mimo Counter-Strike nachází už jen tři další online tituly. Kdyby se CS 1.6 nenacházel spolu s Medal of Honor: Allied Assault a Return to Castle Wolfenstein na strojích v počítačové učebně mé střední školy, určitě bych jej doma nikdy nezapnul.

Se spolužáky to však byla jiná káva. Když vyprázdním virtuální zásobník do někoho, koho znám osobně, je to úplně jiný pocit, než přestřelka s no name hráči. Lépe se mi hrálo na straně teroristů, než za policajty, ale když už jsem musel být na straně zákona, volil jsem vždy příslušníka SAS s plynovou maskou přes obličej. U teroristů to většinou vyhrála organizace Arctic Avengers ze Švédska.

Ze zbraní jsem nejvíce využíval IDF Defender při hře za teroristy a Clarion 5.56 u policie. Někdy ale přišla řada i na odstřelovačky a ve výjimečných případech i na nože. Dobrou pomůckou se ukázal být neprůstřelný štít, který však měla k dispozici jen protiteroristická strana a jeho velká výhoda byla vykoupena tím, že jsem mohl střílet jen pistolí.

Na nějaký ten turnaj s kamarády je Counter-Strike, co se týče FPS, jednou z nejlepších voleb, mě ale daleko více vyhovoval multiplayer v Medal of Honor: Allied Assault, kde u některých map nevadí ani menší počet hráčů (třeba jen dva). CS navíc nemá žádnou kampaň pro jednoho hráče, takže sólisté si moc zábavy neužijí, i když lze hrát proti počítači.

Pro: hra s kamarády, velký výběr zbraní, štít

Proti: hra proti počítači

+10(11-1)

Plane Arcade

  • PC 60
Letecké simulátory (nebo spíše letecké arkády) jsem dohrál tři a všechny jsou freeware. AirStrike: Šturmovík 2004, ale ten se snad ani nedá počítat, dále pak Rocket Racer Championship, který mě bavil asi nejvíce a samozřejmě také právě komentovaný Plane Arcade.

Ovládání pomocí myši je plně dostačující a reaguje v tu pravou chvíli. Letouny jsem se naučil sestřelovat vcelku rychle, i když proti přesile jsem se nejednou zapotil, ale horší to bylo s pozemními cíli. Nehybné a neškodné budovy ještě šly, ale likvidace pohyblivých a ještě k tomu střílejících vozidel už mi dala více práce.

Vyzkoušel jsem i některé komerční tituly, ale zjistil jsem, že mé potřeby naplní i ty zdarma. Nikdy jsem nebyl žádný hardcore letec a určitě jím také nikdy nebudu, ale občas si zahrát nějakou podobnou arkádu určitě není na škodu.

Pro: ovládání, některé mise, letadla

Proti: likvidace pozemních cílů

+13

Dreamfall: The Longest Journey

  • PC 85
Původně jsem si chtěl zahrát Dreamfall hned po prvním dílu, ale po mírném zklamání z The Longnest Journey jsem jej odložil na neurčito. Kdybych však věděl, o co se jedná a podobně jako u série NOLF nebo Max Payne se doberu názoru, že druhý díl předčí ten první, šel bych do toho dříve. Na rozdíl od zmíněných herních sérií mou náklonnost neovlivňuje fakt, že bych se k jedničce dostal až po pokračování, ale prostě mi Dreamfall sám o sobě sedí daleko více.

Hned na začátku jsem měl menší problémy se spuštěním, ale nakonec jsem je vyřešil. Pak jsem konečně zjistil, odkud že si to musa vypůjčil svého avatara a jak je vlastně Wonkers milý společník. Oblíbil jsem si i hlavní hrdinku Zoë, která je sice neskutečná flákačka a má hodně tolerantního otce, ale i tak mi byla daleko sympatičtější, než April, kterou jsem na rozdíl od většiny nikdy moc nemusel. Ale i slavná April Ryan už nebyla tak otravná a její chování či postoje mi přišly celkově uvěřitelnější.

Prvky akční adventury, jako je ovládání pomocí kláves WSAD, boj či stealth postup byly dobrým oživením hratelnosti, i když nebyly zrovna nejlépe zpracovány a zvláště konzolová kamera si někdy dělala, co chtěla. Jde o koridor se spoustou nahrávacích obrazovek, ale to mi zde vůbec nevadilo.

Návrat do starých známých lokací, které se po deseti letech více či méně změnily, byl fascinující a přesto, že první díl nepatří mezi mé nejoblíbenější hry, nedovedu si představit hrát Dreamfall bez znalosti The Longest Journey. I známé postavy včele s Vránou mě potěšily. Nové lokace se také vcelku povedly, ať už jde o jeskyně, vězení, WATIcorp a především muzeum, kde je každý exponát vtipně okomentován.

Musím ještě také zmínit pár výtek, které mi zkazily celkový dojem. Když pominu, že mi hra párkrát spadla, tak mě nejvíce štvalo zasekávání mé postavy o jinou tak, že se nemohla hnout a jedinou možností, jak to vyřešit, bylo nahrání uložené pozice. Naštěstí se hra ukládá sama vcelku často, takže nešlo o nic závažného. V příběhu, který se mi opravdu líbil, mě nejvíc štvalo to zelené monstrum, které se do hry vůbec nehodilo a ten konec jsem mu přál.

Hra má spád a ke konci je to neskutečná jízda, i když už téměř bez interakce a co na tom, že rozuzlení přidává k těm nevyřešeným otázkám mnoho dalších. Teď, když existuje pokračování už to není tak palčivý problém. Uvidím, jestli se na něj někdy vrhnu, protože ten epizodický formát mě trochu odrazuje.

Pro: příběh, Zoë, Wonkers, prvky akční adventury, staré i nové lokace, Vrána

Proti: neposedná kamera, pády hry, zasekávání postav, zelené monstrum

+31

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps And Beans

  • PC 85
Filmy s Budem Spencerem a Terencem Hillem zbožňuju. Westerny mi až tolik nesedí, ale na pětici Jdi na to, Dva poldové, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Kdo najde přítele, najde poklad a Dvojníci nedám dopustit. Až na Dvojníky se ve Slaps And Beans nacházejí prvky ze všech zmíněných filmů a hlavní padouch je dokonce sám velký K dvojka (ve filmu Jdi na to K jednička), takže i přes mé počáteční obavy o kvalitu zpracování jsem se do hry pustil.

Zpočátku mi trochu dělalo problémy ovládání, ze kterého mě bolely ruce a bohužel nejde přenastavit. Pak jsem ale vyzkoušel tlačítka pro druhého hráče a náhle se mi hrálo daleko lépe. Mlácení, hlášky, střílení, pojídání fazolí, mlácení, minihry, závody, házení ovoce, mlácení, jízda autem, stealth postup, pití piva a už jsem zmiňoval mlácení?

I když je však hlavní náplní tohoto titulu především likvidace všemožných padouchů, za zmínku stojí i příběh, který je poslepovaný z řady původních scének a sem tam doplněný o něco navíc. Dost mě to překvapilo, ale vzniklý mišmaš funguje parádně a moje putování dávalo i smysl.

Nebyl bych to já, abych se nepokusil splnit všechny nápadité achievementy a nakonec se mi to povedlo. Původních pět hodin, které jsem potřeboval k dohrání se sice opakováním potřebných úrovní natáhlo na více jako osm, ale stálo to za to. Jediné, co mě občas brzdilo, byly bugy, které zapříčinily zaseknutí hlavních protagonistů na místě, což šlo vyřešit jen restartem daného levelu.

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps And Beans není tou nejlepší herní adaptací, kterou jsem kdy hrál. Tou je a nejspíše i zůstane Třináctka. První příčka mezi mnou hodnocenými hrami čistě podle filmové předlohy však této mlátičce jednoznačně patří. Pokud jste fanoušky slavné italské dvojice, jistě se budete bavit tak, jako já, ale pro ostatní to nebude ani poloviční zážitek.

Pro: Bud Spencer, Terence Hill, příběh, hlášky, mlácení, nápadité achievementy, K dvojka

Proti: nemožnost přenastavení ovládání, bugy

+23

Rumble Box

  • PC 50
Bojovky nejsou zrovna žánrem, který bych nějak zvlášť vyhledával, v Rumble Box je však vše zjednodušeno, jak to jenom nejvíce jde a jedná se tedy spíše o arkádu. Jak tak jinak zařadit hru, která po vás chce ztřískat hromadu kostičkových panáků na jednu hromadu tak, aby bylo možné z daného levelu utéct.

Tolik kostek, jako v jakékoli zde vymlácené aréně, není snad ani v Minecraftu. Nepřátel je takové množství, že jsem chvílemi i ztrácel přehled, a když se k tomu přidaly ještě vybuchující hlavy některých bojovníků, tak bylo dílo zkázy dokonáno. Na vybití vzteku je Rumble Box bezpochyby ideálním titulem, ale jinak v podstatě nemá co nabídnout.

Pro: na vybití vzteku ideální

Proti: nepřehledné, stereotypní

+8

Mamba

  • PC 50
Mamba patří mezi hry, kterými jsem si krátil hodiny počítačů na základce. Narozdíl od Pampucha nebo prvního a druhého dílu zaječí série Jazz Jackrabbit jsem u ní tolik času netrávil. Ten pitomej had mě hrozně štval, protože mě nechtěl nechat natáhnout vlákno pavučiny tak, abych mu zmenšil manévrovací prostor.

Než se mi poprvé podařilo zabrat osmdesát procent herního pole a dostat se tak do dalšího kola, tak byl můj pavouček sežrán snad stokrát. Vůbec netuším do jakého levelu jsem se dostal, natož kolik jich hra obsahuje, ale nejspíš je nekonečná. Určitě však má něco do sebe a stojí alespoň za vyzkoušení.

Pro: nápad, pavouček, jednoduché ovládání

Proti: na mě až moc obtížné

+7

A Vampyre Story

  • PC 80
S tvorbou herního designéra Billa Tillera jsem doposud neměl co do činění a před rozehráním A Vampyre Story jsem ani nevěděl, že má tento bývalý zaměstnanec LucasArts na svědomí adventury jako Full Throttle, The Dig nebo třeba The Curse of Monkey Island. To bych se asi do dobrodružství pařížské operní pěvkyně pustil dříve.

Ústředními postavami zde jsou Mona de Lafitte a její užvaněný netopýří společník Froderick. Oba tvoří skvěle sehraný tým, který se neustále pošťuchuje různými narážkami na vše, co vidí a jde jim to opravdu bravurně. Dá se tu bavit úplně se vším, takže situace typu "Ahoj stěno, co ty si o tom myslíš?" se vyskytují opravdu často, a i když Mona někdy prohlásí, že se s tímto předmětem bavit opravdu nebude, zkoušel jsem tuto možnost neustále.

Nejvíce jsem se pobavil u odkazu na film Trosečník (kdy Froderik prohlásil, že mu jeden smajlík na stěně připomíná kámoše Wilsona, kterej je hodnej, ale hrozně tichej :)), super vymožeností je i koňská botička za špatné parkování a téměř pětiminutová hádka šlapky s dirigentem, v níž zazněla spousta ne úplně sprostých nadávek, se také nevyskytuje v každé druhé hře. Lokací není moc, ale jsou využity na maximum, takže jsem stereotypem netrpěl, i když musím přiznat, že po odchodu z hradu už hra přeci jen ztratila něco ze svého kouzla.

Plánováno bylo více dílů, na což odkazuje i otevřený konec, ale další nejsou a s největší pravděpodobností ani nebudou. To je však ohromná škoda, protože dobrých adventur není nikdy dost a i přes občasné bugy, kdy se opakovaly již jednou viděné animace nebo problikávaly postavy při rozhovorech A Vampyre Story dobrá adventura rozhodně je.

Pro: Mona, Froderick, možnost oslovit neživé předměty, humor, hrad

Proti: není pokračování, bugy

+14

Ve stínu havrana

  • PC 40
Českými humornými adventurami se to na konci devadesátých let jen hemžilo a Slovensko nechtělo zůstat pozadu, a tak se parta lidí s duhovým nosorožcem ve znaku rozhodla také přispět svou troškou do herního mlýna. Bohužel to nijak valně nedopadlo.

Zeměkouli jsem měl rád, ale Lábus není Izer a je prostě vidět, že mu ta herní branže tolik nesedí. Přesto je však tento známý hlas tím nejlepším, co hra nabízí. Příběh je totiž otřesný a rozhovory jakbysmet. Navíc je hra přímo prošpikována nesčetnými bugy, a tak k zásekům nedocházelo jen v případech, kdy jsem nevěděl, jak dál.

Nelogické prvky jsou pro humorné adventury vcelku typické, ale tady jich podle mě bylo až moc. Všude je rozeseto plno kamenů, ale sebrat lze jen některé, v každé druhé lokaci je sekera, ale nevyužil jsem ani jedinou a jednou z nejhloupějších věcí, na kterou jsem narazil, byla situace s žábami, z nichž šla jedna sebrat (a to opakovaně), ale nenašla žádné využití.

Pokud bych měl Ve stínu havrana porovnat s tehdejší konkurencí, vychází mi jako jednoznačný vítěz Horké léto, u kterého pro mě však hraje velkou roli nostalgie. Druhý díl už značně ztrácí, ale stále mě bavil více, než mírně nadprůměrný Polda, no a Havran je až na samotném chvostu žebříčku ve vodách podprůměru.

Pro: Jiří Lábus

Proti: příběh, rozhovory, bugy, nelogické prvky

+21

Unmechanical

  • PC 85
Když jsem Unmechanical spouštěl poprvé, nenapadlo mě, že bude tím prozatím nejlepším titulem, který jsem letos hrál. Není toho zatím moc a ty předchozí čtyři kousky ani žádné absolutní hitovky nejsou, ale že dám putování malého nemotorného robůtka více, než cestě Na Měsíc? To jsem opravdu nečekal.

Na začátku mi připadalo, že má Unmechanical trochu volnější tempo, ale jakmile jsem si osvojil vcelku intuitivní ovládání, odsýpalo to jedna báseň. Jednotlivé hádanky, na kterých je hra postavena především, jsou vcelku logické a zasekl jsem se na nich jen výjimečně. Navíc se často mění, takže se u mě nedostavil stereotyp snad ani jednou.

Povedlo se mi splnit všechny achievementy a jeden z nich s názvem Loopist (čtyři otočky za sebou) mi ještě dlouho bude ležet v hlavě, protože jsem při jeho asi hodinovém plnění nadával jak dlaždič.

Dvě možná zakončení, a to jak v základní hře, tak i v minirozšíření, manipulace s předměty, ozvučení, upgrade na ponorku či parťák v DLC, to všechno jsou přednosti, kterými se tento kousek může pyšnit. Jedinou kaňkou na kráse je asi jen občasné zaseknutí pod některou z překážek a nutnost restartu uložené pozice. To se mi ale stávalo zřídka kdy, takže nemohu jinak, než toto robotí dobrodružství doporučit, a to nejen milovníkům logických her.

Pro: létající robůtek, ovládání, manipulace s předměty, dvě možná zakončení, parťák v DLC

Proti: občasné zaseknutí pod některou z překážek

+20

Knytt Stories

  • PC 60
Základní hratelnost Knytt Stories se oproti předchozímu dílu příliš nezměnila a stále jde primárně o hledání a sběr předmětů, rozházených všude možně. Co se ovšem změnilo hodně, je způsob, jak se k nim dostat.

Zatímco v Knyttovi bylo možné jít kamkoli hned od začátku, zde se jednotlivé oblasti zpřístupní až poté, co je sebrán potřebný předmět. Odehrál jsem jen základní kampaň, která mi přišla zhruba stejně dlouhá, jako u jedničky a do dalších se již nepouštěl, ale věřím, že jsou podobně kvalitní.

Pro: Knytt, checkpointy, prostředí

Proti: krátká základní kampaň

+10

Knytt

  • PC 60
Knytt je malý človíček, kterého unese mimozemšťan. Jejich vesmírné plavidlo ztroskotá na neznámé planetě a na mě bylo, abych jej opravil, a Knytt se tak mohl co nejdříve vrátit domů

Na planetě je rozmístěno několik checkpointů, takže jsem nepřišel o svůj postup, když jsem náhodou na několika málo místech s Knyttem zahynul. Prostředí je skoro pořád stejné a mění se snad jen barevné schéma. Mimo skákaní jsem mohl i šplhat a některé vrcholy, které jsem touto činností zdolal, byly opravdu vysoké.

Pro: Knytt, checkpointy, prostředí

Proti: krátké

+6

To the Moon

  • PC 60
To the Moon jsem si chtěl zahrát od té doby, co jsem slyšel nádherný soundtrack, jímž hra disponuje, ale odrazovala mě grafika, kterou má na svědomí RPG Maker. Poté, co na mé vlastní svatbě hrála Johnyho verze For River spolu s Take Me Anywhere, jsem však ke hře cítil jakýsi dluh, který bylo třeba konečně splatit.

Vše stojí na opravdu kvalitním příběhu, jež mě chytl a nepustil až do samotného konce. Aby bylo možné dokončit zadaný úkol, bylo třeba procházet čím dál tím starší Johnyho vzpomínky a pomocí vyslechnutí rozhovorů a nacházení důležitých předmětů rozplétat veškeré nitky.

Rozhovory byly v převážné většině opravdu skvělé, ale předměty (včetně mého oblíbeného plyšového ptakopyska) se neustále opakovaly. A opakoval se také postup, jak se posunout zase o kousek dál. Získat paměťová spojení, najít memento a poskládat puzzle, to opravdu není herní mechanika, kterou bych mohl vychvalovat do nebes.

Jak už jsem psal, hlavním prvkem je zde příběh, ale pouze ten mi u her nestačí, ať už je podpořen sebelepším hudebním podkresem. To the Moon však v podstatě nic jiného nenabízí, což je určitě škoda. Nečekal jsem žádný herní klenot, ale i tak podle mě mohl být první komerční počin Freebird Games o poznání lepší.

Pro: příběh, soundtrack, plyšový ptakopysk

Proti: opakování herních mechanik, mimo příběhu nic navíc

+12

Crayon Physics Deluxe

  • PC 60
Placená verze Crayon Physics s podtitulem Deluxe již není jen tou desetiminutovou hříčkou, jakou byl předchůdce. Ano princip zůstává stále stejný, tedy posbírat s červeným míčkem zlaté hvězdy v každé úrovni a dokonce se tu objeví i pár stejných obrazovek z freeware počinu. Hra však doznala řady změn, které byly ve většině případů ku prospěchu.

Jednou z nejzásadnějších novinek je možnost nakreslit téměř jakýkoli tvar, což posunuje hratelnost zase o kousek dál. Potěšila mě i interaktivní mapa, do které jsem si mohl libovolně čmárat. Dále přibyly rakety, a především pak provazy, s nimiž se dají vytvořit skvělé mechanismy a já osobně je považuji za to vůbec nejlepší, co hra nabízí.

Samozřejmě jsem musel získat i bonusové hvězdy, kvůli kterým bylo třeba dostrkat míček ke klasickým hvězdám pouze kreslícím způsobem (bez cvrnkání), což vcelku šlo, ale použít na to jen jeden objekt už bylo o dost složitější.

Nechápu, že je pro vstup na poslední ostrov s finálovou úrovní nutné posbírat polovinu těchto extra hvězd, protože jejich získání není nic jednoduchého, a i když já je sbíral dobrovolně, někteří hráči z toho jistě nebudou dvakrát nadšení. Navíc podle všeho v první verzi stačily na dokončení jen základní hvězdy a tato "vychytávka" byla přidána až později.

Ke konci již značně přituhovalo a i dokončení levelů klasickým způsobem mi občas dělalo značné problémy. I když se mi podařilo posbírat všechny hvězdy, obtížnost závěrečných levelů nemusela být nastavena tak vysoko. Mohlo jít o skvělou hru, se skvělým závěrem (Newton pod jabloní), ale výsledkem je jen lehce nadprůměrný titul.

Pro: téměř neomezené kreslení, mapa s ostrovy, rakety, provazy, závěr

Proti: nutnost bonusových hvězd pro dokončení, ke konci vysoká obtížnost

+13

Crayon Physics

  • PC 50
Před tím, než rozehraji jakoukoli hru, zjistím si, jestli nemá více dílů a snažím se vždy začít tím prvním. Proto jsem i před Crayon Physics Deluxe vyzkoušel freeware předchůdce, který byl vytvořen během pouhého jednoho týdne.

Jedná se o opravdu netradiční počin, k němuž jsem se dostal jen náhodou a musím přiznat, že jsem se celých těch deset minut bavil tak, jako ještě u žádného jiného reálného kreslení. Jasně, že to mohlo být kapánek lepší a určitě i delší, ale o to více se těším na plnohodnotné pokračování, do nějž se co nevidět pustím.

Pro: zábavné kreslení, ztřeštěná fyzika, originální

Proti: krátké, nedoladěné

+13

Liero

  • PC 65
Nějaké díly Wormsů jsem zkoušel, ale nikdy jsem u nich nevydržel moc dlouho. Liero je úplně jiná káva. Žádné bitvy na povrchu, ale pěkně v podzemí, a k soupeři je tak třeba se nejdříve prokopat, podobně, jako je tomu v Tunneler 2.0.

Co jsme u Liera zažili s bráchou zábavy, ty propařené hodiny se spočítat snad ani nedají. Postupně se naše dovednosti zlepšovaly a nedocházelo už k moc častým sebevraždám. Zakazovaly jsme si smrtonosné zbraně, jako byly třeba chiquita bomby nebo laser na zjištění polohy a hned se doba jednoho duelu mnohonásobně prodloužila.

Lano s hákem létalo vyčištěným prostorem sem a tam a hledalo především kameny, protože při přichycení na hlínu hrozilo jeho odstřelení. Zábava to byla opravdu neskutečná, ale všechno jednou končí a i Liero po čase přestane bavit, vzpomínky však zůstanou.

Pro: podzemní boje, zbraně, lano s hákem

Proti: po čase přestane bavit

+10

Kaboom Monsters

  • PC 60
Když nepočítám Srdce, FreeCell, Solitaire a případně ještě Spider Solitaire, tak jsem téměř žádnou karetní hru na PC ještě nehrál. Kaboom Monsters jsem si však chtěl zahrát už od té doby, co moje žena tento titul vyhrála na SteamGifts, což je přes dva roky. Ten správný čas na vyzkoušení přišel až teď.

O příběh zde ani tak nejde, protože mimo několika komiksových scének jsem se o něm moc nedozvěděl. Bylo úplně jedno, že jsem si zvolil klan Blutos, protože na dostupnost karet, o kterou jde především, to nemá žádný vliv a mohl jsem tak používat i karty Yabbské, Gringranské, ale i jakékoli jiné.

Samotné přebíjení je opravdu zábavné a neomrzelo mě ani na konci padesátého, tedy posledního levelu. Zpočátku to bylo hodně jednoduché a vyhrál jsem každou bitvu, ale po úvodních kolech je třeba již trochu taktizovat a přizpůsobit se hře soupeře. Bavilo mě vytváření vylepšených karet u kouzelníka, ale po té, co jsem zjistil, že daleko jednodušší a hlavně levnější je kupování již hotových karet v obchodě, přestal jsem jeho služeb využívat.

Kováře jsem navštívil jen jednou, abych zjistil, co nabízí, ale vylepšení karet pomocí zbraní nebo štítů nebylo vůbec potřeba. Stejné to bylo i se surovinami a speciálními balíčky karet, které byly zbytečně předražené.

Škoda, že hra už asi napořád zůstane nedokončená, protože je to na ní hrozně vidět, ať už ve formě častých bugů či obrazovek s příslibem nových funkcí. Zbytečně tím ztrácí své prazvláštní kouzlo, které mě zlákalo k hraní.

Pro: komiksová grafika, karty, přebíjení, kouzelník, hudba

Proti: nedokončené, bugy

+8

flOw

  • PC 55
Buněčná fáze ve Spore mě bavila ze všeho nejvíc a ve flOw jde vlastně o to samé, jen je to jediná náplň hry. Požírání tvorečků menších, než je ten můj, je herní princip, který se v pozměněné podobě táhne už od Katamari Damacy.

Projít všechny světy a požrat při tom všechny bossy stojí za to, i když musím přiznat, že ke konci už mě to moc nebavilo a dostavil se stereotyp. Každopádně víc takových her, požírání je zábava.

Pro: hratelnost, jednoduché, zábavné

Proti: po čase stereotyp

+13

The Plan

  • PC 40
Dlouhou dobu byl The Plan jedinou hrou z roku 2013, kterou jsem hrál a já se skoro až styděl jej mít na svém profilu jako nejlepší hru těchto třistapětašedesáti dní. Letos jsem se ale dostal k Brothers: A Tale of Two Sons a můj žebříček byl obohacen o nesrovnatelně lepší titul.

V této arkádě jsem se vžil do role mouchy, která se během svého putování neustále zmenšuje, jelikož se vzdaluje od kamery, aby bylo zachyceno co možná nejrozsáhlejší okolní prostředí. Za pár minut je hotovo, ale už minimálně kvůli konci určitě stojí tento titul za vyzkoušení. Pokud si navíc stáhnete hru ze Steamu a spustíte druhý mód za světlušku, dostanete patřičné ohodnocení.

Norští vývojáři ukazují i ve svém dalším titulu Among the Sleep, že nouzi o nápady rozhodně nemají. Bohužel však nejsou příliš zkušení a na jejich titulech je to hodně znát. Jsem zvědav, jak se předvedou se svým dalším počinem s názvem Mosaic.

Pro: hra za mouchu, konec

Proti: krátké

+11

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • PC 55
Z českých humorných adventur, vytvořených v devadesátých letech, jsem měl vždy radši Horké léto se skvělým Zdeňkem Izerem, než tak trošku tupého Poldu s Luďkem Sobotou. Jistě na to měl vliv i fakt, že k Majerovi jsem se dostal skoro hned po vydání, zatímco s Pankrácem jsem měl co do činění až o mnoho let později.

Poldu vyzdvihuje z průměru skvělý dabing, avšak s humorem už to bohužel tak slavné není. Některým hláškám jsem se i zasmál, ale většinou jde o primitivní legrácky, které mě spíše překvapily svou brutálností, než vtipností. Příběh jsem ani nevnímal a dialogy později už jen bezduše pročítal. Nepotěšilo mě také velké množství předmětů, jež po celou hru nenašly využití, ani jejich nelogické kombinace, které se vyskytovaly na můj vkus až příliš často.

První díl Horkého léta mě baví i dnes a navnadil mě na vyzkoušení pokračování, které jsem po letech konečně rozchodil. Poldovi se to však nikdy nepovedlo a nejspíše už ani nepovede. Určitě jsem nebyl sám, koho překvapilo vydání šestého dílu devět let po pětce a ještě více kroutím hlavou nad chystanou sedmičkou. Polda podle mě měl jakýsi potenciál právě v oněch devadesátkách, ale dnes jsou adventury už úplně jinde.

Pro: dabing, některé hlášky

Proti: primitivní humor, mnoho předmětů bez využití, nelogické kombinace předmětů

+16

Roudnický Příběh

  • PC 30
Roudnický příběh je jednou z nejdelších freeware adventur, kterou jsem hrál. Většina podobných titulů se dá dohrát do třiceti minut, ale zde mi dohrání trvalo asi dvě hodiny, což má na svědomí nejspíše dlouhý vývoj, při kterém byl neustále přidáván další obsah.

Příběh je uhozený a je jasné, že byl tvořen především pro studenty gymnázia v Roudnici nad Labem, kteří se v něm možná i najdou. Humor je úplně stupidní a tempo hry je až neobvykle pomalé. Doporučuji spíše hry od Enteronu, než tuhle blbost.

Pro: nadprůměrná herní doba

Proti: příběh, humor, tempo hry

+10

Karlův příběh: O den poté

  • PC 10
Pokračování Karlova příběhu se nese ve stejném duchu, jako předchozí díl. Bohužel. Stejně stupidní příběh, stejně hloupý hlavní protagonista a stejně ošklivá vizuální stránka.

Naštěstí zůstala i velmi krátká herní doba, takže jsem se netrápil příliš dlouho. Příště musím lépe vybírat, co si zahraji a ne ztrácet čas s těmito příšernostmi.

Pro: krátké

Proti: příběh, Karel, vizuální stránka

+7

Karlův příběh

  • PC 10
To byl zas jednou výtvor. Karlův příběh nenadchne ani příběhem ani hlavním protagonistkou Karlem a už vůbec ne vizuální stránkou. Existují sice i horší počiny, ale ne o moc.

Jde o kratičkou adventurku, jejíž dohrání trvá opravdu pár minut a není potřeba se k ní někdy v budoucnu vracet. Pokud si Karlův příběh nezahrajete, vůbec o nic nepřijdete.

Pro: krátké

Proti: příběh, Karel, vizuální stránka

+13

2004: Vesmírná Becherovka

  • PC 65
Vesmírná Becherovka je jednou z nejlepších her, které se účastnily soutěže Becherovka Game. Na rozdíl od většiny konkurenčních titulů zde je vcelku podařený humor, který si, mimo pár přitroublých vtípků, drží vysokou úroveň až do konce.

Určitě by hře neuškodil dabing, i když jeho absence díky povedené hudbě a celkovému ozvučení není až tak patrná. Příběh, parodující mé oblíbené filmy a seriály v čele s Hvězdnými válkami, Červeným trpaslíkem nebo Hvězdnou bránou, se mi líbil hodně a je hlavním hnacím motorem. Vesmírná Becherovka rozhodně stojí za zahrání a v tomto případě za zkoušku opravdu nic nedáte.

Pro: humor, příběh, ozvučení

Proti: absence dabingu

+12

Okulděje III: Věčný strach

  • PC 55
Oproti Originálu nebo Adventuře v Olomouci, jakožto freeware hrám, jejichž lokace jsou tvořeny pomocí fotografií, jsou Okulděje úplně někde jinde. Nejen že fotografie jsou vcelku kvalitní, ale díky tomu, že jsou černobílé, má hra od začátku do konce tu správnou atmosféru.

Puzzly jsou skvělé, příběh by šel asi udělat lépe ale také ujde a dialogy téměř neexistují, protože jsem během hraní narazil jen na pár lidí. Škoda, že je hra tak krátká, protože bych v ní strávil klidně více času, když by mi to umožnila.

Pro: černobílé fotografie, puzzly, příběh

Proti: krátké

+10

Bechera u ledu

  • PC 35
Možnost hrát za opici se mi v mnoha hrách nenaskytla, proto jsem nezaváhal a spustil jeden z titulů, který patří mezi účastníky prvního ročníku Becherovka Game.

Do spárů se mi dostal opičák Franta, který musí zachránit svou milovanou Becherovku, ale není se čeho bát, tento úkol je snadnější, než se na první pohled může zdát. Za pár minut je hotovo a není co řešit.

Pro: Franta, příběh

Proti: krátké

+8

Originál

  • PC 10
Stejně jako Adventura v Olomouci stojí Originál na lokacích tvořených fotografiemi. Zde tedy není použit žádný filtr na jejich úpravu, ale to nemění nic na hratelnosti, která za moc nestojí.

Některé fotografie jsou v rámci možností povedené, ale většinou se jedná o snímky mizerné kvality. Příběh je snad ještě mizernější a to ani nemluvím o krátké herní době. Originál lze doporučit snad jen svému úhlavnímu nepříteli a doufat, že ho hra potrápí svou tupostí.

Pro: některé fotografie

Proti: hratelnost, příběh, krátké

+10

Detektiv

  • PC 10
Adventura Detektiv je podobná jiné vyšetřovací hře stejného žánru Agent číslo X. Místo vraždy jsem zde sice vyšetřoval krádež, ale jinak spolu hry sdílí v podstatě totožné zápory i ten jeden jediný klad.

Vizuální zpracování jak nepovedené výtvory ze základní školy z hodin výtvarné výchovy, hratelnost příšerná a příběh v podstatě žádný. Naštěstí bylo brzy po všem a já se mohu věnovat kvalitnějším počinům.

Pro: krátké

Proti: vizuální stránka, hratelnost, příběh

+10

Chmelnica

  • PC 20
Chmelnica není žádným světoborným počinem, ale hrát se tak nějak dá. Vizuální stránka na tom není úplně špatně, i když to občas vypadá, že hlavní postava levituje nad zemí.

Příběh o chmelové brigádě neurazí, ale ani neuchvátí, dialogy vcelku ujdou, akorát kombinování předmětů je většinou hodně nelogické. Vůbec všechny tituly od Marion Software patří spíše k tomu horšímu, co jsem hrál, možná až na Billa De Billa, který přece jen za něco stojí.

Pro: vizuální stránka

Proti: kombinování předmětů

+8

Záhada Jablůnkova

  • PC 10
Záhada Jablůnkova je další z řady freeware adventur s pitomým příběhem a nekvalitní vizuální stránkou. Situaci nezachrání ani tajný agend Jiří Máldr, se kterým mám vyšetřit zmizení vědce.

Dialogy jsou stejně pitomé, jako všechno ostatní a nepamatuji si, že bych se třeba i jednou zasmál. Alespoň, že jsem se v Jablůnkově nemusel zdržet příliš dlouho, protože dokončení je otázkou pár minut. Tohle opravdu nemá cenu hrát, když existuje řada daleko lepších titulů.

Pro: krátká herní doba

Proti: pitomý příběh, pitomé dialogy, vizuální stránka

+8(9-1)

Krematórium

  • PC 20
Krematórium je adventurka na pár minut, která toho příliš nenabídne. Vizuální zpracování není nic extra, příběh hra v podstatě nemá a zvuky nebo nějaký náznak hudby také ne.

Jediné pozitivum je tak jen občas povedený humor, jako je třeba jméno bývalého ředitele krematoria (Jan Hus) nebo fakt, že nelze pokračovat v činnosti, protože se nelze dostat k uzávěru plynu. Většina vtípků ale moc dobrá není.

Pro: občas humor

Proti: vizuální zpracování, příběh, chybí ozvučení

+10

Mrtvé Město

  • PC 70
Když se řekne dobrá česká freeware adventura, Mrtvé město je jedna z prvních, která mě napadne. Hra s temnou a hutnou atmosférou, která by se dala krájet, lokace jak vystřižené z detektivek a parádní hudba, která všechny tyto aspekty jen umocňuje.

Příběh s psychopatem, právě propuštěným z léčebny je skvělý a byl hlavním hnacím motorem k tomu, abych hru dohrál na jeden zátah. To však není nic těžkého, když herní doba má něco kolem půl hodiny, což je snad jediný, ale o to větší zápor.

Mrtvé město mohu doporučit všem milovníkům adventur, a to nejen těm, kteří mají v oblibě freeware scénu, ale i všem ostatním. NiHiLiS totiž vytvořil něco, co není k vidění každý den a co stojí za více než jedno zahrání.

Pro: temná atmosféra, lokace, hudba, příběh

Proti: krátké

+16

Adventura v Olomouci

  • PC 10
Co napsat k tomuto dílku. Jak je z názvu patrné, vše se odehrává v Olomouci. Navštívil jsem místní nádraží, ale nejvíce času jsem strávil na náměstí s kašnou, orlojem a modelem města.

Lokace jsou zobrazeny pomocí fotek, které byly pořízeny nebo následně upraveny nějakým filtrem, ale lepší by asi bylo, kdyby fotky zůstaly v původním stavu. Postavy, s nimiž lze mluvit a předměty, které je možno sebrat, jsou dokresleny ručně a vypadají příšerně. Existuje tuna daleko lepších freeware adventur a s touto určitě nemá cenu ztrácet čas.

Pro: Olomouc

Proti: ošklivé fotky, dokreslené postavy a předměty, krátké

+16

Wii Sports

  • Wii 80
Wii Sports byla první hra, kterou jsem na darované konzoli Nintendo Wii vyzkoušel a je jedním ze dvou titulů, který mě z původní darované pětice baví i dnes. Alespoň co se tenisu a golfu týče, což jsou disciplíny, které skvěle ukazují možnosti pohybového ovladače.

Vezmu to popořadě, jak jsou jednotlivé sportovní disciplíny seřazeny ve hře. První je tenis, který mě baví jak v jednom, tak i ve dvou, ve třech nebo ve čtyřech hráčích. Míček si sice občas dělá, co chce, ale zábavu to až tolik nekazí.

Baseball jsem zkoušel jen párkrát, nechytl mě (asi jako v reálu) v jednom ani ve dvou hráčích a už ho ani nespouštím. V bowlingu jsem toho nahrál celkem dost, shazovat kuželky jde až ve čtyřech hráčích, ale už se k němu také nevracím.

Golf je zábavný hlavně ve více hráčích (až čtyřech) a těžko říci, jestli je lepší, než tenis. Dal bych ho tak na stejnou úroveň. Na pohyb míčku má vliv vítr, vysoká tráva, stromy nebo písek a kvůli některým jamkám je třeba překonat i značně široké vodní plochy. Rád soutěžím nejen s ostatními hráči, ale i s celkovým skóre a snažím se být co nejvíce pod par.

Box je zvláštní disciplína maximálně pro dva hráče, jako na jedinou je potřeba Nunchuck a jako u jediné se při jejím provozování zpotím po celém těle. Na cvičení asi dobré, ale mě to mlácení a krytí moc nebaví. Navíc Nunchuck mi moc nesedl a ve hrách mi spíše překáží.

Wii Sports je sice po čase stereotypní, avšak bezesporu skvělá párty hra, s níž se občas zabavím i sám. Vytvořil jsem si kvůli ní svého Mii avatara a dnes již má tohoto panáčka celá rodina. Disciplíny ve Wii Sports Resorts mě moc nelákají, navíc se některé opakují, takže tento titul nejspíše pořizovat nebudu.

Pro: skvěle zvládnuté pohybové ovládání, tenis, golf, singleplayer, multiplayer

Proti: občas nesmyslné odrazy míčků, baseball, po čase stereotyp

+7(8-1)

Ranní show Evropy 2

  • PC 25
Když už poslouchám rádio, většinou jiné komerční stanice, než Evropu 2, protože mi nikdy nesedli její moderátoři v čele s Leošem Marešem a Patrikem Hezuckým. Kdybych neměl v oblibě české a slovenské freeware adventury, tak bych o Ranní show Evropy 2 ani nezavadil a v tomto případě by to žádná škoda nebyla.

Dva výše zmínění moderátoři se totiž v části hry sami nadabovali a pokračují v tom samém stupidním humoru, který předvádí v rádiu. Gorila ve studiu je nápad, hodný génia a ještě více potápí už tak mizerný příběh. Snad jen vizuální stránka je vcelku povedená, ale to je málo.

Pro: vizuální stránka

Proti: stupidní humor, gorila, krátké

+11

14 hodín

  • PC 15
Oproti předchozímu počinu slovenských vývojářů LOADER software je 14 hodín určitě posunem v před. Minimálně sklep, do kterého mě moji únosci zavřeli, je zpracován o poznání lépe, než jakákoli lokace z Agenta číslo X.

To je ale asi to jediné pozitivum, které mohu jakž takž vyzdvihnout, protože zbytek nestojí za nic. Příběh je pitomý, předměty, které lze sebrat, jsou nakreslené v Malování, takže většina z nich na obrazovce v podstatě svítí a nelze je přehlédnout a k čemu je ve hře ukládání asi nikdy nepochopím, protože ji lze dohrát za pár minut.

Pro: sklep

Proti: příběh, použitelné předměty, krátké

+10

Agent číslo X

  • PC 10
Tak tohle se nepovedlo. Agent číslo X patří do (naštěstí) ne příliš početné skupiny her, kterým jsem udělil deset procent a méně. Vypadá to strašně, hratelnost je na bodu mrazu a příběh také nestojí za moc.

Tento počin od LOADER software opravdu nemohu doporučit nikomu, jediná jeho výhoda snad spočívá v tom, že jsem se na konec dostal za pár minut, protože kdybych u něj měl strávit ještě chvíli, nebyl bych příliš nadšen.

Pro: krátké

Proti: vizuální stránka, hratelnost, příběh

+10