Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

06.12.2016
28.07.2017
01.08.2017
kompatibilní
85
92 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

V roce 1615 se v Japonsku chopí moci nový šógun, jehož cílem je sjednocení ostrovního státu a nastolení míru, na který válkami zmítané Japonsko čeká již dlouhá léta. Od počátku je jasné, že nové směřování šógunovy politiky bude konfrontováno se zcela protichůdnými názory, konspirací či dokonce vzpourou a snahami uvrhnout stát znovu do občanské války. Proti těmto tendencím je najata pětice smrtících bojovníků s cílem najít Kage-sama a zadusit vzpouru ještě předtím, než se rozhoří naplno.

Shadow Tactics je taktická a stealth akce v reálném čase, která herními principy může připomínat známé Commandos: Behind Enemy Lines. Zde však ovládáte družinu smrtících bojovníků s naprosto unikátními a rozličnými schopnostmi. Najdete mezi nimi samuraje, ninju, lovkyni, gejšu a starého vojáka. Úkoly a situace, které vám hra předkládá, si vyžádají vaše taktické myšlení a plánování včetně využití všech různorodých dovedností jednotlivých členů vaší skupiny.

Kampaň s několika volbami obtížnosti vás provede prostředím Japonska a jeho obdobím Edo ve třinácti misích, plných kladení pastí, atentátů, útoků ze zálohy, ale i přímých střetů tváří v tvář mocnému nepříteli.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Commandos jsem nikdy nehrála, ale zato jsem asi milionkrát dohrála Robina Hooda a čekala jsem tedy něco podobného. A ono, světe div se, to nakonec moc podobné nebylo. Shadow Tactics je totiž vyloženě stealth. Nejsou tady žádné přímé souboje, takže vběhnout mezi skupinu nepřátel jen tak hala bala a všechny je rozsekat nepřipadá v úvahu. Právě naopak hráč musí složitě taktizovat a plánovat každý sebemenší krok (což ve výsledku znamená zavařit F5 a F8). S tím je spojená také častá frustrace z neúspěchu (přiznávám se, že u poslední mise, kde jsem se asi hodinu nebyla schopná pohnout ani o metr, jsem se musela potupně podívat na návod), ale o to víc je umocněna radost, když se vám něco podaří.

Co se mi na hře líbilo nejvíc byly rozhodně postavy. Všech 5 hlavních hrdinů je sympatických a propracovaných, jak hratelně, tak osobnostně. Hlavně každý z nich má jiné schopnosti, jiné přednosti a jiné nedostatky a všichni jsou vyvážení a navzájem se doplňují, takže je plně využijete opravdu všechny (i když za Aiko a Yuki jsem hrála asi drobet častěji a Mugen v posledních misích citelně chybí). Prostě postavy si mě získaly a loučení s nimi bylo těžké (hlavně s Mugenem, který ze mě dokonce vymáčkl i slzu). Taky se mi líbila pestrost jednotlivých misí, kde se měnily nejen lokace, ale také hlavní úkoly, které měly vždycky ještě několik možností splnění (zabij, unes, otrav čaj, zachraň...). Ještě bych určitě pochválila grafiku, pěkný soundtrack a možnost volby dabingu (japonština samozřejmě vede na celé čáře, což mi připomíná, že její titulkový překlad byl občas dost volný, ale hru jako takovou to naštěstí až tak moc neovlivní).

Pro: POSTAVY, pestrost, emoce, hratelnost, grafika, soundtrack

Proti: občas dost frustrující, často nepřesný překlad japonštiny

+34
  • PC 80
Hraní tohoto "Commandos klonu" v kulisách atraktivního a neotřelého prostředí středověkého Japonska, bylo pro mne jako nalezení svých dlouho ztracených trenek, jenž jsou lehce zatuchlé, nevzhledné a silně obnošené, avšak jsou po nasazení stále velmi pohodlné a dobře větrají.

Na rozdíl od většiny, dnes již takřka zapomenutých kolegů v žánru, je Shadow Tactics daleko více systematičtější - pokud jde o likvidaci nepřátel. Tato hra je jako velký hlavolam a každá konfrontace s nepřítelem je malá hádanka, jejíž vyřešení přinese mírný pocit sexuálního uspokojení.

Každá postava z vašeho zabijáckého repertoáru je velmi kompetentní, archetypická, ale zároveň svou charakteristikou rozhodně neurazí. Navíc jsou velmi solidně namluveny. Němečtí hoši, z Mimimi productions, nebyli ignoranti a pro lid, který světu daroval hentai, připravili i Japanese dabing. Pro účel immersion doporučuji právě Japan ozvučení, které koresponduje s prostředím - podobně jako u Metro 2033, soudruzi!

Krom té vyšší obtížnosti není co vytknout. Mapy jsou velké, úkoly různorodé a celé to určitě za jedno odpoledne nedohrajete. Není to nic pro normální lidi, avšak pro fanoušky taktiky-exoty- je Shadow Tactics masochistickou nirvánou.
+29
  • PC 95
Commandos: Behind Enemy Lines je dodnes moje nejoblíbenější hra. Takže na tenhle kousek, který hraje podle stejných pravidel, jsem se těšil jak malý kluk. Za tu dobu pár podobných her vyšlo, ale v mých očích bylo kvalitní jen Desperados: Wanted Dead or Alive, další díly Commandos jsou pořád dobré hry, ale už mi přišly spíš jako úlitba casual hráčům, tím spíš další díly Desperados, ty už ani nejsou zábavné. Takže vlastně od roku 2001, kdy vyšlo první Desperados trvala má žízeň po té pravé hře z tohoto minoritního herního podžánru. A podařilo se, Shadow Tactics od teď patří do mého triumvirátu commandos-like her :)

Hra se rozjíždí relativně pomalu a první dvě mise jsou spíš takovým tutoriálem, který zvládne každý (už jen z toho důvodu, že minimum nepřátel je sledováno více jak jedním parťákem, takže jejich odpravení je piece of cake. Člověk se tak seznámí s postavami, které ho budou provázet celou hrou a taky herními mechanikami a schopnostmi jednotlivých členů týmu. Těch je celkem 5 a jak je u podobných her zvykem, každý umí něco jiného a je tak často potřeba postupovat systematicky a přepínat mezi nimi.

Celá hra se sice odehrává ve středověkém Japonsku, ale během hraní mi často na mysli vytanulo staré dobré Desperados: Wanted Dead or Alive, vizuál se mu hodně blíží (ač je o 15 let mladší, ale ten feeling tam je) a hlavně během misí probíhají mezi členy rozhovory plné osobních narážek a vtípků, někdy i dosti jadrných. Příběh hry taky není tuctový a v rámci zmíněnýh her je asi nejlepší. došlo v něm i ke 2 zvratům, jeden jsem očekával, ale ten druhý mi takřka vyrazil dech a to i z důvodu jaký dopad na hratelnost má.

Když jsem začínal hrát, říkal jsem si: "Jsem matador, třináct misí, to mám tak za15 hodin hotový." Ale mýlil jsem se. První "tutoriálové" mise sice trvají každá ani ne hoďku, ale ty další už se šplhají ke 3 a někdy i 4 hodinám, to je ale čistý čas, je nutné ale počítat s častým nahráváním, takže jsem nakonec skončil na hodinách 40 :) Ale každá minuta za to stála, teda vlastně ne, jako jediný zápor hry, který je však hodně otravný, se ukázalo nahrávání jednotlivých misí. Load během mise je otázka pár sekund, to je v pohodě, potíž je po samotném spuštění hry jako takové, nahrávací obrazovka trvá něco mezi 3-5 minutami a to je v dnešní době prostě neakceptovatelné, pokaždé je sice vidět hláška, že spouštění může trvat několik minut, ale to nic nespraví. Takže nutností je hrát hru po delší dobu a ne ji zapínat jen na nějaké zabití volné čtvrthodinky.

Jeden zápor však nedokáže zničit celou hru. Už jen kvůli nevídaně vyrovnané partě postav. Každý sice umí něco, ale u každé předešlé hry mi přišlo, že pár postav je tak speciálně zaměřených, že sice umí jednu unikátní činnost, ale zbytek hry jen postávají nevyužití v koutě. Tady to tak není, každý je plně využitelný po celou misi. Něco jiného je, že jsem si oblíbil jednu postavu, mladou dívku Yuki a hrál velmi často s ní, ale i ostatní by většinu činnosti zvládli, jen trochu jinak.

Oceňuji i stínový mód (hra se tak vlastně i jmenuje), kdy lze každé postavě udělit povel k jedné činnosti a pak stačí jeden Enter a pokud se vše povede jak má, tak se spustí divadlo na jehož konci je kupa mrtvol a volná cesta dál :)

Sečteno podtrženo, tahle hra je prostě paráda, to nejlepší z Commandos a Desperados smícháno s několika dobrými nápady a ve slušivém hávu. Dlouho jsem se na to těšil a zklamán vůbec nejsem, spíš nadšen. Hra asi není pro každého, ale kdo aspoň trochu zavadil o zmiňované hry a líbilo se mu to, tak je tohle pro něj takřka povinnost ;) Doufám, že další čekání bude kratší než 15 let :D

Pro: Commandos a Desperados v novém pojetí, stínový mód, Yuki

Proti: nesmyslně dlouhá nahrávací obrazovka po spuštění hry

+26
  • PC 85
Nejlépe pojmenovanému studiu všech dob jsem v létě slíbil, že po parádních Desperados 3 určitě jednou vočíhnu jejich předchozí hru, ke které jsou třetí Desperádi často přirovnáni. A tak se také stalo.
No regrets.

V první řadě musím říct, že jsem byl velice mile překvapen nabídkou japonského dabingu, do kterého jsem samozřejmě okamžitě šel. A jelikož mě dlouholeté sledování Naruta naučilo pár japonským slovům a výrazům, vždy jsem se musel pousmát, když ti moji pardálové řekli něco, čemu jsem rozuměl. Shadow Tactics opravdu funguje na velice podobných mechanikách jako Desperados 3, některé jsou dokonce úplně stejný. Vůbec to ale nevadí, protože to je i tak zábavný jak prase. Lokace jsou příjemně různorodé, nabízí alternativní řešení splnění zadaných cílů, plus i graficky je radost na ně pohledět. Teď se teda nechci vytahovat, ale celkově mi to nepřišlo zas až tak těžké. Už několikrát zmíněný Desperados 3 mi přišel o něco náročnější, ale může to být i tím, že jsem na něm začínal. Opravdu zabrat mi dala akorát předposlední mise (Myogi Pass), kde jsem se to rozhodl dohrát bez jediného zabití, čímž jsem si na sebe ušil pěkně vostrý bič. (může být bič vostrý?) Jelikož omráčení nepřátelé nejdou svazovat, člověk musel mít svoji strategii opravdu bezchybně promyšlenou. Už teď dostávám PTSD jen při vzpomínce na všechny ty loady. Jinak po většinu času slušná obtížnost, během které narazíte na pár příjemně zapeklitých situací, po jejichž splnění si rázem připadáte jako největší herní mistři v žánru. Obzvlášť, když vymyslíte nějaký úplně šílený plán, ve který nemáte důvěru, ale přesto ho jen tak zkusíte, a on pak FAKT VYJDE!

Samotné postavy jsou sympatické, ovšem čekal jsem, že vztahy mezi nimi budou o něco propracovanější. Největšími zabijáky se pro mě stali Hayato, Mugen a překvapivě i malá roztomiloučká Yuki. Holt tichá voda břehy mele. Aiko jsem používal většinou jen kvůli jejímu oslepujícímu parfému, převlekům jsem se snažil vyhýbat, protože jsem věděl, že za to hra dává odznaky. Asi úplně nejméně jsem používal Takumu, se kterým jsem jen párkrát vodtřelil nějaké ty otravné Straw Haty, jinak většinou, chudák stará, zůstával pozadu. A velký klobouk dolů, že hra měla koule zabít jednoho z hlavních hrdinů. Zprvu jsem byl přesvědčený, že hra na poslední chvíli Mugena ušetří. Já naivka. Holt mám japonskou kulturu a tradice málo najeté. Příběhu to ale ve výsledku pomohlo, hned se celý quest stal mnohem více osobním. Jinak příběh není nic moc, obsahuje taktéž jeden plot twist, který je ale velice předvídatelný, nicméně ono to vlastně nevadí. V těchto hrách příběhy stejně nikdy žádnou velkou roli nehráli.

Jestli mi něco vadilo, tak to byly určitě situace, během kterých jsem jen hlasitě zařval: ,,NÉ!", což většinou bylo tehdy, když postavy udělaly něco, co jsem po nich nechtěl - místo zvednutí mrtvoly vešly do vrat přímo doprostředka nepřátel, atd. Člověk si musí občas dát setsakramentskýho majzla, kam vlastně kliká, někdy ho to může stát kejhák. Stejně tak mi vadilo, že postavy se o sebe dost zasekávají, pokud klečí hodně blízko vedle sebe. Už párkrát mi to zmařilo mou shadow mód taktiku.

Celkově opět moc pěkný herní zážitek, který mi potvrdil, že Mimimiiům se musí dostat do rukou série Commandos, aby i u ní předvedli svůj talent. I když... jelikož se jedná o německé studio, možná by to bylo trochu awkward.

Pro: Hratelnost, lokace, postavy, obtížnost

Proti: postavy někdy zlobí, občas kamera

+26
  • PC 80
Herní výzva 2019 - 9. Historie se opakuje

Z nostalgie jsem si po letech koupil SCORE 300, abych viděl, kam se za ta léta můj kdysi oblíbený časopis posunul (nikam) a jako jedna z plných her zde bylo právě Shadow Tactics. Abych řekl pravdu, o hře jsem nikdy neslyšel, ale když jsem zjistil, že je to klon mých oblíbených Commandos a navíc je jeho průměrné hodnocení značně vysoko, neváhal jsem už ani minutu a rozhodně nelituju.

Přestože si na japonskou kulturu nijak nepotrpím, do hry jsem se velmi rychle opravdu zažral a během pár dnů ji zdárně dotáhl do konce. Na vině je návyková hratelnost - všech pět hrdinů si okamžitě zamilujete, každého z jiných důvodů. Mise jsou rozmanité a občas i pekelně obtížné. Design také potěšil, ale na denním pořádku jsou i takové hrůzy jako např. když hlavní postavy vedou dialog, přestože je každý na opačném konci mapy apod., ale jsou to jen detaily. Příběh také neurazil a dočkal jsem se i zajímavých zvratů.

Fanouškům Commandos/Desperados tuto hru rozhodně doporučuji, mně osobně velice mile překvapila.

Pro: Rozmanité mise; zajímavé postavy; hratelnost.

Proti: Pár věcí v designu; několik extrémně obtížných situací vyžadující přesné načasování.

+25