Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom 3: Resurrection of Evil

78
162 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
04.04.2005 PC
05.10.2005 Xbox
Vývojáři:
DOOM 3: Resurrection of Evil je datadisk ke hře Doom 3. Děj se odehrává v roce 2147, dva roky po zakončení původní hry. Společnost UAC zachytí podivný signál z Marsu a vyšle tým, aby záležitost prošetřil. Během vyšetřování hlavní hrdina, vojenský inženýr, nalezne artefakt nazývaný Hellstone, který hráči postupně zpřístupní schopnosti zpomalení času, zuřivost a nesmrtelnost.

Mezi lákadla tohoto datadisku patří především návrat dvouhlavňové brokovnice z Doom II: Hell on Earth a multiplayer tentokráte až pro 8 lidí. Dále hra nabídne 12 misí pro jednoho hráče, tři nová monstra a čtyři nové mapy pro více hráčů. Také nemohu nezmínit zbraň, využívající fyzikálního enginu hry - Grabber, což je obdoba Gravity Gunu z Half-Life 2.


Poslední diskuzní příspěvek

PRIVATE MARTIN, Danny, leebigh: Všichni máte samozřejmě pravdu. Nicméně minimálně zpočátku nešly některé mody, baterka místo zbraně byla dle…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Oproti základní hře se mi ze začátku datadisk ROE zdál složitější, jelikož kromě nových nepřátel se především vyskytlo i dost bossů, na něž v 1. díle téměř nenarazíme. Tady jsem opravdu narazil, jelikož všichni mi přišli téměř nepřekonatelní, ale pak se z toho záhy vyklubala špatná taktika, především u závěrečného Maledicta, kterého dneska zahraju na jeden zátah. Jinak děj a super grafika zůstala stejná, ovšem zbrojní arzenál se rozrostl o velmi šikovné "společníky", z nichž se mojí "láskou" stala dvojhlavňová brokovnice a především graber, který je neocenitelným pomocníkem vůči většině nepřátel, stejně jako zpomalovač času Artefact. To, že i v tomto datadisku se ve hře mnoho nezměnilo, bych považoval za výhodu, jelikož je dobře, že Doom zůstal Doomem.

Pro: legendární grafika, akce, ponuré prostředí, vylepšený arzenál zbraní

Proti: není Doom 4 :-)

+29+29 / 0
  • PC 70
Do Resurrection of Evil jsem vtrhl okamžitě, po dohrání Dooma 3. A nečekal jsem nic jiného, než prodloužení střelby do belzebubů všeho druhu.

Jak jsem si klestil cestu hrou, bylo mi čím dál víc jasné, že tenhle datadisk se nesnaží překročit svůj stín. Jak už píše například uživatel ježek - novinek je zde poměrně hodně, od zbraní po potravu pro kvéry, ale vše působí jakoby tak napůl.

Velmi mě zklamalo, že zbraním snad až na grabber chybí nějaké uvedení, třeba ve formě videa v enginu hry a myslím, že třeba ikonická dvouhlavňovka by si to zasluhovala. S grabberem jsem navíc neměl většinu hry ani co grabnout, zlikvidoval jsem s ním jen pár hořících lebek a zvedl pár odpadků...

Veškerý žádný byl také úvod většiny nových monster v datadisku, kde se mi navíc zdálo, že designéři nevěděli jak dál, to je vidět hlavně na tzv. Bruiserovi, který má místo huby obrazovku, toto monstrum považuji i po jiných stránkách vyloženě za nepovedené.
Naopak z návratu rohatých létajících lebek z nepochopitelných důvodů v základní hře absentujících jsem měl velkou radost. Tři bossové, tzv. Hell Hunters, které v průběhu hry střetnete a k jejich uzemnění musíte použít artefakt v podobě tepajícího srdce jsou pálivou chilli papričkou na pekelném dortu.

Už jsem se tolik neradoval z příběhu, který i v datadisku nestojí za nic. Proto nebyl žádný důvod, aby se hlavní protagonista měnil a místo mariňáka ze základní hry jste se vtělili do jiného mariňáka s tak trochu rybím pohledem.
Nechápu taky moc účel přítomnosti doktorky McNeilové, se kterou za celou hru prohodíte pár slov v jedné místnosti. Jinak vás celou hru, předtím, i po setkání v onom briefing roomu bude McNeilová přes komunikátor už jen komandovat, jdi tam, udělej tohle...prostě nulová kooperace.
Při jejím zajímavém vzhledu, kdy vypadá jako dospělá Pipi dlouhá punčocha z ní mohli aspoň udělat finálního bosse. Zkrátka příběh a zajímavé, vyvíjející se charaktery nejsou opět elementem, který by udržel hráčovu pozornost až do konce, ale je to opět „jen“ to střílení s tím, že jako hráče, který prošel celý Doom3 na hard, už mě nemělo co vyděsit. Faktor strachu tedy nepočítám.

Ve výsledku jsem se u RoE bavil o krapet víc než u základní hry, ale do devítkové hry má RoE, přes své nezpochybnitelné kvality velmi daleko.

Pro: RoE udrželo laťku kvality nastavenou základní hrou...

Proti: ...kterou bohužel nezvedlo ani o kousek.

+23+25 / -2
  • PC 85
Doom 3: Resurrection of Evil, jenž se odehrává v roce 2147, jsem rozehrál nedlouho po původní hře doufaje, že dojde k dokončení příběhu (zabitím Dr. Malcolma Betrugera), a tak se také skutečně stalo.

O co více začínal Doom 3 poklidněji, o to více začal datadisk RoE akčněji, protože vypadlo přátelské přijetí na základně a místo toho jsem byl vhozen přímo mezi nepřátele. Shledal jsem se tu jak se starými známými, tak i s novými ještě neznámými jedinci, přičemž se mi zdálo, že dosti ubylo zombií, což jsem s radostí uvítal.

Změn doznal i zbraňový arzenál, ze kterého sice zmizela motorovka, ale na oplátku přibyl Grabber, se kterým jsem se sice musel chvíli učit zacházet, ale pak se stal, spolu s dvouhlavňovou brokovnicí, mou nejpoužívanější zbraní.

Stejně jako v původní hře jsem i zde narazil na herní automat, tedy konkrétně na tři, s hrami Sarge's Big Game Hunt, Hellanoid a Martian Buddy Blaster, které mi značně prodloužily celkovou herní dobu, jenž sice není nijak oslňující, ale myslím si, že plně dostačuje.

Jediné, co mě hodně zklamalo, byla atmosféra, která podle mě doznala značných ztrát hlavně kvůli světlejšímu prostředí. Možná to bylo tím, že jsem Doom 3: RoE hrál brzy po původní hře, ale prostě strach již nepřicházel v takové míře, jak jsem před hraním očekával.

Přesto tento datadisk předčil svého předchůdce díky spoustě novinek, které kdyby přinášel každý podobný přídavek, tak by na světě bylo hned o něco veseleji.

Pro: dokončení příběhu, úbytek zombií, Grabber, dvouhlavňová brokovnice, herní automaty

Proti: světlejší prostředí, značná ztráta atmosféry

+22+22 / 0
  • PC 80
Po dohrání Doom 3 jsem se hned vrhnul na datadisk, který jsem nikdy předtím ani nezkusil.
Jak začít? Po překvapení, jak moc mě Doom 3 i po těch letech baví, mě bavil stejně i Doom 3: Resurrection of Evil. Snad o malinko více a to díky staro/nové zbrani.

Zbraně: Klasiky z D3 nebudu rozebírat, graber byl tehdejší odpovědí na gravity gun z Half-Life 2. Jeho ovládání mi ale prostě nesedlo, takže ani použití. Proto jsem dost litoval chybějící motorovky. Logicky by tady ale neseděla. Bohužel musím říct, že ani artefakt mi k srdci nepřirostl, tak až na pár vyjímek, kdy bylo jeho použití nezbytné, jsem jej nevyužil. Pak zbyvá jenom dvouhlavňovka, která je v RoE ultimátní záležitostí prakticky na všechny nepřátele, jenom je třeba se přiblížit dostatečně blízko.

Prostředí: Ač prakticky stejné, jako v Doom 3, působilo na mne svěže a návrat do některých lokací sice byl divnou recyklací, ale vůbec nevadil. Část v kanálech = paráda!

Nepřátelé: Chudáci lost souly byly nahraženy něčím co na mě za 1) vůbec nepůsobilo děsivě a za 2) bylo jednoduché zabít. Myslím tím forgotten one :-( Náhrada klasickéo impa za vulgary naopak nevadila. A bruiser...no budiž. Bosové se naopak povedli, ani ne graficky, prostě to byl vždycky nějak upravený hell knecht, ale jejich likvidace byla zábavná.

Shrnutí: RoE je výborným pokračováním Doom 3, v dnešní době by jeho délka vydala za samostatnou hru. Grafika, viz. moje hodnocení u Doom 3, zvuky si stále drží vysokou kvalitu. Zajímavé ale je, že mi obtížnost přišla daleko daleko vyšší (možná sem se uklepl a šel to na nejvyšší).
+17+17 / 0
  • PC 75
Když jsem tento datadisk hrál poprvé, docela mě zklamal, za což může recenze v časopise Level, kterou jsem zřejmě nepochopil správně. Autor té recenze vychválil ROE až do nebes. Psal tam třeba, že při použití baterky už nemusíme schovávat zbraň, protože baterka je přidělaná na obleku. Baterka však v ROE funguje úplně stejně, jako v D3, akorát je tu malá pasáž, kdy si hlavní hrdina obleče ochranný oblek do stok a ten na sobě baterku má. (tento problém v BFG verzi padá, protože tam je opravdu baterka na obleku přidělaná permanentně). Autor dále chválil dvoj-hlavou brokovnici - super zbraň, která sundá téměř cokoliv na jednu ránu. Mně zase tak super nepřišla. A ještě pochválil novou podobu Lost Soulů, kteří dostaly od tvůrců rohy, takže se více podobají těm z původního Doomu. Hmm :D

Teď jsem si zahrál ROE znovu - tentokrát bez velkých očekávání. Neočekával jsem zázrak, nýbrž pohodovou hru. A tou ROE bezpochyby je, ač na mě ze začátku působil trochu jako přiznání prohry. Vysvětlím to:

Herní časopisy tehdy očekávaly Doom 3 a Half-life 2 a byl kolem toho obrovský hype, který - podle mého názoru - Doom 3 ublížil. Ačkoliv - D3 si vlastně tak nějak ublížil sám. Vždyť na co je suprová grafika, když je z velké části skrytá ve tmě? Na co je propracovaný fyzikální engine, když velkou většinu hry tvoří jen chodby? Herní časopisy se shodly, že D3 válku s HL2 prohrál, a tvůrci to tímto datadiskem tak trochu přiznávají.

Prostě vzali všechno, co v té době v PC hrách docela fungovalo a nacpali to do ROE. Zpomalení potvor pomocí artefaktu srdce tak trochu připomíná Bullet-Time z Max Payne (tento nápad se vlastně kradl docela často - viz BloodRayne, Chaser aj.), na druhou stranu v ROE nejsou vidět zpomalené kulky ala Matrix, takže… Aspoň, že Berserk je originální nápad ID software.
Kromě Bullet-timu obšlehli Gravity Gun z HL2 a pojmenovali jej Grabber. Když o tom tak přemýšlím, tak tato věcička ve světě Doomu docela funguje - můžu chytat firebally Impů a přihrát jim je zpátky, můžu posílat Reventantům jejich rakety a Lost Soulové (ti, co mají rohy a jmenují se tu Forgotten Ones) se dají Grabberem snadno zabít. U obou hraček (artefakt srdce i Grabber) ale platí, že mě velice rychle přestaly bavit a v pozdější části hry jsem nevyužíval téměř vůbec ani jedno. Snad jen artefakt srdce mě zachraňoval při boji s bossy.

Co se týče dvojhlavé brokovnice, tak si říkám, že jedna nová zbraň je trochu málo, ale lepší, než drátem do koulí. S touto zbraní je však potřeba se trochu naučit zacházet. Nepřátelé umřou na jednu ránu, ale je potřeba je střelit z blízka a trefit se. Pokud se hráč netrefí, tak následuje dlouhé přebíjení, což je voprus, když mě třeba obklíčí více nepřátel a sekají mě ze všech stran.

Nepřátelé dopadli o poznání lépe, než zbraně. Kromě toho, že se vrátili úplně všichni staří známí z D3 (až na bossy) a tvůrcům se je dařilo maximálně využívat a hezky je střídat, aby se dostalo na všechny, tak dokonce přibylo pár nových. Třeba takový ošklivější druh impa, co skoro vypadá jako Alien. Tato potvůrka umí dokonce šplhat po zdech nebo po stěnách - působivé. Pak je tu ještě jedna věc, která má dva plamenomety (podobně jako Mancubus) a místo hlavy to má obrazovku - to už fantazie tvůrců zašla trochu daleko. To raději mohli oživit arachnotrona, kterého plánovali už v původní hře, a pak ho - bůh ví proč - vyškrtli :( Ale budiž!
Docela mě zaujali bossové, protože boj s nimi není jen o tom, že do nich budu střílet. Většinou musím najít nějaké jejich slabé místo, případně vyžadují nějakou spešl taktiku. ROE přináší rovnou 4 nové bossy.

ROE je tedy pohodový datadisk, který zabaví, nepřináší příliš mnoho nových zbraní nebo monster, zato přináší spoustu nových “hraček” a 4 nové bossy. Prostě poctivá hra, jak má být, ale nejedná se o žádný zázrak.
+16+16 / 0