Doom 3: Resurrection of Evil, jenž se odehrává v roce 2147, jsem rozehrál nedlouho po původní hře doufaje, že dojde k dokončení příběhu (zabitím Dr. Malcolma Betrugera), a tak se také skutečně stalo.

O co více začínal Doom 3 poklidněji, o to více začal datadisk RoE akčněji, protože vypadlo přátelské přijetí na základně a místo toho jsem byl vhozen přímo mezi nepřátele. Shledal jsem se tu jak se starými známými, tak i s novými ještě neznámými jedinci, přičemž se mi zdálo, že dosti ubylo zombií, což jsem s radostí uvítal.

Změn doznal i zbraňový arzenál, ze kterého sice zmizela motorovka, ale na oplátku přibyl Grabber, se kterým jsem se sice musel chvíli učit zacházet, ale pak se stal, spolu s dvouhlavňovou brokovnicí, mou nejpoužívanější zbraní.

Stejně jako v původní hře jsem i zde narazil na herní automat, tedy konkrétně na tři, s hrami Sarge's Big Game Hunt, Hellanoid a Martian Buddy Blaster, které mi značně prodloužily celkovou herní dobu, jenž sice není nijak oslňující, ale myslím si, že plně dostačuje.

Jediné, co mě hodně zklamalo, byla atmosféra, která podle mě doznala značných ztrát hlavně kvůli světlejšímu prostředí. Možná to bylo tím, že jsem Doom 3: RoE hrál brzy po původní hře, ale prostě strach již nepřicházel v takové míře, jak jsem před hraním očekával.

Přesto tento datadisk předčil svého předchůdce díky spoustě novinek, které kdyby přinášel každý podobný přídavek, tak by na světě bylo hned o něco veseleji.