Doom 3

Ten kdo tvrdí, že Doom3 je odpad je ignorant.
Ten kdo tvrdí, že Doom3 prohrál souboj s Half-life2 nepochopil o čem hra je.
Ten kdo hodnotí Doom3 sty pr%centy a nemá výhrady, tak ten toho ke štěstí zřejmě moc nepotřebuje.

Jaký tedy Doom s pořadovým číslem 3 je? Původní Doom je pořádný obchodní brand, jedna z prvních her spousty hráčů a už jen to jméno vyvolává u mnohých posvátnou hrůzu, což ovlivňuje hodnocení dílu 3.

Dooma 3 i s datadiskem jsem hrál už před třemi roky a dodneška si s ním nevím úplně rady. Přitom Carmack&company si se hrou dali opravdu práci, rozhodně se nesnažili lacině využít značky jako řada remaků slavných legend po roce 2000. O to smutnější je, že je Doom3 jenom dobrá střílečka a ne skvělá..a už vůbec ne výtečná.

Německy popsaná, velká a papírová krabice hry hrdě hlásající, že se jedná o "US uncut version" a s diskem ve vlastní krabičce vklíněné do kartonového držáku na mne mocně říhla dechem "zlatých" 90. let.
Zbytek hry už ne, snad krom primitivních, ale zároveň funkčních fps mechanismů a UI.

Při krátkém průchodu základnou na povrchu planety, která ve svém nitru skrývá peklo, jsem i tři roky po vydání hry valil bulvy na vzhledově skvělé interiéry, kovové trubky, panely, zářivky no prostě vše, neuniklo mi ani drobné kameo Doomu1-2 v podobě hratelné automatové hry "Super Turbo Turkey Puncher" Zprávy z Marsu, PDA, displaye které jste mohli ovládat pomocí interaktivní Windows šipky, to vše byly inovace, za které jistě někdo v id musel dlouze a usilovně lobovat, přehlédnu-li zbytek hry, a již zmíněných mechanismů, které často působí konzervativně Dosovsky.

Proč se i v budoucnosti brokovnice nabíjí po jednom broku a proč mohu svítit anebo střílet, ale ne obojí najednou?? Otázek by bylo tolik, ale vrchní belzebub vám na ně nemá čas odpovídat, protože vám pod hlaveň nestačí posílat další a další démony, které se krátce po začátku hry vyrojí.
První co mne trklo jak roh čerta Trepifajksla byla slaboučká UI, budiž zombie jsou blbé a pomalé od přirody, ale od Impa, či Archvilla jsem čekal něco víc, než opakování jednoho vzorce chování.. Počty naštěstí záhy začnou dohánět nedostatky v IQ a tak se nezačnete nudit hned v druhém levelu ale až přibližně kousek za polovinou hry, kdy zjistíte, že vás prostě rohatí nepřekvapí už ani tou lekačkou, které jsou zpočátku hry opravdu působivé a nepředvídatelné.

Nudný leveldesign je právě tak jednoduchý, abyste nezabloudili vy, ani obludky a nic nepomůže, že se ovládací panely, obklady stěn, a různá blikátka často a ráda mění. Už začnete nervózně vyhlížet konec - počítáte s ním, protože noví nepřátelé nepřibývají a jste ověšeni zbraněmi tak, že by to neutáhl ani dr. Livingstone v tropické helmě a jeho nosiči.

Ale konec nepřichází a hratelnost je uměle natahována, tuhle se projedete vláčkem, tuhle se podíváte na pár chvil "ven" s tím, že exteriéry jsou někdy pomalu menší než interiéry a navíc máte časový limit pro pobyt venku, kvůli nedostatku kyslíku, při groteskně malé výdrži bomb.

Pak to ale přijde - PEKLO. A to v době kdy už je vidět že si autoři nevěděli designově rady - v jedné místnosti je stěna a podlaha olepena slizem, ale dál se v tom nepokračuje, v další chodbě je vidět do pekla apod. Když už se do Pekla konečně dostanete, tak hratelnost se sice nezmění, ale aspoň to je to správné pokoukání a umělecký zážitek, jak z obrazů Hieronyma Bosche.

To že jste po 98% času sám ani nemusím říkat, k dobrému hororu to asi patří, ale ty předskriptované smrti mě už vážně neba. Alespoň že technika nezklame a čilý robotek vám občas posvítí na cestu a ušetří nějaký ten náboj.

Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že jsem se u Dooma nudil. To čučení do PDA, ten spěch do přetlakové komory - zpět do základny, abyste se neudusili, přestože jste se dovnitř vůbec netěšíte, věda, že se tam na vás chystá nějaká levota a ten ječivý krevní vortex...

Zvláští, že si pamatuji tyhlety marginálie víc, než samotného Lucifera. Do Doomu3 bylo vloženo tolik úsilí a přesto Doom nefunguje jako hra ještě dřív, než přestane kvůli natahování gameplaye o další a další chodby fungovat jako horror. Střílení dobré, ale od id jsem čekal přecejenom trochu víc.

Po veľmi dlhej dobe som dohral tretí diel mojej obľúbenej série Doom. Grafika ešte v tejto dobe exceluje, hlavne čo sa týka hry svetla, tmy a tieňov. Krajšie "hrátky" so svetlom som ešte v žiadnej inej hre nevidel. id Software toho patrične využil a tým má Doom 3 veľkú atmosféru z ktorej ide strach.
Impovia hádžu krásne firebally, ktoré robia v tme pastvu pre oči, väčší priestor tu mali dostať aj pekelné psy, ktoré som tu stretol len v prvej polovičke. Na pomalých zombíkov vytiahnete pištolku a budete si z nich robiť živé terče.

Hra bola jednoducho príliž naťahovaná a ja už som sa modlil, kedy už toto peklo skončí. Zo začiatku je to celkom obyčajná strieľačka, možno svoju rolu tvorí aj zo začiatku malý a slabý arzenál. Asi po polovici hry, keď dostanete väčšinu zbraní, si budete nepriateľov vychutnávať. Pekelníkov je veľké množstvo, každý má svoje schopnosti, na každého budete musieť zahrať inú taktiku. Najviac ma štvali borci s rotačníkom, ktorý sa niekedy nedali zabiť ani na dve rakety s raketometu a ubrali vám väčšinu HP. Ďalej ma štvalo, že armor tu bol dosť nanič, keďže vám pekelníci uberali iba život a tak som mal niekedy vo výsledku 125 armoru a 30 života.

Niektorí menší bosáci boli silnejší než hlavný bosák, čo je na jednej strane dobré, ak chcete dohrať hru rýchlo, ale na druhej, hernej strane, je to zlé, keďže hlavný boss má byť výzva, ktorou autori hráčov zamestnajú a nechajú aby sa predviedli a ukázali svoju vynaliezavosť.

Design levelu sa od začiatku nemenil, ku koncu to začalo byť zaujímavejšie, keďže ste sa dostali do pekla, tam sa autori vyhrali dosýtosti... najkrajšia úroveň v celom Doom 3..

Moja najobľúbenejšia zbraň? Hmm... ťažko povedať. Asi rotačník :-)

Doom 3 je tak dobrá hra podle toho, jakou si ji sami uděláte. Od začátku vývoje bylo jasné, že to bude horor. Tudíž se k tomu musí přistupovat jako k hororu. Hrát Doom 3 pěkně v pravé poledne za svitu sluníčka a cvrkotu cikád se zvukem na hranici slyšení určitě nebude to pravé ořechové.

Já to hrál jen v noci, sám v místnosti, všude ticho, vosolený 5.1 repro a moje specialita, dvě svíčky (kvůlí vrhání stínů), každá na jedné straně stolu vedle monitoru. Větší náser jsem nezažil!

Během posledních dní se mi řízením náhody (nebo osudu?) naskytla zajímavá příležitost k dohrání dvou akčních her, které jsou si svým ztvárněním, přibližností roku vydání, prostředím a námětem příběhu velmi podobné. Jedním z nich se stal DOOM 3 a tou druhou KREED. Na první pohled se může zdát, že je nesmysl porovnávat a bilancovat mezi tituly s tak rozdílným rozpočtem, z mého pohledu však nikoliv. Obě hry jsou opravu v mnoha ohledech stejné, svým způsobem ale originální...

Pojem herního světa, DOOM, šel až do dohrání tohoto zatím posledního dílu nějak mimo mě (nepočítám občasnou multiplayerovou pařbu ve výpočetce) i když rozumím, že právě multiplayer je hře značnou oporou a prakticky výchozím bodem každého fanouška této série. Pro mne jsou pocity z třetího dílu téměř neposkvrněným dotykem herních bojů proti samotnému Peklu, a že tyto boje nebyly špatným zážitkem, musím uznat hned od začátku...

Hra, oplývající výbornou atmosférou a působivým pocitem stísněnosti výzkumné stanici na planetě Mars, schovávající více než se na první pohled zdá, je prezentována opravdu brilantně. Samotný příběh je sice poskládané klišé amerických sci-fi/horor filmů, co velice jiného dá se s tímto tématem nového vymýšlet? Na každém kroku jsou nacházeny PDA se záznamy ze života nebohých členů posádky (s někdy docela vtipnými narážkami na skutečný svět, sloužící k odlehčení velmi ponurých pocitů), které slouží také ke zjištění správných kombinací kódů skříní s municí a zdravím. Dalším opravdu kladným prvkem jsou zbraně a objemný bestiář (výborně ozvučeno a vykresleno, stejně jako zbytek hry). Zbraně jsou od první pistole až po Soul Cube vybalancovány nadmíru dobře, přičemž na každou, v dobrém slova smyslu, hnusně vypadající pekelnou stvůru a bosse platí jiný deratizační prostředek.

Časté výtky jiných hráčů směřují na přílišnou předvídavost, ztrátu udržení pozornosti, level design a tunelovitost. S některými musím souhlasit. Po projití první třetiny hry si člověk zapamatuje jakým způsobem fungují herní mechanizmy a ví odkud přiletí střela nebo fireball, to však nemění nic na akční složce hry, jejíž souboje patří stále k tomu nejlepšímu z ní. Prostřední třetina hry opravdu spadává do stereotypu, ten ale naštěstí vykoupí Hell a následná poslední část. K tunelovitosti a level designu, jistě jde tu o koridor s typickými skripty, ale tento prvek zrovna v této hře je nesmyslné brát jako zápor. Jak jinak by to mělo vypadat na výzkumné stanici na Marsu (která má působit technicky industriálně), po událostech předložených v této hře?

Pro mne zde platí jediná významnější výtka, a to že pokud je lidstvo schopné kolonizovat Mars, vybudovat na něm výzkumný komplex a zkonstruovat tu nejmodernější technologii (jako třeba teleport), tak přitom není schopné vymyslet spojení svítilny a zbraně nebo night vision? Taková výbava by měla být v základním seznamu každého mariňáka. Jistě, má jít o prvek, který zesiluje pocit strachu a umožňuje hru světla a stínů (hodně povedenou), je ale spíše uživatelsky na obtíž, protože se ve hře nachází nemalé množství lokací, kdy je s prominutím vidět velké kulové.

Vždy jsem si říkal, jestli má cenu hrát třetího Dooma, aby nedošlo ke zkažení dojmu z předchozích dílů. Nakonec jsem se však k tomuto činu odhodlal a určitě to nebyla špatná volba.

Po seznámení se s provozním řádem základny, jsem se dostal k hernímu automatu, jenž obsahoval hru Super Turbo Turkey punker 3, se kterou jsem si užil spoustu legrace. Zanedlouho však přišel můj první rozkaz, při jehož plnění se okolo mě náhle začaly objevovat všemožné druhy nepřátel.

U hororových filmů mě strach přepadne jen velmi zřídka, ale jelikož her z tohoto odvětví moc nahráno nemám (asi jen The Suffering a The Thing), všudypřítomná tma a lekací scény mě v Doom 3 vystrašily nejednou.

Stejně jako předchozí díly nabízí i Doom 3 vcelku slušný zbraňový arzenál, ze kterého si jistě vybere každý ať už se jedná o plazmovou pušku nebo o motorovku. Nejinak je tomu i s nepřáteli, kteří se zde vyskytují jak ve velkém počtů jedinců, tak ve velkém počtu druhů.

Hojně jsem využíval PDA, kam se stahovala videa, hlasové nahrávky a hlavně e-maily, jenž obsahovaly užitečné anebo alespoň zábavné informace (např. poděkovaní za hru Quake 43).

Trochu mě zklamala nevyváženost lokací, protože někdy jsem počítal každé procento života a někdy byla k dispozici kupa lékárniček, jenž jsem vůbec neměl šanci využít. Další zvláštností je, že baterka není připevněna na zbrani. Ne kvůli pohodlí, protože by to značně ubralo na atmosféře a navíc klávesa F umožňovala rychlé přehození mezi baterkou a jakoukoli zbraní, ale kvůli logice, protože když tato kombinace existuje už nyní, tak nechápu proč ji neznají v roce 2145.

Ke konci Doom 3 už hodně ztrácí dech, ale dvacátý level (Peklo) hru znovu oživí a přichází nový náboj ve zvýšení počtu nepřátel a znovunacházení ztracených zbraní. Herní doba je tak podle mě úplně ideální.