Lost Horizon 2

Lost Horizon 2 byla jedna z pouhých tří adventur a her celkově (další byly Stasis a Tormentum) z roku 2015, které jsem kdysi dohrál. A taky jedna ze tří nejnovějších her, co jsem na svém počítači dokázal rozjet a dojet. Celkový dojem po velice příjemné jedničce byl slabý a po pár letech chápu proč.

Tvůrci vzali všechno co fungovalo v prvním díle a zprasili to jako mohli. Líbeznou kreslenou grafiku nahradil studený 3D render, některé lokace (Stafford) jsou vyloženě ošklivé, spousta dalších je utopená v temnotě. Jediné co potěší oko je finální Asgard. Strhující akční sekvence a cestování světem v animacích rovněž zmizely, namísto toho jsou tu podivně useknuté filmečky a jedinou potenciální nadupanou sekvenci dokonale zabíjí quick time event... v adventuře!

Zprasená je i hratelnost, z velké části přechodem do 3D. Postava má mizerný pathfinding, zasekává se o neviditelné překážky, běhá na místě, takže si musíte pomáhat WASD a k běhu ji donutíte pouze Shiftem... v adventuře!! Inventář je netradičně nahoře, pohyb myší je pomalý (což přičítám svému starému komplu), použitelné kombinace se oproti jedničce nehlásí, takže občas nezbývá nic než klasické "všechno na všechno". Zobrazování aktivních míst sice funguje, ale některé lokace nereagují na kliknutí a hned v první kapitole tvůrci "zapomněli" jedno podstatné místo zobrazit, takže jsem jak blbec běhal kolem dokola, než mě napadlo podívat se do toho mizernýho auta. Pořád je to sice logická adventura, kde nakonec na vše přijdete, pořád jsem ji dokázal dohrát bez kouknutí do návodu. Ale tvůrci ji "vylepšují" tu stealth pasážemi, tu časovým limitem a hlavně milionem krámů, které nemizí z inventáře. Puzzle jsou pekelně těžké s velice vágní nápovědou (runový půlkruh jsem udělal metodou pokus omyl, hledání artefaktu v knihovně je taky chuťovka). Potěšilo mě ovládání jediným tlačítkem a líbilo se mi sestavování předmětů z více částí.

A příběh? I tady to šlo do háje. Děj skáče z místa na místo bez většího propojení a hlavně z postavy na postavu. Na nějaké hlubší přesahy zapomeňte, humor skoro neexistuje - kromě malého fotbalisty Franze, který nechce kokina a jednou bude určitě slavný :) Je rok 1956, Fenton je šedivý britský voják, evidentně rozvedený, tahá sebou přechytralého spratka, pardon chtěl jsem říct roztomilou pubertální dcerušku a za těch 20 let se někam úplně vytratila jeho šarmantní, cynicky-ironická povaha dobrodruha. Navíc je většinu děje na vedlejší koleji, hrajeme tu za agentku Annu, tu za jeho dceru. Jsou tu exnacisti, železná opona, KGB a nějaká tajná skupina pátrající po Asgardu. Chybí tomu spád, lehkost, vtip, napětí... vše co měla jednička. Naštěstí poslední kapitola v Asgardu zachraňuje co se dá - pěkná grafika, hratelnost a nakonec i ten příběh. Dojde k jednomu zvratu, který sice nedává moc smysl Pokud Anna byla od začátku členem skupiny, proč by utíkala, schovávala se, proč by na ni stříleli, proč... ech ne. Ale připraví půdu pro famózní časové finále, které jakoby vypadlo z těch nejlepších sci-fi a srdceryvný happyend. A to já rád.

Za celou finální kapitolu a konec se zavřenýma očima dávám 60%, on to celkově není úplný průser, ale víceméně ve všech ohledech je to mnohem slabší než první díl.