Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Black Mirror III

Posel smrti III, Black Mirror III - Final Fear

19.04.2011
79
211 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh Posla Smrti 3 začíná tam, kde skončil jeho předchůdce. I tentokrát se odehrává na zámku Black Mirror, ve vesničce Willow Creek a v jejím okolí, kde se odehrával i první díl této hororové adventurní trilogie s prvky detektivky.

Stejně jako v Poslovi Smrti 2 hrajete za postavu jménem Darren Michaels a vašim cílem je poodhalit další tajemství prokletí svého rodu.

Na hráče čekají dvě hratelné postavy (jednou z nich je právě Darren), přičemž budete moci navštívit celkem 62 různých lokací, z nichž už některé budou hráčům známy z předešlých dílů, ale tentokrát budou v nové grafické úpravě. Navíc se ve hře objeví některé známé postavy, se kterými se hráč mohl setkat již dříve a samozřejmě nechybí ani množství logických puzzlů. Tento díl je zároveň posledním dílem této trilogie a uzavírá celý příběh ohledně rodu Gordonů.


Poslední diskuzní příspěvek

mam zasadni problem ve hre, sem v 6. kapitole kde sem doposud hral za obe dve postavyv, ale ve skepe kde se mam spustit jako Adrian do katakomb nemam vyber-moznost se prepnout do te partacky abych tak mohl nahore Adriana skrze cerpadlo spustit. Proste ten vyber postav v levem hornim rohu obrazovky zmizel, nevite co s tim?

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Posel smrti 3 je stejně dobrý (možná i krapet lepší) jak dvojka, i když je nečekaně docela jiný. I přes stejnou grafiku, interface a přímou dějovou návaznost. Co jsem ale nečekal, že se u něj tak zasměju. Nejen, že teda Darren/Adrian hláškuje jak o život, ale třetí díl taky obsahuje naprosto bezvadnou postavu, a sice Inspektora Spoonera; arogantního narcistického idiota s pošramoceným sebevědomím a nenaplněnými ambicemi, který každou větou chrlí jednu cynickou hlášku za druhou. Možná tuhle postavu ocení taky jen arogantní narcističtí idioti s pošramoceným sebevědomím a nenaplněnými ambicemi, takže je celkem logické, že mně se líbila.

Trojka zdála se mi o něco těžší dvojky, což je celkem dobrá zpráva. Nic přehnaného, ale on nějaký ten drobný zákys, pokud člověk odolá návodu, pomůže v tom se do té hry dostat. Zapamatovat si jí. Ta investice v podobě času i přemýšlení pak zpětně vyvolá příjemné vzpomínky. Dneska není na nic čas, nikdo se nechce s ničím mazat, ale tyhle hry to potřebují, pak to jinak není ono.

S jednou věcí mám problém, a tou je hudba. A jsem možná jeden z tak pěti lidí na planetě, který s tím měl problém. Jde totiž o to, že tvůrce hudby neustále používal jeden sample pekelného vrzání smyčců, který ukradl odněkud z netu. A já jsem asi před 7 lety ten samý sample ukradl taky a použil ho do hudby v jednom filmu. Já ho schoval do dalších hluků, ale tady pan Finn Seliger ho tam nacpal úplně čistý a cpal ho tam asi desetkrát za kapitolu a mě to vždycky úplně vyhodilo z konceptu. A pak jsem strašně tu hudbu poslouchal a říkal jsem si, co asi opravdu složil on a co jsou jen další ukradnuté samply odněkud z netu a pak vůbec neposlouchal, o čem se postavy baví. Pardon, profesní deformace.

Zpátky ke hře, dějově je to už sice pěkná fantasmagorie, ale tak nějak jsem na to přistoupil. Vlastně jsem u toho zažíval celkem podobné pocity, jako u prvního Broken Swordu (a to už je nějaká doba). Zatímco v prvním dílu jsem přecijenom trochu tápal v té rodové linii, kdo byl kdo, během dvojky a trojky už jsem začínal mít celkem jasno a nepotřeboval jsem si kreslit graf (navíc ten je v knihovně přeci).

Dabing je už zase skvělý, David Prachař válí.

Druhá (zároveň podle mě i nejtěžší) a poslední kapitola byla úžasná. Některými kritizovaný labyrint byla boží logická minihra, kterou bych si dovedl představit jako samostatnou logickou hru o 100 levelech. Zklamal mě až samotný závěr. Ne až tak vyústěním, ale že to bylo nějaké krátké, snad až trochu odfláknuté. A potitulkový rozhovor, po kterém okamžitě následovalo menu hry, to moc nevylepšilo. Zatímco celý závěr jedničky je spolu se závěrem Mafie nejpamátnějším ukončením hry, co si tak pamatuji, dvojka a trojka Posla smrti v tomto celkem krutě zaostává.

Jo a vzpomněl jsem si na věc, která mě vytáčela nejvíc. V průběhu hry máte poměrně nečekaně často hodně předmětů přesahující základní délku inventáře a musíte přejíždět. Musí se najet na šipku, ale jakmile najedete na šipku, inventář asi do půl vteřiny zmizí! To byl asi největší očistec.

Jinak ale vlastně nemám moc výhrad. Já vím, že je to trapné a vypadá to, jako bych v tomhle žánru nic nenahrál, ale fakt si myslím, že série Posel smrti jako celek je jedna z nejlepších adventurních sérií všech dob, bez ohledu na to, že má českou stopu. Je to i tím, že žánr mysteriózního krimi thrilleru je po antiutopiích mým nejoblíbenějším, ale prostě chtě nechtě vnímám tuhle sérii jako jakýsi etalon/archetyp kvality, toho jak by to mělo vypadat, i přesto, že tyhle hry hraji relativně intenzivně už čtvrtstoletí.
+36
  • PC 95
Z Darrena Michaelse se definitivně stává poslední dědic, po krku mu jde nerudný policista i grázlové z Willow Creek a zámek Black Mirror naposledy otevírá svou náruč. Posel smrti je zpátky, aby zakončil, co před dlouhými lety načal a činí tak k mé velké potěše opravdu bravurně.

Jelikož se děj nehne z Willow Creek, Warmhillu a Black Mirror, neopustíme ani na chvíli tísnivou atmosféru místních lesů, hřbitovů, chatrčí a vesnic a nenabereme optimismus do dalšího počínání (jako nám to v prvním díle dopřálo sídlo ve Walesu). Darren/Adrian zkrátka přebírá své dědictví a musí si s ním poradit tady - doma. Za atmosféru by si tak finální díl trilogie zasloužil hodnocení takřka absolutní, protože temnota v kombinaci s všudypřítomným Mordredem v našem podvědomí dokáže napínat po celých šest kapitol.

V hratelnosti se toho nezměnilo moc, snad jen ubylo puzzlů a hlavní ovládaná postava se chová maximálně logicky (sebraný předmět často upraví tak, abychom ho později mohli použít adekvátním způsobem apod.) Ovládání dvou postav najednou je zajímavý prvek z jiných adventur, který se do finální kapitoly hodí opravdu přesně.

Těsně po dohrání hry tak jen ztěží krotím nadšení a od absolutního hodnocení mě tak dělí jenom smrtící labyrint, který se pro mě stal přesně tím zásekem, u kterého má hráč chuť ublížit klávesnici, myši, monitoru nebo komukoli, kdo v tu chvíli vejde do pokoje. Tahle naháněčka se stíny mi přivodila pořádných pár vrásek, ale odměna v podobě efektního zakončení hry (přestože žádných smrtícících vysvětlovacích point se tentokrát nedočkáme), stojí za to.

Posel smrti se tak díky svému kompletnímu zakončení a dovysvětlení stává mou nejoblíbenější horrorovou ságou a rodina Gordonova rodem takřka ikonickým. A jestli se z Adriana stane lovec duchů, budu chtít být při tom.

Pro: Atmosféra, příběh, postavy, hlášky, puzzle

Proti: Labyrint

+32 +33 −1
  • PC 75
Když jsem na konci roku 2012 začínal hrát první díl trilogie Posel smrti, nečekal jsem, že mi její dokončení bude trvat více jak rok. Osud tomu tak chtěl a každý díl má u mého data dohrání jinou poslední číslovku čtyřciferného označení roku. Přesto si troufám tvrdit, že to stálo za to.

Hořící zámek Black Mirror, obviněný Darren Michaels (nyní Adrian Gordon) s temnějším dabingem Davida Prachaře a celková temnější atmosféra třetího dílu podtržená duchy, pohybujícími se stíny a nevyzpytatelnými lesy, to vše na mě velmi zapůsobilo a vtáhlo do děje. To tam bylo rozčarování ze zdlouhavého a nudného začátku předchozí části v Biddefordu a já si užíval Adrianových hlášek typu „Neměl bych odmítat pomoc těm, kteří ji potřebují. To nebude problém, vždyť jsem chodil do skautu“.

Klasická a přehledná mapa s přibývajícími aktivními místy byla, na rozdíl od pestrobarevné pohlednice, ideálním pomocníkem při cestování po celém panství, ať už jsem se chtěl dostat do hotelu Gordon’s Palace (původně Sanatorium Ashburry), na faru Warmhill, či do mého oblíbeného znovu navráceného Hermanova domu s pitevnou. Právě u Hermana jsem objevil hru ve hře neboli disketu s počítačovou hrou Space Attack, která mi připomněla Doom 3 a herní automat se Super Turbo Turkey punker 3.

Překvapila mě přítomnost lidí, se kterými nelze mluvit, a jen se procházejí po různých lokacích, čímž jim vdechují život. Další novinkou byla hra za dvě postavy v poslední kapitole, která znovu oživila postupně upadající hratelnost a mimo labyrintu byla provedena opravdu skvěle.

Jak již uvedli mnozí přede mnou, zakončení série mohlo být o poznání lepší, avšak vývojáři nám alespoň poskytli bonusové video (souboj Adriana s Mordredem), které však, kdo ví proč, nebylo ozvučeno. Přesto se jedná o kvalitní kousek s nadprůměrným hudebním doprovodem, který si stačí, na rozdíl od prvního dílu, zahrát pouze jednou.

Pro: panství Black Mirror, dabing, temnější atmosféra, hlášky Adriana, mapa, Space Attack, hra za dvě postavy, hudba

Proti: zakončení, nulová znovuhratelnost, pár nelogičností

+31 +32 −1
  • PC 90
Posel smrti 3 dohrán a jsem spokojen. Vzhledem k tomu, že jde o završení trilogie, nevyhnu se v popisu určitým spoilerům, ale počítám s tím, že kdo si čte komentář ke třetímu dílu, tak předchozí díly dohrál a chystá se na třetí.

Všechno co jsem vytýkal druhému dílu je pryč a trojka funguje přesně tak jak má, jako parádní završení trilogie. Na geniální první díl jí sice chybí pár maličkosti a větší spád, ale jinak nemám výhrad. Grafika zůstala prakticky stejná, opět se v rámci příběhu podíváme do pár staronových lokací z trošku jiného úhlu pohledu. Vrátily se hororové animace, které sice neobsahují žádné podobné drasťárny, jako první díl, ale stylově se ho drží. Kvalitní je opět i dabing, který typově sedí a není přehlušován hudbou. Jediné co mi vadilo, že je hra místy až šíleně tmavá.

Hratelnost tady nemám moc co popisovat. Co fungovalo v dvojce, funguje i tady - mizení nepotřebných aktivních míst a jejich zobrazování mezerníkem. Opět se vyplatí obcházet postavy a zjišťovat co Vám kdo řekne, opět je to zhruba tak půl na půl výslechy a používání předmětů. Objevilo se pár skvělých puzzlů, které potrápily můj mozek, na některé jsem musel bohužel kouknout do návodu, ale třeba skládání kostlivce nebo stínové bludiště je bomba. A v poslední kapitole dostanete kromě hrdiny k ruce i druhou postavu, vyslankyni Vatikánu, což dává hratelnosti nový drajv. Každá z postav totiž komentuje předměty jinak, něco jde udělat s jen s někým, můžou si vyměňovat předměty či mluvit o důležitých stopách. K rukou máte i mapu na přesun mezi lokacemi, která byla paradoxně důvodem mých dvou zákysů. Jednou byla potřeba ke kombinaci, podruhé jsem díky rychlopřesunům zapomněl, že bych se mohl občas projít lesy a zjistit, co je tu nového a díky tomu nemohl najít jednu lokaci.

Jediná věc, která mě nesedla je lov achievmentů. Ono to bylo už ve dvojce, kde jsem to celkově nějak zazdil. Ve trojce ale lovíte prakticky neviditelné havrany či jste odměňováni za nějaké úkony navíc. Odměnou je 24 artworků, nějaké bonusové videa a pár miniher, které stejně po skončení hry znovu hrát nebudete. Podle mě je zbytečné podobné nesmysly cpát zrovna do adventur.

A nakonec příběh. Ten šel ve trojce hodně nahoru a jak jsem psal, nevyhnu se SPOILERům, takže kdo nehrál předchozí díly, nečíst. Hrdinu nacházíme v situaci, když zjišťuje, že je potomek rodu Gordonů jménem Adrian a vzápětí je zatčen agilním inspektorem Spoonerem. Ten byl vykopnut z Londýna a aby si udělal u nadřízených dobré oko, hodil by se mu podezřelý. A tak je Adrian obviněn z několikanásobné vraždy a vypálení zámku Black Mirror.

A Adrian to nemá vůbec lehké. Spooner ho chce zavřít, Viktorie mu nevěří, musí prokázat svůj původ. Navíc půlka lidí v městě se ho bojí nebo ho nenávidí, další na něm chtějí vydělat. A ještě se začíná projevovat kletba rodu - hrůzostrašnými vizemi, změnami nálad a i horšími věcmi. V šesti kapitolách toho tak musí stihnout docela dost a ve finále se postavit Mordredovi. Ze začátku je to sice opět trošku zdlouhavé, ale funguje tu princip postupného objevování lokací a zároveň jejich čištění a kompletace. Změnil se i hlavní hrdina. Z nesympatického hejska se stává muž, který bojuje jak se dá, neztrácí humor, občas se hroutí a jednou se málem zabije. Líbilo se mi, jak se Adrian v určitých chvíli vypořádá s lidma, co ho celý příběh štvou.

Celý závěr je parádně temný a nadpřirozený a já jsem spokojen. Posel smrti 3 je víc než důstojné završení ságy.
+28
  • PC 85
Hra pokračuje přesně tam, kde v minulém díle skončila. A já jsem hned na začátku hraní dospěl k menšímu prozření. Vždycky jsem si myslel, že Willow Creek je malá vesnička s hospodou, radnicí, vetešnictvím/muzeem a několika domy. Tedy místem, po kterém neštěkne ani pes (s výjimkou několika turistů, které sem nalákal Murray). Nyní se můžu s Darrenem podívat i do dříve nepřístupné části vesnice a zjišťuji, že je tu i policie, obchod a kavárna. A většina obyvatel je nejspíš z těch všech vražd a prokletí psychicky v háji, když se tu dokáže uživit i psycholožka. Co se ostatních lokací týče, líbí se mi, že je to tentokrát celé propojené a dá se tak postupně chodit z jednoho místa na jiné bez nutnosti používat mapu. Dále je super, že se podíváme na některé lokace z jedničky, které ve dvojce nebyly především Farnost Warmhill a také dům po Dr. Hermannovi.

Příběh se také vyvíjí pro mě líbivým směrem. Je super, jak se Darrenova/Adrianova pověst rychle rozšířila a podle toho na něj lidé reagují. Někteří obyvatelé tak z něj mají panickou hrůzu, hlavně paní prodavačka, která pro jistotu stáhne z prodeje nože hned poté, co si je Darren "divně" prohlížel. Murray se samozřejmě z dané situace snaží vytěžit maximum (Darren z kartonu mě fakt rozesmál). Pak se mi hodně líbilo, jak je Darren stále více a více rozčílený (i díky vlivu Mordreda) a podle toho se stále více a více choval k ostatním hnusně. Jinak ze začátku jsem měl trošku problém s tím, že je to trošku více duchařina (psi, Bílá paní), ale ve výsledku to dává smysl díky tomu posednutí. Hodně mě bavila postava inspektora Spoonera. Jak je na začátku přesvědčený o Darrenově vině a postupem času mění názor. Závěr je pak dobře tajemný a lepší než u dvojky.

Na druhou stranu ne vše se podle mě povedlo. Například se mi vůbec nelíbí postava Valentiny. Jako je pravda, že Darrena zastavila před sebevraždou, ale přijde mi, že jí po všech těch zkušenostech s ostatními nějak moc věří. To že se následně stane druhou hratelnou postavou je podle mě taky špatně. Příběh dvojky i trojky je celou dobu o Darrenovi, tak proč tam přidávat na poslední čtvrtinu další postavu? Je to celé takové jakoby na sílu, aby se mohlo psát, že hra obsahuje dvě hratelné postavy. Dále se mi úplně nezdá postava Lady Viktorie jako strážkyně portálů. Jestli jsem to správně pochopil, tak vlastně musela celou dobu vědět o Mordredovi a o prokletí a přitom se nesnažila nic udělat s Williamem nebo se Samuelem. Vlastně po celou dobu prvního dílu jen truchlila. A pak mi ještě přišlo nesprávné, že Darren své prababičce tyká. Přece i její vlastní syn Robert ji v jedničce vykal, ale to už je jen detail.

Co se hratelnosti týče, tak jsem měl jen pár záseků. Na můj vkus jsem měl v inventáři až moc předmětů, takže jsem se v tom trochu ztrácel, ale jinak v pohodě. Ze začátku mi přišlo, že je ve hře docela málo adventurních puzzlů, což mi bylo bohatě vynahrazeno v závěrečné kapitole, kde jsem si jich užil až až. Nejvíc mě bavilo procházení jinými kritizované bludiště s temnými stíny. Naopak skládání kostry mi přišlo zase hodně o náhodě.

K Poslům Smrti neodmyslitelně patří český dabing a tentokrát si na něm dali mnohem více záležet. Přijde mi, že hlasy mnohem lépe zní a jejich zabarvení mnohem více sedí na danou situaci. Mezi dabéry se tentokrát kromě Davida Prachaře objevují známější dabéři a celkově to tak působí mnohem lepším dojmem, než ve dvojce. Líbí se mi, že Bobby už konečně koktá, ale úplně nejlepší je pan Ptáčník v roli Murrayho. Z jeho hlasu je slyšet podlost a vypočítavost tohoto slizkého hoteliéra. Jedinou výtku bych měl k dabingu Ralfa, jehož hlas mi moc neseděl, ale to už je jen malá vada na kráse.

Oba nové díly se podle mě celkem povedly. Celý příběh je napínavý a má dobrý spád, hratelnostně to také nebylo vůbec špatné. Obě hry mají své chyby, ale nebylo to nic, co by se nedalo snadno překousnout.
+27 +28 −1