Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Black Mirror III

Posel smrti III, Black Mirror III - Final Fear

79
190 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 2D adventura *
adventura > 3D adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
19.04.2011 PC
Vývojáři:
Cranberry Production
Příběh Posla Smrti 3 začíná tam, kde skončil jeho předchůdce. I tentokrát se odehrává na zámku Black Mirror, ve vesničce Willow Creek a v jejím okolí, kde se odehrával i první díl této hororové adventurní trilogie s prvky detektivky.

Stejně jako v Poslovi Smrti 2 hrajete za postavu jménem Darren Michaels a vašim cílem je poodhalit další tajemství prokletí svého rodu.

Na hráče čekají dvě hratelné postavy (jednou z nich je právě Darren), přičemž budete moci navštívit celkem 62 různých lokací, z nichž už některé budou hráčům známy z předešlých dílů, ale tentokrát budou v nové grafické úpravě. Navíc se ve hře objeví některé známé postavy, se kterými se hráč mohl setkat již dříve a samozřejmě nechybí ani množství logických puzzlů. Tento díl je zároveň posledním dílem této trilogie a uzavírá celý příběh ohledně rodu Gordonů.


Poslední diskuzní příspěvek

[přesunuto z komentářů] Kvalita :) Dobrej děj, zajímavý prostředí, mystérium, stará doba, to miluju :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Posel smrti 3 je stejně dobrý (možná i krapet lepší) jak dvojka, i když je nečekaně docela jiný. I přes stejnou grafiku, interface a přímou dějovou návaznost. Co jsem ale nečekal, že se u něj tak zasměju. Nejen, že teda Darren/Adrian hláškuje jak o život, ale třetí díl taky obsahuje naprosto bezvadnou postavu, a sice Inspektora Spoonera; arogantního narcistického idiota s pošramoceným sebevědomím a nenaplněnými ambicemi, který každou větou chrlí jednu cynickou hlášku za druhou. Možná tuhle postavu ocení taky jen arogantní narcističtí idioti s pošramoceným sebevědomím a nenaplněnými ambicemi, takže je celkem logické, že mně se líbila.

Trojka zdála se mi o něco těžší dvojky, což je celkem dobrá zpráva. Nic přehnaného, ale on nějaký ten drobný zákys, pokud člověk odolá návodu, pomůže v tom se do té hry dostat. Zapamatovat si jí. Ta investice v podobě času i přemýšlení pak zpětně vyvolá příjemné vzpomínky. Dneska není na nic čas, nikdo se nechce s ničím mazat, ale tyhle hry to potřebují, pak to jinak není ono.

S jednou věcí mám problém, a tou je hudba. A jsem možná jeden z tak pěti lidí na planetě, který s tím měl problém. Jde totiž o to, že tvůrce hudby neustále používal jeden sample pekelného vrzání smyčců, který ukradl odněkud z netu. A já jsem asi před 7 lety ten samý sample ukradl taky a použil ho do hudby v jednom filmu. Já ho schoval do dalších hluků, ale tady pan Finn Seliger ho tam nacpal úplně čistý a cpal ho tam asi desetkrát za kapitolu a mě to vždycky úplně vyhodilo z konceptu. A pak jsem strašně tu hudbu poslouchal a říkal jsem si, co asi opravdu složil on a co jsou jen další ukradnuté samply odněkud z netu a pak vůbec neposlouchal, o čem se postavy baví. Pardon, profesní deformace.

Zpátky ke hře, dějově je to už sice pěkná fantasmagorie, ale tak nějak jsem na to přistoupil. Vlastně jsem u toho zažíval celkem podobné pocity, jako u prvního Broken Swordu (a to už je nějaká doba). Zatímco v prvním dílu jsem přecijenom trochu tápal v té rodové linii, kdo byl kdo, během dvojky a trojky už jsem začínal mít celkem jasno a nepotřeboval jsem si kreslit graf (navíc ten je v knihovně přeci).

Dabing je už zase skvělý, David Prachař válí.

Druhá (zároveň podle mě i nejtěžší) a poslední kapitola byla úžasná. Některými kritizovaný labyrint byla boží logická minihra, kterou bych si dovedl představit jako samostatnou logickou hru o 100 levelech. Zklamal mě až samotný závěr. Ne až tak vyústěním, ale že to bylo nějaké krátké, snad až trochu odfláknuté. A potitulkový rozhovor, po kterém okamžitě následovalo menu hry, to moc nevylepšilo. Zatímco celý závěr jedničky je spolu se závěrem Mafie nejpamátnějším ukončením hry, co si tak pamatuji, dvojka a trojka Posla smrti v tomto celkem krutě zaostává.

Jo a vzpomněl jsem si na věc, která mě vytáčela nejvíc. V průběhu hry máte poměrně nečekaně často hodně předmětů přesahující základní délku inventáře a musíte přejíždět. Musí se najet na šipku, ale jakmile najedete na šipku, inventář asi do půl vteřiny zmizí! To byl asi největší očistec.

Jinak ale vlastně nemám moc výhrad. Já vím, že je to trapné a vypadá to, jako bych v tomhle žánru nic nenahrál, ale fakt si myslím, že série Posel smrti jako celek je jedna z nejlepších adventurních sérií všech dob, bez ohledu na to, že má českou stopu. Je to i tím, že žánr mysteriózního krimi thrilleru je po antiutopiích mým nejoblíbenějším, ale prostě chtě nechtě vnímám tuhle sérii jako jakýsi etalon/archetyp kvality, toho jak by to mělo vypadat, i přesto, že tyhle hry hraji relativně intenzivně už čtvrtstoletí.
+31
  • PC 95
Z Darrena Michaelse se definitivně stává poslední dědic, po krku mu jde nerudný policista i grázlové z Willow Creek a zámek Black Mirror naposledy otevírá svou náruč. Posel smrti je zpátky, aby zakončil, co před dlouhými lety načal a činí tak k mé velké potěše opravdu bravurně.

Jelikož se děj nehne z Willow Creek, Warmhillu a Black Mirror, neopustíme ani na chvíli tísnivou atmosféru místních lesů, hřbitovů, chatrčí a vesnic a nenabereme optimismus do dalšího počínání (jako nám to v prvním díle dopřálo sídlo ve Walesu). Darren/Adrian zkrátka přebírá své dědictví a musí si s ním poradit tady - doma. Za atmosféru by si tak finální díl trilogie zasloužil hodnocení takřka absolutní, protože temnota v kombinaci s všudypřítomným Mordredem v našem podvědomí dokáže napínat po celých šest kapitol.

V hratelnosti se toho nezměnilo moc, snad jen ubylo puzzlů a hlavní ovládaná postava se chová maximálně logicky (sebraný předmět často upraví tak, abychom ho později mohli použít adekvátním způsobem apod.) Ovládání dvou postav najednou je zajímavý prvek z jiných adventur, který se do finální kapitoly hodí opravdu přesně.

Těsně po dohrání hry tak jen ztěží krotím nadšení a od absolutního hodnocení mě tak dělí jenom smrtící labyrint, který se pro mě stal přesně tím zásekem, u kterého má hráč chuť ublížit klávesnici, myši, monitoru nebo komukoli, kdo v tu chvíli vejde do pokoje. Tahle naháněčka se stíny mi přivodila pořádných pár vrásek, ale odměna v podobě efektního zakončení hry (přestože žádných smrtícících vysvětlovacích point se tentokrát nedočkáme), stojí za to.

Posel smrti se tak díky svému kompletnímu zakončení a dovysvětlení stává mou nejoblíbenější horrorovou ságou a rodina Gordonova rodem takřka ikonickým. A jestli se z Adriana stane lovec duchů, budu chtít být při tom.

Pro: Atmosféra, příběh, postavy, hlášky, puzzle

Proti: Labyrint

+27
  • PC 75
Když jsem na konci roku 2012 začínal hrát první díl trilogie Posel smrti, nečekal jsem, že mi její dokončení bude trvat více jak rok. Osud tomu tak chtěl a každý díl má u mého data dohrání jinou poslední číslovku čtyřciferného označení roku. Přesto si troufám tvrdit, že to stálo za to.

Hořící zámek Black Mirror, obviněný Darren Michaels (nyní Adrian Gordon) s temnějším dabingem Davida Prachaře a celková temnější atmosféra třetího dílu podtržená duchy, pohybujícími se stíny a nevyzpytatelnými lesy, to vše na mě velmi zapůsobilo a vtáhlo do děje. To tam bylo rozčarování ze zdlouhavého a nudného začátku předchozí části v Biddefordu a já si užíval Adrianových hlášek typu „Neměl bych odmítat pomoc těm, kteří ji potřebují. To nebude problém, vždyť jsem chodil do skautu“.

Klasická a přehledná mapa s přibývajícími aktivními místy byla, na rozdíl od pestrobarevné pohlednice, ideálním pomocníkem při cestování po celém panství, ať už jsem se chtěl dostat do hotelu Gordon’s Palace (původně Sanatorium Ashburry), na faru Warmhill, či do mého oblíbeného znovu navráceného Hermanova domu s pitevnou. Právě u Hermana jsem objevil hru ve hře neboli disketu s počítačovou hrou Space Attack, která mi připomněla Doom 3 a herní automat se Super Turbo Turkey punker 3.

Překvapila mě přítomnost lidí, se kterými nelze mluvit, a jen se procházejí po různých lokacích, čímž jim vdechují život. Další novinkou byla hra za dvě postavy v poslední kapitole, která znovu oživila postupně upadající hratelnost a mimo labyrintu byla provedena opravdu skvěle.

Jak již uvedli mnozí přede mnou, zakončení série mohlo být o poznání lepší, avšak vývojáři nám alespoň poskytli bonusové video (souboj Adriana s Mordredem), které však, kdo ví proč, nebylo ozvučeno. Přesto se jedná o kvalitní kousek s nadprůměrným hudebním doprovodem, který si stačí, na rozdíl od prvního dílu, zahrát pouze jednou.

Pro: panství Black Mirror, dabing, temnější atmosféra, hlášky Adriana, mapa, Space Attack, hra za dvě postavy, hudba

Proti: zakončení, nulová znovuhratelnost, pár nelogičností

+26 +27 −1
  • PC 90
Tato ponurá dobrodružná adventura je posledním dílem zajímavé trilogie, jež se neustále točí kolem tajemství a prokletí rodu Gordonů a záhady zámku Black Mirror. V tomto finálním díle konečně odhalíte celou pravdu, po které pátráte coby Darren Michaels, (jehož rodné jméno zní Adrian Gordon), který byl v předešlém titulu proklet a nyní je tedy tak trochu posednutý ďáblem (resp. Mordredem).

Začínáte ve vězení, kam se dostanete špatnou souhrou náhod a jste tedy obviněn ze žhářství a dokonce na vás chtějí hodit i vraždu. Inspektor Spooner je sice tvrdší oříšek a nic vám nevěří, avšak někdo za vás jednoduše zaplatil kauci, a tak můžete opustit žalář. Stále ale trpíte zvláštními vizemi, proto musíte pravidelně navštěvovat svou psychoterapeutku dr.Hermannovou. Jelikož se vše odehrává pouze kolem lokací Willow Creek, Warmhill a Black Mirror, setkáte se tu s i se známými tvářemi jako s Murrayem z hotelu, lady Viktorií, Tomem, Bobbym či Ralphem. Atmosféra hry je tísnivá, mrazivá a nebezpečná. Všude kolem se převaluje mlha, je chladno a většinou se vše odehrává v noci. Lidé tu z vás na malém městečku mají obrovský strach dokonce i jedna paní kvůli vám uteče z obchodu, ale typický Murray z vás bude dělat atrakci pro turisty. Neřešíte tu jen jednu záhadu, ale záhad tu začne od jisté chvíle přibývat jako hub po dešti. jakmile budete dostávat záhadná psaníčka od anonymního přítele.. V temném lese potkáte i.. No ale to bych už prozradila více než dost :-)

Co se týče zajímavosti, tento díl má daleko lepší příběh než ten předchozí. Některý adventurista si možná povzdechne, že hrát za "vraha" je poněkud zvláštní, ale věřte mi, že zas takový masakr to tedy opravdu není, jelikož se Adrian snaží po celou dobu dát do kupy a to, co s ním dělá zlý duch Mordreda se mu nelíbí. (Tedy většinou ;-)) Navíc z původního puberťáka, tu teď stojí dospělý rozumný muž, což mě velmi potěšilo. (Že by to bylo tím vězením..??) Hlavní hrdina tedy nebude mít lehce přihlouplé hlášky a dokonce bude občas i vtipný.

Trochu mě však rozčilovali jisté hlavolamy jako např.labyrint, nebo samotný Mordred :-)) Labyrint - neustálé rozsvěcování a tahání za páky, které měli odehnat stíny-u tohoto jsem již neměla trpělivost, a použila návod.. Mordred - jeho kostra! Byla celou dobu správně sestavená, ale neměla jsem kosti naprosto přesně na svítících bodech, atak to nereagovalo.. Typické jsou lekačky, kdy pokaždé když se Adriana zmocní zlé myšlení vám problikne přes celou obrazovku hrůzný obličej. Musím říci, že tahle "překvapení" mi ve hře dost vadila. Už tak je hra poměrně strašidelná, ale nevím, proč bych měla ještě k tomu z leknutí dostat infarkt..? :-) Myslím, že tyhle lekačky k adventuře prostě nepatří.

Sečteno a podrženo, tato hra si zaslouží určitě pozornost, a doporučuji jí všem, kteří si již v minulé hře zahráli jednu z předchozích dílů, ale i těm, kteří o Gordonovic rodu nikdy předtím neslyšely a mají chuť se trošku bát ;-)

Pro: Příběh, dobré zakončení i vysvětlení, krásná grafika a prostředí, atmosféra..

Proti: Některé hádanky a hlavolamy jsou otázkou spíše trpělivosti.., lekačky alias BAF! JSEM HRUZA SAMA!! :-)

+23 +24 −1
  • PC 85
Po mírně překombinované dvojce jsem s očekáváním rozehrál i poslední díl trilogie, kterého se opět chopili němečtí Cranberry Production. Přímá návaznost na konec druhého dílu je hráčsky velmi příjemná a dává zapomenout roztahanému úvodu z předchozí hry. Příběh je tentokrát temnější a uvěřitelnější. Cíle hry jsou jednoznačné a cesta k nim je dlážděna nezapomenutelnými momenty, které co do atmosféry i provedením nemají konkurenci. Německé studio zjevně vlastní ten správný klíč k pokračování v původním příběhu a tak lze snadno přehlédnout (na poslední chvíli) informacemi přehuštěný závěr.

Návaznost dabérů vedlejších postav český distributor opět nezajistil, skvěle ovšem působí navrátivší se Jiří Ptáčník (Charles Murray z prvního dílu) a charismatický Pavel Pípal (Zak, hrobník Mark). Patřičná dávka sarkasmu a schizofrenie hlavní postavy se konečně projevuje i v dabingu Davida Prachaře (Darren Michaels), výsledek působí velmi precizně. Technická stránka je obecně prakticky dokoná a žádných výrazných nedostatků jsem si nepovšiml. Zákysy ani zdlouhavé pasáže se v tomto díle téměř nevyskytují, naopak, důraz je kladen na filmové provedení a hutnou atmosféru podobnou prvnímu dílu, což velmi oceňuji.
+23