Jak to nejlépe napsat? Asi takhle. Hříšné opatství jsem nainstaloval 20. ledna, ale dohrál jsem jej až dnes, 2. února. Ne, že by hra byla tak dlouhá nebo jsem neměl čas na hraní, ale z počátku mě prostě nebavila. První dva akty jsou příšerně nudné a já si říkal, jestli radši nezkusím něco jiného. Už ani nevím, kdy naposledy jsem přemýšlel nad tím, že bych něco nedohrál, ale pár let už to bude.

Hecnul jsem se a pokračoval dál a hle, poté, co jsem na začátku třetího aktu sestoupil do krypty, mě The Abbey najednou chytlo a na konec jsem se dostal za dva večery. Říkal jsem si, čím by to tak asi mohlo být a asi jsem na to přišel. V prvních dvou aktech to totiž bylo hlavně o rozhovorech a lítání od jednoho mnicha ke druhému, ale pak přišlo na řadu to pravé adventuření, tedy sbírání předmětů, jejich používání a sem tam nějaký ten rébus. To jsou přesně věci, které na adventurách nejvíce zbožňuji.

Kreslená grafika je skvělá a ačkoli si hry podle ní většinou nevybírám, zde byla jedním z hlavních aspektů, proč jsem se do Hříšného opatství nakonec pustil. Hned úvodní intro s cestou k opatství na vrcholu hory na mě silně zapůsobilo a nebýt té zmíněné první půlky, nejspíše bych šel s hodnocením daleko výše. Dokonce i těch nelogických prvků a kombinací tu není až tak moc, i když nemohu říci, že šlo vše jak po másle.

Vrah mě trochu překvapil, spíše jsem podezříval Segunda, který však také nebyl bez viny, ale tak je to nejlepší, když do poslední chvíle není jasné, kdo je hlavním strůjcem všeho zla. A ne, vrahem není zahradník, Arcadio je asi nejlepší postavou ve hře, i když se vybarví až ke konci. Konec dle mě byl až moc ukecaný a trochu překombinovaný. Některá vysvětlení, která Leonardo pronesl, mi přišla dost absurdní. Shrnul bych to asi takto. The Abbey mě ve výsledku bavilo, ale znovu se do něj už pouštět nebudu, protože ten začátek už bych podruhé asi nepřekousl.