Československo 38–89: Atentát

Historie mě moc nezajímá, živými herci hrané scény ve svých hrách opravdu nevyhledávám, hratelnost v podobě silně omezených miniher je záhubou mé existence. A přesto (či proto?) jsem si tento dokument o okupaci Československa v době druhé světové nadmíru užil.

A opravdu, interaktivní dokument je dalekosáhle výstižnější nálepkou, než hra. Hra to není. Hráč si vybírá dialogové možnosti v rozhovorech s českými seniory, přičemž ty správné volby odemykají informace a minihry. Je možné volit špatně a dostat se tak ke špatnému konci, ale vždycky máte možnost si daný rozhovor střihnout znovu a chybám se vyhnout, takže ani o tíživých volbách tu nemůže být řeč. Nu a zmíněné minihry zde existují v podobě flashbacků těchto seniorů, ve kterých se hráč opět nějakým způsobem angažuje – kam šoupnout dokumenty, jak lhát strážím, v jakém pořadí prubnout pokus o útěk, nebo můj favorit = jak v ženské kůži odmítnout návrhy jistého chalana citováním poezie. Samy o sobě jsou tyto minihry oukej, ale bohužel je vyloženě nejde zkazit – hra vám sice udělí virtuální pohlavek, ale pak regulérně pokračuje, jakoby hráč sekci splnil správně. Kdykoliv se tak stane, umí to člověka vytrhnout, protože to působí tak, že hra samotná není úplně spokojená s tím, že je právě hrou.

Má to ale to štěstí, že na srdénku to má zajímavý příběh, a umí ho dobře odvyprávět. Slepování všemožných kousíčků toho, jak to skutečně se zatčením dědy bylo, Vás veme napříč celou okupací, od anexe až po osvobození. A přestože je to soustředěno na osobní, intimní příběh, hra zároveň poskytuje velmi dobrý obecný pohled na jednu fascinující, brutální, a potenciálně vcelku přehlíženou etapu naší země. Díky tomu opravdu úspěšně slouží jako chytlavá dokumentace životů zcela obyčejných lidí uprostřed velkého konfliktu, jakož která zkoumá stránku druhé světové, kterou západní média zrovna často nepokrývají, a činí tak exkluzivně z perspektivy obětí a běžných smrtelníků.

Hodnotím benevolentně né protože se jedná o českou tvorbu, ani protože se jedná o tvorbu pojednávající o české historii, nýbrž protože forma i obsah jsou značně neotřelé, a pro takovéto edukativní kousky se podoba interaktivního dokumentu vyloženě hodí. Být to normální dokument, asi bych se k němu ani nedostal, a být to více hrou, onen poučný přesah by tím mohl utrpět. Je ale fakt, že minimálně více sebejistoty by tomu rozhodně slušelo (e.g. když už to redukuje hráčovo input a vliv na dění na absolutní prach, fakt to nemuselo mít ani ačívy).