Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Československo 38–89: Atentát

Attentat 1942

73
10 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > interaktivní film *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
31.10.2017 PC
Vývojáři:
Charles University, The Czech Academy of Sciences (sekundární)
Oficiální stránky:
http://attentat1942.com/
Attentat staví hráče do role dítěte, které odkrývá historii své rodiny. To záhy zjišťuje, že jeho dědeček byl krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha zatčen gestapem. Pomocí rozhovorů s pamětníky a prohledáváním stop se pomalu propracovává ke skutečné roli dědečka v celé události.

Jedná se o rozšířenou a výrazně upravenou verzi výukové hry Československo 38-89: Atentát. Hra je založena na skutečných výpovědích pamětníků a dobových dokumentech, což umožňuje výstižně zachytit atmosféru v tehdejším protektorátu.


Poslední diskuzní příspěvek

Kvuli tem achievementum to pro me je hra, chtel jsem proste splnit vsechno, co po me hra chce, ne to jen prolitnout. A lze tu hru i nedohrat,…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Trochu se divím, že je tu tato hra tak opomenutá, jelikož jsem o ní slyšel i v rámci mainstreamových médií. Attentat 1942 předchází pověst, že je to taková hra/nehra a jde vlastně jen o interaktivní film. Ano interaktivní film to sice je, ale nesouhlasím s tím, že to není hra.

Je tu spousta velice zajímavých a kreativních miniher, jejichž úspěšné vyřešení je důležité, neboť je potřeba se v rozhovorech velmi dobře ptát a většinou je potřeba i vícero pokusů, a to se dostávají ke slovu i minihry, za jejichž úspěšné zvládnutí získá hráč mince a může rozhovor opakovat.

Celý systém mi přišel velice dobrý, přehledný a motivoval mě k tomu vyzkoušet úplně všechno, co Attentat nabízí.

Důležité jsou tu i herecké výkony, které mi přišly rozhodně na úrovni. A to až tak, že přítelkyně, se kterou jsem to hrál, začala spekulovat, zda jsou to skutečně herci a neříkají náhodou realitu.

Celá story je sice prý fiktivní, ale je zasazena do 100% reálného prostředí protektorátu a hra má vysokou edukativní hodnotu a rozhovory se dotknou celé škály témat od Heydricha, odboje, Pražského povstání, života Židů, vztahu s Němci, koncentračních táborech, kolaborace atd. Samotné bádání po osudu dědečka ovšem jisté rezervy má, a to asi hlavně proto, že děda nic extra neudělal a byl vlastně jen standardní obětí nacistické mašinérie, takže vlastně příběh postrádá jakékoliv překvapení.

Hra skončí poněkud brzy, krom jednoho skrytého achievementu jsem udělal všechno, rozhovory jsem někdy opakoval třeba desetkrát, a i přesto mám odehrány jen čtyři hodiny. Pro hráče neautisty je to tedy klidně za hodiny dvě, což opravdu není mnoho. Přesto má hra pro mě velkou hodnotu a jde o chvályhodný počin, který je i mimo hrané záběry velmi pěkně výtvarně zpracovaný.

Pro: herecké výkony, minihry, výtvarné zpracování, edukativní hodnota, poutavé prostředí, motivující systém hry

Proti: vlastní příběh není dechberoucí, velmi krátké

+23
  • PC 70
Československo 38–89: Atentát je historický interaktivní film. Podle zasazení a stylizace mě během hraní napadlo, že vlastně hraji dva české filmy v sobě "Lidice a Alois Nebel"

Hraní moc hra nepřináší, spíš pokládáte otázky a sem tam dáte nějakou mini hru. Ale důležité je Téma, které je potřeba neustále připomínat a omývat do nekonečna. Před historii by se lidstvo nemělo otáčet zády jako, že se nikdy nic nestalo. Ano narážím na to, že tato hra je v Německu zakázaná (byla zakázaná, už má německou lokaci)!?! Myslím, že hra Československo 38–89: Atentát má možnost utkvět v paměti hráčů a tím i líp pochopit historii, která by se neměla opakovat.

Verdikt: I když jsem viděl filmy Lidice, Schindlerův seznam, četl Smrt je mým řemeslem atd atd, tak stejně ve hře našel spoustu informací, co jsem vůbec nevěděl... A to je dobře!! 70%

Pro: Historie, Kresba, Věrohodnost herců.

Proti: Herní náplň.

+17
  • PC 80
Historie mě moc nezajímá, živými herci hrané scény ve svých hrách opravdu nevyhledávám, hratelnost v podobě silně omezených miniher je záhubou mé existence. A přesto (či proto?) jsem si tento dokument o okupaci Československa v době druhé světové nadmíru užil.

A opravdu, interaktivní dokument je dalekosáhle výstižnější nálepkou, než hra. Hra to není. Hráč si vybírá dialogové možnosti v rozhovorech s českými seniory, přičemž ty správné volby odemykají informace a minihry. Je možné volit špatně a dostat se tak ke špatnému konci, ale vždycky máte možnost si daný rozhovor střihnout znovu a chybám se vyhnout, takže ani o tíživých volbách tu nemůže být řeč. Nu a zmíněné minihry zde existují v podobě flashbacků těchto seniorů, ve kterých se hráč opět nějakým způsobem angažuje – kam šoupnout dokumenty, jak lhát strážím, v jakém pořadí prubnout pokus o útěk, nebo můj favorit = jak v ženské kůži odmítnout návrhy jistého chalana citováním poezie. Samy o sobě jsou tyto minihry oukej, ale bohužel je vyloženě nejde zkazit – hra vám sice udělí virtuální pohlavek, ale pak regulérně pokračuje, jakoby hráč sekci splnil správně. Kdykoliv se tak stane, umí to člověka vytrhnout, protože to působí tak, že hra samotná není úplně spokojená s tím, že je právě hrou.

Má to ale to štěstí, že na srdénku to má zajímavý příběh, a umí ho dobře odvyprávět. Slepování všemožných kousíčků toho, jak to skutečně se zatčením dědy bylo, Vás veme napříč celou okupací, od anexe až po osvobození. A přestože je to soustředěno na osobní, intimní příběh, hra zároveň poskytuje velmi dobrý obecný pohled na jednu fascinující, brutální, a potenciálně vcelku přehlíženou etapu naší země. Díky tomu opravdu úspěšně slouží jako chytlavá dokumentace životů zcela obyčejných lidí uprostřed velkého konfliktu, jakož která zkoumá stránku druhé světové, kterou západní média zrovna často nepokrývají, a činí tak exkluzivně z perspektivy obětí a běžných smrtelníků.

Hodnotím benevolentně né protože se jedná o českou tvorbu, ani protože se jedná o tvorbu pojednávající o české historii, nýbrž protože forma i obsah jsou značně neotřelé, a pro takovéto edukativní kousky se podoba interaktivního dokumentu vyloženě hodí. Být to normální dokument, asi bych se k němu ani nedostal, a být to více hrou, onen poučný přesah by tím mohl utrpět. Je ale fakt, že minimálně více sebejistoty by tomu rozhodně slušelo (e.g. když už to redukuje hráčovo input a vliv na dění na absolutní prach, fakt to nemuselo mít ani ačívy).

Pro: Příběh; většinově aktéři; poučný přesah; artstyle miniher

Proti: Poněkud krátké; když už padlo rozhodnutí udělat co nejméně herní hru, mohli se tomu aspoň závazat naplno

+12