Československo 38–89: Atentát

Attentat 1942

Charles University • The Czech Academy of Sciences

31.10.2017

18 hodnocení Platformy

Žánr: adventura > interaktivní film

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ne

Attentat staví hráče do role dítěte, které odkrývá historii své rodiny. To záhy zjišťuje, že jeho dědeček byl krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha zatčen gestapem. Pomocí rozhovorů s pamětníky a prohledáváním stop se pomalu propracovává ke skutečné roli dědečka v celé události.

Jedná se o rozšířenou a výrazně upravenou verzi výukové hry Československo 38-89: Atentát. Hra je založena na skutečných výpovědích pamětníků a dobových dokumentech, což umožňuje výstižně zachytit atmosféru v tehdejším protektorátu.

Oficiální stránky hry

Poslední diskuzní příspěvek

Dan9K

2880

14.11.2019 05:31

píšu to i proto, že jsem vlastně taky tak trochu učitel, a vlastně absurdní je, že abych v žácích tu "lásku" k předmětu nezabil, musím jít dost proti školním vzdělávacím plánům a všem těmhle blbostem. Kdybych to 100% dodržoval, tak nevím no :-)

@Laurona (11.11.2019 06:47): o tom nezajímání psali hlavně ti dva okolo tebe, to je pravda, jen ten můj dojem pak podpořila ještě věta, že to asi není hra pro tebe, ale to už s tím tolik nesouviselo.

Diskuze ke hře

Laurona

4540

09.11.2019 08:53

Dohráno

PC 65

Po dohrání Atentátu mám pocit, že jsem nebyla cílovou skupinou, komu byla hra určena. Druhá světová válka mě zajímá, ale příběh hlavní postavy mě nezaujal natolik, abych s nadšením hltala každé slovo, které bylo ve hře proneseno. Tato mírná nepozornost se mi párkrát vymstila při rozhovorech s pamětníky. Upřímně toto zkoušení pozornosti nemám ráda, a naopak mě spíše otráví.

Bohužel se mi nepodařilo splnit všechny minihry. Některé věci jsem zkrátka nevěděla a u některých mě znervózňoval ubíhající čas.

Při rozhovorech bylo potřeba pokládat určité otázky, aby se člověk dostal buď k důležitým tématům nebo k minihrám. Pokud jsem toto vše v rozhovoru minula, musela jsem si jej za peníz, pracně získaný z miniher, zopakovat. Chápu, že to tak vývojáři udělali účelně, ale pro mě je opakování hovorů ztrátou času, nedej bože, když mi ten rozhovor nevyjde ani napodruhé.

Ač je hra zajímavě zpracovaná a rozhodně oceňuji její námět, jsem ráda, že se mi ji podařilo rychle dohrát. I když jsem nezískala všechny informace na 100%, rozhodně nemám v úmyslu se kvůli tomu ke hře vracet.

+29

Dan9K

2880

10.11.2018 02:37 (poslední úprava 26.12.2019 01:35)

Dohráno

PC 75

Trochu se divím, že je tu tato hra tak opomenutá, jelikož jsem o ní slyšel i v rámci mainstreamových médií (byla v době psaní komentáře, teď už není :-)). Attentat 1942 předchází pověst, že je to taková hra/nehra a jde vlastně jen o interaktivní film. Ano interaktivní film to sice je, ale nesouhlasím s tím, že to není hra.

Je tu spousta velice zajímavých a kreativních miniher, jejichž úspěšné vyřešení je důležité, neboť je potřeba se v rozhovorech velmi dobře ptát a většinou je potřeba i vícero pokusů, a to se dostávají ke slovu i minihry, za jejichž úspěšné zvládnutí získá hráč mince a může rozhovor opakovat.

Celý systém mi přišel velice dobrý, přehledný a motivoval mě k tomu vyzkoušet úplně všechno, co Attentat nabízí.

Důležité jsou tu i herecké výkony, které mi přišly rozhodně na úrovni. A to až tak, že přítelkyně, se kterou jsem to hrál, začala spekulovat, zda jsou to skutečně herci a neříkají náhodou realitu.

Celá story je sice prý fiktivní, ale je zasazena do 100% reálného prostředí protektorátu a hra má vysokou edukativní hodnotu a rozhovory se dotknou celé škály témat od Heydricha, odboje, Pražského povstání, života Židů, vztahu s Němci, koncentračních táborech, kolaborace atd. Samotné bádání po osudu dědečka ovšem jisté rezervy má, a to asi hlavně proto, že děda nic extra neudělal a byl vlastně jen standardní obětí nacistické mašinérie, takže vlastně příběh postrádá jakékoliv překvapení.

Hra skončí poněkud brzy, krom jednoho skrytého achievementu jsem udělal všechno, rozhovory jsem někdy opakoval třeba desetkrát, a i přesto mám odehrány jen čtyři hodiny. Pro hráče neautisty je to tedy klidně za hodiny dvě, což opravdu není mnoho. Přesto má hra pro mě velkou hodnotu a jde o chvályhodný počin, který je i mimo hrané záběry velmi pěkně výtvarně zpracovaný.

Pro: herecké výkony, minihry, výtvarné zpracování, edukativní hodnota, poutavé prostředí, motivující systém hry

Proti: vlastní příběh není dechberoucí, velmi krátké

+26

leebigh

6998

14.12.2019 00:02 (poslední úprava 16.12.2019 08:00)

Dohráno

PC 65

Herní výzva 2019 - Kategorie č. 9 - Historie se opakuje (Hardcore)

Československo 38–89: Atentát, alias Attentat 1942 pro zahraniční publikum, je výukovým programem, který pochválil dokonce samotný John Romero, jeden z autorů Doomu, jak uvádí oficiální stránky hry. Používám schválně takový název, protože se Attentat tváří jako plnohodnotná hra, ale formátu klasické hry rozhodně nedosahuje.

Ono se není čemu divit, autory titulu jsou Karlova universita a Česká akademie věd, a ti příliš zkušenosti v herním designu nepobrali. Mezi autory se objevují lidé z Filosofické fakulty UK, což u mě budilo určitou nedůvěru, ale snad se nejedná o její marxistické soudruhy studenty, ale o erudované odborníky.

Každopádně historická náplň je poutavá a věrná. Přináší zajímavé informace a můžete si utvořit komplexní a věrný obraz života v tehdejší temné době Heydrichiády. Což by mohlo program uplatnit jako skvělou výukovou pomůcku v hodinách dějepisu. Vědomosti nasáváte jednak během prezentovaného příběhu, ale najdete také samostatné menu s přehlednou encyklopedií. Jako výukový program si tedy Attentat zaslouží absolutorium a herní podání poslouží lepšímu pochopení historie, než suchopárné fotky či strohý text.

A co vlastní hra ? V příběhu vnuk pátrá po osudu svého dědečka zapojeného do odboje, odvlečeného gestapem, prostřednictvím rozhovorů s pamětníky a miniher. Rozhovory zabírají největší porci herní doby. Posloucháte pamětníky a za pomoci otázek regulujete směr hovoru, abyste vyzískali co nejvíce informací. Otázky musíte klást citlivě a s rozmyslem, pokud výsledek hovoru neproběhne podle vašich představ, lze dialog absolvovat znovu za pomoci mincí. Bohužel opakovaný poslech stále stejných monologů nudí, a tak snahu o docílení achievementů za úspěšné vyhledání všech indicií příběhu jsem vzdal.

Klasickým herním elementem jsou minihry, ke kterým se v rámci story linky dostáváte a za jejichž úspěšné řešení dostáváte mince potřebné k opakování dialogů. Hříčky jsou designovány docela zajímavě, avšak nezaberou příliš mnoho času. Některé jsou docela originální, většinou jste omezeni časovým limitem nebo vyžadují rychlou reakci. Například ukrýváte dokumenty před gestapáckým komandem, snažíte se vymluvit z nemravných návrhů, nebo třeba utíkáte z nádraží. Bohužel se mnohé hříčky hrají metodou pokus - omyl a pár jsem jich zkrátka vůbec nepochopil. Třeba útěk z tábora v Letech nebo roznášení letáků.

Grafika je laděná v noirovém komiksovém stylu a dokonale ke hře sedí, stejně tak jako atmosférické doplňující filmečky. Rozhovory naopak jsou prezentovány v soudobé kolorované formě. Hru jsem dohrál asi za 3 hodiny, i když jsem nezískal zdaleka všechny indicie, dohrál jsem ji bez větších potíží. Užil jsem si atmosféry tísnivé okupační doby, ale obsah Attentatu mi bohužel neposkytl dostatečnou herní satisfakci.

Pro: Atmosféra a grafické provedení. Originální idea hry. Bohatý zdroj informací o Heydrichiádě. Některé originální minihry.

Proti: Některé minihry nejasné. Opakované rozhovory jsou nudné. Málo tradičních herních prvků.

+22

Strady

4717

30.06.2019 22:47 (poslední úprava 01.07.2019 13:06)

Dohráno

PC 70

Československo 38–89: Atentát je historický interaktivní film. Podle zasazení a stylizace mě během hraní napadlo, že vlastně hraji dva české filmy v sobě "Lidice a Alois Nebel"

Hraní moc hra nepřináší, spíš pokládáte otázky a sem tam dáte nějakou mini hru. Ale důležité je Téma, které je potřeba neustále připomínat a omývat do nekonečna. Před historii by se lidstvo nemělo otáčet zády jako, že se nikdy nic nestalo. Ano narážím na to, že tato hra je v Německu zakázaná (byla zakázaná, už má německou lokaci)!?! Myslím, že hra Československo 38–89: Atentát má možnost utkvět v paměti hráčů a tím i líp pochopit historii, která by se neměla opakovat.

Verdikt: I když jsem viděl filmy Lidice, Schindlerův seznam, četl Smrt je mým řemeslem atd atd, tak stejně ve hře našel spoustu informací, co jsem vůbec nevěděl... A to je dobře!! 70%

Pro: Historie, Kresba, Věrohodnost herců.

Proti: Herní náplň.

+19

RomcaT

6691

10.11.2019 23:16

Dohráno

PC 50

Do hry Attentat 1942 se mi moc nechtělo. Nejsem moc fanda historické tématiky. Ale byla mi doporučena v rámci kategorie herní výzvy. Ze začátku jsem si říkala, že mě to bude nudit, ale nakonec jsem byla překvapena, že mě začal příběh zajímat a bavit.

Na můj vkus je to hodně „ukecaná“ hra bez akce. Spíše příběh, který je sem tam doplněn o minihru. Pravda, ale je, že na rozhovory je třeba se opravdu soustředit a přemýšlet jak odpovědět. Některé minihry jsem musela hrát vícekrát, abych získala dvě mince, které jsem potřebovala na opakování rozhovoru. Někdy se mi totiž stalo, že jsem rozhovor vedla špatně a nezískala jsem od tázaného ty správné informace.

Líbilo se mi, že jsem ve hře dělala rozhovory se skutečnými lidmi a když mi tito lidé něco vyprávěli, příběh byl kreslený, doplněný o originální fotografie z druhé světové války. O tom, co se dělo za druhé světové války mám samozřejmě nějaké povědomí. Při hraní této hry jsem se však dozvěděla mnoho nového, hlavně detaily, které jsem již třeba slyšela, ale nedovedla jsem si pod nimi představit nic konkrétního.

Slibuji, že hru nechám hrát své syny, až se budou učit o druhé světové válce (mám v plánu pustit jim i nějaké filmy a dokumenty). Myslím si, že ze začátku budou také ohrnovat nos, jako já, ale nakonec uznají, že to pro ně nějaký přínos mělo, což za těch pár hodin hraní stojí.

Pro: česká hra, naučná

Proti: ukecané, na první pohled neláká

+18

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).