U čtvrté Syberie jsem byl zpočátku hodně opatrný. I přes pozitivní ohlasy ze všech stran mám pořád v hlavě trable s předchozím dílem. Ten jsem si předobjednal a rozehrál ho hned v den vydání, ale vyšel v takovém stavu, že mi předobjednávání hodně znechutil. Obavy však nebyly na místě, protože na The World Before si tvůrci dali opravdu hodně záležet.

Po shlédnutí souhrnu prvních třech dílů a úvodním seznámení se s novou zajímavou postavou Danou Rozeovou jsem si říkal, co to sakra udělali s Kate? Hlas má sice stále stejný, ale proč jí ostříhali na kluka a stala se z ní bisexuálka? Naštěstí tento stav trvá jen chvíli, a brzy po smrti spoluvězeňkyně a dlouhé cestě na motorce napříč Evropou je vše při starém. Znovu zde zanechal svůj odkaz Hans, který procestoval snad celý světadíl a všude po něm zůstala spousta automatů. Znovu jsem se shledal s Oskarem, i když v jiné formě, než jsem byl zvyklý. 

Příběh obou hlavních charakterů, v němž je spousta nečekaných zvratů, je čím dál tím více propojen a mimo Kate, pátrající po Daně a Dany, která coby Vageran musí čelit extremistickému Hnědému stínu, občas došlo i na další postavy. S Leni jsem si na vlastní kůži vyzkoušel němý interaktivní film, s Oskarem jsem několikrát pomohl Kate v dalším postupu a s Leonem jsem navštívil fiktivní zemi Baltayar, kde jsem našel a ošetřil sněžného muže.

Vaghen, hlavní město středoevropského státu Osterthal, je tramvají spojen s ostrovem Baden a na těchto dopravních prostředcích je tak napsáno Vaghen-Baden, což nápadně připomíná německé město Baden-Baden. Hlavní hudební motiv, vaghenská hymna, je opravdu úžasný a za celou hru se mi neoposlouchal. Pomohlo k tomu jistě i více různých verzí. Ovládání, které mi hra zvlášť ke konci možná až příliš často brala z ruky, je daleko lepší, než ve třetím dílu, ale i tak to občas chtělo hodně kliků, abych se dostal tam, kam jsem chtěl, především kvůli neposedné kameře. Na klasický Point and Click systém prostě nic nemá.

Narazil jsem na jeden vcelku zásadní bug, který mi znemožnil pokračovat, ještě, že si po zkušenostech z trojky po pár kapitolách vždycky zálohuju uloženou pozici, takže stačilo opakovat asi půl hodiny. Je otázka, zda bez hlavního tvůrce je studio Microïds schopno v sérii pokračovat. Na konec by se určitě navázat dalo. Moc tomu ale nevěřím, protože Dana s největší pravděpodobností nežije (vždyť by ji bylo v roce, kdy se hra odehrává, pětaosmdesát, což není moc pravděpodobný věk, vzhledem k tomu, co všechno prožila). Se současným zakončením Sokala jsem však spokojen, takže bych nechal tuto jedinečnou tetralogii u ledu a neriskoval, že bude odkaz jejího tvůrce pošramocen.