Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed

Assassin's Creed: Director's Cut Edition

14.11.2007
08.04.2008
21.03.2016
74
658 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Assassin's Creed, ač se to na první pohled nezdá, je hrou z budoucnosti. Přesto se drtivá většina hraní odehrává ve středověku na blízkém východě mezi městy Damašek, Jeruzalém a Acre, kde o Svatou zem bojují Křižáci a Saracéni.

Jedná se o městskou akci v nezvyklém středověkém stylu. V roli zabijáka Altaira - člena sekty Asasínů - se volným stylem parkouru pohybujete po městě, hledáte příležitost, jak zneškodnit určenou oběť a následně přichází vražda. Assassin's Creed nabízí také propracovanou simulaci davu a zajímavé architektonické zpracování měst.

Verze pro PC s přídavkem Director's Cut Edition obsahuje oproti konzolovým verzím detailnější grafiku včetně podpory DirectX 10 a čtyři dodatečné způsoby vyšetřování, které předchází vlastnímu atentátu. Informace lze nově získávat běháním po střechách v časovém limitu, likvidací lučištníků, ničením stánků trhovců nebo eskortou spřáteleného asasína.

Série pokračuje druhým dílem, jenž vyšel o dva roky později.


Poslední diskuzní příspěvek

Sranda je, že Vávra říkal, že když chcete do hry něco přidat, tak se to musí schválit alespoň půl roku dopředu a ne chvíli před vydáním (viz. zajímavost o vedlejšácích). Takže koukám, že seriál Mythic Quest, který kritizoval, zase nebyl až tak daleko od pravdy (ještě navíc, když vychází v koprodukci s Ubisoftem). :D

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Ačkoli v profilu mám napsané, že komentuju jen čerstvě dohrané hry, přesto napíšu komentář ke třem hrám, které jsem hrál za sebou v pořadí AC 1, AC 2 a Saboteur asi rok zpátky. Mám je ještě relativně v paměti, přesto ale prosím omluvte některé nepřesnosti. Assassins Creed byla mou první nextgen hrou na novém počítači. Možná proto jí dávám tak vysoké hodnocení, které si ne tak uplně zaslouží. V mém komentáři rozeberu proč ...

Hra začíná zajímavě, tak trochu ve stylu Prince of Persia. Hra se odehrává v mém oblíbeném období, a to v období Křížových výprav, okolo roku 1191. Nejdříve si prohmatáte ovládání v lineárním chrámu. Všiml jsem si, že mnoho lidí na ovladatelnost nadává. Mě ale přišlo naprosto perfektní. Dokonce mi ani nevadila nutnost držet pravé tlačítko myši. Příběh hry, jak už jsem řekl, začíná v chrámu. Zpočátku je Altair, hlavní hrdina hry, docela arogantní a díky tomu přijde o život jeho kamarád. Altair se tedy vydává do přilehlých měst Acre, Damašku a Jeruzaléma a začne sekat dobrotu… :)

Jakmile dokončíte prolog v chrámu, hra váš vyplivne do městečka (spíš pevnosti) Masyaf pod nádvládou Al Mualima, šéfa cechu zabijáků (tedy assassinů). Al Mualim vám vždy zadává místo a jméno toho, koho máte zabít. A tady nastává kámen úrazu. Hra je v tomto příšerně systematická. Vždy dostanete osobu k zabití, poté se vydáte do města, tam vylezete na aspoň pár rozhleden, splníte vyšetřovací mise krádež dopisu, odposlouchávání, sledovačka a vymlacování odpovědí z nějakýho trotla, likvidace určitých osob často v časovém limitu, sbírání praporků (také na čas!) a doprovod nějaké osoby + nějaké ty sběratelské minihry a zachraňování lidí. A nakonec to završíte vraždou finální oběti, což jsou jediné „opravdové mise“. A to je vlastně všechno. Takhle se opakuje stále dokola až dokonce hry. Zpočátku sice můžete jít, kam chcete a dělat co chcete, ale později vlastně zjistíte, že se tu moc věcí dělat nedá. Mezi jednotlivými kapitolami jsou prostřihy do současnosti. Tyto kratičké části se mi fakt líbily a hra má pak docela zvláštní, skoro až sci-fi, atmosféru. Schéma se změní až v poslední části, která mi ale přišla někdy až moc těžká. Závěrečný boss je už pak ale celkem lehký a závěr samotný naprosto dechberoucí.

Grafika je opravdu nádherná. Města žijí, všude se to hemží jak civilisty, tak hlídkami a fakt to vypadá moc kouzelně. Tedy na plné detaily, na nižší už je grafika pochopitelně docela slabá. Hra je skvěle optimalizovaná a tak si ji na ty plné zahraje každý, kdo to s hraním myslí alespoň trochu vážně.

CZ verze obsahuje český dabing, který je vesměs povedený. Trochu mi vadily opakující se hlášky zachráněných lidí. Jinak je ale rozhodně velmi nadprůměrný.

Ve výsledku je Assassins Creed hra se špičkovou grafikou a nápadem. Kazí to stereotypní hratelnost a opravdu nízká variabilita misí. Za mě 80% a to ještě malinko přeháním.

Pro: zpočátku hratelnost, lezení a hopsání po střechách mě nepřestane snad nikdy bavit :), souboje, skvělá technická stránka a optimalizace, skvělý dabing, díky této hře jsem se začal více o toto období zajímat

Proti: ke konci je to docela stereotypní a i v samotném závěru docela těžké, příběh by mohl být intenzivnější

+33
  • PC 50
• Jediný prvek, který mě nutil hrát dál a dál, byla interakce s prostředím v podobě pobíhání po střechách, šplhání na věže a občasné stealth akce. Postava po seznámení s ovládáním dobře reaguje a už jen třeba možnost vyšplhat si na vrcholek gotické katedrály je prostě něco, co jiné hry zdaleka nenabídnou (trošku se bojím pokračování, protože mám gotiku raději, než renesanci či francouzskou revoluci).
• Rád bych vyzdvihnul animace Altaira. Na to, co tam předvádí, tak jsou velmi věrohodné a perfektně zkombinované s ovládáním (vyjma soubojů). Celkově pohyby postav jsou pečlivě udělané.
• Po vizuální stránce (v kombinace s ENB) přitažlivé. U mě je favoritem Damašek (v těsném závěru Acre). Kromě toho snad první hra, kde mají mraky stín.
• Drobné, ale velice příjemné oživení... Nepamatuji si NPC, které by mělo stejný obličej.
• Optimalizace solidní. Dokonce i na ovládání si člověk časem zvykne.

∙ Dabing. Nemožnost zapnout si titulky a hodit tam originální namluvení mě vůbec nepotěšila. No ale i na tohle se dá zvyknout. Jsou horší předělávky.
∙ Dialogy. Na jednu stranu spousta myšlenek a věcí k zamyšlení, ale na stranu druhou neskutečný mišmaš všeho možného.
∙ Příběh takový podivný. Snaží se hráče dostat kde jakým záhadným zvratem či názorem na kontroverzní témata, ale na mě osobně moc nezapůsobil. Snaha byla, konec to zazdil.
∙ Obtížnost vyvážená. Až na ten závěr.

◦ Přehnané reakce okolních NPC na činy Altaira. Neustále opakující se fráze dokážou po čase neskutečně vytáčet.
◦ Variabilita misí nulová. Od začátku do konce pořád to samé, jen v jiném kabátku.
◦ Potenciál "assassina" zmařený. Rád jsem se plížil a zakončoval složité šplhací akce skrytou čepelí s výskokem. Ostatně tohle byla tak nějak náplň práce zabijáků. Ale že mi na konci hra nacpe nepřátelské NPC ve vysokých číslech, kde není jiná možnost, než tupě sekat a doufat, že to vyjde, to autorům neodpustím. Včetně nemožnosti přiblížit se k některým příběhovým obětem a nutnost se k nim prosekat přes tuny stráží.
◦ Móda nemožnosti přeskočit cut-scény začala zřejmě tady. Opravdu by mě zajímalo, jestli to někdy někdo dohrál víc jak jednou.
◦ V DX9 režimu jsem měl lokaci mezi městy (tuším "království") bez textury země. DX10 režim byl ok, ale bohužel nešel zkombinovat s ENB a navíc stál víc FPS - bez nějakých znatelnějších změn na kráse.
◦ Komba během soubojů prostě nefungují. Buď jsem lama a neumím mačkat klávesnici, nebo to prostě odmítalo spolupracovat. Za celou dobu hry se mi jich po haluzi podařilo spáchat cca 10 (jde jen o ty soubojové výměny).
◦ Ještě že počítačový svět zná kombinaci Alt+F4!

Pro: Interakce s prostředím | Animace | Období odehrávání příběhu

Proti: Variabilita misí | Nucené cut-scény | Zmařený potenciál assassina | Závěr

+28 +35 −7
  • PC --
Třetí rozehrávací pokus. Tentokrát jsem ale byl odhodlán AC dorazit, i kdybych u toho měl umřít. Kvůli příběhovému navázání na ostatní díly. Rozhodně toho nelituju, protože to nejhorší mám za sebou a teď už si budu jen užívat všechny ostatní díly. Nebo ne?

Získávání indícií k vraždě je největší oser ve hře a i když Director´s Cut přináší nové možnosti, stále to je jen jedna velká otrava.

Souboje nejsou špatné, pokud na mě neútočí 20 nepřátel najednou. Což většinou útočí. Ale není to problém, protože díky nízké obtížnosti a prakticky neprolomitelnému soubojovému systému si Altair poradí s jakýmkoli množstvím nepřátel. Poslední čast hry je ve svém počtu nepřátel až komická. Představoval bych si trochu sofistikovanější přístup při hře za stealth assassina, než je hromadný masakr stráží. V Damašku jsem se při nahánění Jabira tak nějak utrhnul ze řetězu a vyvraždil jsem s prstem v nose snad dvojitou porci kompletní vojenské osádky města.

Damašek, Jeruzalém, Acre. Tři města, podobné si jako vejce vejci. Rozeznat je šlo snad jen díky barevnému oparu každého z nich. Dokonce i ta podělaná assassiní ústředna je všude stejná!

Ovládání je velice nepřesné a nepohodlné a absolutně nechápu, proč musím pro agresivní běh držet čtyři (!) tlačítka?!? (W + pravé myšítko + mezerník + shift) WTF? I tak je pohyb po střechách sice efektní, ale velice problémový. Postava ráda reaguje jen v pravých úhlech a skočit na žebřík o centimetr vedle znamená rozplácnutý xicht na zdi. Taky jsem nepřišel na to, jak skočit dolů bez toho, aniž bych se musel nejprve zavěsit rukama za okraj anebo to vzít sebevražedně s rozběhem.

Naštěstí je to za mnou. Bylo to krátké a neuspokojující. Slušný příběh je násilně useknut, ale druhý díl už čeká ve frontě...

*/5
+25
  • PC 75
Hraní prvního assassina na mě působí jako kdybych jel na dovolenou k nějakému krásnému a exotickému místu, ale už jsem neměl tolik prachů k tomu, abych si zaplatil nějaké ty prohlídky, či koupil suvenýry.

Příběh je vcelku zajímavý. I když nejsem úplně fanda kroku udělat z templářů mocichtivé zmetky, stejně jsem jím byl natolik upoután, že jsem se zájmem následoval jeho cestu. Navíc chápu, že první díl slouží jako taková expozice k nastínění celého AC univerza, se kterým se bude bedlivěji pracovat až v následujících dílech.
Samotná města jsou boží. Jen tak se procházet ulicemi Jeruzaléma a kochat se okolím a ruchem města byl v roce 2007 fakt zážitek. Obyvatelé nebyli lhostejní k tomu co provádím, komentovali věci (často na hranici směšnosti, obzvlášť s českým dabingem) a občas projevovali emoce věrohodněji než kterýkoliv živáček v Imperial City v Oblivionu. Navíc šplhání na věže a jiné vysoké objekty patřilo mezi mé nejoblíbenější činnosti. Ty města žily. Následně i honičky se strážemi po zlikvidování cíle byly vynikající, obzvlášť díky té parádní hudbě. A když už se sáhne po meči a člověk se naučí soubojový systém, je to vyložená slast pro oko.

Bohužel asi největší zádrhel byl ten, že při ovládání Altaira jsem se často cítil jako kdybych hru hrál ve svěrací kazajce. Stejně jako Tommy Vercetti nebo Thomas Angelo je i Altair badass hrdina, nicméně stejně jako zmínění pánové, i on očividně neabsolvoval kurzy plavání, tudíž jakmile spadne do vody, konečná. Ale věc, která mě štvala snad absolutně nejvíc, byla nemožnost někoho zlikvidovat z výšky. Hráč musí být očividně vždy na stejné výškové úrovni jako jeho oběť. Nejhorší byla mise, kdy jsem musel zlikvidovat nějakého toho kapitána stráží, který dával proslov svým lidem. Stál jsem přímo nad ním na hradbách, měl jsem úplně krásnou možnost z nich seskočit a se štylem toho plantážníka odpravit, ale nééé, jeho veličenstvo Altair VII musí použít debilní žebřík, na kterém před zraky všech těch strážníků sleze dolů, a pak až teprve se uráčí do svého cíle vrazit kudlu. Lenoch jeden nonšalantní. Celkem hrozný je taky nekvalitní zvuk backgroundu ve městě. Když někdo mluvil, často to znělo jako ze sedmdesátkového rádia nebo z kanálu nějakého miniaturního youtubera, co se naučil zapnout web cameru. Nejdřív jsem si myslel, že je to českým dabingem, se kterým jsem hru hrál, ale posléze jsem zjistil, že tomu tak je i originálním znění. A některé rozhovory jsou extrémně utahaný. Stabilita kamery tomu navíc fakt nepomáhá.

Assassin´s Creed je dobrá hra, ale své zásadní mechaniky má ještě více méně v plenkách, nemá je ještě natolik rozvinuté, aby si hru člověk doopravdy užil. To se týká především ve zmíněném ovládání samotného Altaira. V rámci toho je hraní sice zábavné, ale některé omezující faktory mohou hráče opravdu vytočit. Chvála bohu za parádní dvojku.

Pro: živoucí města, implementace historických událostí, příběh, honičky, souboje

Proti: omezenost v ovládání, nekvalitní zvuk backgroundu, někdy utahanost

+23
  • PC 85
Každý z nás máme nějaké ty srdcové hry, u kterých s odstupem času tušíme, že k dokonalosti mají dost daleko, ale stejně pro ně máme jistou slabost a v našich osobních žebříčcích se vyskytují hodně vysoko. No a ta moje je první Assassins Creed.

Osobně jsem si tuhle sérii zamiloval hned, jak byla tahle hra oznámena. Proto je s podivem, že jsem nikdy nehrál jiný díl, než je první a druhý. Nicméně ten první jsem dohrál třikrát, což se mi u moc her nestalo (napočítal bych je na prstech jedné ruky). Prostě je to hra, ke které mám jistou citovou vazbu a přiznávám, že ji nedokáži hodnotit moc subjektivně.

Ta hra má dost nedostatků. Je zde spousta stereotypních aktivit, které vás po čase dost omrzí. Ostatně i samotný hlavní příběh je dosti stereotypní, neboť musíte opakovat tu jistou činnost (činnosti) neustále dokola a nějaké výrazné změny v postupu tu rozhodně nečekejte.

Další nedostatkem je soubojový systém, který je přespříliš jednoduchý a vlastně docela dost nudný. Jak na soupeře se po chvilce naučíte a díky tomu budete vlastně téměř nesmrtelní. Téměř, protože většinu smrtí si způsobíte lehce krkolomným parkourem. Ono je to vlastně o držení dvou tlačítek, ale i tak se postava zachová často tak, že prostě NESMYSLNĚ spadne a néééé, rozhodně to nebyla moje chyba.

Nicméně ta hra má nesmírné kouzlo ve svém zasazení. Pro mě se jednalo o splněný sen, kdy jsem poprvé ve hře prožíval nějaké historické události zasazené do skutečných žijících měst. Dnes už tenhle openworld působí dosti ploše, uměle a svým způsobem prázdně, ale ve své době jsem z toho byl hrozně vycákaný. Pokaždé když byl záběr na město tak mé oči plesaly.

Jedna z často vyčítaných aktivit je lezení na věže, které já osobně považuji za jednu z těch zábavných aktivit, neboť odměna v podobě výborného výhledu vždy stála za to. Navíc vás do toho nikdo nenutí, aby jste vylezli na všechny věže, tak proč si stěžovat?

Příběh je taková kombinace historické fantasy. Je zde spousta odkazů na skutečné události, které jsou ovšem dost přibarveny a díky tomu dostávají takový chytlavější ráz. Osobně jsem také moc nemusel tu moderní část, jelikož jsem se vždy chtěl ztrácet především v historických městech a zapíchávat své oběti, ale zpětně to hodnotím jako velmi povedený nápad, jehož potenciál později přišel lehce do ztracena.

O téhle hře bych dokázal napsat ještě dost odstavců, ale kdo to má pak číst? Moc dobře si uvědomuji, co tahle hra nedělá zrovna nejlépe, ale i přesto jí považuji za revoluční a za hru, která do herního průmyslu přinesla něco velmi inovativního a získala si neskutečné zástupy fanoušků. No a mě nezbývá nic jiného než dohnat mnohaleté resty a konečně si projít celou sérii.
+22