Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed II

85
688 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.11.2009 PS3X360
03.03.2010 PC
15.11.2016 PS4XOne
Vývojáři:
Ubisoft Montreal, Ubisoft Singapore (sekundární)
Oficiální stránky:
http://www.ubisoft.com/en-GB/game/assassin…
V pokračování úspěšného původního dílu se opět zhostíte role Desmonda Milese, který unikl před pokusy analyzující DNA jeho rodu. Byl zachráněn tajemnou skupinou, která vlastní podobné zařízení, jako měli jeho věznitelé. Bude se muset znovu vydat do minulosti, ovšem už ne do 11. století, nýbrž do století vědy a techniky. Itálie v 15. století byla v rozkvětu jako málokterá země. A v kůži svého dávného předka Ezia Auditore da Firenze tak navštívíte především Florencii, Benátky a spoustu dalších menších, přilehlých vesniček v Toskánsku.

Příběh Ezia Auditore da Firenze je plný zloby, jeho rodina byla zrazena a on tak začíná putování za pomstou, snažící se odhalit zrádce a konspiraci, možná větší, než vůbec tušil. Postupem času se Ezio učí a je celkově nadanější, než-li jeho předchůdce Altaïr. Dokáže se učit nové způsoby zabíjení, zdokonalovat se v ovládání zbraní a vylepšovat svoji zbroj. S vybavením bude Eziovi pomáhat sám legendární Leonardo da Vinci, se kterým se postupem času stanete dobrými přáteli. Během hraní se vám i naskytne možnost experimentálně létat, což je jedna z miniher.

V základu se jedná stále o third-person akci se zaměřením na akrobatické dovádění hlavní postavy a na souboje, respektive vraždy.

Na vývoji druhého dílu se podílely rovnou tři pobočky Ubisoftu. Základní jádro hry měl na starosti Ubisoft Montreal, mise dělali v Ubisoft Singapore a rodinný dům, jenž vlastní Eziova rodina, vytvořili ve francouzském Ubisoft Annecy (Ubisoft Simulations). Jelikož vyšla PC verze o čtyři měsíce později než konzolové verze, vývojáři již zahrnuli zdarma do PC verze dvě příběhové DLC (Battle of Forlì a Bonfire of Vanities), které jsou pro konzolové verze placené.

Příběh Desmonda Milese a Ezia Auditore da Firenze pokračuje v Assassin's Creed: Brotherhood.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak jsem v jedné třetiny hry a zjištuji, že je to prostě neskutečná nuda :). Jako sem tam vyskočit, někoho zabít. Prostě nesmrtelný týpek, co…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC --
Pořád jsem si říkal jak si připravím komentář předem a nějak jsem na to úplně zapomněl :)

No. Takže asi nějak takhle: Jak většina z nás asi ví, problém prvního dílu spočíval v nekonečném opakování herních úkolů. Od druhého dílu jsem čekal především právě to, že autoři na jejich variabilitě zapracují. A to taky udělali. Tentokrát jsou příběhové mise namíchané ze všech možných úkolů - od přenášení beden, přes přesuny z bodu A do B třeba na čas, honičky, hledání předmětů a osob, plížení se a bůhvíco ještě až k samotnému zabíjení, nemluvě o specialitkách jako jízda s kočárem, nebo létání nad Benátkama. A všechny jsou patřičně příběhově podložené - prakticky každá příběhová mise vás někam posune, uniformní hledání informací o oběti z jedničky je prostě definitivně pryč a příběh jako takový je mnohem propracovanější.

Navíc se vám postupně zpřístupní řada dalších vedlejších úkolů, kterých je tu prostě mrtě - krom obvyklého vraždění a běhání můžete poslíčkovat na čas, napravovat nevěrné manžely, eee... závodit na koni, hledat a sbírat sošky, stránky Kodexu, nebo truhličky s penězma, pírka (namísto vlajek), hledat záhadné glyfy, získat Altairovu zbroj, zbraně, obrazy a cojávim co ještě.
Důležité je, že autoři si dali záležet, aby úkoly nenudily. Často jsou všelijak ozvláštněné a nemůže se prakticky stát, že byste se začali nudit.

Jo a celá hra je obrovská. Začátek se odehrává ve Florencii, která sama o sobě je velká při nejmenším jako dvě města z jedničky a to samé se dá říct i o Benátkách. Vedle nich jsou tu ještě dvě další, relativně malá města, ke kterých ale patří velký kus okolního venkova a po dlouhém úvodu se vám dostane "vlastní" vily a přilehlého městečka, do jehož vývoje můžete investovat měnu a ani tohle není celý výčet lokací. Každé město má navíc svou specifickou architekturu a odráží se to i ve stylu pohybu po jeho střechách. Pokud budete poctivě plnit kdejakou blbost, snadno se dostanete na 30 hodin hodin herní doby a patrně ještě o dost dál.

Autoři se prostě na pokračování vrhli vskutku megalomansky a naštěstí jim perfektně vyšlo - AC2 je tak suverénně nejlepší hrou, kterou jsem loni hrál a určitě patří mezi nejlepší hry posledních let. Dalo docela práci najít něco, co by se dalo zkritizovat, ale tož dá se najít:

V úvodu je všechno poměrně chaotické - máte před sebou kus Florencie, kde fungují všechny herní mechanismy, ale hra vám je vysvětluje postupně, takže se často dozvídáte o věcech, které jste si dávno objevili sami. Na druhou stranu je třeba uznat, že pokud by neměl být začátek jen jeden velký tutoriál, je to tak asi ok. Hra vám navíc bude strkat novinky skrz snad celou hru a řada z nich bude opravdu úplně nová.

Graficky si hra viditelně pohoršila - obvykle tohle u her co hraju na konzolích nepropírám, ale tady je to prostě znát. Rozhodně není hnusná ale detailů poměrně ubylo a pokud vím, je PC verze DX9 only.

Poslední mise v Římě (no jo, tam taky) mi přišla taková tupá - jedna dlouhá ulička, kůň na hradbách, no prostě docela WTF.

Osobně jsem ani moc nemusel ani části spojené se získáním Altairovy zbroje (sice nevím proč, ale nutné pro dokončení hry) - je to takové lineární hopsání (často na čas) ála Tomb Raider. Je sice zpracované dobře, ale prostě mi do tohoto herního světa nesedne.

Spoustu truhliček hlídají stráže. Pokud jsou tyhle truhličky někde venku, figuruje tam stráž prakticky jako v editoru postavený panák a nezaútočí, dokud do něj vyloženě nevrazíte. Stačí projít 2 metry od strážného a rázem jste mu docela ukradení.

Přestože je ve městech několik bodů pro rychlé cestování, fungují jen pro cestování mezi městy - v rámci města musíte buď pěšky, nebo odcestovat jinam a zase zpátky.

Jste-li hledaní, můžete si od pozornosti stráží ulevit mimo jiné i strháváním "wanted" plakátů. Většina jich ale není na úrovní ulice, aby si je lid mohl přečíst, ale jsou vylepené po různých balkoncích a zídkách ve vyšších patrech, což je jednoduše naprosto debilní.

No víc mě teď už nenapadá, takže tolik asi k záporům - jak vidíte, jsou to vesměs samé prkotiny. Na PC je ovšem největším záporem debilní DRM Ubisoftu, které doufejme půjde co nejdřív do hajzlu.

Ještě bych asi zmínil souboje - hodně lidí nemělo rádo souboje v jedničce, mě se naopak líbily velmi. Ve dvojce jsou imho o něco akčnější, zároveň ale komplexnější. Každopádně v jednu chvíli na vás opět útočí jen jeden protivník a osobně na tom stejně jako v prvním díle nevidím nic divného.

AC2 byste rozhodně neměli minout. I by bylo vhodné kvůli příběhu přetrpět jedničku, na kterou dvojka přímo navazuje. Snad jen možná pokud možno berte konzolovou verzi - kupovat PC verzi za současných podmínek považuju za pěkně pitomý nápad.

Pro: je to obrovské, herní design promakaný, vysoká variabilita misí a mrtě možností v každém ohledu, zajímavý a dobře podaný příběh

Proti: slabší grafika, lehce chaotický rozjezd, absurdně lineární poslední mise, Ubisoft DRM

+41
  • PC --
Ještě jsem nezažil tak obrovský kvalitativní skok mezi prvním a druhý dílem. Autoři pojali ACII opravdu velkolepě a naplnili ho herní obsahem, který několikanásobně překračuje všechno, s čím by se dal ACII žánrově srovnávat.

Mám rád hry, ve kterých se můžu vracet na "základnu". ACII nejenže poskytuje útočiště v podobě sídla, ale kolem něj mi patří celé městečko! A to si vylepšuji za nasbírané peníze, skupuji obrazy, zbraně a brnění a paxe jimi kochám ve vile strýčka Maria. Když je chuť, plním vedlejší úkoly nebo se snažím získávat střípky "Pravdy" o Adamovi a Evě. Rabuji templářské pokladny, získávám pečetě pro odemknutí Altairova legendárního brnění, snažím se hledat jeho zápisky v podobě Codexu, který mi pak Leonardo da Vinci dešifruje a zásobujeme mě různými vylepšeními. A příležitostně vjedu do kolejí hlavního děje, který je tady svou délkou a rozvětveností odhadem trojnásobný, oproti prvnímu dílu.

Nejen délka příběhu, množství přidaného obsahu nebo rozlehlost měst, ale taky poznávání italského folklóru je gamesník ACII živ. Asi nebudu jediný, kdo často konzultoval Wiki po každém objevení nové památky a porovnával její skutečnou podobu s tou virtuální. Poté jí prznil plazením se po jejích zdech a skákáním ze svatých křížů kopulí kostelů do co největších hloubek ulic Benátek, Florencie a Forlì. Venkov se svými typicky italskými panorámaty už jen podtrhuje rozmáchlost světa ACII.

Někdy v 10. sekvenci jsem ale začal pociťovat určité stereotypní tlaky, protože náplň příběhových misí ke konci postrádala potřebnou naraci a já se začal nepřímo nudit. Taky některé zvraty moc rozumu nepobraly a působily příliš rušivě.

Problém bych viděl taky v nízké obtížnosti, kde Ezio vydrží nepočítaně ran a šípů. Prakticky se mi nepodařilo umřít při boji, ačkoli jsem ho často nechával stát jen tak v bitevní vřavě. A pády z výšek? Deset pater bez zranění, pak začnou ubývat jednotlivě kostičky HP baru, přičemž k desynchronizaci dojde jen výjimečně.

AI je mizerná, skákací pasáže při hledání pečetí jsou díky ovládání a kameře spíše na obtíž a žalostně mě nebavily. Ještě bych měl jednu nemalou výtku - bílé obrazovky mě doháněly k šílenství. Kurvadrát, kterého mamrdského oslího potrata napadlo dávat při každém loadingu, načtení mapy nebo menu hry bílé obrazovky? Monitor mi zbělal nesčetněkrát a moje oči byly neustále oslňovány. Jestli by se autoři her měli něčeho vyvarovat, tak je to zbytečné používání celo-bílých obrazovek.

Po celou dobu hraní jsem to viděl na jasných pět, ale ke konci to začlo skřípat a těch chybiček kolem taky není málo. Přesto musím ocenit neskutečný záběr celé hry a její edukativní přesah.

****/5
Herní doba: 23hod 47min
Kompletace: 95%
+31
  • PC 90
Nádhera. Prostě nádhera. Takhle milé překvapení jsem nezažil, ani nepamatuju. Když říkali „AC2 strká první díl ve všem do kapsy, je tam toho hafo novýho, tamto už tu není, prostě je to boží!“, s nedůvěrou jsem jen odvracel zrak a při matném vzpomínání na zážitky z prvního dílu si říkal, že to přece není možný, ten druhej díl nemůže být do tak šílený míry v podstatě jiná hra. Leč zmýlil jsem se, a už dlouho jsem za vlastní omyl nebyl tak rád.

Nicméně, hezky od začátku. Na AC1 jsem se těšil jako malej Jarda od prvního screenshotu, který jsem viděl. S příchodem prvního videa mé očekávání nekontrolovatelně vzrostlo. Když jsem hru prvně začal hrát, cítil jsem se báječně. Říkal jsem si, že po dlouhé době hraju řádně promakanou hru, že mé očekávání se naplnilo. Jenomže…ten extrémní, nesnesitelný stereotyp na sebe nenechal dlouho čekat. Právě kvůli němu, a taky kvůli té skutečnosti, že mi všechna tamní města přišla až příšerně podobná sobě navzájem, jsem to ani ne v půli cesty vzdal. Po čase jsem AC1 dal druhou šanci, jen abych to vzdal ještě mnohem dřív.

Není tedy divu, že AC2 jsem nedůvěřoval téměř vůbec, nicméně s potěšením sobě vlastním musím říct, že mi patřičně nakopal prdel. AC2 totiž vzal všechno, co stálo v AC1 za hovno, a vyhodil to, nahradil to něčím mnohem lepším, nebo to jen upravil do daleko líbeznější formy. Tak třeba architektura měst – výrazný improvement, tentokrát jsem opravdu dokázal všechna města od sebe navzájem hladce odlišit, každé město má svůj vlastní unikátní feeling, své výrazné rysy, svou velkou jedinečnou budovu…snad jen škoda těch civilních obyvatel, kteří jsou všude stejní. Ale to bych přece jenom puntičkařil. Příběh je daleko zajímavější. Délka těch zbytečných tlachání po zabití důležitých jedinců se nepatrně zkrátila ze dvou minut na pár sekund. Pryč jsou ty návraty do budoucnosti, při nichž jsem musel akorát jít do postele, trochu si zchrupnout, a pak šupky dupky zpátky do animusu (což byla jedna z nejzbytečnějších povinných herních aktivit, jakou jsem kdy zažil). Jistě, i tady návraty jsou, ale napočítal bych je na prstech půlky jedné ruky, a tentokrát se při nich dokonce odehrává nějaká ta akce, takže se nedá říct, že by prudily. Pak je tu ten ultra jednoduchý upgrade systém, přímo spojený s pohodlným nakupováním. To celkově je vůbec nejlepší novinkou v této hře, a má jen jediný zádrhel – když si nakoupíte více zbraní stejné kategorie stejné velikosti, nemůžete je nosit všechny najednou a libovolně je vyměňovat, nýbrž musíte až do strýčkova bejváku, kde se případně můžete i převléct. Jinak, celkově jsou všechny nové serepetičky fakt cool – akorát pro otrávenou vysouvací čepel jsem nějak nenacházel využití. Mám pocit, že šplhání je rychlejší, protože Ezio je hbitější a šikovnější. Ezio, když jsem ho tak nenápadně nakousl, je mimo jiné mnohem sympatičtější, než Altair, páč působí mnohem realističtějším dojmem, což se dá říct o VŠECH postavách ve hře.

Pak už to jsou samé maličkosti. Je v tom voda, kterou můžete plavat. Miluju plavání. Pravda, zamrzí, že široko daleko je Ezio jediný člověk, co umí plavat, ale dá se to přehlídnout. Taky si zalítáte nad Benátkami. Přátelíte se s Leonardem Da Vinci! Ale, co je nejdůležitější, AC2 zkrátka po celou dobu hraní nepřestane bavit. Jsem v tom až po uši. Nejvíc bych si teď přál, aby byla příběhová linka o pár hodin delší, ačkoliv celkově hra zabaví na hodně dlouho (pakliže mluvíme o 100% dokončení).

Nezbývá, než se zamyslet, co téhle hře ještě chybí k dokonalosti. Multiplayer…a, no jistě, ten tu bude již brzy! :)

Pro: sympatický hrdina, realistické postavy, veškeré novinky, world design, příběh, hudební doprovod, hratelnost, po dvaceti hodinách mě to baví stejně, jako po první, ne-li víc, titulková sekvence

Proti: storyline mohl být ještě delší, *lehce* zastaralejší grafika, strašně nízká obtížnost, chalani si nechali Řím až na Brotherhood a v téhle hře nám naservírovali jen jednu jeho budovu sloužící pro vskutku nevýrazné finále

+30
  • PC 65
TL;DR po letech: historicky první Ubisoft: The Game :-)

Na začátek bych rád uvedl, že tenhle komentář rozhodně není zamýšlen jako celková "recenze" hry; je to spíš reakce na všeobecný nadšení nad tím, jak se ta hra oproti jedničce strašně zlepšila. Nebudu tady proto rozvádět, že AC2 skvěle vypadá, místy má opravdu silnou atmosféru, výbornou hudbu a nádherně zpracovaný města skutečně žijou. Není to špatná hra.

Je to ovšem brutálně přeceněná hra. Každej exaltovaně vykřikuje, jak je strašně úspěšná v odstranění toho stereotypu jedničky, ale já se u toho nudil skoro stejně, protože všechny ty kravinky co se tam dají dělat jsou opravdu jenom kosmetický blbůstky, jenom takový pozlátko a na jádro hratelnosti nemají žádnej reálnej dopad. A to jádro je naprosto totožný s jedničkou...

Třeba to vylepšování rodinný vily - na první pohled úplně skvělej nápad. Jenže to se dá vylepšit na maximum dřív, než dojdu do třetiny hry (a nemusím kvůli tomu udělat jedinou vedlejší misi) a na zbytek hry to nemá absolutně žádnej vliv. Přitom to, že mám někde na venkově utajený sídlo hašašínský organizace by se dalo hrozně krásně využít a zaplést do příběhu, do mechanik hry a hratelnost by tím místo šířky získala hloubku, kterou ta hra bolestně postrádá.

Pírka? Naprosto k ničemu, klasickej natahovák herní doby.

Truhly? Ditto, peníze vůbec k ničemu nejsou. Nejlepší zbroj, jakou můžu mít pořídím v půlce hry bez toho, abych utratil jedinej zlaťák. Obtížnost hry je po celou dobu úplně stejná, nezávisle na výbavě (!!!).

Hledání těch kódů a řešení (neuvěřitelně triviálních) hlavolamů? Víceméně totéž.
Hrál jsem to před půl rokem, a i když jsem to dokončil, nemůžu si zaboha vzpomenout, co bylo obsahem toho videa. To taky o něčem svědčí.

Vedlejší mise? Každej typ si zahraješ jednou a tím to hasne. Všechny další pokusy jsou variace na tu první.

Takže ve finále zase nezbude, než se prodírat stereotypem stejně otravným jako byl v jedničce jenom kvůli příběhu, na jehož "konci" jsem předvedl facepalm tak monstrózní, že snese srovnání jenom s tím, co jsem udělal na konci Fahrenheita.

V podstatě mám pocit, že jediný, v čem je AC2 opravdu hodně dobrej, je v přesvědčování hráče o tom, jak se baví a kolik věcí může dělat, i když tomu ve skutečnosti tak není. Ve čtyřce (trojku vynechám) prosím ubrat na délce dějové linie a na šířce co do umělého prodlužování herní doby; místo toho přidat na hloubce co do zakomponování aktivit, kdy zrovna neskáču po střechách a nevraždím různý bezvýznamný potentáty. Byla by z toho regulérní HRA, ne sbírka převážně nesouvisejících casual hříček nalepených na stereotypní jádro.
+29 +33 −4
  • PC 90
Assassin's Creed 2 je hrou, kterou jako by mi ušili na míru. Mám rád volnost pohybu a svobodu při výběru a plnění misí a stejně tak jako v GTA jsem trávil dlouhé hodiny poflakováním se po městě či venkově a bezdůvodným brázděním dálnic či střílením po někom, kdo do mě třeba naboural, nebo po policistech, ktřerí se po chvíli objevili, i v AC2 jsem namísto otrockého následování příběhu mohl kdykoli bloudit nádherně vymodelovanými městy renesanční Itálie a při tom se sluncem v zádech hopsat po střechách, likvidovat lučištníky, vylézt na objevenou rozhlednu, pustit se za zlodějem nebo pomoci někomu s nevyřízenými účty. Nebo taky nic z toho.

Blahem jsem se ale nerozplýval jen nad svobodou pohybu a možnostmi, jak vyřešit nějaké to zabití (tasit meč a jít do přímého souboje, zákeřně a skrytě použít jedovou šipku či někoho odprásknout šikovnou područní bambitkou od starého kamaráda Leoše da Vinciho) a následně prchnout z místa činu, nebo si cestu probojovat. Podmanil si mě i příběh, který mě i přes svou možná až nadměrnou komplexnost vtáhl, na čemž se výrazně podílela památná postava sympaťáka, vtipálka, bojovníka i milovníka Ezia, jehož příběh řadím k nejzábavnějším epickým ságám moderní herní historie.

Když ještě přidám excelentní hudbu Jespera Kyda (například skladbu Ezio's Family jsem si zamiloval v momentě, kdy jsem ji poprvé uslyšel) a líbivé grafické zpracování, pak lze již bez zábran hovořit o jedné z nejpovedenějších her moderní éry.

Pro: Epický příběh zasazený do skvostné renesanční Itálie, Ezio a další nezapomenutelné osobnosti, svoboda pohybu, plnění misí, škála nepovinných úkolů, arzenál zbraní, parádní soundtrack, herní doba

Proti: Příliš snadné souboje, protipirátská ochrana házející klacky pod nohy legálním vlastníkům

+29