Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Pořád jsem si říkal jak si připravím komentář předem a nějak jsem na to úplně zapomněl :)

No. Takže asi nějak takhle: Jak většina z nás asi ví, problém prvního dílu spočíval v nekonečném opakování herních úkolů. Od druhého dílu jsem čekal především právě to, že autoři na jejich variabilitě zapracují. A to taky udělali. Tentokrát jsou příběhové mise namíchané ze všech možných úkolů - od přenášení beden, přes přesuny z bodu A do B třeba na čas, honičky, hledání předmětů a osob, plížení se a bůhvíco ještě až k samotnému zabíjení, nemluvě o specialitkách jako jízda s kočárem, nebo létání nad Benátkama. A všechny jsou patřičně příběhově podložené - prakticky každá příběhová mise vás někam posune, uniformní hledání informací o oběti z jedničky je prostě definitivně pryč a příběh jako takový je mnohem propracovanější.

Navíc se vám postupně zpřístupní řada dalších vedlejších úkolů, kterých je tu prostě mrtě - krom obvyklého vraždění a běhání můžete poslíčkovat na čas, napravovat nevěrné manžely, eee... závodit na koni, hledat a sbírat sošky, stránky Kodexu, nebo truhličky s penězma, pírka (namísto vlajek), hledat záhadné glyfy, získat Altairovu zbroj, zbraně, obrazy a cojávim co ještě.
Důležité je, že autoři si dali záležet, aby úkoly nenudily. Často jsou všelijak ozvláštněné a nemůže se prakticky stát, že byste se začali nudit.

Jo a celá hra je obrovská. Začátek se odehrává ve Florencii, která sama o sobě je velká při nejmenším jako dvě města z jedničky a to samé se dá říct i o Benátkách. Vedle nich jsou tu ještě dvě další, relativně malá města, ke kterých ale patří velký kus okolního venkova a po dlouhém úvodu se vám dostane "vlastní" vily a přilehlého městečka, do jehož vývoje můžete investovat měnu a ani tohle není celý výčet lokací. Každé město má navíc svou specifickou architekturu a odráží se to i ve stylu pohybu po jeho střechách. Pokud budete poctivě plnit kdejakou blbost, snadno se dostanete na 30 hodin hodin herní doby a patrně ještě o dost dál.

Autoři se prostě na pokračování vrhli vskutku megalomansky a naštěstí jim perfektně vyšlo - AC2 je tak suverénně nejlepší hrou, kterou jsem loni hrál a určitě patří mezi nejlepší hry posledních let. Dalo docela práci najít něco, co by se dalo zkritizovat, ale tož dá se najít:

V úvodu je všechno poměrně chaotické - máte před sebou kus Florencie, kde fungují všechny herní mechanismy, ale hra vám je vysvětluje postupně, takže se často dozvídáte o věcech, které jste si dávno objevili sami. Na druhou stranu je třeba uznat, že pokud by neměl být začátek jen jeden velký tutoriál, je to tak asi ok. Hra vám navíc bude strkat novinky skrz snad celou hru a řada z nich bude opravdu úplně nová.

Graficky si hra viditelně pohoršila - obvykle tohle u her co hraju na konzolích nepropírám, ale tady je to prostě znát. Rozhodně není hnusná ale detailů poměrně ubylo a pokud vím, je PC verze DX9 only.

Poslední mise v Římě (no jo, tam taky) mi přišla taková tupá - jedna dlouhá ulička, kůň na hradbách, no prostě docela WTF.

Osobně jsem ani moc nemusel ani části spojené se získáním Altairovy zbroje (sice nevím proč, ale nutné pro dokončení hry) - je to takové lineární hopsání (často na čas) ála Tomb Raider. Je sice zpracované dobře, ale prostě mi do tohoto herního světa nesedne.

Spoustu truhliček hlídají stráže. Pokud jsou tyhle truhličky někde venku, figuruje tam stráž prakticky jako v editoru postavený panák a nezaútočí, dokud do něj vyloženě nevrazíte. Stačí projít 2 metry od strážného a rázem jste mu docela ukradení.

Přestože je ve městech několik bodů pro rychlé cestování, fungují jen pro cestování mezi městy - v rámci města musíte buď pěšky, nebo odcestovat jinam a zase zpátky.

Jste-li hledaní, můžete si od pozornosti stráží ulevit mimo jiné i strháváním "wanted" plakátů. Většina jich ale není na úrovní ulice, aby si je lid mohl přečíst, ale jsou vylepené po různých balkoncích a zídkách ve vyšších patrech, což je jednoduše naprosto debilní.

No víc mě teď už nenapadá, takže tolik asi k záporům - jak vidíte, jsou to vesměs samé prkotiny. Na PC je ovšem největším záporem debilní DRM Ubisoftu, které doufejme půjde co nejdřív do hajzlu.

Ještě bych asi zmínil souboje - hodně lidí nemělo rádo souboje v jedničce, mě se naopak líbily velmi. Ve dvojce jsou imho o něco akčnější, zároveň ale komplexnější. Každopádně v jednu chvíli na vás opět útočí jen jeden protivník a osobně na tom stejně jako v prvním díle nevidím nic divného.

AC2 byste rozhodně neměli minout. I by bylo vhodné kvůli příběhu přetrpět jedničku, na kterou dvojka přímo navazuje. Snad jen možná pokud možno berte konzolovou verzi - kupovat PC verzi za současných podmínek považuju za pěkně pitomý nápad.

Pro: je to obrovské, herní design promakaný, vysoká variabilita misí a mrtě možností v každém ohledu, zajímavý a dobře podaný příběh

Proti: slabší grafika, lehce chaotický rozjezd, absurdně lineární poslední mise, Ubisoft DRM

+45
  • PC --
Ještě jsem nezažil tak obrovský kvalitativní skok mezi prvním a druhý dílem. Autoři pojali ACII opravdu velkolepě a naplnili ho herní obsahem, který několikanásobně překračuje všechno, s čím by se dal ACII žánrově srovnávat.

Mám rád hry, ve kterých se můžu vracet na "základnu". ACII nejenže poskytuje útočiště v podobě sídla, ale kolem něj mi patří celé městečko! A to si vylepšuji za nasbírané peníze, skupuji obrazy, zbraně a brnění a paxe jimi kochám ve vile strýčka Maria. Když je chuť, plním vedlejší úkoly nebo se snažím získávat střípky "Pravdy" o Adamovi a Evě. Rabuji templářské pokladny, získávám pečetě pro odemknutí Altairova legendárního brnění, snažím se hledat jeho zápisky v podobě Codexu, který mi pak Leonardo da Vinci dešifruje a zásobujeme mě různými vylepšeními. A příležitostně vjedu do kolejí hlavního děje, který je tady svou délkou a rozvětveností odhadem trojnásobný, oproti prvnímu dílu.

Nejen délka příběhu, množství přidaného obsahu nebo rozlehlost měst, ale taky poznávání italského folklóru je gamesník ACII živ. Asi nebudu jediný, kdo často konzultoval Wiki po každém objevení nové památky a porovnával její skutečnou podobu s tou virtuální. Poté jí prznil plazením se po jejích zdech a skákáním ze svatých křížů kopulí kostelů do co největších hloubek ulic Benátek, Florencie a Forlì. Venkov se svými typicky italskými panorámaty už jen podtrhuje rozmáchlost světa ACII.

Někdy v 10. sekvenci jsem ale začal pociťovat určité stereotypní tlaky, protože náplň příběhových misí ke konci postrádala potřebnou naraci a já se začal nepřímo nudit. Taky některé zvraty moc rozumu nepobraly a působily příliš rušivě.

Problém bych viděl taky v nízké obtížnosti, kde Ezio vydrží nepočítaně ran a šípů. Prakticky se mi nepodařilo umřít při boji, ačkoli jsem ho často nechával stát jen tak v bitevní vřavě. A pády z výšek? Deset pater bez zranění, pak začnou ubývat jednotlivě kostičky HP baru, přičemž k desynchronizaci dojde jen výjimečně.

AI je mizerná, skákací pasáže při hledání pečetí jsou díky ovládání a kameře spíše na obtíž a žalostně mě nebavily. Ještě bych měl jednu nemalou výtku - bílé obrazovky mě doháněly k šílenství. Kurvadrát, kterého mamrdského oslího potrata napadlo dávat při každém loadingu, načtení mapy nebo menu hry bílé obrazovky? Monitor mi zbělal nesčetněkrát a moje oči byly neustále oslňovány. Jestli by se autoři her měli něčeho vyvarovat, tak je to zbytečné používání celo-bílých obrazovek.

Po celou dobu hraní jsem to viděl na jasných pět, ale ke konci to začlo skřípat a těch chybiček kolem taky není málo. Přesto musím ocenit neskutečný záběr celé hry a její edukativní přesah.

****/5
Herní doba: 23hod 47min
Kompletace: 95%
+33 +34 −1
  • PC 90
Nádhera. Prostě nádhera. Takhle milé překvapení jsem nezažil, ani nepamatuju. Když říkali „AC2 strká první díl ve všem do kapsy, je tam toho hafo novýho, tamto už tu není, prostě je to boží!“, s nedůvěrou jsem jen odvracel zrak a při matném vzpomínání na zážitky z prvního dílu si říkal, že to přece není možný, ten druhej díl nemůže být do tak šílený míry v podstatě jiná hra. Leč zmýlil jsem se, a už dlouho jsem za vlastní omyl nebyl tak rád.

Nicméně, hezky od začátku. Na AC1 jsem se těšil jako malej Jarda od prvního screenshotu, který jsem viděl. S příchodem prvního videa mé očekávání nekontrolovatelně vzrostlo. Když jsem hru prvně začal hrát, cítil jsem se báječně. Říkal jsem si, že po dlouhé době hraju řádně promakanou hru, že mé očekávání se naplnilo. Jenomže…ten extrémní, nesnesitelný stereotyp na sebe nenechal dlouho čekat. Právě kvůli němu, a taky kvůli té skutečnosti, že mi všechna tamní města přišla až příšerně podobná sobě navzájem, jsem to ani ne v půli cesty vzdal. Po čase jsem AC1 dal druhou šanci, jen abych to vzdal ještě mnohem dřív.

Není tedy divu, že AC2 jsem nedůvěřoval téměř vůbec, nicméně s potěšením sobě vlastním musím říct, že mi patřičně nakopal prdel. AC2 totiž vzal všechno, co stálo v AC1 za hovno, a vyhodil to, nahradil to něčím mnohem lepším, nebo to jen upravil do daleko líbeznější formy. Tak třeba architektura měst – výrazný improvement, tentokrát jsem opravdu dokázal všechna města od sebe navzájem hladce odlišit, každé město má svůj vlastní unikátní feeling, své výrazné rysy, svou velkou jedinečnou budovu…snad jen škoda těch civilních obyvatel, kteří jsou všude stejní. Ale to bych přece jenom puntičkařil. Příběh je daleko zajímavější. Délka těch zbytečných tlachání po zabití důležitých jedinců se nepatrně zkrátila ze dvou minut na pár sekund. Pryč jsou ty návraty do budoucnosti, při nichž jsem musel akorát jít do postele, trochu si zchrupnout, a pak šupky dupky zpátky do animusu (což byla jedna z nejzbytečnějších povinných herních aktivit, jakou jsem kdy zažil). Jistě, i tady návraty jsou, ale napočítal bych je na prstech půlky jedné ruky, a tentokrát se při nich dokonce odehrává nějaká ta akce, takže se nedá říct, že by prudily. Pak je tu ten ultra jednoduchý upgrade systém, přímo spojený s pohodlným nakupováním. To celkově je vůbec nejlepší novinkou v této hře, a má jen jediný zádrhel – když si nakoupíte více zbraní stejné kategorie stejné velikosti, nemůžete je nosit všechny najednou a libovolně je vyměňovat, nýbrž musíte až do strýčkova bejváku, kde se případně můžete i převléct. Jinak, celkově jsou všechny nové serepetičky fakt cool – akorát pro otrávenou vysouvací čepel jsem nějak nenacházel využití. Mám pocit, že šplhání je rychlejší, protože Ezio je hbitější a šikovnější. Ezio, když jsem ho tak nenápadně nakousl, je mimo jiné mnohem sympatičtější, než Altair, páč působí mnohem realističtějším dojmem, což se dá říct o VŠECH postavách ve hře.

Pak už to jsou samé maličkosti. Je v tom voda, kterou můžete plavat. Miluju plavání. Pravda, zamrzí, že široko daleko je Ezio jediný člověk, co umí plavat, ale dá se to přehlídnout. Taky si zalítáte nad Benátkami. Přátelíte se s Leonardem Da Vinci! Ale, co je nejdůležitější, AC2 zkrátka po celou dobu hraní nepřestane bavit. Jsem v tom až po uši. Nejvíc bych si teď přál, aby byla příběhová linka o pár hodin delší, ačkoliv celkově hra zabaví na hodně dlouho (pakliže mluvíme o 100% dokončení).

Nezbývá, než se zamyslet, co téhle hře ještě chybí k dokonalosti. Multiplayer…a, no jistě, ten tu bude již brzy! :)

Pro: sympatický hrdina, realistické postavy, veškeré novinky, world design, příběh, hudební doprovod, hratelnost, po dvaceti hodinách mě to baví stejně, jako po první, ne-li víc, titulková sekvence

Proti: storyline mohl být ještě delší, *lehce* zastaralejší grafika, strašně nízká obtížnost, chalani si nechali Řím až na Brotherhood a v téhle hře nám naservírovali jen jednu jeho budovu sloužící pro vskutku nevýrazné finále

+32
  • PC 65
TL;DR po letech: historicky první Ubisoft: The Game :-)

Na začátek bych rád uvedl, že tenhle komentář rozhodně není zamýšlen jako celková "recenze" hry; je to spíš reakce na všeobecný nadšení nad tím, jak se ta hra oproti jedničce strašně zlepšila. Nebudu tady proto rozvádět, že AC2 skvěle vypadá, místy má opravdu silnou atmosféru, výbornou hudbu a nádherně zpracovaný města skutečně žijou. Není to špatná hra.

Je to ovšem brutálně přeceněná hra. Každej exaltovaně vykřikuje, jak je strašně úspěšná v odstranění toho stereotypu jedničky, ale já se u toho nudil skoro stejně, protože všechny ty kravinky co se tam dají dělat jsou opravdu jenom kosmetický blbůstky, jenom takový pozlátko a na jádro hratelnosti nemají žádnej reálnej dopad. A to jádro je naprosto totožný s jedničkou...

Třeba to vylepšování rodinný vily - na první pohled úplně skvělej nápad. Jenže to se dá vylepšit na maximum dřív, než dojdu do třetiny hry (a nemusím kvůli tomu udělat jedinou vedlejší misi) a na zbytek hry to nemá absolutně žádnej vliv. Přitom to, že mám někde na venkově utajený sídlo hašašínský organizace by se dalo hrozně krásně využít a zaplést do příběhu, do mechanik hry a hratelnost by tím místo šířky získala hloubku, kterou ta hra bolestně postrádá.

Pírka? Naprosto k ničemu, klasickej natahovák herní doby.

Truhly? Ditto, peníze vůbec k ničemu nejsou. Nejlepší zbroj, jakou můžu mít pořídím v půlce hry bez toho, abych utratil jedinej zlaťák. Obtížnost hry je po celou dobu úplně stejná, nezávisle na výbavě (!!!).

Hledání těch kódů a řešení (neuvěřitelně triviálních) hlavolamů? Víceméně totéž.
Hrál jsem to před půl rokem, a i když jsem to dokončil, nemůžu si zaboha vzpomenout, co bylo obsahem toho videa. To taky o něčem svědčí.

Vedlejší mise? Každej typ si zahraješ jednou a tím to hasne. Všechny další pokusy jsou variace na tu první.

Takže ve finále zase nezbude, než se prodírat stereotypem stejně otravným jako byl v jedničce jenom kvůli příběhu, na jehož "konci" jsem předvedl facepalm tak monstrózní, že snese srovnání jenom s tím, co jsem udělal na konci Fahrenheita.

V podstatě mám pocit, že jediný, v čem je AC2 opravdu hodně dobrej, je v přesvědčování hráče o tom, jak se baví a kolik věcí může dělat, i když tomu ve skutečnosti tak není. Ve čtyřce (trojku vynechám) prosím ubrat na délce dějové linie a na šířce co do umělého prodlužování herní doby; místo toho přidat na hloubce co do zakomponování aktivit, kdy zrovna neskáču po střechách a nevraždím různý bezvýznamný potentáty. Byla by z toho regulérní HRA, ne sbírka převážně nesouvisejících casual hříček nalepených na stereotypní jádro.
+32 +36 −4
  • PC 90
Assassin's Creed 2 je hrou, kterou jako by mi ušili na míru. Mám rád volnost pohybu a svobodu při výběru a plnění misí a stejně tak jako v GTA jsem trávil dlouhé hodiny poflakováním se po městě či venkově a bezdůvodným brázděním dálnic či střílením po někom, kdo do mě třeba naboural, nebo po policistech, ktřerí se po chvíli objevili, i v AC2 jsem namísto otrockého následování příběhu mohl kdykoli bloudit nádherně vymodelovanými městy renesanční Itálie a při tom se sluncem v zádech hopsat po střechách, likvidovat lučištníky, vylézt na objevenou rozhlednu, pustit se za zlodějem nebo pomoci někomu s nevyřízenými účty. Nebo taky nic z toho.

Blahem jsem se ale nerozplýval jen nad svobodou pohybu a možnostmi, jak vyřešit nějaké to zabití (tasit meč a jít do přímého souboje, zákeřně a skrytě použít jedovou šipku či někoho odprásknout šikovnou područní bambitkou od starého kamaráda Leoše da Vinciho) a následně prchnout z místa činu, nebo si cestu probojovat. Podmanil si mě i příběh, který mě i přes svou možná až nadměrnou komplexnost vtáhl, na čemž se výrazně podílela památná postava sympaťáka, vtipálka, bojovníka i milovníka Ezia, jehož příběh řadím k nejzábavnějším epickým ságám moderní herní historie.

Když ještě přidám excelentní hudbu Jespera Kyda (například skladbu Ezio's Family jsem si zamiloval v momentě, kdy jsem ji poprvé uslyšel) a líbivé grafické zpracování, pak lze již bez zábran hovořit o jedné z nejpovedenějších her moderní éry.

Pro: Epický příběh zasazený do skvostné renesanční Itálie, Ezio a další nezapomenutelné osobnosti, svoboda pohybu, plnění misí, škála nepovinných úkolů, arzenál zbraní, parádní soundtrack, herní doba

Proti: Příliš snadné souboje, protipirátská ochrana házející klacky pod nohy legálním vlastníkům

+30
  • PC 80
Po dokončení druhého Mass Effectu, který získává řadu ocenění za hru minulého roku, mohu prohlásit, že z tohoto minisouboje pro mě vítězně vykračuje Assassin's Creed 2. Ač bych po relativně slabším začátku, a ne zrovna povedené kombinaci moderních grafických prvků na obrazovce značících propojení hlavní postavy, Desmonda Milese, v renesanční Itálii a nepříliš vzdálené budoucnosti neočekával razantní zlepšení, opak byl pravdou. K samotné hře jsem přistupoval takřka bez přečtení jediného preview či později recenze, a především bez vysokých očekávání. A to se ukázalo, jak je už zvykem, být nejlepším přístupem.

Hra sice, co se historických faktů, nedodržuje spoustu faktů a motá postavy Niccolò Machiavelliho (ano, známý filozof zde působí, pokud jsem to dobře pochopil, jako příslušník assassinů) nebo Leonarda da Vinciho, ale přesto to nic na hratelnosti neubírá. Příběh také není kdovíjak originální, veze se na vlně dnes populárních historických témat se špetkou mysteriózniho tématu, jako například kniha Šifra mistra Leonarda. Co se ale povedlo, jsou samotné dialogy a především výborný dabing, kdy mám pocit, že lepší jsem u počítačové hry ještě neslyšel. Nesmím ale také zapomenout na perfektně padnoucí hudbu od Jespera Kyda (Ezio's Family).

Nejlepším prvkem je přednostně hratelnost samotná. Po těch patnáct hodin, kolik trvá projetí hlavní linie, se budete skvěle bavit. Ze začátku je ale zapotřebí si zvyknou na mírně konzolové ovládání, mimo toho ale port od optimalizace po ostré textury a grafickou stránku jako takovou dopadl na jedničku.

Ve hře je řada prvků obohacující základní příběhovou kostru, od hledání a řešení tajných schránek, po plnění nájemných vražd. Nejvyvedenější mi ale přišlo plnění úkolu hledání částí, v tmavých odstínech vyvedené assassinské zbroje. Každé místo, kde se jeden z klíčů k získání zmíněné zbroje nachází, je typově odlišné, a poskytuje logické hledání správné cesty za cílem. A jelikož je pohyb Ezia po základním naučení ovládání intuitivní a zábavný, hra příjemně plyne, kapitola střídá kapitolu, a samotné finále poskytuje uspokojivé rozuzlení celého vašeho počínání s nasměrováním na díl další.

Ač žánr akčních adventur ala Tomb Raider příliš nepreferuji, dobrodružství sympatického Ezia mě pohltilo, a je pro mě jedním z nejlepších za posledních pár let vydaných.

Pro: dabing, rozmanitost misí, zasazení, hratelnost, postava Ezia, tříáčkové zpracování

Proti: některé momenty děje, někdy mírně stereotypní

+28
  • PC 95
  • X360 95
Po grafické stránce se na hru kouká překvapivě strašně dobře. Míra detailů, kterých si člověk všimne na ulicích, lidech a vojácích je neuvěřitelná. Nečekal bych, že se po návratu do více jak 10 let staré hry, budu kochat detaily na Eziově zbroji či ozdobami na benátských domech. I díky tomu není nouze o správnou atmosféru, obzvlášť když tomu sekunduje fenomenální hudební podkres, který běhání po městěch 14. století povyšuje o klidně tři úrovně výše.

Poprvé jsem měl možnost ovládat Eziův pohyb na klávesnici s myší a dovolím si říct, že jsem nikdy dřív nebyl přesnější. To platí jak pro parkurový pohyb, tak i pro boj. Ezio se odrážel a chytal tam, kde jsem většinou chtěl, takže zdolávání Assasssínkých hrobů byla mnohem příjemnější činnost než si pamatuji. Párkrát se to prostě nepovedlo a při pokusu skočit na lano spojující dvě střechy přišlo Eziovi příhodnější skočit do kopky sena pod jednou ze střech, ale to se stávalo výjimečně.

Pamatuju si, že bojový systém nebyl brát tehdy úplně bez výhrad. Při střetu s více nepřáteli jde v podstatě jen o to, který z nich zaútočí dříve. Nikdy neutočilo více nepřátel najednou. Výtka je určitě na místě, ale čím více druhů nepřátel, tím je větší nutnost popřemýšlet nad svým dalším krokem. Nutnost uskočit, vykrýt nebo udělat rovnou protiútok je dostatek možností pro zábavný souboják. Na pohlednosti mu přidávají krásné a precizní animace (které mají 10 let!?).

Příběhové mise mají možná pět vzorů, které se opakují. Pár vedlejších aktivit ve hře sice je, ale ohrají se stejně rychle, jako příběhové úkoly. Díky menšímu počtu filmečků a vlastně vůbec kraším dialogům (pořád to tak nějak myslím se srovnáním s dnešními hrami) měla hra příjemný drive. Zároveň to ale tak nějak působí hrozně uspěchaně a dialogy ve stylu „Ahoj Leo, potřebuju tohle.“ „Jasně Ezio není problém, teď běž támhle.“ „Grande.“ by snesli pár větiček navíc. Kombinovat scifi s historií a pohrávat si s náboženskou tématikou je pořád zajímavé i dneska a je to něco, co mě na celé sérii vždy přitahovalo.

Návrat ke starým (řekl bych „starší“ do 10 let, dál už prostě „starý“ stárnoucí fňuk) hrám je vždy nebezpečená činnost. Ne všechny hry stárnou s grácií a to je zrovna případ mého nejoblíbenějšího dílu Assassin´s Creed. Kdybych měl hru přehodnotit dneska, šel bych s hodnocením sakra dolů, ale já rád nosím růžové brýle, vytěsním tuto zkušenost a nechám hodnocení kvůli starým časům. Nevěřil bych, jak tento koncept prvních Assassínů zestárl a nedokážu si představit, že by fungovaly v remakeu jen s lepší grafikou. Změň od hratelnosti přes obsah po dialogy asi v Ubi u takhle staré hry neudělají a je to rozhodně škoda. Protože pobíhat po městě, jakože městě s více jak pěti budovami plných lidí, takhle krásně vymodelovaném bych dal nejednu ledvinu. Až dostanu chuť na „starého dobrého Assasína“ budu muset sáhnout po Black Flag. Requiescat in pace Assassin´s Creed – Assassin´s Creed Revelations. 

Herní výzva 2021 - 3. Remaster
+27
  • PC 90
Renesance. A to nejen ta v ději, ale i v samotné herní sérii. Assassin´s Creed 2 roztrhl herní svěrací kazajku z prvního dílu, přičemž dal možnost hráči si dosyta užít parádní herní podívanou, která ho už ani zdaleka tak neomezuje, což byl největší problém dílu předešlého.

Dvojka je snad ve všem lepší než jednička.
Počáteční sekvence, kdy Desmond, spolu s herní verzí Diane Kruger, prchá ze základny Absterga, nakopne hráčovu pozornost a zájem o celkový děj, který je zde odvyprávěný s daleko větším citem a smyslem pro detaily, než byl děj v jedničce. Postavy jsou uvěřitelnější, mají duši, plus hráč si mezi nimi najde i oblíbence. Ale hlavně ten Ezio. Ezio je mnohem zajímavější a lepší postavou než Altair, primárně protože Eziův charakter se postupně rozvijí. Altair byl už předem ustanovený badass vrahoun, ke kterému si ale hráč nemohl vytvořit příliš blízkou vazbu, protože hra s jeho charakterem moc nepracovala. Pouze tak proplouval hlavním příběhem, který se ho vlastně zas až tak netýkal. Příběh v AC2 je pro hlavního hrdinu mnohem více osobní, tudíž u něho projevuje více emocí, což ho i více sbližuje se samotným hráčem. Není proto divu, že Ezio je dodnes považován za nejoblíbenějšího Assassina v sérii, Ubisoftu se opravdu podařilo vytvořit hrdinu, za kterého je radost hrát.

Samotná struktura příběhu, dialogů a postav učinila velký krok vpřed. Rozmanitost jednotlivých příběhových misí je uspokojivá a zajímavá, je zde mnoho pamatovatelných postav (výborný Da Vinci) a momentů, například maškarní v Benátkách byla senzace, stejně tak i Eziovo pasování. Hudba je taktéž vynikající, Jesper Kyd dokázal složit jeden z nejhezčích themů, co jsem kdy u nějaké hry slyšel, nemluvě o dalších dost parádních kusech, které se pyšní svým členstvím v mém soundtrackovém výběru.

Parádička ale samozřejmě je i to, že dvojka skvěle opravuje nejzásadnější chyby, které mi vadily v díle předchozím. Ezio už, chlapec jeden šikovný, absolvoval kurz plavání, tudíž zaplavat si v benátských kanálech není žádný problém. Nekvalitní zvuk backgroundu je ten tam, veškeré zvukové efekty mají parádní kvalitu, které dodávají na celkové uvěřitelnosti a atmosféře jednotlivých měst. A hlavně... HLAVNĚ(!!!) Ezio umí zabíjet z výšek. Když jsem to zjistil, připadal jsem si jak při doslechu, že kanál „MikeJePán“ byl smazán z youtubu – božsky. V rámci toho byly veškeré assassinace vyslovenou lahůdkou. Nemluvě o dalších vychytávkách, co má Ezio ve svém arzenálu. Například chodit po ulici a jen tak kolem sebe házet peníze mezi občany, kteří se na ně vrhnou jako Glum po Jednom prstenu, je parádní pocit, při kterém si připadáte jako ten největší frajer. Města jsou učiněnou slastí. Opět nádherně žijí, plus historické památky a budovy, po kterých budete mít možnost vyšplhat, vás možná i donutí jet na další dovolenou do Itálie, abyste si je vomrkli sami.

Ani dvojka však není bez chyb.
Parkour po střechách je zábavný, ale později mě začala štvát opravdu strašná přemíra lučištníků, kteří mě furt buzerovali. V určitých momentech taktéž přijde pár nudnějších misí, zavánějících stereotypem, ale převážně nic hrozného. Nicméně v rámci příběhu je těsně před koncem taktéž jedna velice úmorná a nudná mise, odehrávající se ve Florencii, během které jsem umíral nudou. A pak je tu samozřejmě samotný konec, se kterým bych za normálních okolností neměl problém, ale zjevení Minervy pro mě už bylo přílišné zabrouzdání do fantasmagorického nadpřirozena, které se mi na této sérii nikdy nelíbilo.

Assassin´s Creed 2 je pro mě dodnes nejlepší dílem série. Skvělá hratelnost, poutavý příběh, sympatický hlavní hrdina, … a ještě k tomu Itálie, kterou už od nepaměti považujeme s rodinou za náš druhý domov. A kdo by si byl pomyslel, že následující díl (ne, trojka ne) bude téměř stejně tak senzační.

Pro: Skvělá hratelnost, Ezio, příběh, hudba, atmosféra

Proti: někdy stereotyp, určité únavné pasáže v příběhu

+26
  • PC 90
Pokračování této akční adventury mě příjemně překvapilo, přibyla spousta postraních questů, hra se ale točí okolo hlavní zápletky a ani vedlejší úkoly nepůsobí rušivým dojmem. Je k dispozici větší množství zbraní i víc způsobů jak zprovodit určeného nešťatníka ze světa.

Narozdíl od prvního dílu zde hrají roli i peníze, za které si nakoupíte brnění, zbraně a další věci, kterými vylepšíte svého zabijáka. Hráč si může zajistit slušný příjem z vesničky, kterou dostane pár kapitol po startu k dispozici a může jí dále vylepšovat a tím zvyšovat svoje příjmy. Hra je umístěna do prostředí renesanční Itálie, nutno podoknout, že města se tvůrcům povedla, mají svojí vlastní atmosféru a člověk má chuť se alespoň na chvíli do míst té doby podívat osobně. Hra též nenásilným způsobem hráče seznamuje s význačnými památkami té doby.

Boje mě bavily více než v prvním díle, jen mě překvapila jejich snadnost. Po té co jsem získal nejlepší brnění ve hře jsem byl prakticky nesmrtelný. Pokuď se rozhodnete získat Altairovu zbroj musíte absolvovat několik arkádových misí, které mi připoměly sérii Prince of Persia. Pro fanoušky prvního dílu vřele doporučuji, určitě je nezklame...

Pro: atmosféra Itálie 15.století, rozmanitější a obsáhlejší než první díl

Proti: Příliš jednoduché, na konci budete mít spoustu peněz k nevyužití

+23 +25 −2
  • PC 95
Tenhle komentář bude trochu jiný než je u mě zvykem. Je to spíš vyjádření mých zážitku a nadšení ze hry, než jako recenze.

Assassins Creed 2 přímo navazuje na příběh z jedničky. Tedy na příběh z budoucnosti. Dostáváte se pryč ze spáru Templářů a s pomocí slečny Stillmanové utíkáte pryč. Schováte se ve skladišti, kde dále spolu se Stillmanovou a jejími známými pokračujete v analýze paměti. Tentokrát se vtělujete do kůže Ezia Auditore a když autoři říkali, že uvidíte celý jeho život od začátku, mysleli to skoro doslova. Nejdříve shlédnete narození malého Ezia a náhle hra střihne do doby o pár let později, kdy už je z miminka docela oprsklý mladík z bohatší rodiny. Moc se mi líbilo, že zpočátku nejste ani assassin, teda jste de facto bez výbavy. Jakmile ale zajmou a zabijí Eziova otce, začne jít do tuhého. Ezio touží po pomstě a touto cestou se dostává k zabijácké výbavě a své rodinné historii...

Dvojka je špičková hra ve všech ohledech. Jednak graficky (i když mi přišla přeci jenom lehce slabší než jednička v tomto ohledu), jednak hratelnostně, a hlavně po stránce atmosféry a příběhu. V tomto AC 2 exceluje. Je toho tolik co říct, že ani nevím čím začit. Radši neřeknu nic, protože jste to stejně všichni hráli. A kdo ne, je lepší si přečíst profi recenzi, kde je to všechno krásně shrnuté. Něco málo ale přeci jen řeknu, obzvlášť moje zážitky. Dvojka není, na rozdíl od jejího předchůdce, vůbec stereotypní. Za celou dobu jsem se opravdu špičkově bavil a konec jsem si užíval stejně jako začátek. Tenhle pocit ve mně vyvolává jen hrstka vyvolených a možná bych je spočítal na prstech jedné ruky.

Ve hře máte opravdu hromadu možností. Hlavní mise plníte po vzoru GTAček. Tedy doběhnete k písmenu a spustí se animace a hned po ní následuje mise. Samotné hlavní mise jsou pouze polovinou herní doby. Po prvních pár hodinách hraní dostanete vlastní sídlo rodiny Auditore, které můžete za peníze vylepšovat. Sice mi to přišlo možná trochu zbytečné, ale každopádně to oživuje hraní. Ze všeho nejvíce se mi ale líbilo sbírání všemožných střípku do mysteriózní skládačky celého příběhu.

Samotné hopsání a boj jsou téměř stejné jako v AC 1. Jen je na výběr z více zbraní. Dále je tu minihra ala hledání pokladů. Je to něco jako praporky v jedničce, akorát jsou teď označeny na mapě. Graficky hra vypadala asi tak jako jednička, možná místy o trochu hůře. Design měst je ale stále velmi povedený. Podíváte se do rodné Florencie, Toskánska, Benátek a na závěr na chviličku do Říma. Města jsou hodně dobře udělaná a každé má trochu jinou atmosféru.

Verdikt: Assassins Creed 2 pro mě byl absolutním překvapením a zařadil se mezi mé nejoblíbenější hry. Geniální děj, tajemná atmosféra a skvělá hratelnost. Za mě 96%

Pro: příběh a atmosféra, tajemno, skládání střípku příběhu, design měst, souboje, nakupovaní, Altairova zbroj, kodex, pamětihodný závěr (a pro mě jeden z nejlepších vůbec), nádherná hudba

Proti: DRM

+22 +23 −1
  • PC 95
Z prvního Assassin's Creed jsem byl nadšený. I když jsem se k němu dostal později, tak se ukázalo, že moje předchozí nedůvěra byla zbytečná.
Tím pádem jsem byl zvědavý, jak na tom bude pokračování. A zklamání se opět nedostavilo. Co víc, druhý díl působí celistvěji, zajímavěji, komplexněji a i Ezio je daleko interesantnějším charakterem, než tomu bylo u Altaira.
Poté, co své stanoviště s Desmondem přesunete jinam (ano, to je ten týpek napojený na přístroje ;) ), začnete se zaobírat osudy Ezia, který se stane svědkem konce dvou členů jeho rodiny. Cesta za pomstou lemovaná krví tak může začít.
Kulisy, kde se dvojka odehrává, jsou nyní zasazeny do malebných Italských měst. Možná se mi hra světel a stínů v prvním dílu líbila o něco víc, na druhou stranu zase architektura městeček je na vyšší úrovni. Třeba takové lítání uličkami Benátek ve snaze uniknout pronásledovatelům, abyste to za rohem zalomili do vody, na to jen tak nezapomenete.
AC 2 možná nepřináší oproti prvnímu dílu mnoho nového, vše, co na vás vytasí je ale dotaženější a ucelenější. Dobrodružství Ezia Auditoreho tak rozhodně stojí za to.

Pro: Ezio, architektura měst, příběh, budování města, délka

Proti: horší závěr, někdy zazlobí kamera

+22
  • PC 90
Takhle se prosím pěkně mají dělat pokračování. Vyhodíme co v předchozím díle moc nefungovalo, opravíme co půjde a vylepšíme co měli lidé rádi. Je neuvěřitelné jak se toto tvůrcům povedlo. Už žádné špatné ovládání nebo opakující se nudné úkoly.

Konečně máte ve hře místo kam se rádi budete vracet, které díky možnostem zlepšení pomocí nového vybavení budete opravdu považovat za svůj domov. Nejde navíc jen o panské sídlo ale i přilehlou vesničku kde se vám případná investice do místního rozvoje vrátí různými výhodami.

Příběh je zajímavý, dobře odvyprávěný a místy s trochou humoru. Tak akorát. A to finále? Překvapivé a opravdu dobré, bez hořké pachuti jak to u mnohých her bývá. Výborné je taky zpracování jednotlivých měst která v průběhu hraní navštívíte. Každé má vlastní atmosféru a dobře je mezi sebou odlišíte už na první pohled. I ty návraty do současnosti mě tentokrát nepřišly tak otravné jako v předchozím díle.

 Assassin's Creed II  je jedna z her kterou byste neměli minout. Doporučuji přetrpět první díl kvůli návaznosti příběhu, ale pro samotné užívání si renesančních měst v Itálii to popravdě ani není nutné.

Pro: ztvárnění měst, ovládání

Proti: ke konci se rozjetý příběh trochu zakuckává, ale pořád frčí kupředu

+22
  • PC 90
Upřímně řečeno jsem čekal něco poněkud jinýho, ale i to, co jsem dostal stačilo k tomu, abych byl na dně. Všechno co přines díl první díl druhej zdokonaluje a vylepšuje, dokonce přidává spoustu nových možností (mnohé obchody, doktor, spoustu tajemných zákoutí atd). Příběh je parádní (zapojení Leonarda bylo super) a jeho gradace perfektní, ale nebýt úžasnýho hudebního doprovodu (kombinace Fontány Clinta Mansela a DaVinci Kódu Hanse Zimmera + vlastní příměsí z geniality Jespera Kyda) zřejmě by to nebylo ani zdaleka tak silný, jak to je. Hlavní hrdina je sympaťák, i když mi víc svědčil tajemnej Altair, kterýho považuju za většího profíka. Na druhou stranu Ezio umí plavat a velice dobře zbouchat nepřátele i pěstma (souboje jsou geniální a skvěle ozvučený). Prostředí příběhu (Itálie) je úžasný a život v jednotlivejch městech parádně zpestřuje vaše momentální dění. Jedna věc se mi ale nelíbí a tou je grafika, která se (zdá se mi) od svýho předchůdce trochu pohoršila, ale zase to vyvažujou ostatní faktory, takže to zase tolik nevadí. Celkově je Assassins Creed 2 strhující a v mnoha ohledech bezchybná a hodně rozmanitá záležitost, která fandy prvního dílu nemůže zklamat.

Pro: Příběh, hudba, souboje, obrovská rozmanitost všeho

Proti: grafika, občasně až moc velká tupost nepřátel

+21
  • PC 85
S ACII jsem si dal opravdu načas, i když jsem šlyšel tolik pochvalných hlasů na tuhle hru, tak ne a ne se rozhoupat a začít hrát, protože, no protože první díl. Prostě jsem nevěřil tomu že může být kvalitativní skok mezi jednotkou a dvojkou tak veliky. A skutečně je.

V ACII je všechno co mám rád, otevřený, a detailní svět, základna kam se mohu vracet, parádní souboje, sposta akce, lokace k prozkoumíní. Ale ač hodnotím hodně vysoko, tak mi spousta věcí přišla hodně povrchních. Třeba stealth, jako by vůbec nebyl, ani přikrčit se nejde, jediné co jde je se schovat v kupce sena a odkráglovat s následným nepřítele s následným zatáhnutím těla do oné kupky sena. Občas se vyplatí nekoho strhnout ze střechy, plus samozřejmě klasické vyčkávání, ale to je vše, nepamatuji si že bych samotný stealth postup použil.

Další věc je správa základny, ale ten stejný problém, vylepšovat toho na dnešní poměry není moc, ale hlavně v polovině hry jsem měl všechno vymaxované. A šlus.

Souboje, ty neberu jako plus ani jako mínus, ještě dnes vzpomínám na finální kapitolu ACI a na ultimátní souboj se dvaceti rytíři, opravdu hardcore, dal jsem to snad na desáty pokus. ACII je naprostý opak, neprátelé stíráte jak mouchy z čelního skla ze svého fazola na R35. Prostě jen odvar. Pro příště prosím trošku přitvrdit.

Parádní jsou těžké zbraně, které s sebou nemůžete tahat, protože se s nimi nedá sprintovat ani lézt, ale udělají solidní paseku mezi nepřáteli, ale vyplatí se je při soubojích sebrat a domordovat zbytek enemáků, jelikož je to podstatně rychlejší a lohodí to oku.

Co ale drželo mojí pozornost celou dobu, byl příběh a především samotná herní postava, konkrétně tedy Ezia Auditore da Firenze, na začátku příběhu se seznámíme s mladým floutkem, kterého zajímají jen kurvy, chlast a chlebíčky. Ale postupem času se z Ezia stává bitvami ošlehaný assasín, jehož žene kupředu dávná touha po pomstě. Za mě rozhodně jedna z nejzajímavějších postav herních dějin.

I když se může zdát, že jsem dost přísný, tak pokud vše poskládáme dohromady, vyjde mi z toho velice povedený, celek jehož některé prvky trpí nedotažeností, ale ve výsledku to tolik nevadí.

Zvuková a grafická stránka na rok 2010 velice dobrá.


Metascore: 86 (PC)

Pro: Ezio, efektní souboje, mapa, akrobacie, templáři/hašašíni

Proti: Správa majetku, stealth.

+20
  • PC 85
Po dohrání prvního dílu jsem se těšil na pokračování příběhu s Desmondem a Altairem. Především toho druhého jmenovaného, jehož příběhová linka mě tehdy bavila mnohem více než ta podivná Desmondova z budoucnosti. Nic jsem si o dvojce nečetl a tak jsem byl zprvu trochu smutný z toho, že bude Desmond tentokrát prožívat příběh jiného svého dávného předka - Ezia Auditore a současně se příběh přesouvá z blízkého východu do Itálie. Nicméně stačilo pár prvních kapitol a Ezio si mě získal možná i o něco více než Altair. A stejně tak stačilo pár procházek po Florencii a na vzpomínání na jedničku jsem už ani nepomyslel.

Z příběhového hlediska asi nemám moc co vytknout, bavil mě. Dialogů je tak akorát a přišly mi v pohodě. Hodně se mi líbil postupný vývoj postavy Ezia, kdy je na začátku jen takové namachrované ucho a postupně se z něho stává obávaný assassin. Jedině ten úplný závěr s proroctvím a vzkazem pro Desmonda mi přišel takový divný, ale řekl bych, že se to nejspíš rozvede v dalším dílu, uvidím. U jedničky mi hodně vadilo časté přepínání zpět k Desmondovi, kde si jen trochu pokecal s ostatními a šel spát. Zde je toho přepínání mnohem méně a prakticky jen když se něco fakt děje a za to jsem rád.

Součástí každé kapitoly je pak hledání značky oka a následné plnění miniher. Přišlo mi to jako příjemné zpestření, ale je pravda, že jsem se na některých těch hledacích či vybíracích puzzlech až nezdravě zasekával. Nejhorší byla ta hledání podobností v obrázcích. Potěšily mě pak i další minihry v podobě koňského povozu a plachtění, se kterým jsem měl ze začátku trošku problém, ale zvyknul jsem si.

Novinky v podobě měny, vylepšování sídla a nakupování celkově mi přišly fajn, stejně tak hledání schovaných sošek v oblasti rodinného sídla, které není zase tak rozsáhlé. Bavilo mě i procházení chrámů s jejich specifickými puzzly. Jediné, co se mi nechtělo plnit, bylo hledání všech pírek ve všech oblastech, to už bylo jak hledání balíčků v GTA. Do těch bych se asi donutil jedině, kdyby za to byl achievement. Ty však u Steam verze bohužel nejsou. 

Co se měst týče, za mě panuje velká spokojenost, protože jejich design včetně jejich okolí se dobře povedl. Na rozdíl od zmíněných pírek mě celkem bavilo sbírání pokladů dle získaných map, stejně tak klasické lezení na věže a rozhledny. I u těch vedlejších misí jsem se obvykle bavil, možná i proto, že jich nebylo zase tak moc. Hlavně že zmizelo zachraňování lidí v nesnázích z jedničky, to byla hrozná nuda. Možnost si najmout skupinku spřátelených postav, kteří napadnou stráže nebo odvedou jejich pozornost je fajn. Taky celkem potěší i to, že hlavní postava umí tentokrát i plavat. Doteď si pamatuji na své nadávky z přístavu v jedničce, kdy jsem často padal do vody. Zde je voda naopak přítel, protože umožňuje snadný únik z dosahu nepřátel.

Graficky se hra také povedla, nejednou jsem se s Eziem jen tak procházel po městě a jeho nejbližším okolí a obdivoval honosné budovy italských měst. Fakt se těším na novější díly a jejich města, jestli z nich budu taky tak nadšený. 

Abych tu ale jen nechválil, stejně jako u prvního dílu si musím trošku zanadávat na ovládání. Aby mi ve hře fungoval Xbox controller, musel jsem si najít na internetu patch. To se vzhledem ke stáří hry dá akceptovat. Ze začátku jsem měl problém s ikonkami u jednotlivých akcí, ale po čase jsem si taky zvykl. Na co jsem si ale nezvykl bylo samotné předávání povelů, dost často tak Ezio dělal jiné věci, než jsem očekával. Např. místo výskoku výš se odrazil od zdi (užitečné hlavně při lezení na věže), často se nezachytával římsy tak, jak bych chtěl a nebo prostě skočil trošku jinak a v lepším případě místo promyšleného rychlého skoku pryč se jen něčeho zachytil a z rychlého úniku bylo obklopení nepřáteli. V horším případě se nezachytil ničeho a rovnou spadl dolů (některé závody na čas tak byly hodně pitomé).

A trošku mě zklamaly i souboje. Přišly mi mnohem jednodušší, než u jedničky. Je fajn, že jsou různé typy nepřátel, se kterými se musí bojovat různým způsobem. Nicméně po chvíli jsem měl účinnou taktiku skoro na každého a přímo v soubojích jsem tak umíral opravdu zřídkakdy.

Celkově jsem tedy z druhého Assassina nadšený. Spousta věcí, které mi vadily na prvním díle jsou zde vylepšeny, teda až na to ovládání během skoků a parkouru obecně, ale není to nic, co by se nedalo v pohodě překousnout. Hraní mě tedy hodně bavilo a už se těším na pokračování příběhu v dalším dílu.
+20
  • PC 20
Prototyp hloupé hry, a to jak po stránce herní, tak dějové.

V jádru hratelnosti se nachází kvalitní model skákání: lezením a přemísťováním po střechách vymodelovaných (a krásných) měst jsem strávil nejvíce času, a je to na hře to nejzábavnější - ovšem jen do určité míry. Z pochybných důvodů však autoři (ať už proto, že dala tahle složka hry spoustu práce, nebo proto, že nic lepšího neumějí) hráče motivují, aby se této činnosti věnoval daleko přes tuto míru: objev 20 A, aby ...; sesbírej 100 B, aby...; najdi 30 C, aby...; atd. Hra je prodchnuta ideou prostoduchého sbírání všeho možného, přičemž je k němu hráč nucen, aby se dozvěděl část příběhu, nebo je spoleháno na jeho puzení k hromadění, což je značně nízké.

Lokace a předměty v nich jsou rozvrženy, aby v nich hráč mohl vykonat to, co je jeho úkolem, do té míry, že působí často směšně nevěrohodně (extrémem je mše v závěru hry). Absurdní je rovněž výskyt předmětů určených ke sbírání: příkladem budiž truhly s poklady povalující se na každém kroku, aby jich mohlo být mnoho a nedalo to příliš práce, nebo malé plakáty oznamující pátrání po mé osobě na zdech v několikametrových výškách, kde na ně nikdo nevidí. Povahu hratelnosti dokonale ozřejmuje pasáž s pronásledováním vojáka, která se ve hře opakuje: s doprovodem dramatické hudby a výkřiky jako o život přede mnou prchá zcela nesmyslně navrženou úrovní, přičemž se co chvíli těsně přede mnou přihodí "něco", co mně jej znemožní chytit (propadne se podlaha, spadne mříž...), a já musím vyvstalou překážku nějak obejít, což se překvapivě vždy snadno podaří. A není třeba se u toho nijak nervovat, protože na mne voják za rohem vždycky počká.

Prostředí renesanční Itálie se jeví být originálním, ve skutečnosti je však pouze zneuctěnou kulisou. Autoři nevytvořili příběh přiměřený této době, nýbrž aktuálně módní fantasmagorii se zoufale křečovitými dějovými posuny (získej předmět X - získej znovu předmět X, který ti ukradli - získej ještě jednou předmět X, který ti opět ukradli -, s prvky O kohoutkovi a slepičce), která do období renesance nechává často vstupovat prostřihy z budoucnosti, čímž možnou atmosféru důsledně rozbíjí. Duchovní bída AC2 je nejzřetelněji vyjádřena v "symbolech" na zdech domů a v nich skrytých hádankách: světoznámá díla malířství či významné osobnosti jsou v nich zneužity k banálním rébusům, které naprosto neodůvodňují jejich použití.

Ve výsledku tak máme produkt, který se pyšní jednou kvalitní složkou řemeslného charakteru, avšak hratelností je primitivní, přeplněný berličkami a zcela přizpůsobený bezproblémovému zážitku s jednoduchými motivacemi (chabé dějové zvraty, hromadění), kterému je obětována mimo jiného i atmosféra renesanční Itálie. Zacházením s existujícími uměleckými hodnotami pak Assassin's Creed 2 vytváří kýč, který je až urážlivý. Takové hry je třeba odmítnout bez ohledu na zábavnost či líbivost, které jsou přece jen vyšší, než jak napovídá hodnocení.

Proti: Agnus Dei; CTF; Lorenzův atraktor; Všechno je dovoleno

+19 +32 −13
  • PC 90
Pokrok od prvního dílu tu skutečně je. Už tu není stále se opakující kostra jednotlivých úkolů. Mise jsou teď mnohem různorodější.

Zmizela nemožnost přeskočit nudné a zdlouhavé kecací pasáže - i když na druhou stranu ve dvojce už tak nudné nejsou, tak by se daly snáze vydržet.

Engine se příliš neposunul, ale není se čemu divit, na něm nebylo téměř co měnit. Možnost vylézt na cokoliv a skákat po střechách je fascinující. Navíc tu přibylo nějaké to plavání a další drobnosti, které potěší.

Města jsou snad ještě hezčí než v původním dílu. Jsou rozdílnější a každé tak působí jinak. Na můj vkus jsou ale některá města až zbytečně velká.
"Vlastní město" hlavního hrdiny mě velice potěšilo, já se prostě vyžíval ve zdokonalování a rekonstrukci svého sídla – na to mě užije :-) Nákup lepších zbraní, oblečení a brnění mě taktéž hodně potěšil.

Také příběh se mi zdál o něco lepší než v jedničce. Hlavně třeba kamarád Da Vinci a jeho vynálezy a do toho špetka opravdové historie (třeba, když Da Vinci představoval Eziovi kafe nebo své vynálezy…)

A nakonec ani sbírání různých věcí, co jsou po městech není vůbec špatné, obzvláště, když jsou doplněné o (někdy až moc obtížné) hlavolamy a za získání nabízejí poměrně lákavé odměny.

Takže Assassin’s Creed 2 přináší mnohem otevřenější, volnější a hlavně rozmanitější zábavu plnou nejrůznějších úkolů rozličného charakteru, zábavu s nakupováním po městech, budování svého sídla...

Hra mi zkrátka přinesla plno hodin pěkné zábavy a tak nebojím se tak označit ji za jednu z nejlepších her, co jsem měl tu čest hrát.

A víte co mi hra ještě dala? Naučil jsem se velmi důležitou italskou větu, která se mi nepochybně při nejbližší návštěvě Itálie bude hodit: „Requescat in pace“

Pro: Volnost, rozmanitost a různorodost, nákupy a budování města...

Proti: Některá města zbytečně velká

+18
  • PC 20
Po přečtení zdejších komentářů hýřících povětšinou samými superlativy, jsem se rozhodl napsat komentář, který nabídne pohled z té druhé strany, tj. hráče, který nebyl touto hrou „posazen na prdel“.

Začnu určitými demagogiemi, točícími se převážně okolo, oproti prvnímu dílu, zlepšené hratelnosti. Faktem rozhodně je, že druhý díl přidává několik drobných herních prvků, které se na první pohled zdají dost fajn a hráč si už při prvním seznámení s nimi říká „tohle už sakra mělo být v prvním díle“, avšak ve výsledku to jsou pouze kosmetické serepetičky. Útok ze skoku, probodnutí z úkrytu či ochozu jsou jistě fajn věci, ale většinu během hry opravdu využijete jen minimálně a co víc, zábavnost hry tím přesto nijak rapidně nevzroste. Plavání, základní prvek ve většině her, který neznámo proč nebyl v prvním AC dostupný a tak jeho absence působila více než směšně, zde funguje pouze pro ukrácení si cesty. Nakupování místo klasického „přidělování“ výbavy je také bezva prvek, ovšem to by ho autoři museli umět zmáknout, zde se však jedná opět o pouhý kosmetický prvek, anžto peněz máte jak... , čili není problém koupit, nač si vzpomenete. Celý systém pak naprosto nabourá získání Altairovy zbroje , která vám nabídne maximální obranné hodnoty, čili další nákup posléze již ztrácí smysl. Jako skutečně osvěžující prvek mi však přišla možnost upgradu „své“ vily, díky čemuž pak nadále inkasujete více peněz do své kasy a máte zde levnější nákup. Ovšem i tohle autoři pouze nakousli, jak jsem říkal, peněz je zde přehršel, čili upgrade vily vám zabere nepatrné procento hry a poté již v podstatě není co dělat, čili nějaké ty bonusy či questy s tím spojené by rozhodně neuškodily. Přidání několika nových zbraní se od pokračování tak nějak očekává, pistolka či dvě skryté čepele jsou fajn, ovšem opět žádné terno, výrazně měnící/zlepšující gameplay. Pistolku jsem pak přesto raději nahrazoval vrhacími dýkami, a tudíž téměř nevyužil. Hledání různých blbůstek (pírek, skrytých zpráv etc.) je už tak nějak standard pro tenhle typ her... osobně tomuhle zbytečnému natahování hratelnosti neholduji.

Prvky to nejsou sice světoborné, nicméně rozhodně hře neubližují a tak by vše bylo fajn, kdyby se oproti prvnímu dílu alespoň ta hratelnost výrazně změnila. Ta bohužel zůstává v drtivé většině hry stejná (či je dokonce horší), ačkoliv se autoři snaží oproti prvnímu dílu (najdi 3 důkazy=splň 3 nudné a tuctové vedlejší questy) nabídnout naoko variabilnější postup hrou, bohužel se tak ve výsledku nekoná. Opět než započne vraždění , je vám předhazováno množství potupně stejných/nezáživných úkolů typu „zabij 3 šmejdy“, „doprovoď a nenech zabít (!) jednoho dobráka“, „zachraň skupinku lidí“... které se jen všemožně střídají a opakují. Občas se hra sice „blýskne“ nějakou tou zajímavější částí (viz. karneval), ovšem opět nic světoborného se nekoná... jízda v „kočáru“ mě příliš neuspokojila, ba naopak mi svojí až nechutnou arkádovostí (klidně to napalte v plné rychlosti do skály, kočár jen kousek poposkočí a jedeme zase vesele dál) přišla až směšná. To samé pak platí o letu Leonardovo „rogalem“, kdy pro nabrání patřičné výšky jen létáte od jednoho ohně k dalšímu rozmístěných po celém městě. Samotné vraždy jsou pak (oproti prvnímu dílu) celkem nezáživné... najdi/zabij, toť vše, že se dočkáte nějakých zvratů či zajímavých událostí během vraždy se stává opravdu jen minimálně. Vedlejší questy na tom opět nejsou nijak lépe a zase se jedná pouze o střídání několika variant typu „najdi a zabij“, „závody na čas“ a „rozbij někomu hubu“. Souboje jsou, díky výdrži některých nepřátel, oproti prvnímu dílu zbytečně zdlouhavé (obzvláště ty závěrečné) a tudíž i zdaleka ne tak zábavné.

Příběh hry opět nijak nezaujal a v podstatě se jedná o archetyp toho předchozího s ještě navíc neuvěřitelně wtf koncem, který příliš nekorespondoval se zbytkem hry. Více se ho však rozebírat neodvážím, protože bych nerad spoileroval a sáhodlouhé odstavce ve spoiler tagu nevedu, navíc mi z něj už tolikero neuvízlo v paměti. Postava Ezia mi zdaleka nebyla tak sympatická jako Altair, kterýžto mi (ač se to může zdát jako telenovela) svou proměnou z arogantního blbce v celkem sympatického chlápka, který se snaží z okolních událostí něco si vzít/ něco pochopit, vyhovoval. Ezio pak tak propracovaný charakter nemá, na oko sice sympatický mladík, který se k vraždění dostal jako slepý k houslím pak jen slepě plní příkazy „vyšší moci“ a na nic moc se neptá. Na dojmu nepřidá ani ignorování určitých historických fakt... viz. věk Leonarda vs Machiavelliho.

Grafika se oproti předchozímu dílu zlepšila jen minimálně, ovšem Benátky byly opravdu vizuálně zdařilé.

Vypisuji tu samá negativa, až jsem úplně zapomněl na klady... no v podstatě jsem chtěl sepsat kritický komentář, takže je to asi v pořádku. Jen vězte, že ač té hře toho můžu vytýkat mnoho a mnoho, ani jeden ze zmiňovaných prvků mi hratelnost vyloženě nekazil, čili v mých očích je toto titul, který sice nenaštve, ovšem ničím ani vyloženě nenadchne. Ale ty ovace popravdě nechápu.

+18 +28 −10
  • PC 90
Assasinová masírka za poslední týdny nedala spát, rozhodl jsem se tedy pro nostalgii a po pár letech jsem znovu nainstaloval casual simulátor vraha, který stále dělá čest svému jménu.
Začnu hlavním hrdinem, Ezio je v AC 2 vykreslen dost povrchně, události neprožívá s dostatečnou hloubkou, je to prostě frajírek, který se učí za pochodu a možní i to je důvod, proč se na zabijáka hodí. Každopádně si ho velmi pravděpodobně oblíbíte, protože oproti ostatním hrdinům (divám se na tebe Connore) vám ten úsměv na tváři vykouzlí.

Hratelnost se mi moc líbí, rozjed je dostatečně pomalej a nové prvky vám hra dává za pochodu s perfektním dávkováním. Učí vás přímo v přiběhových misích jak krást, jak se schovávat, jak používat skrytou čepel atd. Game desing mi dost vyhovuje, mám rád když se mi hra postupně otevírá, ta křivka je ze začatku nastavená bravůrně i když v pozdějších částech hry dost klesá.
Parkour je tu místy krkolomnej a bude chvilku trvat než se do něj vžijete a přestanete dělat chyby, cestovat budete nejčastěji po střechách, protože je to snadnější a nebudou se vám do cesty plést stráže a obyvatelé města.
Parkour samotný občas vyžaduje i vaši pozornost, Ezio neleze uplně automaticky, občas musíte hledat místa kde se může přitáhnout aby se v lezení dostal dál, při skoku na vzdálené objekty může platit to samé, oproti modernějším dílům je to stále dost superiorní.
Soubojový systém je bohužel dost jednoduchý, hlouček nepřátel nedokáže využívat svoji přesilu a jdou Eziovi na ruku, každopádně některé brutální animace dokáží být uspokojivé, stejně jako některé obtížné souboje, kterých se pár najde.

Délka hry je uspokojivá, příběh je pruměrný, ale udrží vás, grafika dost zestárla a to kvůli hnědému nádechu, který si hra nese po celou dobu.
Mapa nabízí i nepovinné aktivity na vyzobávaní, které po čase nejspíš budete přeskakovat, ale někoho to bavit bude.

Nejsilnější stránkou hry je to, že nese svůj odkaz naplno, je to prostě něco co si představíte pod názvem assassins creed.

Hodnotit hru po 10letech není uplně fér a o to víc je lichotivé, že v mnoha směrech hra i dnes nabízí dobrou hratelnost.
+18
  • PC 90
Když jsem tu před více, než čtvrt rokem psal komentář na Assassin's Creed, netušil jsem, že nesplním, co jsem v komentáří Vám uživatelům DH "slíbil". Psáno bylo, že na ni rovnou naváži druhým dílem, ovšem jsem netušil, že se to tak protáhne :) Protože ačkoliv je Assassin's Creed 2 ve výsledku perfektní hrou, ze začátku jsem takový pocit neměl a opět jsem skepticky hleděl na hodnocení - recenze.

Altair měl poměrně silnou reputaci již na začátku hry. Ezio Auditore z Florenci, ovšem nepatří do žádného klanu, není zabijákem. První kroky po Florencii jsou dokonalejší, než-li práce pro Al-Mualima. Rozdáte si to se svými nepřáteli hezky ručně, záhy navštívíte jednu fešandu u ní doma, v ložnici ;). Zkrátka fešný začátek jednoho velmi dlouhého příběhu, který dokáže perfektně vtáhnout. I když se celý děj točí okolo vražd, mají povětšinou smysl a nejsou jen jakousi vatou.

Patrně největší práce jde vidět na dokonale vymodelovaných městech, ve kterých budete mít tu čest se virtuálně projít. Neříkám, že Acre, Damašek ad. byli špatnými volbami, ale jen jsem jako hráč, neměl tu možnost je poznat blíže a spíše mi splývali a nevěděl jsem, ve kterém se zrovna nacházím. Ezio začíná své putování ve své rodné Florencii, přes fascinující Benátky, které mi naprosto učarovali a zakončuje putování v Říme. Každé z měst a přilehlých vesnic, které je možné navštívit - to je hotový pocit blaženosti, který mi v poslední době podobnou měrou nabídlo jen Empire Bay.

Assassins Creed II je nádherným příkladem, že dvojky to mají těžké, ale pokud má někdo talent, dokáže vykřesat ze všeho cokoliv. První díl měl své mouchy, dvojka je maže a přihazuje nové nápady, Leonarda da Vinciho a více, než dokonalou hudbu Jespera Kyda, kterej je prostě génius! Hudba dokáže naprosto přesně podtrhnout danou atmosféru a já si u toho dokážu naprosto přesně mlaskat ;)

Pro: města, Ezio, nakupování zbraní a vybavení, Leonardo da Vinci, hudba a dabing, hustá atmosféra,

Proti: slabší rozjezd, občas zazlobí kamerka, fantasmagorický the end,

+17