Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Fahrenheit

Indigo Prophecy, Fahrenheit: Indigo Prophecy Remastered

82
329 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > akční adventura *
akce > arkáda
adventura > interaktivní film
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
16.09.2005 PCPS2Xbox
04.12.2007 X360
09.08.2016 PS4
Vývojáři:
Quantic Dream
Oficiální stránky:
http://www.quanticdream.com/en/#!/en/categ…
Fahrenheit (v USA vydaný pod názvem Indigo Prophecy) je thriller odehrávající se v New Yorku, kde se, neznámo proč, obyčejní lidé rozhodnou rituálně vraždit, bez jakékoliv příčiny. Hlavní hrdina Lucas Kane se stane jedním z nich, když na pánských záchodech zapadlé restaurace v tranzu ubodá naprosto cizího muže. Když se druhý den Lucas probudí, vzpomíná si na svůj hrozný čin, ale nepamatuje si, proč ho spáchal. Zoufale se snaží najít odpovědi a při tom si musí dávat pozor na policejní vyšetřovatele Carlu Valenti a Tylera Milese, kteří vraždu vyšetřují a dřív nebo později se dozví, kdo je vrahem.

Tvůrci o hře prohlásili, že žánr hry je spíše "interaktivní film" než cokoliv jiného. Každý, kdo Fahrenheit hrál, jim nejspíš dá za pravdu. Hra se snaží o to, aby se hráč maximálně vcítil do příběhu a chování postav. Celý děj budete sledovat hned z několika pohledů - kromě Lucase budete ovládat i policisty Carlu a Tylera, kteří zpočátku berou případ jako další obyčejnou vraždu v New Yorku, a místy také Lucasova bratra Markuse. Se vcítěním se do hry souvisí i intuitivní ovládání - akce postavy děláte gesty myší (zatáhnutí za kliku pohyb myší do strany, přelézání plotu - složitější gesto napodobující pohyb atd.). Spoustu příběhových akcí můžete řešit několika způsoby a hra má několik zcela rozdílných konců. Netypické jsou arkádově laděné akční scény, kde musíte stisknout klávesy v daném pořadí a časovém limitu. Filmový zážitek podporují četné cut-scény, atmosferická hudba a také hratelné Lucasovy pohledy do minulosti.


Poslední diskuzní příspěvek

Fatality: Low beru! Tulareanus: Alibismus beru také!! Ano je to alibistický low komentář.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Príbeh Fahrenheitu vyzerá zo začiatku veľmi dobre. Zápletka síce nedostane do kolien ani nie je nijak originálna, ale prinajmenšom je chytľavá – navyše realita je vhodne preplietaná s nadprirodzeným prvkom v podobe vízií… až do chvíle, než sa začne vysvetľovať. Takto je príbeh smiešne megalomanský bez akéhokoľvek citu pre striedmosť - ako keď sa v slušnej a napínavej detektívke dozviete, že vrah je nielenže záhradnik, ale navyše aj ovláda celý svet. Ja proste nemám rád, keď sa mi niečo snaží vnútiť, že zmysel života je karikatúra života samotného…

Sila Fahrenheitu je ale niekde inde - v dokonalej prezentácií a atmosfére, tvorenej podmanivým vizuálnym spracovaním a vynikajúcou Badalamentiho hudbou. V podstate je to jedinečná fúzia filmu a hry a podanie „šedej reality“ (tvorenej vypitím rannej kávy, hrou na gitare…) patrí k tomu najlepšiemu, s akým som sa zatiaľ v umení stretol. „Nadprirodzená“ stránka hry drží tempo viac než dôstojne, keď je ešte zahalená tajomstvom a vízia s dieťaťom balancujúcim nad hladinou je pre mňa jednoznačne najsilnejším momentom hry, avšak v okamihu, keď nastupuje zvrat, sa to všetko zvrhne v akčné orgie a v mene „hollywoodského feelingu“ je táto poetika bežných vecí rozbitá.

Realizácia Fahrenheitu škrípe v mnohých ohľadov a keď sa na to pozerám spätne, tak je vlastne celá tá hra dosť vystavaná na efekt… To ale nezmení nič na tom, že aj napriek tomu všetkému bol zážitok samotný nielenže nevšedný, ale aj neuveriteľne intenzívny a atmosférický. Takže, pomyselný klobúk pred Quantic Dream dole.
+32 +33 −1
  • PC 95
Fahrenheit skoro není hra, ale o to lépe se hraje. Po všech těch propracovaných RPG a zběsilých akcích mě prostě moc bavilo si ke hře sednout a nechat se unášet příběhem a skvělou atmosférou, jen občasnými zásahy popohánět děj a užívat si to.

Prokázat "herní" dovednosti musíte prakticky jen v akčních sekvencích, které jsou místy i docela těžké - respektive mi tak zpočátku přišly ("rozpadající" scénu v bytě jsem trénoval skoro den, ne-li víc), napodruhé už to bylo bez problému.

To, jak vás Fahrenheit zabaví a chytne záleží čistě na tom, co od hry očekáváte. Pokud dokážete na chvíli postavit příběh a atmosféru (doplněnou úžasnou hudbou) nad hratelnost a komplexnost herních principů, je hodně pravděpodobné, že se budete královsky bavit (představte si skvělý film s tím, že do něj občas můžete jemně zasáhnout a přizpůsobit si ho). Jen škoda dějového zmatku na konci hry, nebýt ho, šel bych možná i na 100%.

Pro: atmosféra, hudba, příjemné postavy, některé akční sekvence jsou moc pěkně provedeny

Proti: závěr příběhu

+29 +30 −1
  • PC 90
Jelikož se Fahrenheit podle zdejšího hodnocení, kterého si velmi vážím, nachází na předních příčkách adventurního žebříčku a já adventurám do jisté míry holduji, nemohl jsem si jej nezahrát.

Po kvízu během instalace, který se týkal převážně města New York, jsem pomalu začal v roli stíhaného Lucase a detektivů Carly a Tylera rozplétat zamotaný příběh a postupně jsem se tak dozvěděl, proč a za jakých okolností se vše semlelo. Proč klečím na záchodcích nad mrtvolou cizího člověka s rukama od krve. Ve vzpomínkách Lucase jsem dokonce mohl kladně či záporně ovlivnit i události z minulosti, které následně měly vliv na jeho psychiku.

Na psychiku všech ovládaných postav měly pozitivní či negativní vliv i běžné činnosti, jako je spořádání pizzy, pití kávy nebo třeba zapnutí rádia, ale duševní stav mohly ovlivnit také různé typy odpovědí. Těch se docílilo, podobně jako většiny úkonů, pomocí pohybu myši na některou ze světových stran, přičemž na ně byl určen krátký časový limit.

Jediné, co jsem neměl příliš v oblibě, byly speciální minihry, při kterých se musely stiskout tlačítka na klávesnici ve správnou dobu podle zvýrazněných ukazatelů na monitoru, přičemž jsem nestíhal ani zajímavé animace, ani české titulky, protože mé veškeré mé soustředění pohltilo právě zmíněné mačkání tlačítek. Naštěstí byla při nižší obtížnosti určitá tolerance chybných úderů a jelikož se obtížnost dala měnit neustále, přešel jsem nakonec i tyto pasáže.

Fahrenheit má temnou atmosféru, která je podbarvena skvělým hudebním doprovodem, obsahuje bonusy ve formě obrázků a videí, jenž lze zakoupit za bonusové body a k tomu všemu ještě existuje více možných zakončení celého příběhu, a tak nemohu jinak než doporučit tento interaktivní film každému nadšenému příznivci adventur.

Pro: kvíz během instalace, příběh, psychika postav, atmosféra, znovuhratelnost, bonusy

Proti: minihry

+23 +24 −1
  • PC 80
Áno, Fahrenheit má nechutne "zpackanú" poslednú štvrtinu. Áno, bez servítky sa inšpiruje/vykráda nejeden film. Zároveň však ako jedna z mála hier ukazuje, že tie postavičky čo za ne pravidelne zachraňujeme svet majú tiež svoj osobný (a každodenný) život. Že nie každý deň treba spasiť aspoň polovicu kráľovstva, že občas majú aj depresie a že naozaj nie všetky postavy v hernom vesmíre čelia udalostiam, ktoré by väčšinu z nás poslali do blázinca, s kľudom angličana.

Zároveň nám Fahrenheit ponúka akúsi kriminálku+rodinné patálie hlavných postáv s mysterióznou prílohou. A vy tým postavám veríte, prežívate s nimi to, čo prežívajú oni, štvú vás ich problémy rovnako ako ich (ak nie viac, pretože ste si dali vysokú obtiažnosť a tie minihry vám nejdú). Toto všetko krásne graduje ruku v ruke s atmosférou a filmovým feelingom (a kamerou a strihom), ale potom príde posledná štvrtina a všetko to padne ako domček z karát, prinajmenšom do kanálu. A to je škoda.

Mimochodom, ak si odmyslíme trapošinu menom Theory of a Deadman, Fahrenheit má skutočne neskutočný soundtrack od mrazivých a clivých violončiel Angela Badalamentiho (áno, presne ten má na svedomí aj soundtrack k Twin Peaks), zmyselnú Martinu Topley-Bird alebo také klasiky funky a soulu ako Ben E.King a Nina Simone.

Pro: postavy, príbehy, emócie :D atmosféra, hudba, mysteriózno

Proti: posledná 1/4 hry, za ktorú by som škrtil + signalizácia minihier by fakt nemusela byť tak veľká na tej obrazovke

+22
  • PC 90
Obyčejná nevelká restaruace se oddává běžnému provozu a několik málo hostů si v ní dává svůj každodenní šálek kávy. Jedním z těchto pravidelných návštěvníků je i místní policista Mc Carthy, který tu zakončuje svoji směnu právě šálkem kávy u baru. Ten mu s úsměvem připraví servírka Kate Morrison. Je to žena vstřícná a milá a díky tomu se k ní lidé vracejí. Opodál sedí u stolu postarší muž v obleku, jmenuje se John Winston. Hned vedle seděl Lucas Kane, který si krátil chvíli čtením kníhy od Shakespera. Venku vládne zima a všudypřítomný sníh jen umocňuje návštěvníkům poklid a takovou rodinnou pohodu, kterou jim nabízí atmosféra restaurace. Po chvíli se Winston vzdálil na toaletu a hned za ním se vydal Lucas Kane. Restaurace stále žila svým poklidem a na místních toaletách se mezitím stala otřesná věc.

Došlo tu k rituální vraždě. Lucas Kane přistoupil k Winstonovi a jako smyslů zbavený ho nožem ubodal k smrti. Náhle se probral z šoku a nevěřícně pozoroval scenérii, kterou sám vytvořil. Nevěděl co se stalo, ale bylo mu jasné, že musí zahladit stopy. V šoku a celý od krve nejprve zbavil krvavých skvrn své šaty, ruce, posléze podlahu a v neposlední řadě odklidil nebohé tělo Winstona. V hlavě se mu honilo spousta myšlenek ale ta, která je všechny přebyla, byla myšlenka na útěk. A tak utekl z toalety. Míjel bar s policistou, když ho náhle oslovila servírka Kate: "Pane, zastavte!" Lucas stál na místě jako opařený, otočil se zpátky a než stihl cokoli říci, Kate pokračovala: "Nezaplatil jste účet, pane!" V Lucasově těle by se v ten okamžik krve nedořezalo, omluvil se a ihned zaplatil. Cítil však podezřívavý pohled policisty Mc Carthyho. Jeho pohled zcela orosil Lucasovo čelo. Lucas se po zaplacení rozloučil a venku ho po několika metrech úprku spolkla tma a už ho nikdo neviděl. Zatímco Lucas byl na útěku, policista Mc Carthy se chystal už domů. Měl toho za celý den vcelku dost. Rozhodl se tedy zajít naposledy na toaletu. Našel tam mrtvé tělo, které bylo pohozené v kabince a na sobě několik přesných bodných ran. Okamžitě se vrátil do restaurace a zajistil aby ji nikdo neopustil do příjezdu kriminálky. A takhle příběh začíná.

Zavede nás do New Yorku, kde se pod taktovkou kriminální zápletky, řeší případy vražd. Policie zaznamenala hned několik případů, kdy lidé bezdůvodně a rituálně vraždí. Jedním z nich je i jeden z hlavních hrdinů hry - Lucas Kane. Ten se probere v jedné restauraci na toaletě, celý od krve a s nožem v ruce. Zmatený se utíká a snaží se zjistit co se to vlastně stalo. Hra v sobě mísí kombinaci interaktivního filmu, adventury, arkády. Příběhově bych ji zařadil mezi thriller a sci-fi. Každopádně hra působí skvěle hned na několika frontách.

Jako hráči se ujmete hned několika postav. Ovládáte obě strany - "zločince" na útěku, Lucase Kanea. Ale také vyšetřovatelé případu a to krásnou a sympatickou Carlu Valenti a jejího kolegu a parťáka Tylera Milese. Tou první pasáží jsou rozhovory, které jsou vedené zajímavým způsobem. Jakmile zahájite rozhovor, objeví se na horní části obrazovky různé možnosti odpovědí. Rozhodnutí je ovlivněno časovým limitem. Navíc u každé alternativní odpovědi je ukázán směr, kudy musíte vést kurzor (doprava, doleva, nahoru, dolů). Pokud si tedy vyberu odpověď, zvolím požadovaný směr a rozhovor začne. Tento inovativní způsob je k mé nelibosti připraven i v akčnějších pasážích. Například pokud přelézáte plot, musím kurzorem kopírovat přednastavený pohyb (jakýsi půlkruh), pokud se to v časovém limitu nepovede, spadnete a postavě tak uberete mnohdy na náladě. A to jsme se dostali do další pasáže hry. Každá ze tří ovládaných postav má svojí náladu, morálku chcete-li.

Je označena ukazatelem (1-100 bodů) v pravém rohu (objeví se když se vám nálada zlepší nabo pokazí). Zlepšovat ji lze mnoha způsoby. Trošku to tu zavání hrou The Sims, což se mi moc na hře nelíbilo. Prakticky jakmile třeba Lucas ztratí nějaké body nálady (uvidí v televizním přenosu, že po něm pátrá policie) lze ji zlepšit poslechem vhodné hudby, spánkem nebo prostým najezením. Tento ukazatel má několikerá stádia. V plném rozsahu je ukazatel na stavu normal. Po zhoršení se snižuje na tesk, stres, úzkost, nervoza, zlomený a deprese. Pokud se ukazatel dostane na nulu, hra končí (sebevražda, přiznání se na policii, uzavřen v sanatoriu atp.). Fahrenheit je tedy další z řady adventur, kde můžete zemřít. Ale uložené hry probíhají automaticky, takže se nemusíte obávat hraní od začátku. Hra střídá postavy, které ovládáte, takže po úprku s Lucasem z restaurace se vydáte ovládat dvojici výše zmíněných detektivů. Po prozkoumání restaurace a opuštění restaurace hra opět nabídne, kterou stranu chcete ovládat. A tak je to postupem hry stejné. Objasníte kousek příběhu a hned volíte s kým pokračovat. Já osobně, vždy když bylo možné, volil jsem hrát za Lucase.

Hra od začátku klade důraz na postavy. Nejen hlavní hrdinové vám tak zůstanou v paměti. Ty hra vlastně ještě vymazluje tak, že se při hraní seznamujete s jejich osobním životem. Detektiv Miles žije v bytě se svojí přítelkyní a spolu mají silný citový vztah. Ovšem Miles má v sobě vnitřní pohnutku pomáhat lidem, společnosti a svoji práci má rád stejně jako svoji přítelkyni, né-li více. Má zálibu v basketbalu. Carla Valenti žije ve svém bytě sama. V bytě naproti bydlí její kamarád, který občas zajde na sklenku a prohodí s ní vlídné slovo. Navíc trpí obrovským strachem ze tmy a uzavřených prostor. A Lucas Kane? Ten se během hry stane "vrahem" a opustího jeho přítelkyně. Později u sebe zjištuje zajímavou schopnost, vidí totiž věci dříve, než se stanou. Navštíví taky svého bratra Markuse, kterého zasvětí do situace v restauraci...

Další věcí ve hře jsou efektní akční filmové pasáže, které jsou podpořeny skvělou hudební kulisou. Ve scéně v Lucasově bytě je takováhle pasáž skvěle demonstrována (viz. Videa). Uprostřed obrazovky jsou dva kruhy. Cílem je se trefit do směru, který se zrovna v kruhu objeví. Levý kruh se ovládá šipkami a pravý na numerické klávesnici. Prakticky tu jde jen o cvik a hra toleruje nějaké chyby. Tohle arkádové pojetí mě moc nesedlo. Tedy abych byl přesný. Nesedlo mi v těch neakčních scénách, kde to k smrti nudilo (basketbal, Milesův tanec se svoji dívkou atp.). Jinde je tohle ovládání skvělé, jinak a lépe těžko proveditelné.

Skvělým prvkem jsou i dramatické pasáže a rozložení kamer. Například hned v úvodu na toaletě v restauraci. Obrazovka se rozpůlí na dvě (i více) pohledů a přibude ukazatel časového limitu. Začne hrát atmosférická hudba. V jednom z výhledů je Lucas na toaletě a v druhém pomale blížící se policista. A do časového limitu musíte zlikvidovat stopy a stihnout utéct. Přesně tyhle pasáže dávají hře náboj, jakýsi pocit ovlivnění. Hodně na mě zapůsobil okamžik, kdy jsem se musel, coby Lucas Kane, na útěku rozhodnout, jestli zachráním topící se dítě (tím pádem ale riskuji, že kolemjdoucí strážníci mě při poprasku poznají), nebo situaci přejdu poklidným krokem dál. Hráč jakoby ovlivňoval děj okolo sebe. Také skvělý byl první vstup do domu Agáthy, to tajemno, kamera, hudba!

Ve hře lze sbírat karty (jsou mnohdy viditelně umístěné - u postele, u domu, nebo taky ve skříni atp), za ně získáte body, které lze po úspěšném dokončení hry utratit za bonusy. Odemčete si za ně různá videa, screeny a další zajímavosti. Fahrenheit určitě není obyčejná adventura, je to ojedinělý kousek, originální dílo. Ovládání je nezvyklé a tak doporučuji projít tutoriál. Hra se poté odvděčí několikerými skvělými herními momenty. Pro hráče adventur je Fahrenheit povinnost.

článek s obrázky

Pro: Zajímavý příběh, atmosféra, hudba

Proti: některé minihry, možná trošku závěr hry

+22 +24 −2