Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Fahrenheit

Indigo Prophecy, Fahrenheit: Indigo Prophecy Remastered

Quantic Dream •  Aspyr Media (iOS)
16.09.2005
04.12.2007
28.01.2015
29.02.2016
09.08.2016
kompatibilní
81
368 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Fahrenheit (v USA vydaný pod názvem Indigo Prophecy) je thriller odehrávající se v New Yorku, kde se, neznámo proč, obyčejní lidé rozhodnou rituálně vraždit, bez jakékoliv příčiny. Hlavní hrdina Lucas Kane se stane jedním z nich, když na pánských záchodech zapadlé restaurace v tranzu ubodá naprosto cizího muže. Když se druhý den Lucas probudí, vzpomíná si na svůj hrozný čin, ale nepamatuje si, proč ho spáchal. Zoufale se snaží najít odpovědi a při tom si musí dávat pozor na policejní vyšetřovatele Carlu Valenti a Tylera Milese, kteří vraždu vyšetřují a dřív nebo později se dozví, kdo je vrahem.

Tvůrci o hře prohlásili, že žánr hry je spíše "interaktivní film" než cokoliv jiného. Každý, kdo Fahrenheit hrál, jim nejspíš dá za pravdu. Hra se snaží o to, aby se hráč maximálně vcítil do příběhu a chování postav. Celý děj budete sledovat hned z několika pohledů - kromě Lucase budete ovládat i policisty Carlu a Tylera, kteří zpočátku berou případ jako další obyčejnou vraždu v New Yorku, a místy také Lucasova bratra Markuse. Se vcítěním se do hry souvisí i intuitivní ovládání - akce postavy děláte gesty myší (zatáhnutí za kliku pohyb myší do strany, přelézání plotu - složitější gesto napodobující pohyb atd.). Spoustu příběhových akcí můžete řešit několika způsoby a hra má několik zcela rozdílných konců. Netypické jsou arkádově laděné akční scény, kde musíte stisknout klávesy v daném pořadí a časovém limitu. Filmový zážitek podporují četné cut-scény, atmosferická hudba a také hratelné Lucasovy pohledy do minulosti.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Príbeh Fahrenheitu vyzerá zo začiatku veľmi dobre. Zápletka síce nedostane do kolien ani nie je nijak originálna, ale prinajmenšom je chytľavá – navyše realita je vhodne preplietaná s nadprirodzeným prvkom v podobe vízií… až do chvíle, než sa začne vysvetľovať. Takto je príbeh smiešne megalomanský bez akéhokoľvek citu pre striedmosť - ako keď sa v slušnej a napínavej detektívke dozviete, že vrah je nielenže záhradnik, ale navyše aj ovláda celý svet. Ja proste nemám rád, keď sa mi niečo snaží vnútiť, že zmysel života je karikatúra života samotného…

Sila Fahrenheitu je ale niekde inde - v dokonalej prezentácií a atmosfére, tvorenej podmanivým vizuálnym spracovaním a vynikajúcou Badalamentiho hudbou. V podstate je to jedinečná fúzia filmu a hry a podanie „šedej reality“ (tvorenej vypitím rannej kávy, hrou na gitare…) patrí k tomu najlepšiemu, s akým som sa zatiaľ v umení stretol. „Nadprirodzená“ stránka hry drží tempo viac než dôstojne, keď je ešte zahalená tajomstvom a vízia s dieťaťom balancujúcim nad hladinou je pre mňa jednoznačne najsilnejším momentom hry, avšak v okamihu, keď nastupuje zvrat, sa to všetko zvrhne v akčné orgie a v mene „hollywoodského feelingu“ je táto poetika bežných vecí rozbitá.

Realizácia Fahrenheitu škrípe v mnohých ohľadov a keď sa na to pozerám spätne, tak je vlastne celá tá hra dosť vystavaná na efekt… To ale nezmení nič na tom, že aj napriek tomu všetkému bol zážitok samotný nielenže nevšedný, ale aj neuveriteľne intenzívny a atmosférický. Takže, pomyselný klobúk pred Quantic Dream dole.
+39 +41 −2
  • PC 95
Fahrenheit skoro není hra, ale o to lépe se hraje. Po všech těch propracovaných RPG a zběsilých akcích mě prostě moc bavilo si ke hře sednout a nechat se unášet příběhem a skvělou atmosférou, jen občasnými zásahy popohánět děj a užívat si to.

Prokázat "herní" dovednosti musíte prakticky jen v akčních sekvencích, které jsou místy i docela těžké - respektive mi tak zpočátku přišly ("rozpadající" scénu v bytě jsem trénoval skoro den, ne-li víc), napodruhé už to bylo bez problému.

To, jak vás Fahrenheit zabaví a chytne záleží čistě na tom, co od hry očekáváte. Pokud dokážete na chvíli postavit příběh a atmosféru (doplněnou úžasnou hudbou) nad hratelnost a komplexnost herních principů, je hodně pravděpodobné, že se budete královsky bavit (představte si skvělý film s tím, že do něj občas můžete jemně zasáhnout a přizpůsobit si ho). Jen škoda dějového zmatku na konci hry, nebýt ho, šel bych možná i na 100%.

Pro: atmosféra, hudba, příjemné postavy, některé akční sekvence jsou moc pěkně provedeny

Proti: závěr příběhu

+35 +36 −1
  • PC 75
Když už se k nějaké hře rozhodnu napsat komentář je to většinou proto že byla dobrá, líbila se mi a bavila mě. Mám prostě raději pozitivní věci a tak když je nějaká hra špatná než abych se nad ní  v kometu rozčiloval raději se na ní snažím rychle zapomenout. U Fahrenheitu to hodně dlouho vypadalo na klasické vychvalování ale nakonec se asi sám budu divit co jsem schopen do komentáře napsat. 

Začnu ale zlehka a to nejdřív grafikou která je na rok vydání slušná a jak jsem se z později dozvěděl všechny scény byly točeny velmi precizně pomocí Motion capture takže tady ze sebe vývojáři rozhodně vymáčkli jen to nejlepší. Ještě lépe je na tom soundtrack který byl po celou dobu perfektní a to ať už šlo o ambientní hudbu složenou přímo pro hru nebo mix klasických songů. Hudba je vlastně podle mě nejsilnější stránka titulu a rozhodně jsem ji neslyšel naposled. Jelikož nepatřím mezi zapřisáhlé nepřátele QTE bavily mě i akční pasáže i když mi ze začátku přišly hodně dlouhé.

Bez ohledu na vše zmíněné jde u Fahrenheitu ale hlavně o příběh. Ten je už od začátku poměrně ponurý a dost mysteriózní, kdy jsem absolutně netušil která bije, ovšem brzy se začal zajímavě rozvíjet a kromě hlavní linky sledovat i osobní příběhy hlavních postav. Z těch jsem si nakonec oblíbil nejvíce detektiva Milese, asi i proto že byl vždycky tak trochu nad věcí a přinášel do hry dokonce humor. Kladný vztah jsem si postupně vybudoval i k druhé polovině detektivního dua Carle Valenti ovšem k úplně nejhlavnější postavě Lucasi Kaneovi nikoliv. Od začátku mi prostě přišel tak nějak nesympatický a ačkoli to k jeho osudu, kdy se stává pouhou hračkou v souboji nadpřirozených bytostí o nadvládu nad světem asi sedne zdálo se mi že je až moc "ublížený". 

Od nějaké třetiny hry se ale příběh čím dál více rozbíhá a hlavně v Lucasově větvi postupně přibývají další nadpřirozené a nevysvětlitelné věci, postavy i prostředí což ale vůbec není na škodu. Spíš naopak to působí velmi zajímavě v kontrastu s pragmatickým postupem policistů. Úroveň napětí tak pořád stoupá a nutí hráče pokračovat se stále větší chutí dál. Na samotném konci jsem pak sice měl pocit že story i gameplay vygradovaly už trochu moc, když přišla na řadu bitka à la Matrix 2 a 3 mezi Lucasem a hlavním záporákem ale i tak jsem měl z celé hry dobrý pocit a dokonce už i samotný Kane začínal pomalu získávat určité sympatie. Jenže...

Pak přišel pro mě naprosto nepochopitelný zvrat kdy se ukáže že ještě není konec a vše je úplně jinak než se zdá. Takovéto twistploty sice někdy dokáží opravdu šokovat a vymačkat z hráče ještě víc emocí ale tady to byl nehorázný krok vedle a doslova zavraždění do té doby neobvykle vynikající hry. Po poražení hlavního šmejda na kterého máte spadeno celou dobu se totiž najednou zčistajasna objeví jiný do dosavadního, mystického příběhu naprosto nehodící se oživlý počítačový vir. Zkrátka těžce WTF moment ale naneštěstí to ještě nebylo všechno. Našeho geroje pak totiž zachrání bezdomovci kteří jsou ve skutečnosti tajní ochránci lidstva a s kriminalistkou která se ho několik dní snažila zavřít za několikanásobnou vraždu zplodí dítě. Přitom se znají sotva jedno odpoledne a Lucas je tak trochu, ehm... mrtvý. Tady už jsem začínal mít pocit že si ze mě autoři snad dělají srandu. Ještě ke všemu pak hra místo předchozího epického souboje vyvrcholila jak po herní tak příběhové stránce absolutně nemastným, neslaným závěrem na vojenské základně. V epilogu v konci který jsem dohrál navrch najdeme Lucase který je stále mrtvý ovšem s neskutečnými superschopnostmi brečet nad tím jak se zlé oživlé počítačové viry a božstva z jiných dimenzí znovu ujaly nepozorovaně vlády nad světem. Takový nesmysl už mě definitivně dožral a na účet autorů letěla jedna nadávka za druhou. Jinými slovy asi moje největší zklamání na poli videoher a přitom stačilo tak málo a mohl to být jeden z nejsilnějších zážitků. Navíc když vás něco takhle naštve začnou se vám vybavovat další pitomosti co hra nakupila jako třeba basketbalový zápas v mínus deseti stupních. Jediný světlý moment jsem tak našel v tom že jsem svého oblíbence Tylera poslal před koncem s tou jeho gotičkou na Floridu a pomyslně ho tak ušetřil následné ostudy co si hra uřízla. A že jí byl pořádný kus.

Co dodat? Fehrenheit byl titul s neskutečným potenciálem plný nekonvenčních herních mechanik, propracovaným, napínavým příběhem a dechberoucí atmosférou (každou chvíli jsem čekal kdy se za rohem mihne Max Payne) Vše ale bylo zahozeno do koše poslední částí která nejen že byla zbytečná ale vše předchozí nekompromisně rozbořila a zanechala místo parádního zážitku jen hořkost a vztek. A nezachrání to ani přebohaté bonusy. 75% je ode mě ještě milosrdenství, za ten konec by měl David Cage dostat spíš přes držku.
+35
  • PC 90
Jelikož se Fahrenheit podle zdejšího hodnocení, kterého si velmi vážím, nachází na předních příčkách adventurního žebříčku a já adventurám do jisté míry holduji, nemohl jsem si jej nezahrát.

Po kvízu během instalace, který se týkal převážně města New York, jsem pomalu začal v roli stíhaného Lucase a detektivů Carly a Tylera rozplétat zamotaný příběh a postupně jsem se tak dozvěděl, proč a za jakých okolností se vše semlelo. Proč klečím na záchodcích nad mrtvolou cizího člověka s rukama od krve. Ve vzpomínkách Lucase jsem dokonce mohl kladně či záporně ovlivnit i události z minulosti, které následně měly vliv na jeho psychiku.

Na psychiku všech ovládaných postav měly pozitivní či negativní vliv i běžné činnosti, jako je spořádání pizzy, pití kávy nebo třeba zapnutí rádia, ale duševní stav mohly ovlivnit také různé typy odpovědí. Těch se docílilo, podobně jako většiny úkonů, pomocí pohybu myši na některou ze světových stran, přičemž na ně byl určen krátký časový limit.

Jediné, co jsem neměl příliš v oblibě, byly speciální minihry, při kterých se musely stiskout tlačítka na klávesnici ve správnou dobu podle zvýrazněných ukazatelů na monitoru, přičemž jsem nestíhal ani zajímavé animace, ani české titulky, protože mé veškeré mé soustředění pohltilo právě zmíněné mačkání tlačítek. Naštěstí byla při nižší obtížnosti určitá tolerance chybných úderů a jelikož se obtížnost dala měnit neustále, přešel jsem nakonec i tyto pasáže.

Fahrenheit má temnou atmosféru, která je podbarvena skvělým hudebním doprovodem, obsahuje bonusy ve formě obrázků a videí, jenž lze zakoupit za bonusové body a k tomu všemu ještě existuje více možných zakončení celého příběhu, a tak nemohu jinak než doporučit tento interaktivní film každému nadšenému příznivci adventur.

Pro: kvíz během instalace, příběh, psychika postav, atmosféra, znovuhratelnost, bonusy

Proti: minihry

+29 +30 −1
  • PC 80
Áno, Fahrenheit má nechutne "zpackanú" poslednú štvrtinu. Áno, bez servítky sa inšpiruje/vykráda nejeden film. Zároveň však ako jedna z mála hier ukazuje, že tie postavičky čo za ne pravidelne zachraňujeme svet majú tiež svoj osobný (a každodenný) život. Že nie každý deň treba spasiť aspoň polovicu kráľovstva, že občas majú aj depresie a že naozaj nie všetky postavy v hernom vesmíre čelia udalostiam, ktoré by väčšinu z nás poslali do blázinca, s kľudom angličana.

Zároveň nám Fahrenheit ponúka akúsi kriminálku+rodinné patálie hlavných postáv s mysterióznou prílohou. A vy tým postavám veríte, prežívate s nimi to, čo prežívajú oni, štvú vás ich problémy rovnako ako ich (ak nie viac, pretože ste si dali vysokú obtiažnosť a tie minihry vám nejdú). Toto všetko krásne graduje ruku v ruke s atmosférou a filmovým feelingom (a kamerou a strihom), ale potom príde posledná štvrtina a všetko to padne ako domček z karát, prinajmenšom do kanálu. A to je škoda.

Mimochodom, ak si odmyslíme trapošinu menom Theory of a Deadman, Fahrenheit má skutočne neskutočný soundtrack od mrazivých a clivých violončiel Angela Badalamentiho (áno, presne ten má na svedomí aj soundtrack k Twin Peaks), zmyselnú Martinu Topley-Bird alebo také klasiky funky a soulu ako Ben E.King a Nina Simone.

Pro: postavy, príbehy, emócie :D atmosféra, hudba, mysteriózno

Proti: posledná 1/4 hry, za ktorú by som škrtil + signalizácia minihier by fakt nemusela byť tak veľká na tej obrazovke

+26