Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dreamfall Chapters - Book Five: Redux

Dreamfall Chapters: The Longest Journey

77
36 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.06.2016 PC
05.05.2017 PS4XOne
Vývojáři:
Red Thread Games, Blink Studios (sekundární)
Oficiální stránky:
http://redthreadgames.com/games/chapters/
V poslední kapitole série Dreamfall Chapters, vyvrcholení ságy The Longest Journey, se cesty všech hrdinů definitivně protnou a jejich předchozí rozhodnutí se naplno projeví.

Snění, samotná matérie vesmíru, je v ohrožení. Mocní hráči v obou světech se chystají naplnit své plány, které by mohly všechno změnit - a všechno zničit. Kian chystá vzpouru proti vlastním lidem. Zoë se probouzí, tentokrát doopravdy. A Saga, dívka která prochází mezi světy, odhalí svou roli v jejich příběhu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Tak jo, je to tady. Po téměř dvou letech vyšla konečně poslední epizoda. Tohle jsou moje dojmy po prvním dohrání, tak jak vycházely jednotlivé epizody.

Nemá smysl se hnípat v technických věcech. Lidé si stěžovali ne problémy s framerate, což se mě netýkalo. Postavy sice mají lehce hranaté hlavy a mimiku Stevena Segala, ale to není podstatné. Tady jde o příběh. O to, jestli to měl Ragnar celou dobu vymyšlené. Jestli se vaše volby projeví tak, jak doufáte.

Poté, co jsem dohrála poslední epizodu, přítel suše prohlásil, že to bylo nějaké krátké a zeptal se, jestli jsem spokojená. A upřímně, já nevím. Tohle měl být velkolepý konec epického příběhu, rozuzlení všech zápletek, vyvrcholení série... Ale to se nestalo, kvůli šíleným prostojům ve vydávání jednotlivých epizod příběh ztrácel konzistenci, dynamiku a nakonec úplně vyšuměl. Epizodické hry jsou zlo. Jistě, mohla jsem počkat až vyjdou všechny epizody a pak si je zahrát všechny za sebou a taky to udělám, ale nebyl tohle zamýšlený způsob, jak měli hráči příběh konzumovat, postupně? Proč to proboha trvalo tak dlouho? Půl roku mezi epizodami prostě není v pořádku a nepřijde mi, že by tomu obsah odpovídal - spousta lokací se opakuje a jsou v nich jen drobné změny.

Nevím, jak ostatní, ale já si na konci druhého dílu série lámala hlavu, jestli má Ragnar nějaký plán, nebo jestli bylo jen třeba hru rychle ukončit a prostě některé věci zůstaly otevřené. A moje dojmy? Spíše to druhé, bohužel. Ano, hra se snaží odpovědět na vaše otázky a vysvětlit co kdo a proč udělal. Ale mně osobně ta snaha přijde velmi slabá a vysvětlení neuspokojivé. A vzhledem k tomu, že od první epizody uteklo moře času, některé části byly vyloženě matoucí.

Systém rozhodování a konsekvencí mě neohromil. Byl tam, protože ho mají všichni ostatní. A to je dost blbej důvod.Hra se pouští do velkých témat - xenofobie, rasismu, genocidy, zrady, korupce, homosexuality -, ale nemá prostor ani prostředky pro práci s nimi a tak se omezuje jen na strohé hodnocení špatné/dobré. Jako by všechno původně mělo být mnohem větší, výpravnější, objemnější, ale z nějakého důvodu to nevyšlo.

Rozuzlení samotné mi přišlo zmatené a vysvětlení událostí dle mého kulhalo na obě nohy.

Helena se snaží změnit svět. Proboha jak? Chce "vymazat" všechny lidi? Zavést kompletní diktaturu? Jak chce naprogramovat každý detail celého nového světa, jak má vypadat a fungovat? Nebo ho chce zresetovat na úroveň bakterií, aby se celý vyvinul znova?

Westhouse chce domů. A proto během několika desetiletí spřádá temné plány jak zničit svět, magii a vyhladit všechny magické bytosti. Proč? Aby se světy spojily? Ale Westhouse přece ví, že ve Starku utekly stovky let od jeho odchodu a bude tam doma asi stejně jako v Arcadii. To mu to zelená paní prostě nemohla otevřít dveře, ať teda jde? To vážně neexistovalo řešení, které by dávalo alespoň nějaký smysl?

A ano, váš epický příběh stejně skončí tak, že se světy spojí a proběhne několik krvavých válek s miliony obětí. Co že jsme to tedy změnili k lepšímu?


Rozuzlení u mě zanechává hořkou pachuť bezmoci, že všechno, co těžce vybojovala April, bylo úplně k ničemu. Často se tu hraje na nostalgickou notu a mám pocit, že hra se snaží těžit z nostalgie víc, než je zdrávo. Jako by si autoři nevěřili, že by hra mohla obstát sama o sobě. A asi mají pravdu.

Možná, že hodnocení časem změním, ale teď jsem smutná a zklamaná, co se to s mou oblíbenou hrou stalo. Jestli by prostě nebylo lepší nechat příběh uzavřený po prvním dílu...

+20
  • PC 60
Na tuhle hru jsem čekal od dohrání druhého dílu. Což může být dobře 10 let, protože vydávání her na epizody nesnáším, takže jsem si počkal ty dva roky, až budou všechny díly venku a já si to mohl zahrát najednou.

Oba předchozí díly mám hrozně rád. Jedničku díky její seversky pohádkové atmosféře, dvojku díky zajímavému rozvětvení příběhu a koneckonců i těm docela napínavým tajným misím (hotel, výzkumné centrum...).
Asi hned na začátek uvedu, že tenhle komentář bude samý spoiler, takže to hodím do spoileru celé.

Začnu tím, co se mi líbilo a co oceňuju:
Líbilo se mi, že měli autoři cojones na to nechat umřít Damiena a Liv z dvojky. Docela hustý. Systém voleb, který taky běžně moc nemusím, byl OBČAS fajn. Marcuria byla pěkná, zejména to tržiště a tak. A taky cesta a setkání s Babou Jagou (celých 5 minut).
A to je asi tak vše, přátelé.

Zbytek mě docela otrávil. Tak například hned začátek. Člověk se těší, jak se vrhne po hlavě do děje a ono nic, Zoe nechají ztratit paměť (navíc má takový chraplák, jako by denně ztrestala krabičku cigaret), takže tu začínáme zase od začátku víceméně už potřetí. Místo toho, aby se něco dělo (byť Kianův útěk z věznice byl fajn), řešíme, co si Zoe počne se svým životem a jestli koupíme Rezovi nový druh párků nebo ne. WTF. Já chci sakra vědět, jestli mu vymyli mozek nebo ne, nezajímá mě, co budou mít k večeři, nezajímá mě jejich vztah z téhle normální běžné perspektivy.
To bych se mohl rovnou kouknut na romantickej film. Čekal jsem, že někdy na konci první části Zoe něco zjistí a Reza jakožto spící agent na ni namíří doma pistoli (Totall Recall style), nebo tak něco. Místo toho jenom nuda.

Ona vůbec ta Marcuria (resp. Arcádie) mi přišla mnohem zajímavější, protože se tam toho dělo mnohem víc. Co máme ve Starku? Zoe řeší politickou kampaň, ze které de facto nic nevyplyne a je tam úplně zbytečně. Tamní socio-ekonomicko-politická situace by mě zajímala mnohem víc, kdyby to mělo nějaký drajv, "tah na branku", cokoliv.

Takhle se tam v podstatě nic nestane. Čekal jsem např., že vyjde najevo, že Waticorp manipuluje voliči a těmi volbami. Nebo že manipuluje samotnými politiky. A že se bude muset nějak zastavit. Nebo něco takového. Cokoliv. Že to bude mít nějaký dopad na hlavní linku...
Těch 15 minut, které strávíte ve dvojce v deštivém Newportu, který se ještě nevzpamatoval z kolapsu, na mě z tohoto hlediska zapůsobilo mnohem víc.

Kian v Arcádii a jeho postupné sbližování s těmi, kterými byl učen celý život opovrhovat, mě teda bavilo mnohem víc. Nebylo to nic extra, z čeho bych si spadl ze židle, ale bylo to docela fajn. Mnohem lepší než otravná mechanička s tím příšerným přízvukem...

Když jsem u těch postav, tak mě teda docela nakrklo, že udělali z Klackse záporáka (druhému dílu navzdory). Co záporáka, rovnou X století starého nekromanta, který ve dvojce April ochotně pomáhá, aby o ní ve třetím díle tvrdil, že je to děvka a chtěl ji zabít... Vážně to dělali ti samí lidi??

Co se herní náplně týče, tak 90% strávíme ve dvou městech, tj. dohromady tak v 5 lokacích. Z celé hry mi utkvěly v paměti jen koncentrák pro magické bytosti a Baba Yaga. Z celé hry.

Pak zde máme nádherná intermezza v domu Sagy typu "najdi X věcí". Těch jsem se děsil a většinou prostě hledal na internetu kde co je, protože potřetí už mě tohle hledání fakt nebavilo. Potom ta snaha za každou cenu natáhnout herní dobu v tuším třetí kapitole, kdy vám ve Starku rozmístí po městě zábrany, abyste se jako idioti museli učit nové cesty...

Ono vůbec, té interaktivity tam bylo docela málo, málo věcí, na které se dalo podívat, okomentovat, sebrat... o hádankách ani nemluvím, ty tam byly snad tři.
Příběh to teda taky zrovna nenarovnal. Tohle všechno předchozí bych té hře i odpustil, kdyby měla právě poutavý příběh, nějaké vyvrcholení toho Xletého čekání. Ale ani tady se toho moc většinou nestane, a co se stane, to je tak dementní, že by se za to nemusel stydět ani Damon Lindeloff.

Tak hned ten Westhousův plán, který spočívá v tom, že se mu stýská po domově, takže chce oba světy sjednotit dohromady... aby mohl jít domů, do světa, který už nebude existovat. Opět popření dvojky, stejně jako v případě Klackse (samo o sobě by to nevadilo, kdyby to mělo, krucinál, hlavu a patu!)

Taky by mě zajímalo, jak se sakra vůbec Westhouse mohl teda bez JAKÝCHKOLIV magických schopností stát prorokem tak mocného státu? To jako nakráčel k jejich radě a... co? Undreaming v sobě neměl, nic neuměl, tak jak se mu to povedlo? Třeba tohle by mě zajímalo, místo řešení politické kampaně ve Starku tam švihnout nějakou část z pohledu Proroka. Teda kdyby to dávalo nějaký smysl, že.

Taky by mě teda zajímalo, proč Cortéz na konci dvojky Westhousovi pomohl s tím, že "je potřeba." Pokud vím, tak mu dopomohl ke genocidě magických bytostí a draků... Fakt super plán...

A k té genocidě - bylo myslím řečeno, že k propojení těch obou světů je potřeba magické bytosti vyhladit. Ale k jejich vyhlazení nedošlo. Tak jak pak mohli chtít ty světy propojit?

April se ve hře nevyskytuje v podstatě vůbec, až jako deus ex machina na konci, stejně jako Saga, která je v tomhle smyslu deus ex machina na entou. "Jsem tu, protože to tak bylo napsáno (patrně scénáristy)." To mi utkvělo v paměti, protože to přesně vystihuje to scénáristické neumětelství - nebudeme vám vysvětlovat co a jak, prostě se smiřte s tím, že se vždycky objeví tam, kde je jí potřeba...

Lux a samotný Undreaming je potom naneštěstí jenom nevýrazná kopie Chaosu a Gordona z jedničky, tzn. dvě protikladné části jednoho celku, které se musí propojit. To pak člověk čeká, že když do sebe Zoe přijme de facto boha, že se něco začne dít, Matrix style, speciální schopnosti, něco, cokoliv... a ono zas nic. A to nemluvím o tajemné ženštině, která pak na svém křesle odletí v dál...

A Helenu Chang, která na konci zmizela, si patrně nechávají do dalších částí. Myslím že se Tornqist vyjádřil v tom smyslu, že mají ještě spoustu příběhů, které by chtěli vyprávět. Vyprávěj si jich třeba 1000, ale já už u toho patrně nebudu, protože další scénáristickou berličku ve stylu "Projdi chodbou. Dozvi se pravdu" bych už asi nevydýchal.

Přišlo mi, že toho v tom příběhu spoustu naznačili ve dvojce a teď to všechno chtěli pohřbít, aby to bylo překvapivé - Lady Alvane nebude April, April nepřežije, ani stará Vrána není TA Vrána, světy nakonec NEsplynou, Westa neovládá Undreaming, ale naopak, ovládá to on...

Ano, to všechno jsou důvody, proč jsem u té závěrečné scény necítil nostalgii, ale spíš vztek, jak to krásně domrvili. Je to prostě celý takový... meh. Pomalé, nic moc se tam nedělo, řešily se kraviny a v pátém díle se to všechno rozseklo, protože si autoři uvědomili, že těch dílů bude vlastně jenom pět. Nebyl tam snad jediný moment, který by na mě nějak výrazněji zapůsobil (snad jen ten koncentrák) - oproti krásným pohádkovým scenériím jedničky, atmosférickým stealth misím (zmíněný hotel, výzkumné středisko, závěr v Sankt Peterburgu s tíživou hudbou) a smutným koncem Faith ve dvojce...


Pro mě vážně zklamání desetiletí. Hrát se to dá, ale čekal jsem mnohem víc.
+16
  • PC 60
Zbytečné dokončení.

S hratelností to nebyla žádná sláva ani v prvním Dreamfallu, ale když už nic jiného, hra aspoň plynula. Když se v Chapters objevilo něco, co zdánlivě připomínalo adventuru, nejednou to pro mě znamenalo slušný zákys. Zejména ty úkoly, kdy v nějakém uzavřeném prostoru musíte sesbírat několik předmětů - to byl takový pixel hunt na druhou, kdy ve snaze najít aktivní místo nejenže lítáte kurzorem všude možně, ale zároveň hledáte ten správný úhel kamery, při kterém ho najít můžete.

Naštěstí většinu času Chapters nejsou adventura, ale příběhový interaktivní film napěchovaný rozhodováním a následky. No, naštěstí... Dialogy představují základní pilíř hry, přišlo mi ale, že zatímco oproti předchozím dílům vzrostla kvantita, s kvalitou to šlo dost dolů. Postavy toho namluví spousty, ale neřeknou vlastně nic. Málokterý rozhovor zapůsobí a utkví v paměti. Pamatujete si na knihovnu v Marcurii v původní The Longest Journey? Kterýkoli příběh, co si tam můžete přečíst, je zajímavější, než co vám budou (nebo spíše nebudou) vyprávět postavy v Chapters.

Celé je to vůbec špatně napsané. Archetypy nevadí, jen ta úpornost, s jakou se jich tvůrci snaží držet. Nejlepším příkladem je určitě Enu - dobrosrdečná, roztěkaná, dorky holka, obecně typ postavy, který mám docela rád (jsem jediný, kdo si vzpomněl na Mission Vao z prvního KOTORu?). V Chapters jsou tyhle vlastnosti vyhnány tolik do extrémů, že Enu vlastně není postava, jen soubor tropů, který vám brzy začne lézt na nervy.

Vulgarismy. Nevadí. Vadí, že když ve hře zazní, je to skoro vždycky jako pěst na oko. Jsou používány bez jakéhokoli citu a celá replika pak působí směšně, takovým tím cringe způsobem, který však nebyl zamýšlen.

Už v prvním Dreamfallu hodně skřípalo navázání na TLJ a po Chapters tak beru oba díly spíše jako hodně volné pokračování, které nepatří do kánonu původní hry, která je sama o sobě naprosto uzavřená (Lady Alvane je April Ryan). Nejde jen o výklad dřívějších událostí, ale zejména o to, jak se na původní postavy tvůrci snaží šroubovat něco, co tam prostě nebylo (a všichni víme, koho mám teď nejvíc na mysli). Překvapivě ale k téhle nekonzistenci dochází i mezi oběma Dreamfally (a všichni víme, koho mám teď nejvíc na mysli).

Příběh samotný. Jako dokončení prvního Dreamfallu by to vlastně šlo, ale zpětně mi hlavní zápletka toho dílu (teď už vlastně vedlejší) okolo Faith připadá nepoměrně silnější než cokoli, co se událo v Chapters. Hra má tu záludnou vlastnost, že vám čas od času předhodí nějakou zajímavou pasáž nebo nápad (Yaga, Saga), která ve vás vzbudí zájem, aby vás vzápětí hodila do ledové vody apatie vůči čemukoli, co se děje dál. Jak už tady zmínili mnozí, příběh má vysoké ambice řešit snad každý problém dnešního světa, a nejednou to dělá způsobem, který vám nadzvedává obočí - celá ta aluze na holokaust včetně tábora bylo jedno velké WTF (srovnatelné snad jen s tím, když někdo použije v jedné větě "aluze" a "WTF").

Zakončení má své emoce, jenže tu se tvůrci vytáhnou se stejnou písničkou, jakou použili v prvním Dreamfallu v obdobné části. Jako kdyby se tím snažili dát najevo, jak líně se vlastně spoléhají na to, že ty postavy z předchozích dílů máme rádi a necháme si teda vecpat cokoli. U mě závěr zvedl hodnocení z šedesáti na sedmdesát procent a i za to se trochu stydím. (Edit: už se nestydím, s odstupem času jsem hře udělil původně zamýšlené hodnocení.)
+10
  • PC 90
Wow. To bylo skvělé. Nechápu, jak takhle rozsáhlou (28 hodin), takřka tříáčkovou produkci dokázali vytvořit s tak nízkým rozpočtem a malým týmem (ikdyž ano, trvalo jim to).
Jsem rád, že na ten Kickstarter šli, protože mě tento Dreamfall bavil nejvíc. Byl ale dobrý nápad dohrát i první dva díly, bez nich by to nebylo zdaleka tak silné. A samozřejmě také počkat, až bude venku celá hra.
Některé věci bych vytknul. Nejvíc mě štvalo, že hra nijak nedá najevo prokliknutí interních monologů. Když jich má každý objekt ve světě několik, tak je hloupé muset klikat opakovaně. Přitom by stačilo zešedivět kurzor nebo tak.
Voice acting byl výborný, ale pár herců se až příliš opakovalo, hlavně ten co mluvil Vamona. Trochu to rušilo. A prvních pár hodin jsem si musel zvykat na hrubší hlas Zoe, ale po pár hodinách jsem si ji zamiloval stejně jako v původním Dreamfallu.
Facial animace by to chtělo zlepšit, ale furt mnohem lepší než Dreamfall a je to přeci jen indie hra, takže nekladu velké nároky.
A opět zde developeři připravili pár obskurně vágních puzzlů, kdy jsem ztratil trpělivost a prostě si to vygooglil. Přeci jen hledat v obrovské Marcurii nějaký jeden interaktivní objekt se kterým se dá něco dělat abych mohl něco udělat na druhém konci mapy..to není zábava, ale umělé prodlužování herní doby. Ale naštěstí podobných puzzlů moc nebylo.
Poslední věc, framerate. V určitých scénách framerate padal na 40, což na GTX1070 působí trochu nepatřičně. Ale u neakční adventury to není zásadní problém. Navíc Chapters vypadají opravdu nádherně.
No a proč dávám 90. Scénář. Sice Chapters začínají dost...zvláštně, první dvě, tři kapitoly (booky) téměř působí jakoby ani nebyly pokračováním Dreamfallu. Nic moc z otevřených dějových linií (a že jich bylo) se neřeší, místo toho se řeší pražsko-evropsko-arkadijská politika a korupce. Ale už tam mě Chapters hrozně bavily, díky atmosféře a zábavným postavám a dialogům. A ono se to pak rozjede a prakticky všechno co jsem chtěl aby se objasnilo..stalo se. Pár nezodpověžených otázek zůstává (např. co se stalo s rodiči Sagy?), ale to mi nevadí.
Navíc ten design lokací a jejich kontrast, to je prostě paráda. Europolis/Marcuria, průzkum obou jsem si užíval, i to jak se mění s časem. A tolik zábavných postav, samozřejmě Crow, ale i Mira a Nela a Likho a Enu a mnoho dalších. Zoe samozřejmě vládne, ale Kian a Likho a jejich buddy cop chemie přerůstající v regulérní bromanci, bavil jsem se :)
A vůbec mě překvapilo jak jsou Chapters napěchované humorem, i víc než TLJ a Chapters. Trochu mě zezačátku zaráželo kolik Fucků a občas i Cunt postavy pronášejí, ale já s klením nemám problém, takže jsem si zvykl. Ale byl to dost rozdíl oproti TLJ a Dreamfallu, jež byly mnohem výrazněji family friendly.
Jsem rád, že jsem se do Nejdelší Cesty pustil, všechny tři díly se povedly. Jsem zvědav co si Ragnar připraví dalšího. Chtěl bych i tu Nejdelší Cestu Domů, ale té se asi pěkných pár let nedočkáme, pokud vůbec někdy.
+8 +9 −1
  • PC 75
Hru hodnotím celkově Chapter 1 - 5. Kupoval jsem ji a hrál jako komplet.

Na tuto hru jsem se moc těšil řadu let a čekal až vyjde všech pět dílů abych ji mohl zahrát na jeden zátah. A jak to tedy nakonec dopadlo? ... The Longest Journey jsem hrál někdy v roce 2002 a tenkrát mě ta hra uchvátila příběhem a adventurním běháním. V roce 2007 jsem si pak zahrál jejího následovníka Dreamfall: The Longest Journey. Nyní po nějakých 17ti letech od vydání prvního dílu jsem si zakoupil Dreamfall Chapters abych to dlouhé putování dovršil. Hra se dá hrát i bez znalosti předchozích dílů a tak nějak pochopíte o co jde, ale připravíte se o 50% z herního zážitku, protože v rozhovorech a v animacích jsou neustálé odkazy na předchozí 2 hry a bez jejich znalostí není zážitek asi takový jaký by měl být. I tak jsem musel v hlavě hodně pátrat co se vlastně před těmi 17ti lety stalo ... Dreamfall Chapters se hraje pěkně, příběh odsýpá, děj se posouvá kamsi a ani hratelnost za celkem 3 různé postavy (Kian, Saga, Zoe) není špatná. Bohužel každá druhá postava trpí slovním průjmem a obyčejnou pouliční lampu pak dokáže okomentovat na 10 způsobů. Příběh je na jedničku, pro fandy April Ryan a Zoe je to jasná volba, bohužel hratelnost a adventurismus se nějak vytratil. Hra spíše vypadá jako film. Úkolů je velmi pomálu a když už jsou, tak jsou velmi jednoduché. Ve hře jsem ani jednou nezakysl, vždy je nějaké logické vysvětlení. To je na jednu stranu dobře, na druhou stranu chybí "radost" že se Vám něco podařilo odhalit nebo vyřešit. V páté knize už je vidět spěch autorů hry, kdy se snaží dovysvětlit všechny události z celé 3dílné série. Stejně nakonec se vše nedozvíte a hra zanechá spoustu nevysvětlených otázek a věcí (Kdo byl tatínek a maminka Ságy??? Co vlastně byl dům mezi světy??? ... atd). Grafika je velmi moc hezká, s maximálními detaily je to fakt pastva pro oči. Bohužel při bližším zkoumání zjistíte že detaily některých textur jsou z blízka ohavné. Postavy se boří do stěn a to ne občas, ale skoro všude. Pohyb a běh je těžkopádný...tohle musíte prostě Té hře odpustit. Inventář je tam asi jen na oko. Nejvíc jsem měl snad asi 5 předmětů najednou u sebe. Tak si říkám, že to tam autoři dali, aby to prostě vypadalo jako adventura. Pokud tohle překousnete, hra se Vám odmění příběhem, který se jen tak ve hrách nevidí...Určitě to doporučuji teď zahrát, když je hra kompletní...Za Ty tři stovky v CZ shopech to stojí. 30 eur na Steamu je ale dost...75%

Pro: Příběh, grafika

Proti: Závěr série, slovní průjmy postav, nedovysvětlení některých událostí, je to FILM ne hra, směšně jednoduché hádanky...

+3 +4 −1