Mass Effect 2

Druhý díl Mass Effectu přináší řadu změn. Je mnohem akčnější i poměrně lineárnější, vyvaroval se (poměrně extrémním způsobem) chyb, které pro mě z jedničky udělaly celkem zmršenou hru, ale pár (naštěstí ne tak podstatných) detailů se imho změnilo i k horšímu. Žádné převratné novinky se nekonají a BioWare postavili hru v zásadě na osvědčených principech.

Graficky si hra celkově polepšila. Obličeje pořád vypadají skvěle, především se ale zapracovalo na prostředí, které už není tak otřesně strohé (třebaže cenu za architekturu určitě taky nevyhraje) a vůbec celkový grafický dojem je teď mnohem konzistentnější.

Co se týče logiky designu jednotlivých lokací: Neutrální základny/města/atp. jsou vyvedeny velmi kompaktně - nikam není moc daleko a prostor je tak relativně nabitý zajímavostmi, což oceňuju. Na druhou stranu skoro všechny questy spočívají v projití velmi lineárního koridoru, vyplněného přestřelkami a krytím, občas použitím terminálu. A co si budem povídat, krom použité palety textur a objektů jsou vyloženě na jedno brdo. No alespoň nikdy nejsou moc dlouhé, takže se mi snad nikde nestalo, aby mě nějaká pasáž už vyloženě lezla krkem - dávkování akce je tedy zvládnuto celkem dobře.

Jak už jsem zmínil, přestřelky v ME2 jsou podstatně akčnější. V zásadě mi to vyhovovalo, ale měl bych nějaká ale. První ale mám k systému krytí - často jsem z poza krytu nemohl střílet, nebo se od něj panák samovolně "odlepoval", případě se "přilepoval" jinam, nebo se naopak odlepit nechtěl. Nic kritického, ani se to neděje vyloženě pořád, ale děje se to dost často na to, aby to naštvalo. Druhá věc je munice. BioWare upustili od chladnutí zbraní a vrátili se ke konceptu munice. U některých zbraní je množství nošené munice celkem drasticky omezeno (asi 24 nábojů do pistole vs cca 750 nábojů do SMG považuju opravdu za nepoměr), takže často musí člověk používat něco jiného, než by zrovna chtěl/potřeboval, navíc to s sebou nese nutnost pokukovat na bojištích po zásobnících. Jedinou výjimkou, kde mi koncept munice přijde vhodný, jsou těžké zbraně. (Btw jich existuje asi půl tuctu efektem a použitím jedinečných kousků.)

Zbraní a celkově vybavení v zásadě není moc, čímž se celkem drasticky vyřešil problém s inventářem. Pro každou kategorii zbraní existují v průměru asi tři různé typy, přičemž obvykle platí, že nový je lepší než starší. Zbroj se pro změnu skládá z asi pěti nezávislých částí, které můžete obměňovat a získávat tak různé bonusy. (Pro každou část opět našel cca 4 možnosti.) Celá zbroj pak barevně ladí, respektive si můžete na Normandy 2 upravit její vzhled. Neustálé žonglování s výbavou tak prakticky odpadá a další vylepšení se dějí pomocí zakoupených/vyzkoumaných upgradů.

Upgrady si zkoumáte přímo na vlastní lodi výměnou za různé kovy. Jejich těžba je tu v zásadě náhražkou za průzkum planet v obrněném vozítku a spočívá ve scanování planety a vysílání sond na zjištěná naleziště. To dovede být poměrně zdlouhavé, obzvlášť, když potřebujete natěžit větší množství nějakého kovu, ale i tak je to celkem sympatická minihra a mám ji radši, než projížďky ve vozítku, místo kterého má nová Normandy výsadkový člun.

No asi by bylo lepší se taky trochu věnovat příběhu - na začátku hry jsme svědky likvidace Normandy a Shepardovy smrti. Nepopulární a pro někoho až teroristická organizace Cerberus, známá prosazováním lidských zájmů za každou cenu, ale získá Shepardovo tělo a naleje obrovská kvanta peněz do jeho znovuoživení a taky do stavby nové a mnohem větší a lepší Normandy. (Což je moc pěkně filmově zpracováno, mimochodem. To platí o i řadě dalších scén. Na druhou stranu se autoři snaží o filmovost i v místech, kde to nemá žádný smysl a místama mi snaha o filmový střih vyloženě vadila.) Každopádně Sheppard se probouzí ve výzkumném středisku t.č. pod útokem a po rychlém úniku se seznamuje s postavou známou jako Illusive Man - šéf Cerberusu. Ten ho seznámí se situací: napadené odlehlé lidské kolonie - žádné stopy, žádná těla, nic. Cíl je tedy jasný - zjistit kdo za tím stojí a zlikvidovat hrozbu. Klasika. Sem tam nějaké pro někoho možná šokující odhalení, osobně bych to nazýval spíš jen zajímavými scénami. V zásadě je ale od začátku do konce jasně dané, co budete dělat. Upřímně řečeno jsem čekal, že aktivace Omega-4 bude tak kolem 2/3 hry a ne už rovnou nástup do finále.

Většina hry je v zásadě o skládání týmu. Postupně naberete asi deset členů - s každým z nich je spjatý quest "prostřílej se z bodu A do bodu B a sem tam s někým promluv", který je třeba splnit, aby se k vám postava přidala, a později pro zvýšení loajality ještě jeden v bledě modrém. Krom toho je tu několik málo primitivních questíků, a taky několik velkých questů posouvajících příběh, které se ale skoro vždy drží téhle stejné akční šablony. Jo. Je to všechno na jedno brdo, liší s to jen okecáváním okolností, které si naštěstí drží slušný stupeň zajímavosti. A vzhledem k tomu, že ty akční pasáže opravdu nejsou bůhvíjak dlouhé, se to ve výsledku i celkem dá.

Mezi parťáky se objeví i známé tváře z jedničky a pár jich potkáte i mimo tým. Tady bych si chtěl postěžovat na defaultní nastavení průběhu událostí z jedničky (přenesená pozice tyhle věci snad může změnit): ad1 mrtvý Wrex, ad2 živá Ashley. Osobně pořád nechápu, kdo by ji nenechal s potěšením chcípnout u té bomby, i když - jakkoliv je to smutné i takoví lidé existují. Naštěstí se tu jen mihne, ale i tak je absurdní, aby mi zrovna tahle fašistická xenofobní militantní píča vyčítala, že pracuju pro Cerberus, když by jim při jejich reputaci mohla dělat maskota. Hodně mě potěšila možnost konečně si moct něco začít s Tali, jedinou "normální" holkou z jedničky. Nebýt Tali, asi bych pořádně rozjel románek s Jackem, což je taky dost sympatická postava... e... no nic. Prokecávání parťáků bylo docela zajímavé a vůbec bych si nestěžoval dozvědět se ještě víc. Celkem vtipnou dvojku pak tvoří pilot Joker a lodní AI EDI. (Mám rád její smysl pro humor.)

Což mi připomíná - při pohybu po základnách si parťáci s pathfindingem moc hlavu nedělají a když se nedíváte, klidně se vám teleportují za kameru, což... mě trochu zaskočilo, i když je to prkotina.

Rozhovory jsou na docela slušné úrovni, i když subjektivně z nich mám pocit, že jsou zpracováním trochu slabší, méně bezprostřední, než v ME, docela určitě slabší než dialogy v Dragon Age. Jehož systém dialogů, kde se hráč často nemůže doptat na úplně všechny podrobnosti, by navíc imho do ME2 dialogů sednul líp. Očividně už dialogy s mimikou nejsou reklamní tahák a nevěnovalo se jim tolik pozornosti, jako v prvním díle. Co se týče možností volby, pokud je téma aspoň trochu důležité, nemáte možnost něco odmítnout (a to vzhledem k mizivému množství vedlejšáků opravdu moc voleb nenechává), nanejvýš můžete vyjádřit motivaci/přístup k problému. Kladné a záporné bodíky za chování jsou v ME2 zpět a s nimi a speciální možnosti v dialozích, včetně quicktime eventů. Obzvlášť záporňácké QT eventy jsou často celkem hezky cool drsňácké, takže jsem tentokrát i jako klaďas nasbíral nezanedbatelné množství záporných bodů :)

Trochu mě štve, že lidstvo je tu opět jakousi analogií k současným Spojeným Státům. Třeba že je toho často využíváno ke kritice tamní současné společnosti, našlo by se i pár věcí vykreslených jako správných, které bych osobně kritizoval taky. Sice je to čistě problém mého osobního názoru, ale prostě bych uvítal, kdyby v tomhle byla hra celkově víc neutrální.

Hudbu bych shrnul jako kombinaci Star Treku, Blade Runnera, Deus Exu. Popravdě řečeno až na orchestrální epické kousky je to takový otřesný sci-fi hnus, který bych si v životě dobrovolně nepustil a o to absurdněji působí hudební přehrávač v kapitánově kajutě. Jako pozadí při hraní ale i tyhle slabší kousky bohatě postačují. (Btw můžete si do ní mimo jiné koupit i rybičky, ale když je nebudete pravidelně krmit, chcípnou. Divné mít v kajutě dámskou návštěvu a přitom nechat palubní počítač odklízet z akvária mrtvé rybičky...)

Při hraní jsem narazil na pár menších bugů, většinou nic kritického, ale jeden patrně kolizní bug způsobuje zaseknutí postavy a obvykle tudíž končí loadingem.

Eee, no to je asi všechno. Jako RPG - lineární a tupé, jako 3rd person akce - trochu těžkopádné a neodladěné. Jako hra je ale Mass Effect 2 docela zajímavý hybrid. V zásadě v ničem výrazně neexceluje, ale ani nic nedělá vyloženě blbě. Dovede hráče udržet a zbytečně ho ničím nestresuje, takže celkově vzato celkem fajn.

Nenechte se zmást vysokým hodnocením v recenzích a připusťe si pravdu, že tuhle hru můžete stejně milovat, jako nenávidět. Možná že už si i dokonce připravujete komentář o nadhodnocených číselných verdiktech na předních internetových webech a stranách hráčských magazínů. Fakt ale je, že tahle hra hraničí s dokonalostí, a to pomalu ve všech jejích složkách. Z grafiky a systému rozhovorů vám sice určitě nespadne čelist, ale na druhou stranu, pořád je na co se dívat a krásně vymodelované obličeje nebo mrazivé intro je prostě pýchou, kterou by chtěla mít bez výjimky každá hra. Už je vám asi jasné, že tenhle komentář moc kritický nebude, takže se v následujících řádcích pokusím objasnit, proč jsem zaujal toto stanovisko zrovna vůči Mass Effect 2.

Pro mě tím nejdůležitějším aspektem je, že zmizelo mako a nudné ježdění po sterilních planetách. Na to můžem ve dvojce zapomenout. Sidequesty jsou naprosto luxusní, od různých sledovaček až po osobní dramata pro členy vaší posádky, vcelku vkusně ovlivňující jejich osobní životy. Příběh sám o sobě není nijak dlouhý, ale celkově jsem přistál na více příběhových planetách, než tomu bylo u prvního dílu. Tedy s tím rozdílem, že tady jsou některé úrovně spíše pro efekt a vy si jen prohlížíte děsivě vymodelované nitro kosmické lodi, kde se válí stvoření, jež dřívé byli lidé a de facto ani s nikým nebojujete. Od masy nepřátel se prostě čim dál víc hra snaží o co největší intenzitu a možná proto je závěrečný boss proti tomu z jedničky, i přes velmi přívětivý punc vizuálnosti, opravdu jenom čajíček.

Členové posádky - někteří se vrátili, ale vetšina je nová. Vaše parta se rozrostla, s čímž lehce souvisí i to, že víc questů pro ně, míň vykecávání se s každým, jak jsem tomu měl alespoň já u jedničky. Ale nevadí, jelikož to je pořád velice zábavné. V téhle souvislosti mě mrzí jedna věc, kterou však vývojáři předem oznámili jako přebytečnou a v druhém díle trpí kompletní absencí – pamatujete na to vykecávání v Citadele, když jste jeli výtahem? Jak jste poslouchali různé informace o tom, co se děje atd.? No, tak to tu není a docela mě to i mrzí. Rovněž je zarážející, že postavy jako by už ani neměli svůj vlastní názor. Když jsem se ocitl před nějakým závažným rozhodnutím, odvětili že já jsem velitel, a tak volba zůstává na mně. Nyní se prostě většina chová chladně, což ale ostatně od vojáků lze očekávat. Takže to považuji za takové menší zlo.

Atmosféra je výborná a krásně rozděluje vesmírnou společnost na několik vrstev. Navštivte uhlazenou Citadelu, kde se s vámi mluví s úctou a respektem. Záhy potom si zaleďte do klubu Afterlight na planetě Omega, jejiž temné uličky pokryté společenskou špínou dokážou v člověku probudit přesně opačný dojem. Příběh se hodně (alespoň ze začátku) formuje dle toho, jak jste se zachovali v prvním díle a podle toho se k vám i postavy chovají. Import je tedy pro hráče prvního dílu doslova nutností a jelikož jsou všechny možnosti nastaveny defaultně, bez toho aby se alespoň trochu formovali podle vás, nenechte se nasrat, že na vás postavy budou vytočeny za něco, co jste v minulém díle vůbec neudělali. Nějaký dotazník na začátek tu prostě chybí, a to cíleně. Nejde o nic jiného než donutit vás koupit si první díl, takže jde pouze o sprostý marketingový tah. Naštěstí tenhle pocit po chvíli vychladne a po čtvrtce hry se do vzpomínek už vracet příliš nebudete.

Mass Effect 2 je skvělá hra. Pochopil jsem to já, pochopil to Martin Zavřel a brzo to pochopí i spousta dalších lidí. Pokud se vám něco na hře nelíbí, není to její chyba, je to vaše chyba. Že je tu klišoidní příběh o záchraně světa, že Shepard mluví přesně jako slovník (i když vzhledem k tomu, že je to voják to lze pochopit) a je to paragon/renegade geroj – jo, je to tu. Ale bylo by sobecké si na to stěžovat, když to do konceptu naprosto zapadne.

• Mass Effect 2 je, podobně jako jeho předchůdce, vyšperkovanou vesmírnou odyseou, kterou hráč ochutnává v každé vteřině.
• Alfou hry jsou dialogy s profesionálním dabingem a obrovskou škálou voleb. Téměř jako sledování filmu ve vlastní režii. Ostatně i o to autorům šlo. Navíc je tu interakce během rozhovorů (paragon/renegard). Drobné, avšak oživující vylepšení oproti ME1.
• Omegou jsou samotné charaktery postav. Je jich mnoho, jsou rozmanité a jejich účel je jasný - najít si svého favorita. To donutí hráče orientovat jistá rozhodnutí určitým směrem. Mezí mé favority patří jednoznačně Thane (kodex), Legion (osamělý misionář), Garrus (rebel) a Kasumi (Japonská zlodějka).
• Dramaturgie (ačkoliv plná klišé, vlastně na něm spíše staví) pracuje dobře. A můžou za to právě rozmanité charaktery. Dobrým příkladem je např. EDI, které hráč musí kvůli vyplývajícím situacím dávat více informací / prostředků - možná kontrola umělé inteligence nebo dokonce zrada napadla snad každého.
• Grafika! Kontrastní, přechody ostrosti, stíny a světla... Za poslední dobu nejlepší pohlazení pro mé oči. A to jsem si myslel, že bloom je jen přežitek (nemusí, pokud tomu autoři napíšou pořádné shadery).
• Čistý a propracovaný design, herního prostředí. To samé platí pro technologie, zbraně, zbroj...
• Leveldesign je těžce účelový, ale funguje ve všech směrech.
• Zvuky a atmosférická hudba, která je neodlučitelnou součástí atmosféry celého herního světa.
• Stabilita hry. Za celou dobu hry jsem zaznamenal 1 pád! Spouštění hry a loading lokací oproti ME1 je dvojnásobně rychlejší. Port je zkrátka výborně optimalizovaný.
• Měnění obličeje podle povahy postavy. Renegard vypadá stylově (převzato od Sithů z KOTORu, díky za něj)
• Logicky postavený svět! Alespoň v základních principech, typických pro sci-fi.
• Náplň questů je variabilní a baví.
• Vztahy mezi postavami, které hráč ovlivní. I když těžce, ale o tom to je.
• Cestování po planetách si rovněž polepšilo a už neslouží jen jako klikací mapa.
• Upgrade věcí, lodě, technologií a zbraní závislý na vytěžených materiálech.
• Měnění oblečení a jednotlivých částí zbroje. Schválně. Kdo dal přednost tomu, jak Shepard vypadá, než bonusům, které kousky přidávají.
• Perfektně udělaný přechod mezi díly! Rozhodnutí se importuje z prvního dílu a doráží v díle druhém a později i třetím. Stejně tak úprava obličeje či povolání má své "opodstatnění".
• Obtížnost nemění pouze HP nepřátelských NPC, ale i jejich AI. Na vyšších obtížnostech jsou agresivnější a schovávání za jednu překážku není jistou záchranou.
• Souboje se převážně odehrávají ve velkých prostorách, takže infiltrátor je tu mnohem silnější a zábavnější, než v ME1.
• Těžba potenciálů Unreal Engine 3 je vysoká (práce s gravitací, vznášedlem - DLC Firewalker a Lair of the Shadow Broker, minihry, exteriéry za okny interiérů...)

∙ Hlavní děj. Bohužel je na úkor plnění loajality společníků značně potlačený. Ale ve svém základu dobrý a chytlavý.
∙ AI společníků v akci. Dobré (rozhodně lepší jak v ME1), ale někdy dělali opravdu hovadiny.
∙ Animace, i když působivé, byly někdy... Trošku trapné (pozice Sheparda, chůze Mirandy, úmrtí NPC...)
∙ Práce s kamerou je oproti jiným hrám rozhodně klíčová, ale místy jsem se ztrácel. Autor by si měl zopakovat pravidla osy.
∙ Náboje, nebo-li chladiče. Nápad zajímavý. Donutí hráče neplýtvat a nestřílet jen tak, ale munici jde najít na každém rohu.
∙ Inventář zmizel. Na jednu stranu proč ne, bezedný vak ve světě ME naštěstí neexistuje, ale vylpšování munice, chladičů, tlumiče... mi trošku chybí.
∙ Schopnosti. Využíval jsem opravdu všechny (což se mi ve hrách tohoto typu často nestává), ale uvítal bych jich kapku víc.
∙ Pozice negativních a pozitivních reakcí. Dobráci klikají většinou nahoře, zlí dole. Na jednu stranu je v tom jasno, na tu druhou by hráč měl pořádně zvažovat, jak se zachová.
∙ Hackování a přemosťování je zajímavé, ale jen ze začátku. Pak jde odblokovat bez problému vše, nic nepřekvapí.
∙ Těžba si polepšila, i když někdy nudí.

◦ Hlavní dějová linka je na moje poměry dost krátká.
◦ Žádná vozidla, chybí mi. I když např. DLC Firewalker Pack přidává vznášedlo, Mako to prostě není.
◦ Spawn nepřátel zbytečně velký. Některé přestřelky pak zavání těžkým stereotypem.
◦ Ubývá ,,RPG prvek" schopnostního vývoje postavy.
◦ Renderovaná videa jsou ve špatné kvalitě.
◦ Rychlá klávesa pro character screen a jiné důležitosti (ESC + klik myší zdržuje)
◦ Přibližování či oddalování optiky snipera. 1 defaultní vzdálenost při tak vyspělé technologii... No nevím.

Galerie screenshotů (106)

Statistiky prvního dohrání: 28h:40min, 28 lvl, veterán obtížnost, bez DLC, renegard na 98%, paragon 20%, ne všechny vedlejší questy splněny, romance s Mirandou, zemřeli 2 členové týmu.
Statistky druhého dohrání: 32h:50min, 30 lvl, hardcore obtížnost, se všemi DLC, renegard 100%, paragon 30%, všechny zapsané questy splněny, žádná romance - věrný Ash, nikdo ze členů týmu a posádky nezemřel.

Mass Effect 2 jsem velmi dlouho očekával, protože jednička byla výborná. Měl jsem z dvojky strach, že nedosáhne laťky nastavené prvním dílem. Strach byl ale zbytečný. Dvojka jedničku v mnoha ohledech překonává: je zábavnější, stabilnější, epičtější, příběhovější,...

Story dvojky začíná po událostech předchozího dílu. Normandie je na průzkumu, záhy je ale rozstřílena neznámým plavidlem. Drtivá většina útok nepřežije, včetně Sheparda. Přeživší se vrátí do svých domovů, ale netuší, že Sheparda oživí společnost Cerberus s tajemným Záhadným v čele. Tímto Shepard odchází z Aliance a nedobrovolně se připojuje ke Cerberu. Dostává nový a hlavně vylepšený model lodi Normandie - Normandy SR2. K práci jsou mu přiděleni dva kolegové - Jacob a Miranda (mimochodem dabována a vytvořena podle herečky Yvonne Strahovski, jedné z nejkrásnějších žen, co znám). Na hře se podíleli velmi kvalitní dabéři a je to znát.

První úkol je shromáždit celou posádku a poté vyrazit na velkou misi proti kolektorům. Tady mě zarazila podivná stavba příběhu. Ten je sice naprosto bravůrně vymyšlený, ale celé to je vlastně jen o shromáždění celé posádky a závěrečná mise je jen tak spíše kratší vyvrcholení. Systém dialogů je stejný jako v předchozím díle. Rozhovory jsou ale mnohem dynamičtější a celkově více za pohybu. Druhý díl je i o mnoho temnější, než díl předchozí, ale ničemu to nevadí. Humoru je zde stále dostatek a špičková atmosféra zůstává.

Akční složka hry je vylepšená. Teď už Shepard má pouze jedno brnění, které si může vylepšovat ve své kajutě. K tomu pár zbraní ke každému typu. Odpadá tím zasviněnost inventáře, které mě tolik otravovalo v jedničce. Ve dvojce se už nehraje na přehřívání, ale na náboje. Ty se válí všude po "akčních" lokacích. Přestřelky jsou o mnoho zábavnější než minule. K tomu lze u každé postavy vylepšovat biotické schopnosti jako warp, singularita atp...

Ve dvojce odpadává přistávání na planetách. To nahrazuje orbitální sken, který odhalí anomálie. Na těchto planetách lze přistát a plnit zde vedlejší úkoly. Jinak sken slouží ke sbírání surovin pomocí jednoduché (a hlavně po čase dost nudné) minihry. Ta je pro postup klíčová, protože na vylepšení lodi a zbraní jsou potřeba suroviny. Rozhodně doporučuju Normandy pořádně natunit, dosti to ovlivní závěrečnou misi.

Ve hře je ohromné množství vedlejších aktivit, jako je: nakupování zvířátek do své kajuty, sbíráni modelů lodí, flirtování s ostatními postavami,... K tomu se váže dost achievementů a určitě je doporučuju před hraním projet. Já osobně jich na první zahrátí zvládl okolo 95%, což je naprosto perfektní.

Graficky je Mass Effect 2 výborný, také konečně naprosto stabilní a kdo by to byl řekl, méně náročný na HW jak jednička. Tleskám, klobouk dolu.

Mimochodem, pro prodloužení herní doby doporučuju zakoupit všechna DLC. Bez nich je Mass Effect 2 poloviční hra!

Mass Effect 2 je špička žánru a každý, kdo je fanouškem sci-fi a akce s prvky RPG by ji neměl minout. Pro mě se vesmír z ME definitivně stává nejlepším vědeckofantastíckým universem v historii PC her... 97% A už se těším na trojku...

Způsob, jakým mě do sebe druhý Mass Effect vtáhl, byl (bez přehánění) poměrně ohromující a nedokážu si moc vzpomenout, kdy mě naposled bavila hra takhle moc už od začátku. Z hratelnostního hlediska sice nic extra akce a z příběhu jsem toho zatím taktéž moc nevěděl, ale ta atmosféra spolu s mou zvědavostí pracovaly na plné obrátky a já začínal tušit, že má už tak podprůměrná denní dávka spánku se na nějaký čas ještě zmenší.

[Žádné spoilery, nicméně dost jsem se rozepsal, takže následující část můžete klidně přeskočit k posledním odstavcům. Anebo ještě lépe přeskočte všechny ostatní komentáře a přečtěte si pouze tento.]

BioWare se protentokrát nepokoušeli křečovitě inovovat RPG žánr akcí, ale šli na to spíše naopak, ovšem nepřipadá mi zrovna výstižné nazývat Mass Effect 2 "akčnějším", protože podíl času stráveného střílením je tu zhruba stejný, co v prvním díle, a mám-li pokládat zdlouhavé arkádové pojíždění Makem za akční části, troufl bych si i tvrdit, že je ten podíl dokonce menší. Zmizela jen hromada zbytečných mechanismů - celý inventář, většina "vývoje" postavy (zkušenostní body tak dostáváte jen za splněné mise, což je hrozně fajn), zmíněné Mako... - a místo nich se objevilo několik jiných prvků a miniher, které jsou daleko zábavnější. Potěšilo mě už cestování vesmírem, kdy místo nezáživného a "odosobněného" proklepávání soustav a planet vodíte svou loď po galaktické mapě za kurzorem myši, dočerpávate palivo a skenujete planety pro minerály (za ty pak lze upgradovat všechno možné - individuální dovednosti, výzbroj i vybavení lodi). Nouzová volání z povrchu některé z planet se mi podařilo objevit jen párkrát za celou hru, takže náhodná setkání působí konečně jako náhodná a především - neprobíhají v prefabrikovaných základnách, ale i sebemenší vedlejší mise má svou vlastní lokaci. Hackovací minihry jsou tu dvě nové, o něco zábavnější, byť vzhledem ke své povaze samozřejmě po čase taktéž repetetivní (ale žádný omni-gel). A navrch několik blbůstek jako je oblékání anebo krmení/kupování rybiček.

Ne, Mass Effect 2 rozhodně není po herní stránce chudší než jeho předchůdce.

Už první loď Normandy se mi líbila, mimo jiné i proto, že působila - v mezích herní reality - hodně funkčním dojmem, dobře vypadala a nešlo jen o několik chodeb dokola jako v případě Ebon Hawku. SR-2 je pak ještě větší a živější; na jejích palubách potkáte i několik známých z minulého dílu a také pár nových postav (dialogové možnosti nicméně zůstávají velmi omezené). Jako středobod celého putování pak funguje na výbornou - máte ten pocit "Tohle je má loď!".

Idea posunout těžiště hry více k parťákům mi přišla hodně sympatická a naštěstí šla tahle změna ruku v ruce s obecnou kvalitou postav - a jak! I krátká setkání s nedůležitými charaktery jsou tu mnohem zábavnější než mnohé dlouhé rozhovory v ME1 a je vyloženě radost je sledovat. Možná už se hra tolik nesoustředí na samotnou mimiku, o to více ale přidává k práci s kamerou a pohybem postav, které třeba (negenericky!) gestikulují, pohybují se ve svém prostředí nebo výhružně mávají rukama a to vše ve výtečném audiovizuálním provedení, kdy jednotlivé lokace nepostrádají silnou tématičnost a postavy samotné pak svůj jedinečný vzhled (hlavně na asari se grafičtí designéři dost vyřádili) a kvalitní namluvení. Nechci snad tvrdit, že "filmovost" je Svatý grál videoher (chraňbůch), ale rozhodně je to cesta, kterou se dá - při velkém rozpočtu, ehm - jít, i přestože jen zřídka příběh ME2 překračuje kvalitativní hranice filmových akčních sci-fi, od kterých hra nepokrytě kopíruje. Zdrojů mimochodem není málo - místy trošku připomíná Aliens, jinde (dost) Blade Runner, na samotném začátku jsem si vzpomněl i na poslední filmový Star Trek, v Purgatory zase hodně na Riddicka (i když spíše toho herního) a nejednou se nezapře inspirace ve Firefly/Serenity.

Samotní společníci ve zbrani jsou (až na několik výjimek) hodně fajn parta složená především z odpadlíků a zabijáků, kterým nemá člověk problém uvěřit, že patří mezi to nejhorší a nejlepší, co může vesmír nabídnout a našel jsem si mezi nimi hodně oblíbenců. Celé to jen trochu kazí schematičnost interakce s nimi (která by rozhodně mohla být pestřejší a propracovanější) - ať už jde o rozhovory anebo mise loajality. Ty jsou sice vesměs akčními záležitostmi, v mnoha případech ale svůj účel plní a dokáží vám parťáky přiblížit a třeba scény, ve kterých sympatický salarianský vědec Mordin i přes všechnu svou racionalizaci a logiku nabývá silných pochybností o svém dřívějším počínání, patří mezi mé nejsilnější zážitky ze hry vůbec.

Dialogový systém zůstal sice v základu nezměněn a na mnoho věcí často nezbývá než kývnout, i přesto hra nejednou nabídne potencionálně zásadní rozhodnutí. Za zajímavé zpestření považuji systém interruptů, kdy lze občas během dialogu provést nějakou tu sviňárnu a rozhovor tak předčasně ukončit (anebo naopak). Podstatná většina přenesených rozhodnutí z předchozí hry je pak sice odbytá jen krátkou zprávou nebo tak, některá ale určitý dopad mají (nebo dokonce teprve budou mít v dalším díle). Samotný hlavní příběh mě - v porovnání s několika vedlejšími - tolik nezaujal a slušné porce patosu jsem v závěru ušetřen nebyl, když už ale nic jiného, fakt, že většina lidí mimo mě a mou posádku odmítá uznat, že se něco děje, dává vyprávění lehký nádech příjemné zoufalosti. Navíc jej tvoří dohromady tak pět misí, kdy při té poslední se posčítají - a poodečítají - mnohá vaše rozhodnutí z uplynulé hry, což mi docela vzalo dech (...a to natolik, že jsem se vracel o několik hodin nazpátek, jen abych stočil kurz k lepšímu výsledku). Průchod hrou je jinak značně nelineární (abych zůstal u srovnávání s BioWare, tak mnohem více, než třeba v případě Baldur's Gate II) a lze si dost dobře představit, že co se týče toho, kdo z vaší posádky a parťáků - případně jestli vůbec někdo - nakonec přežije, hra nabízí nesčetné množství kombinací.

90% je asi trochu nadsazené hodnocení, uznávám. Ale dost dlouho jsem o něm přemýšlel a ani s lehkým časovým odstupem mě nenapadá jediná zásadnější věc, kterou bych vytkl. Drtivou většinu času jsem se velmi dobře bavil a rozhodně mi ME2 nabídl značně odlišný zážitek, než většina ostatních (akčních) her, co jsem kdy hrál. Jen škoda, že jde tolik na ruku masovému hráči, v mnoha ohledech hraje dost takříkajíc na efekt, místo aby raději rozvíjel některé jen lehce naznačené zajímavé nápady a myšlenky.

Bylo by však dost naivní nějakou větší hloubku v Mass Effect 2 vyhlížet, protože se o ni viditelně ani nijak nesnaží. O co se ale snaží, to zvládá na výbornou.

[Screenshoty]