Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Mass Effect 3

06.03.2012
18.11.2012
14.05.2021
kompatibilní
85
573 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Příběh Mass Effect 3, pokračování sci-fi série Mass Effect, začíná šest měsíců po událostech z Mass Effect 2: Arrival, posledního DLC druhého dílu. V době, kdy je hlavní pozornost upřena k boji proti záhadným reaperům, Shepard v domácím vězení na planetě Zemi pyká za své předchozí činy. V zájmu splnění cíle, jímž není nic vznešenějšího, než záchrana veškerého organického života na planetě Zemi, mu představitelé Aliance umožní znovu se vydat do akce, aby s vyhlídkou pomoci v závěrečném boji o Zemi získal co nejvíce mimozemských ras. Děj uzavírá větší i menší příběhové linky započaté v předchozích dvou hrách.

Singleplayerovou kampaň lze v protikladu k předchozím dílům absolvovat ve třech herních módech: příběhovém (Story), akčním (Action) a RPG (Roleplay). Každý režim skýtá zcela specifické pojetí hry. Zatímco Roleplay je ztělesněním původního konceptu, kdy odpovědi v dialozích lze volit dle vlastního uvážení, příběhový režim je charakteristický nižší obtížností akčních pasáží, což je zajištěno především menším objemem protivníků. Akční režim naopak dominuje souboji, jejichž obtížnost je značně vyšší, než v případě ostatních dvou módů. Vlastností akčního režimu je také, že hráč nemá kontrolu nad volbou odpovědí v rozhovorech.

Oproti svým starším sériovým sourozencům se dílo vyznačuje větší rozmanitostí RPG prvků a svižnější akcí. Rozšíření se dočkaly možnosti pohybu, zdokonalen byl krycí systém. Novinkou je, že ovládaná postava může přeskakovat nižší překážky, aniž by se musela přikrčit. Zároveň se hráči do rukou poprvé dostává „omniblade“ – holografická dýka, tvořená „omnitoolem“, prostřednictvím níž lze oponenty likvidovat zblízka. Mass Effect 3 je spojen rovněž s návratem možnosti použití jakýchkoli zbraní, a to bez omezení odvislého od „povolání“. Vesmírné složky hry, kterou lze nejlépe identifikovat pohybem Normandy vesmírem, se změny dotkly tak, že by hráč měl brát v potaz, v jaké oblasti se loď zrovna nachází. Je-li to v teritoriu ovládaném reapery, může se stát, že nějaký z nich začne Normandy pronásledovat, a bude na hráči, zda jej setřese.

Hra běží na vylepšené verzi Unreal Engine 3. V kooperativním multiplayeru, jenž hráče staví před úkol spočívající v bránění určitého stanoviště před nabíhajícími nepřáteli, je na výběr mezi několika povoláními a rasami. Stejně jako v případě Mass Effect 2 lze ve hře načítat pozice uložené v předchozím dílu série, přičemž takto lze navázat nejen na charakterový vývoj, ale také na dějová rozhodnutí z minulosti. Za těchto okolností lze importovat dokonce savy z prvního dílu.

Hra podporuje stahovatelný obsah (DLC). Stejně jako u předchozího dílu vyšel pro hru nespočet drobných DLC (brnění, zbraně). Kromě nich se hráči dočkali celkem deseti větších přídavků. Singleplayerovou část tvořily From Ashes, Leviathan, Genesis 2, Omega a Citadel. Objevila se však i DLC přidávající do multiplayerového obsahu, a to jmenovitě Resurgence, Rebellion, Earth, Retaliation a Reckoning. Rovněž je nutno zmínit Extended Cut, který vznikl jako reakce na fanouškovský bojkot tvůrců za rozporuplné ukončení trilogie. Od vydání je automaticky balený ke každému vydání Mass Effect 3. Všechna DLC, včetně těch drobných, jsou dnes k dostání buď klasickou metodou, tedy skoupením jednoho po druhém, nebo součástí kompletujícího DLC balíčku.

Dalším dílem série je Mass Effect: Andromeda situovaná do jiné galaxie, která vyšla v roku 2017. Jedná se však o jiný příběh s jinými postavami, přestože zde stále lze najít nejedno propojení s původní trilogií.

Hra se dočkala remasterované verze "Legendary Edition" v rámci představování trilogie novým generacím konzolí v roce 2021. Edice obsahuje celou původní hru a všechna její singleplayerová DLC společně s aktualizovanou grafickou stránkou, zvýšenou kvalitou textur a nepatrnými změnami v hratelnosti. Z edice byl však kompletně vyřazen multiplayer, údajně protože by jeho implementace byla příliš pracná.


Poslední diskuzní příspěvek

@Jab (28.01.2024 11:55): Taky to nemám za problém a na tom označení nebazíruju. Nicméně jsem se s fan servicem vícekrát setkal zejména v kusech z Japonska, jejichž charakteristiky ti budou možná povědomé - je to takové to úplně zbytečné nakukování do sprch, uklouzávání postav po mýdle či šlupce od banánu a následný pád do "airbagů" vyvinutých holek, podbízívá camea nebo odkazy na v žánru populární tituly, které nadto nic neznamenají.

Postavy těch děl tomuhle nadbytečnému dění nakonec nerozumí nebo se dokonce tváří, jako by se ani nestalo - tzn. úloha těch momentů je čistý fan service, nic víc. Naproti tomu vypracovat postavy s podkladem, chováním a rolí v příběhu typu asarijky hraničí s nějakou tradovanou stereotypizovanou představou o ženách, aniž bych tím myslel, že mě to nějak pohoršuje. Jestli to má být fan service, tak je to podle mě hodně volné užívání toho termínu, ale budiž.

Kdybych si to někdy opět zahrál, zkusím se na tu parodii soustředit, protože tehdy jsem ji tam nevnímal.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Nejslabší díl nejlepší trilogie, jakou jsem hrál...

• Základní principy jsou stejné, jako u předchůdců, zpracováním spíš u druhého dílu. Stejná struktura hratelnosti, princip dialogů, plnění misí, profesionální dabing, grafické prostředí (ačkoliv mohlo jít s dobou), stejné universium, i když...
• Po ME2 se vrací manuální úpravy zbraní. Mírně se rozšiřují i schopnosti - větší variabilita výběru.
• Konverze a optimalizace nejlepší ze všech dílů. Těžko říct, jestli za to můžou chabé textury.
• Několik charakterů, které jsou mimořádně povedené a u mě vesměs táhly celý příběh a chuť ke hře (více ve výpisu dole).
• Zvuková stránka. Dle mého asi tak 59x lepší jak ta hudební. Mnohem víc variabilnější a věrohodnější.
• Samotný gameplay. Engine konečně získal jakýsi odér plnohodnotné TPS, kde to fungovalo, dobře se to ovládalo a pěkně snipovalo.
• Citadela. Jako centrum dění ideální místo a stejně dobře vykreslené. Tím se váže i její zasazení do příběhu.

∙ Nápaditost questů. Je fajn, že občas bylo potřeba splnit i něco jiného (Citadela, Gethský kód), než jen eliminovat spawnující NPC. Ale chtělo by to něčeho takového víc.
∙ Děj. Není tak propracovaný, jako v předchozích dílech. Ale jako uzavření tuctové trilogie je dostatečný. Základní chod universia zdejší galaxie je dodržen a nijak porušen. Do momentu, kdy polomrtvý Shepard vyjede a doplazí se k deus ex machine.... Jedná se naštěstí o posledních 5 minut hry, na které prostě zapomenu.

◦ Epičnost na úkor logických děr v příběhu a jistých situací. Jen jako příklad uvedu záhadné znovu-zachránění společníka, který byl před chvílí roztrhán na kusy reaperem vedle Sheparda na Zemi a pak si vesele pobíhá v samotném závěru. A to je jen drobnost, oproti nesmyslnému vyvražďování vojáků Cerbera, kteří Shepardovi neustále chodili na zavolanou. Fakt, že Shepard sebou může brát jen 2 členy, je v některých momentech příběhu hodně překážející. A upravovat kvůli tomu samotný děj...? A tak je to v polovině celé hry.
◦ Přístup BioWare. Ke všemu, co se tu v příběhu dělo jsem přihlížel k ohledu na okolnosti kolem vývoje. Bug v importu obličeje (a příchod opravy po měsící vydání) je pro mě jasný důkaz toho, že by autoři raději ukázali veškerou svou práci a příběh se všemi NPC. Ale protože je tu stále ta možnost importu, smrt či jen okrajové zmínky o oblíbených NPC beru jako nejlevnější řešení na zpracování. A Rachni se předpokládám objeví bez rozdílu, jestli jste ji v ME1 nechali žít, či nikoli. Chlubilstvím si autoři akorát ničí znovu-hratelenost.
◦ Implementace multiplayeru. Zoufalá snaha omezení pirátství, a ještě zoufalejší dopad do singleplayeru, na kterém je celý Mass Effect postavený. Tohle BioWare nikdy neodpustím. Řešení tu ale stále bude. Uložená hra na HDD je hromadou dat, které vždycky půjde upravovat (mocný Gibbed's Editor) a tak jsem i já, nepolíben MP, dohrál hru s "nejlepším" možným koncem. Moment...
◦ Nakonec vliv připravenosti (EMS) na závěr hry stejně moc markantní dopad nemá. Hm... Už to chápu. SWTOR dohnal BioWare k dluhům, takže zkouší štěstí u multiplayeru jiného produktu. Ok. Nevím co je zoufalejší.
◦ Závěr hry. Špatný. Tady si na sebe BioWare ušili past. Rozhodně není tak úžasný, jak jej prezentovali před vydáním, kde několikrát a opakovaně zmiňovali, jak bude důležitý dopad rozhodnutí z předchozích dílů, atd. Nic z toho. Berlička bezmocným scénáristům přišla právě v momentě, kdy si uvědomili, co naslibovali a po závěrečném rozjetí crucible tam nacpali ony volby barevnosti epilogů (3 varianty, které se liší barvou závěrečných videí, nedělám si srandu). K tomu všemu porušení základního pravidla - nový charakter na konci příběhu. Dítě jako deus ex machina, doslovně. Joker se sestává Adamem. Evu ve většině případech představuje postava, se kterou jste rozvinuli romanci. Nabízí se otázka, jestli by méně okaté zakončení nebylo na úkor celého příběhu?
◦ Bugy. V ME2 jsem nenarazil na žádný, opravdu. Což nelze říct o ME3. Překrucování krků, levitace NPC, propustnost mesche modelů, vypadávání očních bulv a zubů (to mě položilo pod stůl), pády hry, záseky v diloazích, výpadky zvuku (polovinu jedné mise jsem musel hrát bez jediného ozvučení)... Výpis na stránku by nestačil.
◦ Level design a spawn nepřátel. Většina misí se odehrává na 10m² a hráč se jen vrací tam a zpět. Tohle nikdy v žádné TPS fungovat nebude. Zabití hratelnosti na bod mrazu.
◦ Hudba. Vážně by si zachránce galaxie pustil do repráků to, co si pouští puberťáci při cestě do školy? Změna interpreta je bohužel dost viditelná.
◦ Ani tady se autoři nepřekonali a zkopírovali mo-cap animací Sheparda i pro Shepardovou. Výsledkem je pobíhající hokejistka s nohama do O. Humus.
◦ Amerika propadá "homofilii"? Proč mám sakra polovinu posádky přihřátou a rádoby ožralou? Obyčejná Ashley (kterou jsem si v ME1 opravdu oblíbil) najednou představuje jakýsi mokrý sen geeka. A EDI je zřejmě nějakým obrazem cyber-panny. Úroveň upadá do sfér teenagerovských blockbusterů.

Uzavřením trilogie bych se ještě vyjádřil k jednotlivým charakterům (seřazeno podle preferencí, hodnocení podle chronologie dílů):
∙ Thane Krios: Bojovník víry řídící se kodexem. U mě vítěz mezi mužskými charaktery. Škoda malého prostoru v třetím díle. n/a | 100% | 95%
∙ Legion: Osamělí pastýři bojující rozumem za své přesvědčení mě vždy zaujmou. Stejně jako celá rasa gethů. Nejlepší "UI" ve hře. n/a | 90% | 95%
∙ Kasumi Goto: Zjev z čistého nebe. Mě naprosto vyhovující a sympatický ženský charakter. Tajemná, vizuálně střízlivá, Japonské prvky... Bohužel v ME3 jsem zřejmě kvůli bugu nemohl dokončit její úkol, což mě dost zklamalo. n/a | 100% | 20%
∙ Garrus Vakarian: Nejdůvěrnější přítel Sheparda. A navíc "rebel", který ví, co chce. 85% | 90% | 90%
∙ Liara T'Soni: V prvním díle jsem ji nevěnoval příliš pozornosti. Nejspíš mě odradil vzhled. Pak ale přišlo DLC Shadow Broker a elegance charakteru nešla přehlédnout. Až v díle třetím se pro mě stala jednou z nejzajímavějších žen Mass Effectu. Krása zraje, platí to i tu. 70% | 80% | 95%
∙ Illusive Man: Zatímco ve druhém díle představoval tajemného spolupracovíka, o kterém si hráč utvářel názor po celou dobu hraní, v díle třetím jde hráči jen o jedno. Potkat ho osobně a minimálně mu rozbít držku. A charakterní záporák je základem pro zajímavou zápletku. Což se povedlo na výbornou. n/a | 80% | 95%
∙ Kelly Chambers: Upřímně. Spolu s Kasumi jediný normální ženský charakter. A navíc hezky vymodelovaný. n/a | 90% | 70%
∙ Joker: Komediální složka příběhu. Bohužel snad jediná povedená. Konfrontace s EDI je vážně vtipná. Prostě Joker, kterého si oblíbí snad každý. 80% | 90% | 75%
∙ Ashley Williams: Vojanda, která potřebuje upnutí na vzor a důvěru v něj. Ideální způsob, jak hráče přitáhnout k dialogům s ní. Kosmetickou změnou a méně upnutými / idealistickými názory se můj zájem o vývoj charakteru v třetím díle značně snížil. 90% | 40% | 60%
∙ Admiral Hackett: Právem respektovaný admirál bez zbytečné omáčky kolem. n/a | 80% | 90%
∙ Mordin Solus: Chodící bedna, s úžasným namluvením. Podobně, jako Legion... Bojovník rozumem. n/a | 80% | 80%
∙ Zaeed Massani: Hajzl s mozkem a ještě lepším hlasem. V ME3 jsem ho bohužel nepotkal. n/a | 85% | n/a
∙ Shepard: Projevuje ke konci trilogie víc emocí, dle mého úměrně. Na druhou stranu díky špatnému scénáři působil místy celkem komicky. 70% | 80% | 65%
∙ Wrex: Bojovník za svou rasu, plný ideálů. 70% | 70% | 80%
∙ Tali'Zorah: V prvním díle její vzhled a povaha opravdu něco skrývá, díl druhý to pohřbívá návštěvou lodi, kde jsou všechny quarinaky na chlup stejné. Nakonec autoři výjimku charakteru zabili totálně. Buď její obličej odhalí fotografii nějaké arabky, nebo kameru nechají natočenou zezadu. Když už, tak už a nebo vůbec. 70% | 75% | 65%
∙ Samara: Jakási náhrada za Liaru v druhém díle. Elegantní, nad věcí, zásadová... n/a | 80% | n/a
∙ Morinth: Temná strana biotiky. Její schopnost ji u mě zachránila. Bánší z ní ale dělat nemuseli. n/a | 75% | 10%
∙ David Anderson: Pravičák, správný hrdina a vůdce. 70% | n/a | 80%
∙ Karin Chakwas: Rozumná žena ve zralých letech. Místy mi přišlo, že dělala takovou Shepardovu mámu. 65% | 70% | 65%
∙ EDI: Ve dvojce hlavně plní funkci výborné dramaturgie, kdy si hráč stále není jistý, do jaké míry může UI věřit a jak se zachovat. Vtělení do cybernetického (/cybersexuálního) těla beru jako levné lákadlo. n/a | 70% | 30%
∙ Miranda Lawson: Dokonalá po všech stránkách, až to bolí. Čím víc ji ale Shepard odporuje, tím rozumnější dialogy jsou. n/a | 60% | 40%
∙ Donnel Udina: Zkorumpovatelný politik, ideální pro tento post. Proto jsem ho taky zvolil jako vůdce Citadely. 60% | n/a | 70%
∙ Saren Arterius: Vypočítavý záporák. Nijak zvlášť zajímavý. Zaujatá nenávist Sheparda vůči němu mě moc nepřesvědčila. 60% | n/a | n/a
∙ Grunt: Něco jako James v třetím díle. Hrubá síla. Nic pro mě. n/a | 60% | 50%
∙ Jack: Představitelka punkové kategorie. Nerozumím ji = můj zájem není příliš velký. n/a | 50% | 55%
∙ Javik: Prothean, jako člen Shepardova týmu, který má mít IQ 7x vyšší jak kde jaká lidská bytost. Ovšem naplácané kecy o evoluci, vystupování barbarského válečníka a vůbec nelogické zastrčení do děje z něj dělá zase jen lákadlo pro koupení sběratelské edice. Zoufalé a jak pěst na oko. n/a | n/a | 50%
∙ Kaidan Alenko: Nechal jsem ho umřít. Pro mě obyčejný voják. Ashley byla jednoznačnou volbou. 50% | n/a | n/a
∙ Kai Leng: Tupý nepřítel se zajímavým grafickým zpracováním. n/a | n/a | 50%
∙ James Vega: Podobně jako Grunt. Hrubá síla, která u mě svou horou svalů nijak neuspěla. Vizuálně stejný účel, jako předělaná Ashley. n/a | n/a | 40%
∙ Jacob Taylor: Nejslabší charakter vůbec. Absolutní nezájem. n/a | 30% | 20%

Galerie screenshotů (132, spoilery, 18+)

Statistiky: 27h:40m, 57 lvl, hardcore obtížnost, infiltrátor, 100% renegard, import uložené hry z ME1 a ME2 (všechna NPC přežila), romance s Ashley, spojení gethů s quariany, EMS na konci ME3 okolo 11480 bodů - bez hraní MP.

Vše výše zmiňované se týká pouze základní hry a DLC From Ashes, nikoliv Extended Cut.

"Hackett out."

Pro: Několik výborných charakterů | Optimalizace | Gameplay TPS

Proti: Bugy | Prezentace BioWare | Implementace multiplayeru | Nesmysly | Spawn

+42 +47 −5
  • PC 90
Na začátek menší vsuvka. Konečně se mi podařilo udělat paní Shepard takový obličej, na který se dalo dívat, a konečně byla pryč nutnost schovávat podobu hrdiny do helmy s neprůhledným hledím (a to i v cutscénách, ale zase se člověk nasměje, když probíhají romantické interakce v helmě).

Konečně přišel na řadu závěrečný díl trilogie a hrál se mi stejně dobře jako druhý díl, to mohu prohlásit hned na začátek. Galaxie směřuje k jedinému cíli, k porážce Reaperů, čemuž odpovídají i hlavní a vedlejší mise. V rámci hlavních úkolů jsem měla možnost podívat se na místa, o kterých jsem do teď četla pouze v kodexu, a vyřešit určité záležitosti (například genofág, spor Gethů a Quarianů), jejichž problematika se hrou táhla od prvního dílu (a vlastně i daleko před něj). Třetí díl ještě více potemněl a došlo i na některá úmrtí, kterým se hráč do teď mohl vcelku dobře vyhýbat. Společné odříkávání modlitby u umírajícího Thana jen tak nezapomenu a Mordinova písnička mi v hlavně zní i nyní. Největší pokles nálady jak můj, tak nejspíše i herní přišel po Thessii. Zajisté v tom roli hrálo i to, že Liara byla mojí partnerkou. Byla jsem ráda, že virtuální Shepard jí něco dokázala říct a povzbudit. Já bych to asi nedokázala. Závěrečná mise odehrávající se na Zemi mě... spíše lehce zklamala. Přiznám se, že jsem po těch peripetiích se sháněním spojenců čekala větší nasazení jednotek mimozemských ras a ne že je jen uvidím, jak kdesi krouží okolo Země v lodích (krom Kroganů na zemi). Ani cutscény mi nedokázaly zabránit pocitu, že stejně tu bitvu tam dole bojuji převážně sama.

Vedlejších misí bylo ve třetím díle méně, ale vyhovovaly mi nejvíce z celé trilogie, neboť mi přišly více propracované a opravdu se soustředily jen na získávání WA. Namátkou mise, které mě fakt bavily: zničení serveru Gethů společně s historickou přednáškou nebo konfrontace s Rachni, kdy jsem z té mise měla takový pocit, že jsem se ocitnula ve filmu Alien. Co mě trochu nemile překvapilo, tak bylo zjištění, že deník s úkoly jde zpracovat ještě hůře než v předchozích dílech. To zapříčinilo to, že jsem návštěvě Citadely věnovala odhadem tak 30 % herního času, kdy jsem obíhala všechna patra Citadely (20 % pak připadalo na obíhání všech pater Normandy). Naprosto jsem se ztrácela v tom, kdo shání jaký artefakt a mám ten pocit, že jsem s někým ani nemluvila do té doby, než jsem mu nějaký artefakt vnutila. Jak můj milý hrdina věděl, komu co patří a co potřebuje, to fakt nevím. Ale kdo jsem já, abych zpochybňovala činy Sheparda? Nutno ovšem podotknout, že Citadela je ve třetím díle zpracována krásně a její obíhání mě bavilo až do úplného konce.

Nyní něco ke společníkům. Kdo si na mise bere Jamese Vegu? Nedokážu si nyní vybavit v ME univerzu nudnější postavu. Kaidana jsem nebrala na mise ani v prvním díle a zde to nebylo jiné. A naprosto to podělal návrhem na vztah, který přišel z ničeho nic, kdy vlastně stačilo mu jen normálně odpovídat a sednout si s ním ke skleničce alkoholu na Citadele. EDI jsem měla ráda a po smrti Legiona byla ona tím hlavním důvodem, proč jsem zvažovala zelený konec. Líbilo se mi, jak se její charakter postupně utvářel a stávala se více člověkem. Garrus se jednou podivil nad tím, že tuhle zbraň je potřeba stále kalibrovat. Já si nedokážu představit, že by na Normandy dělal něco jiného. Scéna, kdy jsme společně stříleli na "holuby", považuji za jednu z nejhezčích scén ve třetím díle (samozřejmě jsem schválně minula cíl, co bych pro svého kamaráda neudělala). Tali patří k mým nejoblíbenějším postavám vůbec a jsem moc ráda, že se v tomto díle podívala na svoji domovskou planetu a já mohla být u toho. Liara ušla velký kus cesty, když si vzpomenu na pro ni trapnou chvíli, když mluvila poprvé se Shepardem ve své kajutě v prvním díle. Jen mi není jasné, proč jsem pořád dokola měla stvrzovat romanci s ní. Mezi díly to ještě pochopím, hráč může změnit volbu, kdo bude jeho partnerem, ale že ve třetím díle to bude tak zdlouhavý proces, než se s Liarou dostanu od přátelství k partnerství, tak to jsem nečekala.

Nyní k mému konci. Nečekala jsem, že to pro mě bude tak těžké rozhodování. Sice jsem modrý konec okamžitě vyřadila, protože se mi jeho nápad nelíbil, ale hodně dlouho jsem váhala mezi červeným a zeleným. Pro červený hrál fakt, že bych tím dosáhla svého cíle, ke kterému směřuji od svého počátku. Sice jsem byla varována, že může přijít nová syntetická rasa, ale ta představa nebyla pro mě něco, co by mě zastavilo. Nová a nebezpečná rasa, která všechny vyhladí, může koneckonců přijít u jakéhokoliv konce. A třeba by se galaxie dokázala postavit tomuto novému nepříteli. Kdo ví. Co mi vadilo více, tak bylo zničení veškerého syntetického života a tedy i Gethů, které jsem tak pracně dávala dohromady s Quariany, a EDI, která měla dobře nasměrováno ve třetím díle (tedy k více lidské povaze). A to se moc nehodilo k mému kladnému přístupu po celou hru. Jenže troufám si tvrdit, že vždy budou nějaké oběti a nikdy nemůže nastat naprostý šťastný konec. Život takový není.

U zeleného konce se mi představa syntézy moc nelíbila, i když Catalyst tvrdil, že je to nejlepší řešení. Jak by probíhala syntéza dál? Co by bylo s jednotlivými rasami? Možná by splynuly všechny do jedné a možná by se z takové jedné a silné rasy stala hrozba pro jiný život v jiné galaxii. Co kdyby se tihle symbiózou vzniklí "tvorové" stali takovými Reapery? Zelená volba má pro mě až moc otázek a žádné odpovědi. I když s odstupem času, jak pořád přemýšlím nad těmi konci, se k té zelené kloním více než v momentě, kdy jsem se ve hře rozhodla pro červený konec. Vlastně je mi dost líto, že nevíme oficiálně, jak by tato volba pokračovala.


Hodně nerada opouštím tuhle trilogii. Ale vše jednou skončí a mně teď zbývá doplnit si příběh knihami, které vyšly (a Mass Effect: Andromeda).

Shepard out.

Pro: hlavní a vedlejší mise, dialogy a vztahy se společníky, zábavná akční část, Citadela

Proti: opět jedno tlačítko na spoustu akcí, deník s úkoly, poslední mise

+36
  • PC 95
Je to už přes dva týdny, co jsem hru dohrál, a celou dobu jsem si v hlavě utřiďoval myšlenky a srovnával zážitky s jinými skvělými hrami (tedy ne celou dobu, když jsem si čas od času vylezl na balkon na cigárko).
Jde o to, že herní série Mass Effect přinesla do videoherního průmyslu pravděpodobně zcela novou veličinu - stala se interaktivním seriálem. Je něčím, co jsem si podvědomě chtěl zahrát a zažít, jak už jsem koneckonců psal u komentáře prvního dílu. Z toho vyplývá, že nelze třetí díl hodnotit jako samostatnou hru, přijde mi hloupé jen o tom uvažovat (a od srdce se vysmívám uvedení třetího dílu na Wii U, aniž by předělali ostatní).

Pokud jste hráli poctivě od jedničky a importovali si postavu, rozhodně pro vás nezačne trojka nejlépe - pro začátek zjistíte, že tvar a barva vlasů i částí obličeje jsou zcela jinak, než jak jste je koncem druhého dílu zanechali. Jakmile všechno upravíte alespoň zhruba do původní podoby, vydáte se na dobrodružství.
Dalším nepříjemným překvapením je, že začátek docela dost skřípe - přesněji řečeno se vám zdá, že neodpovídá volbám, které jste v průběhu série udělali. Za to může z velké části kampaň, která obsahovala knihy a komiksy, které jste třeba nečetli. Většina těchto nesrovnalostí je krátce vysvětlena v kodexu, což vcelku postačuje (radost jsem však neměl).
Poměrně záhy zjišťuju, že stáhnout si všechna DLC do dvojky byl správný krok, protože nejenže hra reaguje na jejich dění (ať už v nich byla nějaká možnost volby či nikoli), ale setkávám se i postavami z nich - předpokládám, že kdo DLC nehrál, udělal poměrně závažnou chybu, a při hraní trojky může být ochuzen ne sice o nějak extra významné momenty, ale o momenty dotvářející atmosféru a kompaktnost určitě.
Jen těžko teď naznačit, co se ve hře děje, a nenasázet do komentáře tucty spoilerů, ale alespoň se o to pokusím - Země (a potažmo celá galaxie) je konečně napadena Smrťáky a začíná největší válka v dějinách lidstva i ostatních ras galaxie. Na Sheparda/ovou tak opět padá zodpovědnost a jeho hlavním úkolem je sjednocení všech ras proti Smrťákům.
Aby se to stalo osobnějším, pojali autoři celé to verbířství jako nutnost pro záchranu Země, což mi až tak pod nos nešlo mj. z logického hlediska, ale nemůžu říct, že by mě to nějak štvalo.
Třetí díl se velice schopně chopil úlohy závěru trilogie a nese se především ve znamení nápravy chyb našich předků (a předků jiných ras atd.), konečně se tak prostřednictvím Sheparda můžeme skutečně naplno vyjádřit k nejpodstatnějším galaktickým údalostem a samozřejmě je vyřešit způsobem, který považujeme za nejvhodnější, k čemuž hra přispívá neustálými argumenty pro všechny možné strany mince. Palce nahoru za tohle! O to větší, že princip sjednocování a řešení potíží tak, jak byl nasucho a jaksi bez minulosti a bez duše udělán v Dragon Age, tady působí přirozeně, přestože se může zdát úplně stejně debilní - jde o to, že série vám dala čas si na všechno a všechny vytvořit názor, a pokud jste jí jen trochu skočili na špek, rozhodnutí rozhodně nebudete brát na lehkou váhu.
Pro Mass Effect příznačný filmový způsob vyprávění zůstal zachován, ba se dokonce dostává do vyšších levelů vyprávění - osobně se musím přiznat, že se mi dvakrát klepala brada a měl jsem nakrajíčku. Změna autora hudby přinesla větší epičnost v klíčových momentech, klubovější hudbu v klubech a zároveň taky asi nejpříšernější ozvučení soukromé kajuty kapitána. Střihy, záběry a scenérie budou podle mého názoru metou autorů, kteří budou chtít své příběhy vyprávět podobným způsobem.

Dále opět jen o herních prvcích:
Hráče určitě potěší, že nemusí znovu Sheparda učit všechny dovednosti, protože ty byly zachovány a rozšířeny kvůli dalšímu vývoji ve hře - mnou chválená svěžest druhého dílu tak v této části rozhodně zůstala zachována.
Co maximálně chválím, že hra neobsahuje prázdná místa vyhrazená DLCčkům, jako tomu bylo u druhého dílu, a DLC tak skutečně jen rozšiřují zážitek, namísto toho, aby zalepovala díry (více o tom v komentářích k DLCčkům).
Oproti druhému dílu se nám smrsklo množství parťáků, což samo o sobě není nikterak špatné, bohužel loď působí místy až příliš prázdně.
V galaxii zuří válka a tak je subquestů celkově méně a téměř vždy se přímo vztahují k válečnému úsilí - to je symbolizováno čísličkem a v zásadě představuje milník, který je nutné překonat, aby se Shepard/ová mohl vydat na finální misi.
K válečnému úsilí se váže jedna z největších výtek, kterou ke hře mám - provázanost singleplayeru s multiplayerem. To je samozřejmě zásadní chyba! Nejde o to, že by se EA nestarala o multiplayer - týden co týden jsou různé akce, měsíc co měsíc vychází zdarma multiplayerové DLC a to si určitě zaslouží obrovskou pochvalu. Jenže vy bohužel musíte multiplayer hrát, abyste se dostali ke kompletnímu obsahu hry (já bohužel nevím, o co bych přišel, kdybych mulťák nehrál - respektive si nestáhl trainer). Hnusné. Navíc Mass Effect je pro mě singleplayerovou hrou, místy i docela intimní záležitostí a to v kombinaci s mou nepřízní pro multiplayer vedlo k odporu a v podstatě i cheatování. Neříkám, že u dalšího dílu bych si mulťák nezkusil, ale takhle tedy ne.
Dále také zmizely těžké zbraně (respektive je nemůžeme mít neustále u sebe, ale občas se jen vyskytnou) a byly nahrazeny granáty.
Nutnost nabíjet zůstává, ale tentokrát má každý typ zbraně svou munici.
Vrací se možnost modifikovat zbraně, což je mnohdy řešeno dost nepřehledně, ale možnost upgradovat jsem jednoznačně vítal.
Příjemné je, že zase konečně můžeme nakupovat přímo z Normandie (tentokrát kompletní nákupy - ne jen vybrané kusy jako v jedničce).
Subquesty, pokud je nezískáte nějakým rozhovorem, najdete zase na konkrétních planetách formou anomálie. Ta je vám nahlášena včas a tak se nemusíte uklikávat jen proto, abyste našli každý quest - navíc procenta u galaxií tentokrát nehlásí, zda jste navštívili každou planetku v soustavě, ale zda jste nalezli všechny anomálie. Příjemné, a když už nemusím těžit suroviny, i navýsost vítané.
Přestřelky mají tentokrát o něco větší spawn, ale nenechte se vyděsit jako já Sayovým komentářem (který, ač se s ním neshodnu, považuji za opravdu kvalitní, tak si ho přečtěte, pokud jste to ještě neudělali), kvůli kterému jsem si stáhl obtížnost na normální - dají se normálně zvládnout na stejnou obtížnost jako u dvojky.

Závěrem bych chtěl napsat pár slov, o nichž jsem přesvědčen, že by zaznít měla.
Nejdříve o kontroverzním závěru - hrál jsem jen a pouze s Extended Cutem (tedy bezplatné DLC rozšiřující závěr o několik animací, vysvětlujících pasáží a především o férový epilog). S tímto jsem byl zcela spokojen (zvolil jsem modrý konec), dokonce jsem rozhodováním strávil téměř deset minut, závěrečné animace mi sdělily vše, co jsem chtěl, a přesto ponechaly dost prostoru k interpretaci několika událostí za použití vlastní fantasie. Po závěru jsem rozhodně netrpěl pocitem neúplnosti.
Také, jak už jsem napsal, si nemyslím, že je možné o Mass Effectu uvažovat jako o dílčích hrách, mé hodnocení, které vidíte, tedy patří celé sérii - tak vysoké je proto, že jen jedna jediná hra předtím mě nechala uvažovat o některých spolubojovnících jako o přátelích, jen jedna jediná hra ve mě vzbudila dojem, že na tom, co dělám a co si myslím, skutečně záleží. Právě této hře (Planescape: Torment) se série Mass Effect dost přiblížila, i když jinými prostředky (tak třeba délka, rozdělení na díly s importováním rozhodnutí atd.). Pokud jste stejní hráči jako já a hrajete emotivně a umíte prožívat, rozhodně budete se sérií spokojeni.

Pro: Vynikající závěr trilogie, jak jsem si jej představoval, naprostá špička ve filmovém vyprávění, místy až neuvěřitelné množství rozhodnutí z předchozích dílů, na jejichž důsledky můžete narazit.

Proti: Místy možná až zbytečně moc aktivit a rozvláčné tempo.

+35 +36 −1
  • PC 90
Následují spoilery. Pokud jste Mass Effect sérii nedohráli, tak doporučuji komentář nečíst. Dohráno se všemi DLC.


All wars have casualties… Commander Shepard truly knew the meaning of sacrifice.

Komandér Šeprd se znovu vrací, aby konečně naplnil potenciál svůj i celé série. Neskutečná hrozba v podobě Reaperů, kteří děsivým a drastickým způsobem zničili tolik předchozích civilizací, je zde. Samozřejmě politici na jeho slova nedali a místo rozsáhlých příprav jej uvrhli kvůli naprosté maličkosti (totální genocida sluneční soustavy Batarianů) do „domácího vězení“. Vím, taky mi teď ty zarachy v dětství přijdou nespravedlivé…

Po vpádu Reaperů na převážně neškodný domovský svět Šeprda přichází jeho velká chvíle, kdy… zdrhne (Brave, brave Sir Robin!). Naštěstí jakožto absolutní paragon galaxie (až na tu drobnou genocidu výše) se může spolehnout na pomoc Rady Citadely, kterou koneckonců pomohl zachránit a které vícekrát prokázal, že si zaslouží jejich absolutní důvěru. Anebo ne… Tváří v tvář nepředstavitelně mocnému nepříteli je to každý sám za sebe a před Šeprdem leží mamutí úkol znesvářené civilizace spojit v jednu mocnou alianci, která ovšem i tak bude mít jen malou naději na úspěch.

Třetí díl velmi umně představil atmosféru nastupující totální války. V Citadele, centru ohromné galaxie, jsou problémy zapadlé Země nejdříve jen pouhou ozvěnou budoucích strastí. Strašlivá síla Reaperů je přece jen příliš nepředstavitelná a těžko uchopitelná… Každý má však někde vzadu v hlavě malé místo absolutní paniky, o níž ví, že se jí jednou bude muset postavit. Postupně přijímá realitu pravděpodobného hrozivého a bolestivého konce s tím, jak se hromadí zprávy o „sklizni“ jednotlivých planet, lidé vzdálení i blízcí jsou posíláni na fronty po celé galaxii a na Citadele přibývá zubožených a vyděšených uprchlíků i traumatizovaných raněných vojáků, kteří nakonec v nemocnicích leží všude po zemi, neboť je už prostě není kam dávat. Atmosféra postupující beznaděje dělá ze třetího Mass Effectu skutečně výjimečnou hru.

Tolik snad úvodem. Poslední díl konečně nabízí propracovanost hodnou bývalé slávy Bioware. War Assets jsou výborným nápadem a těšil jsem se z každé nové posily, která trochu mírnila pocit viny, kdy Šeprd stavbou mocné flotily obětovává jeden svět za druhým (podobně jako v předchozím „cyklu“ Protheani). Z většiny zmizely příšerně otravné minihry v podobě hackování. Skenování planet a galaxií je nově o dost zábavnější, byť je docela veselé, že někde jen tak najdete povalující se voluský křižník či dokonce jednu celou Turianskou flotilu.

Mass Effect 3 je bohat na momenty, které Bioware bez debat umí… Pokud se snaží. A tak poprvé mohu říci, že parťáci jsou (z většiny) opravdu propracovaní, mají skutečné a uvěřitelné osobnosti a nabídnou nejeden moment, díky kterému vám přirostou k srdci. Garrus dostál svému potenciálu, stane se vaším nejvěrnějším společníkem a opakovaně nabídne vlastní hledisko plné moudrosti i milého humoru. Joker, i díky bezvadné EDI, zase dostojí své přezdívce a představuje tak hlavní „comic relief“ jinak temné hry. EDI samotná je pak v rámci drobného klišé onou laškující AI, o níž sní každý adolescentní geek. Javik (From Ashes DLC) představuje zlomenou aroganci kdysi mocných Protheanů, dále ale sebevědomě pálí jednu přesvědčivou renegade radu za druhou. Byť asi víte, že to nebude vzhledem k osudu jeho civilizace úplně příklad hodný následování.

Vega na mě už udělal citelně menší dojem. S Cortézem jsou za mě spíše jen doplňkem jinak výborné posádky. Nicméně také měl své „kouzlo“ a v každém vojáckém RPG by asi podobný „charakter“ měl být. U Tali je mrzuté, že ji dostanete až poměrně pozdě ve hře, kdy už mi na menu zbývalo jen pár vedlejších misí. Pokud to ale šlo, tak jsem ji spolu s Liarou bral de facto všude, neb s ní a Garrusem patří mezi hlavní charaktery série. Její dětštější povaha mi nikdy nepřišla otravná (oproti třebas Aerie v BG2) a obrana její mírné naivity tak trochu odráží Šeprdův úkol záchrany celé galaxie.

Samantha Traynor je výborným doplňkem posádky a spolu s Jokerem obstarává na Normandii (které mimochodem modrá sluší) hlavní díl vtipných hlášek. Její výstupy s kartáčkem jsou nezapomenutelné. Stran Ashley… Je stále taková trochu fašounská a nafoukaná. Asi byla nejméně propracovanou členkou party vůbec. Kaidan byl obdobně nijaký. Je to taková ne moc výrazná kopie Minsca. Nadto díky Bioware debilitě ve trojce o dvě hodnosti převyšuje Šeprda. Nicméně Ashley i Kaidan hrají logicky obdobnou roli a jsou i oba srovnatelně otravní. Tady si nevyberete. Ideálně měli umřít oba. :)

Stran romancí… Je to asi lepší. Liara je rozhodně dospělá osobnost. Milá, moudrá, starající se a zároveň silná (i díky postavení Shadow Brokera). Skvělá opora hlavního hrdiny. Jen mi přišlo malinko otravné, kolikrát jsem musel vztah potvrzovat (na Marsu, Normandii, Citadele, v DLC), přičemž po prožitých událostech si mohla to neustálé nabízení „přátelství“ ušetřit. V hlavních momentech třetího dílu se nicméně osvědčila, pomohla je zdůraznit a poskytla emocionální útěchu Šeprdovi, který (alespoň v mé hře) nevyhnutelně směřoval ke svému hrdinnému i smutnému konci.

Ke kladům hry patří v rámci série asi nejlépe provedená Citadela a vlastně i galaxie celkově, kdy se podíváte na domovské světy všech hlavních civilizací. Třetí díl rovněž dohromady sváže všechna NPC, která jste potkali v minulých dílech, čímž je zdůrazněna úloha Šeprda jakožto hrdiny epického příběhu. Byla radost je potkávat a i s jejich přispěním máte pocit vývoje vašeho snažení i celého děje hry.

Nyní konečně k chybám, kterých není zrovna málo. Většina vedlejších misí je poměrně krátká a naneštěstí je jejich středobodem v drtivé většině boj, který má de facto úplnou podobu FPS. Nejde o můj šálek kávy (žánr) a nedovedu jej tak plně ocenit. Vyloženě jsem se u nich však nenudil, jen mi přece jen ředily jinak intenzivní zážitek ze hry.

Ohrazuji se i proti GUI, kdy se ovládací panely nezvětšují od prehistorického rozlišení 1280x720 a v QHD tak musíte během soubojů obtížně naklikávat malé ikony jednotlivých dovedností. Obdobně mně přišlo jako trochu zbytečný kopanec snížení citlivost na aktivní předměty, která vás nutí nejen šmejdit každým koutem, ale ještě v něm udělat tři sta šedesáti stupňové kolečko. Občas se také objevily chyby v samotných cutscénách, kdy jednotlivé postavy otáčely krkem do nepřirozených poloh, z nichž mě samotného chytala křeč. Rovněž jako zbytečný kopanec beru nepropracovaný deník, který přišel o možnost zobrazit postup v rámci jednotlivých úkolů. Nevím také, co se stalo animátorům, když je občas pohyb Šeprda oproti minulým dílům dosti podivný. Zejména beze zbroje sprintuje jak kačer. Obdobnou animaci jsem btw viděl na videích v Andromedě. Dobytí Citadely a její přesun k Zemi měl být vyřešen animací. Animace samotné mají rozlišení toliko 720p. Rovněž otravný byl rentgen na Normandii, který mě zdržoval, když jsem si chtěl prohlédnout aktuální postup ve War Assets. Dále ME 3 se se zapnutým Originem poměrně pomalu spouští a to logicky nehledě na to, zda máte či nemáte SSD. Ještě to zhoršuje připojování se na EA servery poté, co se dostanete do hlavního menu hry.

Objevilo se i několik dalších bugů. Namátkou se nepřipíší některé body do War Assets při paragon cestě v úkolech Arie (jmenovitě Blue Suns gang). Hra se nicméně alespoň v rámci děje tváří, že jste jejich pomoc získali a těch pár bodů nehraje moc roli. Nakonec vícekrát se mi Šeprd na můstku sekl, když jsem se bavil s Jokerem a EDI. Musel jsem tak loadovat, neb se mohl maximálně otáčet na místě.

Úplně debilní mi pak přišlo použití autosavu po konci hry (od jisté doby není možné, aby hráč sám savoval). Ten vám úspěšně přehraje autosave předchozí a pokud chcete vidět další konce, musíte znova projít úsek od vstupu do Citadely, přes plížení se k Andersonovi a dialog s Illusive Manem a posléze i Catalystem (samozřejmě nejdou odklikat). Překvapilo mě, že EA nenabízely nápravu formou placeného DLC. V základu pak ani nefunguje nakopírování autosavu jinam a jeho následné použití, neb po spuštění hry se save přehraje posledními savy z cloudu Originu. Je tak nutné ještě vypnout synchronizaci. Včera jsem kvůli tomu vážně uvažoval, že za to hře snížím hodnocení.

Třetí Mass Effect je za mě skvělou hrou. Delší dobu jsem bilancoval, kam jej zařadím v rámci svého žebříčku her i top RPG. Nakonec jsem se rozhodl, že nemohu opominout celkovou propracovanost posledního dílu, kdy jsem měl konečně po mnoha letech pocit, že Bioware svou práci neodflákly. Je z toho tedy zasloužené čtvrté místo hned po trojici titánů Planescape: Torment, Witcher 3 a Baldur's Gate 2. Překonat v mých očích první Fallout nebo Vampire: The Masquerade – Bloodlines rozhodně není malá věc. Bioware tedy ještě umí a mají potenciál v budoucnu vyrobit další skvělé RPG. Jen to opravdu nesmí odfláknout. Což se bohužel pod EA stalo jejich každodenním chlebem.

Z konců jsem nakonec zvolil syntézu. Má své problémy, jmenovitě bych trochu očekával, že z jednotlivých Reaperů se stanou tyrani na každé jednotlivé planetě. Nicméně nově vzniklí kyborgové všech civilizací jim snad postupně nabídnou solidní protiváhu. A ten evoluční akcent zmíněného konce mě prostě nemohl neoslovit. Destroy u paragon Šeprda nepřišel moc v úvahu, neb jde přes genocidu Gethů (o EDI nemluvě) a tedy jsem o něm ani neuvažoval. Control pak udělá z Šeprda boha se všemi vyplývajícími nevýhodami. Tedy buď jej jeho ovečky časem překonají a svrhnou nebo je bude muset udržet v poslušnosti silou a rozvíjením vlastní moci na jejich úkor. Což naopak může vést ke galaxii líných budižkničemů, kterým obstarává základní potřeby všemocná AI. Na druhou stranu asi by v control konci nebyl problém, aby Šeprd opětovně vytvořil svůj lidský klon a dal mu své původní lidské vzpomínky. Bral bych za pravděpodobné, že to minimálně zkusí kvůli svému případnému romancovanému protějšku. Nicméně celkově… Šeprd byl v mých očích stvořen k jedinému účelu. Tedy k záchraně galaxie a zastavení ničení Reaperů. Svůj potenciál i život splněným tohoto cíle naplnil a z narativního hlediska je asi nejlepší, aby tím jeho příběh skončil. Že tím zároveň nakopne evoluci celé galaxie je určitě příjemný bonus. Proto tedy syntéza. A třebas z toho časem bude nějaké to „Ascend to transcendence” jako v civkové Alfě Centauri, což koneckonců naznačuje i EDI v roli vypravěče.

Čas hraní btw přes 54 hodin. War Assets něco přes 4,2 tisíce (vzhledem k poloviční galaxy readiness násobte dvěma). A na závěr Jabův útok na Zemi a závěrečné foto. :)

Pro: Skvělá atmosféra, dojemné momenty, NPC, War Assets, bez otravného hackování, propracovaný svět a jeho vývoj

Proti: Přemíra soubojů, bugy, absence popisu postupu v úkolech, občasná nepřívětivost ovládáni atp.

+34
  • PC 75
"S veľkou mocou prichádza veľká zodpovednosť."

Predaje, zisky i fanúšikovská základňa Mass Effect série, boli už pred vydaním tretej časti dôkazom toho, že finále trilógie budú ľudia čakať s veľkými očakávaniami a nepôjde o nič malé. Neviem čo si mysleli vývojári v BioWare alebo či je možné zhadzovať vinu na "zlých kravaťákov z EA", no ME 3 sa rozhodlo zhodiť zo stola takmer všetko, čo prvé dve časti vybudovali. Nechcem teraz tvrdiť, že prvé dve časti boli úžasné a tretí diel patrí do kanalizácie, ale....

"S veľkou epickosťou prichádza veľká patetickosť..."

... a množstvo nelogickostí. Ak hráč považuje Michaela Baya za výborného režiséra a nad postelou má vylepený plagát transformers, nemá byť prečo sklamaný. Veď reaperi sú obrie robotické hnusoby a hráčova úloha je nakopať im nejakým spôsobom zadky - čo viac si priať, že? Lenže ak hráč pasívne nehlce aj s navijákom všetko, čo mu ujovia a tety z BioWare predkladajú, začne si klásť otázky ako napríklad: Ako je možné, že na konci prvej časti sa jedna obrovská flotila nedokázala vyrovnať jednému Reaperovi a poraziť ho? Prečo teda trvá reaperské dobíjanie Zeme tak dlho? Keď si reaperi na konci v Londýne všimli, že ľudia sa snažia dostať k transportačnému lúču doslova do kuchyne citadely, prečo ho jednoducho nevypli? Ak sú reaperi tak megasilní a inteligentní, prečo úplne netakticky napádajú rôzne planéty "po troškách" a svoje vojsko len tak neefektívne roztrúsia po galaxii, že už len pri pomyslení na to musí Napoleon rotovať v hrobe rýchlejšie ako Mass Relay? Prečo nenapadli citadelu oveľa skôr, ak mala pre nich význam a ak vedeli, že tam sú vodcovia rás, ale vzali si ju v štýle "len tak mimochodom" pred koncom hry?
Stačí jedna-dve takéto otázky, aby človek zistil, že tu čosi smrdí. Veď ono je to celé veľmi blbé a 90% vecí je účelovo nelogických a poplatných "že-vraj-príbehu".

S veľkou povrchnosťou prichádzajú lacné emócie.

Zem je napadnutá, všetko vyzerá byť takmer v prdeli. Ideme zachraňovať, čo sa dá. A tancovať v bare, chodiť na gay rande, voziť sa krížom-krážom galaxiou, tak ako keď čas nebol problém. Tomu sa vraví napätie a intenzita konfliktu! No veru, čo spravíme, ak bez ohľadu na to, čo sa snažíme príbehom povedať, používame rovnakú hernú šablónu? No predsa "telefonáty" zo Zeme! Čo na tom, že reaperi sú obrovskí, konvenčne nezničiteľní a Anderson má akurát tak otcovské reči a novú šiltovku, aj tak sa im darí udržiavať na Zemi nejaký odpor. No a samozrejme sú tu hlúpe sny o malom decku, ktoré sa taktiež snažia tlačiť na pílu. Je to úsmevné nielen vo svetle toho, že sa to snaží (dosť lacno) emocionálne vydierať hráča, ale vo svetle toho, koľko ľudí zmasakroval sám Shepard bez výčitiek počas troch dielov, je to aj pomerne pokrytecké. Nehovoriac o tom, že v takto koncipovanej hre to pôsobí ako päsť na oko, nielen pre absenciu nejakej hlbšej pointy. A nezabudnime na to, že Shepard ako správny "do-it-all" si nájde čas nielen na romance, ale i na vtipkovanie. Je pravda, že dialógy Javika s inými postavami, flirtovanie s Tali a podobne dokážu pobaviť. No v kontexte napadnutej Zeme/galaxie a "emotívnych" sníčkov, je ešte viac vidieť celková povrchnosť.

Absencia hlbšej pointy je bohužiaľ jednou z hlavných čŕt tejto hry, minulé diely mali nejaké tie plotholes, ale nikdy to nebol takýto ementál a učelové využívanie postáv. Autori sľúbili, že v trojke sa objaví každý člen družiny z dvojky, čo aj splnili, lenže väčšina z nich nemá nielen priestor, ale ani vierohodné zdôvodnenie, prečo sa tam vôbec objavili. Samozrejme je tu pár postáv, ktoré sa podarilo veľmi dobre implementovať do deja (Mordin, Legion, Jack), prípadne malo ich krátke pôsobenie nejakú logiku (Thane, Grunt), ale zvyšok pôsobí do počtu (Zaeed, Kasumi, Jacob a Miranda priam ako päsť na oko) a ich argumenty na nepridanie sa do tímu, sú absurdné. Už len slová nového člena posádky Jamesa Vegu "Najradšej by som ostal na Zemi, ale viem, že na Normandy budem efektívnejší/užitočnejší." porážajú logikou ktorúkoľvek z tých výhovoriek.

"A prečo tomu vlastne dávaš toľko percent, ak si venoval tak veľký priestor kritike?"

Vo svetle predošlých slov to možno bude pôsobiť ako sarkazmus - ale Mass Effect má aj silné momenty. Neviem či ich autori vôbec vedeli odlíšiť od tých slabých a nejedná sa len o náhody v tejto "sheer epic awesomeness" (toto už je sarkazmus), ale momenty ako Genophage cure a dialógy Eve, Mordina alebo Wrexa, prvé skutočné videnie reaperskej skazy na mesiaci nad Palavenom, Quariansko-gethský konflikt, asarijský chrám na Thessii, v prípade že má hráč so sebou Javika, dialógy niektorých postáv, atmosféra konkrétnych lokácii a v pár momentoch i epickosť Thresher Maw vedeli zaujať i pobaviť. Zároveň ale ME3 obsahuje aj množstvo absurdných zvratov, len aby nejaké zvraty boli: Cerberus dokázal len tak mimochodom napadnúť a ovládnuť citadelu? Miesto najväčšej bezpečnosti? Bez toho, aby si to vlastne niekto všimol, kým nebolo neskoro? Illusive man ako ufňukaný záporák len preto, že môže, len preto, aby tam bol nejaký záporák s xichtom, lebo čo by to bolo za hru, ak by nemala "poriadneho" záporáka. Catalyst ako deus ex machina, ktorej na všetko Shepard poslušne prikyvuje a dovádza "tri farby a dosť" ad absurdum?.

Dávať headshoty je zábava, zbrane sú dostatočne pestré (opäť majú určitu individuálnosť, ktorá v predošlých dieloch a najmä jednotke absentovala), boje s reaperskými jednotkami zábavné (za to boje s jednotkami Cerberus dokážu byť otravné už pri treťom stretnutí), no lokáciam chýba častokrát rasová individualita.

Problém celej hry nespočíva v tom, že by zlyhávala na všetkých frontoch, stále je hrateľná, má svoje svetlé momenty, za ktoré by sa nemusela hanbiť žiadna hra. No nenapadá ma jediná situácia z celej hry, pri ktorej by sa scenáristi nerozhodli ísť tou najjednoduchšou cestou. Veľkohubé prehlásenia o tom, ako budú rozhodnutia naprieč trilógiou tvarovať podobu záverečnej časti a pritom sa celý koniec odvíja od počtu nejakých bodov, sa rovnajú rande naslepo so ženskou, ktorá o sebe tvrdí že je krásna, vtipná a inteligentná, pričom v realite nie je ani jedno z toho, ale vie dobre variť. To má byť útecha?

Pro: momenty, za ktoré by sa nemusela hanbiť žiadna hra, akcia proti reaperom, niektoré postavy a dialógy

Proti: momenty, za ktoré by sa mala hanbiť každá slušná hra, akcia proti Cerberus, množstvo nelogickostí pre účelovosť

+30 +32 −2