Mass Effect

Nepísané pravidlo: ak ste hrali jednu hru od Bioware, tak ste hrali všetky je bez debaty pravdivé a Mass Effect to len potvrdzuje.

V Kotor ste Jedi, Dragon Age ste Grey Warden, tu ste Spektra. Vo všetkých troch hrach vystupujete ako člen nadradenej organizácie, ktorá stoji nad zákonom. Každá z týchto troch hier začína ako lineárne intro v meste tvorené 2-3 mapami s pár questami, ktoré ústia v 3-4 lineárnych bojových lokáciach.

Následne dostanete vlastnú loď (či tábor - v Dragon Age), kde posúvate questy ostatných companionov. Ďalšia kapitola zvykne byť o niečo menej lineárna, kde musíte navštíviť 3-4 rôzne planéty (lokácie) v akomkoľvek poradí a buď zjednotiť (Dragon Age), alebo niečo vyšetriť (Kotor, ME) - v konečnom dôsledku je to aj tak jedno. To či vyšetrujete, alebo zjednocujete nemá na gameplay žiaden vplyv. Je to aj tak o tom že prídete do jednej "friendly" zóny s pár questami, kantínou a obchodom, a pokračujete v 3-4 bojových mapách s cut scénou na konci. Po tejto kapitole už hra väčšinou ide do finále, kde bojová scéna strieda bojovú scénu.

V Kotor ste bude Jedi, alebo Dark Jedi, ME je tato čierno bielosť vyjadrená rovnako: Paragon, Renegade. Na gameplay to znovu nemá žiaden vplyv ci ste zlý alebo dobrý - až na výnimočné situácie že niektoré postavy majú trochu pozmenený dialóg.

Interface je rovnako príšerný ako v Kotor. Všetko je opäť priespôsobené ovládaniu 4 smerovými tlačítkami a myšku v podstate ani nie je treba.

Znovu ako Kotor, na každom kroku truhly s divným obsahom. Koho zaujíma či má muníciu +15% damage voči organickým cieľom alebo robotickým, keď celá hra bola s imunitou a adrenalínom prechádzka ružovým sadom.

Akékoľvek proklamovane dôležité rozhodnutia išli zrejme mimo mňa. Nepostrehol som jediné rozhodnutie tohto typu. To ci som zachránil rachni kráľovnú, alebo ju usmažil bol jediný rozdiel v renegade/paragon bodoch čo som za to dostal s následne jednou odlišnou vetou v dialógu s radou na lodi. Naschvál som kvôli tomu loadol a pozrel obe - skutočné len jedna veta sa líšila.

Pohyb toho autíčka po planéte radšej ani nebudem rozoberať, na ten zážitok veľmi nerád spomínam.

Klady - jednoznačne ambientná atmosféra, zrnitý obraz v pozadí, niektoré grafické lokácie a snáď jeden z najlepších voice actingov spoločne s Vampire the Bloodlines aký som kedy v hre počul.

Mass Effect ma napriek negatívam, ktoré som tu opísal, prekvapivo celkom bavil i keď som sa nemohol zbaviť toho silného pocitu deja-vu na každom kroku.

EDIT: Pridaná diakritika.

Jako fanynka sci-fi jsem si ME nemohla nechat ujít, takže po mediální masáži kolem hry a nadšené recenzi Levelu ME instaluji a jsem připravena na jeden dlouhý výlet do jeho světa. Nadšeně uvítám volbu pohlaví hrdiny, upravím si svou postavu podle gusta, podivím se nad nuzným výběrem specializace a do hry se velmi lehce ponořuji. Propracovaná mimika charakterů a filmový střih hře sluší, dává ji to takový punc exkluzivity, který se snaží zastřít některé nedostatky. Slibný začátek totiž vystřídá zklamání nad krátkostmi a stručností vedlejších misí. Bohužel, ohromující velikost vesmíru je tady nevyužita, takže prohledávání soustav, planetek a zdánlivě opuštěných lodí se mi po několika misích stane stereotypem. Jako vedlejší mise jsem si představovala nějaké osudy nebo příběhy, kterých sci-fi tématika naskýtá dostatek, ne hledání surovin či artefaktů, ke kterým se dozvím jen zlomky informací o jejich určitě zajímavém původu.

Hlavní dějová linie ale zcela strhává a tak na chvílí dává zapomenout na nedostatky vedlejších misí. S nadšením vítám možnost komunikace s posádkou, čili spolubojovníky, která je bohužel často stručná. Zajímavé a pohnuté osudy nabízí každý člen vaší posádky, takže je velmi snadné si k nim vytvořit určitý vztah. Tento prvek hry považuju za velmi důležitý, jelikož hráči usnadní splynout s příběhem, a s oblibou prostřídávám parťáky při plnění misí( i taková jízda výtahem v Citadele nabízí místo pro komentáře). Existuje určitá interakce mezi nimi a každá postava komentuje určité situace po svém. (bohužel, toto se neděje v hlavní dějové linii – dialogy vedlejších postav jsou přednastavené a nabízejí malou variabilitu, což je škoda). Navázání vztahu a sympatií k postavám ve vaší posádce se stávají i velmi snadným manipulativním prostředkem (za předpokladu, že si k nim dokážete vztah navázat), kdy hra dokáže v mnoha momentech hrát na city a nutí hráče udělat i osudová rozhodnutí, na kterých záleží život členů vaší posádky.

S radostí jsem uvítala možnost pročítání si spousty užitečných informací v encyklopedii, která krásně dokresluje tíživou atmosféru celé hry. Jistě, můžete hovořit o klišé, jelikož osud světa je ve vašich rukách, ale komu by se líbilo plnit v tak velkém a pro lidstvo důležitém příběhu vedlejší roli. Tady narážím na inspiraci mnohými sci-fi knižními i filmovými díly, a asi nebude žádná novinka, když zmíním klasiku Fredericka Pohla o Gateway, tedy náhodně objevené technologii po tajemné vyspělé civilizaci, která se poděla neznámo kam.

Mass Effect je jedním ze silných herních zážitků, který bohužel kazí nedodělky ve vedlejší linii, a celková délka (čili krátkost) a linearita (chce se až říct přímočarost) děje.

Space opery jsem vzal na milost až v poslední době (díky pánům Simmonsovi a Asherovi) a Bioware vydalo jen jediné RPGčko, které se mi stále nedaří přejít, což mě vedlo k jistotě že Mass effect konečně dám a ve stylu - do třetice všeho dobrého - jsem se znovu vtělil do Shepparda(ové).

Překousnul jsem věci, které mi dříve tolik vadily. Příběh je vcelku slušná slepenina většiny sci-fi klišé, ba co hůř, nebylo s nimi dobře (rozumněj - chytře/nápaditě) zacházeno. Nebojím se říci, že i většina scifi autorů ze sedmdesátých let by se za takové věci styděla. Další dříve nepřekonatelná překážka byla střelba. Tak špatně pojatou akci jsem už dlouho neviděl, což je zásadní chyba u ukecané third person střílečky. Totální ignorace zásahových zón byla asi to nejzávažnější, když pominu ten kruhově rozptylovací zaměřovač, který jsem se naučil nenávidět už u Return to castle wolfenstein.

Dále mi lezla krkem ona proklamovaná filmovost, kdy se vcelku křečovitě pokoušeli o úchvatné/dechberoucí záběry, které jim většinou nefungovali. K tomu se také váže až příliš mnoho dlouhý, efektních záběrů o ničem, které se nedali přeskočit. Stejné utrpení přinášely i rozhovory, kdy člověk zuřivě bušící do mezerníku pro přeskočení zbytečných či opakovaných keců proklikal někam kam nechtěl. O tom, že celá odpověď byla opsána dvěma slovy, a občas se stalo, že z vaší postavy vypadlo naprosto něco přiblblého, co se nedalo očekávat, nestojí ani mluvit. Pitomoučké rozhovory jsou už dnešním standardem.

Levelovací systém mohl být nejspíše opomenut, alespoň bych si mohl odpustit stud z toho, že jsem nejlepšího a nejdrsnějšího člověka v dějinách musel naučit pořádně střílet. Specielní schopnosti mi pak přišly na jedno brdo a vcelu neužitečné (i když pak Liara na konci byla vcelku účinná).
A do poslední ránu zaměřím na inventorář, u kterého jsem velmi, opravdu velmi trpěl. Určitě bylo možno zplodit něco mnohem lépe ovladatelného myší. Stále sním o starém dobrém přetahování na postavu, ale je mi jasné že s gamepadem se přetahuje dost blbě.

I přesto všechno mě Mass effect docela bavil, i když jsem nesplnil všechny questy do posledního, ani neprolézal všechny planety.

Co se toho týče, ME by mohl posloužit jako příklad generičnosti. Systém = několik planet --> jedna či dvě z nich se dají oskenovat, na jedné z nich přistát --> na ní se zase nachází tři místa - jeden tábor/whatever a dvě anomálie. Tohoto vzoru se to drželo v 95% případů. Brrr. Velmi zábavné také bylo, že tyto výsadkové mise byly snad všechny na planetách s nižší gravitací než je na zemi, což ale rozhodně neospravedlňovalo kaskadérské kousky, které se daly vyvádět s rakví značky Mako.

Systém stylu zabití/průzkum/hacking = zlaťáčky plus xp zavedená snad už v KOTORu mi zde vyčnívala ještě více než obvykle. Kde sakra gethové či nějaká ta zvířena ty prachy nosí?

Jediná mezihra na všechny činnosti - včetně ohledávání artefaktů je vcelku otravná

Společníci vcelku ušli, na poměry bioware lehký nadstandard. Stejně tak ty hlavní příběhové mise (všech šest) byly docela zábavné a konec mě vcelku pobavil.

Teď se sám vcelku divím, že jsem tomu dal tak vysoké hodnocení, když jsem to tak sepsul a klady veškeré žádné.

V době, kdy všichni slintají nad Mass Effect 3 - nebo teda vlastně spíše hází ruka, nohama a věcmi kolem - jsem si dovolil vyzkoušet teprve první díl. O slavné sérii jsem toho mnohé slyšel, ale nemohl jsem si udělat vlastní názor - sci-fi RPGčko mě vážně nelákalo. I přesto jsem se do hry snažil ponořit a to i přes "nezajímavou" první část, kterou jsem podstoupil před dávným časem, jsem svůj boj vyhrál a nakonec mi vesmír Mass Effect učaroval, i když výhrady by tu samozřejmě byly.

Přes hromadu komentářů tohle bude opravdu stručné a jen zmíním body, které mne nadchly, či naopak zklamaly.


Pravděpodobně největším překvapením je motivace k postupu hrou, to se Mass Effectu vážně upřít nedá! Jasně, hra je i tak prezentována, ale i přesto jsem měl pochyby. Pochyby, kterých mě zbavil až fakt, že tohle je parádní sci-fi naháněčka zloducha se vším všudy a motivace k pokračování hře tudíž vůbec nechybí. Něco podobného mi tu vážně dlouho chybělo.

S příběhem musím zároveň vychválit i perfektně napsané a hlavně nadabované herní rasy (postavy), kterých je ve hře opravdu nespočet. Každá je přitom svá a má v příběhu své místo. Tohle je dokonalost, kterých se zase tolik nevidí a určitě za tohle patří palec ... teda dva palce nahoru! Zároveň jsem byl zvědav na herní rozhodnutí, které jsem čekal na každém rohu a i když jich není tolik, těch několik jsem opravdu dlouze zvažoval.

O čem se u mě dají vést dlouhé spory jsou zbraně a vybavení. Tak velká hra jako je Mass Effect by si určitě zasloužila větší pozornost! Zpočátku žádná z obsažených future zbraní nemám prakticky nic, co bych od nic očekával. Mají hrozný rozptyl, kopou a mají neomezenou munici , wtf? Nikdy jsem nepoznal rozdíl mezi tím, když jsem si vylepšoval určitou třídu, zbraně se mi zdáli vždy naprosto stejné. Jasně, postupem hrou se zbraně zlepšují a v závěru už to jsou hotové mašinky na smrt, ale celkově na mě výbava působí rozporuplně! To jsem ani nezmínil hi-tech věcičky - hrál jsem za vojáka, takže je to pochopitelné!

Stejně rozporuplně na mě působí živost světa / planet. Chápu, že na světě zmítaném boji se to nebude hemžit bujarým životem a hromadou postav. Ale na takové Citadele, což je místo, na kterém se vyskutují všechny myslitelné rasy z univerza, tam bych čekal trochu více živo, alespoň po designerské části. Světy tak působí dosti plytkým způsobem, což mi na zážitku dvakrát nepřispívalo.

Ze všeho nejzvláštnější je asi level design všech lokací. Nic tak nuceného jsem už opravdu dlouho neviděl a to vůběc se už nebudu zmiňovat o vozítku Mako, které ... Mno, však víte! Osobně mi koridorovky nevadí, ale u tak rozlehlého světa bych očekával trošku více ... svobody!

Mazání medu kolem huby jde u téhle hry strašně jednoduše. Nedostatky tady přeci jen převyšují kvality, které jsem už dlouho neviděl. Vesmír Mass Effect je tak pro mě ukázkou skvělého námětu, mistrně vymyšlených ras / postav a hlavně dokáže motivovat ke zpětnému hraní se zajímavým příběhem i na podruhé. Výše zmíněná negativa jsou zklamáním a to by tak výsostná hra, která byla (je) vychvalována do nebes, určitě mít neměla!

po absolutních hodnocení z X-Box verze jsem byl celý natěšený na slavný Mass Effect. První hodiny hraní mě dostaly, spousta rozhovorů, akce, famózní atmosféra a příběh byl nastartován opravdu výborně. Jenže hned po citadele začínají problémy. Dostal jsem do ruky velení Normandy a možnost letět na jakoukoliv planetu (tolik opěvovaná svoboda u X-Box recenzí) se stala extrémně nudnou po druhém extrémně dlouhém loadingu.

Vlastně, pokud by tu tahle možnost nebyla, nebo spíš jako v KOtORovi by tu byla jen možnost létat na hlavní příběhové planety, hře by to jenom prospělo. Takhle tu máme hafo genericky stejných planet, kde je cílem najít nějaký vrak/minerál/budovu/ a všecko kolem vystřílet. Originalita na bodě mrazu... brrr. Vlastně, plnit jakoukoliv vedlejší misi nezískanou v rámci hlavní příběhové kampaně je totální nuda. Kdyby se systém hry držel tomu KOtORovskému, odpadly by stížnosti na stereotypnost úkolů, takhle tu máme pár kvalitních příběhových vedlejšáků a milion nudných generických \"shoot\'em up\" misí.

Systém rozhovorů se povedl, je intuitivní a nijak nenarušuje chod hry. Škoda že samostatné větvení dialogů nesahá předchozím hrám od Bioware ani po kotníky, pač v rozhovoru máte vždy na výběr jen kladnou, neutrální a zápornou odpověď a dle schopností také přemlouvání a zastrašování. Každopádně většina rozhovorů má předem dané schéma, od kterého nelze odbočit a výsledkem jsou jen nic neříkající kladné a záporné body (opět, v KotORovi měly mnohem větší dopad na hru). Výjimky se ale nejsou a rozhodně potěší.

Akce je zvládnutá celkem dobře, ač systém v kotorovi poskytoval větší rozmanitost v boji, u ME je většina taktického myšlení ta tam, ale zábavné jsou neustále. Tedy pokud se odhlédne od faktu, že jsou většinou primitivně jednoduché (až na jeden konkrétní souboj) a parťáci jsou jen figurky, o které se často zakopává. Lepší interface pro jejich ovládání se širší škálou příkazů by bodl. Také fakt, že cíl pohybu, krytí, či útoku je vždy určen středem obrazovky a ne kurzorem, v podstatě pohřbil celý systém kooperace.

Mako je fajn věc, nic převratného, bylo už třeba ve FF7, ale dá se s ním užít... a kdyby umělo vertikálně mířit i z oddáleného pohledu, mohlo to být o třídu lepší (takhle se musí většinou zastavit, nebo alespoň zpomalit, přepnout pohled a pak střílet).

Výběr povolání, větvení schopností a systém zkušeností je... ehm, stojí za houby. Je tak jednoduchý a v podstatě se týká jen zbraní a brnění. Je dělán tak, aby ho pochopilo snad i šestileté dítě.

Příběh a prezentace je jedním slovem geniální. Na pana Kojimu sice v Bioware nemají, ale na poli PC her nemá ME obdoby. Stylizace, postavy, technika, videosekvence i rozhovory nemají chybu. Hra za mužského odpadlíka skýtá mnoho perfektních hlášek a situací a za \"hodnou ženu\" zase setsakramensky připomene hlavní postavu knih Davida Webera: Honor Haringtonová.

Ještě něco k posádce Normandy. Hlavní šestice postav se vážně nepovedla. Ashley a hlavně Wrex mají zajímavé poznámky, ostatní jsou ale silně stereotipní a k tomu i klišoidní. Většina posádky Normandy má jen pár příhod k vyprávění, které odhalí již na začátku hry a s kterýma vás budou strašit až do úplného konce.

Ostatně propracovanost zdejšího univerza má celkem blízko právě \"Honorverse\", zejména snaha o co nejreálnější nastínění faktů. Jinak ale příběh a vše kolem je vykrádačka mnoha dalších sci-fi, od Star-Wars až třeba pro Battlestar Galacticu.

Technické zpracování je... no je to UE3.0 původně optimalizovaný pro X-Box 360. Takže postavy jsou dokonalé, prostředí chudé, ale pěkné, náročnost průměrná. Ale optimalizace je příšerná. Hra se mi až napočtvrté spustila správně (nejdřív bez menu, pak u úvodní sekvence byl pohled jen na Mars /asi easter egg :-)/, pak jsem neměl vidět hlavní postavu)..., také špatná správa paměti nepotěší (po delším hraní nehratelné) atp.

Právě paměť je podle mě kritický nedostatek. Po dejme tomu 2 hodinách je zahlcena tak, že se každou chvíli objeví nápis loading a trvá v extrémních případech i 2 minuty a třeba 3x za sebou. By mě zajímalo, co se načítá, jelikož disk není aktivní a CPU se v tu chvíli fláká jak může a z mých 3GB je využit jen zlomek místa... Takže chyba v enginu. Vlastně i nudné načítání ve výtahu by tu neměli být, cesta je ok (člověk si pokecá i se dozví aktuální info z rádia), ale ten loading... Nejkritičtější je právě na Normandy, malá loďka s největší koncentrací načítacích míst ve hře.

Jinak odstavec se stížnostmi s pamětí nemusí platit na každou sestavu a možná jej odstraní patch (až jej cd projekt vydá, EDIT: tak nic neopravil).