Tenhle komentář bude trochu jiný než je u mě zvykem. Je to spíš vyjádření mých zážitku a nadšení ze hry, než jako recenze.
Assassins Creed 2 přímo navazuje na příběh z jedničky. Tedy na příběh z budoucnosti. Dostáváte se pryč ze spáru Templářů a s pomocí slečny Stillmanové utíkáte pryč. Schováte se ve skladišti, kde dále spolu se Stillmanovou a jejími známými pokračujete v analýze paměti. Tentokrát se vtělujete do kůže Ezia Auditore a když autoři říkali, že uvidíte celý jeho život od začátku, mysleli to skoro doslova. Nejdříve shlédnete narození malého Ezia a náhle hra střihne do doby o pár let později, kdy už je z miminka docela oprsklý mladík z bohatší rodiny. Moc se mi líbilo, že zpočátku nejste ani assassin, teda jste de facto bez výbavy. Jakmile ale zajmou a zabijí Eziova otce, začne jít do tuhého. Ezio touží po pomstě a touto cestou se dostává k zabijácké výbavě a své rodinné historii...
Dvojka je špičková hra ve všech ohledech. Jednak graficky (i když mi přišla přeci jenom lehce slabší než jednička v tomto ohledu), jednak hratelnostně, a hlavně po stránce atmosféry a příběhu. V tomto AC 2 exceluje. Je toho tolik co říct, že ani nevím čím začit. Radši neřeknu nic, protože jste to stejně všichni hráli. A kdo ne, je lepší si přečíst profi recenzi, kde je to všechno krásně shrnuté. Něco málo ale přeci jen řeknu, obzvlášť moje zážitky. Dvojka není, na rozdíl od jejího předchůdce, vůbec stereotypní. Za celou dobu jsem se opravdu špičkově bavil a konec jsem si užíval stejně jako začátek. Tenhle pocit ve mně vyvolává jen hrstka vyvolených a možná bych je spočítal na prstech jedné ruky.
Ve hře máte opravdu hromadu možností. Hlavní mise plníte po vzoru GTAček. Tedy doběhnete k písmenu a spustí se animace a hned po ní následuje mise. Samotné hlavní mise jsou pouze polovinou herní doby. Po prvních pár hodinách hraní dostanete vlastní sídlo rodiny Auditore, které můžete za peníze vylepšovat. Sice mi to přišlo možná trochu zbytečné, ale každopádně to oživuje hraní. Ze všeho nejvíce se mi ale líbilo sbírání všemožných střípku do mysteriózní skládačky celého příběhu.
Samotné hopsání a boj jsou téměř stejné jako v AC 1. Jen je na výběr z více zbraní. Dále je tu minihra ala hledání pokladů. Je to něco jako praporky v jedničce, akorát jsou teď označeny na mapě. Graficky hra vypadala asi tak jako jednička, možná místy o trochu hůře. Design měst je ale stále velmi povedený. Podíváte se do rodné Florencie, Toskánska, Benátek a na závěr na chviličku do Říma. Města jsou hodně dobře udělaná a každé má trochu jinou atmosféru.
Verdikt: Assassins Creed 2 pro mě byl absolutním překvapením a zařadil se mezi mé nejoblíbenější hry. Geniální děj, tajemná atmosféra a skvělá hratelnost. Za mě 96%
Assassins Creed 2 přímo navazuje na příběh z jedničky. Tedy na příběh z budoucnosti. Dostáváte se pryč ze spáru Templářů a s pomocí slečny Stillmanové utíkáte pryč. Schováte se ve skladišti, kde dále spolu se Stillmanovou a jejími známými pokračujete v analýze paměti. Tentokrát se vtělujete do kůže Ezia Auditore a když autoři říkali, že uvidíte celý jeho život od začátku, mysleli to skoro doslova. Nejdříve shlédnete narození malého Ezia a náhle hra střihne do doby o pár let později, kdy už je z miminka docela oprsklý mladík z bohatší rodiny. Moc se mi líbilo, že zpočátku nejste ani assassin, teda jste de facto bez výbavy. Jakmile ale zajmou a zabijí Eziova otce, začne jít do tuhého. Ezio touží po pomstě a touto cestou se dostává k zabijácké výbavě a své rodinné historii...
Dvojka je špičková hra ve všech ohledech. Jednak graficky (i když mi přišla přeci jenom lehce slabší než jednička v tomto ohledu), jednak hratelnostně, a hlavně po stránce atmosféry a příběhu. V tomto AC 2 exceluje. Je toho tolik co říct, že ani nevím čím začit. Radši neřeknu nic, protože jste to stejně všichni hráli. A kdo ne, je lepší si přečíst profi recenzi, kde je to všechno krásně shrnuté. Něco málo ale přeci jen řeknu, obzvlášť moje zážitky. Dvojka není, na rozdíl od jejího předchůdce, vůbec stereotypní. Za celou dobu jsem se opravdu špičkově bavil a konec jsem si užíval stejně jako začátek. Tenhle pocit ve mně vyvolává jen hrstka vyvolených a možná bych je spočítal na prstech jedné ruky.
Ve hře máte opravdu hromadu možností. Hlavní mise plníte po vzoru GTAček. Tedy doběhnete k písmenu a spustí se animace a hned po ní následuje mise. Samotné hlavní mise jsou pouze polovinou herní doby. Po prvních pár hodinách hraní dostanete vlastní sídlo rodiny Auditore, které můžete za peníze vylepšovat. Sice mi to přišlo možná trochu zbytečné, ale každopádně to oživuje hraní. Ze všeho nejvíce se mi ale líbilo sbírání všemožných střípku do mysteriózní skládačky celého příběhu.
Samotné hopsání a boj jsou téměř stejné jako v AC 1. Jen je na výběr z více zbraní. Dále je tu minihra ala hledání pokladů. Je to něco jako praporky v jedničce, akorát jsou teď označeny na mapě. Graficky hra vypadala asi tak jako jednička, možná místy o trochu hůře. Design měst je ale stále velmi povedený. Podíváte se do rodné Florencie, Toskánska, Benátek a na závěr na chviličku do Říma. Města jsou hodně dobře udělaná a každé má trochu jinou atmosféru.
Verdikt: Assassins Creed 2 pro mě byl absolutním překvapením a zařadil se mezi mé nejoblíbenější hry. Geniální děj, tajemná atmosféra a skvělá hratelnost. Za mě 96%
Pro: příběh a atmosféra, tajemno, skládání střípku příběhu, design měst, souboje, nakupovaní, Altairova zbroj, kodex, pamětihodný závěr (a pro mě jeden z nejlepších vůbec), nádherná hudba
Proti: DRM