Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

« Novější Starší »

Bully

  • PC 70
Her ze školního prostředí moc není. Alespoň těch západních ne. Krom Life Is Strange (který je však žánrově úplně někde jinde) jsem žádnou takovou nehrál, i když jsem si v mládí podobnou hru mnohokrát přál. Kdo by nechtěl narvat otravného šprta do skříně, políbit nejhezčí holku na škole nebo vymlátit duši z agresivního šikanujícího zmetka? Tohle všechno hráč může v kůži Jimmyho Hopkinse zažít a ze začátku je to opravdu zábava...

Zatímco v první kapitole (z celkových 5) se hráč potlouká po skromných pozemcích Bullworth Academy, později se podívá i do přilehlého městečka. Jimmy kromě svého věrného prkna, kola či v pozdější fázi například skútru, nemá k dispozici moc dopravních prostředků a většinou se po mapě pohybuje pěšky. Ačkoli šikovně celá mapa není příliš velká, i tak mi některé oblasti přišly poněkud zbytečné - zejména poslední dvě odemknutelné části města - jakési ghetto a industriální čtvrť. V téhle fázi už bylo vidět, že tvůrcům dochází dech - a to jak po stránce (opakujících se) misí, tak především příběhově, kde se zacházelo do čím dál větších extrémů a až příliš se hra odkláněla od svého základního tématu - školy.

Co se herní náplně týče, ta je pestrá. Především ze začátku jsem nevěděl kam dřív skočit, užíval si jednotlivé předměty (formou různých miniher) a různorodé mise. Čím déle jsem ale Bully hrál, tím více jsem si všímal, jak jsou jednotlivé mise krátké a primitivní, což se mi ke konci začalo už dost zajídat. Celá hra je vlastně snůška všemožných miniher. Krom klasických lehčích i těžších QTE sekvencí jsem si vyzkoušel počítání jednoduchých matematických příkladů, přiřazování států na slepé mapě či skládání anglických slovíček z omezeného počtu písmenek (což mi dělalo jako non-native speakerovi asi největší problém).

Jakmile hráč splní všechny předměty, které se v pravidelných intervalech spouští v herním čase ráno a odpoledne, tak se může plně a nerušeně soustředit na hlavní příběhovou linku. V tenhle moment jsem ale zjistil, že na celé mapě krom nějakého závodění a obligátního sbírání collectibles není moc co dělat. A to, co se zpočátku jevilo jako rozmanitá náplň, se začalo jednoduše neustále opakovat.

Bully je ale každopádně klasická Rockstar hra. Má přesně ty samé chyby jako všechny rockstáří hry předchozí generace - od absence checkpointů v misích, přes stupidní příběh, slabší grafickou prezentaci, hojné časově omezené mise až po jejich jednoduchý design. Pořád je to ale dost chytlavý titul, kde se člověk solidně vyblbne, jen musí přistoupit na jisté kompromisy a nehledat v tom nějakou hloubku.

Do případné dvojky bych si určitě dokázal představit mnohonásobně rozmanitější možnosti socializace mezi spolužáky (než jen kytka a pusa či naopak jedno tlačítko pro šikanu) s tím, že by si třeba postavy i pamatovaly hráčovo chování. Co se příběhu týče, tak určitě i větší focus na jednotlivé charaktery a jejich problémy. O nějaká vážná témata si tohle zasazení vyloženě říká. Se současným perfekcionismem, který Rockstar předvádí, by to mohla být skutečná pecka. Škoda, že toho se kvůli finančně nepříliš úspěšné jedničce a současné hyperkorektní době už asi nikdy nedočkáme.

Pro: zpočátku hratelnost a rozmanitost, nepříliš velká mapa, kvalitní animace, humor, bez výraznějších bugů

Proti: v pozdější fázi stereotypní, příběh moc netáhne a ani negraduje, až moc postavené na stále se opakujících minihrách, nevýrazná hudba

+19

The Invisible Hours

  • PC 85
Naprosto neznámá hra a přitom úžasné překvápko s jednoduchým, avšak vlastně naprosto skvělým dosud neviděným konceptem jako dělaným pro VR. The Invisible Hours není hra v pravém smyslu, ale ani klasický interaktivní film s fixní kamerou a volbami. Celé to je vlastně jedno komplexní "divadelní" představení, natvrdo naskriptovaná sekvence, kde hráč figuruje pouze v roli pozorovatele. A pokud nepočítám čtení těch několika dopisů a novinových výstřižků poházených po celé lokaci, žádné jiné interaktivní prvky hratelnosti The Invisible Hours nenabízí. Kdo chce hrát hru, tak raději ruce pryč.

Proč ale stojí The Invisible Hours za to, je určitě onen zmiňovaný koncept a na to, že se jedná o první titul svého druhu, je překvapivě dotažen do velmi atraktivní a kvalitní podoby. Celá hra se odehrává na soukromém ostrůvku, který tvoří malý pozemek a obytná vila. Graficky to i přes svá omezení nevypadá vůbec špatně, má to styl i atmošku, rozpohybované je to též skvěle, ale hlavně - je to parádně napsané a nadabované. V tomhle ohledu (myšlen writing) si The Invisible Hours vytírá podlahu i s většinovou současnou tříáčkovou produkcí.

I když jsem vlastně nehrál a ani o ničem nerozhodoval, stejně mě pozorování celého příběhu neskutečně bavilo a s každou kapitolou (celkem 4) jsem chtěl vědět víc a víc. Každou scénu trvající v reálném čase od 10 do 20 minut určitě nelze pobrat naráz a řadu twistů a podzápletek hráč na první dobrou neodhalí. Užitečná je tedy funkce převíjení času, díky které může hráč sledovat celou scénu z různých úhlů a být na více místech naráz. Hlavní zábava tkví ve spojování si souvislostí a skládaní střípku tím, jak hráč sleduje jednotlivé postavy, jejich chování a interakce mezi sebou. A jsou to vskutku bohaté a komplexní sekvence s mnoha většími i menšími detaily. Díky tomu hra i přes místy pomalejší tempo a nijakou "hratelnou" náplň nedokáže nudit.

Atmosférou to připomíná staré detektivky a díky zasazení a mírné stylizaci jsem si také jsem vzpomněl na adventure kousky jako Sinking Island či Syberia, byť to bude spíš jen můj osobní dojem. Ve skutečnosti je to dostatečně odlišné. Z čeho může plynout zklamání je ovšem závěr, který jednak využívá deus ex machina, což mi osobně žíly zas až tak netrhalo. Co mi ale vadilo byl nedotažený konec, jenž sice po stránce scénáře dopointovaný je, ale technicky končí poněkud useknutě. Alespoň krátkou zakončující cutscénu by si to určitě zasloužilo. Hra obsahuje i jakýsi skrytý ending, ale k němu se stejně většina hráčů nedostane vzhledem k poměrně složitému způsobu, jak ho aktivovat.

Jinak ale za mě dobrý. Fandům interaktivních kousků a walking simulatorů můžu jednoznačně doporučit. A sám bych určitě nepohrdnul i případnými dalšími tituly podobného ražení. Možností a témat by bylo nepřeberné množství.

Pro: koncept, komplexní příběh a napínavé dialogy, kvalitní dabing, vizuální zpracování - animace i grafika jako taková

Proti: nedotažený konec, pro někoho asi i deus ex machina pointa

+15

ABZU

  • PC 90
Journey byl titul, který mě svého času ohromil. A to nejen překrásným audiovizuálem, ale taky duchovně-fantastickým příběhem, který do her přinesl zase trochu něco nového. Abzu jde už od prvních chvil viditelně ve šlépějích svého předchůdce, ale přesto přináší zase trochu odlišný zážitek.

Je to především dechberoucí podmořský svět, který mě ohromil hned v prvních minutách. A samozřejmě také hudební magie Austina Wintoryho. S držkou dokořan jsem byl donucen vstát z gauče, vohulit volume doprava, čapnout židlu a dřepnout si 2 metry před obrazovku. A takhle to vydržet až do konce. A stálo to za to.

Vypadá to fakt skvěle. Na screenech to paradoxně není vidět, ale v pohybu, na velké obrazovce a s kvalitním ozvučením je to jedná velká vícesmyslová kochačka. Po obrazovce se míhají stovky rybek, do toho se vlní řasy, poletují bublinky, Až jsem se načápnul, že vlastně jen tak bezcílně plávu a plávu a jediným mým cílem je čumenda po okolí...

Dávkování klidných a intenzivních pasáží je podobné tomu z Journey - snad až na poslední třetinu hry, kde se mi zdálo, že hra trochu zbytečně zpomalila. Také jsem si v téhle fázi čím dál tím více všímal opakujících se herních mechanismů, což je při 2,5hodinové délce trochu škoda. Ale o tom Abzu není. Abzu je o zážitku. O vizuálu. O hudbě. O celkové umělecké stránce. Velice tu záleží, jak tohle cílový hráč vnímá a hlavně, jestli tohle od Abzu čeká a chce. Pokud chce hrát hru, tak ano, je tu nějaká explorace, nějaké náznaky hádanek, dokonce i nějaké collectibles, ale to vše je především podřízeno uměleckému zážitku ždímajícímu emoce. A že mi v některých dechberoucích momentech v kombinaci s velmi krásnou a intenzivní hudbou vhrkly až slzy do očí (velryby jednoznačně).

A že tu není příběh? Hah, tady toho (a kvalitního) příběhu je naopak tolik jako málokde. Jenže podobně jako v Journey je velmi nejasný a řada věcí je hráči podávána nepřímo, v náznacích. A v tom je to kouzlo. Každý si jeho význam může interpretovat po svém (a že si ho někteří skutečně interpretují po svém) a co je důležité, že hráči, pokud nad ním alespoň trochu přemýšlí, v hlavě zůstane. Osobně mě tahle míra abstrakce bavila, stejně jako celková mysteriozní atmosféra, která celou zápletku zahaluje.

Nebudu skrývat nadšení. Abzu jsem si užil a ačkoli Journey v mých očích nepřekonal, vidím v něm rovnocenného duchovního nástupce. A hlavně - je to titul, který mi připomněl, proč vlastně rád hraju hry.

Pro: celkový umělecký dojem - příběh, hudba, vizuál; pocit z pohybu a reakce prostředí na hráče

Proti: někomu by snad mohlo vadit, že se to vlastně moc nehraje

+23

Far Cry 3: Blood Dragon

  • PC 60
Když jsem se před lety do Blood Dragon pustil okamžitě po dohrání Far Cry 3, tak jsem se s tímhle DLC po první misi seknul. Je to nemlich to samé - úplně klasický Ubisofťácký reskin. Poslední měsíce jsem ale dohnal řadu 80's filmů a možná i díky moderní retro tvorbě jsem se zamiloval do synthwave hudby. Dlouho jsem žádné Far Cry nehrál a tak jsem si řekl, že bych mohl dát Blood Dragon druhou šanci.

Po dohrání ale musím konstatovat, že tohle DLC bylo takové... zbytečné. Až jsem si říkal, že kdyby tvůrci zůstali u vtipného "aprílovského" traileru, vůbec nic by se nestalo. Že je Blood Dragon přeskinovaná rychlokvaška je cítit z každého momentu a trochu mě mrzelo, že tím nejvtipnějším na celé hře je paradoxně její mnohými zmiňovaný tutoriál. Celá hra jakási parodie na osmdesátková filmová béčka a popkulturu. Čekal jsem ale asi trochu víc - víc toho humoru, víc odkazů. Ta hrstka osmi nepříliš nápaditých misí zabere zhruba 2-3 hodinky hraní a zbytek hry je jen nenápaditá openworld vata (lovení zvířat si tu naštěstí tvůrci odpustili). Core gameplay je chytlavý, ale celá hra je natolik osekaná a arkádová, že jsem z toho neměl kdovíjaký hlubší požitek. Ve výsledku by nejspíš hře prospělo, kdyby z toho udělali lineární střílečku.

A i to prostředí se velmi rychle okouká. Ostrov je ještě nudnější a generičtější jak ty ve FC3. Naštěstí není příliš velký a aktivit tam není zas tak moc, aby to začalo nudit. S interiéry je to podobné. Stále ty samé assety dokola bez nějakých zapamatováníhodných momentů. Ono i to, že je celá hra ponořená do neonového oparu či jak to nazvat je sice na první pohled originální, ale rychle to začne spíš nudit, protože všechno vypadá tak nějak stejně a není pořádně nic vidět.

Gunplay je ze začátku takový podivně tuhý a nepřátele jsou strašní bullet sponges, ale jakmile hráč vylepší zbraně - zejména jakmile dostane laserový upgrade na útočnou pušku, začne to být konečně zábava. Narozdíl od FC3 je zde levelování automatické a za každou další úroveň (1-30) dostane hráč fixně danou odměnu - od navýšení zdraví až po nové schopnosti.

A to by bylo tak nějak všechno. Hra toho moc nenabízí. Pár hodin pohodového střílení, béčkový příběh, troška humoru a hlavně obligátní dobývání pevností a sbírání collectibles. Je to docela stylové a hlavní mise mají fajnový hudební podkres. Základ slušný, nicméně nemůžu se zbavit pocitu, že to mohlo být s trochou tvůrčí snahy sakra zábavnější a osobitější.

Pro: parodie na 80. léta, hudba, humor, komiksové animace, F

Proti: pouhopouhý reskin, brzy stereotypní, obsahově, co se openworld prvků týče, poněkud prázdné

+18

God of War

  • PS4 80
Původní God of War jsem nehrál. Nejsem moc příznivec tradičních obtížných rubaček z dob PS2 a vzhledem k tomu, že je nový GoW částečný reboot, tak jsem se pustil rovnou do něj. Během hraní jsem zpozoroval pár odkazů na předchozí dění, ale nic, u čeho bych vyloženě tápal nebo měl pocit, že by mi chybí něco k pochopení souvislostí. Vzhledem k tomu, že Kratos začíná v tomto díle nanovo, v novém prostředí a s novými protivníky, není znalost předchozího dění potřeba a novému hráči tak nějak stačí fakt, že je Kratos bůh s "problematickou minulostí."

Na co jsem se těšil určitě nejvíc byl příběh. Rodinné drama otce a syna, kteří zpočátku nenalézají společné slovo, ale postupně se spolu učí komunikovat je určitě atraktivní nápad. Nicméně jeho provedení se mi zdálo tak nějak na půli cesty. Asi jsem prostě čekal víc. Víc toho dramatu, víc nezapomenutelných momentů a větší emoční dopad. Ale nenechte se mýlit. Na poměry akčních rubaček to má určitě nadprůměrný příběh a především jeho filmové podání, jakoby ruční kamera a detailní animace - od pohybu až k mimice - to vše je na špičkové úrovni. Nehledě na parádní dabing s hromadou doplňkových dialogů, které při svém putování hlavní postavy mezi sebou pronáší.

Vizuálně je hra opravdu krásná a putování Midgardem či dalšími světy určitě jen tak neomrzí. Prostředí jsou zprvu hodně rozmanitá, v pozdější fázi již trochu monotónní a trochu mě mrzelo, že mě hra neustále žene někam do podzemí a do různých pevností. Ale opět, nenechte se mýlit. Tvůrci celý herní svět zpracovali skutečně poctivě a každá i ta nejschovanější jeskyně je čistá, detailní ruční práce stvořená především za účelem potěšit oko hráčovo. Ale když ono je to venku tak boží...

Designově je to takový semi-openworld kladoucí důraz jak na příběh, tak na backtracking s postupným odemykáním lokací a sbírání collectibles. Hlavně ta poslední dvě zmiňovaná sprostá slova osobně bytostně nesnáším a většinou mi dokáží hru řádně zprotivit. Tady jsou ale všechny tyhle věci udělány přesně tak, jak si představuju, že se mají správně dělat. Veškeré nepovinné collectibles mají svůj účel. V každé truhle se skrývá užitečný upgrade a aby se k němu hráč dostal, musí vyřešit - tu jednodušší, tu složitější - hádanku, každá uzavřená trhlina skrývá poměrně náročný zápas, za který hráč dostane užitečné věci pro crafting, každý nalezený runový nápis zase obsahuje nějaký ten zajímavý příběh do deníku (často i během cestování dále rozpitvaný skrze rozhovory Krata a Atrea) a nic tam není jen proto, aby se to bezmyšlenkovitě sbíralo. A hlavně, není tam toho tolik, aby to stihlo hráče otrávit. A stejně to funguje i s vedlejšími questy, kterých je nějakých 15 a každý má svůj příběh a svou specifickou originální lokaci. Tenhle přístup ke kvalitě (nad kvantitou) je fajn a rád bych ho viděl jako standard. S radostí jsem to vysbíral úplně všechno krom Niflheimu, jehož jakési rogue-like grindovací pojetí s měnícím se časově omezeným bludištěm mi nesedlo.

Kapitola sama o sobě je soubojový systém. Hands down, dost možná jsem nehrál hru se zábavnějším, komplexnějším a přesto tak přístupným soubojákem. Ze začátku jsem dostával těžce na prdel (ani na normal není hra zrovna jednoduchá), postupně se ale učil nová a nová komba a nakonec jsem ještě před závěrem příběhové linky pokořil všech 8 valkýr i s tou jejich čubčí královnou v čele (ta mi bez legendárního brnění zabrala více jak 3 hodiny, snad 30 pokusů a hromadu nadávek, slz, krve a potu). Za mě dost možná nejtěžší bossfight, který jsem zmáknul a nevzdal - naštěstí volitelný.

Přesto, něco mi tu chybělo. God of War je opravdu "jen" špičkově provedená rubačka. Nemělo to hluchá místa, příběhově to táhne a gameplayem mě to bavilo konstatně po celých cca 40 hodin. Ale ať jsem dělal, co jsem dělal, nedokázal jsem se do toho úplně vyloženě ponořit a příběh, ač pěkný, mě nakonec nechal spíše chladným.

Pro: hratelnost, užitečný Atreus a jeho AI, nadprůměrný příběh i když s trochu nevyváženým tempem, kvalitně napsané dialogy a parádní dabing, krásný vizuál a i ve 4k to běží skvěle, práce s kamerou v cutscénách, i na normal solidní a férová výzva, Freya, OST

Proti: Niflheim, výkyv v Atreově chování v poslední třetině hry, málo rozmanité šplhání, emocionálně se mě to příliš nedotklo

+17

What Never Was

  • PC 80
Pohodová krátká 3D adventurka, která zabere tak půl hodiny. Hráč se vydává na průzkum podkroví, které krom nějakých starých knih a zaprášených artefaktů z dalekých cest již zesnulého příbuzného skrývá i nějaké to tajemství. Hra složená z průzkumu prostředí, několika puzzlů a zajímavého námětu, podpořena profesionálním (tedy snad až na ten výhled z okna) grafickým ztvárněním a kvalitním dabingem. Jako bezplatná jednohubka prakticky od jednoho člověka hodně fajn, dal bych si klidně i komerční nášup.

Pro: příběh, grafické ztvárnění, kvalitní dabing, vyvážená obtížnost, je to free

Proti: krátké, výhled z okna

+11

Outcast - Second Contact

  • PC 80
Na rozdíl od Paula to řeknu hned na úvod: jsem rád, že tenhle remake vznikl. A to hlavně proto, že by mě Outcast jinak úplně minul. Voxelová grafika je sice zajímavá raritka, ale dneska už vypadá natolik hnusně, že moderního hráče jen těžko zaujme. Proto remake vítám a jsem rád, že jsem si takto mohl doplnit hráčské vzdělání. Vezměme to ale postupně.

To, co se ze začátku jeví jako RPG, se nakonec ukáže spíše jako akční adventura. Určitý progress tam sice cítit je, ale to, jakým způsobem hráč postupuje herním světem či v jakém pořadí se do jednotlivých oblastí vydá, je čistě na něm. Všechny lokace jsou příjemně odlišné a když už mě jedna začala pomalu unavovat, byl konec a pustil jsem se na další. Paradoxně jako ta nejhorší se mi jevila hned ta úplně první. Shamazaar je region inspirovaný stupňovitými rýžovými poli typickými pro asijské země. Na oko super, ale velmi brzy hráč poznává, že je hra co do ovladatelnosti postavy hodně krkolomná a to neustále drápání se po jednotlivých stupních brzy unaví (hezky jsem si připomněl zdolávání hor ve Skyrimu). Zároveň je to lokace v celé hře nejroztahanější. Zbylé regiony jsou naopak dost malé, což jsem především v pozdějších fázích hry už určitě uvítal.

Postupně jsem tedy navštívil bažinatý Okasankaar (který byl boží jak po stránce hratelnosti, tak graficky), džunglovitý Okaar (vizuálně krásný, hádanky na na pěst a nejvíc je tu vidět zastaralý design) a lávou a popelem pokrytý Montazaar (vizuálně ok a svižná lokace). Nesmím zapomenout na pouštní město Okriana v regionu Talanzaar, které funguje jako sídlo hlavního záporáka a také jako centrální hub s obchodníky a questy směřujícími hráče skrze daoky (nebo chaapa´ai chcete-li) do ostatních regionů.

Všechny lokace jsou po stránce vizuální zremakovány parádně, byť že je to jinak 1:1 předělávka, tak jsem odpozoroval jisté přežitky v designu. Povrch je málo členitý, je tu minimum cut-scén, munice a loot často narvaný do okrajů místností jak v Doomu mě drtil, design lokací je často čistě účelný pro puzzly a rozhodně to ne vždycky působí jako uvěřitelný svět - např. některé do určité doby uzavřené lokace kvádrovitě ohraničené kolem dokola horami. S tím se ale dalo počítat. Co mě ovšem příjemně překvapilo jsou questy. Vesměs jde pořád o klasiku - dones, přines, sejmi - ale všechno to je orámcováno příběhem a na rok 1999 je to fakt dobrý. Dnešní standardy jsou samozřejmě už někde jinde (nebo resp. měly by být, žejo Ubisofte), ale že je to takové nenáročné mi tady ani moc nevadilo. Příběh je jednoduchoučký, možná až trochu schematický. Dialogy se ale vezou spíše na vlně humoru a funguje to dobře. Hra ovšem není úplně mělká. Kultura Talanů a jejich strasti a příběhy mě poslouchat bavilo a je za tím vidět tvůrčí práce a představivost. Jednoho dne bych se určitě na Adelphu rád vrátil a užil si ji i jako moderní dobrodružství ve formě plnohodnotného pokračování, které celý svět rozvine.

Vrátil bych se ještě k technické stránce. Vzhledem k tomu, že to dělalo studio o pár lidech, je pochopitelně nedomrlá. Samotná grafika je super a jen tak se neokouká, ale hráč chtě nechtě narazí na zabugované animace a další technické ústupky. Občas kvůli tomu hra vypadá jako v alpha verzi, což je trochu škoda. Potěšilo upravené chování zbraní, které v původní hře vypadá dost komicky. Technicky nejsou souboje nic moc, AI je stupidní a hráč - stejně jako protivník - běhá akorát sem a tam, střílí a doufá, že mu nedojde munice. Naštěstí akce je spíše okrajového rázu, nepřátel je po mapě rozeseto relativně málo a tak se mi střílení zprotivit nestihlo. Optimalizace je také mizerná, hra se často potrhává a takový Okaar mi třeba často běžel sotva při 40 snímcích.

Soundtrack je super, ale je ho trochu málo a po 30h se ta smyčka několika epických tracků už docela ohraje a osobně bych ocenil spíše nějaké poklidné brnkání a onen intenzivní orchestr si nechal na nějaké vyhrocenější chvíle. Ale to také přičítám spíše na vrub věku původní hry.

K Outcast musí hráč přistupovat s určitými očekáváními. Původní hra musela být ve své době fakt něco a tvůrci to poctivě vizuálně omladili. Nic víc, nic míň. Vypadá to zas dobře, hraje se to pořád docela dobře, ale jako celek je to už tak trochu relikt minulosti. Ale jsem rád, že jsem si to v téhle podobě mohl zahrát.

Pro: chytlavá hratelnost, originální svět, různorodé lokace, hromada solidních questů, humor, hezká grafika, poctivý remaster

Proti: technická stránka a optimalizace, určité dnes již zastaralé mechanismy a designérské postupy, např. příšerně pomalé nakupování munice s nutností pár minut čekat, než ji obchodník vyrobí, nevyužité portály

+14

Wanted: Weapons of Fate

  • PC 60
Poměrně zvládnutá akční hra podle filmu, který jsem už viděl dokonce několikrát, ale za chvíli vždycky nevím, o čem to bylo. Je to od pohledu budgetovka a je to znát jak na prkenných animacích, tak na celkovém level designu. Wanted by se mohl také chlubit nejtitěrnějšími levely v historii akčních her. Drtivá většina hry vypadá tak, že proběhne cutscéna (jakože loading), objevím se v chodbě, vyběhnu do místnosti, tu vystřílím, doběhnu chodbou do další místnosti, tu po vzoru té první vystřílím, cutscéna (zas loading?), objevím se venku, sejmu pár nepřátel, dokonce nemusím ani nikam běžet, cutscéna (tyvole už zas?), 30s QTE, cutscéna (lol),... Některé lokace jsou dlouhé vyloženě jen pár metrů. Nemůžu říct, že by mi to vadilo. Prostředí se díky tomu střídají docela rychle a jelikož hra prý navazuje na film (kterej jsem naposled viděl dokonce loni, ale už si ho zas nepamatuju), tak se tam docela i vypráví. Je to ale klasické akční béčko, lepší očekávat jen to, že tam hlavní hrdina hláškuje a rychle to odsejpá..

Hratelnost postavená na tradičním cover-based střílení u mě nikdy nepohoří a v tomhle ohledu Wanted funguje dobře. Specialitky jako ovlivňování dráhy kulek nebo prostě bullet-time jsou příjemným zpestřením. Škoda, že je hra tak lehoučká a do jejich používání jsem se ani moc nehrnul. Naplno využívat se dají (a musí) vlastně až v závěrečných dvou a podstatně delších kapitolách.

Wanted: Weapons of Fate není hra na dlouhé hodiny. Jak trefně poznamenal Jack_Dark, je to relaxační oddychovka na jedno dohrání a zapomenutí. Filmu hra ostudu rozhodně nedělá, za 4 až 5 hodin je hotovo a hádám, že za týden to vypustím stejně, jako ono kinematografické veledílo.

Pro: svižné a nenáročné a chytlavé, cutscénami prošpikované, mise v letadle

Proti: odfláknutá grafika, primitivní leveldesign, animace pohybu, bez větších ambicí

+16

Army of Two

  • PS3 80
Fajnová střílečka, která svého času musela být v mulťáku ještě fajnovější. Servery jsou ded a já stejně nemám žádné kamarády a tak mi ani nebylo líto, že jsem to sjel sólo. Protože ani sólo to nebylo vůbec špatné!

Po delší době jsem zase hrál akční hru, kde AI jak nepřátel, tak především parťáka nestojí úplně za starou belu. Vlastně naopak. AI je tu je docela dost schopná. Nepřátele se kryjí, opatrně postupují, občas provedou výpad a vypozoroval jsem i jakousi koordinaci a pokusy o flank. Parťák je také užitečný, obzvlášť když si ho hráč za pomocí rozkazů šikovně řídí. Ne že by byla Army of Two hardcore hra, ale přímý útok tu moc nefunguje. Celé to stojí a padá na spolupráci obou postav. V zásadě to pracuje na principu, že jeden na sebe přitáhne horlivým střílením pozornost a druhý se nepřítele snaží obejít. Hra obsahuje pár jednoduchých leč šikovně funkčních taktických příkazů, díky kterým je ono ojebávání nepřátel královská zábava. Nic mega složitého, ale přesto je to dostatečně challenging (na vyšší obtížnost samozřejmě).

Kromě toho hra využívá starého známého cover-based systému, jen v poměrně odlišné podobě, než jsem byl doposud zvyklý. Postava se při krytí nepřimkne natvrdo k překážce (stiskem klávesy), ale dynamicky se za ní skrývá a reaguje na ni zatímco hráč normálně běhá po bojišti, střílí a z toho skáče z krytu do krytu. A je to super! Je to svižnější, příjemnější a dynamičtější, byť k dokonalosti to má pořád trochu daleko. I samotné střílení je hodně zábavné a vlastně ani nemám samotnému core gameplayi moc co vytknout.

Co už trochu zamrzí je poměrně nezajímavý level design plný klišé lokací (samé základny, industriální čtvrti, letiště apod.). Ač hráč v šesti misích procestuje údajně celý svět, mapy působí spíš účelně než uvěřitelně a dost se svým specifickým designem poddávají cílením na coop zážitek. Stejně tak příběh je spíše do počtu. Většinou jsem ani neměl tušení, kde vlastně jsem a proč po všech střílím (zdravím tvůrce Spec Ops: The Line), ale to je vlastně úplně fuk, protože i tak jsem si to parádně užíval.

Pro: chytlavý gameplay, dobrá AI, dynamický cover-based systém, přiměřené taktické možnosti, vyvážená obtížnost, vtipně trapný humor, solidní grafika a ozvučení

Proti: nevýrazný level design a ještě nevýraznější příběh

+10

Amy

  • PS3 40
Amy na mě působila díky kooperaci 2 věkově rozdílných postav jako budgetová variace na The Last of Us a že je to na PSN jen za pár kaček, tak jsem sebral odvahu a po všech těch průměrně hodnocených konzolových střílečkách se vrhl na mizerně hodnocený survival horor. Yay!

Ten největší horor je u téhle hry rozhodně framerate. To už se nedá nazývat lehkými dropy, ale regulérním sekáním, které mi ztěžovalo už tak obtížnou hru. Amy obsahuje mnoho zajímavých nápadů, ale tvůrci zřejmě neměli prachy a možná ani talent to dotáhnout do nějaké hratelné podoby. Úvodní animace totiž navnadí na lineární příběhový thriller, ale velmi záhy jsem zjistil, že design je lehce Resident Evilovský - tedy nějaký ten backtracking - jen s tím rozdílem, že tady jsou všechny lokace malé a jednoduché. A přesto... ztrácel jsem se. V pozdější fázi jsem už hrál podle walkthrough na Youtube, protože hra je po designové stránce tak neskutečně neintuitivní a hledání cesty dál tak zdlouhavé, že hrát to bez návodu, tak to mačkám ještě teď. Ale dokud jde o hádanky, tak to ještě jde...

Horší to je, když přijdou na řadu souboje. Kdo chce Amy dohrát do konce, musí si připravit opravdu mimořádnou dávku trpělivosti. I souboje jsou tak trochu hádanky, jen při nich chyba znamená smrt a opakování. Mnohé lokace se dají řešit jen metodou pokus-omyl. AI nepřátel si často dělá co chce a díky tragickému soubojovému systému dokáží šarvátky s nimi, byť v zásadě naprosto primitivní, pěkně potrápit. Obzvláště s větším počtem oponentů, kterým je lepším prostě se vyhnout. Je tu jakýsi stealth, ale ten je velmi nespolehlivý, takže se to někdy povede... a někdy prostě ne. Nevadí, poslední čtvrthodinu můžu přeci sjet znova. Třikrát, čtyřikrát... Nepomáhá tomu ani checkpointový systém, který tvořil tradičně někdo, kdo neměl v hlavě mozek. A o závěrečném bossfightu ani nemluvím, to je kapitola sama pro sebe. Naštěstí není úplně přehnaně těžký, pouze debilní.

Amy je špatná hra. Má zajímavý námět, pár fajn hádanek, nějaké originální prvky, ale jako celek nedrží pohromadě. A co hůř, hraní není zábava ale spíše frustrace. Tvůrcům evidentně došly prachy. Golem, co v druhém chapteru prorazil dveře, se už do konce hry ani neobjevil. Amy má celý HUD snad s 12 položkami věnovaný schopnostem, ale za celou hru se naučí jen dvě, přičemž aktivní má vždy jen a pouze jednu. Jo a nemá to konec. Tvůrcům prostě došlo, že si ukousli velké sousto a že to nedaj a tak to nějak doplácali do dohratelné podoby a vydali. Škoda, určitý potenciál tam byl.

Pro: atmosféra, spolupráce s Amy, zajímavý námět, solidní grafika

Proti: viditelně jen delší demo původně větší a ambicioznější hry, frustrující a neintuitivní hratelnost, děsivě pomalééé animace, rozmístění checkpointů, hra se na PS3 často vyloženě seká

+10

Fracture

  • PS3 40
Fracture je jedna z prvních, chtěl jsem říct exkluzivit na PS3, ale hra vyšla i na Xbox 360, takže se tak úplně o exkluzivitu nejedná. Každopádně je to hra, která se nedostala na PC a svého času mě docela zaujala zajímavým mechanismem formování terénu. Jak to dopadlo?

V mých očích tedy nijak valně. PS3 měla opravdu slabý start a rané hry na tuto konzoli ve mně vzbuzují spíše jakousi hořkou pachuť. Už dlouho, jsem nehrál generičtější a otravnější střílečku, jako je právě Fracture. Onen mechanismus formování terénu je tu spíše na efekt a krom několika jednoduchých a ne moc dobře podaných hádanek jsem ho až tak účelově nevyužíval. Ono totiž není na nějaké taktizování vlastně pořádně čas. Tvůrcům jeblo v palici a posílají na hráče nepřátele po desítkách. Problémem je, že oni nepřátele jsou docela nechutně tuzí, takže se každá přestřelka zvrhává v úmornou a systematickou bitvu, kde se hráč pomalu posunuje mezi sutinami a opatrně likviduje jednoho nepřítele za druhým.

Ačkoli hlavní postava vydrží slušnou dávku zásahů, jakmile se na něj sesype desítka protivníků, není vůbec složité v okamžiku zhebnout. Nepřátelé jsou navíc velmi odolní, dotěrní, zasypávají hráče střelbou, vrhají po něm granáty, střílí rakety hlava nehlava a přežití je často dílem náhody. Umírá se tady lehko a často i dost neférově. Vlastně je tady přítomno všechno, co mě na third person střílečkách jako žánru sere. Pocit ze střelby je dost tuhý a pocitově takový nijaký, střílení jsem si vlastně vůbec neužíval a vždy, když se mi na radaru rozsvítily desítky dalších červených teček, jen jsem si otráveně povzdychl. Občas se objevil nějaký tankující semi-boss nebo poskakující zmrd (omlouvám se za nevhodný výraz, ale výstižnější označení jsem nevymyslel) pálící po hráči rakety.

Proč jsem tedy vlastně hru dohrál? Krom toho, že jsem autistický pošuk co se dohrávání týče, tak mě i docela zajímalo, co bude dál. Onen námět dvou znesvářených stran bývalých Spojených států zprvu působil zajímavě. Po čase mi ale došlo, že příběh prakticky neexistuje a v poslední třetině jsem to vlastně dohrával opravdu spíše jen pro odškrtnutí hry. Potěšila obligátní mise ve vozidle, které se ale ovládalo dost příšerně. I přesto tradičně fajn oživení. Pohyb postavy je také dost nemotorný a i když se mi líbila kinetika pohybu, ovladatelnost, nepřesnost a neustálé zasekávání o objekty mě též spíše otrávilo.

Level design je vyloženě mdlý a ačkoli nemůžu říct, že by hra vypadala hnusně, o žádnou kochačku rozhodně nejde. Lokace jsou nenápadité (až na obřího pochodujícího robota), plné stále těch samých sci-fi objektů. Nějaké pěkné krajinky nebo zapamatování hodné momenty úplně chybí. Hráč hrou propluje a všechno vypadá tak nějak stejně, nudně a neambiciozně.

Je tu vlastně něco, co bych pochválil? Ani ne. Fracture není vyloženě špatná hra, ale působilo to na mě po všech směrech tak strašně průměrně, až to byla více otrava, než zábava. Pár světlých momentů se našlo, díky kterým jsem se hrou nesekl, ale za mě je to tedy určitě nejslabší kousek, co jsem doposud na PS3 dohrál (Bodycount nepočítám, to byla nehratelná sračka).

Pro: zajímavý námět, hrátky s prostředím a jeho destrukce, hudba (trochu ve stylu Star Wars)

Proti: úmorné a zdlouhavé přestřelky, frustrace z nevyvážené a občas neférové obtížnosti, generický level i art design, prakticky bezpříběhové

+7

Haze

  • PS3 50
"For Merino!"

Ou, tak tohle bolelo. I přes nepříznivé ohlasy jsem čekal solidní akci. V jádru to není úplně zlé postříleníčko. Dobrý pocit ze střelby, solidní zvuky, kvalitní fyzika. Až do konce mě střílení bavilo, možná víc jak u leckteré jiné střílečky. Ale tady klady končej, protože to ostatní je přinejlepším průměrné.

"As Merino says, Mantel will fall today!"

Začněme ale příběhem, který v prvních několika misích působí dost zajímavě. Konečně střílečka s přesahem, říkal jsem si, a zavzpomínal se slzou v oku na parádní Spec Ops: The Line. Jenže s oním velkým zvratem (který tvůrci nepochopitelně sami vykecali půl roku před vydáním) a následně suprovou haluz misí v bažinách jakoby úplně došly nápady (a asi i prachy). Přitom příběhem vysvětlené prvky jako je mizení nepřátel hned po skácení se k zemi (což je btw dobrej trigger na nic netušícího hráče, který nemá páru, že se jedná o záměrný designový prvek a ne jen trapný technický přežitek z dob minulých - minimálně jeden český "profi" recenzent to nepochopil) nebo podivné křiky a záblesky jsou super. Dokonce jsme myslel, že i to megatrapné silácké kecání "nektarem" vychlastaných mozků je záměr, ale snad ještě trapnější rebelové mě později vyvedli z omylu.

"The Promised Hand fights for Merino!"

Celá hra je fakt špatně napsaná. A když říkám špatně, tak opravdu tragicky. Tvůrce napadl parádní námět, který sice není úplně zcela originální, ale má potenciál. Nedokázali s ním ale ani trošku naložit. Všechny postavy bez rozdílu melou nehorázné sračky.

"We are ready for you Merino! Ready to finish you!"

Haze je i po stránce level designu snůškou těch největších klišé. Každá lokace vypadá jako nějaký základní návrh, kam chtěli tvůrci postupně zapracovávat detaily. Všechno je děsně basic - holé, prázdné, potažené ohyzdnými texturami a jako hra z roku 2002 to nevypadá jen díky moderním světelným a fyzikálním efektům. A ty zas způsobují, že je všechno plasticky nablýskané a zářivé. Tak jako moje případná budoucnost, kdybych víkendy netrávil hraním her jako je Haze...

"For Merino!"

Když jsem teda zjistil, že se tady zrovna moc nepokochám, začal jsem se soustředit na core gameplay. Ten v zásadě není špatný, ale jakoby se tam tvůrci snažili narvat co nejvíc absurdních debilovin, jen aby mě během hraní co nejvíc vysírali. AI nepřátel je fakt špatná. Nepřátelé neustále rushují. A když nerushují, tak prostě jen tupě čumí a nereagují. Na nějaké logické přesuny, důmyslnější krytí či nedejbohům taktickou spolupráci tady hráč nenarazí. AI spolubojovníků je snad ještě horší. Šulini běhají po bojišti jak nakopnuté slepice, motají se pod hlaveň a hlavně: pokřikují NEUSTÁLE ty SAMÉ cringe hlášky POŘÁD dokola s kadencí jedna megatrapná hláška za 5 sekund. 5 SEKUND!. CoD hadr. Jako chápu, jsou to vymleté zelené mozky and shit, ale opravdu je potřeba velitele týmu každých pár sekund informovat o tom, že bojuje za pána, co se shodou okolností jmenuje stejně, jako takové ty chlupaté deky z oveček (kdyby to náhodou někdo ještě nepostřehl, ten pán se jmenuje Merino), co mi babička pořídila do výbavy, až se jednoho dne ožením?

"Remember your promise to Merino!"

A co by to bylo za střílečku, pokud by nemohl hráč usednout do nějakého toho vozidla? Takové pasáže jsou vždycky docela fajn oživením a nejinak je tomu tady, ale proč sakra vojenský džíp musí znít jako Ford Mustang s rozmrdaným vejfukem? A proč se musí ovládat jak kamion v Euro Truck Simulator? A proč není plyn na analogových tlačítkách, aby se s tím těžkopádným krámem dalo alespoň plynule rozjet?

"Merino is depending on us!"

Kdybych měl něco pochválit, tak je to určitě optimalizace. Tu pánové z radikálního designu zvládli obstojně a propady snímků jsou minimální. Jo a taky hudba v menu je fajne. Samotné střílení jsem si docela užil, ale já si užil i pár her od City Interactive, kterým se Haze jen tak btw místy vizuálně docela podobá.

Na závěr bych snad jen dodal: "FOR MERINO!!§§"

Pro: core gameplay, pocit ze střelby, optimalizace, hudba, námět příběhu, pár atmosférických momentů (když zrovna nikdo nemluví)

Proti: postupně naprostá scenáristická bezradnost, trapné dialogy, rozplizlá grafika plná glitchů, stupidní AI, podprůměrný design levelů; sorry, babi, béčkové konzolové střílečky zatím vyhrávaj

+12

Call of Duty 3

  • PS3 70
Tehdá po dohrání Call of Duty 2 jsem s nadšením vyhlížel vydání třetího dílu. Jaké bylo mé zklamání, když trojka vyšla pouze na konzole a tak jsem jen slastně pokoukával a na svou vysněnou hru si mohl nechat zajít chuť. Naštěstí vydání Modern Warfare na sebe nenechalo dlouho čekat a série dostala tehdy svěží vítr v podobě moderního konfliktu.

Třetí díl mělo však na starost studio Treyarch a jeho rukopis je tu velmi znatelný. Trojka vlastně není ani tak trojka, jako spíš rozsáhlý datadisk. Stejná grafika, stejné assety, stejné zvuky i řev vojáků. Je to vlastně úplně obyčejný mission pack, který nepřináší nic nového. Navíc se ta hrstka misí odehrává pouze v jednom klimatu a to jest už notně ohraná Normandie. Pro hráče to znamená plížení se zákopy, přepadávání nácků z křovisek, čištění francouzských vesniček, dobývání kopců apod. Nic co bychom už předtím neviděli, avšak v podání fušérů z Treayarchu to je o dost průměrnější zážitek, než je u této série zvykem.

Na hratelnost jako takovou si stěžovat nemůžu. Koho CoD 2 bavila, bude se mu líbit i trojka. Jen je tu všechno takové generičtější, tupější a celkově průměrnější. Zapamatování hodně momenty bych spočítal na prstech jedné ruky. Celá hra je spíše komornějšího rázu. Hráč běhá od domu k domu, čistí stále stejné místnosti, občas se tvůrci snaží oživit hraní využitím pohybového ovládání, ale to mě spíš sralo (snad až na melee útok vyvolaný švihnutím, ten byl cool), protože jediné, co se po hráči vyžaduje, je zuřivé máchání ovladačem hlava nehlava.

Potěšila mě možnost usednout do džípu a zajezdit si v lehce otevřené mapě. Stejně tak bitva o Hill 262 byla fajn. Zbytek je klasická vata, která zabaví, ale nenadchne. Když už tvůrci chtěli být takto komorní, mohli klást větší důraz na příběh týmu, ubrat na počtech nepřátel a přitlačit na atmosféře. Žel, o tomto tahle série není.

Grafika jako by z oka vypadla 2. Určitých úprav doznala fyzika, kdy panďuláci po zásahu granátu nebo pažbou létají jako balónky naplněné vzduchem a nekácejí se jen ve strnulých animacích k zemi. Fyzika je ale jen částečná. Většinu animací hra přejímá ze dvojky. A víme, jak byly animace ve dvojce - kostrbaté a trhané.

Herní doba je v porovnání s novějšími díly docela dlouhá. Tipoval bych to na něco okolo 8 hodin, což je tak akorát. Ovladatelnost je poměrně mizerná. CoD 3 je rychlá hra (obzvlášť v porovnání třeba s naposledy dohraným Killzone) a na hraní na ovladači se moc nehodí. Po troše tréninku se na to dá zvyknout, ale na myši a klávesnici bych si to jistě užil o dost více. Klasicky za to může částečně i optimalizace. Na tak starý engine je poměrně slabá a v hektičtějších momentech framerate citelně padá dolů. Nehledě na řadu technických bugů - od levitujících a zasekávajících se vojáků, přes nepřátele střílející skrz zavřené dveře, až po bugnutý kolizní systém, který rád hráče při zalehnutí odpinkne kamsi na opačnou stranu prostranství. Jsou to vesměs blbosti, ale jsou to věci, kterých se Infinity Ward většinou vyvaruje.

Abych to shrnul. Call of Duty 3 je fajn mission pack, který fandy série určitě potěší. Je ale zároveň třeba od toho nečekat pokračování, které sérii někam posouvá. Tím trojka určitě není. Trochu mě mrzela absence něčeho více wow a hlavně faktu, že se hráč nepodívá nikam jinam, než do Francie. Díky tomu trojku působí tak trochu jako chudý příbuzný.

Pro: klasická CoD oddychová hratelnost se vším všudy, hektické tempo, slušná herní doba, fajn soundtrack

Proti: absence opravdové válečné atmosféry, bugovost, stereotyp, minimum inovací, používání assetů z dvojky

+12

Killzone

  • PS3 70
Při hraní první mise jsem si nemohl nevzpomenout na Shellshock: Nam '67. Hra běží na stejném enginu a i ten pocit ze střelby je prakticky totožný. Jedná se o solidní retro a donutilo mě to zavzpomínat si na staré časy strávené u kamaráda při paření her na PS2.

Ale nechme nostalgie. Hrál jsem HD verzi, tedy remaster do 720p. Původní Killzone jsem v minulosti nezkoušel, ale Killzone HD vypadá velice solidně i dnes. Nemile mě však překvapily časté propady snímků (např. při pohledu na oheň, ale často i bezdůvodně). Ukazuje to na velice lajdáckou optimalizaci, obzvlášť když víme, co všechno stará PS3 dovede. U hry stavící na precizním ovládání je tohle problém.

Hra se skládá z 11 misí, navíc ještě rozkouskovaných do několika sekvencí rozdělených loadovacími obrazovkami. Zatímco v první polovině jsou tyto sekvence kratší, některé trvají dokonce okolo 5 minut, v pozdější fázi jsou o mnoho delší. Obtížnost je zprvu velice nízká a asi i díky naprosto vypatlané AI jde likvidace Helghastů jedna radost. Někde zhruba v polovině hry ale velmi přituhne. Základní bojovníky nahradí obrněnci, kteří vydrží klidně i celý zásobník z kulometu a zmrdi s granátomety, které jsem až do finální cutscény proklínal. Obtížnost je navíc zvýšena delšími misemi, přičemž některé jsou naprosto bez checkpointu a při neopatrném hraní není problém přijít třeba i o půlhodinový postup. Největší krize přišla v misi v bažinách, kde je obtížnost navíc zvýšena klasickým neduhem, který se objevuje u některých starších 3D her: mlha. Hráč totiž nevidí v mlze nic, AI vidí všechno. Přiletivší granát kdesi z dáli a jistý instakill tak mnohdy opravdu nepotěší.

Kdo čeká bezmyšlenkovitou rychlou FPS, tak bude nejspíš zklamán. Killzone je pomalá hra, kde nebezpečí představuje každý nepřítel, obzvlášť v pokročilých částech hry. Hráč je tlačen do opatrného postupu a preciznosti, což může být někdy u hraní s ovladačem problém. Nehledě na otravně nepřesné zbraně a již zmiňovanou optimalizaci. Naštěstí AI je natolik debilní (srsly, horší AI jsem v akční hře snad neviděl), že se i ty nejtužší situace dají nějakým způsobem zvládnout. Chce to ale určitou trpělivost. Hra se pak odmění parádním pocitem ze střelby (i animace zbraní jsou lahůdkové a nemohl jsem si nevzpomenout na Chasera) a syrovou atmosférou válečného konfliktu, který chvíli připomíná 2. světovou válku, chvíli zase Vietnam a přesto se odehrává na cizí planetě v daleké budoucnosti. Hra se ale velmi drží při zemi a kromě několika výsadkových lodí a zlovolného looku nepřátelských Helghastů to moc sci-fi hru nepřipomíná. Tím je ovšem paradoxně Killzone dost originální.

Potěší proměnné prostředí. Hráč navštíví jak ruiny města, tak třeba lesy, pustiny, polní tábory, džungli, ledové pláně a na závěr mají tvůrci připravené i malé překvapení. Design je zajímavý, občas málo členitý a neinteraktivní, ale to se dá od hry z roku 2004 očekávat. Herní náplň je prakticky jen o střílení, ale při správném dávkování nuda moc nehrozí. Příběh je velmi zapomenutelný a přišel mi i trochu nevyužitý. První Killzone působí spíš jako menší a komornější ochutnávka něčeho většího. Lore má rozhodně na víc.

Abych to shrnul. Chápu ony rozpačité recenze, které hra obdržela. Killzone má skutečně dost nedostatků. Od clunky ovládání a pohybu, určité pomalosti až po vypatlanou AI. Má ale i svá pozitiva. Takhle syrovou válečnou atmosféru hráč ve sci-fi střílečce jen tak nezažije a takhle poctivou a uspokojující střelbu jakbysmet. Kdo se obrní určitou trpělivostí, tak se mu hra odmění velmi dobrým 12h zážitkem ze staré školy.

Pro: syrová atmosféra, pocit ze střelby, hratelnost, solidní délka, vylepšená grafika, rozmanité prostředí

Proti: optimalizace, pitomá AI, občas uměle a neférově zvyšovaná obtížnost (mlha, granátomety, absence checkpointů)

+8

Resistance: Fall of Man

  • PS3 70
Po Resistance, jednomu z launch titulů na PS3, jsem dlouhá léta pokukoval a po zakoupení konzole dal spíše přednost novějším exkluzivitám. Po jejich dohrání ale nastal čas dohnat i ty starší. Začal jsem survival hororem Condemned 2 a teď navázal střílečkou Resistance: Fall of Man.

Inu, nevím jestli je jako launch titul pro konzoli tehdejší nové generace vhodná úplně klasická střílečka. Jelikož to je moje první FPS odehraná na konzoli (v Condemned 2 se moc nestřílí), na ovládání jsem si musel dost zvykat. A ne, na ovladači se mi FPS prostě pohodlně nehrají. Na ovládání jsem si časem ale přeci jen navykl, naučil se nějaké tríčky, odpozoroval chování nepřátel a začal se solidně bavit.

Kolega Frit by tuhle hru určitě k smrti nenáviděl. Je to typická hra vydaná v počátcích předchozí generace. Mrňavé levely, šedivé a hnědé barvy, neostré textury. Při delším hraní je to vlastně docela stereotypní a ještě k tomu tvůrci vypráví ryze béčkový příběh skrze statické artworkové cutscény.

A přesto, nehraje se to špatně. Hra ničím vyloženě nevyčnívá a ani nic nedělá vyloženě blbě. Je to vlastně docela sázka na jistotu. Resistance opravdu ničím nepřekvapí, ale velice solidně si tam člověk zastřílí. No-brain akci mi trochu kazila nevyrovnaná obtížnost, obzvláště v poslední třetině hry, kdy začalo řádně přituhovat díky menšímu počtu lékárniček (resp. léčivého gelu?), otravným hojně se vyskytujícím nepřátelům střílejícím skrze zdi a především kvůli delším intervalům mezi checkpointy. Na střední obtížnost jsem na zásekové místo vyloženě nenarazil, ale naumíral jsem se opravdu hodně. Nutno dodat, že ale většinou vlastní neschopností něco trefit.

Zbraní je tuším něco okolo osmi, hráč využije všechny, ale na takové to řadové kosení jsem používal hlavně 2 základní a sniperku. V těch ostatních se buď rychle vystřílí munice a je záhodno si je šetřit na bossfighty nebo jsou nepřesné. To se ale bohužel týká i jedné z hlavních zbraní. Díky tomu jsou šarvátky s větším počtem nepřátel trochu únavné. Hráč se musí hodně krýt a zároveň být neustále v pohybu, jinak zhebne hodně rychle, kdežto i řadový emzák vydrží o dost víc jak hráč. Blízká setkání třetího druhu doporučuji raději nepraktikovat. Nejvíce se to projevilo klasicky v závěru hry, kdy už tvůrcům docházel dech jak po stránce dějové, tak po stránce hratelnosti. Hra je na poměry FPS fakt dlouhá a s blížícím se koncem jsem si čím dál tím více všímal až příliš primitivního designu a opakujících se asssetů (a to třeba i celých místností).

Hraní Resistance jsem si docela střídmě dávkoval a vydrželo mi skoro na měsíc. Herní dobu bych tipoval i k 15 hodinám (kdo není konzo-lama odkojená PC master race, tak možná k 12). Za ty prachy, co to dneska stojí, velmi solidní porce.

Pro: zasazení do alternativní historie po 1. světové válce, dlouhá herní doba, řemeslně dobře odvedená akce, ozvučení

Proti: po všech směrech až příliš generické a neinovativní, nevyvážená obtížnost, laciné cutscény, délka může být i zápor

+10

Jurassic Park: The Game

  • PC 80
Jurassic Park: The Game je jedna z těch ranějších moderních akčních adventur od Telltale. Vzhledem k nízkému hodnocení jsem se tomuto titulu docela dlouho vyhýbal. Je fakt, že s ohledem na současné Telltale příběhovky má co do technické stránky Jurassic Park: The Game určité rezervy, jinak je to ale vesměs to samé, co oblíbený The Walking Dead. Jediný rozdíl vidím ve větší míře QTE, které jsou navíc o něco náročnější, ale také v menší celkové interaktivitě, což spíše beru jako plus. Hra je díky tomu kratší a udržuje si po celou dobu velmi hektické tempo. Pár jednoduchých puzzlů ale ani tak nechybí.

Příběh hry je zasazen paralelně s dějem prvního filmu. Odehrává se však v jiné části ostrova a s jinými postavami. Fajn osvěžení. Děj prvního filmu to příjemně doplňuje, ale nestojí jen na něm. Hráč se dočká několika odkazů, ale jinak je přímé dějové provázání s filmovou předlohou minimální. Jeho kvalita je ale překvapivě dost solidní, především s ohledem na jeho blockbusterové kořeny. Obsahuje ty samé ingredience, jako Spielbergův originál a ještě něco málo přidává navíc. Za mě v tomto ohledu spokojenost.

Graficky hra nevypadá kdovíjak dobře a veškeré neduhy Telltale her tu jsou přítomny a to logicky, vzhledem k datu vydání, v té největší možné míře. Lehká stylizace to docela šikovně kryje, takže jediné, co hráče vyloženě zamrzí, jsou občasné grafické glitche.

Fandy předlohy určitě potěší původní hudba. V akčních scénách orchestr dramaticky burácí, v těch poklidnějších naopak ucho potěší známé klasické melodie. Trochu mě mrzelo, že hra neobsahuje vícero takových těch poklidných kochacích momentů. Filmová main theme zazní jen párkrát a vždy jen na malou chvíli. Tady bych spíš očekával nekompromisní fan servis. Protože pro koho jiného, než pro fandy filmu, tohle vlastně je...

Délka okolo 7 hodin se mi jevila jako naprosto v pohodě. Rozdělení na epizody je fajn, jedna epizoda na jednu seanci je tak akorát, aby se hráč příliš všemi těmi QTE nepřejedl. Kdo ovšem hektické mačkání tlačítek k smrti nenávidí, ať se hře raději vyhne obloukem. O ničem jiném to není. Ovšem jako večerní relax na gauči u televize s gamepadem v ruce je tahle hra jako dělaná.

Pro: solidní blockbusterový příběh, původní hudba, slušná délka, hromada akce a dinosaurů

Proti: drobné technické bugy a občasné grafické glitche, QTE hratelnost není pro každého

+16

Condemned 2

  • PS3 80
Condemned byl vždycky černý hororový kůň, který tak trochu stál opodál ve stínu svého daleko profláklejšího bratříčka. Jenže zatímco F.E.A.R je hlavně střílečka a děsí spíše okrajově, Condemned je plnohodnotný survival horor. Dvojku jsem dlouhá léta oplakával a na PC marně vyhlížel. Po pořízení konzole jsem ale na ni při všech těch Uncharted-ech a The Last of Us-ech dočista zapomněl. Až doteď...

K mému překvapení dvojka přináší celou řadu změn, které fandu prvního dílu určitě zaskočí. V mém případě spíše negativně. Ačkoli dvojka dějově přímo navazuje na jedničku, první kroky nejsou úplně sebejisté. Dvojka daleko více tlačí na pilu. Mění vzhled i charaktery postav a ze dvou relativně civilně a reálně působících agentů ve středním věku dělá mladé akční hrdiny, kteří nejdou pro cheesy hlášku daleko. Ethan zdrsněl a zbělal. Rosa naopak velmi omládla a ze sympatické zakulacené parťačky se stává, jak by řekl jeden nejmenovaný uživatel ČSFD, pěkná sexica. Celé pojetí příběhu mi velmi připomínalo svou nablblostí, co se dialogů týče, sérii Resident Evil a to je dle mého názoru trošičku škoda.

Další změnou je větší důraz na akci. Rubání všemožných těžko identifikovatelných individuí je ale odladěné a chytlavější než prvně. Vyšetřovacích pasáží je pořád dostatek, ale jevily se mi jako krajně nevyvážené. Někdy tvůrci z hráče dělají idiota a předkládají mu volby, z nichž je jen jedna očividně ta správná (protože ty další tři jsou úplně debilní) a někdy po něm chtějí vědět, co hlavní postava dělala a říkala o tři levely nazpět (a v té změti retardovaných hlášek se leccos důležitého ztratí :). Nevyvážená obtížnost je cítit i na celé hře. I na normal jsem narazil na pár míst, které mi řádně pocuchaly nervy a nemyslím tím jen pitomé finální bossfightové QTE (naštěstí byli tvůrci soudní a dali před něj checkpoint).

Rozporuplná je i technická stránka. V interiérech Condemned 2 vypadá dobře a hraní si s dynamickými světly je, jako u všech her od Monolithu, tradičně skvělé. Množství ústupků je zakryto různými filtry a rozmazaným viděním. Funguje to vesměs dobře, ale někdy tvůrci tlačili na pilu až příliš a čas od času se to zvrhne v nepřehledný maglajz, kde hráč máchá trubkou okolo sebe a doufá, že se trefí, ač nejsou bušící socky pořádně vidět. Největší rezervy mají exteriéry, kterých ale naštěstí není moc. A stejně jako vizuál je i nevybalancovaná optimalizace. Framerate lítá, jak se mu zachce. Ačkoli jsem ho neměl čím změřit, věřil bych i, že na některých specifických místech klesal až k 20 frejmům za sekundu. Pocitově vskutku nepříjemné. Ale holt daň za starou konzoli.

Každopádně nenechte se zmýlit. I přes výše zmíněné výtky se Condemned 2 jako celek hraje skvěle. Hratelnost je pestrá a i po stránce designu se tvůrci snažili o originalitu. Zatímco prvních pár lokací hráče zavede do tradičních ghett a opuštěných bytovek, v pozdější fázi se střídá jedno zajímavé místo za druhým. I když mi nebyly po chuti výše zmiňované estetické změny, příběh je v rámci žánru rozhodně pořád dost nadprůměrný. Celá hra je prošpikovaná velkým množstvím animací, které děj neustále ženou kupředu a předělují jednotlivé lokace. Je to svižné, má to drajv a kdo má rád kvalitní survivaly a nevadí mu očividná snaha o béčkovost, tak nemá nad čím váhat.

Pro: hutná atmosféra, svižné tempo vyprávění, design a hratelnost, vizuálně hezké interiréy a světelné efekty, omezení HUDu na nutné minimum

Proti: některé změny mi nebyly po chuti, optimalizace, vizuálně nehezké exteriéry, nevyvážená obtížnost, až moc to někdy tlačí na pilu

+14

Resident Evil: Revelations 2 - Episode 1: Penal Colony

  • PC 75
Hodnoceno jako celek.

RE: Revelations 2 se mi jeví jako poměrně rozporuplné pokračování. Na jednu stranu přináší v celé sérii snad nejlepší (rozuměj, nejméně debilní) příběh, na stranu druhou tvůrci dost okatě vykrádají kde co. Od The Last of Us, přes Alana Wakea až po The Evil Within. Je fakt, že po stránce hratelnosti si to bere to dobré a likvidace roztodivných zmutovaných potvor na těch zhruba 12 hodin zabaví velmi dobře. Jako celek to ovšem působí trochu jako chudý příbuzný zmiňovaných her. Level design není špatný, naopak je docela zábavný, ale prostředí působí šedivě (asi jako 10 let stará hra pro PS3) a i přes atraktivní zasazení docela nezáživně. Že z grafiky vyloženě nepadám na hubu by mi ani nevadilo, kdyby tvůrci nešli na některých místech vyloženě do extrémů a nepoužívali nekvalitní 2D textury jako hranice mapy. Les ve formě otexturované placky jsem viděl naposledy v Colin McCrae Rally.

Je fajn, že hra obsahuje coop, ale nedokážu si moc představit, že bych to kooperativně dokázal hrát a nestihl se se spoluhráčem pohádat o hratelný charakter. Zatímco za hlavní postavy musí být hraní zábavné, do sidekicků, kteří neumí bojovat a nemají kdovíjak nápadité spešl skills, jsem se přepínal, jen když jsem musel. Střídání postav je v singlu fajn oživení, v mulťáku - kdybych měl celou dobu hrát za non-lethal charakter, kterej nic extra zajímavého neumí a ani jednou si nevystřelil, tak bych se po chvíli asi ukousal nudou. V singlu je zase naopak problém, že ta postava, kterou ovládá AI, je naprosto nepoužitelná. AI nestřílí, nehledá skryté itemy, neupozorňuje mě na nepřátele, nečistí mi cestu dál. Vlastně vůbec nic, k čemu je určena. Jen tupě čumí a čeká, až si hráč všechno obhlédne a vykydlí sám. K dobru ji ovšem musím přičíst, že se alespoň nezasekává a netrpí sebevražednými tendencemi.

Hrát to tedy nebo nehrát? Inu, pokud hráč očekává klasickou lehce hororovou řežbu s béčkovým příběhem, zklamán myslím nebude. Tvůrci hru dost poameričtili, hra je civilnější a už to není tak mongoloidně retardované a přestylizované. To já osobně určitě vítám, ale je možné, že to zarytého fandu série úplně nepotěší. Nicméně se to hraje mnohem příjemněji než předchozí díl a pokud překousnete zastaralý vizuál, tak to i svižně běží. Coop hodnotit nebudu, páč jsem ho nehrál, ale za sebe můžu říct, že bych to vzhledem k nevyvážené užitečnosti postav kooperativně ani hrát nechtěl.

Pro: hratelnost, solidní příběh a postavy, atraktivní námět, místy atmosféra, příjemné ovládání, technicky zábavný design

Proti: graficky nenápaditý design (a často odfláklá grafika i jako taková), šedivé prostředí, až moc okatě to vykrádá jiné tituly, AI, jedno stupidní QTE ve 3. epizodě rapidně ovlivní konec hry

+9

Resident Evil: Revelations

  • PC 75
Inu, čekal jsem to horší. Šel jsem do toho s tím, že to není plnohodnotný titul primárně určený pro "velké" platformy. Šel jsem do toho i s tím, že jsem měl načtené zdejší ne moc oslavné komentáře. K mému překvapení je ale Resident Evil: Revelations velice slušně hratelný titul. Jasně, technicky toho moc nepředvede, design je i na poměry série dost lineární a pocit ze střelby není kvovíjaký - vlastně je dost hrozný (obzvlášť v porovnání s uspokojivě mlaskavým RE4). Málem mě to od hraní odradilo. Jakmile si ale hráč obohatí své zbraně o různá vylepšení, zážitek ze střelby se dost zlepšuje, i když hitboxy jsou v téhle hře prostě docela problém.

I tón hry se postupem času mění. Zatímco první půlka je klasický tuhý survival, kde dá zabrat každá potvora, polovina druhá je zase velmi akční střílečka. A osobně mi tenhle přerod dost sedl. Zatímco první polovinu jsem čudlal nějaké dva měsíce, polovinou druhou jsem profrčel na jeden večer. Nabere to celé na tempu a nemůžu si pomoct, ten příběh mě bavil. Tedy, ne ani tak příběh samotný, jako spíš jeho dynamická forma vyprávění. Jinak je to samozřejmě klasické mongoloidní Resident Evil wtf plné debilních dialogů, over the top zvratů, siláckých řečiček a cool postav s wannabe stylovými outfity a hipsterskými haircuty.

Série Resident Evil na mě ale nikdy moc atmosféricky nepůsobila a tak tenhle příklon k akci velmi vítám. Prostředí zaoceánské lodi inklinovalo k backtrackingu a potěšilo mě, že toho běhání bylo s blížícím se závěrem minimum a když už bylo, tak ho tvůrci stále nějak obzvláštňovali a hráč se nikde zbytečně dlouho nezdržoval. Tempo to má ovšem poměrně nevyrovnané a nejvíc je to cítit na poslední epizodě, která působí spíše jako epilog a po epické závěrečné bitvě je to zase návrat ke komornějšímu pojetí. Celé to završí dost debilní bossfight, který potrápí nejeden gamepad (ano, gamepad - na myši a klávesnici se to moc hrát nedá).

V předchozím odstavci jsem nakousl epizodičnost. Ta hře rozhodně svědčí, byť je to spíš jen vizuální vychytávka, než nějaký opodstatněný prvek pro vyprávění příběhu. Epizodám chybí nějaký rámec, něco, co by tohle dělení odůvodnilo. Osobně mi to ale sedlo a sledování každého "Previously on..." shrnutí jsem si užíval. Jedním z důvodů byla určitě i fajnová hudba.

Co mi ovšem též nesedlo, byl mnohými zmiňovaný bio-skener Genesis. Naštěstí se dá na veškeré skenování vybodnout, hráč do něho není tlačen. Jen je třeba počítat s o něco omezenějšími zásobami munice.

Jinak je to hratelnostně klasický Resident Evil (i dveře se značkami se vrací), jen notně osekaný a zjednodušený pro dnešní casualy. Mně to osobně vyhovovalo a bavil jsem se - kvalita nekvalita - více, než u toho nekonečného bloudění v prvním remasterovaném dílu.

Pro: střídání prostředí zamezuje nástupu stereotypu, zábavně a akčně podaný příběh, epizodická forma, postupem času slušná hratelnost

Proti: střídání prostředí a postav ale také narušuje tempo a atmosféru hry, zbytečný bio-skener, občas je to až příliš dementní, graficky se hra moc nepředvede, finální bossfight, na M/K se to nedá hrát

+18

Black The Fall

  • PC 80
Obecně plošinovky zas až moc nemusím. Rychlé reflexy, vyšší obtížnost a otravné bossfighty - to není moc pro mě. Na druhou stranu mám však určitý typ plošinovek hodně rád. Typ založený na atmosféře a zajímavém graficky detailně ztvárněném prostředí, co má hlavu, patu a žádnou vatu. Black The Fall tohle všechno splňuje včetně podmínky, že to nesmí být moc dlouhé. Ty 4 hodinky včetně vychytání všech achievementů jsou pro tuhle hru přesně tak akorát.

Black The Fall zavede hráče do postapo světa, kterému vládne bolševik tvrdou rukou. Továrny na roboty, (ne zcela) opuštěné válkou zničené město, rozsáhle industriální zóny... To vše v ponuré stylizaci připomínající Limbo nebo Inside. Hráč převezme kontrolu nad nemakačenkem Blackem a snaží se zdrhnout z něčeho, co připomíná klasický lágr. Hratelnost se skládá z různých hádanek, které občas trochu potrápí (hlavně ke konci), ale není to nic, z čeho by si hráč rval vlasy. Obtížnost je poměrně vyvážená a tvůrci při jejich vytváření (víceméně) našli balanc mezi uspokojením a frustrací. I sbírání achievementů je zábava, jelikož se pojí s různými skrytými eventy a jejich ulovení nezabere nikdy víc než pár minut (tedy až na jeden).

Po grafické stránce hra vypadá pěkně a prostředí mě až do konce hry neomrzelo. Pořád mě zajímalo, co bude dál a to je výhra sama o sobě. S animacemi je to už o něco horší, odezva ovládání a navazování jednotlivých animací postavičky není úplně ideální a hodně úmrtí (a sprostých slov) padlo právě na účet ovladatelnosti. Ale jelikož hra na přesnosti staví spíše minimálně, rage quitů bylo jen malinko. Puzzly to má poměrně originální a vždycky s citem integrované do prostředí tak, aby zapadaly a nepůsobily samoúčelně. Jak už bylo zmíněno, jejich obtížnost je spíše nižší a většina záseků spíše pramenila z toho, že jsem netušil, co po mě hra vlastně chce a nebo tam byl nějaký prvek až příliš ponořen do tmy a já přehlédl cestu dál. Platforming stojí, podobně jako v Limbu, na metodě "pokus-omyl." Checkpointy jsou ale rozmístěny více než štědře, takže člověk prakticky nemusí nikdy nic zbytečně opakovat.

Finále příběhu bylo fajn, ale nemůžu se ubránit pocitu, že mohlo být ještě o něco intenzivnější a s delším build-upem. Za mě ale určitě palec nahoru, podobné tituly si zahraju s chutí.

Pro: prostředí a stylizace, hratelnost, rozmanité hádanky s citem zasazené do prostředí, zajímavé achievementy, vyrovnaná obtížnost, absence hluchých míst

Proti: rychlý konec, horší odezva ovládání; hráč občas netuší, co po něm hra chce

+16

Assassin's Creed Origins

  • PC 80
V AC sérii jsem už dlouhou dobu ztrácel víru. Od trojky šla kvalita strmě dolů. Čtyřka nebyla zlá, ale ty kokos: postavit to na stereotypních arkádových soubojích lodí... eh, nic pro mě. V Unity se ještě trochu o něco snažili, ale ne zcela úplně se to vyvedlo a Syndicate byl čistý amatérský narychlo splácaný průser. Proto mě ta dlouhá pauza potěšila a znova zažehla naději, že se dočkám něčeho víc, než jen slušně vymodelovaného historického světa (důvod, proč jsem to s touhle sérii ještě nevzdal). A vskutku, Origins je tak trochu novým začátkem a první AC hra po skončení Eziovské trilogie, která mě upřímně bavila až do samotného konce. Na začátku královsky, ke konci už méně, ale pořád solidně bavila. Pořád tam jsou ty otravné copy-paste prvky, které Ubisoft nastavil pro všechny své open-worldy, ale v daleko menší míře a děkuju děkuju, konečně jsou pryč collectibles. Alespoň v té otravné "to do list" formě. Děkuju!

Inspirace Zaklínačem je tu určitě ku prospěchu věci. Celá hra nepůsobí tak nechutně konzolovitě. Příjemně se ovládá, všechny nabídky jsou svižné, průzkum světa také. Celkově herní plocha působí komplexněji a uvěřitelněji (už to nevypadá tolik jak parkourová dráha). A hlavně: ten svět je prostě krásnej. Jakože fakt nádhernej. Prvních 30 hodin jsem se jenom kochal a užíval si všechny ty detaily a vizuální nádheru. A nejde jen o to, že je to všechno nádherně barevné a člověk vidí fakt jakože hodně mrtě do dálky. Ten svět prostě žije sám o sobě. Ta maniakální míra detailů mi přišla skoro až neuvěřitelná a s přehledem můžu říct, že vizuálně a technicky jsem hezčí hru prozatím nehrál. V tomhle ohledu Ubisoft překonal všechno, co bylo doposud vytvořeno. Sry, Geralte!

Co mě ale mrzí o to víc, že Ubisoft pořád nenajal schopné designéry misí a writery. Kdyby byla úroveň writingu a herní náplně tak maniakální, jako míra vizuálních detailů, měli bychom tu, dámy a pánové, jistojistě hru (minimálně) roku. Hlavní příběh je opět o pomstě, opět je to schematické vyvražďování členů Řádu hezky odspodu až na vrchol, což by možná nevadilo, ale kromě parádního Bayeka, Ayi a toho orlího superdronu (a možná taky ještě toho tejpka, co mu tak nehezky sejmuli dcerku... ten měl charakter) jsou to všechno figurky, které se objeví, řeknou pár slov a zase zmizí. I samotné mise jsou dost na jedno brdo, všechno je to psáno tak nějak stejně a i když je tam občas snaha sem tam o nějakou invenci nebo originální zápletku, pořád je to takové povrchní a tedy na míle daleko za Zaklínačem (no proč ho nezmínit, když se ho snaží Ubisofťáci tak okatě vykrádat). Writing celkově je prostě mdlý a design misí dost primitivní. A není to vidět jen na misích, ale třeba i na obsahu vedlejších aktivit. Třeba průzkum hrobek. Ty kráso, tam by se daly vymyslet tak pěkné puzzly a tombraiderovské sekvence a to i za cenu ztráty realističnosti. Ne, hrobky jsou na jedno brdo, puzzly prakticky žádné (vlastně se tam opakují jenom hrátky s výtahy a závažím, občas se světlem, ale většinou tam ani hádanky nejsou). Naštěstí je ta hra tak nádherná a krásná, že tohle jsem začal řešit až zhruba v poslední třetině, tedy v momentě, kdy se mi okoukal svět, unavila mě opakující se hudba (i když dope af) a začaly mi lézt na nervy stále stejné hlášky kolemjdoucích (třeba to, jak mě nějaký egyptský fracek furt posílá do chuje). Stále ten samý problém. Měli by ubrat na kvantitě a přidat na kvalitě.

Samotná hratelnost, kterou už popsali kolegové výše mnohem výstižněji, než bych kdy dovedl já, je ale zábavná a drží to nad vodou spolu s vizuálem opravdu hodně dlouho. I po takřka 100 hodinách mě hra baví, a i když během druhého DLC už pociťuji jistou únavu materiálem (resp. zmiňovaným repetitivním designem herních aktivit), tak mě ten souboják a svět pořád láká zpátky. Ale je to 100 hodin, sakra! Není moc her, co bych vydržel hrát tak dlouho. Takže prostě palec nahoru.

Co dodat? I přes mnou zmiňované výtky jsem si hru fakt užil. Sice jsem nedostal úplně to, co by si má supernáročná a vybíravá herní dušička přála, ale pořád jsem dostal hodně. Ale Ubi-hošánci: prosím prosím, najměte si schopné spisovatele. Nějakýho tejpka s tvůrčí vizí. 100 prakticky stejných základen a ležení k vyčištění přeci nikoho nezabaví tak, jako pěkný, komplexní, tíživý a emočně vyčerpávající quest. A Witcher 3 ukázal, že to jde. I na tak ohromné herní ploše. A šlo by to i tady, klidně i bez dialogových voleb. Tady ta designérská variabilita a sžití s příběhem a postavami pořád dost chybí. Ale i tak velkej a správnej krok kupředu.

Pro: Bayek, Aya a Senu; Discovery Tour, překrásný svět, soubojový systém, maniakální míra detailů co se herního světa týče, lehký příklon k RPG, absence "to do" hovadin a collectibles, konečně zase zábavný design misí...

Proti: ... ale pořád mi to nestačí, slabý writing, nezáživné postavy, nevyužitý potenciál; jakmile opadne opojení vizuálem, začne se to herně až příliš opakovat -> nedostatek kreativity

+29

Marie's Room

  • PC 80
Příjemná krátká 3D adventura (nebo walking sim, chcete-li), která se inspiruje ve známějších hrách jako Life Is Strange nebo Gone Home, ale přináší i v rámci žánru poměrně originální příběh vyprávěný skrze klasické prozkoumávání předmětů. Hráč spolu s hlavní postavou Kelsey vzpomíná na svou nejlepší kamarádku z mládí a odhaluje, co se jim v mládí přihodilo.

Marie's Room je hodinová jednohubka, která potěší svým civilním vyzněním. Kdo si chce dát pauzu od všech těch středověkých válečníků a vesmírných mariňáků, Marie's Room mu přijde určitě vhod. Obzvlášť, když je hra úplně zdarma a technickou kvalitou v ničem nezaostává za komerčními peckami. Pokoj americké puberťačky je vymodelován přesně tak, jak by si člověk pokoj americké puberťačky představoval a prozkoumávání předmětů a poslech kvalitně nadabovaných monologů na tu hodinku zabaví. Celé je to podbarvené pohodovým kytarovým soundtrackem dokreslujícím už i tak nostalgickou atmosféru. Hra je možná až příliš krátká, ale oceňuji, že tvůrce přesně věděl, co a jak chce hráči sdělit a udělal to jasně, úderně a bez zbytečného natahování. Osobně bych ocenil víc takových her.

Pro: nostalgická atmosféra, civilní příběh, profesionální technická stránka, pohodový kytarový soundtrack, je to zadara

Proti: mohlo by to být klidně i delší

+15

The Technomancer

  • PC 60
I navzdory kritice se mi předchozí kousek s názvem Mars: War Logs z dílny nechvalně proslulého Spiders Studio líbil. Bylo to takové malé skromné RPG s tak akorát dlouhou hrací dobou okolo 15 hodin a jednoduchým atmosférickým příběhem. I přes mnohé ústupky jsem si tu hru tehdy dost užil a o to více se na Technomancera těšil.

V první řadě je nutno říci, že se tvůrci nikam výrazněji neposunuli. Akorát je všeho víc a celé to trvá něco málo přes 30 hodin, tedy zhruba o polovinu déle, než předchůdce. Příběh je o poznání epičtější a osudovější, byť jako celek je oproti konkurenci poměrně slabý. Hodně věcí ale vyvažuje perfektní atmosféra a setting, který mě u hry hódně dlouho držel. Vše ostatní je spíše průměrné, ale svým způsobem dost chytlavé. Tedy, alespoň v první polovině (úvod v Ophiru, celý Noctis). S příchodem do Údolí mutantů jakoby tvůrcům došly nápady a prachy a začali naplno recyklovat. Místo aby děj gradoval, tak ho začali rozmělňovat hromadami narychlo splácaných questů, obzvlášť návraty do úvodní lokace, Ophiru, plné neustále a velmi rychle se spawnujících nepřátel mi pily krev. Je to škoda, protože do té doby to byla moc fajn hra, ale tvůrci OPĚT nedokázali najít onu pomyslnou hranici (ne)zábavy.

V čem ale nesouhlasím s většinou jsou souboje. Ty mě prostě bavily a žral bych je až do konce, nebýt nízké variability lokací a nepřátel (a jejich tak velkého počtu). Je to jednoduchý systém rubání a uskakování, podobně jako v druhém Zaklínači. No, "jednoduchý." Ona je hra i na střední obtížnost místy opravdu dost tuhá. Vylepšování equipu je rozhodně nutnost, stejně tak jako nerozhazovat jen tak skill pointy, ale dopředu si promýšlet svůj build.

Příběh jako takový je slabší a ani finále moc nepřekvapí, ale dialogy mi přišly na celkovou úroveň hry dost dobré a hra si trochu hraje na takový chudší Mass Effect. Companionů není tolik a ani nejsou nijak extra zajímaví, ale že by nebyli promakaní, to se říct nedá. Jen s těma ženskejma je to jedna velká bída. Nejsympatičtější protějšek do případné romance je totiž vykázaný technomant Andrew. Beze srandy! :(

Ve výsledku mě ale The Technomancer mírně zklamal a to především odbytou druhou polovinou, která výsledný dojem stáhla hodně dolů. Pro příště bych prosil hru zbytečně nenatahovat a lépe se přizpůsobit omezenému budgetu. A hlavně ten respawn. Zatraceně, respawn není NIKDY řešení!

Pro: první polovina hry, atmosféra a setting, chytlavé souboje, je to slušná výzva, parťáci a dialogy s nimi

Proti: druhá polovina hry, chybí tomu větší osobitost a nějaký wow moment v příběhu, backtracking a s tím související respawn... ... jo a taky ty romance probůh

+18

Resident Evil 4

  • PC 85
Ačkoli je čtvrtý Resident Evil už relativní dědeček, aktuální HD verze ho příjemně omlazuje a co víc, po stránce hratelnosti má rozhodně pořád co nabídnout. Vlastně si ani nevzpomínám, jestli jsem někdy v poslední době hrál takhle poctivou a zábavnou akční adventuru.

Remaster prvního dílu jsem vzdal někde za polovinou, jelikož mě ten neustálý backtracking a hádankovitý design příliš nebavil (nehledě na frustrující systém ukládání). Čtyřka má ale přesně ty správné ingredience, které mě nakonec přikovaly k obrazovce na takřka 20 hodin. A že je to vydatná porce velmi kvalitního leveldesignu, mrtě zábavného střílení, fajnových bossfightů a v neposlední řadě chytlavého, i když nadmíru béčkového... nah, skoro až céčkového děje. Je to přesně tak debilní, jako filmová série, japonsky typicky lehce pedofilní, ale v tomhle případě mi to ani moc nevadilo a ke hře to docela i sedělo.

Zatímco první lokace na španělském venkově mě nadchla, následný hrad mé nadšení už mírně zchladil. Ovšem ne na dlouho, protože co tahle lokace ztrácela na originalitě, to doháněla leveldesignem. A to platí i o zbytku míst, kterými si hráč projde. V té hře není nic navíc, nepřátel je hodně, ale nikdy přehnaně moc, jsou tam bossfighty, ale nijak frustrující a to i navzdory ovládání. Je tam dokonce i nějaké sbírání pokladů, ze kterého má hráč pocit opravdového zadostiučinění, protože odměny za to stojí. Tvůrci přesně věděli, co hráče baví a namíchali to tak příjemně vyrovnaně, že jsem se ani na minutku nenudil. Obtížnost je nastavena celkem vysoko, hráč se musí docela ohánět, ale férově a pocity frustrace se dostavily maximálně tak z nemotorného ovládání (radši nechci vidět, jak se hrála původní verze). Ale i na to se dá časem zvyknout a nakonec se mi pohyb postavy zalíbil. Umocňuje to survival feel.

Aktuální HD verze vypadá graficky velmi slušně a hýbala by se i skvěle v UHD rozlišení nebýt mizerné optimalizace částicových efektů (prach, oheň) v některých lokacích. V cutscénách to rozhodí voice-over a samotnou hru to výrazně zpomaluje. V klasickém full HD to ale šlape normálně.

Pro: design, množství cutscén, hratelnost, pocit ze střelby, Ashley

Proti: otáčení postavy není upravené na analogové páčky, optimalizace částicových efektů

+15

Assassin's Creed: Syndicate

  • PC 50
Dílo dokonáno. Série ztratila i ty zbytky duše, které kdysi měla. Syndicate je tak neskutečně vyprázdněná hra, až to bolí. Máme tu sice velký historický Londýn, který na první pohled dýchá životem a zajímavými příběhy. Jenže tyhle příběhy, které v Unity byly ještě jakž takž slušné, tady působí spíše, jako kdyby je psala nějaká partička najatých středoškoláků. Ne vážně, takhle slabý, spíš až debilní writing všeho vyjma ústředního příběhu jsem snad ještě neviděl a to hry většinou neoplývají kdovíjak kvalitními scénáři. Veskrze to zabíjí jakékoli snahy o ponoření se do hry a její atmosféry.

Londýn vypadá vizuálně krásně, ale jak už tu kdosi zmínil, je to jediná věc ve hře, která (snad jen s výjimkou dobové hudby) dokáže na hráče nějak zapůsobit. Jediná věc, která má nějakou duši. Po určitém čase ale nakonec ta hnědošedivá barva zablácených ulic stejně omrzí a mimo město, třeba do nějakých kobek, se hráč, na rozdíl od minulých dílů, nepodívá. Hráč si i brzy začne všímat klasického Ubi schématu, mnoha bugů v grafice a oproti Unity i výrazného vizuálního downgradu.
Co drží Syndicate nad propastí je pravděpodobně hratelnost. Ta totiž kombinuje všechno zábavné na předchozích dílech a i přes slaboučký design misí je to docela zábava hrát, byť je nutno si hru přiměřeně dávkovat. Určitě to není věc, kterou by člověk pokořil intenzivním hraním za pár dní. Své trumfy hra odhalí zhruba po 2 hodinách hraní a poté je to až do konce opakování toho samého. A není nic, co by táhlo hráče dál. Všechno dějové je až zoufale neambiciozní. Souboje jsou oproti Unity o něco zábavnější, lezení po budovách díky háků až směšně jednoduché. Na jednu stranu to velmi zrychluje pohyb po dost velkém městě, ale pocit z nebezpečného šplhání je dávno pryč.

Na začátku jsem nakousl příběh, který hráče zavede doprostřed války gangů. To je vlastně i jediná tématika hry. Pryč je assassinská mystika. Není tu žádný řád, templáři jsou tu prezentování formou členů gangů, které hráč postupně vyhlazuje tím, jak obsazuje Londýn. Linka z budoucnosti je osekána na nutné minimum a až na jedno příjemné a velmi nečekané překvapení se hráč nedozví ani nic nového. Celá ústřední linka se točí jen o osvobozování Londýna a hledání DALŠÍHO úlomku ráje, který (to snad ani není spoiler) postavy samozřejmě naleznou až ve finální misi a to mezitím je jen generická vata. Tohle přešlapování na místě a čekání na "něco" je už docela frustrující.

Dvojice hlavních postav je ale naštěstí sympatická a díky tomu, že se hra nebere vždycky úplně vážně, tak to není vždycky úplná nuda. Zatímco za Jacoba jsem hrál spíše z nutnosti, Evie mě svým ladným pohybem a pěknými outfity přikovala k obrazovce o něco více. Animace mezi misemi jsou často osekané, často ani žádné nejsou a hráč sleduje statickou obrazovku a rozhovor dvou postav bez dodělaného mocapu. Srsly?

Z té hry prostě z pomalu každého aspektu řve odlfáknutost a jsem rád, že si série dala po tomhle fiasku pauzu. On ten základ totiž je pořád dobrý a i přes kritiku na poslední díly se na Origins skutečně těším. Syndicate ale opravdu nemá pořádně co nabídnout a to ani zatvrzelému fandovi série, který už musí být notně unavený tou stále stejnou a neměnnou herní šablonou. Nehraje se to špatně, ale celé to naprosto a bez jakéhokoli vzrušení prošumí.

Pro: místy hratelnost, tradičně pěkně zpracované město, Evie, hudba navozující dobový feeling

Proti: místy hratelnost, slaboučký až generický design misí a to i těch hlavních, vizuální downgrade, hloupý writing, příběh prost jakýchkoli emocí, hloubky, začátku a konce; hráče to nemá šanci vtáhnout

+22(24-2)

Kona

  • PC 80
Kona je přesně to, co si chci už roky zahrát. Kanadské lesy. Zasněžená krajina. Tajemství malého městečka. Osobitý způsob vyprávění. Lehce otevřená mapa plná interaktivních míst, dokumentů k prozkoumání a příběhů k odhalení. Detektivní zápletka, která si trochu bere z Akt X a trochu z noir detektivek. A celé je to fakt kvalitně a hodně atmosféricky napsané.

A to nejdůležitější: je to fakt radost hrát. Prvotní atmosféra je skutečně vtahující díky skvělé hudbě a podařenému jízdnímu modelu auťáku, se kterým se hlavní hrdina Carl po mapě potuluje. Strach z neznáma trochu opadne při prvním flashbacku, který působí hodně fantasy klišé dojmem (prostě to na mě ze všech stran až příliš křičelo, že je to jen hra), ale nikterak výrazně. Ve výsledku mě ale ona až příliš explicitně servírovaná sci-fi rovina trochu rušila a mnohem více bych si to užil jako klasickou detektivku s případnými tajemnými náznaky. Nicméně i tak se mi líbilo netypické využití jedné z mých oblíbených urban legends, zlého lesního ducha Wendiga. Příjemné bylo zjištění, že mě ve hře vyloženě nikdo nenahání a tak jsem se při hraní nemusel stresovat a mohl si to šmejdění naplno a bez stresu užívat.

Kromě klasického chození hráč vyřeší nějaké ty hádanky. Super je, že řada z nich je nepovinná a hráč si opravdu musí spojovat informace z dokumentů, které po cestě nalézá a tudíž zapnout tu a tam i malinko mozek. Samotné hádanky nejsou těžké, ale hodně věcí lze nepozorností přehlédnout. Kdo ale rád chodí křížem krážem po mapě a musí prošmejdit každý její kout, ten si tady bude libovat. Všude na hráče čeká nějaké větší či menší tajemství.

Rovněž se mi líbilo zakomponování survival prvků, které příjemně doplňují pocit ohrožení, ale nakonec jsou spíše kosmetického rázu a rozhodně při hraní neruší. Rozhodně to není další The Long Dark. Kona je v první řadě 3D adventura.

Bál jsem se i mnohými vytýkaného akčnějšího konce, ale nakonec nebylo čeho. Je fakt, že lineární finále za zbytkem hry výrazně zaostává, ale je naštěstí krátké a v rámci mezí i slušné vygradované. Z příběhového hlediska mě to ale přeci jen zklamalo. Kdyby hře nechyběl kvalitní konec, tak bych se nebál sáhnout po hodnocení atakujícím 90 %.

I přes výtky směřující k neuspokojivému závěru Konu hodnotím jako příjemnou a přiměřeně dlouhou adventurku, která nenudí a udrží si pozornost až do konce. A to opravdu není málo. Za 8 eur fajn koupě.

Pro: originální setting, hutná atmosféra, nic mě tam nenahání a nestresuje, vyvážená a rozmanitá hratelnost, jízdní model, kvalitní writing a dabing, interaktivita prostředí, s citem zakomponované survival prvky, hudba, skvěle zpracovaná sněhová bouře

Proti: zpracování flashbacků, neuspokojivé finále

+22

Dragon Age II: Mark of the Assassin

  • PC 85
Poslední z trojice DLC určitě stojí za to a tentokrát mi těch peněz nebylo ani trochu líto. Obsahuje totiž to nejlepší na celém DA II - zajímavé prostředí, vtipné dialogy a nejsympatičtější ženu v celé hře - elfku Tallis. Celé DLC se nese spíše v odlehčeném tónu, v nových lokacích a přináší plnohodnotnou vedlejší zápletku. Tvůrci také zakomponovali nové herní prvky a pár vypečených puzzlů, které nejsou ani lehké, ani těžké, ale svou náročností nastavené jsou akorát tak, aby měl hráč z jejich vyřešení radost a zároveň nebyl moc zdržován, či dokonce frustrován.

Po dohrání mě ale mrzí fakt, že je vidět, že Bioware umí ještě mnohem lépe, než nám ukázali v původní hře. Je jasné, že je na vině především vydavatel, ale když se zamyslím, jak skvělá hra to mohla být, kdyby ji měli vývojáři čas a prostředky ji vyladit k obrazu svému. Inu, škoda mluvit.

Na závěr jen taková poznámka: postavy reagují na to, v jakém aktu DLC hráč spustí. Jako ideální doba pro spuštění DLC se mi jevil začátek třetího aktu.

Pro: Hawke a jeho sarkasmus, Felicia Day a její Tallis, svěží prostředí i zápletka, vtipné dialogy, má to duši

Proti: Tallis nezůstane v týmu

+13

Dragon Age II: Legacy

  • PC 70
Druhé DLC se zaměřuje na to, co mi u prvního DA lezlo na nervy a u druhého naopak docela chybělo: delší dungeon. Legacy je vlastně jedna velká několikapatrová kobka, ale nutno dodat, že docela nápaditě řešená. Osobně si tohle DLC doporučuju střihnout někde v půlce druhého aktu, kdy je hráč už trochu naskillovaný, ale zároveň ještě není přejedený soubojů. Těch je tady požehnaně a jsou často i docela tuhé (bez zručného healera se schopností oživovat padlé přátele ani ránu). Samotný dungeon svým rozmanitým prostředím působí svěže a oproti zbytku hry dostatečně odlišně, takže i přes jeho solidní délku mě nezačal nudit. Design závěrečného bosse si ale pochvalovat nemůžu. Byl to tuhý, zdlouhavý a na psychiku dost vyčerpávající souboj - hlavně díky tupé AI spolubojovníků, která se s neutuchající vervou vrhala vstříc smrti.

Pro: design, zábavné souboje, slušná délka a fajnové odměny za splnění

Proti: bossfight, cena

+10

Dragon Age II: The Exiled Prince

  • PC 40
První z trojice a zároveň rozhodně nejslabší DLC. Jednak proto, že tohle je vyloženě násilně vytržená součást původní hry (asi jako Javik v Mass Effectu) a jednak proto, že je to obsahově docela bídné. Sebastian je sice na první pohled sympatické modroočko (no homo), ale po bližším prozkoumání je to otravný debil, co furt žvaní cosi o Oltáři a nevyleze z něj absolutně nic zajímavého. Prostě postava do počtu. I jeho questy jsou dost podprůměrné. Na placené DLC tohle imo prostě ani zdaleka nestačí. Klasická EA vyžírka.

Pro: eeeh, troška nového obsahu?

Proti: Sebastian, průměrný quest, cena

+10(11-1)

Dragon Age II

  • PC 80
Dragon Age II by se dal velmi lehko sestřelit. Z té hry vyloženě křičí nevyužitý potenciál a nedodělanost. Rád bych ji vyčetl těch milión stále stejných interiérů (jeskyň, sídel či Deep Roads kobek), šedivé, statické a napříč herními roky stále stejné město, osekané questy a často i dialogy, dementně řešený respawn u soubojů či třeba technickou nedodělanost lokací, kdy stačí jen oddálit pohled od postavičky a hráč si může prohlížet hranice mapy.

Jenže tohle všechno se dá přežít, protože ta hra je zábavná. Pokud pominu onen arkádový respawn nepřátel, tak jsou souboje daleko chytlavější a svižnější jak v jedničce. Příběh jako celek je sice slabý, ale není to úplně ta tradiční Bioware šablona. Je komorní, často i docela osobní a ze začátku i docela nápaditý. Obsahuje pár zajímavých momentů, ale díky nedotaženosti celé hry často nenaplňuje zcela svůj potenciál. Ona osekanost se projevuje především v třetím, posledním aktu hry, kdy se začnou některé postavy chovat naprosto praštěné a je tam vidět, podobně jako např. v druhém KotORu, že se kvůli uspěchanému vydání někde mohutně škrtalo.

I přes to, že šedivý a co do pouličního života mrtvý Kirkwall omrzí zhruba v polovině druhého aktu, tvůrci provedli docela husarský kousek a i s tím minimem lokací zvládli stvořit 50hodinovou hru, která baví. A baví až do konce. Hawke je sympaťák a parta spolubojovníků jakbysmet. Nejsou to tak výrazné šablonovité charaktery, jako v jedničce (a dalších Bioware hrách), ale mají svoje kouzlo. Jen ho člověk neobjeví hned, ale až zhruba po 20 hodinách hraní. Ve výsledku mě ale dost mrzelo, že jejich dialogy jsou velice osekané - zvlášť oproti jedničce, která občas působila skoro až jako sociální simulátor.

Super je, že hra nedělí hráčovy reakce na dobré/zlé, ale na jakési umírněné odpovědi, sarkastické hlášky, rázné reakce apod. Stále ovšem zachovává možnosti volby. Člověk tedy jen bezmyšlenkovitě nekliká na barvičky jen proto, aby si zachoval tvář své postavy. Není problém odpovědi měnit z dialogu na dialog aniž by postava působila výrazněji rozpolceně. V praxi sice nemá hráč možnost svou postavu profilovat do naivního dobráka/drsného renegáta, ale neměl jsem pocit, že bych měl svázané ruce. Hawke se jen chová jako celkem obyčejný člověk s normálními reakcemi.

I RPG prvky jsou oproti jedničce osekané, ale řekl bych, že spíše ku prospěchu věci. Skilly jsou užitečnější a není jich tolik. Inventář mi též vyhovoval víc, stejně tak přehledný deník a již klasický kodex. Tvůrci se i zbavili dementního systémů dárku a několika dalších zbytečnosti, za což jsem rád.

Nicméně v závěru už opravdu hře docházel dech a v tu chvíli přišla vhod trojice DLC (za které jsem vyhodil pomalu půl výplaty), z nichž dvě mě dokonce zavedly mimo Kirkwall. A upřímně, nebejt jich, tak bych se začal nudit asi o něco dřív. Takový Mark of the Assassin svým veselejším prostředím ala Toussaint a situačním humorem působil jako vysvobození z té šedi a vážnosti.

Abych to shrnul. Dragon Age II je osekaná a nedodělaná hra, plná různých chybek, ale i s tím málem tvůrci předvedli docela dost. Zároveň však dokážu pochopit, že pokud hráči nesedne DAII jako celek, tak z ní musí mít velice průměrný, možná až podprůměrný dojem. Ale něco tam ta hra dělá dobře. A asi natolik dobře, že jsem byl ochoten tu hromadu chyb odpustit a pořád se skvěle bavit.

Pro: chytlavý gameplay, řada dobrých questů, dialogy a systém rozhovorů jako celek, postavy, komorní vyprávění ve fantasy kulisách, absence klasické Bioware šablony, default Hawke je sympaťák

Proti: úspěchané vydání - nedodělanost, osekanost; úmorně se opakující lokace a modely postav, mrtvost/statičnost lokací a nízká míra detailů prostředí, trapný respawn během soubojů,; málo opravdových detailů, které dělají z dobré hry hru výjimečnou

+21

Cold Fear

  • PC 75
Cold Fear je poměrně neznámá hra. Na Steamu jsem ji před lety objevil náhodou a od té doby po ní očkem pokukoval. O slevách vždycky dostalo přednost něco jiného, ale o těch letošních mi už hra tentokrát neunikla.

A musím to říct rovnou: jsem spokojen. Cold Fear sice není úplná pecka, ze které by se tajil dech, ale i tak je to velice zábavná hororová akční adventura. Z Cold Fear je po herní stránce trochu cítit inspirace sérii Resident Evil a po té příběhové zase klasické vetřelecké horory či Carpenterova Věc. Příběh je ryze béčkový, což nijak zvlášť nevadilo, ale mrzely mě rádoby vtipné a cool dialogy, které se do tak temné a jinak docela vážné hry nehodily.

Atmosféra v úvodu skutečně pohltí, graficky je to i navzdory stáří velmi dobré i dnes a prostředí rybářské lodi uprostřed rozbouřeného moře působí i přes jistou šeď velmi neotřele. Škoda, že s příchodem druhé kapitoly se ona lahůdková atmosféra postupně vytrácí, hra se víc zaměří na akci a bohužel i na občasný backtracking, který bych se, být herní vývojář, snažil co nejvíce eliminovat. V momentě, kdy hra měla naopak gradovat a předvádět své trumfy, se začala najednou trochu točit na místě a to je škoda.

Výsledný pocit sráží i značně nepovedený závěrečný bossfight, který ve mě zase jednou po dlouhé době vyvolal agresivní sklony. Jeho problém souvisel především s toporným ovládáním, které bylo pozůstatkem konzolového portování. Ono ovládání mi ale do té doby nijak zvlášť nevadilo, vlastně spíše naopak. Hra se hrála pomaleji, než bylo zvykem a pokud měl hráč něco trefit, musel se i trochu snažit a budovalo to solidní survival feel. Zprvu mě dost vyděsil checkpointový systém. První sejv mi totiž hra nabídla až po takřka 40 minutách hraní, ale naštěstí další checkpointy už byly rozmístěny rozumněji. I tak jsem však pociťoval jistou nevyváženost - někdy se hra uložila po 2 minutách, někdy jsem se motal lokacemi třeba i půl hodiny. Naštěstí Cold Fear na normální obtížnost není nijak zvlášť těžká hra a smrti bych nejspíše (pokud pominu závěrečného bosse) spočítal na prstech jedné ruky.

Abych to ale nějak shrnul: Cold Fear mě bavil. Připomněl mi ty časy, kdy jsem hrával hry s opravdovým nadšením. Radost z prozkoumávání, jistá nepředvídatelnost a parádní atmosféra první poloviny si mě omotala kolem prstu. Ta ke konci sice trochu upadá, ale ne až tak výrazně, že bych se začal nudit. Herní doba okolo 6 hodin je nastavená velmi dobře a i přes občasný backtracking to velice slušně odsýpá. Člověk občas zabloudí, ale vzhledem k menšímu rozsahu lokací stejně vždy nakonec najde cestu dál. Nejvíce mě asi mrzel závěr a to nejen po stránce bossfightu, ale především to velmi laciné zakončení odbyté desetisekundovou animací.

Pro: atmosféra v první polovině hry, zábavný design, grafika, lehce toporné ovládání vyvolává survival feel, klasický béčkový námět, herní doba je tak akorát - odsýpá to

Proti: strašné rádoby cool dialogy a otravné silácké řeči, nevyvážené rozmístění checkpointů, závěrečný bossfight a závěr, postupný úpadek atmosféry

+21

Assassin's Creed Unity: Dead Kings

  • PC 65
Rozšíření, jenž hráče zavede do menšího, ale tak akorát velkého městečka Franciade, které působí tak trochu jako londýnský Whitechapel. Odlišná atmosféra a diametrálně odlišné nasvícení působí zpočátku svěže, ale stejně jako v případě Unity, si i tady musím postěžovat na promarněný potenciál. Zatímco tvůrci měli šanci rozjet solidní hororovou jednohubku, namísto toho se plácali v podivném příběhu o hledání ztraceného artefaktu (zase!). Na druhou stranu ale oceňuji absenci nějakých přehnaných fantasy hovadin ala zombie, které jsou dneska tak moc v módě do podobných DLC dávat.

V praxi to znamená 13. sekvenci, která se odehrává po závěru hry (tudíž doporučuju s Dead Kings počkat až po dohrání základní hry, jelikož hra v jedné misi úplně zbytečně spoileruje konec). Hráč dostane nášup v podobě 6 hlavních misí, několika misí vedlejších a k mé nelibosti tam tvůrci nasekali zase ty tolik nenáviděné hádanky z původní hry. A nepoučili se. Tyhle hádanky byly bez návodu z drtivé většiny nehratelné už v původní hře a nejinak je tomu i tady.

Naopak novinku v podobě podzemí jsem uvítal. Tomb raiderovské slídění v kobkách mě bavilo, ovšem ty absurdní hordy nepřátel a zdlouhavé puzzly s blížícím se koncem hry už tak moc ne. Novinka v podobě lampičky je fajn, ale krom nějakého rozhánění podzemní fauny a zapalování loučí nemá moc velké opodstatnění. Jak už zmínil ve svém komentáři Zbyisek, škoda, že nebyla v kobkách větší tma.

Abych to shrnul. Dead Kings je solidní přídavek, který fandy původní hry zabaví. Tvůrci se ale nevyvarovali svých chyb. Příběh pořád hraje druhé, v tomto případě skoro až třetí housle. Občas je to zbytečně natahované a hádankové vedlejší úkoly jsou pořád dost nefunkční (nebo jsem na ně už neměl trpělivost, nevím). Ale když je to zadara? Tak proč to nezkusit!

Pro: nová atraktivní lokace, podzemí, León jako charakter

Proti: minimum novinek, slaboučký příběh, přetrvávající nedostatky z původní hry, León je podobně jako Élise naprosto nevyužitá postava

+8

Assassin's Creed Unity

  • PC 75
Konečně! Konečně se vrátilo zpátky jedno velké město, lodě jsou fuč a s nimi už notně okoukaná Amerika. A jestli něco Ubisoft umí, tak uvrhnout hráče do příběhu a představit mu místo, kterým bude následujících několik desítek hodin žít. Úvodní sekvence Unity patří mezi to nejlepší, co AC série doposud nabídla a je škoda, že si kvalitu misí neudržela. Dostaneme charismatického hrdinu, osobní příběh, krásnou femme fatale a především dostáváme obří Paříž v řádně upgradovaném enginu. První hodiny jsou božské - davy lidí, super nasvícení, překrásné interiéry, detailní facial animace - jenže jsem měl tak trochu pocit, že tvůrci vystříleli největší trumfy příliš brzy (ten největší paradoxně odhalili již na E3) a jakmile opadne wow efekt, dostaneme vlastně docela tradiční Ubisofťáckou hru.

Na jednu stranu je vidět, že už se snažili o jakýsi posun vpřed a vedlejší mise mají své malé příběhy, ovšem jejich kvalita, stejně jako kvalita misí hlavních, postupně upadá. Opět se vrací ten samý problém, který trápí sérii už od pradávna a tím je repetitivní a nenápaditý design misí. Eziovská série tím do jisté míry trpěla taky, ale ta se mohla alespoň spolehnout na solidní writing, kdežto Unity je v tomto ohledu jedna velká bída. Animace mezi misemi jsou ucházející a občas se tvůrcům podaří vytvořit i napínavé "filmové" momenty jen za pomocí dialogů a kamery, jenže právě v těchto momentech mi docházelo, že mě vlastně strašně mrzí, že není takhle kvalitně zrežírovaná celá hra. Čím dále se hráč dostává, tím jako by více tvůrci rezignovali na nějaký příběh a každá mise je odbytá několika větami s tím, že je potřeba zabít toho a toho. Hráč tedy časem absolutně netuší, koho zabíjí a proč a trochu mi to připomnělo úplně hned ten první Assassin's Creed. Full Circle. Celé to vrcholí (tedy vlastně nevrcholí) závěrem, ke kterému to jasně směřuje od začátku hry. Bez zvratů, bez překvapení. Schéma.

Město je naštěstí dost zábavné, lezení po budovách opět dlouhou dobu neomrzí, ale jak už tu zmínil jeden z kolegů, celé město působí spíše jako kulisa pro divadelní představení. Navíc, po celou dobu hry se Paříž výrazně nemění. Stejné davy demonstrantů stojí na stejných místech jak na začátku, tak i na konci hry. Interaktivita hráče s městem je jednoduše minimální a hlavní slovo hrají mise a bohužel opět i kvanta tradičních collectibles. Osobně, a to už se zase opakuji, bych ubral na kvantitě a přidal na kvalitě. Je toho všeho prostě strašně moc a už zhruba v polovině se mi to začínalo zajídat a musel jsem si hraní rozumně dávkovat. Nehledě na to, že jižní polovina města je v rámci kampaně prakticky nevyužitá (v 10 sekvenci z 12 jsem se podivoval, že jsem jih doposud nenavštívil a to ho prosím tvoří zhruba polovina celé herní plochy). Ale takhle je to u Unity se ve vším. Nechci rozpitvávat jednotlivé prvky hry, ale jako celek ta hra působí, že je hotová tak nějak napůl. Od polofunkčního šplhání, po stereotypní designérskou práci, přes nevyužité období, až po pofidérní technickou stránku. Hra jako celek vypadá dobře, ale hýbe se docela mizerně a doskakování textur pár metrů před hráčem je pěknej hnus. Unity se i dobře hraje a když hráč překousne nějaké ty nedodělky, dostane chytlavý open world kousek.

Nicméně nemůžu se stále zbavit pocitu, že by to šlo lépe. Zatraceně lépe. Příště prosím vrátit do hry současnost, nevysrat se na příběh a zapatlat mapu i něčím jiným, než hromadami hovadin ke sbírání (neříkám to náhodou pokaždé?). Třeba takové helix rift mise. Ty byly super, ale proč byly jen tři? Řešení vražd byl také fajn nápad, ale ocenil bych méně casual zpracování a větší variabilitu. Schématičnost jednoduše tu hru z poměrně velké části zabíjí a je to škoda. Unity je určitě v mnoha ohledech krokem kupředu, ale v několika nepochopitelně i skokem zpátky. A já se ptám: proč?

Pro: celý úvod, Paříž, rift mise, Élise, cutscény, v základu chytlavá hratelnost, detailní grafika, hromada historických informací pro fajnšmekry (mínus za ty trapné Shaunovy poznámky)

Proti: opět příliš schematický design, krátká kampaň, writing i náplň vedlejších misí, nevyužitý jih města, slabý příběh, pocit polovičatosti - ovládání a především zahozený potenciál co se období týče, nějak jsem z toho tu Francii úplně necítil

+20

Super Trench Attack!

  • PC 80
Osobně podobným indie hrám příliš neholduji, ale na doporučení jsem Super Trench Attack! přeci jen zkusil a překvapivě jsem se velice příjemně bavil.

Super Trench Attack! je vskutku taková příjemná nedlouhá a neobtížná (snad až na finální souboj) hra, která ovšem nějakým zázrakem umí velice nadprůměrně bavit naprosto jednoduchými mechanismy a primitivně roztomilým humorem. Vesměs jde o top down střílečku, která ale sází na poměrně propracované menší lokace. Nesnaží se hráče zavalit hordami stereotypních nepřátel, ale ve všem je taková střídmá a sympatická. Obsahuje rozmanité úkoly, člověk se nikdy nikam nemusí moc daleko trmácet a všude čeká na hráče nějaké menší či větší překvapení a odměna.

Kromě střílení hra obsahuje i nějaké jednoduché RPG prvky a minihru s kartami v improvizovaném kasinu, která je v podstatě zjednodušenou kopií starorepublikové hry Pazaak. Ač jednoduchý, tak stále zábavný koncept, který na pár desítek minut dokáže zabavit.

Herní doba se pohybuje od 3 do 6 hodin v závislosti na sbírání achievementů. Já osobně měl hru dohranou na 100% i se všemi achievy za 5,5 hodiny a docela mě aj mrzí, že dvojka už jde směrem tahové, a podle ohlasů ne moc povedené, strategie. Určitě bych si dopřál nášup.

Super Trench Attack! není hra s velkými ambicemi, ale to co umí, umí velmi dobře. Za nějakých 60 centů fakt není vůbec nad čím váhat.

Pro: ve všech směrech střídmé, chytlavé, jednoduché, vtipné a ne příliš dlouhé

Proti: některé animace by mohly být přeci jen o trošičku bohatší

+10

Dawn

  • PC 75
Krátká 3D plošinovka s pěknou barevnou grafikou a krásnou hudbou? I'm in! Pro tyhle krátké relaxační hry mám prostě slabost a když k tomu přidám hrstku ne moc těžkých achievementů, které lze vysbírat za nějakou tu hodinku, není nad čím váhat. Hraje se to příjemně, ovládání je vysoce responsivní a gameplay plynulý. Kromě skákání může hlavní postavička za pomocí svých schopností aktivovat různé monumenty či urychlovat růst rostlin a tím si tvořit cestu dál. Do toho hraje příjemná klavírní hudba, která graduje s tím, jak hráč postupuje hrou. I finále je milé, i za těch 15 minut to dokáže vyvolat nějaké ty drobné emoce a minimálně úsměv na tváři. Prostě jsem měl po dohrání příjemný pocit z dobře investovaného času a rovnou si hru střihnul ještě 2x kvůli vysbírání všech achievementů. Na studentský pokus o hru je to opravdu kvalitně odvedená práce!

Pro: pěkná grafika, jednoduchý a plynulý gameplay, gradující hudba

Proti: mohlo by to být klidně i o trošičku delší

+6