Hodně příjemné překvapení. Díky podobným kreativním kouskům přicházím plošinovkám čím dál tím více na chuť. Planet Alpha je, podobně jako Inside nebo třeba Unravel, především zážitková záležitost. Úroveň obtížnosti je po většinu času vyloženě relaxační a pro hardcore hráče, co chtějí zažívat peklo jako v Super Meat Boy to asi úplně nebude. Ale pro causaly - kochače, jako já jsem já, je to zase titul naprosto ideální.

Tvůrci hráče zavedou na jakýsi cizí svět, který kromě mimozemské fauny a flóry je zajímavý i tím, že tam den trvá několik málo minut. Kromě toho, že rychlá změna denní doby vypadá vizuálně fakt dobře, se jedná i o neokoukaný prvek hratelnosti. Místní ekosystém totiž na to, zda-li je den či noc, čile reaguje. V pozdější fázi jde denní dobu navíc aktivně přetáčet a s tím souvisí i drtivá většina hádanek.

Co kopne na první pohled do očí je grafika a vizuální stylizace. Hra zabere nějakých 5-6 hodin, ale je to od začátku až do konce nadupaná jízda a zároveň na vizuální vjemy nesmírně bohatá žranice. Osobitý cizí svět žije a na obrazovce se téměř neustále něco děje. Hluchých míst to má naprosté minimum. Kromě šplhání se hráč často někam plíží, před něčím utíká nebo někam padá. Hlavní postava se sice neumí bránit přímo, ale likvidace nepřátel za pomocí enviromentálních hádanek zasazených do prostředí je také velmi uspokojující a hezky přirozená.

Z hlediska příběhu jsem měl zprvu pocit, že se tu tak trochu bude vykrádat Cameronův Avatar, ale hra mě hodně rychle vyvedla z omylu a nakonec odcházím velice příjemně překvapen. Ač Planet Alpha na první pohled působí hodně barevně, možná až dětsky, tak umí místy slušně potemnět. Sic prosta jakýchkoli dialogů zároveň vypráví, čistě za pomocí obrazu, až nečekaně kreativní sci-fi příběh, kterému ve finále škodí pouze to, že nedává na otázky moc odpovědí. Alespoň ne přímo.