Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Inside

83
97 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
29.06.2016 XOne
07.07.2016 PC
23.08.2016 PS4
28.06.2018 Switch
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.playdead.com/inside/
Inside je plošinovka od dánskych Playdead. Ich prvou hrou bolo Limbo, ktoré dosiahlo veľký úspech ako u kritiky tak aj v predajnosti. Podobne ako ich prvotina, je aj Inside o príbehu malého chlapca v nebezpečnom svete plnom nástrah. Hra sa odohráva vo svete budúcnosti, kde sa experimentuje s ovládaním ľudských mozgov.

Chlapec v hlavnej úlohe je iný ako všetky ostatné postavy. Jeho mozog sa nedá ovládať a sám má schopnosť ovládať ostatných ľudí, čo mu pomôže pri riešení logických úloh.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Komentár je bez spoilerov. Limbo sa dánskemu Playdeadu vydaril veľmi a bol som zvedavý, či sa podarí dosiahnuť jeho vysoko nastavenú úroveň. To sa jednoznačne podarilo a keď tak nad tým uvažujem, s Inside svoju prvotinu kvalitatívne prekonali.

Tentokrát je to všetko veľkolepejšie ako v prípade Limba. Či už sa jedná o svet, jeho hĺbku a prevedenie, rozsiahlejšie hádanky na viacerých obrazovkách, bohatšiu a prepracovanejšiu grafickú stránku alebo lepšie a vyrovnanejšie tempo hry. Tam kde Limbo strácal v druhej polovici na nápaditosti a dynamike, tam je Inside stále schopné prekvapovať a finálna časť hry doslova šokuje svojím nápadom a prevedením.

Inside si spolu s Unravel zasadli na trón plošinoviek a bude veľmi ťažké ich z neho dostať. Nechcem tu spoilerovať momenty hry a čím menej si toho o hre pozriete, tým to bude pre vás lepšie. Tých prekvapení tu čaká na hráča viac a ja som sa pri hraní šťastne usmieval. Akčnejšia hrateľnosť sa tu strieda s intuitívnym riešením hádaniek, ktoré však nepatria k tým úplne najľahším a je pri nich dôležité načasovanie a občas aj metóda pokus-omyl. Občas som si spomenul pri hraní aj na Another World. Dĺžka hry je takmer identická s Limbom a zabralo mi to niečo cez 3 hodiny.

Zahrajte si to, vážne.

Pro: Nápady, temná atmosféra, zaujímavé hádanky, akčné pasáže, pekná grafická štylizácia, finále hry, svet, zvuky

Proti: krátke, síce intenzívne ale krátke a ja by som chcel ešte viac!

+26+26 / 0
  • PC 90
Inside by sa z môjho pohľadu dalo vyčítať niekoľko vecí: nepochopiteľné kopírovanie Limba alebo gameplay, ktorý má veľmi kolísavú kvalitu a je niekedy repetitívny, frustrujúci alebo primitívny. To čo je ale dôlezité, je, že sa jedná o výbornú demonštráciu toho, ako sa hry transformujú na dospievajúcu a samostatnú umeleckú formu.

Podobne ako sa filmy v ére dospievania zbavovali prevzatých prvkov z iných foriem umenia a nachádzali vlastné vyrazové prostriedky, deje sa to aj tu a teraz pri hrách. Známou analógiou sú textové medzititulky vo filme (potlačené pri nástupe zvukového filmu), a príbehové cut-scény v hrách. Obidve narúšajú hlavné piliere daných médií - vizuálne rozpravánie pri filme, interaktivita pri hrách - a oboje sú symptómom dočasnej neschopnosti uchopiť dané médium inak, ako výrazovým prostriedkom odlišnej, už etablovanej formy umenia - literatúra resp. text pred filmom, a neinteraktívny film pred hrami.

V Inside žiadne cut-scény nie sú, práve naopak, hlavné postavenie tu má gameplay. Ťažia sa z neho emócie a nálada - sekvencie tesného uniknutia (alebo neuniknutia) smrti v rukách hráča - alebo sa gameplay napríklad kóduje aj do zvukového podkresu - akčná pasáž s výbuchmi je rytmizovaná a synchronizovaná hudbou. Na vykreslenie príbehu hra znova nepotrebuje filmu dominujúce prvky ako dialógy alebo monológy a namiesto toho je učebnicou environmentálneho storytellingu. Často krát sa tu pracuje s dvoma priestorovými plánmi, kedy sa príbeh odohráva na pozadí - v tomto prípade doslova - v zadnej paralaxnej rovine. Napríklad pozorujeme pochodujúcich ľudí a ich kontrolórov, pričom simultánna gameplay časť - skákanie po strechách - je oddelená v prednej rovine. Inside potom exceluje v prepojení týchto dvoch plánov v prekvapivom momente, kedy vytvorí z monotónneho pochodovania gameplay prvok. Hra ako taká je zároveň pevne uktovená vo svojom médiu, je si toho vedomá, a čerpá z neho. Cituje klasiky (Oddworld a jeho počítanie zachránených, naháňačky z Another world) a zároveň odráža aktuálne trendy (meta témy - kto ovláda protagonistov hier?).

Remeselná stránka umenia je tu reprezentovaná precíznou technickou realizáciou - kamera, nasvietenie, animácie, audio - všetko je tu na vysokej úrovni a často krát dychberúce. Minimalistická štylizácia je presná a konzistentná. S týmito nástrojmi je potom vykreslená strhujúca dystopická atmosféra ponúkajúca veľmi špecifický zážitok.

Azda najvýraznejším dôkazom o umeleckých ambíciách Inside je však nekompromisná autorská vízia. Prezentovaný svet je dostatočne odlišný a zaujímavý, a je podčiarknutý šokujúcim a poriadne kontroverzným finálnym aktom. Je vidieť, že k hre nebolo pristupované ako k produktu, ktorý ma poskytnúť len zábavu, ale ako k niečomu, čo má vyprovokovať predstavivosť, stimulovať estetické cítenie alebo podnietiť analýzu. Hra sa nesnaží byť beztvarým objektom zbaveným všetkých ostrých hrán, aby vyhovela každému, ale drží sa osobitej vízie. Zároveň však nepoľavuje z najprísnejších kritérií profesionálneho produktu, tak ako ich reprezentujú dnešné AAA mainstream hry. Ak ukáže takáto kombinácia aj svoj komerčný potenciál, tak sa rozhodne je v ďalších rokoch herného média na čo tešiť.

Pro: umelecké ambície, ambientná hudba, technické spracovanie

Proti: príliš podobné Limbu, niektoré repetitívne pasáže

+18+18 / 0
  • PC 90
Nádherně smutná cesta temným světem strachu a beznaděje. Fascinující audiovizuální stránka zde na sebe, stejně jako u Limba, strhává veškerou a zaslouženou pozornost. Práce s kamerou, sound design, hra stínů, barev a hudby. Krása. Oceňuji také přístupnější hádanky, které udržují plynulou hru a současně v hráči zanechávají pocit dobře odvedené práce.

Zprvu zamrzí dějová linka, příliš symbolická a otevřená i na severské artové poměry. Nádherně zde však funguje druhé zahrání a když si hru necháte v hlavě chvilku uležet. Tohle umí opravdu jen ti nejlepší mistři vyprávění. Samozřejmě je tu stále nekonečné množství možných interpretací a pravděpodobně nikdy se od Arnta Jensena nedozvíme jeho verzi. Věřím však, že pro vychutnání hry není nutné rozpitvávat každý náznak a hloubat nad jeho smyslem. To je zde takový malý bonus, který Inside děla jedinečným. Hlavní je nechat se unášet famózní atmosférou, kdy chce být každý alespoň jednou svobodný.
+18+18 / 0
  • PC --
Plošinovky příliš v lásce nemám, ale když vidím převládající černo-bílou paletu barev, okamžitě bystřím a zaměřuju. Možná je to úchylka, ale prostě mě podobné melancholické vizuálno neskutečně přitahuje. Inside už sice nemá tak osobitý a nezaměnitelný styl jako Limbo, přesto je technicky famózní hrou. A to nejen grafikou, ale také skvěle fungujícím fyzikálním enginem nebo minimalistickým ozvučením. Postava malého chlapce je skvěle rozpozhybovaná a vůbec celé ovládání a hraní je tak příjemně plynulé a samozřejmé, že nedochází k žádným nadávkám typu "ty vole, však už ses té lávky dotýkal jedním pixelem, tak proč ses jí nechytl!"...

Gameplay se soustředí především na držení klávesy pro běh vpravo a správné načasování akcí, což mi osobně moc nevyhovuje, ale díky nízké náročnosti na koordinaci pohybu to až tolik nevadilo. Navíc, opravdu problémových míst je jen několik a zbytek člověk prostě jen tak proběhne, kochajíc se okolím. Výtku bych měl pouze k hrátkám s obrácenou vodní hladinou, která mi do hry tak nějak nesedí a vůbec nechápu, co měla představovat.

Zklamáním je ale příběh a celkové vyznění hry do prázdna... Na internetu sice kolují různé teorie děje, každá si to ale vykládá po svém. Dokonce i popis příběhu na wikipedii je tak neutrálně nijaký, že člověk hry neznalý si jej před dohráním klidně může přečíst a stejně nebude mít nejmenší představu o tom, co by měl vyprávět nebo znázorňovat...

Hodnocení: ✰✰
+15+15 / 0
  • PC 70
O zajímavé náhody není v životě nouze. Limbo a Inside - dvě hry, které mi byly v různou dobu doporučeny dvěma odlišnými lidmi. V prvním případě mi kadeřnice vychvalovala Limbo a trvala na tom, ať si to zahraji a nedávno se bývalý kolega u hraní deskovek zmínil, že si prostě musím zahrát Inside. Nikdy mi nikdo jiný přímo face to face nedoporučil konkrétní titul - o hrách se bavím málokdy. Tak až takové jméno ty hry mají. To k úvodu píšu proto, že i přes ona doporučení ve mě už Inside nedokázal navodit to, co se podařilo Limbu.

Limbo tu bylo dřív, bylo neotřelé a správně komorní. Kloučka mi tam bylo líto a možná právě proto, že už jsem byl nějak navnaděn na atmosféru, kterou se tvůrci zřejmě pokusí zopakovat, mi bylo i docela jedno, co se stane kloučkovi zdejšímu. Hádanky byly zajímavé, ale ke konci už jsem chtěl jen spíš vidět, jak to dopadne a jakákoliv složitější mechanika (vyžadující klony ) ve mě probudila takový ten závan mírné frustrace. Ke konci už jsem byl tak apatický k tomu, co se na obrazovce děje, že to nezachránil ani konec. Popravdě se mi nejvíc líbil začátek.

Děj si vysvětluji tak, že se jedná o metaforu na velké korporáty, které ždímou zaměstnance. Což je možná blbost, ale hlubší význam se mi v tom ani hledat nechce.

Třeba mi jednou někdo doporučí opět budoucí titul od Playdead. Bylo by to hezké a určitě bych si ho zase zahrál. Ale teď s odstupem času v Inside nevidím ty kvality o kterých se psalo v dny vydání. Kdežto Limbo mě před lety nadchlo hodně.

Proti: Po Limbu jen minimum překvapení

+12+12 / 0