Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

LIMBO

LIMBO+

Playdead •  Double Eleven (PS4, XOne, Vita)
21.07.2010
19.07.2011
02.08.2011
04.06.2013
02.07.2013
24.02.2014
25.09.2014
05.12.2014
28.06.2018
kompatibilní
82
463 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Černobílá logicky zaměřená plošinovka LIMBO, jejíž hlavní postavou je silueta malého chlapce známého pouze jako "The Boy" je prvním titulem dánského studia Playdead. S chlapcem se probudíte uprostřed temného, neznámého lesa a beze slov se vydáte na cestu snovým světem plným nástrah a hádanek, kde smrt čeká na každém kroku.

Hra používá jednoduché dvoutlačítkové ovládací schéma, bez žádných nápověd či ukazatelů na obrazovce. Vše je založeno na vlastním zkoumání, při kterém je každý špatný krok potrestán krutou smrtí a následným návratem na poslední "checkpoint".

Minimalistické černobílé 2D zpracování s občasnou ambientní hudbou a ruchy utváří velmi nevšední, takřka hororovou až mystickou atmosféru. Zdárně ji doplňuje časté používání různých obrazových filtrů a silného filmového šumu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Limbo je jedna z mála her, která v sobě spojuje snad všechny lidské emoce. Strach, úzkost, radost, šok, okouzlení, nadšení, zděšení...Je krásná svým zpracováním, ale děsivá v momentech překvapení, ve vyprávění příběhu. Je to jako spojení Hitchcocka a Kinga. Nikdy si nejste jistí tím, co vidíte, co děláte, proč to děláte a kam to vede. U Limba není smrt trestem, ale je to součást hratelnosti. Nejdřív musíte zemřít, abyste zjistili, jak dál. Navíc zde smrt přichází velmi nečekaně a je okamžitá. Neexistuje něco jako zranění a příprava na smrt jako třeba ve střílečkách. Zde smrt působí šok. A zpracování smrti ten šok ještě umocňuje. Je to brutální, živé a pokaždé mě to dostalo.

Zpracování od animací postavy, zvukového doprovodu přes ovládání je majstrštyk. Neruší vás interface, jste tam pouze vy a smrt číhající za rohem. Jen pojď, pojď maličký, ale dávej pozor kam šlapeš. Takhle nějak si představuji vizuální zpracování Erbenovy Kytice. Člověk ví, že ho nečeká nic dobrého, ale jde stále dál, protože je to tak krásné, až melancholické. Říká se, že kdo se bojí tmy, nesmí do lesa. U Limba to ale úplně neplatí.

Proti: Jediné drobné mínusko je příběh a konec hry. Čekal jsem trochu něco...osvícenějšího.

+63
  • PC 90
Limbo je krásné.

Ani ne grafikou, ale stylizací a prostorem, který dostane hráčova fantazie. Zaujme na první pohled, dobře to ví, a tak si na začátku může dovolit nechat hráče v naprosté nevědomosti bez sebemenších obav, že by o něj přišlo. S hlavním hrdinou totiž chcete jít vpřed, prozkoumávat a nechat se unášet skvělou atmosférou. A že někdy musíte vpřed zatraceně rychle... Limbo totiž dokáže být i děsivé, hra světla a stínu je místy opravdu působivá a k tomu, abyste se báli nepotřebujete ani nic vidět, spíše naopak. Stejně jako ve skutečnosti.

Smrt je na denním pořádku, ale zvyknout si na strach z ní tak snadno nejde. A že způsobů jak přijít o život autoři vymysleli požehnaně. Díky skvěle rozmístěným checkpointům však jde spíše než o otravnou záležitost o takové non-verbální sdělení autorů "takhle by to nešlo, zkus to jinak". Jiná hra by na to použila nápis / zvuk / vyskakovací help obrazovku, tady by to působilo nepatřičně. A tak trochu jde i o výsměch dnešním začátkům her ve stylu "pro pohyb vpřed použijte klávesu W, pro střelbu levé tlačítko myši...".

Limbo má hádanky, nejčastěji založené na fyzikálních principech (světlo, elektřina, gravitace, magnetismus...), ale není založeno primárně na nich, byť jsou často opravdu originální a pěkně vymyšlené. Limbo je hlavně o zážitcích, které vám nabídne každá obrazovka, a i když celá hra trvá jen kolem 3-4 hodin, zažijete jich nespočet. A to je herní vlastnost, za kterou jsem já osobně ochoten zaplatit bez váhání. Více takových her.

EDIT: Po druhém dohrání zvýšeno hodnocení na 90%, ta hra má prostě všechno. :-)
+51
  • PC 85
Limbo je, i přes pouhé jediné dohrání, mou srdcovkou. A možná i právě proto se opakování vyhýbám. Stručně řečeno jde o jeden z mých nejoblíbenějších videoherních zážitků, s nimiž jsem zatím měla tu čest. Ta atmosféra, ta atmosféra... Ta zkrátka dělá divy! A co za ní stojí? Výborně uchopená výtvarná stránka. Ta už od prvního spuštění naznačuje, že tohle nebude jen prostá hra, ale jistým způsobem i umělecké dílo.

Hra vypadá opravdu nádherně, bez debat. Minimalistický vzhled umocňuje černá a šedá barva, představivost pracuje, fantazie tká. Pomalu se propadáme atmosférou do působivého zážitku, za nímž nestojí samozřejmě jen grafika. Zvuková stránka hry je opravdu perfektní, což je důležité zmínit, protože při řešení hádanek je mnohdy nutné se kromě zraku spolehnout i na sluch. Ovládání je velmi prosté, pouze šipky a Ctrl k vykonání určité akce, jednoduché, ale účinné a dostačující. Obtížnost však stále stoupá, už na začátku je hra plná nebezpečí. Možná dojde na smrt už během prvních hádanek. To je ovšem pouhý začátek, zemřít se dá nedopatřením ještě mnohokrát! Časté umírání může být skutečně frustrující, ale je nutno ocenit vynalézavost autorů, kteří připravili mnoho způsobů smrti, které i zajímavě vypadají... Je libo se utopit, nechat zavalit, rozsekat, probodnout nebo jen tak se zabít skokem z velké výšky? Není problém!
Ne vždy je to o rychlých reakcích a rychlých prstech, je třeba vše správně načasovat a hlavně prozkoumat, co se dá, a neustále zkoušet a hledat řešení, které nemusí být hned jasné. Dostali jste se přes jeden problém? Hurá! Jenom je škoda, že jste tam dole měli udělat něco, díky čemu by vás tahle železná potvora teď nerozsekala na kousíčky! Smůla, musíte znovu... Ignorování i těch nejmenších detailů a změn zvuku dost často (pokud nemáte zrovna štěstí) pošle vaši ubohou postavičku vstříc kruté a hrůzyplné smrti...

Nehledala jsem v tom, kupodivu, ani tak příběh, jde hlavně o navození atmosféry a dopad na pocity hráče, což se tvůrcům opravdu povedlo, alespoň tak jsem to vnímala já osobně. Tato hra je opravdu ukázková – přenádherný vizuál, zvuky, které hráče neustále nechávají v nejistotě, celkově pak promyšlenost hádanek, jež se opravdu povedly.
Je to dle mého názoru zkrátka skvělá hra, kterou byste rozhodně měli zahrát, pokud máte rádi plošinovky, adventury, či atmosférické hry.

A já bych si ji patrně měla po čtyřech letech zopakovat, zda-li na mě bude působit i teď právě takto...

Pro: audiovizuální stránka a atmosféra, promyšlené hádanky

Proti: některé skutečně až příliš frustrující části

+41
  • PC 70
O existenci tohoto dílka jsem se dozvěděl zde na DH, a jak už tu podotklo mnoho lidí přede mnou, Limbo je v podstatě umělecké dílo. Střídání bílé a černé barvy a v mnoha případech i světla a tmy, ve které jsou vidět jen svítící oči The Boye, totiž utváří neskutečně temnou atmosféru předpeklí, kde celá hra probíhá.

Pavouků se tu podle mě začne bát i ten, co je ve skutečnosti bere do holých rukou a hraje si s nimi. Zde je totiž velikost pavouka mnohonásobně větší, než velikost hlavního protagonisty, takže dochází k tomu, že si tento malý klučina nehraje s osminohou potvorou, ale naopak ona s ním.

Při získání deseti světýlek se mi otevřela nová úroveň DING!, kde je velká nouze o světlo, a musel jsem se tak spoléhat pouze na svůj sluch a videonávod. Překvapilo mě, že existuje také achievement No Point in Dying, k jehož získání je potřeba hru dokončit s maximálně pěti úmrtími, což je zrovna v Limbu skoro nemožné. Někdy jsem totiž z frustrace panáčka zabil sám úmyslně za to, že se mi moc dobře nevedlo, ale i bez toho by to byl obdivuhodný výkon.

Herní doba mi na plošinovku přišla tak akorát a i když jsem nevěděl, co je cílem hry a ani závěrečná animace se slečnou mi to neosvětlila, bavil jsem se náramně. I když pár zbytečně frustrujících pasáží v čele s nápisem HOTEL, který je asi tou nejhorší překážkou, si mohli vývojáři odpustit.

Pro: The Boy, atmosféra, pavouk, DING!, herní doba

Proti: neznámý cíl hry, frustrující pasáže (hlavně nápis HOTEL)

+38
  • PC 80
Plošinovky a skákačky nejsou mým oblíbeným žánrem, a tak mi trvalo pár let, než jsem se odhodlala si Limbo zahrát, byť vizuální stránky hry mě zaujala hned, jak jsem ji poprvé viděla. Moc jsem o té hře nevěděla, takže jsem v podstatě ani nic neočekávala od ní.

Ladění hry bylo depresivní a hra působila stísněným dojmem, což podtrhávalo neobvyklé černobílé zobrazení s minimalistickými zvuky a výjimečně zahrála i hudba. Hlavní postava, které se hráč ujme, cestuje tímto bezútěšným světem sama a naráží občas pouze na nepřátele, ať už jde o lidi, lesní havěť či mechanické stroje. Že smrt číhá na každém rohu, to jsem poznala záhy a že budu umírat častěji než v Dark Souls, to mi došlo poté, kdy jsem nebyla pomalu schopná odehrát minutu souvislého hraní bez smrti (berte s nadsázkou).

O postavičku "malého lida", jak jsem si ho pojmenovala, jsem se často bála a i přes častou smrt mě neopouštěla lítost, když z jeho očí vyhasl život. Nejsmutnější okamžiky pak pro mě byly, když se "infikoval" svítící housenkou (?), přestal mít kontrolu nad sebou a odevzdaně šel pouze jedním směrem, což často končilo jeho smrtí.

Cestu k cíli znepříjemňovaly různé hádanky. U některých jsem strávila více času, než bych očekávala, zatímco u jiných mi řešení bylo vcelku jasné, jen jeho provedení, tedy správné a přesné načasování, bylo obtížné. Herní doba se tak z očekávaných dvou hodin protáhla na pět.

Hra mě příjemně překvapila a jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala ji zkusit.

Pro: atmosféra, hádanky, malý lid a obava o něj, stísněný pocit při hraní,

Proti: monotónní prostředí ke konci

+36