Firewatch

Jelikož naprosto miluji Dear Esther a jiné artové hry, kde se "nic neděje", rozhodně nehodlám Firewatch vyčítat, že je málo akční a zábavná. Naopak, místy mi přišlo, že se děj odvíjí zbytečně rychle a ve hře se toho děje moc. To hlavní, na čem Firewatch staví, jsou dialogy mezi hrdinou a nikdy nespatřenou šéfkou, což je jednak výborný nápad a jednak jsou skvěle a přirozeně napsané a nadabované, a atmosféra. Atmosféra divočiny, která je po obrazové a zvukové stránce krásná, atmosféra znepokojení, která nepříjemně houstne a napětí, které skvěle funguje a je velmi zručně dávkováno... až do chvíle, kdy dojde na odhalení pointy. U hry, jejíž těžiště je vlastně jinde, totiž v imerzi, bych nebyla příliš přísná v kritizování logických trhlin v zápletce. Jenže tady odhalení toho/těch kdo/co za tím jak a proč stojí prostě nedává smysl. Proč Ned trestá Delilah, když obviňuje sebe a její podíl na neštěstí vůbec neřeší? Proč trestá Henryho, který s tím nemá nic společného? Pokud je pomatený, proč neškodí i ostatním hlídkám? Kde jakožto pohřešovaná a hledaná osoba sehnal všechny zásoby a materiál - ve hře není ani zmínka o tom, že by se rangerům něco ztrácelo? Proč škodí tak sofistikovaně a nákladně? Proč mu FFS stojí zato postavit celou falešnou "výzkumnou stanici", aby jednou vypsychoval hrdiny? Kde se tam vzal ten plot? Proč za sebou permanentně nechává jasné stopy a návodné indicie, když nechce, aby ho hledali, jak sám říká v nahrávce? Proč jim nechá klíč od jeskyně, když to poslední, co chce je, aby našli tělo? Proč vůbec Henryho v jeskyni zamkl, když musel vědět, že má i jiný východ? Východ, který vede přímo ke schovce jeho synka? Ne fakt, nemá to hlavu a patu. Což trochu zklame, ačkoli mě třeba ne zas až tolik. Co mě zklamalo poněkud víc bylo, že odhalení přichází v několika ne zcela dobře časově i obsahově dávkovaných částech, konec hry je příliš dlouhý a z hlediska atmosféry i děje řídký. Do té doby pečlivě budované napětí vyšumí a příběh dojíždí na setrvačník místo toho, aby opravdu vyvrcholil. To je velká škoda. Nicméně to nijak nesnižuje mé nadšení z té větší části gameplaye, která mě prostě pohltila, přinutila mě se jen tak pro flavour procházet a fotit přírodní krásy a zkoumat všechny detaily ve formě obrázků, plakátků a knížek, a následně mi způsobila i nepříjemné pocity ohrožení srovnatelné s leckterou hororovou hrou.