Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Garret

Garret

Bernard Dean / Ostrava (ČR - kraj Moravskoslezský)

Momentálně rozehráno


Herní výzva 2018

  1. "Tehdy to začalo" (komentář) Shellshock 2: Blood Trails

  2. "Krize identity" (komentář) What remains of Edith Finch

  3. "Lidem vstup zakázán"

  4. "Hru nezastavíš!" (komentář) The Typing of the Dead

  5. "Nervy z oceli" (komentář) Spintires: MudRunner

  6. "Sousedy si nevybereš" (komentář) >observer_

  7. "Nejen PC živ je člověk" (komentář) God of War

  8. "V zemi nikoho" (komentář) Shadow of the Colossus

  9. "Nerozbalený dárek" (komentář) Detroit: Become Human

  10. "Válka periferií" (komentář) The Typing of The Dead: Overkill


Profil

Komentáře k dohraným hrám, které nemají na DH svůj profil:

Brutal Doom 64

Objeven teprve až s releasem Brutal konverze, Doom 64 byl pro mě velkou neznámou. Prakticky jsem o něm nikdy neslyšel. Nikdy jsem z něj neviděl jediný screen, nečetl jediné slovo v časopise. Doom 64 je víc creepy, než původní hra. Hororověji laděné sprity nepřátel, větší ponurost, hra světel a stínů i v originální verzi N64 hrála hodně na atmosféru. Hra obsahuje klasických 32 map, z toho 1 supertajný, 3 tajné a 3 bonusové. Ty měly být zpřístupněny po dohrání hry v jakémsi spešl menu, to jsem ale v Brutal verzi nenašel.

Na začátku mě nakrkl StMarkIV, který si vydal savově nekompatibiliní update, dost zásadních rozměrů, hned několik dní po vydání první verze. Upravené účinnosti a vlastnosti zbraní (např. motorovka už žere benzín, pistole je silnější, dvojbrokovnice může střílet z každé hlavně zvlášť...), lépe viditelní neviditelní nepřátelé (rozdíl jsem nepoznal), přejmenovaná obtížnost... no není toho málo. Změny samozřejmě k lepšímu, ale to si měl panáček pohlídat už při vydání.

Takže jsem to celé rozehrál znova, s tím, že alespoň navštívím super secret level z první mapy. Hectic fucking shit! Tajný level natolik nepříjemný, že má hned na startu button na okamžité ukončení levelu, což mluví samo za sebe... No, nedal jsem to. V tajných úrovních je možno najít runy upgradující novou zbraň - Unmaker. Ten StMark trochu modifikoval, i taxe ale jedná o naprostý overkill, se kterým jde Cyberdemon k zemi po několika výstřelech a finální boss lehl dřív, než stačil říct borůvkovej koláč. Další novou zbraní je Lasergun, který staví plasmovku na vedlejší kolej. Z nepřátel je nový pouze Nightmare Imp (pokud nepočítám bosse), což je varianta neviditelného prasete.

Prvních osm map bylo spíše průměrných, ačkoli nemůžu říct, že bych se dloubal nudou v nose. Poté začíná mnohem zajímavější a záživnější peklo. Začátek 9. levelu byl fenomenální. Tajný level 30 byl overkill a očividně upravený pro coop hraní, protože v originálu hráč na začátku levelu nemusí likvidovat hromadu Revenantů místo Impů. Díky tomu jsem se potýkal s dost kritickým nedostatkem munice. StMark vůbec udělal hromady designových změn, které zvedají dost razantně obtížnost a např. aréna v levelu 17 je bez odstraněné středové části, docela brutal.

Celkově byl Doom 64 solidní střílečkou a dokážu si docela dobře představit, že v době vydání bych se z něj posral. Dneska už level-design nepůsobí tak nápaditě, ačkoli se autoři v několika prvních levech snažili napasovat i jakési texty a snimi spojené plnění úkolů pro postup do tajného levelu. Hudba se soustředí pouze na ambient a nemůžu říct, že bych jí během hraní nějak vnímal.

Doom 64 mě bavil a fandové by jej rozhodně měli vyzkoušet. Když se nad tím zamyslím, doporučil bych možná spíše Doom 64 EX, než StMarkův Brutal mod a to právě z již zmiňovaného důvodu - nešťastné úpravy level-designu.


Portal Stories: Mel

Kdyby to Valve vydalo oficiálně jako datadisk k Portal 2, nikdo by si snad ani nevšiml, že se jedná o dílo několika nadšenců ze studia Prism. Byť obyčejný mod zdarma, jedná se o nadprůměrně kvalitní adyšn do universa Portalu.

Příběh naprosto parádně předchází druhý díl, autoři si dali práci i s povedenými videosekvencemi a profesionálně znějícím dabingem.

Hádanky oproti původní hře opravdu hodně přitvrdily a několikrát jsem se ocitl v úzkých, nakonec jsem to ale zvládl bez návodu. Samozřejmě mluvím o Story modu, který by měl být lehčí, než původní Advanced mod.

Tak jako tak se jedná o skutečně úctyhodný počin, řekl bych možná nejlepší mod, který jsem kdy hrál. A říkám to opravdu nerad, protože nazývat tohle modem je troufalost.

Herní doba se dá srovnat se singlem P2 a rozhodně mám chuť si to dát ještě jednou.


Brutal Doom: Hell on Earth Starter Pack

První epizoda mi přišla nejlepší. Interiéry a stísněný level-design mi sedí. Ve spojení s Brutal Doomem o to víc, že jatka mnohem lépe vyniknou a člověk tak může ohromovat návštěvy tapiseriemi na zdech. Ze střev a tak. Autoři se snažili tvořit jednotlivé levely víc doreálna, což prostě mělo svoje kouzlo. První polovina levelů je spíše komornějšího ražení, zatímco v té druhé už nastávají jatka stovek nepřátel ve velkých vlnách. Trochu mě potrápili finální bosové a jejich nevyrovnaná obtížnost (vzhledem ke zbytku hry), kteří jsou i na UV opravdu obtížní především kvůli omezené manévrovatelnosti v daném prostoru. S plamenometem je to easy, ale bez něj je potřeba hodně fps umu...

Druhá epizoda, odehrávající se v urbanizovaných částech, nebyla špatná, ale příliš mi do dům univerza nesedí. Mapy jsou obrovské, souboje často probíhají na velké vzdálenosti a nahodile jsem se potýkal s poklesem framerate, což by mohlo být vyřešeno restartem levelu, ale nakonec jsem to dycinky nějak doklepal až do konce. Dva secret levely, přičemž ten první je předělaná první mapa z Duka a ta druhá - Wolfenstein - je designově příšerná a hratelností frustrující mapa. Litoval jsem, že jsem tam vůbec lezl.

Třetí pekelná epizoda zařadila vyšší rychlostní stupeň. Hromadný útok na pekelnou tvrz se svými komrédz ve zbrani byl ukrutný. Krvavé kaskády, mokvající zdi a umírající mariňáci všude kolem... Nepřátel jsou hromady a v úrovních už jsem se zase cítil jako doma, v důmovi. Finální boss nebyl špatný, docela obtížný, ale na pátý pokus jsem ho udolal. I tak by si ho někteří bossové z WG Realms 2 dali xnídani.

Celkově hodně dobrá sada úrovní, bavilo mě to víc, než dvojka samotná.


Quake: Arcane Dimensions (mod pack)
Monstrózní map pack představující naprostý vrchol level-designu pro Quake.

Mod obsahuje celkem dva propojené HUBy, ze kterých je možno vcházet do jednotlivých map. Těch je tady celkem 15, v každé se secrety počítají na desítky a nepřátelé na stovky. Ale tím nabídka nekončí. K dispozici jsou 4 menší remixované mapy z jiných stříleček (např. E1M1 z Doomu), dvanáct menších testovacích map a pokud se vám podaří najít i čtyři tajné runy, získáte přístup do finálního, tajného, levelu. I když je pár map slabších, většina je naprosto skvělá a některé opravdu výtečné.

Autoři přinesli hromady nových nepřátel, nové zbraně (Triplebarrel Boomstick FTW!) a dokonce upravili chování brokovnic, které nezpůsobí instantní damage po výstřelu, ale projektily zpomalily a je tak nutno počítat se zpožděním dopadu. Pracují se skriptováním, přidali možnosti zranění hráče ohněm nebo kyselinou, vytvořili nový systém zničitelnosti částí prostředí, kde je možno likvidovat nejen menší povrchy, až rovnou i celé části místností.

Akutální verze modu 1.70 je údajně již finální. Ačkoli je možno jej spustit i s nádstavbou DarkPlaces, nepodařilo se mi s ní rozběhnout některé komplexnější levely. Proto doporučuji používat rovnou nejnovější QuakeSpasm, na který je AD šito přímo na míru a všechny technické vychytávky budou fungovat korektně.

Na konec snad jsem vybral pět map, které mi utkvěly v paměti asi nejvíce:

The Forgotten Sepulcher - na Normal skoro 300 nepřátel, na Nightmare 500. Z toho si možná každý představí jakousi arénu, kde padají nepřátelé po desítkách, opak je ale pravdou. Level-design je tak detailní a propracovaný, že se jedná o naprosto unikátní záležitost a zřejmě to nejlepší, co kdy ke Quake vzniklo. Jestli si chcete zahrát jen jednu mapu a připomenout si Quake v jeho největší síle, tak tady máte možnost. Vedlejší úkoly jsou jen třešničkou na dortu.

E1M1 - předělávka první mapy z Dooma s překvapením na konci. Parádní! Doporučuji na rozehřátí.

Foggy Bogbottom - vedle The Forgotten Sepulcher se jedná o druhou nekomplexnější mapu. Je to sice takový chudý příbuzný s podobným feelingem, ale pořád patří mezi nejlepší kousky. Megalomanská záležitost.

Terror Fuma - hodně zajímavý level, ve kterém probíhá spousta soubojů mariňáků a alienů. Atmosféra jak ve vetřelci. Sort of :-)

Lavatomb - level, ke kterém se váže asi nejkurióznější situace, která se mi kdy u Quake stala. Začal jsem hrát klasicky na Normal obtížnost, ale byl to porod. Level je hodně lineární, ale se spoustou možností někam spadnou do lávy, navíc s otevřenými patry, kde nepřátelé neustále střílí z různě vyvýšených míst. Zbraní nebylo k dispozici moc a munice taky ne. Nepřátel něco kolem dvouset a bonusových předmětů minimum. Chcípal jsem. A fest. Navíc mě to ani moc nebavilo, protože jsem to designově považoval za zatím nejhorší mapu. V jednu chvíli jsem už chytil takové nervy, že jsem to rage quitnul zpět do HUBu, kde dochází k výběru jednotlivých levelů. V roztěkanosti z nasranosti jsem spadl do lávy a tím jsem našel secret, který aktivoval Nightmare obtížnost. Chvíli jsem jen tak koukal a nevím co mě to napadlo, ale obtížnost jsem aktivoval, vlítl jsem zpět do Lavatomb a začaly jatka. Nepřátel bylo najednou dvěstěpade, postupoval jsem opatrně a snažil se nechodit moc zbrkle. Nepřátelům trvalo opravdu dlouho, než mě poprvé vůbec zasáhli. Opatrný přístup se mi vyplatil a dokonce mě to začalo docela bavit. Druhá polovina modu byla zatím to nejtěžší, co jsem v tomhle mappacku zažil a jednoznačně by tomu bylo i pokud bych hrál Normal, ale ale holy hell - já to rasil na Nightmare! Ten konec, ten mi dal... vychcípal jsem asi padesátkrát, ale podařilo mi celý level opravdu dokončit... a jak se mi na začátku zprotivil, tak na konci jsem měl největší pocit zadostiučinění.


/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Procentuální stupnice se za nějakou dobu stala naprosto zkrouceným a zdeformovaným způsobem hodnocení, kde 75% je průměrná hra a 50% už je naprostý propadák. Řídí se dle něj i samotní developeři, a hráči to přijali jako normální a správné. Takové hodnocení neuznávám a ignoruji ho.


Hodnocení:
používám pětistupňové (resp. sedmistupňové) hodnocení, řekněme hvězdičkové, kde:

✖ - odpad!
✰ - špatná hra
✰✰ - horší hra, zklamání
✰✰✰ - dobrá hra, spokojenost
✰✰✰✰ - velmi dobrá hra, překvapení
✰✰✰✰✰ - skvělá hra
❤ ❤ ❤ ❤ ❤ - srdeční záležitost


/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Na čem hraju:

myš: Roccat Kone XTD
klávesnice: Steelseries Apex 350
sluchátka: Logitech G933 Artemis Spectrum

Master gaming rig:
"May our framerates be high and temperatures low."
Intel Core i7-8700, 16GB RAM (3200Mhz), Gigabyte 1070GTX G1
SSD Crucial 250GB & 500GB
Philips 27"

Second-rate gaming rig:
"Thank you for choosing Sony Airlines, enjoy your meltdown."
PS4 PRO