Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Deus Ex: Mankind Divided

80
110 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
akce > stealth akce
RPG > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
23.08.2016 PCPS4XOne
Vývojáři:
, (PC verze)
Oficiální stránky:
https://www.deusex.com/
Mankind Divided navazuje přímo na Deus Ex: Human Revolution (2011) a posouvá děj do roku 2029. Po tzv. Aug Incidentu v roce 2027 je společnost rozdělena na dvě části a oprese proti augumentovaným lidem nabírá na obrátkách. Bývalý bezpečnostní šéf Sarif Industries, Adam Jensen, vděčí augmentacím za své přežití již podruhé a zná moc dobře pravé původce událostí vedoucích k Incidentu, v němž se příslušníci podobně vylepšené populace stali nedobrovolnými figurkami na šachovnici vyšších zájmů. Jakkoliv jde každodenní realita segregované společnosti proti Jensenovu přesvědčení, musí, coby člen větve Interpolu sídlící v Praze, bránit společnost proti transhumanistickému terorismu, vzešlému z útisku augmentovaných.

Kromě zmíněné Prahy, která slouží jako hlavní hub, se podíváte například do Dubaje nebo švýcarských Alp. Nadále se klade důraz na RPG prvky a variabilní hratelnost, která zůstává věrná formuli Deus Ex. Adam dostává k dispozici nové testovací augumentace jako hackování na dálku, vystřelovací nanokeramické čepele, elektrošoková pěst nebo nanoštít. Byl přepracován systém získávání zkušeností, takže tichošlápci již nejsou zvýhodněni a zároveň je upraven energetický management, který byl v předchozím díle hodně kritizován.

První příběhové DLC System Rift vyšlo 23. září 2106. Adam Jensen se v něm znovu setkává se známou postavou předchozího dílu a spolu se snaží odhalit informace kolem skupiny Santea, stojící za výstavbou nového města pro augumentované jedince.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Tohle se nepovedlo.

Asi to chtělo Prahu jako hlavní lokaci, aby mi byly otevřeny oči a já jasně spatřil, jak pitomoučké herní mechanismy a zápletky jsou. Bylo potřeba oblast důvěrně známou, abych si uvědomil naprostou nereálnost a nesmyslnost svého počínání. Nemám problém uvěřit přestřelkám v New Yorku, L.A. nebo v jejich fake ekvivalentech v podobě GTA měst a s radostí se jich účastnit. Ale když jsem tady byl aktérem questu, který vrcholil tím, že hodný policajt jde zabásnout zlýho policajta a místo nějákýho vykecávání na něj hned začal na ulici plné lidí pálit ze samopalu, to jsem si klepal na čelo. Vůbec se mi i dost nečekaně protivilo násilí proti zdejší policii. Nechápal jsem, proč s nimi aspoň na začátku nemůžu spolupracovat a proč když jsem jich na jedné misi několik zmasakroval, tak jsem dostal pouhé lehké "tytyty" od svého šéfa. Bylo mi trapně, když jsem šel už zase navštívit clishé bordel. Ani trochu jsem nevěřil zápletce která stojí na tom, že se většina lidí zblázní a houfně si nechá usekávat ruce a nohy. Jo, lore breptá něco o tom, že člověk si musel dělat augmentace, aby podával lepší výkony v práci. Takový vylepšení v hlavě neni moc vidět a není tak cool jako noha ala Pistorius a tak musíme mít ulice plný cukrovkářů po mnohačetných amputacích.

I když mi lokace provrtaný větracíma šachtama a různejma dírama už taky lezly krkem, tak tohle aspoň útočily na moje křečkovací já a nutily mě prohledávat každý kout mapy s tím, že chci mít aspoň několik zbraní vylepšených na max. Sice bylo do očí, když jsem lidem přímo pod rukama hackoval compy nebo jim krad věci ze stolu a oni nic, ale dejme tomu. Překousnul jsem i naprostý nezájem NPC, když jsem jí zaplnil celý jobchod lahvema s plynem za účelem jí zabít jejich odpálením. Když už se však blížil konec, já celou dobu kleptomanil jak kleptoman, tak jsem s hrůzou zjistil, že na max mám zatím jen jednu pistolku a víc toho rozhodně nestihnu. I když to v jednoduchých bojích nevadilo, tak jsem z toho nebyl nadšený. Nedostatek spare parts jako umyslné popostrčení k utrácení v microtransakcích? Nejspíš ano. Vůbec se mi zdá, že i celý nudný příběh je vystavěný tak, aby se na něj teď dalo navěsit ještě několik zpoplatněných DLCs.

Slavně zmršené využití češtiny mi až zas tak nevadilo, ale to jen do chvíle, kdy jsem si poslech Fight Club 291. Zde překladatel popisuje svůj marný boj a nikam nevedoucí snahu o to přesvědčit tvůrce hry, aby použili správnou češtinu. Jak je taková ignorace vůbec možná? Většína herní vývojářů jsou přece umělci, kteří usilují o dokonalost. Tak proč se v tomto případě zachovali jak znuděný doplňovač zboží v regálech supermarketu a nenechali si poradit? ;)

Pak tu máme selhání, na která u Deus Ex nejsme zvyklí. Jedno místo jsem perfektně vyčistil, nahackoval, zabil a ukrad co se dalo. Hra mě na něj chce poslat znovu a tváří se, jako bych tam nikdy nebyl. Ve finální animačce je celý segment o postavě, na jejímž zabití jsem si dal tak záležet? To fakt ne...

Tenhle druh her mám rád a jsem jim proto ochotný odpustit hodně, ale tady nejde. Doufám, že to je jen a jen problém špatně nadesignovaného Mankind Divided, že u mě doopravdy nedošlo k žádnému prozření a že v jiných hrách už zase budu vesele kosit policajty, schovávat se ve větracích šachtách a bez uzardění krást všechno, co není přibité. Jen tady se to prostě už nepovedlo...
+36(38-2)
  • PC 95
Úžasné! Tento přívlastek sice zní jako ohrané a bezduché superlativum, ovšem pokud bych měl celkové dojmy po dohrání nejnovějšího dílu Deus Ex shrnout do jednoho jediného slova, pak bez sebemenšího zaváhání vyslovím právě toto. Proč?

Asi největší pozitivum je pro mě podobnost s předchozím Human Revolution, který jsem dohrál opakovaně a který jsem si opravdu hodně oblíbil. U Mankind Divided je to kromě podobného grafického kabátu dáno především prostředím akorátně otevřeného města, kterým je tentokrát česká metropole, a naopak uzavřenějších různorodých komplexů budov. V obojím jsem se totiž v roli Adama Jensena, jehož hlavní postavu mám opravdu hodně rád, cítil neskutečně příjemně a atmosféricky. Město totiž nabízí přiměřenou volnost a vzhledem k nestabilní vnitropolitické situaci do jisté míry i stísněnost. V uzavřených budovách jsem zase oproti městu cítil ten správný druh napětí daný všudypřítomnými ozbrojenými strážnými, roboty a dotěrnými kamerami a pohyb po těchto prostorách měl pak ten správný druh adrenalinu, zvláště pak, pokud se tyto lokace procházejí stealth způsobem, který jsem si opravdu maximálně vychutnával. Hra sice opět připouští i možnost se chopit smrtících zbraní počínaje útočnou puškou, několika typy granátů a konče revolverem, ale přestože jsem si pro tyto typy zbraní udělal v inventáři maximum možného místa, využil jsem je pouze u finálního bosse a lokace tak procházel pouze za pomoci taseru doplněného Adamovými chvaty, pomocí nichž protivníky spolehlivě pacifikoval.

Co mi oproti Human Revolution přišlo lepší, byly také body Praxis, pomocí nichž se Adamova postava vylepšuje. Připadalo mi, že těchto bodů se tu dosahuje o něco snadněji a není proto nutné každý z nich převalovat v dlani a usilovně přemýšlet, jestli jeho využití by bylo opravdu účelné a smysluplné.

Co dodat? Po delší době jsem u hry zažil nespočet chvil, kdy pokyn k ukončení hry a přesun jejího hraní na příště byl neskutečně obtížný a skoro až trýznivý. Nový Deus Ex se mi totiž hrál opravdu výborně, hltal jsem jeho příběh, dialogy, procházel snad všechna dostupná zákoutí a na celkové hratelnosti tak naprosto ujížděl. Nezbývá mi tedy končit tak, jak jsem začal. Úžasné!

Pro: hlavní postava, prostředí, napětí, celková hratelnost

Proti: tužší finální boss

+34
  • PC --
Teprve po druhém dohrání Human Revolution mě novodobý deusácký lóre chytlo natolik, že jsem zhltnul i The Fall, následovaným Mankind Divided. Měsíc říjen 2016 je u mě měsícem Deus Ex. Nastavil jsem si wallpaper, nainstaloval aplikaci do mobilu, pro čtení těch zatracených trianglů (na yt jsem to fakt nikde nenašel) a hlavně jsem si koupil Black Light knihu, popisující děj události mezi HR a MD.

Anyway, MD jsem si užil maximálně, po malých kouscích, snažíc se odvrátit blížící se konec šmejděním a kocháním se, co to jen šlo. Zakončení samotné nepředstavuje takovou salvu různých možností jako HR, přesto jsem s ním byl spíše více, než méně, spokojený. Děj možná nemá takový záběr, přesto je to sajbrpankový ňahňáníčko neskutečně sexy.

Výpravou je MD chudší, ale zase jsou jednotlivé úrovně mnohem variabilnější. Poskytují bohatší možnosti k řešení potyček a možnosti postupu jsou často překvapující. Několikrát jsem se škrábal na hlavě a uznale pokyvoval, jak jde daná situace řešit. Jedinou výjimkou je krátké intermezzo v Breach modu, které tam vůbec být nemuselo. Naštěstí je natolik krátké a jednoduché, že se dá přežít bez pachuti ze zkaženého pacingu.

Hra je HW náročná, ale krásná a i když mi v některých místech klesal framerate o dobrých 10fps, bylo se na co koukat. Mrzí mě, že jsem nemohl strávit víc času v Golemu, který vypadá úchvatně, ale nenabízí prakticky žádné pořádné možnosti si jej užít v rámci vedlejších úkolů, které se neváží na hlavní linku. Je to škoda, protože tato lokace je opravdu krásná a spolu s centrálou Interpolu zároveň i HW nejnáročnější.

Nemůžu nezmínit naprosto tragický češtin, který snad ani není češtinem. Ani kdybyste vzali toho nejlepšího českého překladatele, nedokázal by přijít s takovými chuťovkami, které absolutně nedávají smysl nebo jsou natolik směšně napsané, že i ten největší dyslektik padá za židle do mdlob. Kdyby to autoři nechali celé v angličtině, udělali by lépe.

Samozřejmě naprosto chápu veškeré připomínky a nadávky, které se na hru nejen díky mikrotransakcím sesypaly, přesto už po několikáté sjíždím úchvatný soundtrack a hladově očekávám další DLC, třeba i další díl. V Paříži.

Jsem deusácká děvka a nestydím se za to.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
+32
  • PC 75
Mám-li být upřímný, svým způsobem Mankind Divided je v řadě aspektů imo ještě větší fail, než byl Invisible War.

Ploché, příběh nezajímavý a místama prostě pitomý - kdo kope za koho je víceméně od začátku jasné, MJ12 ve sklepě není, setting nerealistický (a tím nemyslím jen "Prahu"), postavy archetypální až běda, volby v zásadě neovlivňují nic a vlastně jich ani moc není - hra vám celou dobu říká co dělat, Stealth mechanismy fungují, dejme tomu, a obecně hratelnsot je ok, ale extra těžké to ani na max nebylo (nepřehledné jo).

Spíš bych Mankind Divided považoval za hodně odfláknutý datadisk/epizodku od třetího dílu - že už je to 5 let - to teda znát není.

K tomu absurdní HW náročnost a bugy. Meh.

Ale abych jen nenadával, tak některé side questy byly celkem fajn. A o dost víc si teď vážím trojky.
+26
  • PC 80
Takový pocit paranoie jsem už během hraní dlouho nezažil – naposledy u Vampire the Masquerade: Bloodlines. Proč jsem však hru, která mi připomíná pro mne nejlepší hru vůbec, nechával ležet tak dlouho a dohrál ji až po dvou letech? Může za to technický stav, který ani dnes není ideální. Oželím klidně všelijaké efekty, ale nemožnost mít plynulý a ostrý obraz mi hru napoprvé hodně znechutila (teď už šlape líp i s nastavením toho ostření). Ke všemu se připsaly neduhy, které trápily už předešlý díl a které jsou tak trochu herními mechanikami, takže se jich hráč jen tak nezbaví (baterie a knockouty). Dokonce jsem měl jednu chvíli zlomyslnou radost nad tím, že trojka nebude.

Deus Ex měl tedy nelehký úkol. Musel odčinit to, co způsobil při vydání svým technickým stavem. Musel mě zaujmout natolik, že budu dobrovolně hrát podruhé prvních 12 hodin hry, a hlavně v tom nejideálnějším případě najít cestu k mému srdci. Což se mu nakonec víc než podařilo! Ale cesta to byla nelehká…

Co mi vadilo byly dlouhé loadingy během cestování. A navíc Praha mohla být spojená, bez nutnosti metro využívat. Ale to už by byl asi technicky zabiják HW. Co mě naopak potěšilo je Adamovo „cestování“ ke konci hry. Prostě hra vám tak nějak nenásilně ukáže, že se situace hodně změnila a na rozdíl od jízdy metrem to působilo docela atmosféricky.

Další věc, která trochu zamrzí je, že hra má perfektní způsob hledání cest k cíli, který je ale zabit tím, že jsou cesty zaprvé extrémně bijící do očí a za druhé neexistuje jediný důvod k tomu, proč si nenamaxovat hackování ihned na začátku svými prvními praxis pointy. Nějaký systém kompromisů by hře určitě pomohl. Jinak to, že je každý objekt prolezlý šachtami mi zase natolik nevadí. Ale prosím važme si textů na webech „nikdy nikomu nedávejte své heslo“, zde můžete vidět, kam může vést alternativní budoucnost, bez takových textů.

Zmršenou češtinu bych rád nezmiňoval, ale po rozhovoru z Ženíškem, kdy říkal, že tvůrcům oponoval a vysvětloval jim, co za nesmysly do hry dávají a ti se jednoduše rozhodli ignorovat jej… jsem upřímně dost naštvaný. Ta hra je totiž dobrá a nad takovou laxností mi zůstává rozum stát. Budu vinit kravaťáky.

A poslední výtka se týká Adamových experimentální augmentací – tato hra není akční střílečka, neexceluje v tom a doslova mě uráželo, když Keller mluvil o nových augmentacích jako o něčem extrémním a cool a skoro jako by se jimi dal zničit svět. Inu... přišly mi jednoduše k ničemu. Použil jsem jen hackování na dálku.

Docela ostrá kritika? Popravdě… ono i ten Vampire the Masquerade: Bloodlines je vlastně rozbitý šmejd. A možná právě to, že díky tomu hráč nekouká na pozlátko a víc vnímá ducha hry, tak tento duch vyniká.

Praha je naprosto úžasná a nepřestává udivovat. Reklama VersaLife kdy je vstup do metra obřími ústy, do kterých se „sypou“ pilulky, které jsou v ulici připevněné zřejmě nějakou ocelovou konstrukcí. Je dost možné, že se tvůrci inspirovali někde v reálném světě, ale pro mě to bylo originální. A to je jedna reklama z těch desítek, kterými je město protkané. Když se Praha ponoří do tmy a ulice osvětlují neony a zároveň i blikání policejních aut nastává ta pravá VTMB nostalgie. To ale není vše k tzv. „živému světu“. Tím, co mě překvapilo nejvíce jsou jednoduše byty. Kamkoliv člověk vleze, tam se dočká mini-příběhu. Budete znát své sousedy, kdykoliv uvidíte okno, kterým se dá dostat do jinak uzavřeného komplexu, tak víte, že vás uvnitř čeká kus příběhu. Počítač s emailem, NPC, mrtvola, skrytý sejf. Vše je tak skvěle propojené vedlejšími úkoly, že se mi opět vrátily pocity z VTMB, kdy jsem ve svém komplexu bytů vlezl do větrací šachty a objevoval skrytá tajemství svých sousedů. Jen tady je těch bytů víc. Vedlejších úkolů je myslím 12 a každý z nich je skvěle udělaný. Jak už jsem psal na úvod – cítil jsem paranoiu.
Hodně se mi líbí návrat na stará místa a sledování následků. Zde se jedná o Prahu samotnou, ale má jakési tři stavy. Jeden je přes den, druhý v noci a třetí po vydání zákazu vycházení. V každém stavu lze objevovat nové věci, následky svých činů, každý návrat do bytu bude doprovázet něco, díky čemu si budete připadat, že svět kolem vás opravdu žije. Nejenže budou naskakovat nové úkoly, ale budete si připadat jako by do krámu dovezli nové zboží. A s blížícím se koncem hry prostě tu vážnost situace ucítíte.

Lze se zde vloupat do banky kde mají své sejfy ty nejmocnější společnosti – tu chuť odhalovat tajemství hra v hráči buduje prostě dobře. Nikdy nevíte, komu věřit. I z počítačů zdánlivě obyčejných lidí lze vyčíst klíčové informace pro pochopení příběhu. Například kde se vzaly Adamovy nové augmentace? Chcete vůbec znát odpověď?
Narušování soukromí a „chuť zakázaného ovoce“ se zřejmě nikdy neomrzí – pokud to soukromí bude dobře napsané – tzn. uvěřitelné. A v tom hra odvádí zatraceně skvělou práci.

Pro: Narušování soukromí lidí a objevování spiknutí virtuálního světa nikdy nechutnalo lépe..

Proti: ..proto mrzí laxnost tvůrců a jejich neschopnost dotáhnout věci do konce a vydat vyladěný produkt.

+26