Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Control

27.08.2019
02.02.2021
27.07.2021
80
154 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Control je příběhová akční hra z pohledu třetí osoby, v níž se jako agentka Jesse Faden musíte vypořádat s útokem na úřad zkoumající paranormální jevy.

Federální úřad pro kontrolu je tajný projekt, který zkoumá jevy popírající fyzikální zákony a superschopnosti vyvolených lidí. Sama budova zvaná Oldest House je důkazem, že takové síly existují, protože je z venku mnohem menší, než uvnitř. Jednoho dne však na úřad zaútočí tajemná síla Hiss, která zabije ředitele úřadu a zotročí všechny uvnitř. Jesse se stane novým ředitelem úřadu a za pomocí Služební zbraně, nadpřirozené pistole, která podle potřeby umí měnit svoje vlastnosti, musíte úřad osvobodit od této zlé síly.

Sama Jesse oplývá od narození různými schopnostmi, tudíž své nepřátele může likvidovat např. pomocí telekineze, volně se vznášet po budově nebo si vytvářet štít z různě se povalujících předmětů. Pomáhat ji k tomu bude Služební zbraň, kterou hráč může v průběhu hry různě modifikovat.

Hra se dočkala dvou příběhových rozšíření: The Foundation a AWE, navazující na příběhovou linií série Alan Wake.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Herní výzva 2019 - 6. "Severní vítr"

Měsíc před vydáním jsem z blížícího se vydání Control moc nadšená nebyla. S každým dnem se mi do hry chtělo méně a dokonce jsem dospěla do bodu, kdy jsem si říkala, že její koupi odložím a zahraju si ji třeba až bude někdy ve slevě. A jak to dopadlo? Mezitím jsem si zahrála Quantum Break, který mě nadchnul do takové míry, že mě zachvátila vlna "hypu" a pár dní před vydáním jsem si Control nakonec předobjednala. A rozhodně nelituju! Jako tradičně jsem se bála akčních pasáží, toho, že pro mě nebude svět úplně srozumitelný a také optimalizace. A nakonec toho, že nebudu schopná přenést své dojmy na papír. A jak vidíte, má poslední obava byla oprávněná. Plácám páté přes deváté!

Určitě můžete počítat s repetitivností v soubojích. Pomalejším rozjezdem. Se zajímavými postavami - každý rozhovor byl něčím zvláštní, byla tam cítit taková nepopsatelná chemie a výrazy hlavní hrdinky to akorát podtrhovaly. Zajímavý a originální hudební podkres. Pěkné gafické zpracování i na nízké detaily, kdy rozdíl oproti těm nejvyšším není kdo ví jak znatelný. Samozřejmě se nevyhnete spoustě dokumentů k pročtení, které za Váš čas podle mě rozhodně stojí. A v neposlední řadě velmi zvláštní tajemný svět. Který za sebe doporučuju do podrobna projít. Protože ani nemáte potuchy, kolik toho kolem Vás je a kolik toho lze minout. To ta spousta materiálu navíc mě nadchla nejvíce.

Během hraní se dostaví kupa otázek. Např., můžu těmto lidem věřit? Co za hnojivo v tomto světě používají ženské postavy na řasy?! Jaký je rok? Co vše říkají ty záhadné hlasy kolem mě? Kvákne teda ta kachnička? Nemám sundat plakáty, co mám na stěně metr od monitoru? Radši ne. Ale dost bylo humoru. Pamatujete jakou formou byl vyprávěn Quantum Break? Tady je to podobné. Filmově pojaté, s doplněním myšlenkových pochodů Jesse a můžete se spoléhat, že vše Vám rozhodně hned tak nevyzvoní. Vše bez seriálových hraných pasáží, čili Vás to už tolik nevytrhne ze hraní, a to je jedině dobře! O příběhu se Vám však odmítám rozepisovat, čím méně víte, tím lépe.

Prostředí někomu může na první pohled případat sterilní, možná generické a nudné, ale vše má svůj důvod. Když se podíváte hlouběji, pod slupkou odhalíte desítky detailů. Nemluvě o zničitelnosti prostředí, u které je ostuda, že dnes není standartem. Rozumím tomu, že v atmosferickém walking simulátoru by šlo o zbytečné úsilí, ale do akčních záležitostí, kde je v hlavní roli rychlý pohyb a střelná zbraň, tam to zkrátka sedne. Krásná práce světel a stínů. Volnost. Velmi pěkné efekty, které jsem ještě nikde neviděla. Práce se střihem. Herecké výkony. Atmosféra. A mohla bych pokračovat do nekonečna. Vás však nejspíš zajímají spíš negativa, o kterých se všude mluví/píše.

Jak jsem již zmínila, repetitivnost tu je. Jak v rozmanitosti nepřátel, tak v boji s nimi. V tom, že kamkoliv vejdete, je tam vysoká šance, že Vás zase na pár minut konfrontace s nimi zdrží. Brzy se Vám můžou ohrát i schopnosti a styl boje samotné Jesse. Zas tak moc způsobů na četnost soubojů není. Jakési formě upgradů a levelování se nevyhnete a navštěvování již objevených a prozkoumaných míst úplně také ne. Jasně, můžete se tomu soustředěním se na hlavní dějovou linku celkem vyhnout, ale byla by to škoda! Hra v tomto případě nabízí 10 - 12 hodin hratelnosti. Já ji však dohrála za více jak dvojnásobek času, a to jsem prvních 5 hodin nebyla úplně přesvědčená o tom, že se s ní budu nějak extra mazlit a dopodrobna ji zkoumat. Ale čím déle jsem ji hrála, tím více jsem z ní chtěla vyzobat.

Závěrečnými slovy bych ráda shrnula, co pro mě Control aktuálně, čerstvě po dohrání, znamená. Akčnější a volnější Quantum Break 2. Nikdo Vás nikam netlačí, můžete se libovolně vracet a zkoumat dle libosti. Detaily. Ve hře je nepřeberné množství materiálu "navíc". Pokud se nebudete věnovat průzkumu budovy, jednoduše na "něco" nenarazíte. Překvapení. Nečekala jsem od hry téměř nic. Na první pohled nezaujala, nic mi neříkala a nahlodal mě až zmínění Quantum Break.

Za mě je Control velmi povedený kousek, který jsem málem nechala na jindy. A byla by to ohromná škoda. Je to jedna z těch her, které mě utrvzují v tom, o jak skvělé médium se jedná. Kolik Vám toho mohou hry dát. Jak dokáží nadchnout, dojmout, za/pobavit a zaujmout. Zkrátka nemám slov a Control se řadí k mým srdcovkám. A možná i mezi adepty na hru roku 2019. Vynikající!

Pro: Ahti, atmosféra, DETAILY a materál navíc, grafika, herní doba, hratelnost, hudební podkres, postavy a to co z nich vyzařuje, příběh a jeho podání, svižnost, svět, volnost pohybu, zničitelnost prostředí a jeho zpracování

Proti: Na první pohled nemusí zaujmout, repetitivnost

+31
  • PC 80
Co vznikne, když smícháte svět Alana Wakea, akci z Maxe Payna s konspiracemi z Akt X a říznete to atmosférou z Twin Peaks a Legionu?

Control mě hodně bavil. Před hraním jsem v podstatě netušil, do čeho jdu, koukal jsem se jen na několik krátkých videí z gameplaye a co jsem viděl, se mi docela líbilo.

Bavilo mě trochu ujeté prostředí, kde se dějí divné věci, ale ostatní se chovají, jakoby to bylo v pohodě. Bavilo mě číst nechutně velké množství doplňujících zpráv, e-mailů, reportů, které krásně dokreslovaly prostředí a svět. Bavilo mě postupné odemykání zvláštních schopností, i když jsem si nejdřív musel hledat na internetech, za co vlastně získávám dovednostní body. Bavily mě odkazy na předešlé hry od Remedy, ať už Maxe Payna (kterého jsem hrál) nebo Alana Wakea (kterého jsem nehrál, ale zběžně vím, oč v něm jde). Propojené to bylo fakt parádně. Bavilo mě jen tak si levitovat a prozkoumávat dříve nedostupná místa, i když jsem většinou objevil jenom zbytečnou bedýnku s materiály.

Četl jsem si naštvané komentáře o mapě a jak je nepřehledná a ze začátku jsem jim nerozuměl – co je na ní nepřehledného? Vždyť je všechno krásně vidět, navíc přesně vidíte, kde jste a kam směřujete… po odhalení více oblastí už jsem nadával taky. Něco tak nemožně zmateného jsem ve hře už dlouho nezažil, v kombinaci s mým vrozeným smyslem pro dezorientaci to byla smrtící kombinace – naštěstí jsem očividně nebyl sám. Jak většinou nemám rád různé navigační ukazatele, tak tady bych je opravdu rád uvítal, abych nemusel pořád hledat, jak se dostanu do nově zpřístupněné lokace.

Taky mě štvaly nejasně definované cíle úkolů, které občas fungovaly stylem „zjisti si to sám“. To když už cca za půlkou dojdou autorům nápady, takže vám začnou zadávat úkoly typu „dojdi na X míst a tam něco zapni/zabij.“ A když to teda člověk splní, může si dát rovnou pokračování téhož.

Třeba s likvidací „mold“ jsem si moc nevěděl rady, netušil jsem, co se po mně chce, až jsem si teda našel, že je potřeba zničit „mold“ rozházené různě po stěnách a stropě, což nikdy předtím nešlo, ale najednou to jde… uff.

Ano, cca za půlkou už se dostavil určitý stereotyp, procházíte pořád ty samé lokace, pořád to samé šedé prostředí a máte na výběr 5 typů zbraní, přičemž stejně největší smysl dává vymaxovat si telekinezi a pak metat po nepřátelích židle, stoly, kusy podlahy i ostatní nepřátele.

A další věc, která mě dokázala naštvat – některé úkoly prostě nemůžete splnit bez určitých schopností (levitace), ale opět nemáte bez procházení internetů jak to zjistit. Takže se snažíte přijít na to, jakou chodbu jste kde v té změti chodeb a místností přehlédli, abyste pak zjistili, že musíte „zlevitovat“ výtahovou šachtou…

Co se stereotypu týče, proti tomu jsem měl jednoduchou obranu – Control jsem hrál v době, kdy jsem mohl v nejlepším případě hrát tak 1x týdně, takže jsem se na něj pak vždycky těšil. Takže pokud máte problémy se stereotypem u her a přestávají vás brzo bavit, udělejte to jako já a nemějte na hry čas!

Navzdory výtkám mě hra opravdu převážně bavila, atmosféra je skvělá, schopnosti taky (byť teda štít jsem nepoužíval vůbec, přišel mi k ničemu), jen by to mohlo být o trochu kratší, úkoly lépe popsané a taky by to chtělo pořešit problémy s orientací… (tím myslím herní mapu!) 

Herní výzva 2022 - Vzhůru do oblak (SC)
+30
  • PC 75
Nečekal jsem od Remedy nic zásadního, přesto, nebo možná proto, ve mě hra rezonuje více, než je u podobně nadprůměrných titulů zvykem. 


Co studiu Remedy nelze upřít, je budování atmosféry. Control na mě od začátku působil fantastickým dojmem. Brutalistní architektura mi přijde obecně velmi zajímavá, feeling osmdesátých let hra podává přesvědčivě, grafická stránka je výborná, hlavní hrdinka Jess Faden v podání herečky Courtney Hope sympaťanda… a takto bych mohl pokračovat dále. Remedy se otvírák hry vyloženě povedl a já se tak s chutí do příběhu o hledání poznání sama sebe, záchraně svého bratra a pochopení, kde to vlastně jsem, s radostí pustil.


Pocit tajemna hra dávkuje z počátku mistrně. Neznámé prostory, postupné objevování proč tu vlastně Jess vůbec je, špičková architektura. Užíval jsem si to ztracení a objevování. V momentě, kdy dojde na první souboje, užíval jsem si i je. Rytmika, rychlost, elegance. Hra se doslova předvádí v tom nejlepším světle. Další postup hrou se soubojový systém vylepšuje a tak netrvá dlouho a hráč si poletuje nad hlavami nepřátel, hází po nich cokoli ho z okolí napadne, vytrhává kusy betonu z nablýskaných zdí, které pak omračující silou vrhá na nepřátele. A přesně v tomto momentě hře dojde dech. 


Po několika hodinách hraní vás jednoduše nemá Control čím překvapit. K čemu je opravdu parádní grafická stránka, když se prostředí téměř nemění a většinu hry hráč běhá po poloprázdných kancelářích, či industriálních částech typu elektrárna, či pec.

Zbraní je sice ve hře relativně dostatek, ale všechny vypadají téměř stejně - jako pistol. Navíc, jakmile hráč získá režim zbraně který připomíná sniperku, ostatní režimy ztratí, možná občas na raketomet, smysl. Zkoušel jsem některé bosse dostat něčím jiným než sniperkou, ale bylo to téměř nemožné. Pouze tato zbraň má dostatečný zraňující účinek, aby byla použitelná. Rotační kulomet vyprázdní zásobník doslova během vteřiny, aby se pak další tři vteřiny nabíjel, přičemž udělá spíše efektní divadlo, než aby v boji zásadně pomohl. U brokovnice stačí pár kroků od nepřítele a můžete z ní vystřílet celý zásobník, ale mnoho se toho nestane. Celá hra se tak následně zvrhne v házení všeho co hráči přijde pod ruku po všem co se hýbe. A v případě, že to nefunguje, protože nepřítel uhýbá, tak se jednoduše sestřelí sniperkou. A tak stále dokola až do konce hry. 


Příběh je dávkovaný pomocí poznámek, audiozáznamů, videozáznamů a občas nějakého toho rozhovoru. Vše působí tajemně, ale pokud se hráč snaží poctivě číst opravdu každý papírek, který najde, tak se k té tajemnosti přidává ještě solidní zmatečnost, vzhledem k tomu, kolik vyloženě zbytečných informací se Jess dozví. Ano, vše s sebou přináší další a další střípky do světa Controlu, ale informace o tom, že se knižní klub sešel v kavárně v 17:00 hod. bůh ví kdy, hráči příliš nepomůže. Ve hře jsem našel 100 textových záznamů, 50 spisů, 63 korespondencí, 61 audiozáznamů a 30 videozáznamů. Celkem tedy přes 300 střípků, ze kterých si hráč má poskládat příběh, přičemž dobře polovina je zbytečná. Po zjištění, že hledání dalších a dalších papírků a sešitů vlastně nic nepřináší, je možno tyto aktivity ve hře odepsat jako zbytečné. Což je škoda, protože občas přeci jenom lze narazit na informaci, která je smysluplná a která obohatí lore samotné hry. 


Hře taktéž neprospívá špatně udělaná mapa, ve které se orientovat je peklo, stejně tak někdy špatně (a někdy dobře) vytvořené checkpointy. Až se budete vracet po několikáté k boss fightu, který nemůžete dát, a cestou budete muset zabíjet znovu a znovu se objevivší nepřátele, bude zábavnost hry klesat poměrně rychlým tempem dolů. Lehké RPG prvky, které Control přináší, se také míjí svým smyslem. Pokud se všechny body nenarvou do zdraví a do zvýšené energie, hráč se daleko nedostane, což je myšleno doslova. Do konce hry ale poté hráč nezíská dostatečné množství bodů na rozvinutí dalších schopností. Ke konci hry je tedy pohled na z větší části nevyplněnou tabulku schopností poměrně smutný. Kdyby zde autoři přistoupili k více přímočarému řešení vývoje Jess v rámci příběhu, myslím že by to hře pouze prospělo.


V jádru se přesto jedná o nadprůměrný titul. Samotný nápad je výborný, grafické zpracování skvělé, ovládání povedené, pokud vynecháme nutnost neustále držet nějaké tlačítko k aktivaci čehokoliv, jádro příběhu zajímavé. Control jednoduše má ambice být výbornou hrou. Časem bohužel díky poměrně vysoké repetitivnosti v soubojích, sterilnímu prostředí a neustále stejné hratelnosti s neustále se opakujícími postupy hra upadá do stereotypu. A ne, level se sluchátky na uších, který je fantastický, celou hru nezachrání. Škoda, že podobných originálních nápadů hra nedokázala ukázat více.

Pro: Výborný vizuál, zničitelnost prostředí, skvěle podaná architektura, nekomplikované ovládání, tajemný příběh, fantastický level se sluchátky na uších

Proti: Neustále se opakující prostory, repetitivní hratelnost i souboje, nesmyslné množství zbytečných textů všude po levelech

+27
  • PC 95
Control se odehrává ve stejném světě jako Alan Wake. Je to specificky a opakovaně potvrzeno přímo hrou, a také druhým DLC. Obě hry se doplňují ve vyprávění. Dal jsem si dohromady některé souvislosti, které by mě bez znalostí Alana Wakea nenapadly, ale funguje to i zpětně a motivovalo mě to si oba starší tituly po několika letech nainstalovat. 

Na začátku hry přijde Jesse Faden, super-hrdinka našeho příběhu, do Nejstaršího Domu, sídla FBC. Ne úplně náhodou zrovna během útoku neznámého nepřítele na tuto budovu. Po 10-20 minutách hraní se střelí do hlavy a stane se ředitelkou FBC. Ano, tak nějak se to stane. Vyprávění v této hře je komplikované, nelineární, a musíte nad ním přemýšlet, jinak nebudete mít páru co se vlastně děje.

Krátce na to potkává Šum (ang. Hiss), který zaujímá roli jejího největšího, ale zdaleka ne jediného problému. Celá hra se odehrává v Nejstarším Domě a k němu přidružených dimenzích. Je zde dostatek prostoru pro více než 10 hodinovou kampaň. Pokud budete vše důkladně prozkoumávat, bez problému zde strávíte přes 20 hodin. Máte možnost budovou volně procházet a to i po konci hlavního děje, ale NewGame+ zde bohužel není.

Jesse v budově FBC nachází nadpřirozené předměty, jejichž dovednosti si osvojuje. Například od diskety obsahující kódy pro odpálení Sovětských jaderných hlavic získá schopnost vrhat předměty po nepřátelích. Pokud zrovna není nic lepšího po ruce, může třeba i vytrhnout kus podlahy. Někteří z nás si vzpomenou na Psi-Ops nebo Second Sight. Možnosti her se za tu dobu vskutku hodně posunuly.

S přibývajícími schopnostmi se pohled na bojové úseky stává stále bizarnější. Vzduchem lítají všechny možné předměty, nepřátelé, i samotná Jesse. Potencionální slabina pro zážitek je podobná Alan Wake. Nepřátelé jsou omezeni na pár základních konceptů, které se opakují. V Alan Wake mi to nevadilo díky nejvyšší obtížnosti, kdy bylo opravdu potřeba přemýšlet kam zrovna posvítíte a kdy začnete střílet. Dostali jste omezené prostředky a většinou jste z nich vytřískali maximum. V Control není nastavení obtížnosti, většina hry je zbytečně jednoduchá a možnosti boje tak byly z velké části jen zpestření, nikoli nezbytný nástroj. Je zde celá řada obtížných nepřátel, ale hra s jejich využíváním šetří. U mě osobně tímto utrpěla zábavnost i atmosféra. Na druhou stranu je ten bojový systém zajímavější a objektivně propracovanější, takže mě žádné pasáže nenudily.

Technická stránka je rozpačitá. DX12 trpí problémem s načítáním textur. DX11 zase sužuje velmi dlouhé načítání, výrazně horší výkon provázený buďto silným tearingem, nebo vysokou odezvou se zapnutým VSYNC. Pohledově je na tom však hra super, postavy vypadají dost dobře a efekty dělají dobrý dojem. Vyzdvihnu nejen vizuály, ale i model destrukce. Po některých bojích zůstávají chodby zdemolované k nepoznání a samotná destrukce vypadá hodně efektně.

Shrnul bych to tak, že pro fanoušky Alan Wake je Control více méně povinnost. Příběh je na úplně stejné úrovni co se týče kvality, plný nevyřešených záhad a souvislostí, které je potřeba si domyslet. Komplexnost příběhu je však podstatně vyšší a je vidět, že se tvůrci svými schopnostmi za těch deset let opět posunuli. První DLC vůbec nezklamalo a ke všemu výrazně přitvrdilo z hlediska náročnosti vyprávění. Vytvořilo celou řadu nových otázek, ukázalo že hodně věcí je úplně jinak než jste čekali. Sice nebudete mít páru co přesně se vlastně stalo, ale vaše obzory budou výrazně rozšířeny pohledem do zákulisí celého dění.


Druhé DLC nepřineslo tolik příběhu, ale obohatilo už tak impozantně propracované postranní dění. Ukázalo některé problémy které FBC trápí v reálném světě a vytvořilo opravdu dobře promyšlený začátek posledního dílu Alan Wake.

Stejně jako v případě Alan Wake, Control je především prostředkem pro vyprávění velmi vrstveného a složitého příběhu se spoustou neznámých a skrytých prvků. Je jen na vás jestli si ze hry vezmete především herní náplň a slupku příběhu, nebo se ponoříte do komplexního světa jednoho z nejzajímavějších herních spisovatelů dnešní doby, který kdyby nepracoval pro herní studio tak by se mu nejspíš říkalo "Evropský Stephen King." Tím není myšlen nikdy jiný než Sam Lake :)

Pro mě pětihvězdičkový počin. I přes nedostatky vynikající zážitek který mi už z povědomí nezmizí.

Pro ty, koho tento svět zaujal, Remedy kromě chystaného pokračovaní Alan Wake pracuje také na co-op spin-off Control. který zatím nese název Condor, a experimentální multiplayerové hře s kódovým označením Vanguard, která se taktéž bude odehrávat ve stejném fiktivním světě. Control 2 je potvrzeno, ale předpokládaný začátek vývoje zatím není určen.
+26
  • PC 75
Control jsem měl v hledáčku už dlouho před vydáním. Hry od Remedy si vždycky rád zahraju, jenom po každé zapomenu, že už to není tak krystalický zážitek, jako Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Má zajímavý svět, mysteriozní story, zábavné minihry a poprvé od druhýho Maxe fakt nadupanou akci. Ale něco tomu zase chybí.. A něco zase až moc přebývá.

Během hraní je hráč v pasti tupých designových rozhodnutí, které úplně zbytečně kazí tempo hry a otravují. Už po pár minutách hraní se začnete motat v labyrintu Starýho baráku a budete nadávat na pitomou zbytečnou mapu, ze které jsem i po 25 hodinách byl zmatenej. Nepochopíte, proč nemůžete přehazovat pomocí nějakýho wheelu nebo numerických kláves všechny zbraně, ale vyberete si pouze dvě, i když jde akce kdykoliv během hry pauznout a zbraně přehazovat v menu. Levely nepřátelských hnusáků jsou ve hře jen proto, aby vaše upgradování zbraní a abilit nemělo vůbec žádný smysl, na začátku hry jste víceméně stejně silní jako na konci. No a nakonec remeďáckej fetiš v podobě ohavnýho množství collectiblů, který si tipnu, že 90% hráčů nikdy nepřečte.

Já posbíral přesně 356. Dopisy, nahrávky, prezentace, záznamy a bůhví co dalšího. Otevřel jsem asi 5. Ze začátku jsem měl tendence si je číst, ale když jsem zjistil, že collectible je za každým rohem, na každým stole, poházený všude možně po zemi, přilepený na stropech, objevující se už na vylootovaných místech a zároveň 4/5 jsou o ničem, tak toto vážně ne. Remedy by se měly naučit vyprávět příběh a zaujmout hráče trošku jinak. Po dohrání mám pocit, že mi hromada věcí unikla. Nudné monotónní statické rozhovory mezi postavami to taky moc nezachraňují. Sam Lake rád cpe do her hrané filmečky v promítačkách a oldschool televizích, ale pořádnou cutscénu, která by hráče víc natáhla do děje mu nikdo nevyrobí.

Kde se Remedy vrátilo ve velkým stylu, tak to je akce. Samotná 6 v 1 lego pistol není nic převratnýho, ale ve chvíli, kdy si vymaxujete telekinezi a levitaci, tak je to čistá zábava. Takto zničitelné a interaktivní prostředí jsem ve hře ještě neviděl. Po enemácích můžete telekinezí metat doslova všechno, co je vám po ruce. A když není nic po ruce, tak si prostě vytrhnete kus stěny nebo podlahy. Telekineze je mimochodem děsně OP a díky ní není téměř potřeba střílet. A i tak to byla zábava celých 25 hodin. Jenom škoda, že bossové jsou většinou dost bez nápadu, od běžných nepřátel se liší jenom větším health barem.

Mezi sbíráním, střílením, zbytečným upgradováním a nekonečným fast travelováním na hráče čeká docela dost adventurních mini her a musím říct, že jsem si je kolikrát užíval ještě víc jak samotnou akci. Průchod bludištěm za metalového doprovodu, jízda na drezínách pro změnu ve stylu 80' popu, nahánění gumové kačeny, zrcadlově obrácená hádanka, flusač hodin a mnoho dalších. Jsou super rozptýlením, jenom škoda, že si je nemůžu projít znovu.

Technicky hra vypadá skvěle, RT efekty se lesknou jak psí kule v každé místnosti, ale nároky jsou dost krvavý. Nicméně i rok po vydání v komplet edici mi hra několikrát spadla a několikrát freeznula takovým způsobem, že jsem musel natvrdo restartovat PC. A když se mi to stalo u posledního bosse, skoro letěla klávesnice.

ad. DLC, Foundation je dost zábavný a zároveň dost jiný jako základní hra s pořádnou porcí zajímavých hlavních i vedlejších misí. AWE mě nebavilo, protože obecně nemám Alana Waka rád, a stejně jako jeho hra se tváří strašidelně, ale strašidelný není. Plus vedlejší mise jsou otrava. Pro fandy to asi smysl mít bude.. pokud si přečtou dalších 100 collectiblů.

Control mohla být o stupeň lepší hra, kdyby nebyla tak rozředěná nutností vracet se na stejný místa, číst collectibly a několikrát opakovat boje už v navštívených místech. Vlastně na to, jak je ta hra dlouhá, se tam toho až tolik neděje. Být víc lineární, ubrat na rádoby RPG "vylepšování", vymazat collectibly a přidat cutscény, byla by to pecka. Takto se opět zařadí jenom mezi předchozí remeďárny, který měly zajímavý nápad, ale autoři ho utopili ve vlastních přešlapech.
+26 +27 −1