Dreamfall: The Longest Journey

Funcom

Xbox

18.04.2006

22.05.2006

X360

21.04.2008

209 hodnocení Platformy

Žánr: adventura > 3D adventura

akce > akční adventura

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ne

Dreamfall je dlouho očekávaným pokračováním oceňované klasické adventury The Longest Journey z roku 2000. Avšak oproti předchůdci hra přesedlala do kompletně 3D kabátku. S tím souvisí mnohá zjednodušení herních principů a posunutí spíše k žánru akční adventury.

Dreamfall se odehrává deset let po The Longest Journey v roce 2219 a sleduje tři vzájemně propojené osudy postav. Opět se vrací dva rozdílné paralelní světy. Moderní svět budoucnosti Stark, čili naše Země a magický fantasy svět Arcadia. Oba se za uplynulou dobu změnily a panují v nich velmi napjaté vztahy.

Poprvé se setkáváme s mladou dívkou Zoë Castillo, která žije ve Starku a stejně jako všichni ostatní nemá ani tušení, že existuje i nějaký jiný svět. Zoë hledá svého pohřešovaného přítele novináře a současně se jí před očima zjevují podivné vize malé holčičky.

Mezi tím v Arcadii sledujeme hrdinku původní hry April Ryan. Ta je součástí malé skupiny rebelů, která se snaží bojovat proti utlačovatelům v Arcadii. Třetím hrdinou hry je bojovník Kian Alvane, jenž je pověřen najít jednoho z obávaných rebelů přezdívaného Škorpión. Příběhy všech zdánlivě nesouvisejících postav se jednou protnou...

V epizodních rolích se objeví také několik dalších postav z prvního dílu. Jeho zahrání však není nutné pro pochopení příběhu Dreamfallu.

Podpořte Databázi a kupte si hru na

Poslední diskuzní příspěvek

pajmič

7036

06.07.2024 14:20

@JohnCZ (komentář): "Málo vrány" pravdu díš. Tot jeden z největších prohřešků herní historie. Dejte mi více Vrány!

Diskuze ke hře

4409

23.10.2009 20:02 (poslední úprava 24.10.2009 00:00)

Dohráno

PC 100

Asi jedna z najlepších hier akú som hral. Dreamfall: The Longest Journey nie je obyčajná adventúra.

Táto hra jednoznačne vsadila na príbeh. Možno je to tým že to nie je hra ako taká skôr mi pripadá ako film. Možno kvôli tomu je taká nezvyčajná. Po tom čo som čítal o The Longest Journey som zistil že asi je potrebné zahrať si aj predchádzajúci diel na čom začínam pracovať. Dreamfall bol aj dosť jednoduchý. Nebol pri ňom potrebný návod a neboli tam momenty pri ktorých by sa človek zasekol. Ja som sa zasekol jedine v Rusku kde som nemohol hacknúť auto. Ale po 10 minútach som sa odsekol aj odtiaľ. Veľmi sa mi páčilo menenie postáv. Aj keď ma naštvalo že April zomrela a nedalo sa to nijako zmeniť. Páčilo sa mi keď ste hrali za Kiana a išli ste z väzenia kde bola Zoë a stretli ste April. Rozprávali ste sa a zrazu ste hrali za inú postavu. Páčili sa mi aj bitky ktoré tam aj tak nemuseli byť ale na spestrenie to stačilo. Ďalej by som chcel pochváliť soundtrack. Nie v každej hre sa dá počúvať. Nevie náhodou kde by sa dal zohnať?

Naštvali ma len dve veci. A to bol až príliš otvorený koniec. Druhá vec je to že stále nevyšiel ďalší diel.

Pro: Príbeh, postavy, soundtrack, minihry, jednoduchosť, vtipy ktorých tam bolo viac než dosť, dreamer, Arcadia, bitky (aj keď tam nemuseli byť).

Proti: Príliš otvorený koniec, chcelo by to ďalšie pokračovanie.

+63

NateLogan

6896

07.03.2009 02:34 (poslední úprava 08.02.2010 00:00)

Dohráno

PC 90

Po legendární The Longest Journey, pravděpodobně nejlepší point and click adventury všech dob, přišla pro mnohé studená sprcha v podobě Dreamfallu. Přechod v třetí rozměr a akčnější ladění adventurního žánru mnozí nepřekousli. V jádru tu máme ale stále vynikající příbeh i s jeho perfektním podáním (pohled na jednu situaci očima tří postav), nevídané spojení sci-fi a fantasy (Stark vs. Arcadia), sympatické hlavní postavy (zvláště jejich věrně zpracované reakce na nestandardní kritické situace, spíše z toho dlouhodobějšího hlediska) a hlavně v neposlední řadě komentáře hlavních postav. Dreamfall je zkrátka stejně jako první díl neuvěřitelně ukecaný a není nouze o emotivní scény, sem tam nějaké ty slzy... ale hlavně perfektní humor. Znalci prvního dílu budou pukat smíchy při rozhovorech se starými známými postavami (zvláště s Roperem Klacksem a Crow). Ostatní si ale také užijí své.

Adventurní prvky tu jsou zastoupeny už jen sporadicky. Sem tam se musí zkombinovat či použít nějaký předmět, pokecat s nějakou postavou, vyluštit nějakou tu hádanku... Většinou zde ale jde o pokecání s těmi správnými lidmi, což často vyústí v běhání mezi dvěma nebo třemi body. Ještě že ty rozhovory za to rozhodně stojí. Někdy ale vyjednávání selže a nastupuje na řadu soubojový systém. Ten se zrovna mnoho nepovedl, je velmi jednoduchý a hodně záleží na štěstí. Bojuje se pouze s jedním nepřítelem (ti další přihlížejí ve frontě). Ještě že je těch soubojů ve hře hodně málo (2 tréningy, 3-7 opravdových soubojů - počet podle způsobu hraní).

Grafika má pár mušek, ale díky geniálnímu level-designu vypadá fantasy Arcadia i sci-fi Stark naprosto famózně. Atmosféra čiší i ze zapadlé uličky někde támhle u hřbitova. Na opuštění hostince v Arcadii a následné první spatření tamního zasněženého městečka nikdy nezapomenu, ta atmosféra neměla chybu. Navíc znalci prvního dílu mají možnost prohlédnout si staré známé oblasti po 10 letech. Zvláště s přihlédnutím na fakt, že se vše odehrává po tzv. Collapse, což byl jakýsi restart obou světů, kdy ve Starku přestalo vše fungovat (například nadsvětelný pohon nebo antigravitace byla vlastně jen magie, která se dostávala do Starku z Arcadie díky absenci Guardiana a po událostech z prvním TLJ se to holt všecko muselo nějak napravit). Hudby zde mnoho není, ale když už je použita, tak perfektně dokresluje atmosféru. Trochu zamrzí poměrně šíleně neovladatelná kamera, aneb pohyb v úzkých prostorách se stává trochu utrpením (lituji každého, kdo nemá tréning ze série Tomb Raider).

Nakonec ještě musím pochválit autory příběhu (zejména Ragnara Tornquista), kteří se nebáli vykročit ze zažitých klišé scénářů a přinést kvalitní, komplikovaný a místy dech-beroucí příběh s ne zrovna happy-endingem. Závěr příběhu graduje neuvěřitelným tempem a po skončení hry jsem chvíli jen nevěřícně zíral na monitor, tak silné emoce umí vyvolat jen málokterá hra/film. To vše zasazeno do geniálního prostředí "Twin Worldů" Arcadie a Starku (+ pár dalších dimenzí), kde hráč musí zapojit hodně fantazie a spousta věcí není úplně jasných (viva la Star Wars). Tohle možná autoři trochu přehnali na samotném konci, kde je nezodpovězeno strašně mnoho věcí, ale tím větší možnosti mají autoři u závěrečného dílu trilogie TLJ. Tedy, FunCome, jděte už do háje s neúspěšnými kopiemi World of Warcraftu a zamakejte na pokračování Dreamfallu!

Pro: atmosféra, příběh, rozhovory, komentáře úplně všeho, tři postavy (tři pohledy na věc), level-design, svět Arcadie a Starku, hráč není v příběhu veden úplně za ručičku a musí zapojit fantazii, neortodoxní příbehové postupy

Proti: souboje, kamera, některé puzzly spočívají jen v běhání sem a tam, rychlý konec (14 hodin), čekání na další díl (můj tip je tak přelom roku 2012/2013; EDIT: nebo spíš 2015/2016)

+45

Jumas

33308

25.02.2019 11:49

Dohráno

PC 85

Původně jsem si chtěl zahrát Dreamfall hned po prvním dílu, ale po mírném zklamání z The Longnest Journey jsem jej odložil na neurčito. Kdybych však věděl, o co se jedná a podobně jako u série NOLF nebo Max Payne se doberu názoru, že druhý díl předčí ten první, šel bych do toho dříve. Na rozdíl od zmíněných herních sérií mou náklonnost neovlivňuje fakt, že bych se k jedničce dostal až po pokračování, ale prostě mi Dreamfall sám o sobě sedí daleko více.

Hned na začátku jsem měl menší problémy se spuštěním, ale nakonec jsem je vyřešil. Pak jsem konečně zjistil, odkud že si to musa vypůjčil svého avatara a jak je vlastně Wonkers milý společník. Oblíbil jsem si i hlavní hrdinku Zoë, která je sice neskutečná flákačka a má hodně tolerantního otce, ale i tak mi byla daleko sympatičtější, než April, kterou jsem na rozdíl od většiny nikdy moc nemusel. Ale i slavná April Ryan už nebyla tak otravná a její chování či postoje mi přišly celkově uvěřitelnější.

Prvky akční adventury, jako je ovládání pomocí kláves WSAD, boj či stealth postup byly dobrým oživením hratelnosti, i když nebyly zrovna nejlépe zpracovány a zvláště konzolová kamera si někdy dělala, co chtěla. Jde o koridor se spoustou nahrávacích obrazovek, ale to mi zde vůbec nevadilo.

Návrat do starých známých lokací, které se po deseti letech více či méně změnily, byl fascinující a přesto, že první díl nepatří mezi mé nejoblíbenější hry, nedovedu si představit hrát Dreamfall bez znalosti The Longest Journey. I známé postavy včele s Vránou mě potěšily. Nové lokace se také vcelku povedly, ať už jde o jeskyně, vězení, WATIcorp a především muzeum, kde je každý exponát vtipně okomentován.

Musím ještě také zmínit pár výtek, které mi zkazily celkový dojem. Když pominu, že mi hra párkrát spadla, tak mě nejvíce štvalo zasekávání mé postavy o jinou tak, že se nemohla hnout a jedinou možností, jak to vyřešit, bylo nahrání uložené pozice. Naštěstí se hra ukládá sama vcelku často, takže nešlo o nic závažného. V příběhu, který se mi opravdu líbil, mě nejvíc štvalo to zelené monstrum, které se do hry vůbec nehodilo a ten konec jsem mu přál.

Hra má spád a ke konci je to neskutečná jízda, i když už téměř bez interakce a co na tom, že rozuzlení přidává k těm nevyřešeným otázkám mnoho dalších. Teď, když existuje pokračování už to není tak palčivý problém. Uvidím, jestli se na něj někdy vrhnu, protože ten epizodický formát mě trochu odrazuje.

Pro: příběh, Zoë, Wonkers, prvky akční adventury, staré i nové lokace, Vrána

Proti: neposedná kamera, pády hry, zasekávání postav, zelené monstrum

+39

rikuhahl

18741

30.11.2020 21:24 (poslední úprava 30.11.2020 21:25)

Dohráno

PC 80

Loni touto dobou jsem dohrál The Longest Journey, a protože se mi toto herní putování moc líbilo, tak byla jen otázka času, než skočím i po pokračování. A stálo to za to, ale... No nejprve se podívám na několik aspektů, které mi hru více či méně zkazily (ve smyslu, že to pro mě nebude herní skvost), ale potom budu i chválit, nebojte ;)

První horší vlastností hry je, že pořádně neví, co chce, adventura to úplně není, akční hra naštěstí taky ne, interaktivním filmem by byla spíš nerada a už vůbec to není hra pro malé děti. Je to takový mišmaš všeho možného, což sebou nese tu vynikající, tu slabší scény a situace. Ale to je spíš o vkusu. Zaujaly mě i nevyrovnané charaktery postav od řekněme propracovaných (Zoe, April, Benrime, s výhradou i Crow) k naprosto plochým charakterům v čele s kamarádkou Olivií, která snad ani nemá emoce a Damienem, který jen nezúčastněně kouká a pak se dost neohrabaně zamiluje a oba tito "parťáci" se nakonec vypaří. Hratelná postava v podobě Kiana mi pak po celou hru byla absolutně nesympatická a až dokonce mi přišla zbytečná (a těmi rasistickými moudry tomu jen nasadil korunu).

Úplně se mi nelíbilo ani opětovné procházení stejných lokací, chápu, že to bylo pokaždé s jinou postavou a za trochu jiným účelem, ale přišlo mi to spíš jako ušetření vývojářské práce při tvorbě prostředí. Zbytečně jsme tak navštívili hlavně v Arcadii jen 3-4 lokace a prakticky nepotkali to množství roztodivných tvorů, kteří tu žijí. Zhruba 2 třetiny hry jsem si celkem užíval (někde do nasazení červa do systému a osvobození z vězení), ale pak se vše "zvrhlo" v jeden téměř bezzásahový interaktivní film, kde to všechno hrozně rychle skončilo, přišlo mi, že tam chybělo snad 5, nebo 10 hodin obsahu, kde by se ještě něco řešilo a hrálo.

No a úplně nejhorší byl především konec. Mně nevadí, že to není happy end, ale dost mě naštvalo, jak ke všemu došlo, zabití April bezejmenným pěšákem, morální přerod Kiana, na můj vkus extrémně rychlej, zneužití Zoe ve Velké hře a její odkopnutí, a ta malá holka byla jako hlavní cíl hry? Navíc jsem nesplnil její jediný přání, který celou hru opakovala. To všechno navíc bez existence pokračování po nekonečně hodně let. Uvidím, jestli se Dreamfall Chapters povedlo aspoň něco vyřešit.

A co se povedlo? Není toho málo, naštěstí ;) První je vizuál, ten je velmi pěkný i dnes, při vydání to musely být téměř grafické orgie. Na hru se prostě dobře kouká. První díl už dnes nijak pěkný není (minimálně, co se pohybu týče), ten zestárnul znatelně. Povedly se i charaktery Zoe, která je sice naivnější než April minule, ale je celkově celkem prima. I April je velmi zajímavá, přiznávám, že jsem ze začátku měl s její proměnou za uplynulých 10 let trochu problém, ale s postupem to začalo dávat smysl a bylo by vlastně špatně, kdyby se chovala jako tehdy. Crow si udržel svojí pozici baviče a filozofa, jen škoda, že nebyl k mání po větší herní dobu.

Byl nádherný pocit navštívit stará známá místa (tohle mám obecně v různých pokračováních moc rád), je to nostalgie, takové to příjemné lehtání a objevování, co se za tu dobu změnilo v jednom. Jen škoda, že jsem se nemohl podívat na chvíli na můj oblíbený ostrov Alais. Oceňuju i zařazení několika starých známých postav do příběhu, i to se povedlo , napravený čaroděj byl hodně vtipný.

Na konci jsem byl naštvaný, na tolik negativních a nevyřešených věcí, ale ono, je to vlastně hrozně osvěžující, že měli autoři "koule" jít proti konvencím a udělat ten konec, co možná nejhorší a zároveň nevyřešený, takže je to klad hry. Ale svých pár výhrad ke konci už jsem sdělil výše a na nich si trvám :).

Celkově jsem se hrou spokojený, nedostal jsem úplně to, co jsem čekal, ale zase jsem byl obohacen o nezvyklé, případně neortodoxní herní vyprávění a to se taky počítá.

Pro: April, Crow, Wattila, skvělý vizuál, známá místa, pokračování velké cesty

Proti: Kian a některé ploché postavy, málo cestování po Arcadii, výhrady ke konci

+34

Han22

3902

10.07.2021 19:46 (poslední úprava 10.07.2021 19:47)

Dohráno

PC 60

Jak zničit dokonalou hru? Udělat ji pokračování, to funguje zaručeně. Longest Journey je pro mě špička adventurního žánru, kterou jsem vychválil do nebes a dohrál minimálně pětkrát. Dreamfall jsem dohrál kdysi jednou a pamatoval si z něj hmm... běhání po městě, nic víc. To nevěstilo nic dobrého a nemýlil jsem se.

Dreamfall se odehrává 10 let po událostech z Longest Journey, kde April zachránila oba světy. Po deseti letech je ale všechno jinak. Stark čelil zničujícímu kolapsu (proč se nedovíme), z Venice je odpudivé ghetto plné lidí co ztratili úplně všechno. Zoe Castillo nic z toho netrápí, žije si pohodlný život zhýčkané a znuděné teenagerky v Casablance, dokud nezačne vídat děsivou holčičku a nezmizí její expřítel Reza. Pátrání po něm ji vede po celém Starku a postupně odhaluje plány všemocné korporace týkající se lidských snů

Podíváme se samozřejmě i do Arcadie a za starými známými. Vrací se Charlie, Emma, v Arcadii se objeví napravený čaroděj Roper Clacks, troškou humoru přispěje Crow. A samozřejmě se vrací i April. Arcadie prožívá těžké časy - většina světa je okupována Azadijským impériem, fanatiky šířící mečem a ohněm víru v jedinou bohyni, kteří neváhají zavírat všechno magické a nelidské do ghett. April se stala vůdkyní odboje, ale během 10 let let se z ní stala zahořklá, cynická žena, které na ničem a nikom moc nezáleží, jen na válce. Třetím do hry je Kian, apoštol Azadijců, který je na misi zabít vůdce rebelů, ale v průběhu mise začíná pochybovat - a za všechny tyhle postavy si zahrajete.

Čili Stark v háji, Arcadie v háji, April změněná. Ještě pořád nemáte depresi? Tak se připravte, že na konci hry ji mít budete k a tomu vztek na tvůrce. Ve hře se totiž nevyřeší absolutně nic. Většina otázek zůstane bez odpovědi, zlo nepotrestané a na konci April umírá bez boje zabita bezejmenným vojákem, Kian je zatčen, Zoe zůstane uvězněná v říši snů a v komatu. Proč byla postavena obrovská věž? Co se stalo s Rezou? Kdo bude ovládat sny? Nic. Za ten "konec" šlo ve finále 10% dolů z mých původně plánovaných 70%.

Dreamfall totiž dlouho mate tělem. Narozdíl od jiných 3D adventur je grafika místy moc pěkná, místy naprosto úchvatná - Strážcova dimenze, zasněžená Marcurie či magická knihovna Temných lidí vypadají fantasticky. Ovládání není tak špatné, děj pádí svižně kupředu a opět je tu spousta osudovosti, předurčení a hlubokých rozhovorů (humor se ovšem prakticky vytratil). A díky okouzlení chvíli trvá, než Vám dojde, že jako hra je to vlastně o ničem.

Dreamfall prakticky není adventura. Je to interaktivní film, či vizuální novela. Běháte kilometry po městech či jiných prostředích a povídáte si. Pokud je něco potřeba vyřešit, dojdete si k člověku/bodu A pro předmět a v bodě B ho použijete. Předměty, kombinace, puzzle byly v podstatě vypuštěny. Vrchol kombinační adventury je sebrat hadr, násadu od koštěte, zkombinovat je, namočit do oleje a zapálit v hořáku.

Protože Dreamfall je 3D, namísto adventuření jsou tu celkem zábavné minihry na hackování a páčení zámků. A naprosto nezábavné stealth sekvence a boje. Žádná adventura prostě tyhle "akční" pasáže neumí udělat - při skrývání před trollem v jeskyní jsem měl chuť rozbít klávesnici, protože to bylo otravné a nudné a mizerně ovladatelné. A u soubojů je těžké odhadnout vzdálenost či natočení hrdin(k)y. Údery jdou často do prázdna, navíc kombinace šipky a slabého/silného úderu udělá pokaždé něco jiného.

Takže dávám 60%. Zbytečné pokračování, které zničilo dobrý pocit ze záchrany dvou světů v jedničce, přineslo nedořešený příběh a z adventury udělalo tupou vizuální novelu se zbytečnými akčními sekvencemi. Body nahoru jen za postavy, dialogy a krásnou grafiku.

+29

Všechny komentáře

PC 209 82
Xbox 0 --
X360 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).