Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Longest Journey

20.04.2000
27.10.2014
85
259 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh The Longest Journey (TLJ) se odehrává ve dvou paralelních světech. Arkádie je svět magie, která je v haramonii s krásnou přírodou, kdežto Stark je svět vědy a technologie, podobný tomu našemu, ikdyž dvě stě let v budoucnosti. Hlavní hrdinka April Ryan je osmnáctiletá, celkem obyčejná dívka žijící ve Starku. Žije poměrně normální život až do té doby, než se kolem ní začnou dít divné věci. Postupem času se dozví o existenci Arkádie a dokonce je jí umožněno mezi Arkádií a Starkem cestovat. Jejím úkolem je totiž udržení křehké Rovnováhy mezi oběma světy.

The Longest Journey je klasická point-and-click 2D adventura ze staré školy, která byla vydána v době, kdy už byl tomuto žánru předpovídán rychlý konec. Mezi její hlavní trumfy patří velmi silný příběh, sympatická hlavní hrdinka a propracovaný scénář. April si na své dlouhé cestě píše deník, který překypuje nadsázkou a ironií. Humorem se pak nešetří ani ve scénách s vašim zvířecím přítelem, kterým je pták Pták, později překřtěný na Vránu (Crow).

V roce 2006 vyšlo pokračování pojmenované Dreamfall: The Longest Journey.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Poslední dobou mám celkem problém vydržet u jedné hry delší čas, natož nějakou dohrát. Obvykle se po několika odehraných hodinách začnu vrtět, netrpělivě očekávat konec nebo prostě využiju první příležitosti vyzkoušet něco nového a jdu jinam. Ne tak u TLJ.

Tuto hru jsem měl už velice dlouho na svém seznamu "chci si zahrát". Protože nejsem v hraní adventur vůbec kovaný, nejdříve jsem si nainstaloval demo. Překvapilo mne, že jsem ho prošel bez zaváhání naprosto logickou cestou - tak jsem si ze Steamu stáhl plnou hru v angličtině.

Ve hře se dostáváme do role studentky malířství, které se začnou dít podivuhodné věci. Jak člověk postupně proniká do příběhu, až jej zamrazí, jakmile se dozví, co vše je ještě před ním. Příběh je velkým tahounem - míchá podněty z různých žánrů a tvoří zajímavý celek, který se proměňuje natolik často, že nemá možnost nudit.

Na TLJ se mi líbí to, že vše vypadá dotažené do konce. Hráči nejsou zbytečně házeny klacky pod nohy, vše je připravené k tomu, aby se v klidu posadil a hraní si užil. Velice mne potěšilo, že hra ukládá veškeré shlédnuté animace a veškeré projíté rozhovory, takže se můžete kdykoliv vrátit k tomu, o čem byla řeč někdy dříve. To se také hodí, když všemu dopodrobna neporozumíte na poprvé - máte pak dobrou možnost dopřekládat si slovíčka, která neznáte a přesněji porozumět příběhu.

Kapitolu samu o sobě tvoří Apriliin deník, kam si zapisuje mnohdy lehkým a hravě laškovným tónem důležité body svého příběhu, a ve kterém se často skrývá nápověda, kam se dále ubírat.

Jak už jsem psal dříve, adventury nejsou mým dominantním žánrem (TLJ je čtvrtá, u níž jsem se dostal na konec), avšak i tak pro mne nebyly hádanky přehnaně složité a většinu jsem řešil za pochodu bez větších problémů. Ano, použil jsem několikrát návod (abych konečně zjistil, jak bude příběh dál pokračovat), ale většinou jen proto, abych zjistil, že chyba byla spíše v nepochopení systému hry, kdy jsem se snažil použít správnou kombinaci předmětů, jen nesprávným způsobem.

Hra mne chytla u srdce a mohu říct, že jsem si těch 30 hodin u ní strávených opravdu užil. Kdyby nic jiného, určitě jsem se zase více zdokonalil v angličtině. ;-) Doporučuji všem, kteří si chtějí užít pohodovou zábavu - můžete být (stejně jako já) adventuristé začátečníci a přesto si hru dobře užijete.

Pro: Příběh, atmosféra, znovuvyhledatelnost libovolného rozhovoru či animace, Apriliin deník, pohodová hratelnost

Proti: Špatná sehnatelnost v čr (našel jsem až na Steamu) - ale to není chyba hry jako takové

+48
  • PC 85
The Longest Journey je určitě adventurou, kterou by měl hrát každý. Velmi silný příběh vás pořád nutí jít dál a dál a dozvídat se víc o Starku, Arcadii, Rovnováze a historii obou světů.

Hlavní hrdinku, April Ryan, jsem si hned oblíbila, především díky jejímu humoru. Ač je TLJ spíš vážná hra, Apriliny poznámky o okolním světě, dění, předmětech v inventáři, nebo některé možnosti v rozhovorech vás rozhodně rozesmějí.
Když překonáte úvodní nepříliš záživné pasáže, čeká na vás opravdu zajímavý příběh, který vás vtáhne do hry. Některé momenty na mě opravdu silně zapůsobily, zvláště loučení s Brianem, nebo smrt Tobiase, což adventury umí asi nejlíp a je to jejich hlavní účel. S některými postavami se lehce spřátelíte a bude vám na nich záležet. Na druhou stranu jsou tu bohužel taky nepříliš rozvinuté postavy "na jedno použití", které jednou využijete a pak už se s nimi nesetkáte/nebudete s nimi moct nic dělat. Některé pasáže, hlavně kapitola 7, se taky zdají trochu odfláklé a nepříliš promyšlené do hloubky.

Co bych ale určitě vyzdvihla, jsou puzzly, které dávají opravdu smysl. Nejen, že dobře zapadají do příběhu, ale také nejsou nesmyslné, jako v jiných adventurách, takže se vám nestane, že po tom, až zkusíte použít všechno na všechno a povede se vám puzzle vyřešit, si řeknete: "To by mě teda nikdy nenapadlo!"

Audiovizuální zpracování je také dobré, i na tak starou hru. Hudba skvěle navozuje atmosféru a pozadí jsou nádherná. Bohužel dojem trošku kazí některé animace postav, které bývají docela kostrbaté.

Pro: Příbeh, zpracování, smysluplné puzzly, humor

Proti: Některé nezáživné pasáže, některé animace

+45
  • PC 95
Jako každý správný příběh, i tenhle začíná tam, kde končí - ve věži…

Další vláček do stanice Nostalgie. The Longest Journey se mi dostala do rukou nedlouho po vydání a naprosto mě učarovala svým kombinováním lehce temné antiutopistické scifi (Newport a jeho všudypřítomné korporace), pohádkové fantasy (hlavně les na cestě za Klacksem), komedie (kapitán Nebevay a jeho hlášky, souboj s Klacksem) a hororem (Gribbler, „souboj“ s mutantem).

Příběh je taky docela dospělý, žádná pohádka to rozhodně není. Spousta kladných postav umře (Tobias, Flipper, Cortez, Zack?, Emma skončí v nemocnici), atmoška za polovinou hry docela zhoustne (opuštěná Marcuria je docela tíživá) a zkouška v podobě překonání svého strachu (tatínek) mě taky dokázala vyvést z míry. Škoda, že není trochu propracovanější a delší.

Hádanky mi přišly logické, hrome, i ta legendární gumová kačenka – s ní jsem neměl problém ani kdysi, když jsem tu hru hrál poprvé, a to mi bylo asi tak 12. Potrápila mě jen hádanka v podmořské jeskyni, ale to jenom proto, že jsem si vždycky myslel, že je zadání složitější, než ve skutečnosti bylo (a následně jsem řešení vždycky zase zapomněl).

Postavy byly většinou docela super, od vyšinutého Klackse, extravagantního Flippera, ukecané Vrány, zapšklého Westhouse, ironického kapitána Nebevaye nebo docela obyčejného policisty, který se ve svém exoskeletu ve službě připravuje na své divadelní vystoupení. Joo, když to v tomhle ohledu srovnám s Chapters, jsem opravdu smutný :(

TLJ jsem dohrál už několikrát, ale tentokrát jsem si ji opravdu vychutnával a například jsem poctivě četl i Aprilin deník, který je teda pořádně dlouhý. Z něj jsem zjistil docela zajímavé věci, například že má dva nevlastní bratry (a jsou to prý docela hajzlíci) a že do někoho byla zamilovaná. To by mě docela zajímalo do koho, když to nebyl Charlie – moc dalších vhodných mužských postav ve hře nepotkáte. Tak asi někdo jiný ze školy?

V deníku jsou pak taky docela užitečné tipy, které občas hráče navedou, kam dál. Ne že by to bylo vyloženě potřeba, nejsem žádný adventurní expert, ale TLJ určitě patří k něm lehčím adventurám.

Co se záporů týče, tak grafika postav nebyla skvělá ani tehdy (zato grafika prostředí mě dostala i dneska) a to, že existuje možnost zapnout si pomocí ESC přeskočení asi 5 vteřin animace autoři mohli taky trochu líp zdůraznit. Tím se totiž některé přechody přes lokace docela zkrátí – např. přes doky za Flipperem to pak máte přeběhnuté raz dva. Tím ale se zápory končím.

Po letošním dohrání ve mně zůstal takový neurčitý pocit, že je hrozná škoda, že není víc her, které by mě některými scénami odrovnaly - jako např. tady rozhovor o podstatě umění

Herní výzva 2021 - Okna vesmíru dokořán (HC)
+36
  • PC 100
Těžko se mě hledají slova, kterými bych Longest Journey popsal. Dohrál jsem v životě mraky adventur - vtipných, pohádkových, sci-fi, hororových, krimi. S parserem, se spoustou příkazů i těch co vodí za ruku spoustou ulehčení. Logických i nelogických. Kombinačních i těch, kde se posouváte dál prostřednictvím rozhovorů. A kdybych si měl vybrat jednu, jedinou na první místo, tak by to s mírným váháním byla právě Longest Journey.

Tahle hra má totiž od všeho trochu a zručně to kombinuje. Ať už různé adventurní postupy, vážný i humorný přístup a dokonce i dva zcela různé žánry - sci-fi a fantasy. A snad s výjimkou Albionu jsem nikdy neviděl, že by sci-fi a fantasy tak skvěle fungovaly vedle sebe.

Longest Journey se předně skvěle hraje. Nikde jsem se nezasekl kvůli pixelhuntingu, nikde jsem nemusel hledat cestu, nenarazil na nějaký dead end, či trigger aktivovaný o 10 obrazovek vedle. Nikdy nejste zahlceni milionem krámů, jen zřídka dojde na něco nelogického. Naopak - je tu příjemná mapa, ve které Vám mizí přebytečné lokace. Je tu deník, který je opravdu zábavný číst a občas obsahuje jemné pošťouchnutí. Pokud zkoušíte použít předmět ať už v inventáři nebo na obrazovce a mělo by to fungovat, předmět se rozzáří. A hlavně se střídají postupy. Občas obíháte postavy a konverzací s nimi se dostáváte dál. Někdy postupujete dál obrazovku za obrazovkou, jindy adventuříte na malém prostoru, pak zase řešíte puzzle. A hlavně konverzujete. Dialogy jsou opravdu rozsáhlé, monumentální, rozvětvené a hluboké.

Čímž se oslím můstkem dostávám k příběhu. Osmnáctiletá April Ryanová žije v malebném předmětí Venice s partou kamarádů u lesbické bytné. Pracuje u nepříjemného šéfa, maluje, má trauma z otce, občas si nevěří, je vtipná, milá a řeší problémy jako obyčejná (nikoliv hloupá!) teenagerka. Tomuto pomalému úvodu jsou věnovány až na pár snů první dvě kapitoly a ač se mi to moc nelíbilo, zpětně jsem to docenil - umožní to hráči opravdu pochopit myšlení obyčejné dívky, která je shodou okolností vyvolená zachránit rovnováhu mezi dvěma světy a do konce s tím bojuje.

A Longest Journey je opravdu epický příběh. Možná jeden z nejlepších herních příběhů vůbec. Venice jsou totiž předměstím futuristického Newportu na Zemi počátku 23. století. Je to dystopie jak když vyšije - dole žije lůza čemuž většinou odpovídají i lokace, nahoře v přepychu boháči. Korporace vlastní i policii, televize vymývá lidem mozky, svět ovládá čím dál vlivnější sekta. Nad Zemí je vesmírná stanice, odkud jsou lidi posílání jako "kolonisté", ve skutečnosti otroci na jiné světy. Zkrátka sci-fi jak když vyšije. Jenže April se dovídá, že Země není jediná - je to vlastně Stark, vědecká půlka kdysi rozdělené planety.

Tou magickou půlkou je Arcadie. A to je pro změnu fantasy jako lusk. Magie, alchymie, v lese žije monstrum, v čarodějné věži zlotřilý černokněžník, na kontinentu se nachází různé (neskutečně propracované a originální) rasy. A čeká nás tradiční putování - za 4 částmi amuletu které vlastní různé rasy, za nalezením 4 draků a jejich klenotů. April je totiž Shifter, člověk co může mezi světy přecházet, což je vzácné a je předurčena otevřít dimenzi Strážců a možná se stát Strážcem a nastolit Rovnováhu mezi světy, kterou se snaží někdo zničit.

Tímhle neprozrazuji žádné velké spoilery, tohle všechno hra na hráče vychrlí někde ve 3 kapitole ze 13ti a pokud je hráč ztracený, April je ztracená s hráčem. A celou dobu s tím bojuje - s tím že chce žít normální život, že není hrdinka, přemýšlením jestli se nezbláznila, pochybami o sobě.

Celé to táhne dopředu neskutečná spousta věcí. Obsáhlé dialogy a popisy, které Vám dají šanci opravdu poznat jednotlivé rasy či postavy. Epiku střídá humor, protože jako ve skutečném životě je někdo trošku/hodně blázen, někdo hajzl, někdo myslí jen na sex a někdo je vtipálek. Je tu hloubka, fungují zde emoce, jsou tu uvěřitelné přátelství a vztahy a je tu pár zvratů a odhalení, pár věcí co zamrzí a vše vrcholí opravdu epickým finálem, které uzavírá příběh (zbytečně znovuotevřený Dreamfallem). Nejoblíbenější postava? Kromě April jednozračně pták Crow - vtipný, machrující, balící, vyděšený i pochybující o přátelství April.

Celé by to nefungovalo bez technické stránky, která je s jednou výjimkou úžasná. Ve Starku střídají odpudivá ghetta nablýskané věže boháčů a tu zase chladná vesmírná loď. V Arcadii narazíme na malebné krajiny, obrovité živoucí město či podmořský svět. Občas hraje pěkná hudba, v těch pravých momentech se objeví oku lahodící animačka. Jedinou a pořádnou výtkou jsou hranaté a celkem mizerně rozhýbané postavy, to si myslím, že i v roce 2000 šlo udělat lépe.

Každopádně Longest Journey je pro mě klenot, který září o to víc, že vyšel v době, kdy každý prohlašoval adventury za mrtvý žánr, vše muselo být ve 3D - a najednou se ukázalo že nemuselo. Nebýt této hry, renesance žánru ač pozvolná by se nikdy nekonala. Bez přemýšlení 100%.
+33
  • PC 95
Hned na úvod uvedu 2 zápory (na jeden jsem si upravil názor až po hraní) a pak už budu jen chválit ;) Hru jsem zkusil hrát někdy před 5 lety, ale sotva jsem se dostal do Arcadie, tak mě hraní prostě přestalo bavit a ani do té doby to nebylo úplně ono. Hlavním důvodem je už starší grafika, tedy lépe řečeno animace postav (prostředí jsou naproti tomu krásná, možná jen na pár vyjímek). Netuším jak se mohly postavy jevit v roce vydání, ale dnes jsou prostě fakt ošklivé, a pohyby jsou hrozně strojové, a to nemluvím o interakci, kdy si mezi sebou předávají nějaký předmět, tak je pohyb ještě krkolomnější a samotné předání je třeba si spíše představovat než, že by skutečně proběhlo na obrazovce :) Této hře by určitě pomohl, dnes tolik moderní, remaster, nebo HD verze, aby ji mohli plnými doušky zakusit i mladší hráči, kteří se narodili až po vydání.
Druhým neduhem je procházení lokací, je často extrémně zdlouhavé a to i když April běží (rekord jsem naměřil 27s přes celou lokaci) a nedá se přeskočit. Jednou se to dá "přežít", když je člověk v dané obrazovce poprvé, tak se často rád zdrží o trochu déle, aby si vše prohlédl, ale když je daná lokace průchozí a je ji nutno absolvovat třeba 10x, tak už to je dost otravné. Možná je to však jen proto, aby hra opravdu dostála svému jménu, kdo ví :) Edit: Byl jsem upozorněn, že klávesou ESC se přeruší akce, tedy i přechod lokace je vlastně teleportní rychlostí, trochu mě štve, že mě to nenapadlo při hraní, zážitek by byl ještě o kapku lepší :/

Jinak má hra jen klady, na adventuru opravdu dlouhou herní dobu. Sympatické postavy v čele s hlavní hrdinkou April jsou velkou devízou a ženou člověka dál, aby potkal i ty méně podstatné jedince, které uvidí jen jednou. Hádanky a puzzly jsou většinou prima a když člověk trochu popřemýšlí, tak nezaberou moc času navíc, protože jsou z 84% logické :) Co mě však překvapilo nejvíc je skvělá vybalancovanost obou světů, které jsou skvěle vymyšleny a každý má co nabídnout. Dokonce se mi, člověku, který tíhne ke scifi a fantasy moc nemusí, líbilo více v Arcadii, která byla správně pohádková, ale často i s filozofickým přesahem. Jako klad shledávám i množství informací o historii a příbězích o rozdělení světů, Rovnováze, Strážcích atd. Chvílemi toho bylo až moc, ale jelikož to bylo pak v různých lokacích často zopakováno a dovysvětleno, tak se to dalo pochopit, u jiných her je totiž něco řečeno jen jednou a člověk, který nedával pozor, nebo si dal delší pauzu od hry a pozapomněl, tak pak tápe a netuší, co se děje. To se mi tu takřka nestalo :)

Jako nejlepší prvky hry bych vypíchl hlavní postavu April, která je sice zpočátku lehce naivní (aspoň tak na mě působila), ale když pochopí, o co běží, tak se do svého poslání pustí na plné pecky. Důležitý je její kamarádský pták Pták (Vrána), který byl hodně vtipný a výřečný, až mi přišlo, že by mohl mít prostoru ještě víc. Dále pak všemožné "pohádkové" bytosti v Arcadii a ostrov Alais, kde je sice na první pohled jen džungle, ale na druhý, zde žije tolik inteligentních druhů, že to je až k nevíře. Ve Starku jsou pak velmi zajímavé především interiéry a různé puzzly jak se dostat do zabezpečených místností. Ale to nejlepší je Cesta, která formuje jak April, tak i svět(y) kolem ní, to je velký klad.

Jsem rád, že jsem si hru zahrál, pro lepší zážitek by asi bylo lepší si ji zahrát hned po vydání, protože dnes už na ní zub času malinko zaúřadoval, ale to nic nemění na faktu, že je to jedna z nejlepších adventur co jsem hrál a budu na ní dlouho vzpomínat.

Pro: April, Arcadie, Pták, příběh, puzzly, Cesta

Proti: animace postav, neúměrně dlouhé procházení lokací

+32