Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Longest Journey

20.04.2000
27.10.2014
85
250 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh The Longest Journey (TLJ) se odehrává ve dvou paralelních světech. Arkádie je svět magie, která je v haramonii s krásnou přírodou, kdežto Stark je svět vědy a technologie, podobný tomu našemu, ikdyž dvě stě let v budoucnosti. Hlavní hrdinka April Ryan je osmnáctiletá, celkem obyčejná dívka žijící ve Starku. Žije poměrně normální život až do té doby, než se kolem ní začnou dít divné věci. Postupem času se dozví o existenci Arkádie a dokonce je jí umožněno mezi Arkádií a Starkem cestovat. Jejím úkolem je totiž udržení křehké Rovnováhy mezi oběma světy.

The Longest Journey je klasická point-and-click 2D adventura ze staré školy, která byla vydána v době, kdy už byl tomuto žánru předpovídán rychlý konec. Mezi její hlavní trumfy patří velmi silný příběh, sympatická hlavní hrdinka a propracovaný scénář. April si na své dlouhé cestě píše deník, který překypuje nadsázkou a ironií. Humorem se pak nešetří ani ve scénách s vašim zvířecím přítelem, kterým je pták Pták, později překřtěný na Vránu (Crow).

V roce 2006 vyšlo pokračování pojmenované Dreamfall: The Longest Journey.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Poslední dobou mám celkem problém vydržet u jedné hry delší čas, natož nějakou dohrát. Obvykle se po několika odehraných hodinách začnu vrtět, netrpělivě očekávat konec nebo prostě využiju první příležitosti vyzkoušet něco nového a jdu jinam. Ne tak u TLJ.

Tuto hru jsem měl už velice dlouho na svém seznamu "chci si zahrát". Protože nejsem v hraní adventur vůbec kovaný, nejdříve jsem si nainstaloval demo. Překvapilo mne, že jsem ho prošel bez zaváhání naprosto logickou cestou - tak jsem si ze Steamu stáhl plnou hru v angličtině.

Ve hře se dostáváme do role studentky malířství, které se začnou dít podivuhodné věci. Jak člověk postupně proniká do příběhu, až jej zamrazí, jakmile se dozví, co vše je ještě před ním. Příběh je velkým tahounem - míchá podněty z různých žánrů a tvoří zajímavý celek, který se proměňuje natolik často, že nemá možnost nudit.

Na TLJ se mi líbí to, že vše vypadá dotažené do konce. Hráči nejsou zbytečně házeny klacky pod nohy, vše je připravené k tomu, aby se v klidu posadil a hraní si užil. Velice mne potěšilo, že hra ukládá veškeré shlédnuté animace a veškeré projíté rozhovory, takže se můžete kdykoliv vrátit k tomu, o čem byla řeč někdy dříve. To se také hodí, když všemu dopodrobna neporozumíte na poprvé - máte pak dobrou možnost dopřekládat si slovíčka, která neznáte a přesněji porozumět příběhu.

Kapitolu samu o sobě tvoří Apriliin deník, kam si zapisuje mnohdy lehkým a hravě laškovným tónem důležité body svého příběhu, a ve kterém se často skrývá nápověda, kam se dále ubírat.

Jak už jsem psal dříve, adventury nejsou mým dominantním žánrem (TLJ je čtvrtá, u níž jsem se dostal na konec), avšak i tak pro mne nebyly hádanky přehnaně složité a většinu jsem řešil za pochodu bez větších problémů. Ano, použil jsem několikrát návod (abych konečně zjistil, jak bude příběh dál pokračovat), ale většinou jen proto, abych zjistil, že chyba byla spíše v nepochopení systému hry, kdy jsem se snažil použít správnou kombinaci předmětů, jen nesprávným způsobem.

Hra mne chytla u srdce a mohu říct, že jsem si těch 30 hodin u ní strávených opravdu užil. Kdyby nic jiného, určitě jsem se zase více zdokonalil v angličtině. ;-) Doporučuji všem, kteří si chtějí užít pohodovou zábavu - můžete být (stejně jako já) adventuristé začátečníci a přesto si hru dobře užijete.

Pro: Příběh, atmosféra, znovuvyhledatelnost libovolného rozhovoru či animace, Apriliin deník, pohodová hratelnost

Proti: Špatná sehnatelnost v čr (našel jsem až na Steamu) - ale to není chyba hry jako takové

+46
  • PC 85
The Longest Journey je určitě adventurou, kterou by měl hrát každý. Velmi silný příběh vás pořád nutí jít dál a dál a dozvídat se víc o Starku, Arcadii, Rovnováze a historii obou světů.

Hlavní hrdinku, April Ryan, jsem si hned oblíbila, především díky jejímu humoru. Ač je TLJ spíš vážná hra, Apriliny poznámky o okolním světě, dění, předmětech v inventáři, nebo některé možnosti v rozhovorech vás rozhodně rozesmějí.
Když překonáte úvodní nepříliš záživné pasáže, čeká na vás opravdu zajímavý příběh, který vás vtáhne do hry. Některé momenty na mě opravdu silně zapůsobily, zvláště loučení s Brianem, nebo smrt Tobiase, což adventury umí asi nejlíp a je to jejich hlavní účel. S některými postavami se lehce spřátelíte a bude vám na nich záležet. Na druhou stranu jsou tu bohužel taky nepříliš rozvinuté postavy "na jedno použití", které jednou využijete a pak už se s nimi nesetkáte/nebudete s nimi moct nic dělat. Některé pasáže, hlavně kapitola 7, se taky zdají trochu odfláklé a nepříliš promyšlené do hloubky.

Co bych ale určitě vyzdvihla, jsou puzzly, které dávají opravdu smysl. Nejen, že dobře zapadají do příběhu, ale také nejsou nesmyslné, jako v jiných adventurách, takže se vám nestane, že po tom, až zkusíte použít všechno na všechno a povede se vám puzzle vyřešit, si řeknete: "To by mě teda nikdy nenapadlo!"

Audiovizuální zpracování je také dobré, i na tak starou hru. Hudba skvěle navozuje atmosféru a pozadí jsou nádherná. Bohužel dojem trošku kazí některé animace postav, které bývají docela kostrbaté.

Pro: Příbeh, zpracování, smysluplné puzzly, humor

Proti: Některé nezáživné pasáže, některé animace

+44
  • PC 95
Hned na úvod uvedu 2 zápory (na jeden jsem si upravil názor až po hraní) a pak už budu jen chválit ;) Hru jsem zkusil hrát někdy před 5 lety, ale sotva jsem se dostal do Arcadie, tak mě hraní prostě přestalo bavit a ani do té doby to nebylo úplně ono. Hlavním důvodem je už starší grafika, tedy lépe řečeno animace postav (prostředí jsou naproti tomu krásná, možná jen na pár vyjímek). Netuším jak se mohly postavy jevit v roce vydání, ale dnes jsou prostě fakt ošklivé, a pohyby jsou hrozně strojové, a to nemluvím o interakci, kdy si mezi sebou předávají nějaký předmět, tak je pohyb ještě krkolomnější a samotné předání je třeba si spíše představovat než, že by skutečně proběhlo na obrazovce :) Této hře by určitě pomohl, dnes tolik moderní, remaster, nebo HD verze, aby ji mohli plnými doušky zakusit i mladší hráči, kteří se narodili až po vydání.
Druhým neduhem je procházení lokací, je často extrémně zdlouhavé a to i když April běží (rekord jsem naměřil 27s přes celou lokaci) a nedá se přeskočit. Jednou se to dá "přežít", když je člověk v dané obrazovce poprvé, tak se často rád zdrží o trochu déle, aby si vše prohlédl, ale když je daná lokace průchozí a je ji nutno absolvovat třeba 10x, tak už to je dost otravné. Možná je to však jen proto, aby hra opravdu dostála svému jménu, kdo ví :) Edit: Byl jsem upozorněn, že klávesou ESC se přeruší akce, tedy i přechod lokace je vlastně teleportní rychlostí, trochu mě štve, že mě to nenapadlo při hraní, zážitek by byl ještě o kapku lepší :/

Jinak má hra jen klady, na adventuru opravdu dlouhou herní dobu. Sympatické postavy v čele s hlavní hrdinkou April jsou velkou devízou a ženou člověka dál, aby potkal i ty méně podstatné jedince, které uvidí jen jednou. Hádanky a puzzly jsou většinou prima a když člověk trochu popřemýšlí, tak nezaberou moc času navíc, protože jsou z 84% logické :) Co mě však překvapilo nejvíc je skvělá vybalancovanost obou světů, které jsou skvěle vymyšleny a každý má co nabídnout. Dokonce se mi, člověku, který tíhne ke scifi a fantasy moc nemusí, líbilo více v Arcadii, která byla správně pohádková, ale často i s filozofickým přesahem. Jako klad shledávám i množství informací o historii a příbězích o rozdělení světů, Rovnováze, Strážcích atd. Chvílemi toho bylo až moc, ale jelikož to bylo pak v různých lokacích často zopakováno a dovysvětleno, tak se to dalo pochopit, u jiných her je totiž něco řečeno jen jednou a člověk, který nedával pozor, nebo si dal delší pauzu od hry a pozapomněl, tak pak tápe a netuší, co se děje. To se mi tu takřka nestalo :)

Jako nejlepší prvky hry bych vypíchl hlavní postavu April, která je sice zpočátku lehce naivní (aspoň tak na mě působila), ale když pochopí, o co běží, tak se do svého poslání pustí na plné pecky. Důležitý je její kamarádský pták Pták (Vrána), který byl hodně vtipný a výřečný, až mi přišlo, že by mohl mít prostoru ještě víc. Dále pak všemožné "pohádkové" bytosti v Arcadii a ostrov Alais, kde je sice na první pohled jen džungle, ale na druhý, zde žije tolik inteligentních druhů, že to je až k nevíře. Ve Starku jsou pak velmi zajímavé především interiéry a různé puzzly jak se dostat do zabezpečených místností. Ale to nejlepší je Cesta, která formuje jak April, tak i svět(y) kolem ní, to je velký klad.

Jsem rád, že jsem si hru zahrál, pro lepší zážitek by asi bylo lepší si ji zahrát hned po vydání, protože dnes už na ní zub času malinko zaúřadoval, ale to nic nemění na faktu, že je to jedna z nejlepších adventur co jsem hrál a budu na ní dlouho vzpomínat.

Pro: April, Arcadie, Pták, příběh, puzzly, Cesta

Proti: animace postav, neúměrně dlouhé procházení lokací

+31
  • PC 95
Klasických adventur jsem nedohrál tolik, abych se mohl považovat za znalce, nicméně The Longest Journey je pro mě jednou z bezkonkurenčně nejlepších her vůbec. Pravda, je to do jisté míry ze sentimentálních důvodů (Hru jsem před léty hrál se sestrou, která se jinak hraní obloukem vyhýbá). TLJ nicméně přes všechen sentiment stále objektivně vnímám jako zručně vytvořenou hru (snad vyjma animace postav, viz níže). Hra si jde vlastní cestou a vlastním tempem. Autoři měli jistou myšlenku a nápady, a ty se pokusili co možná nejvěrohodněji předat hráčům. To je něco, co jsem z pokračování (Dreamfall: TLJ) necítil, částečně se to sice podařilo Dreamfall: Chapters, ale původních kvalit se již dosáhnout nepodařilo. Je vidět, že minimalismus klasických adventur má stále něco do sebe.

Hra je, co se týče herních mechanismů, klasickou point-and-click adventurou. Většina lokací je vyvedena nadmíru působivě, malovaná pozadí fantastických scenérií jsou určitě silnou stránkou hry. Horší je to s animací postav. Na 2D pozadí se pohybují plus mínus 3D postavičky. Terminus technicus "plus mínus" používám proto, že kvalita postav a jejich animace je poněkud podprůměrná i s ohledem na rok vydání. Některé pohyby jsou jaksi naznačené a nedokončené, v některých případech vypadají poněkud komicky. Ale není to něco, přes co by se člověk nedokázal přenést. Co se týče samotné herní náplně, některé myšlenkové postupy jsou pro mě dodnes záhadou. Např. slavná nafukovací kachna a kleště, lol :D Některé hádanky (podmořské město, sochy na ostrově) mě ve své době docela slušně potrápily, neb jsem v době prvního hraní byl ještě malý prevít a ani teď si na logické hádanky dvakrát nepotrpím.

Dočkáme se poměrně rozsáhlých dialogů, které netrpělivého hráče můžou odradit. Doufám ale, že se to díky kvalitnímu dabingu a zajímavým postavám nestane. Ústřední roli zde má samozřejmě April a Vrána (Crow).

Nemůžu si odpustit krátký komenátř k některým ikonickým lokacím. Doteď si vzpomínám na čtvrť Venice, tedy Benátky na americký způsob, útočiště začínajících umělců a ostrůvek klidu v jinak hektickém New Portu. Místo protkané kanály s nevábně zapáchající tekutinou, ale i přesto mající zvláštní melancholickou atmosféru. Středobodem je potom kavárna The Fringe, která zaujala svou atmosférickou hudbou (viz link v sekci odkazy), kterou jsem dlouho používal jako kulisu ke studiu. Neméně působivé jsou lokace v paralelním světě Arcadii. Autorům se na poměrně malém prostoru opravdu podařilo vytvořit atmosférické prostředí a živě působící svět, který hráče dokáže vtáhnout.

I dvacet let (těžko věřit) po vydání má hra současnému hráči stále co nabídnout a je to svým způsobem kultovní záležitost. Rád bych proto hru i dnes bez váhání doporučil všem, kteří hledají klidné a poetické fantasy pojednávající o nutnosti udržovat rovnováhu (rozdílných světů, způsobů myšlení apod.).

Pro: Příběh, živě působící prostředí, hudba

Proti: Animace postav

+31
  • PC 80
Poznámka pro sebe: Nikdy neměj velká očekávání!
Všude jsem četl, že se jedná o adventurní klenot, že je to jedna z nejlepších adventur, že kdo ji nehrál, nežije. No, vydržel jsem bez ní 13 let a utrpení to nebylo.
Ale teď opravdu: Je to skutečně výborná adventura, bohužel jsem podle všeobecného nadšení čekal víc. Příběh je skvěle napsaný, ale neubráním se neříct, že byl zbytečně roztahaný. Konec tohoto dobrodružství mi zase pro změnu přišel zrychlený. Jo, chtělo by to ještě trochu sestříhat a doladit.

TLJ si zaslouží nejvyšší poctu v hádankách. Jsou opravdu logické, nejsou snadné, ale ani těžké. Opravdu si zde nikdy neřeknete "To by mě teda nikdy nenapadlo!" jak to trefně napsala Akhera.

Nejslabší je TLJ v postavách. Ve hře je přehršel postav, a přitom se se žádnou blíže neseznámíte. Všechny totiž potkáte jen v určitých kapitolách a pak šmitec. Už o nich není žádná zmínka. Proto se žádné nevžijete pod kůži a jsou vám lhostejní. I přesto, že někteří umřou Jediný, kdo se vám vryje do paměti, je legendární pták Pták a Westhouse (moc příjemný starý pán z 20. století) Hl. hrdinka je na tom naštěstí mnohem lépe. Její postava vás sice nechytne za srdce, ale zamilovat si ji musíte, už kvůli tomu, že věci hodnotí s humorem a ironií.

Na oplátku musím vyzdvihnout prostředí. Nevěřil jsem, že půjde tak vyváženě propojit sci-fi a fantasy. Ani jedna část vás nenudí a každá má něco do sebe.

Závěr: Tato hra pro mě byla stejným rozčarováním, jako film Avatar. Všude jsem slyšel chvalozpěvy a moc jsem se těšil, ale pak jsem film uviděl a řekl jsem si, že takovou blbost podruhé vidět nechci. TLJ je na tom naštěstí líp. Je to výborná hra, ale čekal jsem podle všeho "ultimátní" zážitek, který se nedostavil.

Pro: logické hádanky, příběh, pták Pták(vrána), kombinace sci-fi a fantasy

Proti: postavy, zbytečné prodlužování herní doby

+28