Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Longest Journey

Žánr:
adventura > 2D adventura *
adventura > 3D adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
20.04.2000
Vývojáři:
Funcom
Oficiální stránky:
http://www.longestjourney.com/
Příběh The Longest Journey (TLJ) se odehrává ve dvou paralelních světech. Arkádie je svět magie, která je v haramonii s krásnou přírodou, kdežto Stark je svět vědy a technologie, podobný tomu našemu, ikdyž dvě stě let v budoucnosti. Hlavní hrdinka April Ryan je osmnáctiletá, celkem obyčejná dívka žijící ve Starku. Žije poměrně normální život až do té doby, než se kolem ní začnou dít divné věci. Postupem času se dozví o existenci Arkádie a dokonce je jí umožněno mezi Arkádií a Starkem cestovat. Jejím úkolem je totiž udržení křehké Rovnováhy mezi oběma světy.

The Longest Journey je klasická point-and-click 2D adventura ze staré školy, která byla vydána v době, kdy už byl tomuto žánru předpovídán rychlý konec. Mezi její hlavní trumfy patří velmi silný příběh, sympatická hlavní hrdinka a propracovaný scénář. April si na své dlouhé cestě píše deník, který překypuje nadsázkou a ironií. Humorem se pak nešetří ani ve scénách s vašim zvířecím přítelem, kterým je havran jménem Havran (Crow).

V roce 2006 vyšlo pokračování pojmenované Dreamfall: The Longest Journey.

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Poslední dobou mám celkem problém vydržet u jedné hry delší čas, natož nějakou dohrát. Obvykle se po několika odehraných hodinách začnu vrtět, netrpělivě očekávat konec nebo prostě využiju první příležitosti vyzkoušet něco nového a jdu jinam. Ne tak u TLJ.

Tuto hru jsem měl už velice dlouho na svém seznamu "chci si zahrát". Protože nejsem v hraní adventur vůbec kovaný, nejdříve jsem si nainstaloval demo. Překvapilo mne, že jsem ho prošel bez zaváhání naprosto logickou cestou - tak jsem si ze Steamu stáhl plnou hru v angličtině.

Ve hře se dostáváme do role studentky malířství, které se začnou dít podivuhodné věci. Jak člověk postupně proniká do příběhu, až jej zamrazí, jakmile se dozví, co vše je ještě před ním. Příběh je velkým tahounem - míchá podněty z různých žánrů a tvoří zajímavý celek, který se proměňuje natolik často, že nemá možnost nudit.

Na TLJ se mi líbí to, že vše vypadá dotažené do konce. Hráči nejsou zbytečně házeny klacky pod nohy, vše je připravené k tomu, aby se v klidu posadil a hraní si užil. Velice mne potěšilo, že hra ukládá veškeré shlédnuté animace a veškeré projíté rozhovory, takže se můžete kdykoliv vrátit k tomu, o čem byla řeč někdy dříve. To se také hodí, když všemu dopodrobna neporozumíte na poprvé - máte pak dobrou možnost dopřekládat si slovíčka, která neznáte a přesněji porozumět příběhu.

Kapitolu samu o sobě tvoří Apriliin deník, kam si zapisuje mnohdy lehkým a hravě laškovným tónem důležité body svého příběhu, a ve kterém se často skrývá nápověda, kam se dále ubírat.

Jak už jsem psal dříve, adventury nejsou mým dominantním žánrem (TLJ je čtvrtá, u níž jsem se dostal na konec), avšak i tak pro mne nebyly hádanky přehnaně složité a většinu jsem řešil za pochodu bez větších problémů. Ano, použil jsem několikrát návod (abych konečně zjistil, jak bude příběh dál pokračovat), ale většinou jen proto, abych zjistil, že chyba byla spíše v nepochopení systému hry, kdy jsem se snažil použít správnou kombinaci předmětů, jen nesprávným způsobem.

Hra mne chytla u srdce a mohu říct, že jsem si těch 30 hodin u ní strávených opravdu užil. Kdyby nic jiného, určitě jsem se zase více zdokonalil v angličtině. ;-) Doporučuji všem, kteří si chtějí užít pohodovou zábavu - můžete být (stejně jako já) adventuristé začátečníci a přesto si hru dobře užijete.

Pro: Příběh, atmosféra, znovuvyhledatelnost libovolného rozhovoru či animace, Apriliin deník, pohodová hratelnost

Proti: Špatná sehnatelnost v čr (našel jsem až na Steamu) - ale to není chyba hry jako takové

+40+40 / 0

The Longest Journey je určitě adventurou, kterou by měl hrát každý. Velmi silný příběh vás pořád nutí jít dál a dál a dozvídat se víc o Starku, Arcadii, Rovnováze a historii obou světů.

Hlavní hrdinku, April Ryan, jsem si hned oblíbila, především díky jejímu humoru. Ač je TLJ spíš vážná hra, Apriliny poznámky o okolním světě, dění, předmětech v inventáři, nebo některé možnosti v rozhovorech vás rozhodně rozesmějí.
Když překonáte úvodní nepříliš záživné pasáže, čeká na vás opravdu zajímavý příběh, který vás vtáhne do hry. Některé momenty na mě opravdu silně zapůsobily, zvláště loučení s Brianem, nebo smrt Tobiase, což adventury umí asi nejlíp a je to jejich hlavní účel. S některými postavami se lehce spřátelíte a bude vám na nich záležet. Na druhou stranu jsou tu bohužel taky nepříliš rozvinuté postavy "na jedno použití", které jednou využijete a pak už se s nimi nesetkáte/nebudete s nimi moct nic dělat. Některé pasáže, hlavně kapitola 7, se taky zdají trochu odfláklé a nepříliš promyšlené do hloubky.

Co bych ale určitě vyzdvihla, jsou puzzly, které dávají opravdu smysl. Nejen, že dobře zapadají do příběhu, ale také nejsou nesmyslné, jako v jiných adventurách, takže se vám nestane, že po tom, až zkusíte použít všechno na všechno a povede se vám puzzle vyřešit, si řeknete: "To by mě teda nikdy nenapadlo!"

Audiovizuální zpracování je také dobré, i na tak starou hru. Hudba skvěle navozuje atmosféru a pozadí jsou nádherná. Bohužel dojem trošku kazí některé animace postav, které bývají docela kostrbaté.

Pro: Příbeh, zpracování, smysluplné puzzly, humor

Proti: Některé nezáživné pasáže, některé animace

+36+36 / 0

Nádherná adventura, které tu někteří (podle profilů soudě) příznivci jiných žánrů vytýkají nedostatečnou hloubku a jiné nedostatky. S některými souhlasím, s jinými ne, ale podle mého názoru je scestné vytýkat jednorázové využívání některých postav a lokací, když se (už podle názvu) jedná o dlouhé putování. Hra je tak víc než co jiného nádhernou pohádkou, kterou hráč posouvá kupředu, kochá se jí a odpočívá u ní. Takovou ji musíme brát a jako taková si zaslouží velmi vysoké hodnocení.

Pro: Nádherný příběh a pohádkové prostředí, délka

Proti: Podmořská hádanka a pár drobných nelogičností

+21+24 / -3

Co si budeme povídat, adventury byly tak nějak vždycky spíše inťošský hry. Skromné zpracování plné přemýšlení, radosti z nových objevů a posunutí dále, a hlavně tedy především - výborného hlavního hrdiny. Všechny tyhle aspekty dělají adventuru opravdu dobrou, nicméně v případě Nejdelší Cesty je musíte vynásobit pěti + co se týče toho posledního aspektu, tak dokonce deseti.

Už jen samotný začátek hry vás nakopne takovou silou, jako modrý pervitin od Waltera Whitea. I když samotné intro vám toho z příběhu příliš neprozradí, přesto z něho srší taková síla a tajemná atmosféra, že si nakonec řeknete: ,,Vždyť ono je to vlastně dobře!" A právě ta atmosféra je jedna z těch nej věcí, co činí tuhle hru mistrovským dílem. Oba dva světy (Arcadia a Stark) disponují vlastními a zcela odlišnými zážitky, jejichž originalitu a nulovou triviálnost jim může závidět leckterá sci-fi či fantasy hra. Což je mimo jiné také věc, kterou chci vyzdvihnout. Skákání ze sci-fi do fantasy světa a naopak je podloženo racionálně (jak by řekli lidé ze Starku) vytvořenou společnou historií obou světů a jejich kulturou. Není tedy divu, že na těchto základních kamenech vznikne příběh, který považuji za jeden z nejlepších v historii počítačových her. Příběh je cesta. A jak je známo - It´s not about destination. It´s about a journey. Journey, kterou podstoupila mladá April, o které chci rozhodně ještě mluvit.

Pokud by se mě někdo zeptal na herní ženskou protagonistku, se kterou bych chtěl chodit a mít s ní dítě, bez váhání bych řekl jméno April Ryan. Nejen že je vzhledově můj typ, ale zároveň se to směsí s její sympatickou milou a vtipnou povahou. Dokáže být sarkastická, dokáže být drsná, dokáže být laskavá. Mimo jiné je to neortodoxní intelektuálka, no kdo by po ní nejel!? Samotné její dialogy a ještě lepší monology si hráč bude užívat v průběhu celého epického příběhu, který týpci z Norska vytvořili. Nedám na ní dopustit, je to prostě bohyně!

Hratelnost, používání předmětů a řešení nejrůznějších puzzle hádanek je jednou velkou radostí. Už jen to, že si některé předměty můžete důkladně prohlédnout, následkem čehož se vám naskytne možnost získat jiný předmět, který využijete způsobem, jaký by vás v životě nenapadl. Pamatovatelných scén je zde mnoho. Například vyprávění historie o rozdělení Arcadie a Starku v chrámových chodbách patří mezi moje nejoblíbenější. Vždy jsem na hrách miloval smysl pro detail, Nejdelší cesta těch detailů mělo setsakramentsky mnoho. Například jsem neodešel z jeskynní knihovny do té doby, dokud jsem si nepřečetl všechny knihy se svými všemožnými příběhy, kterými disponovaly. A že jsem tam nějakej čas pobyl! April tam už pomalu musela být zima, chuděře jedný. Celá hra má navíc parádní hudbu. Základní znělka má ten tajemný mysteriózní nádech, při kterém mi mnohdy přeběhl mráz po zádech. A nebylo to jen tehdy, na mnoha místech, především tedy v Arcadii, jsem si vychutnával, jak výborná a přesně atmosférická je. April samozřejmě není jedinou výbornou postavou, která ve světech logiky a magie přebývá. Mentor Cortez, šílený alchymista či podivné hrbaté stvoření ze stromového domku, který má v své knihovničce Pána prstenů, jsou dalšími charaktery, které si nepochybně užijete. Ale nejlepší je Vrána. To je prostě frajer největší!

Chyb je málo, opravdu. Krapet mi vadil ten fakt, že v tak velkém a úžasném příběhu, není dán velký prostor pořádně do něho zapojit hlavní záporáky. Ano, v průběhu hry je jméno jejich organizace několikrát zmíněno, mnohdy vám i docela zatopí, ale samotné postavy z masa a kostí se tam vyskytnou pouze lehce, což považuji za škodu. Navíc nějaké akčnější vážné a nebezpečné sekvence, jako například konflikt se strašlivou požíračkou z lesů, (která, mimochodem, měla tu nejstrašlivější a nejděsivější cinematic ukázku, která mě jako malého k smrti vyděsila) není až tak vážný, protože máte plno času na to, jak ho vyřešit, tedy není nějak časově omezený. Jinak mě nic jiného pravdu nenapadá.

Znáte takový ten pocit, kdy dohrajete hru a rázem pocítíte strašný stesk, že už je (alespoň pro tentokrát) konec? Já ho teda moc nemívám, ale v tomhle případě jsem měl málem až slzy v očích. To je jen důkaz toho, co za mistrovské dílo může vzniknout i na severu v Norsku. Snad není třeba říkat, že tuhle hru považuji za nejlepší adventuru, to snad z mého vyprávění opravdu vyplývá. Čoveče, já to snad dneska zase rozehraju. Tak nechť mě rovnováha provází! Nejdřív ji teda musím zachránit, to je jasné...

Pro: April, grandiózní příběh, hutná atmosféra, hudba, parádní hratelnost, skvělé puzzle hádanky

Proti: Malá angažovanost hlavních záporáků do hry, bezpečné nebezpečí

+21+21 / 0

Poznámka pro sebe: Nikdy neměj velká očekávání!
Všude jsem četl, že se jedná o adventurní klenot, že je to jedna z nejlepších adventur, že kdo ji nehrál, nežije. No, vydržel jsem bez ní 13 let a utrpení to nebylo.
Ale teď opravdu: Je to skutečně výborná adventura, bohužel jsem podle všeobecného nadšení čekal víc. Příběh je skvěle napsaný, ale neubráním se neříct, že byl zbytečně roztahaný. Konec tohoto dobrodružství mi přišel zase zbytečně rychlý. Jako kdyby tvůrcům došli nápady, nebo to chtěli urychlit.

TLJ si zaslouží nejvyšší poctu v hádankách. Jsou opravdu logické, nejsou snadné, ale ani těžké. Opravdu si zde nikdy neřeknete "To by mě teda nikdy nenapadlo!" jak to trefně napsala Akhera.

Nejslabší je TLJ v postavách. Ve hře je přehršel postav, a přitom se se žádnou blíže neseznámíte. Všechny totiž potkáte jen v určitých kapitolách a pak šmitec. Už o nich není žádná zmínka. Proto se žádné nevžijete pod kůži a jsou vám lhostejní. I přesto, že někteří umřou Jediný, kdo se vám vryje do paměti, je legendární pták Pták a Westhouse (moc příjemný starý pán z 20. století) Hl. hrdinka je na tom naštěstí mnohem lépe. Její postava vás sice nechytne za srdce, ale zamilovat si ji musíte, už kvůli tomu, že věci hodnotí s humorem a ironií.

Na oplátku musím vyzdvihnout prostředí. Nevěřil jsem, že půjde tak vyváženě propojit sci-fi a fantasy. Ani jedna část vás nenudí a každá má něco do sebe.

Závěr: Tato hra pro mě byla stejným rozčarováním, jako film Avatar. Všude jsem slyšel chvalozpěvy a moc jsem se těšil, ale pak jsem film uviděl a řekl jsem si, že takovou blbost podruhé vidět nechci. TLJ je na tom naštěstí líp. Je to výborná hra, ale čekal jsem podle všeho "ultimátní" zážitek, který se nedostavil.

Pro: logické hádanky, příběh, pták Pták(vrána), kombinace sci-fi a fantasy

Proti: postavy, zbytečné prodlužování herní doby

+20+20 / 0