Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Longest Journey

85
227 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 2D adventura *
adventura > 3D adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
20.04.2000 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.longestjourney.com/
Příběh The Longest Journey (TLJ) se odehrává ve dvou paralelních světech. Arkádie je svět magie, která je v haramonii s krásnou přírodou, kdežto Stark je svět vědy a technologie, podobný tomu našemu, ikdyž dvě stě let v budoucnosti. Hlavní hrdinka April Ryan je osmnáctiletá, celkem obyčejná dívka žijící ve Starku. Žije poměrně normální život až do té doby, než se kolem ní začnou dít divné věci. Postupem času se dozví o existenci Arkádie a dokonce je jí umožněno mezi Arkádií a Starkem cestovat. Jejím úkolem je totiž udržení křehké Rovnováhy mezi oběma světy.

The Longest Journey je klasická point-and-click 2D adventura ze staré školy, která byla vydána v době, kdy už byl tomuto žánru předpovídán rychlý konec. Mezi její hlavní trumfy patří velmi silný příběh, sympatická hlavní hrdinka a propracovaný scénář. April si na své dlouhé cestě píše deník, který překypuje nadsázkou a ironií. Humorem se pak nešetří ani ve scénách s vašim zvířecím přítelem, kterým je havran jménem Havran (Crow).

V roce 2006 vyšlo pokračování pojmenované Dreamfall: The Longest Journey.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Poslední dobou mám celkem problém vydržet u jedné hry delší čas, natož nějakou dohrát. Obvykle se po několika odehraných hodinách začnu vrtět, netrpělivě očekávat konec nebo prostě využiju první příležitosti vyzkoušet něco nového a jdu jinam. Ne tak u TLJ.

Tuto hru jsem měl už velice dlouho na svém seznamu "chci si zahrát". Protože nejsem v hraní adventur vůbec kovaný, nejdříve jsem si nainstaloval demo. Překvapilo mne, že jsem ho prošel bez zaváhání naprosto logickou cestou - tak jsem si ze Steamu stáhl plnou hru v angličtině.

Ve hře se dostáváme do role studentky malířství, které se začnou dít podivuhodné věci. Jak člověk postupně proniká do příběhu, až jej zamrazí, jakmile se dozví, co vše je ještě před ním. Příběh je velkým tahounem - míchá podněty z různých žánrů a tvoří zajímavý celek, který se proměňuje natolik často, že nemá možnost nudit.

Na TLJ se mi líbí to, že vše vypadá dotažené do konce. Hráči nejsou zbytečně házeny klacky pod nohy, vše je připravené k tomu, aby se v klidu posadil a hraní si užil. Velice mne potěšilo, že hra ukládá veškeré shlédnuté animace a veškeré projíté rozhovory, takže se můžete kdykoliv vrátit k tomu, o čem byla řeč někdy dříve. To se také hodí, když všemu dopodrobna neporozumíte na poprvé - máte pak dobrou možnost dopřekládat si slovíčka, která neznáte a přesněji porozumět příběhu.

Kapitolu samu o sobě tvoří Apriliin deník, kam si zapisuje mnohdy lehkým a hravě laškovným tónem důležité body svého příběhu, a ve kterém se často skrývá nápověda, kam se dále ubírat.

Jak už jsem psal dříve, adventury nejsou mým dominantním žánrem (TLJ je čtvrtá, u níž jsem se dostal na konec), avšak i tak pro mne nebyly hádanky přehnaně složité a většinu jsem řešil za pochodu bez větších problémů. Ano, použil jsem několikrát návod (abych konečně zjistil, jak bude příběh dál pokračovat), ale většinou jen proto, abych zjistil, že chyba byla spíše v nepochopení systému hry, kdy jsem se snažil použít správnou kombinaci předmětů, jen nesprávným způsobem.

Hra mne chytla u srdce a mohu říct, že jsem si těch 30 hodin u ní strávených opravdu užil. Kdyby nic jiného, určitě jsem se zase více zdokonalil v angličtině. ;-) Doporučuji všem, kteří si chtějí užít pohodovou zábavu - můžete být (stejně jako já) adventuristé začátečníci a přesto si hru dobře užijete.

Pro: Příběh, atmosféra, znovuvyhledatelnost libovolného rozhovoru či animace, Apriliin deník, pohodová hratelnost

Proti: Špatná sehnatelnost v čr (našel jsem až na Steamu) - ale to není chyba hry jako takové

+40+40 / 0
  • PC 85
The Longest Journey je určitě adventurou, kterou by měl hrát každý. Velmi silný příběh vás pořád nutí jít dál a dál a dozvídat se víc o Starku, Arcadii, Rovnováze a historii obou světů.

Hlavní hrdinku, April Ryan, jsem si hned oblíbila, především díky jejímu humoru. Ač je TLJ spíš vážná hra, Apriliny poznámky o okolním světě, dění, předmětech v inventáři, nebo některé možnosti v rozhovorech vás rozhodně rozesmějí.
Když překonáte úvodní nepříliš záživné pasáže, čeká na vás opravdu zajímavý příběh, který vás vtáhne do hry. Některé momenty na mě opravdu silně zapůsobily, zvláště loučení s Brianem, nebo smrt Tobiase, což adventury umí asi nejlíp a je to jejich hlavní účel. S některými postavami se lehce spřátelíte a bude vám na nich záležet. Na druhou stranu jsou tu bohužel taky nepříliš rozvinuté postavy "na jedno použití", které jednou využijete a pak už se s nimi nesetkáte/nebudete s nimi moct nic dělat. Některé pasáže, hlavně kapitola 7, se taky zdají trochu odfláklé a nepříliš promyšlené do hloubky.

Co bych ale určitě vyzdvihla, jsou puzzly, které dávají opravdu smysl. Nejen, že dobře zapadají do příběhu, ale také nejsou nesmyslné, jako v jiných adventurách, takže se vám nestane, že po tom, až zkusíte použít všechno na všechno a povede se vám puzzle vyřešit, si řeknete: "To by mě teda nikdy nenapadlo!"

Audiovizuální zpracování je také dobré, i na tak starou hru. Hudba skvěle navozuje atmosféru a pozadí jsou nádherná. Bohužel dojem trošku kazí některé animace postav, které bývají docela kostrbaté.

Pro: Příbeh, zpracování, smysluplné puzzly, humor

Proti: Některé nezáživné pasáže, některé animace

+38+38 / 0
  • PC 95
Co si budeme povídat, adventury byly tak nějak vždycky spíše inťošský hry. Skromné zpracování plné přemýšlení, radosti z nových objevů a posunutí dále, a hlavně tedy především - výborného hlavního hrdiny. Všechny tyhle aspekty dělají adventuru opravdu dobrou, nicméně v případě Nejdelší Cesty je musíte vynásobit pěti + co se týče toho posledního aspektu, tak dokonce deseti.

Už jen samotný začátek hry vás nakopne takovou silou, jako modrý pervitin od Waltera Whitea. I když samotné intro vám toho z příběhu příliš neprozradí, přesto z něho srší taková síla a tajemná atmosféra, že si nakonec řeknete: ,,Vždyť ono je to vlastně dobře!" A právě ta atmosféra je jedna z těch nej věcí, co činí tuhle hru mistrovským dílem. Oba dva světy (Arcadia a Stark) disponují vlastními a zcela odlišnými zážitky, jejichž originalitu a nulovou triviálnost jim může závidět leckterá sci-fi či fantasy hra. Což je mimo jiné také věc, kterou chci vyzdvihnout. Skákání ze sci-fi do fantasy světa a naopak je podloženo racionálně (jak by řekli lidé ze Starku) vytvořenou společnou historií obou světů a jejich kulturou. Není tedy divu, že na těchto základních kamenech vznikne příběh, který považuji za jeden z nejlepších v historii počítačových her. Příběh je cesta. A jak je známo - It´s not about destination. It´s about a journey. Journey, kterou podstoupila mladá April, o které chci rozhodně ještě mluvit.

Pokud by se mě někdo zeptal na herní ženskou protagonistku, se kterou bych chtěl chodit a mít s ní dítě, bez váhání bych řekl jméno April Ryan. Nejen že je vzhledově můj typ, ale zároveň se to směsí s její sympatickou milou a vtipnou povahou. Dokáže být sarkastická, dokáže být drsná, dokáže být laskavá. Mimo jiné je to neortodoxní intelektuálka, no kdo by po ní nejel!? Samotné její dialogy a ještě lepší monology si hráč bude užívat v průběhu celého epického příběhu, který týpci z Norska vytvořili. Nedám na ní dopustit, je to prostě bohyně!

Hratelnost, používání předmětů a řešení nejrůznějších puzzle hádanek je jednou velkou radostí. Už jen to, že si některé předměty můžete důkladně prohlédnout, následkem čehož se vám naskytne možnost získat jiný předmět, který využijete způsobem, jaký by vás v životě nenapadl. Pamatovatelných scén je zde mnoho. Například vyprávění historie o rozdělení Arcadie a Starku v chrámových chodbách patří mezi moje nejoblíbenější. Vždy jsem na hrách miloval smysl pro detail, Nejdelší cesta těch detailů mělo setsakramentsky mnoho. Například jsem neodešel z jeskynní knihovny do té doby, dokud jsem si nepřečetl všechny knihy se svými všemožnými příběhy, kterými disponovaly. A že jsem tam nějakej čas pobyl! April tam už pomalu musela být zima, chuděře jedný. Celá hra má navíc parádní hudbu. Základní znělka má ten tajemný mysteriózní nádech, při kterém mi mnohdy přeběhl mráz po zádech. A nebylo to jen tehdy, na mnoha místech, především tedy v Arcadii, jsem si vychutnával, jak výborná a přesně atmosférická je. April samozřejmě není jedinou výbornou postavou, která ve světech logiky a magie přebývá. Mentor Cortez, šílený alchymista či podivné hrbaté stvoření ze stromového domku, který má v své knihovničce Pána prstenů, jsou dalšími charaktery, které si nepochybně užijete. Ale nejlepší je Vrána. To je prostě frajer největší!

Chyb je málo, opravdu. Krapet mi vadil ten fakt, že v tak velkém a úžasném příběhu, není dán velký prostor pořádně do něho zapojit hlavní záporáky. Ano, v průběhu hry je jméno jejich organizace několikrát zmíněno, mnohdy vám i docela zatopí, ale samotné postavy z masa a kostí se tam vyskytnou pouze lehce, což považuji za škodu. Navíc nějaké akčnější vážné a nebezpečné sekvence, jako například konflikt se strašlivou požíračkou z lesů, (která, mimochodem, měla tu nejstrašlivější a nejděsivější cinematic ukázku, která mě jako malého k smrti vyděsila) není až tak vážný, protože máte plno času na to, jak ho vyřešit, tedy není nějak časově omezený. Jinak mě nic jiného pravdu nenapadá.

Znáte takový ten pocit, kdy dohrajete hru a rázem pocítíte strašný stesk, že už je (alespoň pro tentokrát) konec? Já ho teda moc nemívám, ale v tomhle případě jsem měl málem až slzy v očích. To je jen důkaz toho, co za mistrovské dílo může vzniknout i na severu v Norsku. Snad není třeba říkat, že tuhle hru považuji za nejlepší adventuru, to snad z mého vyprávění opravdu vyplývá. Čoveče, já to snad dneska zase rozehraju. Tak nechť mě rovnováha provází! Nejdřív ji teda musím zachránit, to je jasné...

Pro: April, grandiózní příběh, hutná atmosféra, hudba, parádní hratelnost, skvělé puzzle hádanky

Proti: Malá angažovanost hlavních záporáků do hry, bezpečné nebezpečí

+23+23 / 0
  • PC 65
Už je to dlouho, co jsem instaloval hru ze čtyř CD, které je třeba v mechanice postupně měnit. Naposledy to bylo tuším Diablo II spolu s datadiskem. The Longest Journey jsem původně ani hrát nechtěl. Přece jen je to starší kousek a moc mi u adventur nevoní nutnost přepínání činností, jež postava dělá. Jelikož se mi ale nechtělo pouštět do Batman: Arkham City, zvolil jsem jako hru z nejlepší stovky právě tuto legendu.

Hra má pomalejší rozjezd a zpočátku mě vůbec nebavila. Kapitoly jsou poměrně zdlouhavé a do hraní jsem se občas musel vyloženě nutit. Nepomohl tomu ani bug u policejní stanice, po němž hra vždy spadne, ale naštěstí se dá jednoduše obejít. Zhruba v půlce (po nalodění na Bílého draka) tempo naopak hodně narůstá a jednotlivé kapitoly by mohli být klidně i delší.

Líbilo se mi, že všechna aktivní místa našla dříve či později využití (i tajemné dveře ze začátku, které se otevřou až v deváté kapitole). Z postav mě zaujal především prodavač map v Arcadii, jež mi vysvětloval cestu snad deset minut, abych se dozvěděl, že stačí jít chvilku na východ a za každou větou křičel "Maps!" a nemohu opomenout ani ptáka jménem Pták (později Vrána), který mi trochu připomínal Oscara ze Syberie. Sokal našel inspiraci pro otravného společníka nejspíše zde.

Nejvíce jsem se zasekl v Marcurii, když jsem zaboha nemohl najít vstup podzemní knihovny Enklávy, ale nakonec se podařilo. Většina lokací je vcelku povedená, ale mou nejoblíbenější se stal ostrov Alais. Jako nejlepší činnost, kterou April prováděla, mi přišlo míchání lektvarů, opravdu dobrý nápad.

Konec byl vcelku překvapivý a dá se říci, že do značné míry otevřený, tak jsem zvědavý, jestli mi pokračování přinese odpovědi na nezodpovězené otázky. Sečteno a podtrženo The Longest Journey není špatná hra a nebýt nudných počátečních kapitol, určitě bych ji hodnotil výše, mezi mé oblíbené adventury ale určitě nepatří.

Pro: druhá půlka hry, prodavač map, Pták, ostrov Alais, míchání lektvarů

Proti: pomalejší rozjezd, zdlouhavé počáteční kapitoly, bugy

+23+23 / 0
  • PC 95
Nádherná adventura, které tu někteří (podle profilů soudě) příznivci jiných žánrů vytýkají nedostatečnou hloubku a jiné nedostatky. S některými souhlasím, s jinými ne, ale podle mého názoru je scestné vytýkat jednorázové využívání některých postav a lokací, když se (už podle názvu) jedná o dlouhé putování. Hra je tak víc než co jiného nádhernou pohádkou, kterou hráč posouvá kupředu, kochá se jí a odpočívá u ní. Takovou ji musíme brát a jako taková si zaslouží velmi vysoké hodnocení.

Pro: Nádherný příběh a pohádkové prostředí, délka

Proti: Podmořská hádanka a pár drobných nelogičností

+22+25 / -3