První dva Bioshocky sice nepatří mezi mé vyloženě oblíbené hry, to spíš až následující Infinite, ale jestli mě na těchto hrách něco nadchlo, bylo to podvodní město Rapture a jeho architektura ve stylu art deco s příměsí steampunku. A je znát, že právě Bioshockem se tvůrci Close to the Sun v mnoha ohledech inspirovali. Přesto, ve výsledku jsem dostal docela jiný zážitek, než jsem zprvu očekával.
Hráč se podívá na obří luxusní zaoceánskou loď, která cestuje po celém světě a nabírá na svou palubu nejbohatší z nejbohatších, největší osobnosti své doby, politiky, umělce, ale i vědce. A je to právě jeden z vědeckých pokusů, který se šeredně zvrtl, a je na hráči, aby přišel na to, co se na palubě Helia stalo.
Close to the Sun je klasický walking sim. Chození, pátrání, sem tam nějaká ta hádanka… hra je především o koukání, interakcí tu moc není a pokud se vám walking simy už zajedly, tak se tomuhle vyhněte obloukem. Tvůrci se trochu zbytečně na sílu snaží tlačit na hororovou strunu různými zbytečnými jump scary, ale na jejich dávkování si po pár leknutích hráč zvykne. Daleko zajímavější mi přišla celková potemnělá atmosféra, kterou tu kouzlí jak parádní design prostředí, tak různé zvuky. Nejsilnější stránkou hry je bezesporu setting a stylizace. Procházení lodí mě fakt bavilo, některé lokace (divadlo, zahrady), i když by nemusely být až tak statické (žádná voda!?), berou vyloženě dech svou monumentálností. Luxusní mramorové chodby, všudypřítomné propagandistické plakáty, stylová dobová technika, různé přístroječky, cívky a prostředí osvětlující oranžové výbojkové žárovky. Pro toto mám jednoduše takovou slabost, že to musím mít i doma.
Příběh se taktéž zajímavě rozjíždí, načne řadu zajímavých témat a záhad a obecně představí potenciálně zajímavé alternativní universum, které by s trochou představivosti klidně i mohlo být kompatibilní se zmiňovanými Bioshocky. Problém Close to the Sun je ale ten, že toto všechno skutečně pouze načne, většina hry jen na něco teasuje, klouže po povrchu a ve finále z ničeho nic skončí a nezdráhá pořádně nic vysvětlit. A právě nedostatečný příběh, který, pokud netáhne, je specificky u tohoto žánru fakt problém. I když jsem se u hraní fakt dobře bavil, prostředí a zápletka mě až do konce držela v lehkém příjemném napětí, kvůli rozuzlení převládá po dohrání spíše zklamání a jakási pachuť něčeho průměrného a neúplného. +15 % ale za to prostředí a stylizaci, která mě osobně fakt baví.
A -5 % za otravné utíkací sekvence a neexistující optimalizaci některých částicových efektů, které s železnou pravidelností srážely framerate ze stabilních 60 snímků klidně až pod 20.
Hráč se podívá na obří luxusní zaoceánskou loď, která cestuje po celém světě a nabírá na svou palubu nejbohatší z nejbohatších, největší osobnosti své doby, politiky, umělce, ale i vědce. A je to právě jeden z vědeckých pokusů, který se šeredně zvrtl, a je na hráči, aby přišel na to, co se na palubě Helia stalo.
Close to the Sun je klasický walking sim. Chození, pátrání, sem tam nějaká ta hádanka… hra je především o koukání, interakcí tu moc není a pokud se vám walking simy už zajedly, tak se tomuhle vyhněte obloukem. Tvůrci se trochu zbytečně na sílu snaží tlačit na hororovou strunu různými zbytečnými jump scary, ale na jejich dávkování si po pár leknutích hráč zvykne. Daleko zajímavější mi přišla celková potemnělá atmosféra, kterou tu kouzlí jak parádní design prostředí, tak různé zvuky. Nejsilnější stránkou hry je bezesporu setting a stylizace. Procházení lodí mě fakt bavilo, některé lokace (divadlo, zahrady), i když by nemusely být až tak statické (žádná voda!?), berou vyloženě dech svou monumentálností. Luxusní mramorové chodby, všudypřítomné propagandistické plakáty, stylová dobová technika, různé přístroječky, cívky a prostředí osvětlující oranžové výbojkové žárovky. Pro toto mám jednoduše takovou slabost, že to musím mít i doma.
Příběh se taktéž zajímavě rozjíždí, načne řadu zajímavých témat a záhad a obecně představí potenciálně zajímavé alternativní universum, které by s trochou představivosti klidně i mohlo být kompatibilní se zmiňovanými Bioshocky. Problém Close to the Sun je ale ten, že toto všechno skutečně pouze načne, většina hry jen na něco teasuje, klouže po povrchu a ve finále z ničeho nic skončí a nezdráhá pořádně nic vysvětlit. A právě nedostatečný příběh, který, pokud netáhne, je specificky u tohoto žánru fakt problém. I když jsem se u hraní fakt dobře bavil, prostředí a zápletka mě až do konce držela v lehkém příjemném napětí, kvůli rozuzlení převládá po dohrání spíše zklamání a jakási pachuť něčeho průměrného a neúplného. +15 % ale za to prostředí a stylizaci, která mě osobně fakt baví.
A -5 % za otravné utíkací sekvence a neexistující optimalizaci některých částicových efektů, které s železnou pravidelností srážely framerate ze stabilních 60 snímků klidně až pod 20.
Pro: grafika, setting a prostředí, ozvučení, atmosféra, příjemná hratelnost
Proti: až příliš statické a neinteraktivní, velice průměrné po stránce příběhu, dialogů i rozuzlení; zbytečně samoúčelný tlak na horor (jump scary, otravné utíkací sekvence), mizerná optimalizace