Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dragon Age: Inquisition

Dragon Age 3

76
139 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
akce > 3rd person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
18.11.2014 PCPS3PS4X360XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.dragonage.com/
Dragon Age: Inquisition, třetí plnohodnotný díl série Dragon Age, se po vzoru svých předchůdců odehrává na kontinentu Thedas, který sestává ze dvou velkých zemí – Fereldenu a Orlaisu –, jež se obě nacházejí v úpadku: na západě, v situovaném Orlaisu zuří občanská válka a východně umístěný Ferelden se vzpamatovává z invaze démonických sil. Hráč, jakožto hlavní hrdina „Inkvizitor“, je vydáván za jediného, kdo přežil katastrofický výbuch, který zabil tisíce lidí, a jeho úkoly, coby vůdce Inkvizice, jsou: rozšířit armádu, získat si respekt a vliv, nastolit pořádek mezi válčícími frakcemi, zastavit démony, uzavřít časoprostorové trhliny a zúčtovat s tím, kdo je za tuto katastrofu zodpovědný.

Inkvizice je jedna z nejstarších organizací; založena byla ještě před vznikem svatého řádu Chantry. Jejím úkolem bylo lovit mágy a odpůrce náboženství a vyznání organizace Andraste. Jako „Inkvizitorovi“, hráči přináleží ovlivňovat rozmístění jejích sil. Tato rozhodnutí mohou výrazně ovlivnit nejen vývoj příběhu a vztahy se společníky, ale také samotný herní svět.

V souladu s předcházejícími díly série si hráč před začátkem putování vybírá postavu, která je ve hře součástí skupiny. Zatímco stran tříd je k mání stále trojice: válečník, zloděj a mág, každá o třech unikátních specializacích, k již známým rasám – lidem, elfům a trpaslíkům – přibyli quanari. Každá kombinace je dostupná v obou pohlavích, a to s americkým, nebo britským přízvukem. Nabýváním zkušeností se otevírají možnosti vylepšení postav, kde rozhodování o tom, jaká vlastnost postavy se rozvine, hráči přísluší pro všechny postavy ve skupině.

Schéma hry je postaveno tak, aby schopnost pro RPG charakteristického plnění úkolů byla závislá na soudržnosti týmu bojovníků, jejž hráč vede. Hra disponuje craftovacím systémem, který umožňuje výrobu a vylepšování zbraní, brnění, lektvarů atd. Vzhled vybavení i jiných položek se přizpůsobuje postavě, která jej vlastní. Velké příšery, jako např. draci, mají více zásahových zón; je tedy možné zvířeti zranit nohu nebo křídla. Herní svět, jenž je mnohem větší než v sériových předchůdcích, se skládá z několika prostředí, s každým z nichž je spojen unikátní ekosystém a počasí, obsahuje spoustu vedlejších úkolů, jež nejsou svázány s hlavním příběhem. Některé úkoly se týkají postav; jejich cílem je potěšit postavu, a získat si tak její přízeň; to nejčastěji za účelem vzniku milostného poměru. Milostný rozměr hry se přitom dočkal přepracování – již není neodmyslitelně spojen s dialogy a obsahuje sex.

Dragon Age: Inquisition v sobě sdružuje obě formy vedení boje, které série Dragon Age pamatuje. Implicitní režim, zvaný akční, nachází původ v Dragon Age II; má kameru z pohledu třetí osoby, boj v něm probíhá v reálném čase a hráč má kontrolu jen nad jednou postavou. Stěžejním prvkem druhé varianty – taktického módu (angl. Tactical View) – je naproti tomu pozastavování hry; toho lze využít k uváženému zadávání příkazů, např. k líčení pastí. Taktický režim má kořeny v Dragon Age: Origins; pohled do hry je v něm zprostředkováván shora a hráč, kromě toho, že má k dispozici více informací, ovládá všechny postavy.

Hra podporuje import uložených pozic z předchozích dvou her, přičemž online interaktivní tvůrce příběhu umožňuje obdobné pozice vytvořit. Multiplayer je možný až ve čtyřech hráčích; jde o novinku v sérii. Postup hrou lze urychlit mikroplatbami, avšak odemknuté ani vyrobené předměty nelze převádět mezi single a multiplayerem.

Dodatečně vyšla ještě tři příběhová DLC - Jaws of Hakkon, Descent a Trespasser, který současně plní roli epilogu hry.


Poslední diskuzní příspěvek

Teď řešíme, jestli naši rodiče hrají nebo ne. Naše děti budou řešit, jestli hrajem pecky nebo srajdy (podle nich samozřejmě) :D

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Nie je potrebné zapierať – zo začiatku som bol z posledného Dragon Age celkom nadšený. Patrím k tým málo ľuďom, ktorý prežil prvý Dragon Age v plnom zdraví a druhý diel som nakoniec tiež (po rokoch) zobral na milosť. Inkvizícii sa nedajú uprieť vysoké produkčné kvality, rozsiahly svet a často celkom vtipne (a dobre) napísané postavy a udalosti. Prvých, povedzme 30, hodín je ešte zábavná jazda, človek objavuje svet a skúša čo je v ňom nové. Problémom je, že nie všetko je také fajn ako sa na prvé hranie zdá. Hlavnou náplňou Inkvizície je totiž boj. Niekomu sa to nemusí páčiť, ale niekde vo svojom jadre je vlastne Invkizícia taká glorifikovaná diablovka. ;-)

Prvá na súbojovom systéme je najviditeľnejšie, že si Bioware nevedia poradiť čo s touto značkou. Ako sa k hre postaviť. Chceme rýchlu, veľkolepú akciu alebo niečo pomalšie, taktickejšie s pauzou? Kto to má, sakra, vedieť! Nie, skúsime to cez vesm..., cez akýsi MMO hybridný systém, pretože to dnes letí. Ale pritom sa budeme tváriť, že chceme nechať hráčovi trochu tej taktickej kontroly. Tá síce nebude poriadne fungovať, ale koho to v konečnom dôsledku zaujíma? Poviem vám, prvých pár hodín to môže byť „zábava“, ale po 80 hodinách je to už otravná nuda. Ubíjajúca a neinšpiratívna. Čomu pomáha pekné grafické spracovanie, pár zaujímavých prostredí, pokus o veľkolepú filmovosť strihových scén, keď hlavná náplň hry je úplne nedomysleným mačkopsom. Keď už chceli mať z toho konzolovitú akciu, tak to pokojne mohli urobiť. Pokúsiť sa o niečo na štýl Kingdoms of Amalur alebo (lepšie) Dragon’s Dogma, možno by urobili lepšie a ich tzv. „epické“ súboje by možno potom pôsobili epickejšie, uveriteľnejšie a predovšetkým zábavnejšie.

Po zhruba 40 odohraných hodinách som začínal mať pocit, že ma nič neťahá ďalej. Nemal som záujem odhaľovať príbeh a strácal som i záujem o svoju vlastnú pevnosť (za čo možno môže aj nutnosť vracať sa k strategickej mape v pevnosti, ak chcete niečo urobiť!). Čo sa mi v iných RPG stáva málokedy. Dokonca je tu výborná možnosť stretnúť postavy z predchádzajúcich dielov, tak ako ste nalinkovali ich príbeh v predchádzajúcich hrách. To je predsa výborný nápad! Ale nepomáha to. Neinšpiratívny RP systém a nezaujímavé vedľajšie questy ťahajú zábavu smerom dole. Kým je hra nová, je zaujímavá. Čím dlhšie s ňou trávite čas, tým horší pohľad na ňu budete mať.

80 hodín neskôr a ja nemám chuť sa k hre vrátiť, ani ju dokončiť. Prečo? Neviem, ale celý čas som mal pocit, že hru naplánovalo marketingové oddelenie. Všetko je tam nalinkované, aby zodpovedalo predstavám prieskumov, ktoré niekto dôkladne pripravil a na základe ich výsledkov začal budovať herný svet a jeho náplň. Možno preto. Hre skrátka chýba duša.

Pro: postavy, dialógy, grafické spracovanie, produkčné kvality

Proti: súbojový systém, prílišné zameranie na súboje, spracovanie inventára

+34
  • PC 70
Co se líbilo:

- zábavná skvadra postav, dobře vyprofilované, víceméně zábavně napsané. Standouts hlavně Dorian, Solas a Varric
- krásná grafika, v některých lokacích se nejde nekochat
- velká variabilita lokací, takže se to neokouká
- celkově slušně napsaný příběh s charismatickým záporákem, přestože je to ohromné klišé (v typické Bioware šabloně)
- když zrovna hrála, tak hudba. Ať už ambient či heroické combat skladby
- main questline + companion questy (některé) byly povedené
- příchod do Skyholdu byl řádně epic

Co se nelíbilo:

- téměř všechny vedlejší questy. Prakticky všechny jsou MMOčkový designový odpad. Inquisitor je poslíček a naháněč zvířátek. Tyto questy slouží jen k uspokojení OCD a zabití času, ale z mechanického ani emocionálního hlediska nemají žádnou hodnotu.

- mechanicky příliš jednoduchý, neměnný soubojový systém. Párkrát jsem se respecnul (na mága, rogue), ale combat nikdy příliš nebavil. Tohle je hlavní bod proč dávám nižší hodnocení než Andromedě - Andromeda je extrémně podobná hra Inquisition prakticky ve všem, ale má mnohem zábavnější soubojový systém

- Inquisition působí krapet sterilně. Důvodem je absence hudby 99% herní doby mimo hlavní mise (při normálním průzkumu zdejších map), velmi málo dialogů mezi členy party a kompletní statičnost herního světa (nikdy se dynamicky nemění den, noc ani počasí, všechny NPC stojí na jednom místě, ten svět, ač krásný, prostě nežije)

Descent (první DLC) mě dost nudil, měl jsem co dělat abych se na to nevykašlal. Jaws of Haakon (DLC#2) mě naopak bavilo, je to dost možná nejhezčí/nejdetailnější mapa ve hře. Na Trespasser se chystám nyní.
+27
  • PC 85
Varování: dlouhý komentář!
88 hodin a 38 min. Tak dlouho mi trvalo dohrát hlavní dějovou linku s mnoha vedlejšími úkoly. Přesto mi v journalu svítí ještě několik desítek nedokončených questů. Je těžké uvěřit, že stejný tým, který vytvořil to malé, šedivé Dragon Age II udělal něco tak velkého, barevného a rozmanitého. Tak jako tak je má mysl plná dojmů, které bohužel pro netrpělivé budu muset zde vypsat.
A jak už to tak u Pajmy bývá vždy rozpitvá hru na kousíčky, tedy vezmu a popíši to co je podle mě nejlepší, dobré a špatné. Vezmeme to od nejlepšího.

1) Příběh, postavy, rozhovory a vliv vašich voleb:
Story jest klišé podané na 158 způsob. Nebál bych se ho označit za klasický "biowareský" Blíží se zlo. Zastav zlo. Spoj dohromady různé frakce a zabij záporáka.
Navíc aby té "originality" nebylo mnoho, tak tu máme do toho zápletku se ztrátou paměti. Výborně máme tu dvě cliché v jednom. Ale to by nebylo BW aby z toho milionkrát odrbanýho konceptu neudělali něco nad čím by se každý normální člověk na chvilku nezamyslel. Příběh DAI nám pod nohy hází politické rozpory, náboženská a společenská dilemata, zradu, přátelství, lásku ba dokonce i sexualitu stejných pohlaví. Je to o morálce a umu rozlišit odstíny šedé barvy. Už jen proto upřednostňuji DAI před jeho předchůdci.

Jak se k tomu postavíte je čistě na vás. Můžu se považovat za svatého zachránce světa, můžu být skromnej týpek, co nevěří v jeho boží poslaní. Nebo budu věřit ve své vlastní bohy? Budu ateista? Bezohlednej hajzl A náboženskej fanatik v jednom? Celou svou cestu jsem poprvé po hooodně dlouhé době cítil, že mě Bioware nikam netlačí. Už nejsem Shepard nebo Hawke. Jsem Inkvizitor, elf co nenávidí vlastní klan. Trpaslík co je znám pro své kriminální aktivity v podzemí. Člověk, kterému záleží na jeho rodině. Mág, který neschvaluje chování svých čarovných kolegů.
Skládáte si svou minulost a svou osobnost skrze parádní stromové rozhovory, které se pochopitelně liší v závislosti na rase, zaměření (mág či ne) a dokonce v několika případech na vaší specializaci. Konverzace jsou košaté a zajímavé (vždy je tu na výběr ze 3-6 někdy i více možností v dialogu) což už samo o sobě dává hře obrovský potenciál znovu hratelnosti. Ale tady to nekončí. Jako bonus tu máme k více než 80 000 řádků dialogů na výběr ze dvou hlasů pro každé pohlaví.

Rozhovory jsou tu vedeny třemi druhy dialogových BW koleček:
Klasické "rozhovorové" - Pravidlo "nahoře" dobrák "dole" hajzl už tu tak moc neplatí. Inkvizitor tu není nutně veden na jednoznačnou cestu (jako v ME2, který to vyvedlo do extrému) navíc je tu i hromada situací kdy z obyčejné konverzace vylezlo dilema a já nevěděl jak odpovědět na prostou otázku. Paradoxně se mi v těchto situacích naskytla možnost z výběru odpovědí, které mi probleskly hlavou. Jako by scénárista tušil na co v tu chvíli by jste chtěli odpovědět. Též postavy reagují časem na vaše odpovědi. Někdy se projeví okamžitě někdy třeba za 10h. To je pro mě zkrátka obrovský skok kupředu. Pokud takový přístup bude zaveden k novému Mass Effectu rozhodně jsi stěžovat nebudu.

Dále tu máme "reaction wheel" zde jsi vybíráme to, jak naše postava bude emocionálně reagovat na určité situace. Smutek, zlost, zmatenost, tvrdohlavost, sarkasmus atd. dlouhodobě to vztahy a rozhovory s postavami nějak neovlivňuje, ale dává to hře takový příjemný nádech interaktivity.

Poslední jsou tu samotná velká rozhodnutí, která ovlivní průběh celého příběhu nebo výrazně změní vztah s vašimi parťáky. Rozhodnutí v DAI nejsou již Black and White a dostávají silný nádech "Witcherovského" rozhodování. V mnoha situacích jsem prostě NEVĚDĚL co dělat. Byl jsem nejistý a přemýšlel, ale nikdy jsem si nebyl jistý svým rozhodnutím. TO MI KURVA DRÁT CHYBĚLO BIoware! A pak že to neumíte! Pár rozhodnutí zcela změní vývoj příběhu a v několika situacích i mise a pochopitelně rozhovory, z čehož vyplývají jiné volby.... Lidi vás můžou opustit, zemřít, zradit vás. Vaše volby mají dopad. Ne. Není to jako u Mass Effectu, kde si následky vašich činů domýšlíte. A ne. Není to jako u Telltale her, kde se všechno veze po jedný lineární lince. Je tu neskutečná hromada detailů, které nemůžete vidět na první zahrání. Jednoduše to shrnu: Slovo "ROLE PLAYING" tu Bioware posouvá do nové laťky a nechává konkurenci daleko za sebou. Scénáristé odvedli obrovský kus práce a dokázali udržet kvalitu úměrnou kvantitě. Pokud nedokážete ocenit toto, tak by jste možná měli přestat hrát RPG. Nebo cokoliv co zahrnuje interakci s postavami.

Nu, a pak jsou tu parťáci. A jako vždy je to úctyhodná sbírka různorodých charakterů. Každý si najde své oblíbence i ty, které bude i třeba nenávidět. Pozn. to, že se vám nelíbí dva nebo tří charaktery neznamená, že scénáristé selhali. Naopak. Jen to dokazuje schopnost scénáristů vybudovat silný charakter. Po ME2 a Jade Empire se jedná o nejlépe napsané postavy v repertoáru půnů a dam z Edmontonu.
Každá postava časem ukáže své slabiny a přednosti. Své pochybnosti a obavy. A jak je opravdu poznáte, tak pochopíte. Je to prostě jako v životě. Je to přirozené je to zábavné. Nejste nuceni je milovat či nenávidět, prostě si s nim najdete svou cestu.
Moji oblíbenci:
Dorian - vzorová ukázka (a vztyčený fakáč pro homofobiky) že i gay charakter ve hře může být skvěle napsaný. Dorian je ten typ chlápka, se kterým bych si moc rád zašel na pivo.

Iron Bull - je skvělý jak Patrick Weeks dokázal napsat postavu, která tak moc na pohled vypadá jako stereotypní, velká, tupá, rohatá potvora s dvoumetrovým kladivem. A ve skutečnosti je pravým opakem. Bull je čestný, rozvážný a nad věcí. Stejně jako Doriana jsem si ho oblíbil okamžitě.

Sera - Asi nejrozporuplnější postava. At už ji milujete či nenávidíte, tak jisté je jedno. Luke Kristjanson mi tu dokázal předvést dokonalý příklad.....jak to nazvat? "polarizace" charakteru? Je to divný přirovnání/termín já vim. Ale u Sery je to tak. Je to magor. Je hloupá, trochu dětinská pro někoho ošklivá (to by mě zajímalo jaký posraný hetero bukvice si to myslej). Mnoho lidí může proto Seru odsoudit. Já jsem však hoch trpělivý. A paradoxně se stalo to, co by jste čekali od klasické životní události.
Chodil jsem za ní a odčas se její hlouposti zasmál, snažil se jí porozumět. Nakonec se stala moji nejlepší kámoškou.


Solas - Chlap s rozumem. muž argumentů. Nenávidět ho můžete snad jen, protože jste totální paka.

Cassandra - Cass, Cass. Nekompromisní žena, která jsi jde tvrdě za svým. Za závojem romantik, dívka, jenž touží mít někoho po svém boku. Ten někdo jsem já muhehehe. Někdo nedávno napsal "Cass mi připomíná Garruse" Je to tak. Pokud by jste si jí uvázali sňatkem zůstala by vám nadosmrti věrná. Stejně tak jako je věrná svým ideálům.
A líbí se jí Varrickovi milostné romány. Prostě dokonalost sama.


Nakonec bych tuto kapitolu uzavřel s tím, že se mi celkově příběh líbil. Nachází se v něm několik skvělých okamžiků. Záporák je klasický moc nepřekvapí. konec je dobrý. Ani zdaleka ne tak epický jako u DAO, ale je dobře zakončený a skvěle otevírá dvěře údajně plánovaným dalším třem dílům.

Svět, rozlehost a různorodost map, design:

Jak jsem napsal na začáktu této eseje DA2 je oproti DAI.....co si to namlouvám? Obě předchozí hry vypadají vedle DAI jako králičí varlata. Nejen co se rozlehlosti týče. Pryč jsou ty hnusné šedo-zeleno-hnedý koridory. Teď tu máme prosím Thedas takový jaký si Dragon Age zasluhuje. Barevný, rozmanitý, krásný.
Tady však ona rozlehlost může působit jako dvojsečná zbran. Někoho prostě nebaví zkoumat velká území sbírat kytičky, shardy, nebo objevovat dungeony. Ovšem, design DAI je takový jako u všech hry s rozlehlým územím..... a zároveň je trochu jiný. DAI má těch velkých map spousta. Každá se svou jedinečnou atmosférou, stylizací. Namátkou vyjmenuji Pouště (nejrozlehlejší oblast ve hře), lesy, džungle, Hory, zamrzlá místa, bažiny s temnou atmosférou, pobřeží, louky, jeskyně... tím chci říct, že takovou variabilitu jen tak v nějaké hře nenajdete. Nemá ji Skyrim, nemá ji Far Cry, nemá ji spousta jiných. Právě ta rozmanitost mě držela u prozkoumávání a sbírání materiálů, které mají smysl, ale k tomu později. Jistě, ano. Náplň je stále stejná. A koncept se vám líbit nemusí. Mě ovšem uchvátilo jak se s tím level designeři dokázali poprat. Ono uspokojit lidi je nemožný. Jednou si někdo stěžuje, že je jejich hra málo barevná a lineární a pak zase, že je to moc ne-lineární........lidi, lidi.

Ozvučení, dabing, hudba:
Začal bych hudbou, jelikož odklizení mistra Inona Zura a náhrada v podobě Trevora Morrise vyvolala v lidu pocit nejistoty. Práci Inona mám rád a ne jen s pojitostí s Dragon Age. Avšak pan Morris dokázal, že to jde i bez Zura. Ano, jeho styl je odlišný, proto ale není špatný. OST k DAI je skvělý, přesně takový jaký se od epického RPG čeká. Emotivní, tématický. Rozhodně všechny skladby mají účel a téma, a každá je velice kvalitní.
Moji favorité:
Calling the Inquisition
The Dawn Will Come
Journey to Skyhold
Val Royeaux
WickedEyesandWickedHearts
The Inquisition Marches
A to nezminuji krásné bardské písně a to i ty Francouzké (Orlaiské)

Dabing je velice kvalitní. Caroline Livingstone dokázala ukočírovat těch více jak 300 herců s více jak s jedním milionem mluveného slova naprosto bravurně. Bioware si prostě řeklo. "Někdo má rád hodně slov, někdo zase nemá rád tichého hrdinu. Fuck it! Uděláme oboje!" Tomu se říká přístup.
Zvuková kvalita je super, ale občas byla zvuková hladina nebo spíš rozsah dost nekonstantní (při in game rozhovorech) takže jsem někdy sotva postavy slyšel. To by potřebovalo opravit.


Gameplay, souboje, ovládání:
Ok, tady se nám slovy klasika láme chleba. BW zariskovalo a pokusilo se sloučit dva diametrálně odlišné soubojové systémy. Jeden pomalý a taktický. Druhý plynulý, akční. Vlastně se pokoušeli vytvořit jaký si kompromis. A z velké části se to povedlo. Akční složka, která převažuje funguje slušně a pauzování a volnější kameru jsem užíval hojně při soubojích s vyšším levelem. Musel jsem si zvykat, ale nakonec se to dalo v klidu ukočírovat. Co mi ovládání přešlo do pazour, tak jsem okamžitěpřešel na vyšší obtížnost.
Každá klasa má pochopitelně své unikátní schopnosti. Možná je to jen mnou, ale podle mě tu BW dalo přednost zábavě před balancem. Používání abilitů je děsná sranda. Hrát za každou klassu má své pro. Warrrior se může naučit kotoul a blokování. Též se vám spotřebovává stanima. Důležitá je pozice, takže blokovat údery jde jen jedním směrem. Některé útoky jsou účinnější z boku či do zad. Hra za rogunu a Valečníka dost připomíná stylem boje dark souls. Ale jak jsem řekl. Některé stromy abilitů jsou OP jiné zase zpomalují tempo. Na druhou stranu nic co by nenapravil drobný update.

Takže jsem s combat systémem spokojený. Jediné co mě s prominutím sralo bylo zasekávání kolečka v taktickým modu o objekty a zdi na mapě... wtf?? Taky by neuškodilo trochu oddálit kameru. Tedy, ano prosím toto hodit do cajku.

Grafika, animace, engine.

DAI je technologicky nejpokročilejší hrou od pánů z Kanady. Nikoliv však vizuálně nejpřitažlivější (Mass Effect2). To nic nemění na tom, že DAI proti DAO, DA2 vypadá jako boží dílo. Nepopsatelný pokrok kupředu. Chápu, že u takové subjektivní věci jako třeba stylizace může někdo tvrdit, že se mu DAO zdálo lepší. Ale tvrdit mi "DAI je stejně hnusná jako DAO?" Kolik lobotomií mozečku jste to prodělali??.
Nasvícení je největší silou a krásou hry. Světlo tu nejen vypadá suprově, ale také parádně dělá atmosféru. Textury jsou velice solidní, modely postav a xichtů velmi povedené. A překvapivě tu je kvalitní Mimika. Jasně nic převratného, ale opět nejlepší co lze od BW vidět (používají od ME1 stejnou technologii bez mo-cap, tak co čekat)

Technické problémy hra má a je jich dost. Lidé hlásí zamrzávání, pády, bugy všeho druhu. Osobně jsem byl svědkem jen jednoho zamrznutí. Též tu jsou nedokonalé animace při cut scénách. BW se s BUGBITE enginem teprve učí a je to znát. 90ˇ% enginu museli předělat, jelikož neuměl ani takový základní věci jako animaci čtyřnohých bytostí, nebo snímání in game animací.....the fuck? Na druhou stranu vzpomínáte jak hroznej byl v den vydání Mass Effect? Nehratelnej bordel. Až po nějakym druhým patchi se to dalo hrát. Tedy nepochybuji o tom ani na chvilku, že do ME4 si svůj RPG engine vymazlí a bude to vše šlapat a dupat jako králík (ME2 vypadal líp než ME1 a běhal daleko líp)

Ještě bych měl zmínit robustní krafting systém, jenž umožnuje si vytvožit z nazbíraných materiálů své zbraně a brnění. Na braně lze dokonce kraftovat věci jako čepele, držadla a rukojeti.

Závěr: Dragon Age: Inquisition je pro mě bezpečně nejlepším Dragon Age. Je na něm vidět neskutečné množství práce a úsilí. Dragon Age nepatří mezi mé neoblíbenější serie, ale tady se DA tým překonal. Jenom bych ještě rád reagoval na mou kolegyni nade mnou. "Bioware přitom bojují po vašem boku, ale jak se zdá, tak sami se sebou. To je však bohužel boj, který se nedá vyhrát."

Já tuhle společnost podporuji už od nepaměti. Takřka od jejího začátku. Hraní beru jako zábavu asi jako každý z vás. Tady to je ale srdcová záležitost. BW se stalo mou malou součástí. Poslední 4 roky to byl sakra boj. Mohl jsem se na ně vysrat, ale neudělal jsem to. Jsem s nima v dobrém i ve zlém. Upřímně obdivuju jak dokážou snášet neustálý nátlak homofobiků, šovinistů, trollů, hejtrů. Částečně si za to můžou sami, ale všechno se jednou přejí.
Ano, Bioware se perou, a pomalu se škrábou zpátky na vrchol. Mass Effect 4 má teď díky DAI skvělou výchozí pozici. A pokud do ME4 vloží EA/BW stejně času a úsilí jako do DAI. Nepochybuji o tom, že se ten návrat na naprostý vrchol podaří.

Pro: Příběh, skvělé postavy, dopad vašich voleb, dabing, velké množství obsahu, různorodost prostředí, hudba, solidní hratelnost.

Proti: Technické problémy, nedoladěný taktický mod, animace v rozhovorech.

+18(20-2)
  • PC 95
Nic objektivního zde nečekejte, jen vyjádřím svůj dojem ;)

Právě jsem zakončil strastiplnou cestu, za pokořením hlavního příběhu a mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem velmi spokojen. Skutečný nástupce skvělého, prvního dílu. Rozhodl jsem se nejprve zakončit dějovou linku a k vedlejším příběhům odbíhat jen zřídka, abych se posléze navrátil s novou postavou a vyzkoušel si odlišný postup hrou.

Tolik skvělých a nových míst k prozkoumání na mě čeká, snad nebude příliš troufalé tvrdit, že máme co dočinění s offline mmorpg ;) Krásný svět, vymalovaný v nádherných barvách, nápaditý, okoukaný ale přesto zábavný. Monumentální vrcholy hor, na které vedou klikaté stezky, vinoucí se zpod zalesněných nížin, které jsou protkány pěšinkami a skrývají tajemné jeskyně a pohádkové mýtiny. A taky mokřadla, nebo písečné pustiny, opuštěné chrámy, vypleněné vesnice...na co si jen vzpomenete, to zde čeká na Vaši pozornost.

O společnících a vztazích mezi nimi nebudu moc diskutovat, protože jsou pro mě opět perfektní. Vedlejší Úkoly sami o sobě se možná mohou po čase zdát podobné, ale nikdo Vás nenutí se do nich pouštět. Nechybí zde ani možnost vyrobit si vlastní zbraně a brnění a sbírat si všechny možné serepetičky, jakožto si i zvelebovat svoje bydliště.

Všechno se mi to tak moc líbí, že jsem na vážkách dát hře rovných 100%, ale počkám si na druhé dohrání. Naposled zmíním úžasnou hudbu. zejména při geniálních soubojích s Draky

Pro: Nádherný svět, krásně se to hýbe. Líbí se mi příběh a možnost až extrémního průzkumu historie světa pomocí různých zkazek, knih a svitků. Draci. Cassandra

Proti: ...ale prosím Vás :-)

+17
  • PC 80
Jak to zpívají KC and the Sunshine Band: That´s the Way. I like it! Měl jsem po zkoušce, následně tedy i po kocovině, přičemž jsem si řekl: ,,Tak. A je čas už na tu trojku konečně!" Nainstaloval, zapl, rozehrál na nejnižší požadavky, což vůbec nevadilo, protože i tak hra vypadá senzačně, a jel jsem. Po první hodině hraní jsem se culil od ucha k uchu, Dragon age se vykoupil.

V jedničce jsme zachraňovali celé království, ve dvojce...ehm..město, a ve trojce konečně zachraňujeme celý svět. Jeden cápek z cool temňáckým hlasem (a evidentně i potomek Hellraisera) ho totiž chce zničit. A byť takovej Irenicus z BG2 je stále záporácky na mnohem vyšším levelu, stejně se jedná o nejlepšího hl. záporáka z celé Dragon age trilogie. Jeden z hlavních důvodů mého nadšení ze třetího DA je také ten fakt, jak velice se podobá Mass Effectu. Hráče tu totiž čeká velkolepá a epická podívaná, při které mnohokrát přeběhne husina, se společníky se průběžně poznáváme a plníme jejich loyalty missions, plus občas uděláme i nějaké to zásadní rozhodnutí, které ovlivní dění budoucí. A ta filmovost. Já pro ty filmový ukázky mám prostě strašnou slabost, ve fantasy hrách to platí dvojnásobně, a DA 3 jimi fakt nešetří. Takže když přijde scéna, ve které se zrovna naši hrdinové nacházejí ve stavu nouze a začnou postupně zpívat píseň s melodií hlavní herní znělky, totálně se roztékám blahem.
Svět. Je krásný. Na rozdíl od dvojky tu máme parádní různorodost prostředí, přičemž člověk si může prozkoumat dost velký kus území, ve kterém se zrovna nachází. Někomu může vadit poněkud AssassinsCreedovské: na každé mapě dojdi ke všem points of interest, sesbírej to, to a to, atd. mně osobně to zas až tolik nevadilo, přesto jsem ale spíše fanda lineárnějšího stylu, který mi k Bioware prostě sedí víc. Ale jak říkám, nevadilo mi to. Jen ty zkurvený crystaly nemusely vždycky být na nějakých těžce dosažitelných místech. A to Orlais... Ciwe, teď se vůbec nedivím, že ten Ferelden před těmi lety okupovali. Vždyť ta země je oproti nim tak o tři čtyři století pozadu. Doslova!

Příběh je pěkný. Rozhodně nejlepší z celé trilogie. Přináší pár zvratů, je parádně odvyprávěný a atmosféra z něho srší jedním proudem. Mezi opravdové perly považuju "krátké zavítání do blízké budoucnosti" v Redcliffu, útok na Haven a odhalení Coryphia, ten chlap si ale sakra umí udělat nástup!, a samozřejmě bál ve Val Royeaux, kde ta atmoška už jela na plný kola. A kurňa napínavý to byla jak kšandy! Co se soubojů týče, zprvu jsem s tím systémem musel trochu zápasit, nakonec jsem to ale nějak ovládl a užíval jsem si to. Ty souboje s draky jsou jednoznačně nejlepší soubojové pasáže, ti zmetci se teda uměj hýbat. Jo, a ještě bych chtěl zmínit věc, kterou jsem chtěl zmínit už v komentáři na jedničku, ale samozřejmě jsem na to zapomněl. (Celej já) Velice se mi líbí ten lore. Především pak monoteistická Chantry jako alegorie na křesťanství, s čímž souvisí i pověst o Makerově nevěstě Andraste, která je zas takovým alegorickým mixem Ježíše s Mojžíšem. Stává se mi ve hrách jen málokdy, že bych s takovým zaujetím četl z codexy o minulých dobách.

A co ti společníci? Jsou skvělí. V předchozích dílech jsem s sebou většinou bral pevně stanovenou trojku a nikým je neměnil, zde jsem to však různě střídal, protože jsem s každého chtěl vytřískat co nejvíce. Navíc mezi sebou mají mnohdy vtipné a skvělé interakce, Cassandra x Varric, Sera x Vivianne, Dorian x "kdokoliv" Mezi mé oblíbence patří hrdá a tvrdá Cassandra, která mi v určitých částech připomíná Jaheiru z BG (plus má cool přízvuk!), tu doplňoval již ze dvojky skvělý Varric, kterému se dokonce podařilo zhubnout! Dále sympaticky arogantní a vtipný Dorian, se kterým jsem si kecání vyloženě užíval. Chci s ním nějakej spin-off!(Třeba jak jel do Ruska z knírkem přebarveným na duhové barvy, jen ať si na něj něco zkusí!) Iron Bullovi gratuluju, protože se stal ze všech dílů historicky prvním zástupcem quanarijské rasy, který mi nelezl na nervy a měl jsem ho rád. Stene, uč se! A i ta Sera mi celkem přirostla k srdci, jen mi až moc připomíná naši jednoletou kočku, která nám v domácnosti dělá vyložený peklo. Ale na její motiv vznikla jedna z nejlepších "Tavern song", takže budiž jí má přízeň hebká. A i další společníci jsou fajn - tajemný Solas, aristokratka Vivianne, i mrzutý Blackwall, jsou jak skvěle napsaní, tak i výborně nadabovaní. Jediná výjimka je Cole, který mi vůbec nesedl, jeho kecy mi po brzké době začaly lézt na nervy, až jsem s ním přestal mluvit úplně. Taky potom nějak zmizel, což mě trochu překvapilo, ale vůbec mě to nemrzelo. Vrací se i staří známí z předchozích dílů, přičemž někteří se nám i trochu změnili... Třeba taková Leliana nám zvážněla a zdrsněla, z Cullena, blbečka z jedničky, se však stal charismatický velitel hráčových armád, který už má všech pět pohromadě, přičemž se z něho stal už i docela sympaťák. Taky s ním nakonec měla moje Inkvizitorka romanci (Sera se mi vzhledově nelíbí, tak to zůstalo na něm) a nelitoval jsem. A Morrigan je zpátky <3 Stejně tak i její mámina, se kterou se pojí jedna z nejlepších dějových linek hry, už se na ní těším v dalších dílech!

A ta hudba!!! Tohohle Trevora Morrise jsem znal pouze z OSTu k Vikingům, ale v jednom mám jasno - Inona Zura si zcela strčil do kapsy. Takhle velkolepou a parádní hudbu si tahle série přesně zaslouží. Mezi mé oblíbené tracky patří: samozřejmě Dawn will come, Wrath of heaven, Wicked Eyes and Wicked hearts, Guardians of the Past a Adamant Fortress (jsem línej dávat odkazy, srry.) Jeden z nejlepších fantasy OSTů, co jsem kdy v životě slyšel. A co teprv ty překrásné bardské písně. Rise a Sera was Never jednoznačně nejlepší.

A teď ty věci, co mě serou. Taktický mód. Stojí totálně za hovno. Jestli jste si v jedničce užívali taktizování z pohledu ze shora, tady budete trpět. Je to nepřehledné a příšerně ovladatelné. Ale teď ty podstatnější věci: Finální souboj je opravdu extrémně jednoduchý. Mnohem mnohem jednodušší, než v jedničce, což je už teda fakt bída! Nevím, asi jsem měl prostě moc vysoký level, ale pravda je fakt taková, že po boji jsem si pořádně povzdechl ne úlevou, ale hořkým zklamáním. S tím také souvisí celkem odfláklé anti-climactic finále, kterému nic nepředchází. Prostě se stane.

Hrál jsem to jak divej a velice mě to bavilo. Původně jsem byl připravený dát 85%, nicméně to zklamání ze závěrečné části to bohužel muselo snížit, z toho důvodu také konstatuju, že první díl vo chlup lepší. Ale i tak jsem si třetí díl dosyta užil, už především kvůli té skvělé atmosféře a filmovosti, která jakoby Mass Effectu z oka vypadla. Možná, že i fakt vypadla.
A rada na závěr: Nejlepší forma rychlého cestování je válečnická schopnost Charging Bull. Věřte mi, budete s ní tak třikrát rychlejší, než při jízdě na koni, přísámbůh!

Pro: Příběh, atmosféra, filmovost, bitky s draky, hudba, společníci

Proti: Taktický mód, závěrečný boj, odfláklý konec

+17