Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kingdoms of Amalur: Reckoning

Království Amaluru: Odplata

69
82 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
akce > bojová
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
07.02.2012 PCPS3X360
Vývojáři:
, (sekundární)
Oficiální stránky:
https://www.ea.com/games/kingdoms-of-amalu…
Kingdoms of Amalur, dříve známý také jako Project Mercury, je fantasy RPG zaměřené především na atmosférický příběhový zážitek. Pustíte se do epického dobrodružství a odhalování tajemného Amaluru. A co že je ten Amalur? Magický svět plný plání, exotických měst, pestrobarevných postav a různorodých monster. Hra obsahuje 5 různých regionů, 4 hratelné rasy a 3 talentové stromy (bojovník, zloděj a kouzelník) s 22 schopnostmi. Hratelné rasy jsou Almain (lidé) Dokkalfar (temní elfové), Ljosalfar (světlí elfové) a Varani (kočovní lidé).

Hra začíná tím, že se vžijete se do role mrtvoly. Vaše smrt je ale zároveň i vaším znovuzrozením. Stává se z vás "polobůh". Hrdina bez osudu, který si cestu životem může dláždit sám. Ve světě Amalur, kde je každý osud jasně daný a každá smrt předem podepsaná vyšší rukou, se jedná o dar. Dar, který vám budou chtít závistiví neřádi vzít, zatímco vy se pustíte do ničení zla a osvobozením milí domorodců.

Tvůrcem světa je autor bestsellerů vydavatelství New York Times R. A. Salvatore. Vizuální podobu pro hru vytvořil proslulý ilustrátor Todd McFarlane. Vedoucím herním designérem je Ken Rolston, tvůrce titulů The Elder Scrolls III: Morrowind a The Elder Scrolls IV: Oblivion.

Kingdoms of Amalur bylo také obohaceno o několik DLC, která do hry přidávají další questy a zbroje. Největším z nich je přídavek s názvem Kingdoms of Amalur: Reckoning: The Legend of Dead Kel, který rozšiřuje hru o nové lokace a příběh.


Poslední diskuzní příspěvek

filozof: to koupilo. ale na vydani pripadneho remasteru ma porad prava EA, takze THQ spis bude delat pokracovani. I kdyz treba se z EA…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS3 50
Již od prvního videa mi bylo jasné, že KoA: Reckoning není hra pro mě. Další západní fantasy svět plný klišé, navíc podtržen vizuální stránkou podobnou detailnějšímu korejskému MMORPG. Jenže když se mi dostala možnost si Amalur zdarma zahrát, tak jsem neváhal a vyzkoušel jej.

Předně vůbec nemá smysl mluvit o příběhu, který je tak zapomenutelný, až hanba. Žádné zajímavější postavy se nedočkáme a už pár hodin po dohrání si nevzpomenu na více, jak tři jména. Obsahuje průměrné dialogy, kde jsou v devadesáti procentech případů odpovědi hráče zcela nepodstatné, protože stejně si dotazovaný pořád jede to své. Po celou dobu hru doprovází ničím výjimečná hudba. Celkově se prostě světu Amalur nedaří hráče nějak vtáhnout a, možná i kvůli nevhodně zvolené grafické stylizaci, postrádá jakoukoli atmosféru.

Tradiční je systém questů kde, podobně jako v mnoha dalších západních RPG, jednoduše naberete hromadu nepodstatných úkolů od nepodstatných NPC a běháte od jednoho žlutého vykřičníku ke druhému. Jen velmi málo z nich si však zaslouží pozornost. Prokecat postavu, doběhnout k ukazateli, zabít nepřátele/sebrat předmět a vrátit se pro odměnu shrnuje většinu questů v KoA.

Podstatně lepší záležitostí jest bojový systém podobající se spíše hack and slash hrám než ostatním RPG. Velké množství zbraní na blízko i dálku zajišťuje mnoho různých taktických možností. K tomu připočtěme slušný počet kouzel a schopností ze všech tří povolání, která lze libovolně kombinovat. Škoda jen, že i nejvyšší obtížnost je Amalur poměrně jednoduchou záležitostí a, pokud jsem nenarazil na větší skupinu mágů, můj assasin neměl problém pozabíjet i velké množství nepřátel a závěrečný boss se stal otázkou necelé minuty.

Celkově se Kingdoms of Amalur: Reckoning nehraje vůbec špatně, ale veškerá omáčka okolo, vytvářející silnější zážitek, není dobře zvládnutá. Utápí se tak ve vodách průměrnosti bez šance na záchranu.

Pro: bojový systém, mnoho druhů zbraní i schopností a jejich libovolná kombinace

Proti: svět, postavy, příběh, nízká obtížnost, questy, grafické provedení

+21+21 / 0
  • PC 70
Těžko říct co mě k téhle hře přivedlo. Při prvním pohledu jsem měl za to, že jde o další mmorpgčko, takže jsem jí ani nechtěl dát šanci, ale naštěstí jsem narazil na zmínku o celkem dobrých soubojích a skutečnosti, že jde o čisté rpg, takže nakonec tu šanci dostala :)

V první řadě musím říct, že to s těmi souboji není zase tak hustý, ale pár věcí mě velmi mile překvapilo. V první řadě musím zmínit to, co mě zaujalo jako první a tím jsou tzv. „feablades“ což jsou dvě zahnuté a oboustranné čepele, které má například Ilidan ve Warcraft III: Reign of Chaos. Přeci jen ne v každé hře máte možnost si s nimi zasekat a já už tak nějak mám ve zvyku dávat přednost ve hrách estetičnosti před efektivností, takže nějaké meče, kladiva a hole se u mě v inventáři nikdy dlouho neohřáli. Druhou velmi zajímavou zbraní byli dva disky, které se dají házet po vzoru Xeny po nepřátelích a po zásahu se vrátí do ruky. Jakmile jsem tyto dvě zbraně na začátku hry viděl, tak jsem věděl, že s nimi to budu kosit až do konce hry už jen kvůli tomu jak se mi líbili jejich útoky.

Zbraní je však ve hře o dost víc a u každé je trochu jiná taktika. K dispozici máte navíc ještě krátké/dlouhé hole, dýky, luky, meče a kladiva a díky možnosti si kdykoliv během hry nechat resetnout body, které jste dali do schopností, není problém se třeba v polovině hry přeorientovat na jinou zbraň. Tuto možnost jsem však ani jednou nevyužil, protože moje disky v kombinaci se magií mi vyhovovali až do konce.

Samotný bojový systém mi udělal docela radost. S každou zbraní máte k dispozici několik různých typů útoků, které si u ní můžete odblokovat. Při boji s mečem jde spíše o taktiku uhni/vykryj a udeř, ale s disky to již byla větší zábava hlavně díky většímu dosahu.
K dispozici máte také magii, která mi však zvláště později přišla trošku moc silná. Během hry jsem hrál jako kombinace zloděje a mága, takže jsem naštěstí k silným kouzlům se dostal až skoro na konci hry, ale jakmile jsem je měl tak jsem byl skoro nezastavitelný a to jsem neměl ani ty úplně nejsilnější. To mě poměrně na konci zklamalo, protože jsem čekal nějakou zajímavou kombinaci zabíjení ze stínu a kouzlení, ale na konci již nemělo cenu zlodějské dovednosti používat, když stačilo dvakrát seslat bleskovou bouři a všechno leželo.

Navzdory kouzlům na konci hry jsem však s obtížností (hrál jsem na hard) byl poměrně spokojený. Sice nikdy souboje nebyli příliš těžké, ale pokud narazíte na partu nepřátel, kde víc než dva z nich kouzlí tak již je to občas celkem problém. A zvlášť z počátku tím, že jsem kombinoval dva stromy dovedností, jsem nebyl příliš silný, takže při boji s některými těžšími tužšími nepřáteli jsem si tu hru i párkrát musel nahrát.

Celkově mi tahle stránka hra přišla v pohodě. Kde to začalo trochu skřípat je ten zbytek. V první řadě jsou to bugy, ale naštěstí jsem nenarazil na nic co bych nedokázal nějak přejít, takže takový problém bych v tom neviděl.

Další věcí je příběh, který je poměrně tuctovou záležitostí a kromě celkem i z mého pohledu zajímavého začátku toho nemá moc co nabídnout. A nějaký pocit atmosférického světa jak byl propagován mi také unikal. Celkově na mě svět nepůsobil příliš přesvědčivě, ale to možná způsobila grafika ve stylu Wowka, takže jsem si často připadal, jako kdybych běhal někde po Azerothu.

Nakonec ještě zmínil questy, které nebyli až tak hrozné jak jsem čekal. Nějaké přines tohle, nebo zabij 10 tohohle narazíte spíše výjimečně. Nezkoušel jsem sice všechny nepovinné úkoly, ale některé z těch, které jsem prošel mě překvapili svojí zajímavostí a občas i promyšleností. Bohužel však skutečnost, že za ně byla spíše minimální odměna mě moc nemotivovala k tomu je dělat, ale některé ke konci hry si skutečně vyplatilo vyzkoušet.

Pro: souboje

Proti: občasné bugy a menší nedomyšlenosti

+15+16 / -1
  • PC 60
Fantasy RPGéčka jsou mým nejoblíbenějším žánrem mimo jiné proto, že se rád kochám - přírodou, stavbami, rozmanitými městy a třeba jeskyněmi, prostě prostředím. Kolikrát i po zničení úhlavního nepřítele rád ve hře pokračuju a prolejzám to, co jsem během cesty k vyhlazení největšího zla danýho fantasy světa prolézt nestačil ...

U Reckoningu tomu tak nebylo. Na dnešní poměry příšerná grafika na úrovni her kolem roku 2005 mě od toho odpuzovala a nenašel jsem si během prvních pár hodin nic jinýho, co by mi přirostlo k srdci tak, abych se snažil s hrou žít co nejdýl. Naopak, má snaha směřovala k tomu, abych Amalurem prostě co nejrychleji prolítnul, měl to za sebou a pustil se do něčeho jinýho.
Abych ale vypsal i nějaký klady, musím zmínit pestrou škálu schopností a kouzel, který se můžete naučit a zrovna tak bojovej systém se spoustou druhů útoků a pohybů. To bylo prakticky jediný, co mě drželo při životě a dalo se s tím fakt hodně vyblbnout, protože zábavu tady nehledejte, a to ani třeba u vedlejších questů, který jsou většinou "sběračský" nebo "zabijácký", taková stará otřepaná klasika a nuda, nic novýho.

Takže ... mažu asi pro Skyrim, abych se mohl konečně zase něčím kochat a Reckoning zřejmě daruju třeba malejm synovcům, protože já se k němu určitě už nikdy nevrátím.

Pro: Bojový systém, pestrá škála schopností a kouzel

Proti: Grafika, poměrně složitě řešený a tím pádem nepřehledný inventář, questy (hlavně ty vedlejší)

+13+13 / 0
  • PC 80
Takže někdejší baseballista se rozhodne založit herní studio, na kterém Rhode Island utratí 75 melounů. Toto studio vydá jednu hru. Po třech měsících je společnost v prdeli, všichni ztrácí práci, Schilling přichází o své osobní jmění, a celej velkej stát je o nemálo milionů kratší. No kurde, tahle hra musí bejt slušnej trus.

Ale není. Respektive víceméně je, ale zároveň je zábavná, takže smrdutý příběh, postavy a dialogy není příliš důvod řešit. Moc hezky se na to kouká, pěkně se to poslouchá a samo se to hraje. Jednak díky tomu, o jak ryzí fuň se jedná, druhak díky úsměvně nízké obtížnosti. No co no, taková nenáročná pohádka jednou za čas taky neuškodí. Naopak, chce to víc takových her. Nepřímo totiž propagují myšlenku užívání si malých věcí. Myšlenku toho, kterak k radosti někdy opravdu může stačit proklatě málo. Moar of dis, pls.

Pro: Barvičky, kouzlíčka, hudba, hratelnost

Proti: Každý dialog ideálně odspejsnout, jen na jedno použití

+12+12 / 0
  • PC 75
Klišé? Originál? Obojí. Asi jako když někdo vezme vybroušený křišťál, roztříštěný na několik kusů a slepí ho do nového tvaru. Z toho, co mohlo být zůstane pak jen odlesk. Kdybych měl hledat hru, která Amaluru stojí nejblíže, sáhnu po sólování ve World of Wacraft, povaha hry je ale dynamičtější právě díky bojům.

Jedná se tedy o RPG (..mlátičku) viděné z třetí osoby s nepříliš povedenou grafikou, plnou světélkujících efektů. Zvláštní, to co mne ke hře přitáhlo, byly právě screenshoty, není ale všechno zlato, co se třpytí, a grafika tak nakonec v mých očích táhne Amalur spíš ke dnu. Když jsem u grafiky, vypíchnu co mě zlobilo celou hru, architektura staveb, se kterými se ve hře potkáte je humpolácky zavalitá a musím říci škaredá.

Svět je rozdělen do pěti (s datadisky sedmi) krajin, které se liší vzhledem a ty zase do celkem asi 35 (s datadisky téměř 50ti) oblastí, mezi kterými probíhají loadingy. Většina oblastí má svůj vlastní příběh plus pár vedlejších questů a kompletně dohrát oblast trvá v řádu jednotek hodin. Některé questy vás celkem šikovně posílají z oblasti do oblasti a nedovolí vám tak něco zásadního vynechat. Dohromady jsem se dostal na asi 130 hodin herní doby (s datáči). Většinou se ale jednalo o vatu složenou z pobíhání mezi questovými vykřičníky, kdy jsem sledoval spíše minimapu, než krajinu anebo rovnou používal fasttravel. Náplň questů tvoří v drtivé většině do příběhu mírně zaobalené "přines, zabij".

Další porce vaty se skládala ze všudypřítomných bojů. Tahle sousta však byla výrazně chutnější. Ať už zvolíte kterýkoliv skilltree (bojovník, zloděj, mág) či jejich kombinace, boje budou krásně dynamické a představují asi to nejlepší v žánru, srovnatelné s Dark Messiah of Might and Magic. Já hrál celou hru za čistou mágyni, obtížnost mi přišla vyvážená a ačkoliv trash jsem ke konci hry dával levou zadní, jediná nestvůra typu Tresh mi dokázala zatopit i v závěru. Vůči extrémně silným protivníkům (pro mě byla nejsilnější Maiden of Windermere, se kterou jsem se utkal asi po patnácti hodinách hry) pak můžete využít sílu osudu, která se vám střádá za zabité protivníky a poskytne vám silnější útoky a taky bullettime.

Herní systém doplňuje téměř zbytečný crafting a jiné dovednosti, které jsou občas vyžadovány pro splnění questu a i protože ani na maximální 40té úrovni všechny dovednosti mít nebudete, tak všechny questy nesplníte. Questy bohužel nelze zahodit a na závěr jsem tak měl v žurnálu více než 20 nesplnitelných položek :-(.
Dovednosti lze trénovat u trenérů, ale využil jsem to jen jednou. Trenéři jsou děsně vybíraví: buď jsem měl příliš nízkou úroveň dovednosti nebo naopak příliš vysokou, tak jsem se o trenéry časem přestal úplně zajímat.

Další pihou na kráse je silně omezený inventář, jehož maximální kapacitu můžete rozšiřovat. No mně se to povedlo jen jednou. Navíc není vůbec jasné, které předměty zabírají položku inventáře a které ne. Pokud neradi zahazujete, často budete přerušovat svoji pouť za několikanásobnou záchranou světa vysypáváním baťůžku plného zbytečných krámů u obchodníků a sbíráním prakticky bezcenných zlatých mincí. Na závěr jsem s sebou tahal 2,5M zlaťáků a utrácel je jen za příležitostné opravy svého vybavení. Gear jsem za celou dobu měnil tak maximálně desetkrát.

Aby vám nebylo tak líto, že vaše postava nemůže skákat, nahrazují skákání tzv. jump pointy, které hra často využívá abyste se nemuseli vracet již vymláceným lineárním dungeonem.

Na výběr máte z několika ras, chlap nebo ženská. Ke své smůle jsem si vybral s vidinou desítek hodin strávených koukáním na zadek holčinu. Mágovské tepláky však mnoho radosti z pozorování něžných křivek nepřinesly. Aspoň, že tvorba obličejíku se tvůrcům povedla. Svůj vzhled (i schopnosti) lze v průběhu hry na vybraných místech/NPC měnit.

Váš hrdina vstane z mrtvých v márnici, tedy stejně jak to známe z jiného světa, kde ne vše dává smysl Planescape: Torment. Příběh Amaluru se bude ale odehrávat více v rovině pohádek. Základní linie příběhu mohu doporučit. Na konstrukci světa se podílel spisovatel R.A.Salvatore, autor Drizzta, avatara na moji Hvězdosvitovské ikonce.

Úkolem vašeho hrdiny bude zachránit svět smrtelníků i reinkarnujících Fae ze spárů posedlého Gadflowa. Záporňáka, který chce smrtelné smést z povrchu světa a osvobodit Fae z okovů Osudu. Osudu, který svazuje všechny bytosti království Amaluru. Trpěliví se dozví mnohé z pozadí vymyšleného světa, bohužel vyjma základních linek příběhu není nic a především nikdo příliš zapamatovatelný. K žádné cizí, ani k té vlastní postavě jsem nepřilnul.

Hudba i anglický dabing se mi zdály pěkné, tak snad neurazí ani vás. Na závěr pár rad:
1/ savujte nejen autosavem a quicksavem, několikrát se mi poškodil soubor s uloženou pozicí a já se musel vracet
2/ nemocí a zakletí vás zbaví healer
3/ Bežte čistě po hlavní linii, po linii spojené s Fae a případně po gildovních liniích. Rozhodně se vykašlete na kompletování, sběratelství, vylepšování domů a vybíjení všeho zla. A užijte si boje ve hře. Prostě se na tenhle klenot podívejte z toho správného úhlu, zahlédnete křišťál tak, jak mohl původně vypadat.

Pro: Dynamické boje, příběh, ultrarychlý save a load

Proti: Příliš mnoho obsahu mimo hlavní linie, světélkující efekty, nestabilita hry

+7+7 / 0