Kingdoms of Amalur: Reckoning

Klišé? Originál? Obojí. Asi jako když někdo vezme vybroušený křišťál, roztříštěný na několik kusů a slepí ho do nového tvaru. Z toho, co mohlo být zůstane pak jen odlesk. Kdybych měl hledat hru, která Amaluru stojí nejblíže, sáhnu po sólování ve World of Wacraft, povaha hry je ale dynamičtější právě díky bojům.

Jedná se tedy o RPG (..mlátičku) viděné z třetí osoby s nepříliš povedenou grafikou, plnou světélkujících efektů. Zvláštní, to co mne ke hře přitáhlo, byly právě screenshoty, není ale všechno zlato, co se třpytí, a grafika tak nakonec v mých očích táhne Amalur spíš ke dnu. Když jsem u grafiky, vypíchnu co mě zlobilo celou hru, architektura staveb, se kterými se ve hře potkáte je humpolácky zavalitá a musím říci škaredá.

Svět je rozdělen do pěti (s datadisky sedmi) krajin, které se liší vzhledem a ty zase do celkem asi 35 (s datadisky téměř 50ti) oblastí, mezi kterými probíhají loadingy. Většina oblastí má svůj vlastní příběh plus pár vedlejších questů a kompletně dohrát oblast trvá v řádu jednotek hodin. Některé questy vás celkem šikovně posílají z oblasti do oblasti a nedovolí vám tak něco zásadního vynechat. Dohromady jsem se dostal na asi 130 hodin herní doby (s datáči). Většinou se ale jednalo o vatu složenou z pobíhání mezi questovými vykřičníky, kdy jsem sledoval spíše minimapu, než krajinu anebo rovnou používal fasttravel. Náplň questů tvoří v drtivé většině do příběhu mírně zaobalené "přines, zabij".

Další porce vaty se skládala ze všudypřítomných bojů. Tahle sousta však byla výrazně chutnější. Ať už zvolíte kterýkoliv skilltree (bojovník, zloděj, mág) či jejich kombinace, boje budou krásně dynamické a představují asi to nejlepší v žánru, srovnatelné s Dark Messiah of Might and Magic. Já hrál celou hru za čistou mágyni, obtížnost mi přišla vyvážená a ačkoliv trash jsem ke konci hry dával levou zadní, jediná nestvůra typu Tresh mi dokázala zatopit i v závěru. Vůči extrémně silným protivníkům (pro mě byla nejsilnější Maiden of Windermere, se kterou jsem se utkal asi po patnácti hodinách hry) pak můžete využít sílu osudu, která se vám střádá za zabité protivníky a poskytne vám silnější útoky a taky bullettime.

Herní systém doplňuje téměř zbytečný crafting a jiné dovednosti, které jsou občas vyžadovány pro splnění questu a i protože ani na maximální 40té úrovni všechny dovednosti mít nebudete, tak všechny questy nesplníte. Questy bohužel nelze zahodit a na závěr jsem tak měl v žurnálu více než 20 nesplnitelných položek :-(.
Dovednosti lze trénovat u trenérů, ale využil jsem to jen jednou. Trenéři jsou děsně vybíraví: buď jsem měl příliš nízkou úroveň dovednosti nebo naopak příliš vysokou, tak jsem se o trenéry časem přestal úplně zajímat.

Další pihou na kráse je silně omezený inventář, jehož maximální kapacitu můžete rozšiřovat. No mně se to povedlo jen jednou. Navíc není vůbec jasné, které předměty zabírají položku inventáře a které ne. Pokud neradi zahazujete, často budete přerušovat svoji pouť za několikanásobnou záchranou světa vysypáváním baťůžku plného zbytečných krámů u obchodníků a sbíráním prakticky bezcenných zlatých mincí. Na závěr jsem s sebou tahal 2,5M zlaťáků a utrácel je jen za příležitostné opravy svého vybavení. Gear jsem za celou dobu měnil tak maximálně desetkrát.

Aby vám nebylo tak líto, že vaše postava nemůže skákat, nahrazují skákání tzv. jump pointy, které hra často využívá abyste se nemuseli vracet již vymláceným lineárním dungeonem.

Na výběr máte z několika ras, chlap nebo ženská. Ke své smůle jsem si vybral s vidinou desítek hodin strávených koukáním na zadek holčinu. Mágovské tepláky však mnoho radosti z pozorování něžných křivek nepřinesly. Aspoň, že tvorba obličejíku se tvůrcům povedla. Svůj vzhled (i schopnosti) lze v průběhu hry na vybraných místech/NPC měnit.

Váš hrdina vstane z mrtvých v márnici, tedy stejně jak to známe z jiného světa, kde ne vše dává smysl Planescape: Torment. Příběh Amaluru se bude ale odehrávat více v rovině pohádek. Základní linie příběhu mohu doporučit. Na konstrukci světa se podílel spisovatel R.A.Salvatore, autor Drizzta, avatara na moji Hvězdosvitovské ikonce.

Úkolem vašeho hrdiny bude zachránit svět smrtelníků i reinkarnujících Fae ze spárů posedlého Gadflowa. Záporňáka, který chce smrtelné smést z povrchu světa a osvobodit Fae z okovů Osudu. Osudu, který svazuje všechny bytosti království Amaluru. Trpěliví se dozví mnohé z pozadí vymyšleného světa, bohužel vyjma základních linek příběhu není nic a především nikdo příliš zapamatovatelný. K žádné cizí, ani k té vlastní postavě jsem nepřilnul.

Hudba i anglický dabing se mi zdály pěkné, tak snad neurazí ani vás. Na závěr pár rad:
1/ savujte nejen autosavem a quicksavem, několikrát se mi poškodil soubor s uloženou pozicí a já se musel vracet
2/ nemocí a zakletí vás zbaví healer
3/ Bežte čistě po hlavní linii, po linii spojené s Fae a případně po gildovních liniích. Rozhodně se vykašlete na kompletování, sběratelství, vylepšování domů a vybíjení všeho zla. A užijte si boje ve hře. Prostě se na tenhle klenot podívejte z toho správného úhlu, zahlédnete křišťál tak, jak mohl původně vypadat.