Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Momentálně rozehráno


  1. Nemova říše
  2. Láska nebeská
  3. Volání Cthulhu
  4. Tenkrát v Hollywoodu
  5. Nikdy se nevzdávej!
  6. Ukradené Vánoce
  7. Ve stínu pixelů
  8. Cesta do pravěku
  9. Ztraceno v překladu
  10. V záři reflektorů

Profil

Něco o mně a hrách:
Můj herní život začal někdy kolem pátého roku. Darem od strýce se mi dostala do vlastnictví vietnamská napodobenina SNES s dnes už legendárními žlutými kazetkami. První hrou, kterou jsem v životě hrál je pravděpodobně Contra. Skutečné herní žně mi ale začaly až o pár let později. Stejný strýc mi tentokrát věnoval Sega Mega Drive.

Asi ani on sám netušil, jak zásadně tím ovlivní můj budoucí život. Předně tu máme samozřejmě první díly série Sonic. Moji rodiče naštěstí nikdy moc neřešili, které hry hraju. Vyrůstal jsem tak za zvuků výkřiků v Mortal Kombat 3, Dune 2: Battle of Arrakis. Nejvíce času jsem ale strávil ve svém prvním RPG v životě The Story of Thor. Postup času na sebe nenechal dlouho čekat a v průběhu prvního stupně základní školy jsem rodiče uprosil ke koupi prvního Playstationa (s čipem pro hraní vypálených CD, samosebou).



Nelze vypsat všechny hry, ale z těch známějších mě napadá série Crash Bandicoot, Syphon Filter a hromada dalších. Zásadní pro mou hráčskou kariéru se nicméně stalo, z dnešního pohledu vcelku průměrné, SRPG Vandal Hearts, u kterého jsem zjistil, že videohry můžou mít i příběh. Na další úroveň jsem postoupil zakoupením tří (pálených) disků s Final Fantasy VII na jisté polské tržnici za, tehdá pro mě strašlivých, 450,- Kč. Sedmý díl kultovní ságy se pak na dlouhou dobu stal mojí nejoblíbenější hrou a v podstatě rozhodl, jakému žánru obětuju neskutečné množství svého volného času.



Logicky následuje PS2. Nejvíce nahráno bych měl určitě u Tekken Tag Tournament, Gran Turismo 3 a GTA San Andreas. Také se v této době plně rozjela má „závislost“ na japonských hrách. Final Fantasy X, Kingdom Hearts či Metal Gear Solid 3 se stávají mým denním chlebem. Objevuji Shin Megami Tensei, hlavně Persona 4. Postupem času jsem se pak prokousával k zapadlejším záležitostem typu Ar tonelico.



Období střední školy mi přineslo, krom obskurního vzdělání, i dva další herní stroje. Nepřekvapivě PS3 a konečně i, aspoň trochu, herní PC. Začínám se tak pomalu věnovat řadě známých her. Některé se mi líbí více (Civilization, první dvě části Gothic, Fallout) jiné zase méně. Oklikou přes anime jsem se v této době z JRPG dostal k vizuálním novelám. Do žánru vstupuji velice dobrou G-senjou no Maou. V nezdravém množstvím odpadu se nicméně vyskytují skvosty herní tvorby, které se vymykají všemu, co jste si o vyprávění ve hrách mysleli. Clannad, Ever 17 a Umineko patří mezi několik z nich.



V ne tak dávné minulosti se mi do rukou dostala hromádka handheldů a na nich nejedna vynikající hra. PSP s Dissidií, Vita s Danganronpou, 3DS s hromadou skvělých her. V současnosti vlastním PS4 Pro a Switch. Každý hráč pravděpodobně dobře ví, jaké hry na nich stojí za zahrání, takže se nebudu hlouběji rozepisovat. Celkově se snažím hrát hry napříč žánry a platformami.

Já a DH:
Hodnotit hry se snažím spíš pocitově, než podle nějakého vzorce. Obecně považuji hry, kterým udělím 90% a více za velice dobré, 70% až 80% za dobré a 60% za ucházející. Nižší čísla nestojí za řeč. Při zpětném pohledu mi hodnocení občas ulítne do obou směrů (Resident Evil 5 není na 20% a Danganronpa UDG na 90%), ale většinou se snažím, aby mělo nějakou vypovídající hodnotu.

Komentáře píšu podle nálady a rozhodně se v nich nesnažím o nějaký důkladný rozbor. Opět se většinou řídím svými pocity. Vynakládám snahu, aby si z něho mohl něco odnést i člověk, který danou hru nezná. Já vím, často se mi to nedaří. Některé svoje starší komentáře bych nejradši smazal, ale v rámci sebereflexe je tu nechám.

Nejoblíbenější (nikoli nejlepší) série:
Kingdom Hearts
Kdo by řekl, že kombinace Final Fantasy a Disney stvoří něco tak neuvěřitelně poutavého. Komplexní příběh boje světla proti temnoty a obrovské množství postav podporující tvoření vlastních teorií. Vzájemná provázanost všech dílů je na poli videoher zcela nevídaná a každý další ohlášení díl se okamžitě stává mou nejočekávanější hrou.

Fate/ univerzum
Obsahuje už desítky her, seriálů, filmů atd. Není snadné do něj proniknout. Ale čím hlouběji se člověk dokáže ponořit, tím větší ho čeká odměna. Zajímavostí je, že hra která tohle šílenství začala, vizuální novela Fate/stay night, nikdy oficiálně nevyšla v anglickém jazyce.

When They Cry
Dnes už kultovní série, která dokáže dějovými zvraty a hloubkou překvapovat v podstatě od první chvíle. I při čtvtém hraní jsem stále objevoval nové věci a zjišťoval další skutečnosti.



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------