Contra

#Herní výzva 2016 - bod č. 6

Contra jsme hráli s tátou na tzv. televizních hrách, což byla prachsprostá kopie NES. Což jsem tehdy netušil (ale i kdybych to tušil, bylo by mi to fuk). Nedávno jsem si na ni vzpomněl díky AVGN, který si ji velmi chválí a poté jsem si ji zapařil dokonce i v Arcade Herně. I tak se ale dá říct, že jsem se pořádně do Contry ponořil až teď, kdy jsem si ji stáhnul do PC a pařil přes emulátor. Takže ano, hrál jsem NESovou verzi a ne ten dosovej hnus.

Je to jedna z těch her, kde napoprvé neuděláte ani první level, ale postupně se naučíte co kde číhá a dostanete se do bodu, kdy několik levelů proběhnete bez ztráty květinky. Opravdu jsem byl na sebe hrdý jak se mi postupně zvyšoval sklil a já si dovolil i věci, o kterých se mi předtím ani nesnilo. I tak jsem se u hry neskutečně rozčiloval, nadával jí a proklínal. A pak se k ní zase vrátil.

Protože Contra nepodvádí. Nepřátelé mají svůj vzorec chování a ačkoli některé střely jsou o náhodě a občas se někdo zhmotní z kraje obrazovky, nedá se říct, že by vám hra zbytečně házela klacky pod nohy. Jednou začas vám dá k dispozici i lepší zbraň, což je alfa a omega hry. Je mnohem snazší se probojovávat šmejdem z vesmíru rozprašovačem než s defaultním střelivem - ale i s ním se dá hra dohrát. Kladem je také různorodost levelů, nápaditost bossů a muzika, která má koule.

Po několika pokusech jsem došel až na konec a zhlédl tak outro, které jsem 15 let neviděl. A tehdy mi došlo, že ho mám vryté do paměti naprosto přesně, takže jsem kdysi dávno musel Contra dohrávat snad jednou za odpoledne :) Hezká vzpomínka, hezký nostalgický herní zážitek.