Halo: Spartan Assault je sice naprosto primitivní a generická top down střílečka, která začne být stereotypní zhruba po půlhodince hraní, přesto ale se mi úplně krásně trefila do noty v momentě, kdy jsem podobnou no-brain hříčku potřeboval. Koneckonců, jestli je Halo série něčím specifická, tak je to kombinace generického sci-fi designu a (i navzdory tomu) chytlavé hratelnosti. V tom Halo: Spartan Assault není jiný.

Jde samozřejmě poznat, že se jednou o jednoduchou hříčku určenou na mobilní zařízení, takže rozhodně nelze čekat žádný plnohodnotný příběhový zážitek a ohromné levely. Naopak, levely jsou krátké, většinou lze proběhnout do 5 minut. Je to čistá arkádovka. Průchod zlehka komplikuje absence checkpointů, ale až na poslední sadu levelů a sem tam nějaké ty výkyvy mi hra nepřišla příliš těžká. Víc mě otravovala snaha do hry cpát otravné prvky jako jsou časové limity a nutnost někoho/něco někam eskortovat. Nemám to rád. Naopak mise ve vozidlech, jak je u této série zvykem, tu patří mezi to nejlepší a nejzábavnější. Hru si lze i za pomocí perků ztížit a získat tak více XP, ale osobně jsem toho nevyužíval.

Graficky to nevypadá o moc hůře než standardní Halo hry. Na mobilní hru velmi ok věc. A ještě více ok je hudební podkres, který sice neobsahuje vyloženě novátorské epické skladby, ale hraje příjemně v duchu Halo her.

Jak jsem říkal v úvodu, Halo: Spartan Assault mi opravdu přišel k chuti. Není to žádný velký titul, u kterého by měl hráč nutkání vysedávat dlouhé hodiny, ale jako odreagovačka na pár desítek minut od velkých titulů a nebo na hraní přímo na telefonu, třeba při čekání na autobus, proč ne.