Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed: Brotherhood

Assassin's Creed: Bratrstvo

83
461 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
16.11.2010 PS3X360
18.03.2011 PC
15.11.2016 PS4XOne
Vývojáři:
, (sekundární)
Oficiální stránky:
http://www.ubisoft.com/en-GB/game/assassin…
AC: Brotherhood je pokračováním úspěšné hry Assassin's Creed II. Stejně jako ve druhém díle, i zde se hráč ujímá nájemného zabijáka Ezia Auditore, který v rozhodující chvíli neprojevil dostatek rozhodnosti, a tak musí dokončit to, co začal. Kromě krátkého intermezza v Monteriggioni na začátku a několika odskočení během pozdějších fázích hry, se tentokrát celý děj odehrává v hlavním městě Itálie, v Římě, kde končil děj druhého dílu. Na cestě za pomstou pomáhají Eziovi opět známé historické osobnosti jako třeba Niccolo Machiavelli, Leonardo Da Vinci či Catarina Sforza.

Jednou z inovací v tomto díle je možnost ovládat skupinky zabijáků - bratrstvo, které lze využívat k plnění různých misí v jiných městech, o jejichž vykonání informuje hráče jen zpráva. Po úspěšném splnění rostou členům bratrstva zkušenosti a je možné je vysílat na těžší mise. S tím vším je spojen také boj s kapitány z konkurenčního klanu a boj o věže v jednotlivých městských částech. Zásadní novinkou v celé sérii je přítomnost multiplayeru, po kterém spousta hráčů tak dlouho volala. Díky tomu je možné změřit své síly hned v několika modech - Wanted, Advanced Wanted, Alliance, Advanced Alliance, Manhunt a Chest Capture. Spíše než na zběsilou akci je zde kladen důraz na taktiku a promyšlený postup, nicméně i zde v případě problémů platí, že kdo uteče, vyhraje. Přítomný je také systém levelování, kdy je možné společně s novými levely získávat i nové schopnosti.

Hra již před časem vyšla na konzole Xbox 360 a PS3 a je dílem studií Ubisoft Montreal, který měl na starosti hru pro jednoho hráče a Ubisoft Annecy, které se postaralo o hru pro více hráčů. Součástí PC verze je i dobrodružství "The Da Vinci Disappearance" (Da Vinciho Zmizení), které na konzole vyšlo jako DLC. K dispozici je také Deluxe verze (i digitální verze), která kromě dalších skinů postav do multiplayeru, soundtracku, nebo bonusových videí, obsahuje i dvě singleplayerové mapy: The Trajan Market, The Aqueduct.

Příběh Desmonda, Altaira a Ezia pokračuje v dalším díle série s podtitulem Revelations.


Poslední diskuzní příspěvek

Gordon: no, chci jen komplet vše, co vyšlo na PS4 (jedničku už mám stejně projitou skrz naskrz), takže určitě nezapomenu... ještě jsem tomu…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
„A dál?“

Takové jsou čerstvé dojmy po dohrání. Na pokračování mnou velice oblíbené série jsem sem už dlouho těšil. Ve výsledku mě lehce zklamala a tím myslím po příběhové stránce. Zatímco dvojka byla místy zmatená, ale ke konci gradovala do epického finále, v Brotherhoodu se půl hry nic neděje a to nejlepší přijde až ke konci, aby to bylo záhy utnuto jako obří cliffhanger (ikdyž z rozhovoru při závěrečných titulcích se dá leccos vyčíst). Předem chci upozornit, že budu lehce SPOILEROVAT co se týče herních novinek, příběh řešit nebudu.

První čeho jsem si po spuštění všiml, byla vylepšená grafika a jelikož jsem si před hraním Brotherhoodu zopakoval druhý díl, rozdíl jsem rozpoznal hned. Vylepšení není nijak markantní a ani revoluční, ale textury jsou rozhodně ostřejší. Obzvláště se mi líbily animace, zejména mimika obličejů. Cutscény jsem si vždy maximálně vychutnával. Hltal jsem každičký rozhovor a každou novou informaci.

Přesto se nemohu zbavit dojmu, že je Brotherhood až moc splácaný. Minimálně polovinu hráč stráví hraním vedlejších subquestů, které mě zhruba v půli hry začaly nudit. Přesto jsem zatnul zuby a všechny je dohrál. Škoda, že se většinou dost opakují a mrzelo mě, že jsem pokaždé musel někoho zabít. Chápu, že povolání assassina je zabíjení, ale pro oživení bych do vedlejšáků vymyslel víc originalit. To buď anebo bych jejich počet rapidně omezil. Příběhové mise jsou na špičkové úrovni, škoda ale je, že jich moc není. Jako velmi originální a zábavnou sidequest linii považuju tu s flashbacky o Cristině. Nedivím se, že ji Ezio tak miloval. Ona byla fakt nádherná, i když to byla jen naprogramovaná NPC :). Sundávání věží Borgiů mě též hodně bavilo a mise pro Leonarda byly taky dost dobré.

Dále jsou tu vedlejší činnosti. Jednou z nich je přestavba Říma. Ano, je to zajímavá činnost, ale mě přišlo vcelku jako zbytečnost. Stejně tak organizace vlastního družstva assassinů. Ve hře se občas šikla pomoc, ale vysílání rekrutů na mise mě absolutně nebavilo. Připadal jsem si jak v nějaké klikací online hře. Dále je tu možnost opakovat mise a tak si zlepšovat hodnocení. Na jednu stranu to bylo zajímavé a byla to výzva, na druhou stranu mě to strašně omezovalo ve výběru průběhu mise. Abych udělal 100% synchro, vždy jsem musel udělat PŘESNĚt o, co po mě hra chtěla. První 4 sekvence jsem se toho držel, ale pak jsem na to hodil bobek a dělal si questy většinou po svém.

AC mě vždycky ohromil krásným prostředím a nesmírně živoucími městy. Od minula se nic nezměnilo a Řím je vymodelován opravdu úžasně. Po hratelnostní stránce mě vadila jeho velikost a né zrovna příjemné cestování, ale nebudu hnidopich. Soubojový systém se krapet změnil a docela mi i sednul, přestože je zvláštní. Mnohými kritizované stealth mise mě naopak velmi bavily, ačkoli jejich mechanismy jsou značně nedořešené. Jízda na koni je lehce vylepšená, ale stejně je lepší ťapat hezky pěšky. Je to asi jako cestovat BVPčkem uličkami Šanghaje.

Nakonec ani nechybí moje oblíbená PRAVDA. Přiznám se: hádanky na mě byly moc těžké. Šachy, obrázky a točení kolečkem jsem po zamyšlení zvládal levou zadní, ale řešení šifrovacího kolečka a sinusoidy v druhé polovině PRAVDY byl na mě nadlidskej výkon.

Jako vrcholy hry považuju tyto pasáže: bitva o Monteriggioni, celé DLC Da Vinciho zmizení, záchrana Kateřiny a závěr.

Verdikt: Výborné pokračování, u kterého se ale přeci jen místy projevuje tzv. „vaření z vody“. Nelíbila se mi snaha o natažení herní doby hromadami veskrze stejných vedlejšáků. Pravda, nikdo vás do nich nenutí, jenže člověk má rád výzvy, že ano? Hlavní linii není co vytknout. Je to jízda od začátku až do konce, byť bez silnějšího scénáře. Zábava je to stále stejná. Symbolických 86%


Statistiky:
Celková synchronizace: 86%
Herní doba: 20 hodin a 1 minuta (7 dní - v průměru asi 3 hodiny denně)
Smrt: 6x
Oblíbená zbraň: Skrytá čepel
Přestavěné budovy: 100%
Věže Borgiů: 100%
Pamětihodnosti: 46%
Pírek jsem měl 6/10 a vlajky jsem moc nesbíral…

A nezapomínejte: „Nothing is true, everything is permitted!“

Pro: prostředí renesančního Říma, famózní cutscény (práce s kamerou atp), dabing, úžasná hudba, dlouhá herní doba se subquesty, vylepšená grafika, začátek a konec

Proti: slabší scénář, kratší hl. linie, některé nadbytečné prvky, pár drobných technických bugů

+26
  • PC 85
Velice důstojný nástupce vynikajícího druhého dílu.

Brotherhood má jednu z nejlepších počátečních sekvencí ze všech her, co jsem kdy hrál. Hra vás hned vrhne tam, kde jste ve dvojce skončili, přičemž následný útěk z Říma a „přátelská návštěva“ uvřískaného Cesara Borgi ve vile, patří mezi mé nejoblíbenější sekvence z celé assassinovské série. Jedna z hlavních sil Brotherhoodu tkví především v návaznosti příběhu na díl předešlý. Rodrigo Borgia je pořád padouch, kterého je třeba zlikvidovat, ovšem nyní má za zadkem i celou svou famílii, která fousatýmu Eziovi taky krapet zatopí. Pro samotného Ezia, který v Brotherhoodu vystupuje jako již plně rozvinutý charakter, je hlavní zápletka stále poněkud osobní záležitostí, což je jedině dobře. Kvůli tomu je i příběh napínavý a poutavý, posilňuje to i návrat postav jako Caterina Sforza, Machiavelli atd. V rámci konzistentnosti a gradace příběhu a celkového vyprávění je pro mě Brotherhood na úplném topu ze všech her série. Do každé příběhové mise jsem se vrhal se zájmem a nadšením z toho, co na mě asi tak čeká dál.

Rozsáhlý Řím je parádní. I když ze začátku jsem byl krapet překvapený z jeho velké ponurosti, kterou doplňovala i znepokojující temná hudba, ovšem jakmile jsem začal město vytahovat z vlivu Borgiů a za vlastní prachy (Ezio je strašnej samaritán) ho vylepšovat, hned se v něm lépe dýchalo. Hudba je zde vynikající. Má mnohem temnější a expresionističtější nádech, ale poslouchat ji byla vyložená slast. Například když tohle hrálo během mé asi nejoblíbenější mise „Castello Crasher“ při šplhání po hradu Sant Angelo, hned jsem věděl, že se mi do mozku vpaluje jeden z nejlepších momentů z celé série. A z tohodle vyloženě teču. <3 Sám Cesare není špatný záporák, ovšem jeho fotr měl daleko větší štyl. Navíc v anglickém znění mi často zněl přehnaně dramaticky až hystericky, krapet to balancovalo na okraji otravnosti, ale naštěstí to nikdy nepřepadlo. Gameplay je více méně stejný, ovšem zde je okořeněný o vydávání příkazů jiným assassinům, čehož jsem se upřímně trochu bál, ale nakonec se ukázalo, že to nebylo nijak zvlášť složité, přičemž jsem si tuto novinku dosyta užíval. Překvapivě mě také bavily linky ze současnosti s Desmondem, obzvlášť závěr nechá hráče skvěle viset z lana očekávání.

Někdy se ovšem dostaví jistý stereotyp a nudnější mise, který onen intenzivní zážitek brzdí. Plus i když je hlavní příběhová linka napínavá, hráč jí prosviští až moc rychle, pokud tedy vynechá veškeré optional activities.

Brotherhood je jinak skvělým pokračováním Eziova příběhu, díky kterému jsem minulé léto jel do Říma jen kvůli tomu, abych si tam udělal fotku s Andělským hradem, dal to na fejsbuk a napsal k tomu příspěvek odkazující na Assassin´s creed, který stejně pochopili asi jen dva lidi. Awesome. Just awesome.

Pro: Napínavý příběh, Řím, hudba, gameplay

Proti: někdy stereotyp, nudnější mise, kratší

+26
  • PC 95
Na Brotherhood som sa vrhol hneď po dohraní dvojky. Síce som od hry neočakával veľa, ale nakoniec som dostal fantastický herný zážitok.

Hneď na začiatku ma prekvapilo, ale zároveň aj potešilo, že sa hra začína tam, kde sa skončil predchádzajúci diel. Takmer celý príbeh sa odohráva v Ríme, ktorý je o niečo väčší než Benátky. Rím sa rozdeľuje na niekoľko častí, Centro v ktorom má Ezio vlastný hideout, Vatikán, chudobnejšiu štvrť a polia. Trochu ma sklamala dĺžka hlavného príbehu, ktorý bol cez jej krátku dĺžku aj tak vynikajúci. Celé to dopĺňali vedľajšie misie, ktoré mali vlastný príbeh. Najviac ma bavila misia, ktorá rozprávala o minulosti Cristini a Ezia. Tentokrát bolo vedľajších misií, kde ste mali niekoho zabiť o dosť menej než v dvojke. O vedľajších misiách by som sa tu vedel rozpisovať do nekonečna, keďže ma veľmi bavili, ale je ich veľa a ja nechcem písať román, tak len poviem, že každá bola podarená a mali super príbehy. Územia sa olobodzovali pomocou zabíjaní Borgiovych generálov a následných spalovaní veží. Záver hry bol výborný a nemám k nemu čo dodať. Novinkou boli assassinskí rekruti, ktorých ste posielali na kontrakty po celej Európe, ale aj ako pomocníkov v boji, alebo taktiež pri stealth assassinačkách.

Ďalšia novinka v hre bola ekonomika. Všetky obchody ste tentokrát museli obnovovať a následne sa zvišovala suma peňazí, ktoré ste si mohli vyzdvihnúť v banke. Boli pridané artefakty a aquadukty, ktoré ste museli rekonštruovať. Síce tie rekonštrukcie stáli veľmi veľa peňazí, ale to neskôr v hre nebol až taký problém, keďže Ezio dostával z banky slušnú sumu. Mne osobne sa podarilo zrekonštruovať celý Rím.

Pre mňa najlepšou novinkou bola kuša, ktorú som si kúpil niekedy v strede hry a musím ju pochváliť. Nepriateľov zabíjala na jednu ranu a dala sa použiť aj v boji na blízko. Kvôli kuši som prestal používať vrhacie nože, ktoré boli o niečo slabšie a patrili medzi moje obľúbené zbrane z predchádzajúceho dielu.

Grafika bola o dosť lepšia než v dvojke. Hneď ako som hru spustil, som neveril vlastným očiam akou premenou grafika prešla. A to sa mi páčila aj grafika dvojky, ale toto bol už iný level. S bugami v hre som stretol našťastie len pár krát a musím povedať, že niektoré boli vážne smiešne.

Hudba bola tá istá ako v Assassin's Creed II, takže ju musím len pochváliť.

Tentokrát dostal Desmond viac priestoru a hrať za neho sa mi páčilo. Príbeh, ktorý sa odohrával pri konci v prítomnosti bol zaujímavý.

Mne osobne sa mi páčil asi Brotherhood najviac spolu s Black Flag samozrejme zo všetkých dielov čo som zatiaľ hral. Uvidíme čím ma dostane Revelations.

Pro: Príbeh, Ezio, ďalšie postavy, vedľajšie misie, hudba, grafika, rekruti, kuša, .....

Proti: Kratší príbeh

+20
  • PC 90
Prohlídka krásných míst s Eziem v hlavní roli, podruhé a opět úspěšně.
Musím říct, že po spokojenosti s druhým dílem, jsem byl natěšený na Brotherhood jak jistí spoluobčané na dávky. A zklamaný jsem rozhodně nebyl. Už jen úvod stojí zato. Tedy pominu-li fakt, že za ten skvělý úvod si může právě náš udatný rek svou blbostí v závěru dvojky.

Bývá zvykem, že když se něco podaří, tak se to dojí, dokud se dá. Ona vlastně celá série Assassin’s Creed by tomu mohla být docela poplatná, kdyby se přece jen vývojářům nedařilo laťku držet neustále dost nahoře. Nějaké ty přešlapy se najdou, ale toto rozhodně není případ Brotherhoodu. I když vychází z předchozího dílu a příliš novinek se zde nenachází, tak zdárně pokračuje tam, kde AC II skončil, a tak se vydáte do boje proti Borgiům, přičemž se tentokrát přesunete do Říma. Ten, až na pár výjimek neopustíte, ale rozhodně to není na škodu. Mapa je totiž obrovská a rozhodně nenudí. Míst k prozkoumávání je zde mraky a aktivit jakbysmet.

Opět se setkáme se starými známými, pomůžete Leonardovi da Vincimu, nově zachráníte Mikuláše Koperníka a prožijete si vzpomínky na Eziovu lásku Cristinu, které sice nejsou příliš dlouhé, ale patří k tomu nejzajímavějšímu, co tento díl nabízí. Prvek, díky kterému má tento díl AC svůj podtitulek, je rekrutování a cvičení dalších assassínů, kteří vám poté mohou vydělávat na misích po celé Evropě nebo vypomáhat s plněním cílů v hlavních i vedlejších misích. A nutno říct, že občas je jejich pomoc víc než vítaná.

Na jednu stranu tu toho mnoho nového nenajdete, avšak je zde vše vyvedeno řemeslně víc než dobře a hra vám zabere téměř stejně dlouho, jako původní díl. Někomu to může být málo, já však byl spokojen a už se těším na Revelations.

Pro: Řím, Ezio, délka, Leonardovy mise, mise s Cristinou, zajímavá hudba

Proti: nepříliš novinek

+17
  • PC 80
Brotherhood, i když určitě není špatnou hrou, působí vedle dvojky trošičku nedomrle:

Ulice Říma působí poněkud genericky a téměř všude jsem preferoval pohyb po ulici jako jednodušší a rychlejší způsob přesunu. Autory tolik vyzdvihovaná možnost ježdění ulicemi na koni je právě tak pitomá, jak zní, bo uličky jsou uličky a ta obří svině jménem kůň v nich prostě kličkovat nebude.

Na venkově vás pro změnu nejednou naštve strmý sráz, který na mapě nevidíte a který se vám sprostě postaví do cesty. Od spousty míst vás pak bude právě tak oddělovat neviditelná stěna a osobně jsem v každé kapitole jak blbec jazdil zjišťovat, jestli se náhodou někde neposunula. (Takže hint pro ostatní: Neviditelné stěny se posunou, když plníte quest, který vás za ně pošle.) Podobná frustrace pramení i ze situací, kdy se snažíte udělat něco v místech, kam sice můžete dojít, ale příslušná činnost je blokována přítomností Borgia tower, ke které se pro změnu už zase dostat nemůžete.

Souboje jsou proti druhému dílu až trapně jednoduché a není problém vlastoručně zlikvidovat menší armádu. K tomu vám v pozdější části hry bude víc než zdatně dopomáhat váš vlastní assassin squad, takže pak už se s bojem skoro ani nemusíte obtěžovat. Nutno ovšem podotknout, že umlčet obtěžující vojáky nenápadným gestem ruky je sakra frajerský pocit. Ale zase skrz to platí, že zloděje, bojovníky, ani kurtizány prakticky nevyužijete. (Na kurtizány jsem šáhnul asi jednou nebo dvákrát v ramci stealth questů, nic jako sbíráni codex pages z budov tu holt není.)

Příběh mi z nemalé části přišel jako lepidlo pro všemožné úkoly, které hráč plní a nepřišel mi tak zajímavý jako v předchozích dílech - spíš naprosto zbytečně zamotaný.

Ale abych taky napsal něco dobrého: Borgia Towers, u kterých musíte zabít jejich kapitána a nasledně je vyhodit do vzduchu jsou každá trochu jinak koncipovaná a to samé platí o řadě dalších úkolů, jako například ničení Leonarodvých válečných strojů, nebo průzkum Romulusových doupat, která slouží jako náhrada hopsacích úseků ze dvojky (Jsou ovšem poměrně jednodušší a přijde mi, že tam jsou hlavně proto, aby tam prostě něco takového bylo.)

Celkově vnímám AC:B jako takový hodně velký a hodně nadupaný datadisk dvojky, který přináší hafo hodin podobné assassinské akce, ale sám o sobě není tak vymazlený jako dvojka. Spousta věcí prostě vypadá, že je splácnutá tak nějak narychlo, dost možná prostě jen autoři udělali Řím a naházeli do něj všechno, co se do AC2 nevešlo, nebo tak něco, i když nemálo kvalitních a/nebo originálních questů by se určitě našlo. Otřesný je hlavně závěr, kde je jeden opravdu hloupý bug, který si snadno vyžádá i několik checkpoint restartů. Ono vůbec závěr celkově stojí za prd.

Hm, tohle asi na 80 moc nezní, že? No, není to silných 80 a hlavně teď srovnávám s AC2... takže tak :)
+14(14-1)