Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed: Revelations

Assassin's Creed: Odhalení

15.11.2011
02.12.2011
15.11.2016
kompatibilní
82
418 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Assassin's Creed: Revelations je další díl ze série her Assassin's Creed. Také je to poslední díl, ve kterém se objevil hlavní představitel druhého dílu a jeho pokračování Ezio Auditore da Firenze.

Hlavní zápletka hry se odehrává v Osmanské říši, konkrétně v Konstantinopoli, kde brzy armáda templářů začne ohrožovat celé impérium. Právě tam jde Ezio po stopách svého předka a učitele Altaira, aby odhalil nejstřeženější tajemství assassinů.

Ve hře se můžeme těšit na mnoho novinek, mezi které patří hookblade, kterým se zachytneme ve městě dopravních lan, bomby, které si budeme sami vyrábět (kolem 300 druhů), nové Assassin's Dens a změnou projde i Eagle Vision - Orlí pohled, který se změní v Eagle Sense - Orlí smysl, se kterým bude moct Ezio předvídat pohyb sledovaných osob. Novinky přibudou i v multiplayeru - nové mapy, módy a tvorba vlastních postav a zbraní.

Hra podporuje i stahovatelný obsah. Za zmínku stojí DLC Lost Archive, které se soustřeďuje na subjekt 16 známý z hlavního příběhu. Samotná série pak pokračuje dalším dílem.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Sérii her Assassin's Creed mám hodně v oblibě a je velká škoda, že je to poslední díl ve kterém se setkáváme s Eziem, protože mi po tolika dílech přirostl k srdci. Po dohrání hry ještě všem doporučuji podívat se na krátký film Assassin's Creed: Embers, který definitivně uzavírá Eziův příběh.

A teď ke hře, věci které fungovaly v předchozích dílech se vrátily a je tu i pár novinek které zlepšují hratelnost. Mě osobně se z nich nejvíce líbil hookblade, který usnadňuje nejen pohyb po městě pomocí dopravních lan, ale pomáhá i při lezení po budovách a hlavně i v boji. Ostatní novinky sice byly zajímavé jako třeba bomby, ale nevyužíval jsem je pokud jsem nemusel.

Grafická stránka hry se mi moc líbila, sice jsem tak velké změny od předchozího dílu nezaznamenal, ale to vůbec nevadí, protože i tak je grafika na skvělé úrovni, což dokazuje skvěle navržená Konstantinopol, která sice nemá tolik pěkných míst jako Řím, ale i tak je dokonalá.

Hudba je v tomto díle, stejně jako v předchozích, výtečná a perfektně zapadající do herního prostředí. Příběh je poutavý po celou herní dobu, a já mu nemám co vytknout. Omezení vedlejších misí na minimum jsem uvítal, protože mě v Brotherhoodu nudilo neustále plnit jedny a ty samé mise dokola. Závěr hry mě navnadil na další pokračování a jsem moc zvědavý co v příštích dílech hra nabídne.

Pro: hookblade, Konstantinopol, hudba, příběh

Proti: Nic podstatného, snad jen to, že je to poslední díl ve kterém se setkáváme s Eziem

+36
  • PC 90
O kus slabší jak původní Assassin’s Creed 2 (95%), ale naopak lepší než Brotherhood (85%) - toť mé dojmy. Přeci jen mě však Revelations lehce zklamal a to po stránce příběhu. Čekal jsem PODSTATNĚ víc odhalení, než celá hra nakonec nabídla.

Vše ostatní si drží svůj standart. Hratelnostně je to na chlup stejné, jako předchozí díly. Hra před hráče postaví nové a velmi krásné město – Konstantinopol. Tato lehká změna prostředí hře jednodznačně prospěla. Design celé lokace je opravdu špičkový a i tentokrát jsem nenarazil ani na jedno odfláknuté místo. Město je až neuvěřitelně živé a pořádně atmosférické. Poprvé v sérii se tu pravidelně střídá denní doba a noc je v Konstantinopoli přímo magická. Grafika sama o sobě je sice trošinečku postarší, ale hra dokáže vykouzlit naprosto perfektní scenérie se stovkami osob a ke všemu se i skvěle hýbe i na postarších sestavách. Skvělou práci odvedli tvůrci na zvucích, které utváří celkovou atmosféru. Často se mění: tu slyšíte za noční procházky hádku dvou obyvatel vycházející z jednoho domů, tu slyšíte arabáky pokřikovat na kolemjdoucí či na sebe navzájem, potom zase na hřbitově vidíte dva objímající se lidi u jednoho z hrobů atp. Jako celek to působí neskutečně realisticky a hráč se s chutí ponoří do víru renesančního velkoměsta. Troufám si říci, že nikde jinde jsem takovéhle živoucí město neviděl a často mi z celé té krásy padala huba. O ACR můžu s klidným srdcem říct, že se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her současnosti (pokud se vyloženě nedíváte na jednotlivé textury).

Příběh hry je chytlavý, ale opět ne z počátku moc výrazný a pořádně se rozjede až od půlky hry. Za relativně nízký počet vedlejších misí jsem rád a je vidět, že se tvůrci (oproti Brotherhoodu) primárně zaměřili na mise hlavní, které jsou rozmanité a hlavně dlouho vydrží. Animace je perfektní – obzvlášť mimika obličejů, dabing je jako vždy velice povedený a hudba dvojky Jesper Kyd/Lorne Balfe je též krásná, byť ne už tolik výrazná jako v minulých dílech. Nejvíce mi chyběl geniální track „Ezio’s family“.

Od začátku jsem se těšil na Altaïra, kterého jsem si užil méně, než bych chtěl. Avšak každá vzpomínka s ním opravdu stála za to! Spolu s atmosférickou Desmondovou cestou patří Altaïrovy sekvence za to to nejlepší ze hry.

Pokud bych měl něco vytknout, tak nechutně zdlouhavý konzolový interface. Otvírání mapy bylo vždy docela porodem, protože přepínací animace jsou sice hezké, ale po čase strašně zdlouhavé. Rovněž bych uvítal více novinek. Háková čepel byla supr, padák jsem jednou za čas taky využil, ale výbušniny jsem použil pouze čtyřikrát a z toho dvakrát, protože jsem musel. Tento prvek doplácí zejména na těžkopádné menu a mě ta zdlouhavá výroba moc nebavila. Posílání assassinů na mise do Evropy mě přišlo zbytečné už v Brotherhoodu a stejně je to i tady. Pokud by se mi za to neodemykaly další subquesty, úplně bych se na to vybodnul. Minihra ve stylu tower defense byla zajímavá, ale na klávesnici ne moc příjemně ovladatelná. Každopádně zabavila a rozhodně ji počítám jako zajímavé zpestření oproti ostatním zmiňovaným doplňkům. Naopak mi chyběla Pravda, řešení hádanek mě vždy bavilo a v ACR sbíráte pouze nějaké fragmenty Animu. Jednak to moc logicky nezapadá a jednak to není až tolik originální, i když jsem je s radostí posbíral všechny.

Verdikt: Špičková hra a krásné rozloučení s Altaïrem a Eziem. Pro fandy historie, zajímavých postav a silných příběhů jednoznačně doporučuju. Je to skvělé pokračování s trochu uspěchaným, ale za to hodně silným závěrem. Jen škoda, že to nakonec opět skončilo cliffhangerem. Jediné, co mi zbývá, je těšit se na další díl. 90%

Splněno:
- všechny hlavní a všechny (pokud jsem nějakou nepřehlédl) vedlejší mise
- posbírány všechny zbraně, zbroje a vybavení (krom několika drahých knih)
- vykoupeny všechny obchody a cca polovina pamětihodností
- posbírány všechny fragmenty Animu

Pro: vtahující příběh a 100% atmosféra, animace, zasazení do překrásné Konstantinopole, nádherná hudba, grafika, závěr

Proti: čekal jsem více těch odhalení; něco přebývá, něco naopak chybí; absence hádanek, nechutně konzolový interface

+31
  • PC 65
To jediné opravdu pozitivní a nové co přinesl Assassin's Creed: Revelations je hudba, která hrála v traileru na něj - a to, ehm, z herního hlediska není úplně dobře.

Je to pouhá už třetí kopie téhož, po povedeném AC2 a slabším Brotherhood přichází Revelations jen s tou novinkou, že místo Říma je Konstantinopol, a Eziovi narostly vousy (a jeho charakteru upadly koule). Posun v "příběhu ságy" je takřka nulový, ale na tom stejně příliš nezáleží vzhledem k tomu jak neskutečně pitomý a otravný je, a jinak jsou ty dvě hry absolutně zaměnitelné.

Čemuž odpovídá i stejné hodnocení, a stejné odsouzení k rychlému zapomenutí. I když na druhou stranu... možná je takový přístup lepší než úplné kastrování série jaké předvádí díl třetí...

Pro: datadisk přinášející další nové město, jinak absolutně to samé co Brotherhood

Proti: nadávat pořád znovu na dementní ovládání a zmařený potenciál na opravdu zajímavou hru už po tolika dílech postrádá smyslu - tl;dr viz mé komentáře k jedničce, dvojce, i k Brotherhood

+21 +23 −2
  • PC 85
Lepšie zakončenie Eziovej trilógie v podobe Revelationsu som si ani nevedel predstaviť. Hra výborne uzatvára príbeh o Eziovom živote. Keď nad tým tak premýšľam, Ezio mi dosť prirástol k srdcu a ťažko sa s ním lúčim.

Hneď na začiatku hry mi ostala zima, lebo v úvode hry som sa s teplého Talianska presunul do chladného Masyafu. Ale tam sa odohrával len úvod a uplný záver hry. Inak sa celý príbeh odohrával v teplejšom Konstantínopole. Ten bol o dosť menší než Rím, ale za to pohyb po meste bol rýchlejší a nemusel som používať často rýchle cestovanie. V Revelations je Ezio o niekoľko rokov starší, než v predchádzajúcich dieloch. Na začiatku som ho skoro ani nespoznal, kvôli väčšiemu plnofúzu. Ale neskôr som si naňho zvykol a dokonca mi bol Ezio sympatickejší. Príbeh sa rozdeľoval na dve časti. Na hlavný príbeh o Eziovi a vedľajší, kde Ezio pomocou kľúčou zisťoval príbeh o jeho predchodcovi Altaïrovi. Hlavný príbeh bol veľmi zaujímavý, keďže v ňom neboli postavy z predchádzajúcich dielov a Ezio sa zoznamoval s novými assassinmi a luďmi. Eziovi pomáhal po boku assassin Yusuf, ktorý sa mi páčil, keďže mal vtipné hlášky a keď pri konci zomrel bolo mi za ním smutno. Vo vedľajšom príbehu zase Eziovi pomáhala Sofia, ku ktorej si postupom času vybudovával vzťah. Vždy, keď ste získali kľúč z Masyafu, tak ste si mohli zahrať spomienkové misie za Altaïra, ktoré rozprávali o jeho živote. Záver príbehu bol vynikajúci, keď sa Ezio dostal späť do Masyafu a dostal sa do miestnosti, kde sedl Altaïr vo svojej róbe, ale v trochu kostennej forme. A dojalo ma, že Ezio sa pridal k nemu.Vedľajších misií bolo menej, ale splnil som len niektoré, lebo pár ich nebolo tak zaujímavých. Novinkou boli Assassinské brlohy, ktoré ste najprv museli obsadiť od templárov a neskôr ste ich museli chrániť pred útokmi. V nich mali assassinskí rekruti útočisko a aj získavanie rekrutov sa posunulo na ďalšiu úroveň. V Bratherhoode ste im museli pomôcť v boji a tak sa k Eziovi okamžite pridali, ale teraz boli pre nich rôzne misie, v ktorých ste im museli robiť pomoc, ale aj iné veci. Po celom meste boli aj mikro-misie, v ktorých ste museli pomáhať obyčajným občanom Konstatínopolu. V predchádzajúcich dieloch boli pierka, ale tentokrát boli pridané fragmenty.

Novinkou bol aj hookblade, ktorý sa používal na rýchly prechod na lane po strechách, ale dal sa výborne použiť aj v boji. A aj šplhanie po stenách s ním bolo rýchlejšie. Aj teraz bola prístupná kuša, ale tentokrát som ju moc neviužíval. Ďalšou novinkou boli bomby, ktoré ste si mohli vyrobiť sami. Veľmi sa mi páčil spôsob výroby a dokonca sa mi podarili vyrobiť zaujímavé bomby, napr. bombu z ktorej lietajú mince na prilákanie väčšieho počtu ludí.

V Konstantínopole fungovala tak isto ako aj v Ríme ekonomika. Zas sa museli všetky obchody a pamiatky renovovať. Ale tentokrát som všetko nezrenovoval, lebo veci v obchode boli drahšie a tak mi neostali peniaze na obnovy.

Grafiku tu nebudem rozoberať, keďže bola pekná ako v Brotherhoode. Hudba bola výborná, konečne niečo iné než len talianska muzika. Ale zdalo sa mi, že niektoré boli také isté ako v predchádzajúcich dvoch dieloch, len tam boli zmenené nejaké tóny. Dabing bol super a po úspešnom dokončení talianskej lekcie jazyka mi hodili turečtinu, ktorú dobre dosádzali do rozhovorov.

Desmondov príbeh sa odohrával na nejakom ostrove, počas toho kým bol v kóme. Bol zaujímavý, ale nie až tak záživný. Celý čas sa Desmond rozprával s chlapíkom, ktorý mi prišiel vtipný. Nachádzali sa tam aj portály, ktoré sa dali zpístupniť zbieraním fragmentov. Mne sa ich podarilo otvoriť 5 zo 7, ale zahral som si len 3. V nich Desmond musel presť bludisko a pomáhal si stavaním blokov aby sa dostal cez určité pasáže a pri tom rozprával o jeho živote.

Revelations je výborné zakončenie trojdielneho príbehu o Eziovi, ktoré pekne uzatvára jeho assassinský život. Keď som hru dohral, dokonca som bol aj dojatý. Veď po tých dobrodružstvách, čo som s Eziom zažil mi bude za nim smutno.

Pro: Všetko čo som spomenul v komentári.

Proti: Menšie bugy.

+17 +18 −1
  • PC 85
A tak je příběh Ezia Auditore da Firenze završen. A to vskutku solidně, v krásných kulisách, s pár novinkami a haldou mrtvol za sebou, tak, jak je mu to vlastní.

Tentokrát se s naším „talošem“ podíváme do Konstantinopole. Krásné historické město, jen co je pravda. Osobně mi možná byla bližší italská města, ale to je jen úhel pohledu a rozhodně tím nesnižuji kvality dobového Istanbulu. Tím spíš po návštěvě známé Hagia Sophie, která mi brala dech.

Jak už jsem řekl, najde se zde pár novinek. Sice jde o snahu o pokrok v rámci mezí, ale snaha se cení. A to i přesto, že třeba obrana věží mi vyloženě nesedla, a tak jsem se snažil na sebe strhávat co nejmenší pozornost a jakmile to bylo možné, tak jsem je obsadil svými vycvičenými nohsledy.

Ezio nám v tomto díle každopádně opět zestárnul, až jsem měl potíž ho poznat. A s pár křížky navíc se snaží odhalit odkaz našeho starého známého z prvního dílu, Altaira. Mimochodem si za něj párkrát zahrajeme, a i když jsou to úseky veskrze krátké, tak potěší.
Po Altairových klíčích však nejde Ezio sám, v patách má, jak jinak, templáře.
V Revelations dostal, oproti předchozím dílům, více prostoru právě hlavní příběh, kdežto vedlejší mise jsou tentokrát upozaděny. Není to nutně na škodu, i tak je v okolí co dělat.

Setkání proběhne samozřejmě i s „oblíbeným“ Desmondem, který mě osobně však nikdy nějak nevadil. A možnost procházet vzpomínkové sekvence ve formě ne nepodobné odnoži Portalu, a to z pohledu první osoby, mi možná z počátku tolik nevoněla, ale postupně mi přišla pod kůži a šlo tak o krátké, ale příjemné zpestření.

Možná mě v celkovém součtu trochu víc bavil Brotherhood, a pak je jasné, že jde tak trochu o nastavovanou kaši. Ale pokud vás bavila dobrodružství italského mistra asasína už dříve, jde o hodně solidní díl, který má své kouzlo a v rámci AC série by byla škoda ho oželet. Za mě tedy díky.

Pro: příběh, hudba, setkání s Altairem, Konstantinopol, Cappadocia

Proti: obrana věží, málo hrobek

+17