O kus slabší jak původní Assassin’s Creed 2 (95%), ale naopak lepší než Brotherhood (85%) - toť mé dojmy. Přeci jen mě však Revelations lehce zklamal a to po stránce příběhu. Čekal jsem PODSTATNĚ víc odhalení, než celá hra nakonec nabídla.
Vše ostatní si drží svůj standart. Hratelnostně je to na chlup stejné, jako předchozí díly. Hra před hráče postaví nové a velmi krásné město – Konstantinopol. Tato lehká změna prostředí hře jednodznačně prospěla. Design celé lokace je opravdu špičkový a i tentokrát jsem nenarazil ani na jedno odfláknuté místo. Město je až neuvěřitelně živé a pořádně atmosférické. Poprvé v sérii se tu pravidelně střídá denní doba a noc je v Konstantinopoli přímo magická. Grafika sama o sobě je sice trošinečku postarší, ale hra dokáže vykouzlit naprosto perfektní scenérie se stovkami osob a ke všemu se i skvěle hýbe i na postarších sestavách. Skvělou práci odvedli tvůrci na zvucích, které utváří celkovou atmosféru. Často se mění: tu slyšíte za noční procházky hádku dvou obyvatel vycházející z jednoho domů, tu slyšíte arabáky pokřikovat na kolemjdoucí či na sebe navzájem, potom zase na hřbitově vidíte dva objímající se lidi u jednoho z hrobů atp. Jako celek to působí neskutečně realisticky a hráč se s chutí ponoří do víru renesančního velkoměsta. Troufám si říci, že nikde jinde jsem takovéhle živoucí město neviděl a často mi z celé té krásy padala huba. O ACR můžu s klidným srdcem říct, že se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her současnosti (pokud se vyloženě nedíváte na jednotlivé textury).
Příběh hry je chytlavý, ale opět ne z počátku moc výrazný a pořádně se rozjede až od půlky hry. Za relativně nízký počet vedlejších misí jsem rád a je vidět, že se tvůrci (oproti Brotherhoodu) primárně zaměřili na mise hlavní, které jsou rozmanité a hlavně dlouho vydrží. Animace je perfektní – obzvlášť mimika obličejů, dabing je jako vždy velice povedený a hudba dvojky Jesper Kyd/Lorne Balfe je též krásná, byť ne už tolik výrazná jako v minulých dílech. Nejvíce mi chyběl geniální track „Ezio’s family“.
Od začátku jsem se těšil na Altaïra, kterého jsem si užil méně, než bych chtěl. Avšak každá vzpomínka s ním opravdu stála za to! Spolu s atmosférickou Desmondovou cestou patří Altaïrovy sekvence za to to nejlepší ze hry.
Pokud bych měl něco vytknout, tak nechutně zdlouhavý konzolový interface. Otvírání mapy bylo vždy docela porodem, protože přepínací animace jsou sice hezké, ale po čase strašně zdlouhavé. Rovněž bych uvítal více novinek. Háková čepel byla supr, padák jsem jednou za čas taky využil, ale výbušniny jsem použil pouze čtyřikrát a z toho dvakrát, protože jsem musel. Tento prvek doplácí zejména na těžkopádné menu a mě ta zdlouhavá výroba moc nebavila. Posílání assassinů na mise do Evropy mě přišlo zbytečné už v Brotherhoodu a stejně je to i tady. Pokud by se mi za to neodemykaly další subquesty, úplně bych se na to vybodnul. Minihra ve stylu tower defense byla zajímavá, ale na klávesnici ne moc příjemně ovladatelná. Každopádně zabavila a rozhodně ji počítám jako zajímavé zpestření oproti ostatním zmiňovaným doplňkům. Naopak mi chyběla Pravda, řešení hádanek mě vždy bavilo a v ACR sbíráte pouze nějaké fragmenty Animu. Jednak to moc logicky nezapadá a jednak to není až tolik originální, i když jsem je s radostí posbíral všechny.
Verdikt: Špičková hra a krásné rozloučení s Altaïrem a Eziem. Pro fandy historie, zajímavých postav a silných příběhů jednoznačně doporučuju. Je to skvělé pokračování s trochu uspěchaným, ale za to hodně silným závěrem. Jen škoda, že to nakonec opět skončilo cliffhangerem. Jediné, co mi zbývá, je těšit se na další díl. 90%
Splněno:
- všechny hlavní a všechny (pokud jsem nějakou nepřehlédl) vedlejší mise
- posbírány všechny zbraně, zbroje a vybavení (krom několika drahých knih)
- vykoupeny všechny obchody a cca polovina pamětihodností
- posbírány všechny fragmenty Animu
Vše ostatní si drží svůj standart. Hratelnostně je to na chlup stejné, jako předchozí díly. Hra před hráče postaví nové a velmi krásné město – Konstantinopol. Tato lehká změna prostředí hře jednodznačně prospěla. Design celé lokace je opravdu špičkový a i tentokrát jsem nenarazil ani na jedno odfláknuté místo. Město je až neuvěřitelně živé a pořádně atmosférické. Poprvé v sérii se tu pravidelně střídá denní doba a noc je v Konstantinopoli přímo magická. Grafika sama o sobě je sice trošinečku postarší, ale hra dokáže vykouzlit naprosto perfektní scenérie se stovkami osob a ke všemu se i skvěle hýbe i na postarších sestavách. Skvělou práci odvedli tvůrci na zvucích, které utváří celkovou atmosféru. Často se mění: tu slyšíte za noční procházky hádku dvou obyvatel vycházející z jednoho domů, tu slyšíte arabáky pokřikovat na kolemjdoucí či na sebe navzájem, potom zase na hřbitově vidíte dva objímající se lidi u jednoho z hrobů atp. Jako celek to působí neskutečně realisticky a hráč se s chutí ponoří do víru renesančního velkoměsta. Troufám si říci, že nikde jinde jsem takovéhle živoucí město neviděl a často mi z celé té krásy padala huba. O ACR můžu s klidným srdcem říct, že se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her současnosti (pokud se vyloženě nedíváte na jednotlivé textury).
Příběh hry je chytlavý, ale opět ne z počátku moc výrazný a pořádně se rozjede až od půlky hry. Za relativně nízký počet vedlejších misí jsem rád a je vidět, že se tvůrci (oproti Brotherhoodu) primárně zaměřili na mise hlavní, které jsou rozmanité a hlavně dlouho vydrží. Animace je perfektní – obzvlášť mimika obličejů, dabing je jako vždy velice povedený a hudba dvojky Jesper Kyd/Lorne Balfe je též krásná, byť ne už tolik výrazná jako v minulých dílech. Nejvíce mi chyběl geniální track „Ezio’s family“.
Od začátku jsem se těšil na Altaïra, kterého jsem si užil méně, než bych chtěl. Avšak každá vzpomínka s ním opravdu stála za to! Spolu s atmosférickou Desmondovou cestou patří Altaïrovy sekvence za to to nejlepší ze hry.
Pokud bych měl něco vytknout, tak nechutně zdlouhavý konzolový interface. Otvírání mapy bylo vždy docela porodem, protože přepínací animace jsou sice hezké, ale po čase strašně zdlouhavé. Rovněž bych uvítal více novinek. Háková čepel byla supr, padák jsem jednou za čas taky využil, ale výbušniny jsem použil pouze čtyřikrát a z toho dvakrát, protože jsem musel. Tento prvek doplácí zejména na těžkopádné menu a mě ta zdlouhavá výroba moc nebavila. Posílání assassinů na mise do Evropy mě přišlo zbytečné už v Brotherhoodu a stejně je to i tady. Pokud by se mi za to neodemykaly další subquesty, úplně bych se na to vybodnul. Minihra ve stylu tower defense byla zajímavá, ale na klávesnici ne moc příjemně ovladatelná. Každopádně zabavila a rozhodně ji počítám jako zajímavé zpestření oproti ostatním zmiňovaným doplňkům. Naopak mi chyběla Pravda, řešení hádanek mě vždy bavilo a v ACR sbíráte pouze nějaké fragmenty Animu. Jednak to moc logicky nezapadá a jednak to není až tolik originální, i když jsem je s radostí posbíral všechny.
Verdikt: Špičková hra a krásné rozloučení s Altaïrem a Eziem. Pro fandy historie, zajímavých postav a silných příběhů jednoznačně doporučuju. Je to skvělé pokračování s trochu uspěchaným, ale za to hodně silným závěrem. Jen škoda, že to nakonec opět skončilo cliffhangerem. Jediné, co mi zbývá, je těšit se na další díl. 90%
Splněno:
- všechny hlavní a všechny (pokud jsem nějakou nepřehlédl) vedlejší mise
- posbírány všechny zbraně, zbroje a vybavení (krom několika drahých knih)
- vykoupeny všechny obchody a cca polovina pamětihodností
- posbírány všechny fragmenty Animu
Pro: vtahující příběh a 100% atmosféra, animace, zasazení do překrásné Konstantinopole, nádherná hudba, grafika, závěr
Proti: čekal jsem více těch odhalení; něco přebývá, něco naopak chybí; absence hádanek, nechutně konzolový interface