Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Assassin's Creed: Revelations
Assassin's Creed: Revelations
82

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
GerretGerret
Dohráno
  • PC 90
Sérii her Assassin's Creed mám hodně v oblibě a je velká škoda, že je to poslední díl ve kterém se setkáváme s Eziem, protože mi po tolika dílech přirostl k srdci. Po dohrání hry ještě všem doporučuji podívat se na krátký film Assassin's Creed: Embers, který definitivně uzavírá Eziův příběh.

A teď ke hře, věci které fungovaly v předchozích dílech se vrátily a je tu i pár novinek které zlepšují hratelnost. Mě osobně se z nich nejvíce líbil hookblade, který usnadňuje nejen pohyb po městě pomocí dopravních lan, ale pomáhá i při lezení po budovách a hlavně i v boji. Ostatní novinky sice byly zajímavé jako třeba bomby, ale nevyužíval jsem je pokud jsem nemusel.

Grafická stránka hry se mi moc líbila, sice jsem tak velké změny od předchozího dílu nezaznamenal, ale to vůbec nevadí, protože i tak je grafika na skvělé úrovni, což dokazuje skvěle navržená Konstantinopol, která sice nemá tolik pěkných míst jako Řím, ale i tak je dokonalá.

Hudba je v tomto díle, stejně jako v předchozích, výtečná a perfektně zapadající do herního prostředí. Příběh je poutavý po celou herní dobu, a já mu nemám co vytknout. Omezení vedlejších misí na minimum jsem uvítal, protože mě v Brotherhoodu nudilo neustále plnit jedny a ty samé mise dokola. Závěr hry mě navnadil na další pokračování a jsem moc zvědavý co v příštích dílech hra nabídne.

Pro: hookblade, Konstantinopol, hudba, příběh

Proti: Nic podstatného, snad jen to, že je to poslední díl ve kterém se setkáváme s Eziem

+37
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 90
O kus slabší jak původní Assassin’s Creed 2 (95%), ale naopak lepší než Brotherhood (85%) - toť mé dojmy. Přeci jen mě však Revelations lehce zklamal a to po stránce příběhu. Čekal jsem PODSTATNĚ víc odhalení, než celá hra nakonec nabídla.

Vše ostatní si drží svůj standart. Hratelnostně je to na chlup stejné, jako předchozí díly. Hra před hráče postaví nové a velmi krásné město – Konstantinopol. Tato lehká změna prostředí hře jednodznačně prospěla. Design celé lokace je opravdu špičkový a i tentokrát jsem nenarazil ani na jedno odfláknuté místo. Město je až neuvěřitelně živé a pořádně atmosférické. Poprvé v sérii se tu pravidelně střídá denní doba a noc je v Konstantinopoli přímo magická. Grafika sama o sobě je sice trošinečku postarší, ale hra dokáže vykouzlit naprosto perfektní scenérie se stovkami osob a ke všemu se i skvěle hýbe i na postarších sestavách. Skvělou práci odvedli tvůrci na zvucích, které utváří celkovou atmosféru. Často se mění: tu slyšíte za noční procházky hádku dvou obyvatel vycházející z jednoho domů, tu slyšíte arabáky pokřikovat na kolemjdoucí či na sebe navzájem, potom zase na hřbitově vidíte dva objímající se lidi u jednoho z hrobů atp. Jako celek to působí neskutečně realisticky a hráč se s chutí ponoří do víru renesančního velkoměsta. Troufám si říci, že nikde jinde jsem takovéhle živoucí město neviděl a často mi z celé té krásy padala huba. O ACR můžu s klidným srdcem říct, že se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her současnosti (pokud se vyloženě nedíváte na jednotlivé textury).

Příběh hry je chytlavý, ale opět ne z počátku moc výrazný a pořádně se rozjede až od půlky hry. Za relativně nízký počet vedlejších misí jsem rád a je vidět, že se tvůrci (oproti Brotherhoodu) primárně zaměřili na mise hlavní, které jsou rozmanité a hlavně dlouho vydrží. Animace je perfektní – obzvlášť mimika obličejů, dabing je jako vždy velice povedený a hudba dvojky Jesper Kyd/Lorne Balfe je též krásná, byť ne už tolik výrazná jako v minulých dílech. Nejvíce mi chyběl geniální track „Ezio’s family“.

Od začátku jsem se těšil na Altaïra, kterého jsem si užil méně, než bych chtěl. Avšak každá vzpomínka s ním opravdu stála za to! Spolu s atmosférickou Desmondovou cestou patří Altaïrovy sekvence za to to nejlepší ze hry.

Pokud bych měl něco vytknout, tak nechutně zdlouhavý konzolový interface. Otvírání mapy bylo vždy docela porodem, protože přepínací animace jsou sice hezké, ale po čase strašně zdlouhavé. Rovněž bych uvítal více novinek. Háková čepel byla supr, padák jsem jednou za čas taky využil, ale výbušniny jsem použil pouze čtyřikrát a z toho dvakrát, protože jsem musel. Tento prvek doplácí zejména na těžkopádné menu a mě ta zdlouhavá výroba moc nebavila. Posílání assassinů na mise do Evropy mě přišlo zbytečné už v Brotherhoodu a stejně je to i tady. Pokud by se mi za to neodemykaly další subquesty, úplně bych se na to vybodnul. Minihra ve stylu tower defense byla zajímavá, ale na klávesnici ne moc příjemně ovladatelná. Každopádně zabavila a rozhodně ji počítám jako zajímavé zpestření oproti ostatním zmiňovaným doplňkům. Naopak mi chyběla Pravda, řešení hádanek mě vždy bavilo a v ACR sbíráte pouze nějaké fragmenty Animu. Jednak to moc logicky nezapadá a jednak to není až tolik originální, i když jsem je s radostí posbíral všechny.

Verdikt: Špičková hra a krásné rozloučení s Altaïrem a Eziem. Pro fandy historie, zajímavých postav a silných příběhů jednoznačně doporučuju. Je to skvělé pokračování s trochu uspěchaným, ale za to hodně silným závěrem. Jen škoda, že to nakonec opět skončilo cliffhangerem. Jediné, co mi zbývá, je těšit se na další díl. 90%

Splněno:
- všechny hlavní a všechny (pokud jsem nějakou nepřehlédl) vedlejší mise
- posbírány všechny zbraně, zbroje a vybavení (krom několika drahých knih)
- vykoupeny všechny obchody a cca polovina pamětihodností
- posbírány všechny fragmenty Animu

Pro: vtahující příběh a 100% atmosféra, animace, zasazení do překrásné Konstantinopole, nádherná hudba, grafika, závěr

Proti: čekal jsem více těch odhalení; něco přebývá, něco naopak chybí; absence hádanek, nechutně konzolový interface

+32
AlieNAlieN
Dohráno
  • PC 65
To jediné opravdu pozitivní a nové co přinesl Assassin's Creed: Revelations je hudba, která hrála v traileru na něj - a to, ehm, z herního hlediska není úplně dobře.

Je to pouhá už třetí kopie téhož, po povedeném AC2 a slabším Brotherhood přichází Revelations jen s tou novinkou, že místo Říma je Konstantinopol, a Eziovi narostly vousy (a jeho charakteru upadly koule). Posun v "příběhu ságy" je takřka nulový, ale na tom stejně příliš nezáleží vzhledem k tomu jak neskutečně pitomý a otravný je, a jinak jsou ty dvě hry absolutně zaměnitelné.

Čemuž odpovídá i stejné hodnocení, a stejné odsouzení k rychlému zapomenutí. I když na druhou stranu... možná je takový přístup lepší než úplné kastrování série jaké předvádí díl třetí...

Pro: datadisk přinášející další nové město, jinak absolutně to samé co Brotherhood

Proti: nadávat pořád znovu na dementní ovládání a zmařený potenciál na opravdu zajímavou hru už po tolika dílech postrádá smyslu - tl;dr viz mé komentáře k jedničce, dvojce, i k Brotherhood

+21 +23 −2
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 65
A je zle. Zakončení Eziova příběhu může být pro některé lidi sice uspokojující, ale já nad tím jen zklamaně kroutil hlavou. Po skvělé dvojce a parádním Brotherhoodu přichází sice pěkně vypadající, ale vcelku bezduchý Revelations, který mě prostě, marný platný, vůbec nechytnul.

Samotná Konstantinopol je bezesporu překrásné město, hraje v něm taktéž dost dobrá hudba, ovšem už ne tak kvalitní jako v ACII a Brotherhoodu. Šplhání po věžích a jiných vysokých objektech nikdy neomrzí, ale jiné zabijácké aktivity už zas tak zábavné nejsou. Dalo by se i říct, že byly už poněkud stereotypní. Novinek je málo, plus nejsou kdovíjak zajímavé. To samé platí i o nezáživném bránění „základen“, které mě fakt vůbec neoslnilo. Navíc se po městě nemůžu ani jen tak v klidu potulovat, což jsem občas rád dělal v předchozích titulech, protože jsem byl věčně připosranej z těch debilních vrahounských stalkerů, kteří mě, ještě díky té gradující varovné hudbě, dokázali vyděsit k smrti (někdy i doslova).

Největší zklamání je však příběh. Po výborném Brotherhoodu, jehož síla tkvěla především v návaznosti na druhý díl, přichází extrémně nudná a nezajímavá linka, která se s těmi předchozími z předešlých her, nemůže srovnávat ani za mák. Žádný výraznější záporák, ani nějaký ten dobrý plot twist, žádné napětí. Je to všechno takové... suché, nezajímavé, bez duše. Jasný, části s Altairem byly cool a fajn, velké plus za okořenění jeho charakteru, rozhodně se jednalo o jedny z nejzajímavějších sekvencí hry. Nicméně dějová linka se šedivým Eziem mě prostě vůbec nechytla. Nemluvě také o Desmondově sekvencí, během kterých jsem usínal nudou. Byly horší než v prvním díle a to už je co říct. Zachraňovala to především stále slušná hratelnost a krása města. Plus Ezio je zde velice charismatickej a je stále radost za něj hrát.

Myslím, že jeden z hlavních důvodů, proč spousta lidí tomuhle dílu dává zelenou, tkví i v onom rozloučení s charaktery Ezia a Altaira, tedy že se nechají unést jistou sentimentalitou. Jako... já tomu vlastně rozumím. Ale byť mám Ezia taky velice rád, jeho odchod ze scény moje finální hodnocení bohužel neovlivní.
Sorry.

Pro: Krásná Konstantinopol, stále zábavná hratelnost, části s Altairem

Proti: mizerný příběh, nudné desmondovky, přílišný stereotyp

+18
DuDu008DuDu008
Dohráno
  • PC 85
Lepšie zakončenie Eziovej trilógie v podobe Revelationsu som si ani nevedel predstaviť. Hra výborne uzatvára príbeh o Eziovom živote. Keď nad tým tak premýšľam, Ezio mi dosť prirástol k srdcu a ťažko sa s ním lúčim.

Hneď na začiatku hry mi ostala zima, lebo v úvode hry som sa s teplého Talianska presunul do chladného Masyafu. Ale tam sa odohrával len úvod a uplný záver hry. Inak sa celý príbeh odohrával v teplejšom Konstantínopole. Ten bol o dosť menší než Rím, ale za to pohyb po meste bol rýchlejší a nemusel som používať často rýchle cestovanie. V Revelations je Ezio o niekoľko rokov starší, než v predchádzajúcich dieloch. Na začiatku som ho skoro ani nespoznal, kvôli väčšiemu plnofúzu. Ale neskôr som si naňho zvykol a dokonca mi bol Ezio sympatickejší. Príbeh sa rozdeľoval na dve časti. Na hlavný príbeh o Eziovi a vedľajší, kde Ezio pomocou kľúčou zisťoval príbeh o jeho predchodcovi Altaïrovi. Hlavný príbeh bol veľmi zaujímavý, keďže v ňom neboli postavy z predchádzajúcich dielov a Ezio sa zoznamoval s novými assassinmi a luďmi. Eziovi pomáhal po boku assassin Yusuf, ktorý sa mi páčil, keďže mal vtipné hlášky a keď pri konci zomrel bolo mi za ním smutno. Vo vedľajšom príbehu zase Eziovi pomáhala Sofia, ku ktorej si postupom času vybudovával vzťah. Vždy, keď ste získali kľúč z Masyafu, tak ste si mohli zahrať spomienkové misie za Altaïra, ktoré rozprávali o jeho živote. Záver príbehu bol vynikajúci, keď sa Ezio dostal späť do Masyafu a dostal sa do miestnosti, kde sedl Altaïr vo svojej róbe, ale v trochu kostennej forme. A dojalo ma, že Ezio sa pridal k nemu.Vedľajších misií bolo menej, ale splnil som len niektoré, lebo pár ich nebolo tak zaujímavých. Novinkou boli Assassinské brlohy, ktoré ste najprv museli obsadiť od templárov a neskôr ste ich museli chrániť pred útokmi. V nich mali assassinskí rekruti útočisko a aj získavanie rekrutov sa posunulo na ďalšiu úroveň. V Bratherhoode ste im museli pomôcť v boji a tak sa k Eziovi okamžite pridali, ale teraz boli pre nich rôzne misie, v ktorých ste im museli robiť pomoc, ale aj iné veci. Po celom meste boli aj mikro-misie, v ktorých ste museli pomáhať obyčajným občanom Konstatínopolu. V predchádzajúcich dieloch boli pierka, ale tentokrát boli pridané fragmenty.

Novinkou bol aj hookblade, ktorý sa používal na rýchly prechod na lane po strechách, ale dal sa výborne použiť aj v boji. A aj šplhanie po stenách s ním bolo rýchlejšie. Aj teraz bola prístupná kuša, ale tentokrát som ju moc neviužíval. Ďalšou novinkou boli bomby, ktoré ste si mohli vyrobiť sami. Veľmi sa mi páčil spôsob výroby a dokonca sa mi podarili vyrobiť zaujímavé bomby, napr. bombu z ktorej lietajú mince na prilákanie väčšieho počtu ludí.

V Konstantínopole fungovala tak isto ako aj v Ríme ekonomika. Zas sa museli všetky obchody a pamiatky renovovať. Ale tentokrát som všetko nezrenovoval, lebo veci v obchode boli drahšie a tak mi neostali peniaze na obnovy.

Grafiku tu nebudem rozoberať, keďže bola pekná ako v Brotherhoode. Hudba bola výborná, konečne niečo iné než len talianska muzika. Ale zdalo sa mi, že niektoré boli také isté ako v predchádzajúcich dvoch dieloch, len tam boli zmenené nejaké tóny. Dabing bol super a po úspešnom dokončení talianskej lekcie jazyka mi hodili turečtinu, ktorú dobre dosádzali do rozhovorov.

Desmondov príbeh sa odohrával na nejakom ostrove, počas toho kým bol v kóme. Bol zaujímavý, ale nie až tak záživný. Celý čas sa Desmond rozprával s chlapíkom, ktorý mi prišiel vtipný. Nachádzali sa tam aj portály, ktoré sa dali zpístupniť zbieraním fragmentov. Mne sa ich podarilo otvoriť 5 zo 7, ale zahral som si len 3. V nich Desmond musel presť bludisko a pomáhal si stavaním blokov aby sa dostal cez určité pasáže a pri tom rozprával o jeho živote.

Revelations je výborné zakončenie trojdielneho príbehu o Eziovi, ktoré pekne uzatvára jeho assassinský život. Keď som hru dohral, dokonca som bol aj dojatý. Veď po tých dobrodružstvách, čo som s Eziom zažil mi bude za nim smutno.

Pro: Všetko čo som spomenul v komentári.

Proti: Menšie bugy.

+17 +18 −1
WillieBirkinWillieBirkin
  • PC 85
A tak je příběh Ezia Auditore da Firenze završen. A to vskutku solidně, v krásných kulisách, s pár novinkami a haldou mrtvol za sebou, tak, jak je mu to vlastní.

Tentokrát se s naším „talošem“ podíváme do Konstantinopole. Krásné historické město, jen co je pravda. Osobně mi možná byla bližší italská města, ale to je jen úhel pohledu a rozhodně tím nesnižuji kvality dobového Istanbulu. Tím spíš po návštěvě známé Hagia Sophie, která mi brala dech.

Jak už jsem řekl, najde se zde pár novinek. Sice jde o snahu o pokrok v rámci mezí, ale snaha se cení. A to i přesto, že třeba obrana věží mi vyloženě nesedla, a tak jsem se snažil na sebe strhávat co nejmenší pozornost a jakmile to bylo možné, tak jsem je obsadil svými vycvičenými nohsledy.

Ezio nám v tomto díle každopádně opět zestárnul, až jsem měl potíž ho poznat. A s pár křížky navíc se snaží odhalit odkaz našeho starého známého z prvního dílu, Altaira. Mimochodem si za něj párkrát zahrajeme, a i když jsou to úseky veskrze krátké, tak potěší.
Po Altairových klíčích však nejde Ezio sám, v patách má, jak jinak, templáře.
V Revelations dostal, oproti předchozím dílům, více prostoru právě hlavní příběh, kdežto vedlejší mise jsou tentokrát upozaděny. Není to nutně na škodu, i tak je v okolí co dělat.

Setkání proběhne samozřejmě i s „oblíbeným“ Desmondem, který mě osobně však nikdy nějak nevadil. A možnost procházet vzpomínkové sekvence ve formě ne nepodobné odnoži Portalu, a to z pohledu první osoby, mi možná z počátku tolik nevoněla, ale postupně mi přišla pod kůži a šlo tak o krátké, ale příjemné zpestření.

Možná mě v celkovém součtu trochu víc bavil Brotherhood, a pak je jasné, že jde tak trochu o nastavovanou kaši. Ale pokud vás bavila dobrodružství italského mistra asasína už dříve, jde o hodně solidní díl, který má své kouzlo a v rámci AC série by byla škoda ho oželet. Za mě tedy díky.

Pro: příběh, hudba, setkání s Altairem, Konstantinopol, Cappadocia

Proti: obrana věží, málo hrobek

+17
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 65
Všetci poznáme príbehy a príslovia o chodení s krčahom po vodu, až kým sa nerozbije, o dojení kravy, kým je čo dojiť a podobne. AC: Revelations je žiarivým príkladom masovej produkcie určitej značky.Tam, kde druhý diel pôsobil veľmi sviežo, hutne a Brotherhood si stále držal určitú chytlavosť a atraktívne prostredie, je Revelations len akýmsi nepodareným, nezábavným dovetkom.

Prostredie Konštantinopolu/Istanbulu je stále niečím príjemne exotickým pre hráčske publikum, o dosť horšie je na tom však samotný gameplay. AC: Revelations je takmer vernou, ale nepodarenou kópiou Assassin's Creed: Brotherhood. Má kupovanie budov, hľadanie blbostí, posiela hráča postupne niečo zbierať a cech rozvíja len tabuľkovou formou, rovnaký štýl akčných pasáží, od naháňania, po utekanie, plíženie. No všetko to je akési mdlé a obohraté, čo značí, že množstvo herných prvkov potrebuje určité zaobalenie, lebo sami o sebe nemajú dostatočnú hĺbku a chytlavosť, aby dokázali prekonať stereotyp. Túto demotiváciu a pocit prejedenosti výrazne podporuje aj veľmi útržkovito a až chaoticky podávaný príbeh s veľmi nepodarenou naráciou a i na pomery áčkových hier absurdne nelogickým a žiaľ beznádejne účelovým scenárom.

To, čo autori predkladajú ako novinky, sú buď kozmetické zmeny, ktoré nenájdu v praxi žiadne využitie, pretože sú zbytočne prekombinované (výroba bômb) a nie veľmi efektívne. Alebo niečo, čo hráča absolútne nebaví robiť, ba až ho to otravuje a po prvom raze to už nechce ani vidieť (obrana gildovnej budovy pred nájazdom templárov alebo veľmi chabá, nevtipná a nezáživná snaha o Portal za Desmonda). Proklamované pasáže za Altaira by tiež mali nejakú pridanú hodnotu len v prípade, že by nešlo o pár cca 5-minutových pasáží bez výraznejšieho zapojenia hráča. Hráč totiž v týchto pasážach buď len pochoduje z bodu A do bodu B alebo pochoduje z bodu B do bodu A, pričom po ceste dáva nepriateľov na jednu ranu alebo rovno hromadne.

A odhalenia? Nedajte sa oklamať slovom Revelations v názve, pretože Ubisoft nechajú hráča dozvedieť sa len to takmer nič, ktoré by ho malo navnadiť na trojku...

Pro: prostredie Istanbulu, Altairovych pár minút slávy

Proti: otrepaný koncept s veľmi zlým príbehom a minimálnymi novinkami, ktoré navyše nie sú zábavné

+16 +17 −1
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 80
V pořadí 4. díl Assassin's Creed ukončuje příběh Ezia Auditore de Firenze, respektive vzpomínky na něj v podání jeho potomka Desmonda Milese.

Ezio se přesouvá do Konstantinopole, kde jsou ukryty klíče do Altairovy knihovny. Současně se zde seznamuje a sbližuje se svou budoucí ženou Sofií. Příběh je vyprávěn stejně jako u předchozích rozumným tempem a jsem s ním víceméně spokojen. Původně jsem teda čekal, že dojde ke zradě od Prince Suleimana, ale nakonec byl příběh bez větších twistů a hlavním padouchem byl Ahmet, který na mě již od prvních okamžiků působil jako záporňák. Celkem fajn byly vzpomínky na některé okamžiky v životě Altaira a samozřejmě muselo dojít na klasickou situaci, kdy si hrdina ve hře buduje vztah k ženě a následně toho padouch využije proti němu.

Prostředí města je fajn, moc rád jsem se jen tak procházel a koukal na různé památky. Celkově je však město mnohem menší, plus chybí venkov. To je asi taky důvod, proč zde není možné přímo jezdit na koni. Aspoň zde zůstalo několik scén na koňských povozech. Do výbavy zde přibyl praktický hák, který je možné využívat pro různé sjezdy po laně či zasekávání do stěn při šplhu, což jistě ocení především majitelé daných domů. Dále přibyla možnost si vyrábět bomby s různými účinky, ale jejich používání mě moc nebavilo, takže jsem je využíval jen minimálně.

Ve městě je podobně jako u předchozího dílu možné renovovat různé nemovitosti a díky tomu vydělávat peníze. Celkem bez problému se mi podařilo skoupit všechny obchody, ale na všechny památky mi bohužel nevyšly peníze. Přišlo mi totiž, že se peníze generované po půl hodině v bance přidávaly až podezřele pomalu. Jsem však rád, že zde tentokrát nejsou žádné zmatené šifry v animu, které mě v minulém díle moc nebavily. 

Kromě Eziova příběhu se ve hře můžeme seznámit i se vzpomínkami samotného Desmonda. Celé toto vyprávění v abstraktním světě bylo zajímavé z hlediska střípků z jeho života, avšak nudné z hlediska hratelnosti. Nakonec jsem byl rád, že to bylo celkem krátké.

Dobrodružství s Eziem je úspěšně za mnou. Stejně jako u ostatních dílů se mi i zde po čase dostavil pocit stereotypu, nicméně celkově mám z hraní dobrý pocit. Možná i díky tomu, že jsem si mezi díly dával půlroční přestávky. Nicméně, už se těším až si zase po čase zkusím zahrát další díl s novou hlavní postavou.
+15
TheHofiTheHofi
Dohráno
  • PC 95
Jednoznačně nejdůstojnější ukončení Eziovy trilogie, které se mohlo konat. Pro mě je tento díl druhý nejlepší z celé série, protože je tohle jedna velká rozlučka s tímto ikonickým hrdinou a na Eziovi je tady to stáří velmi vidět. Už to není ten mladý a domýšlivý kluk jako v předchozích dílech ale Mentor a zatímco dříve se on chodíval ptát starších a žádal je, aby ho cvičili, tak tady ti mladí chodí za ním. Jak jsem řekl, je to druhý nejlepší díl ze série a podle mě má na tom velkou zásluhu skvělý příběh, který mě u hry po prvním zapnutí držel tak moc, že jsem od počítače nechtěl vůbec odejít. Prostě bomba.

Jako další je tu grafika. Ta je krásná a prostředí města je hezky vymodelované do nejmenších detailů. Vedlejší postavy jsou také skvěle napsané, ale Ezio ze všech vyčnívá. Třeba při soubojích je mnohem brutálnější než v předchozích dílech a v cutscénách, které se spouští po soubojích, je zadýchaný. Jako další je tu hudba, která je jedna z nejlepší z celé série skvělá a asi nejlepší do té doby. A zbraně jsou také výborné. Třeba takový hookblade je novinka a pasoval tam jak prdel na hrnec.

No nevím, co dál bych ještě napsal. Je to prostě bomba. Pár chybek se tu sice dá najít, jako je třeba horší optimalizace atd. Ale pro mě je to jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Nemusíte se mnou souhlasit a každý má svůj názor, ale tohle je podle mě prostě pecka.

Pro: Příběh, grafika, Ezio je borec i ve svém věku, postavy, město, brutalita v soubojích, hudba, zbraně, občas si zahrajete za Altaira.

Proti: Je to poslední díl z Eziovy ságy.

+14 +15 −1
ThellwinThellwin
Dohráno
  • PC 80
K Revelations jsem se dostal skoro rok po vydání a spíš tak nějak ze zvědavosti, co nového mohli autoři ještě k Eziovu příběhu vymyslet. AC:R je pořád Assasin jak se patří, ale už to trochu drhlo. Jel jsem v podstatě jen po příběhu, vedlejší úkoly (nakupovní zbraní, dobývání území atd.) jsem plnil minimálně. Běhání po městě je pořád fajn, ale souboje mi nepřišly tak zábavné jako předtím. Za prvé - rádobyefektní zpomalovačky při likvidaci protivníků mě rušily a za druhé bych ocenil, kdyby šli Janičáři likvidovat i jinak, než buď vhodně načasovaným klikem myší a nebo několikaminutovou klikanou, kdy mi skoro každou ránu vykryli. Možná jsem jen nepřišel na nějaký další trik jak na ně. Stejně tak dost protěžovaná novinka a to ruční bomby zůstala úplně nevyužita.

Kladně hodnotím fakt, že výletů do "přítomné budoucnosti" bylo minimum a celkem to odsýpalo, takže odhadem tak 10 až 15 hodin hraní a byl jsem na konci. Konstantinopol byla celkem fajn, ale nějak jsem se s tím městem nesžil a nenaučil se v něm pohybovat bez pomoci mapy. Ještě musím zmínit návštěvu toho jeskynního sídla, chvílemi jsem si připadal jak v nějakém Gothicu :)

Grafika splnila AC standard, náročnost stejná jako minule, zvuky klasicky ok. ACR není nic objevného a myslím, že už bylo Ezia dost, ale jako závěr jeho příběhu hra obstála. Speciálně pak přímo závěr A:CR přinesl některé hezké situace, které objasnily některé události z minula.

Pro: Grafika, běhání po městě, příběh

Proti: Souboje mi nepřišly tak zábavné a variabilní jako dříve

+13
TolisterTolister
Dohráno
  • PC 75
Škoda, že se toho nezměnilo tolik. Hratelnost stejná a grafika skoro taky. Možná už by to chtělo trochu jiný koncept, nebo prostě styl těch úkolů.

Graficky se hra změnila jen maličko. A to k lepšímu. Například obličeje jsou detailnější. Ale je tu stále ten problém s grafickými chybami. Různé blikání, hlavně teda očí, to jde dost poznat. Zkrátka chtělo by to větší posun v grafice, na příští díl.

Hratelnost - ta mi vadila asi nejvíce. Je to furt to samé a k tomu trochu nudnější mise (samozřejmě ne všechny). Nejvíce mě štve asi to pronásledování, kdy to prostě někdy trvá až moc dlouho. Začátek byl celkem slabý. Mám rád takové ty začátky, kdy to hráče vhodí do dějové smršti a on nestačí zírat, pak se do toho lépe dostává. Tady to začne pozvolna, jede to pozvolna několik dalších misí, postupně se seznamujete s novými věcmi. A až pak se to celkem rozjede. No a ke konci už to má i spád celkem. Projížďka na laně a rychlejší šplhání díky hookbladu potěší, a i ty výbušniny ikdyž nejde o kdovíjak obrovskou novinku potěší. Ale zase souboje už by taky mohli doznat větších změn, nové chvaty a zpomalené záběry nestačí.

No a pak tu máme příběh, který není úplně kulervoucí a brilantní, ale mě jako fanouška potěšil a zajímal. Už jen kvůli toho, že vás zkrátka zajímá, jakou cestou se budou ubírat osudy Desmonda, Ezia a Altaira.
Hra za Desmonda byla sice hratelnostně omezená, protože je uvězněn na ostrově v jádru Animu, což mi nevadí - je to v rámci příběhu a zajímavě vymyšleno. Ale byl dobrý nápad dát mu tam za společníka chlápka známého jako Subjekt 16, bohužel zamrzí celkem málo ukázek s ním.
Hra se nejvíc zaměřovala samozřejmě na hru za Ezia, ten už možná sice nebyl tak plný vtipu jako dřív, neboť zestárl a tím pádem zmoudřel takže je to pochopitelné. Ale třeba rozhovory mezi ním a Sofií bych chtěl delší, protože bylo zábavné je poslouchat. Sofie je povedená postava. Je skvělé, jaký si mezi sebou udržují vztah, že ikdyž k sobě už oba dva postupně cítí nejspíš něco více než přátelství, stále až dokonce hry mezi nima neuvidíte polibek nebo nějaké vášnivé vzplanutí
Hra za Altaira hlavně ukázala hodně z jeho života, aby ho člověk více poznal a nakonec i hraní v posledních chvílích jeho života.

Hudba, dabing, atmosféra a cutscény jsou skvělé, jak už je pro sérii Assassin's Creed zvykem. A ikdyž bych to ani neviděl na těch 90% kvůli hratelnosti, příběh mě potěšil, i přesto, že není něco extra a tak těch 90% dám. Závěrečná mise za Ezia velice potěšila, nalezení Altairovy kostry a promlouvání k Desmondovi a jeho následné spatření - filmové a plné emocí. A vzhledem k tomu, že se chystá další díl, tak mi stále nedokončený Desmondův příběh nevadí a těším se samozřejmě na pokračování. Jo a docela mě štval Desmondův a Eziův vzhled - oba dva vypadali celkem jinak oproti předchozím dílům, ale dá se na to zvyknout.

Pro: Příběh, postavy, cutscény, dabing, atmosféra, některé dobré mise, Ezio a Altair.

Proti: Hratelnost postrádá ze začátku spád a většina misí není nic extra a jsou i celkem nudné většinou. A novinek bylo málo.

+10
MATADORMATADOR
Dohráno
  • PC 85
"Jsem Ezio Auditore z Florencie, jako mladý jsem proháněl děvčata, bavil se s přáteli a užíval si života uprostřed renesance jako obyčejný hoch. Nikdy bych si nepomyslel, že budu někam patřit. Na místo, kde bych byl respektován a vážen. Tam, kde by jakýkoliv můj krok znamenal udělat společnost lepší. Všechno se změnilo, když mi byla vyvražděna půlka rodiny, s bolestí jsem se vydal na dlouhou pouť. Stal jsem se assasínem v řádu, o němž jsem neměl ani tušení! Takovým, který zůstane neodhalen, dokáže splynout s davem, zabije bez povšimnutí a i přesto se o něm vedou historky plné úžasu a nadšení. Má pomsta se časem změnila na nutnost učit a předat bratrům své vědění, jedině tak jsem si mohl být jist, že to, co se událo a stalo nebude nikdy zapomenuto. Jsem Ezio Auditore a jsem assasín!"

Série Assasins Creed už pro mě neznamená hru o zabíjení, je to dokonale propletená fikční zápletka a nutnost vědět, jak se završí příběh okolo Eziova dobrodružství, pro mě byl skoro svátek. S koncem jsem počítal už v Bratrstvu, ale Ezio si svou trilogii zkrátka zaslouží! Nic mě nezajímalo tak, jako právě příběh, který sice působí mistrně / debilně (záleží na Vašem pohledu na věc), já jsem byl hrou motivován a hrál jsem ji jen proto, že jsem zkrátka chtěl vědět, jak to dopadne – v dnešní době něco takřka nevídaného. Bylo mi jedno, jestli jsem hrál za Desmonda, Ezia, či mistra Altaira, všechny postavy mají svou osobnost a hlavně jsou perfektně napsány, což mi dává dojem, že postavami žiji! Tak a už něco k hratelnosti ...

... není velkým překvapením, že je hratelnost (i grafika) na chlup stejná jako v předchozím díle. V tomhle ohledu jsem spíše zklamán, že se nenašlo něco, co by ji trošku pozvedlo – ano, máme tu zpomalovací záběry killů, výrobu bomb, jsou tu nové pohyby, hák je sice super, ale nezlobte se na mě, působí to na mě datadiskovým dojmem, což je asi oprávněné – libovkou je stále cvičení assasínů. Příjemnou změnou je Konstantinopol, která je opět tak vymazlená, jako předchozí Benátky, či Řím, že jsem měl radost se bez smyslu procházet a nalézat krásná místa, odkud bych si udělal nějakou tu fotku ... teda ne fotku, ale assasínský rozhled :)

Těžce se píše o tom, o čem toho bylo už mnoho řečeno i se všemi spoilery! Univerzum Assasins Creed patří v dnešní době ke špičce v žánru, není to hratelností, historickými událostmi, je to právě příběhem, se kterým si někdo opravdu krásně hraje, jen jsem zvědav, jak dlouho nás to ještě bude bavit. Nechci být tahán za fusekle dlouho! Ohledně Ezia je ještě dobré zkouknout Assasins Creed: Embers, který nám možná dá nového hrdin(k)u, ale to je můj názor, uvidíme ...

AC – 70%, AC2 – 90%, AC:B – 80%, AC: R - 85%

Requiscat in pace!

Pro: univerzum AC, Ezio, Altair, Desmond, Konstantinopol, hudba, délka hry, ...

Proti: náplň misí a minimum změn - datadiskový dojem, Eziovo obličej :)

+10
LukaskonLukaskon
Dohráno
  • PC 85
Ezio potřetí… ten chlápek ale má charakter a charisma, to se musí nechat. Utáhnul tři dlouhé hry a vždycky bylo fajn za něj hrát. Něco takového se pevně daným charakterům počítačových hrdinů nedaří každý den. Postava, kterou si okamžitě vybavím, když se řekne herní hrdina je jednoznačně Lara Croft – pro mě symbol PC her. Na Laru Ezio pořád nemá, i když… pokud vezmeme celkovou délku Eziovy ságy, čili cca 90-100 hodin, je Lara alespoň z hlediska délky pobytu na obrazovce docela v ohrožení. Prostě z Ezia je herní persona a minimálně v mém podvědomí se zařadil do síně velikánů vedle Lary, Gordona Freemana, Duke Nukema a dalších.

Ten tam je ale nerozvážný floutek z AC 2 i odměřený postrach Říma z Bratrstva. Teď tu máme Ezia z Konstantinopole a to je rozumný, inteligentně vyhlížející stařík, který i v padesáti letech poskakuje po střechách jako Tarzan. Ezio ale není dokonalost sama. Občas dělá chyby, uvědomuje si je, snaží se je napravit a tak dále. A ani sám ve svých očích není Ezio žádný superhrdina, ale obyčejný znavený chlápek, který stále neví, co je smyslem jeho života. Takhle má vypadat hrdina s velkým H – žádný namyšlený boreček s cigárem v tlamě a prstem na spoušti, ale člověk, který sice dokáže velké věci, ale nepostrádá lidskost.

Příběh mě i tentokrát dost táhnul, byť bylo znát, že moc obsáhlý rozhodně není. Počátek je opět soustředěný na výcvik a polovina většiny sekvencí se točí okolo prolézání hrobek, hledání knížek a klíčů. Ono i těch důležitých postav je podezřele málo (alespoň jsou pěkně napsané) a to je délka hry stále někde na úrovni 30h. Na klasický děj okolo Asasínů, politiky, Eziova života, atd. zkrátka moc prostoru nezbylo. Sice mě docela zamrzel velký počet WTF momentů na počátku a konci hry (viz třeba nezapomenutelný templář likvidující vrženým šutrem povoz), ale jinak mě příběh bavil a samotný závěr mi dokonce předvedl jeden z nejemotivnějších herních zážitků, co znám.

Důležitou postavou Odhalení je i Altair. Bylo skvělé si za něj opět zahrát, byť už neměl nic ze své chladnokrevnosti a arogance, čímž jeho osobnost hodně ztratila. Jelikož se Altair zdržel na monitoru poměrně dlouho, dovoluji si říct, že Odhalení už není příběhem dvou hrdinů ale hned tří.

Ovšem Desmond zklamal na celé čáře. To blížící se rozhození osobností bylo cítit už v AC 2, ale autoři ten potenciál úplně zabili. A bohužel čím dál tím víc se zaplétají do stále podivnějších a podivnějších sci-fi prvků, takže místo toho, aby se Desmondův příběh zase pořádně nakopnul vpřed, trčí celou hru na jednom psycho místě. To i v AC 1 byl Desmodův děj pružnější!

Ale zpět k hlavní náplni hry. Jaký je vlastně Istanbul anebo spíše Konstantinopol? Z nového města jsem byl zpočátku nadšený. Všude samé barvy, nádech orientu, pěkné památky, velké lodě, voda… Tak jsem se asi hodinu jen tak procházel po první čtvrti a zjistil smutnou věc – Konstantinopol je sice moc hezká, ale takhle spletité nepřehledné město snad tvůrci ještě nevymysleli. Nějaká šance na to, že se ve městě vyznám a budu schopen dojít na kýžené místo jen s použitím minimapy vzala rychle za své. Oproti Konstantinopoli byl i Řím přehledný. Odhalení tasí i druhé město, podstatně menší a na pohled opět zajímavé, ale zase je to takové… zmatečné.

Nemá smysl znovu přebírat tu obvyklou herní náplň, která je typickým znakem AC série a taktéž nemá smysl bavit se o prvcích, které postupem jednotlivých her přicházely a které v Odhalení stále ještě fungují, byť třeba s určitými změnami. Ano mluvím tu o synchronizaci, bratrstvu, finančnímu systému atd. Radši se zase zaměřím na novinky, které i tady hrají velkou roli.

První novinkou je systém výroby a používání bomb. Díky přísadám, které se dají porůznu získat, může Ezio poskládat řadu odlišných bomb s všelijakými schopnostmi. Už jen samotných účinků bomb je asi 10 druhů a k tomu připočtěte proměnlivý dosah bomby a ještě čtyři odlišné druhy detonace. A pak tu jsou ještě krátké výukové mise mistra Bombermana - Piriho Reise :) Díky nim se dá snadno a rychle přijít na to, jak bomby správně použít. S bombami jsem si prostě vyhrál, vyrobil jich stovky a s chutí je využíval po celou hru. Je to zábavné, je to hravé, je to užitečné… co víc k tomu dodat? Nejlepší novinka Odhalení.

To novinka číslo dvě zase tak fantastická není. Nepřátelé za určitých okolností mohou napadnout vaše Asasínské základny a tehdy přichází speciální mise po vzoru Tower Defense her. Tyhle hry mě nikdy nebavily, ale při první takovéto misi, se mi zdálo, že AC verze TD her má něco do sebe a bude více zábavná než frustrující. Přestože není zase tak těžké se TD misím úplně vyhnout (stačí včas snižovat známost), kvůli splnění výzev frakcí jsem několik dalších TD misí vyvolal a absolvoval. No, a pohořel jsem. Zpočátku to vždycky bylo fajn, pak přišel válečný stroj a ten bez obtíží projel až k základně. Bum, prásk a je to. Říkal jsem si, co dělám špatně a zkoušel různé postupy a různé zastoupení jednotek (prostě typický znak TD her). Takže místo kýžených tři TD misí jsem jich nakonec absolvoval asi 8, abych si konečně mohl odškrtnout splněnou výzvu frakce.

A poslední výrazná novinka se týká Desmonda. V jeho dějové lince se otevírají speciální mise z pohledu první osoby. Všude okolo hranaté kostičky, tu a tam obrázek, spousta řečí vysvětlující Desmodův život a hlavně dva druhy bloků, kterými se staví cesta skrze propasti. Logická hopsací hra vzdáleně připomínající Portal? No, super, říkal jsem si. Jenomže Portal se pyšnil řadou nápadů a opravdu útočil na mozek, kdežto fantasie tvůrců tohoto ‚zázraku‘ moc daleko nesahá. Překážek jsou asi tři různé druhy a pak už se jednotlivé situace jen a jen opakují. Sem tam se objevily opravdu působivé momentky – řeka, či silnice s auty, ale povětšinou je to podivná změť kostiček, která s dějem na pozadí nemá mnoho společného. Docela bída.

Co říci závěrem? Odhalení toho sice moc neodhalí, ale hraje se velmi dobře a krásně uzavře příběhy Altaira a Ezia. Jsem opět spokojen, ostatně ten základ AC, myslím tím ty typické znaky a principy, mě jdou do plně noty. Baví mě procházet města, skákat po střechách, ohánět se mečem, sledovat příběh na motivy historických událostí, prohlížet historické památky atd. Z toho důvodu nepředpokládám, že dokud bude základ AC takovýto, moje hodnocení půjde někdy výrazně dolů. Těch pár desítek procent, které zbývají do stovky, určuje příběh jednotlivých dílů, nové prvky a nápady, postavy, prostředí, zpracování misí… No a Odhalení je někde na pomezí AC 2 a Bratrstva, čili 85%

Pro: Vše dobré z AC 2 + bomby, příběh Altaira, nové prostředí orientu, návrat do Masyafu

Proti: Vše špatné z AC 2 + výzvy frakcí, bratrstvo, Desmondova cesta

+6 +7 −1
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 408 82
  • PS3 14 79
  • PS4 19 81
  • PS5 5 81
  • X360 7 83
  • XOne 10 86
  • XboxX/S 0 --
  • Switch 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
5239
Odkaz:
http://dbher.cz/h5239
Přidána:
25.11.2011
12 let a 148 dní
Hodnocení:
463 (0-100 %)
Komentářů:
13
Oblíbenost:
Sledovat 27 Chci si zahrát 50
Rozehráno 20 Dohráno 446
Návštěvnost:
36967× (celkem)
387× (poslední měsíc)
95× (poslední týden)
5× (dnes)
Více