K Revelations jsem se dostal skoro rok po vydání a spíš tak nějak ze zvědavosti, co nového mohli autoři ještě k Eziovu příběhu vymyslet. AC:R je pořád Assasin jak se patří, ale už to trochu drhlo. Jel jsem v podstatě jen po příběhu, vedlejší úkoly (nakupovní zbraní, dobývání území atd.) jsem plnil minimálně. Běhání po městě je pořád fajn, ale souboje mi nepřišly tak zábavné jako předtím. Za prvé - rádobyefektní zpomalovačky při likvidaci protivníků mě rušily a za druhé bych ocenil, kdyby šli Janičáři likvidovat i jinak, než buď vhodně načasovaným klikem myší a nebo několikaminutovou klikanou, kdy mi skoro každou ránu vykryli. Možná jsem jen nepřišel na nějaký další trik jak na ně. Stejně tak dost protěžovaná novinka a to ruční bomby zůstala úplně nevyužita.

Kladně hodnotím fakt, že výletů do "přítomné budoucnosti" bylo minimum a celkem to odsýpalo, takže odhadem tak 10 až 15 hodin hraní a byl jsem na konci. Konstantinopol byla celkem fajn, ale nějak jsem se s tím městem nesžil a nenaučil se v něm pohybovat bez pomoci mapy. Ještě musím zmínit návštěvu toho jeskynního sídla, chvílemi jsem si připadal jak v nějakém Gothicu :)

Grafika splnila AC standard, náročnost stejná jako minule, zvuky klasicky ok. ACR není nic objevného a myslím, že už bylo Ezia dost, ale jako závěr jeho příběhu hra obstála. Speciálně pak přímo závěr A:CR přinesl některé hezké situace, které objasnily některé události z minula.