Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Secret Files 2: Puritas Cordis

07.05.2009
08.05.2009
02.08.2017
20.06.2019
71
41 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Secret Files 2: Puritas Cordis je pokračování úspěšné adventury Secret Files: Tunguska. Setkáte se zde z postavami, které znáte z minulého dílu, s Ninou Kalenkowovou a jejím bývalým přítelem Maxem Gruberem. Oba jsou však na jiné části planety. Nina si užívá dovolenou na luxusní zaoceánské lodi, zatímco Max je kdesi v indonéské džungli, kde je při výzkumu starověkých chrámů svědkem nevysvětlitelných přírodních katastrof. Co za tím stojí? Podaří se jim odvrátit konec světa?

Ve hře budete hrát celkem za čtyři charaktery. Žánrově se jedná o klasickou point & click adventuru provedenou v 2.5D perspektivě (předrenderované prostředí s 3D postavami). Hratelnost osvěžují i různé logické hádanky, stejně jako tomu bylo u jeho předchůdce.

Třetí díl uzřel světlo adventurního světa v roku 2012.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Secret Files Tunguska byla slušnou adventurou a tak jsem se pustil do jejího pokračování. Bohužel si dvojka nese většinu chyb z jedničky. Za prvé pomalé tempo příběhu a za druhé časté nelogické postupy (koho by napadlo ucpávat dudlíkem trysku ve fontáně). Překvapil mě zcela nový dabing postav a a Garretova věta "Nina je tentokrát dabována ženou s hlasem sladkým jako med" tu opravdu platí. Někdy mi přišla příjemná až moc a tak to platí i u ostatních postav. Jak byly v jedničce hlasy občas protivné, tak u dvojky jsou zase takové hodně klidné, ale jsem za to rád. Příběh dvojky mi přišel slabší, ale nádech mysteriózna to mělo. Jen co jsem uviděl "Sama Fischera" jsem si řekl, že tohle bude fakt dobrý. No, nebylo. Jak už jsem říkal, tempo odhalování je pomalé a zvraty jsou takové, řekněme očekávané. Atmosféricky nadupaná byla animace, kdy Shelton odhaloval své plány Nině. Kdyby takových momentů bylo ve hře víc, byl bych spokojen. Takhle to je jen lehce nadprůmerná hra, u které jsem v 3/3 hry nakukoval do návodu více, než je zdrávo, protože jsem občas pozapomněl, co mám vlastně dělat. Přesto jsem se ale solidně bavil. 70%

Pro: krásná grafika - obzvláště Francie byla nádherná, mysteriozní nádech, pár skvělých momentů, dabing, český překlad

Proti: pomalé tempo a pár hluchých míst, nelogické postupy, klišé konec

+14
  • PC 80
Secret Files 2 je za mnou a bavilo mě víceméně stejně jako první díl. Dvojka přišla v roce 2008, kdy nemám moc s čím srovnávat, ale prvnímu dílu rozhodně nedělá ostudu. Opět nabízí odladěnou adventuru v lehkém dobrodružném stylu.

Příběh je tentokrát subjektivně o něco slabší. Nina a Max se rozešli a oba nezávisle na sobě přichází na stopu sektě Puritas Cordis. Tu vede psychopatický Pat Shelton, který se rozhodl následovat proroctví ze 17. století o Apokalypse a trošku tomu dopomoci. Příběh nenabízí tentokrát žádné nadpřirozeno, sci-fi, jen spoustu katolických žvástů a silně béčkového záporáka. Na druhou stranu je tu o něco více humoru, narážek a odkazů. Vrátí se pár (doslova) postav z prvního dílu, hrdinka občas prolomí čtvrtý rozměr odkazy na videohry a pokud autoři kradou, tak aspoň přiznaně - když s ocitneme na potopené a otočení lodi, Nina zvolá Poseidone (pro mladší slavný film Dobrodružství Poseidonu z 1972). A vzhledem k nedávno dohraným dílů Splinter Cell mě pobavily dva vrahouni ze začátku, kteří jako by Samu Fisherovi z okna vypadli, jen místo tří zelených světel mají dvě.

Grafika je opět o něco hezčí. Některé lokace sice tolik nevyniknou (Paříž a okolí), ale džungle je nádherná, stejně jako luxusní jachta. A samozřejmě nechybí spoustu špičkových animací včetně perfektní akčního finále jak z devadesátkového akčního filmu (obří výbuch included).

Hratelnost se naštěstí nijak nezměnila, řekl bych že i trošku zlepšila. Skřípe to hlavně na začátku, protože Nina přijíždí na dovolenou na výletní loď a než se to trošku rozjede, zabývá se prkotinami, ty se však ale brzy mění na sérii vražd a obří katastrofu. Ale dál už to šlape jako hodinky. Líbilo se mi intenzivní adventuření na jedné obrazovce na pláži, zaměřování laseru či naopak běhání po Paříži a shánění pěti kostek. Max zase v džungli řeší typické přírodní problémy a oba se setkávají až na konci, což opět vede k střídání charakterů, výpomoci i měnění předmětů. Finále je akční, ale žádný stres i když se dočkáme i jedné smrti, vše se přetočí zpět a hrdinka prohlásí něco ve stylu "tak tohle by se stalo, kdybych tam šla".

Stejně jako v jedničce tu nejsou žádné stresy, neférovosti, pár pěkných puzzlů a spousta logických i nelogických kombinací. Secret Files 2 je v tomhle trošku ze staré školy, nesete si tunu předmětů, máte spoustu aktivních míst a zkoušíte. Pokud něco nejde hned, hrdinka to okomentuje ve stylu že neví proč by to teď dělala a vy víte aha do budoucna to pude.

Bavil jsem se stejně jako v prvním díle, jen ten příběh mě přišel trošku slabší, což ale vynahrazuje bombastické finále kdy zjistíte, o co sektě vlastně jde. Takže opět 80%.
+11
  • PC --
Při hraní jsem se nad svá očkávání velmi dobře bavil a i když jsem občas musel použít řešení "všeho na všechno", stávalo se to jen sporadicky, nebo díky mé nepozornosti. Secret Files 2 je rozhodně povedenější adventurka než první díl, a nebýt hloupého zakončení (eh, pokolikáté už?), které ve mě zanechalo hořkou pachuť zkaženého zážitku, nebyla by to "jen" dobrá, ale skvělá hra! S hádankami jsem byl spokojený a díky systému nápověd bych ji zařadil mezi ty lehčí adventury, což jí ale rozhodně nic neubírá na přitažlivosti - právě naopak. Jezdit zoufale po obrazovce a hledat přehlédnuté mikropředměty nepatří mezi mé oblíbené kratochvíle při hraní, což není případ SF2.

Nina je tentokrát dabována ženou s hlasem sladkým jako med, který má tak trochu uspávající účinky a místama dost přehrává, ale to je problém i dalších postav ve hře. Snad jen toho malého klučinu mohl dabovat skutečný mladý chlapec a ne veverka Dale z Rychlé Roty.
+8 +9 −1
  • PC 70
Jsem na DH asi jediny, kdo nehral Secret Files, ale Geheimakte. Jsem celkem pysny na to, ze jsem byl schopny hrat nemeckou hru v nemcine, i kdyz to jedine, co mi to krome dobreho pocitu prineslo, byla skutecnost, ze oba hlavni protagonisty dabuji v originale ti sami lide, jako v jednicce.

Celkem me zarazilo, jak moc si serie Geheimakte bere ze sveho predchudce, totiz serie Broken Sword. Jestli je tu neco opravdu odlisneho, tak je to asi pouzity humor, protoze Geheimakte daleko vic sklouzava k (sebe)parodii a ustredni postavy (a predevsim Nina) jsou si vetsinou dobre vedomi, ze jsou postavami v pocitacove hre.

Nakonec me potesil "certifikat", ziskany uspesnym dokoncenim hry, ktery uvadi, jak dlouho vam dohrani trvalo, ale i kolik kilometru vasi sverenci nabehali ci kolik napoved bylo pouzito. Neco takoveho jsem u PC her videl naposledy u serie Might and Magic...
+5