Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
30 let / Address Unknown :)

Komentáře

« Novější Starší »

Dreamfall Chapters - Book Five: Redux

  • PC 60
Na tuhle hru jsem čekal od dohrání druhého dílu. Což může být dobře 10 let, protože vydávání her na epizody nesnáším, takže jsem si počkal ty dva roky, až budou všechny díly venku a já si to mohl zahrát najednou.

Oba předchozí díly mám hrozně rád. Jedničku díky její seversky pohádkové atmosféře, dvojku díky zajímavému rozvětvení příběhu a koneckonců i těm docela napínavým tajným misím (hotel, výzkumné centrum...).
Asi hned na začátek uvedu, že tenhle komentář bude samý spoiler, takže to hodím do spoileru celé.

Začnu tím, co se mi líbilo a co oceňuju:
Líbilo se mi, že měli autoři cojones na to nechat umřít Damiena a Liv z dvojky. Docela hustý. Systém voleb, který taky běžně moc nemusím, byl OBČAS fajn. Marcuria byla pěkná, zejména to tržiště a tak. A taky cesta a setkání s Babou Jagou (celých 5 minut).
A to je asi tak vše, přátelé.

Zbytek mě docela otrávil. Tak například hned začátek. Člověk se těší, jak se vrhne po hlavě do děje a ono nic, Zoe nechají ztratit paměť (navíc má takový chraplák, jako by denně ztrestala krabičku cigaret), takže tu začínáme zase od začátku víceméně už potřetí. Místo toho, aby se něco dělo (byť Kianův útěk z věznice byl fajn), řešíme, co si Zoe počne se svým životem a jestli koupíme Rezovi nový druh párků nebo ne. WTF. Já chci sakra vědět, jestli mu vymyli mozek nebo ne, nezajímá mě, co budou mít k večeři, nezajímá mě jejich vztah z téhle normální běžné perspektivy.
To bych se mohl rovnou kouknut na romantickej film. Čekal jsem, že někdy na konci první části Zoe něco zjistí a Reza jakožto spící agent na ni namíří doma pistoli (Totall Recall style), nebo tak něco. Místo toho jenom nuda.

Ona vůbec ta Marcuria (resp. Arcádie) mi přišla mnohem zajímavější, protože se tam toho dělo mnohem víc. Co máme ve Starku? Zoe řeší politickou kampaň, ze které de facto nic nevyplyne a je tam úplně zbytečně. Tamní socio-ekonomicko-politická situace by mě zajímala mnohem víc, kdyby to mělo nějaký drajv, "tah na branku", cokoliv.

Takhle se tam v podstatě nic nestane. Čekal jsem např., že vyjde najevo, že Waticorp manipuluje voliči a těmi volbami. Nebo že manipuluje samotnými politiky. A že se bude muset nějak zastavit. Nebo něco takového. Cokoliv. Že to bude mít nějaký dopad na hlavní linku...
Těch 15 minut, které strávíte ve dvojce v deštivém Newportu, který se ještě nevzpamatoval z kolapsu, na mě z tohoto hlediska zapůsobilo mnohem víc.

Kian v Arcádii a jeho postupné sbližování s těmi, kterými byl učen celý život opovrhovat, mě teda bavilo mnohem víc. Nebylo to nic extra, z čeho bych si spadl ze židle, ale bylo to docela fajn. Mnohem lepší než otravná mechanička s tím příšerným přízvukem...

Když jsem u těch postav, tak mě teda docela nakrklo, že udělali z Klackse záporáka (druhému dílu navzdory). Co záporáka, rovnou X století starého nekromanta, který ve dvojce April ochotně pomáhá, aby o ní ve třetím díle tvrdil, že je to děvka a chtěl ji zabít... Vážně to dělali ti samí lidi??

Co se herní náplně týče, tak 90% strávíme ve dvou městech, tj. dohromady tak v 5 lokacích. Z celé hry mi utkvěly v paměti jen koncentrák pro magické bytosti a Baba Yaga. Z celé hry.

Pak zde máme nádherná intermezza v domu Sagy typu "najdi X věcí". Těch jsem se děsil a většinou prostě hledal na internetu kde co je, protože potřetí už mě tohle hledání fakt nebavilo. Potom ta snaha za každou cenu natáhnout herní dobu v tuším třetí kapitole, kdy vám ve Starku rozmístí po městě zábrany, abyste se jako idioti museli učit nové cesty...

Ono vůbec, té interaktivity tam bylo docela málo, málo věcí, na které se dalo podívat, okomentovat, sebrat... o hádankách ani nemluvím, ty tam byly snad tři.
Příběh to teda taky zrovna nenarovnal. Tohle všechno předchozí bych té hře i odpustil, kdyby měla právě poutavý příběh, nějaké vyvrcholení toho Xletého čekání. Ale ani tady se toho moc většinou nestane, a co se stane, to je tak dementní, že by se za to nemusel stydět ani Damon Lindeloff.

Tak hned ten Westhousův plán, který spočívá v tom, že se mu stýská po domově, takže chce oba světy sjednotit dohromady... aby mohl jít domů, do světa, který už nebude existovat. Opět popření dvojky, stejně jako v případě Klackse (samo o sobě by to nevadilo, kdyby to mělo, krucinál, hlavu a patu!)

Taky by mě zajímalo, jak se sakra vůbec Westhouse mohl teda bez JAKÝCHKOLIV magických schopností stát prorokem tak mocného státu? To jako nakráčel k jejich radě a... co? Undreaming v sobě neměl, nic neuměl, tak jak se mu to povedlo? Třeba tohle by mě zajímalo, místo řešení politické kampaně ve Starku tam švihnout nějakou část z pohledu Proroka. Teda kdyby to dávalo nějaký smysl, že.

Taky by mě teda zajímalo, proč Cortéz na konci dvojky Westhousovi pomohl s tím, že "je potřeba." Pokud vím, tak mu dopomohl ke genocidě magických bytostí a draků... Fakt super plán...

A k té genocidě - bylo myslím řečeno, že k propojení těch obou světů je potřeba magické bytosti vyhladit. Ale k jejich vyhlazení nedošlo. Tak jak pak mohli chtít ty světy propojit?

April se ve hře nevyskytuje v podstatě vůbec, až jako deus ex machina na konci, stejně jako Saga, která je v tomhle smyslu deus ex machina na entou. "Jsem tu, protože to tak bylo napsáno (patrně scénáristy)." To mi utkvělo v paměti, protože to přesně vystihuje to scénáristické neumětelství - nebudeme vám vysvětlovat co a jak, prostě se smiřte s tím, že se vždycky objeví tam, kde je jí potřeba...

Lux a samotný Undreaming je potom naneštěstí jenom nevýrazná kopie Chaosu a Gordona z jedničky, tzn. dvě protikladné části jednoho celku, které se musí propojit. To pak člověk čeká, že když do sebe Zoe přijme de facto boha, že se něco začne dít, Matrix style, speciální schopnosti, něco, cokoliv... a ono zas nic. A to nemluvím o tajemné ženštině, která pak na svém křesle odletí v dál...

A Helenu Chang, která na konci zmizela, si patrně nechávají do dalších částí. Myslím že se Tornqist vyjádřil v tom smyslu, že mají ještě spoustu příběhů, které by chtěli vyprávět. Vyprávěj si jich třeba 1000, ale já už u toho patrně nebudu, protože další scénáristickou berličku ve stylu "Projdi chodbou. Dozvi se pravdu" bych už asi nevydýchal.

Přišlo mi, že toho v tom příběhu spoustu naznačili ve dvojce a teď to všechno chtěli pohřbít, aby to bylo překvapivé - Lady Alvane nebude April, April nepřežije, ani stará Vrána není TA Vrána, světy nakonec NEsplynou, Westa neovládá Undreaming, ale naopak, ovládá to on...

Ano, to všechno jsou důvody, proč jsem u té závěrečné scény necítil nostalgii, ale spíš vztek, jak to krásně domrvili. Je to prostě celý takový... meh. Pomalé, nic moc se tam nedělo, řešily se kraviny a v pátém díle se to všechno rozseklo, protože si autoři uvědomili, že těch dílů bude vlastně jenom pět. Nebyl tam snad jediný moment, který by na mě nějak výrazněji zapůsobil (snad jen ten koncentrák) - oproti krásným pohádkovým scenériím jedničky, atmosférickým stealth misím (zmíněný hotel, výzkumné středisko, závěr v Sankt Peterburgu s tíživou hudbou) a smutným koncem Faith ve dvojce...


Pro mě vážně zklamání desetiletí. Hrát se to dá, ale čekal jsem mnohem víc.
+15

Tormentum - Dark Sorrow

  • PC 70
Ale... tak jako jo, no :)

Tormentum je klasická point and click adventurka. Je docela krátká (cca na 4-5 hodinek) a nepříliš náročná (aspoň si teda nevzpomínám na žádný větší zákys, ale už je to dlouho, co jsem to hrál).

Příběh začíná docela klasicky, hlavní hrdina si nepamatuje na nic ze své minulosti, přičemž ho zajmou jacísi temní rytíři a hned šup s ním do vězení s příslibem, že z něj zanedlouho všechnu jeho špatnost a hříchy hezky po staru doslova vymučí (to je od slova mučit). Takže je samozřejmě na vás, abyste ho z té šlamastiky dostali a zjistili, co to je za tajemnou sochu, co se mu zjevuje ve snech.

Hra vám v určitých částech (tuším 7x za hru?) nabídne jistou možnost volby, kdy můžete drobně ovlivnit to, jak se příběh povine dál. Co potěší trochu víc je to, že se na konci všechna vaše rozhodnutí vyhodnotí a vy se tak můžete těšit na jeden ze dvou konců (i když nevím, jestli by se mi chtělo to hrát znovu, abych zjistil jaký je ten druhý konec - kouknul jsem se na něj na Youtube).

Co je asi největší tahoun je ale atmosféra a zpracování ve stylu prací H.R. Gigera (ano, TOHO H.R. Gigera). Stačí letmý pohled a hned je to jasné. Já osobně jeho kdovíjaký fanda nejsem, ale ty lokace/postavy/atmosféra byly dostatečně zajímavé na to, aby mě to bavilo. Tomu samozřejmě pomohla i ta krátká hrací doba - nejsem si jistý jestli je vyloženě zápor, protože vzhledem k příběhu a jeho vyznění jsem docela rád, že se autoři nerozhodli hru nějak zbytečně natahovat.

To závěrečné rozuzlení spolu se sečtením a vyhodnocením vašich voleb je docela fajn, sice je to celé tak trochu diskutabilní, ale na druhou stranu je hezké, že se autoři rozhodli dát hře nějaké to menší poselství.

Tormentum je prostě taková fajnová adventurní jednohubka (nebo možná dvojhubka) a pokud jste Grigerovi fandové (nebo vám ten styl aspoň nevadí), tak i příjemný umělecký zážitek.
+14

The Moment of Silence

  • PC 70
Opravdu hodně ukecaná adventura, tak to jsem, lidově řečeno, ještě nežral.

Ale byla to zábava! Nesmírně mě potěšilo, že (pokud si to pamatuju správně, už je to delší doba, co jsem to hrál) každý krok ve hře je docela logický, vždycky jsem tak nějak věděl či tušil, co se po mně chce a hrou jsem "projel" jako nůž máslem. Žádné zbytečné tápání, žádná nouzová metoda "zkus použít všechno na všechno".
Dobře, dobře, zase tak moc jednoduché to nebylo, několik menších zákysů a jeden větší na konci se objevilo, ale každopádně v tomto směru je hratelnost parádní.

Dialogy, postavy, hratelnost, to vše je skvělé. Příběh se točí kolem vašeho souseda, kterého jednoho dne (téměř) před vašima očima unese policejní zásahová jednotka a vy se vydáváte zjistit, co se s ním vlastně stalo, proč byl unesen a kým apod. Víc k příběhu asi není potřeba.

Jak už jsem řekl, hrozně moc se mi líbily dialogy. Jsou správně košaté, dobře napsané a vážně docela dlouhé. S téměř jakoukoliv postavou se můžete (musíte) vykecávat dlouhé minuty, přičemž vaše otázky a jejich odpovědi mají hlavu a patu- není to jen prostředek k dosažení delší hrací doby. Ať už jsou to vaši spolupracovníci, techno výrostci posedlí konspiračními teoriemi a UFO, nebo vaše "asistentka" na orbitální stanici (hodně zábavný rozhovor :)). Za to vážně palec nahoru!

Co mi ale docela vadilo, byly "díry" v příběhu. Tedy ne ani tak díry, jako spíš absence vysvětlení, nebo určitá nelogičnost apod. Tak například: Zhruba v půlce hry se musíte vloupat do kanceláře vašeho šéfa a něco z ní získat. Uděláte to (přičemž není možné, aby si toho šéf nevšiml, až se vrátí), hlavní hrdina pronese "Tak za tohle mě stoprocentně vyrazej..." A pak až do konce hry... vůbec nic! Není o tom ani zmínka. Jasné, je to trochu hnidopišská poznámka, ale já byl právě zvědavý, jak se to nakonec vyvine a byl jsem teda trochu zklamaný. Dále: Po přestřelce v parku policii nenapadne pronásledovat hrdinu do kanálu. Nebo při "vysvobození" sousedovy rodiny ze spárů tajných agentů nikoho nenapadne se po nich po těch avizovaných pěti minutách shánět... (a že by je tou dírou ve zdi v pohodě našli). Z Alcatrazu, vězení, odkud se nesmí dostat žádný politický vězeň, může bez větších problémů utéct jak hlavní hrdina, tak zmučený reportér. Zatýkaný starožitník na vás na ulici před policií křičí "Světlo! Světlo!" a policisty to moc nevzrušuje. Hlavní hrdina je hledaný muž číslo jedna a na letišti si ho nikdo nevšimne... Jak říkám, jsou to takové klasické "díry" v příběhu, které má snad každý film a hra, ale zkrátka jsem čekal, že to bude všechno v rámci zápletky pořešeno nějak lépe, zvlášť když se hra nese v odkazu Orwellovy knihy 1984.

A co teprve závěr, kdy teda zničíte superpočítač, který to má všechno na svědomí, načež se chystáte na reportérův pohřeb... a ani se nedozvíte, jestli teda hrdina už není hledaný muž číslo jedna, jestli ho vyhodili z práce, jestli se nějak svět změnil, jestli na to s tím superpočítačem někdo přišel atd. Tohle mi tam fakt chybělo.
A taky finální záporák mi nepřišel nic moc, čekal jsem po tom všem (a hlavně těch kvalitních dialozích!) něco trochu lepšího. Třeba rozhovor s Morpheem v Deus Ex 1 mi přišel mnohem mnohem lepší.

No, navzdory těmhle poněkud hnidopišským poznámkám jsem si hru užil, (za)bavila mě a rozhodně bych ji doporučil. Jen kdyby některé věci byly dotaženy trochu víc do konce...
+19

Imperium Galactica II: Alliances

  • PC 80
To je fakt zvláštní, že tu není žádný komentář a je že tak málo hodnocení :) Přitom tahle hra je fakt kvalitní záležitost.
Jedná se o vesmírnou real-time strategii, kterou lze kdykoliv zapauzovat. Na začátku kampaně si můžete vybrat jednu ze tří ras, každá z nich má určité výhody a nevýhody:
Solariané jsou lidé, mají výhody ve výzkumu, Shinariové jsou dobří obchodníci a KraHeni jsou nelítostní válečníci.
Hra má dvě základní fáze- v první koukáte na vesmírnou mapu, máte přehled o svém impériu, zadáváte vědcům pokyny o tom, co mají vyzkoumat, planetám, co mají vyrábět, nastavujete výši daní, trénujete a vysíláte špiony... je toho dost.
Druhou fázi tvoří vesmírné či pozemní bitvy, můžete ovládat každou jednotku zvlášť, a tak je zde i prostor pro strategii a je to celé nehorázně cool :)
Navíc se můžete podívat na povrch každé své planety ve stylu SimCity... sice máte možnost rozhodovat pouze o tom, kterou budovu postavit a kam, ale to ani moc nevadí. Planet je samozřejmě více typů, takže tu máme pouštní, vodní, ledové, "marsovité", vulkanické... variabilita je celkem vysoká. Sympatické je, že na každé planetě se daří určité populaci jinak- to se pak projeví jednak v populačním růstu (který je důležitý z hlediska stavění budov) a jednak v efektivitě továren (na tanky a bitevní lodě).
Když jsem u těch lodí a budov, tak těch je vážně požehnaně druhů a typů. Samozřejmě úzce souvisí s výzkumem.
V průběhu kampaně získáváte ( v případě KraHenů ve vizích přímo od svého boha :)) různé úkoly, které jsou většinou dobrovolné, ale z jejich plnění pro vás plynou výhody (lepší morálka obyvatel, nějaký nový vynález atd.)
Mimo kampaně můžete hrát i několik misí, s patchem se navíc otevře možnost skrimish hry, kde můžete hrát za všechny z celkem 7 ras (a to je pak ta opravdová řežba)
Je to zkrátka všechno hrozně komplexní, ale přitom jednoduché a intuitivní a hlavně zábavné.
Jestli budete někdy mít možnost si hru přivlastnit, určitě doporučuju. A pokud jste fandové scifi strategií, tak to platí dvojnásobně.
+13

Neverwinter Nights

  • PC 75
Čtu si komentáře a říkám si: Sakra, vždyť oni mají vlastně pravdu! Tak jaktože mě NWN tak bavil?
Já vlastně ani nevím. Zkusím tu vypíchnout nejzásadnější výtky a přidat k nim svůj názor.
Tak za prvé, symetrie lokací. Ano, ta tady je, o tom žádná. ALE: člověk aspoň vždycky ví, kam má jít a ztratit se je v podsatatě nemožné :) Navíc mi města rozdělená do částí nepřipadá nijak moc WTFidní, že by byly identické mi taky (moc) nepřišlo.
Dějová linka je víceméně klasická, vše se točí okolo jedotlivých předmětů, které musíte najít. Podle mě nic zásadně špatného, vzpomeňme třeba na KotOR (prozkoumej planety a najdi mapu, popř. ve dvojce Jedie).
Henchmani mi přišli celkem fajn, kdo nechtěl, tahat je s sebou nemusel a jejich "promluv si se mnou až budeš na vyšším levelu/budeš u mě mít větší vliv" mi opět nepřipadá jako něco vyloženě špatného. Kdo jejich bolístky řešit nechtce, nemusí.
Příběh je víceméně klasický, žádný zázrak a většinu hry hlavní dějovou linku ani moc necítíte, ale na konci se konečně něco začne dít a už je to mnohem lepší.
Lokace asi taky většinou nezaujmou, i když se najde pár výjimek- třeba svět ve sněhové kouli byl super, nebo vesnice duchů (atmosféra jak vystřižená z Twin Peaks :)a následný soud... taky mě dostal veršující trpaslík ve světě Ducha lesa :)
S kamerou a (ne)přehledností jsem žádný problém neměl.
Hra je zaměřená na akci, nejlíp by se asi dala přirovnat k datadisku Baldrus Gate II- Throne of Bhaal.
Co bych vytkl jako opravdový zápor je fakt nízká obtížnost, ovšem na nejtěšží obtížnost už se to víceméně hrát dá (párkrát jsem musel i loadovat :))
Nevím, možná je to tím, že v době, kdy jsem NWN hrál poprvé mi bylo cca 13, tehdy mi přišla super a já do ní od té doby vkládám své osobní pocity. Je to možný, ale zkrátka to tak vnímám a myslím, že minimálně těch 70% si zkrátka zaslouží.
Chopte se mě, pochopové! :)
+21

Jade Empire

  • PC 80
Konzolovitá tahle hra je, o tom žádná, ale zas tak tragické to s ní není :)
Ovládání je jednoduché a hned mi padlo do ruky, stejně tak základní principy hry- energie chi slouží jako jakási mana, zatímco soustředění (focus) odčerpává používání "bullet-timu" a používání chladných zbraní.
Klasicky chodíte, bojujete (bojujete opravdu hodně), získáváte zkušenosti a po postupu na další úroveň si můžete zvýšit zásobu chi, soustředění či životů. Taky dostanete pár bodíků, které můžete postupně vrazit do různých bojových stylů (tyto styly vás nejdříve musí někdo naučit) a postupně je tak vylepšovat.
A že jich je- máme tu klasické kung-fu styly pro boj zblízka, boj se zbraněmi (tyč, meč, sekery) pak tu jsou různé "magické" styly (metání fireballů či naopak zmrazování), které se hodí spíš pro boj na delší vzdálenosti, pak tu jsou styly, které vám umožní proměnit se v obří žábu či golema... Je toho požehnaně. Jako lahůdka tu je taky možnost bojovat tzv. opilým boxem (mo(u)dří vědí:)).
Taky je fajn, že se můžete vydat buď cestou Sevřené pěsti či Otevřené dlaně, což jsou v podstatě ekvivalenty pro Temnou a Světlou stranu :)
Trochu mi vadila určitá linearita- jakmile jednu lokaci projdete, nemáte už většinou důvod se vrátit zpět, což je škoda.
Taky by mi nevadilo, kdyby byla hra méně akční, i když se tu najdou celkem originální úkoly (slovní bitva s "cizincem", popř. divadelní hra neměly chybu :))
Příběh Jade Empire je celkem slušný, hudba dokonalá (Into the Fray mi v mp3 přehrávači zazní docela často), perfektně padne do čínského prostředí a rovněž potěší možnost mít s určitými parťáky romanci.
Po dohrátí hry se navíc otevře možnost hrát ji znovu se stejnou postavou na supertěžkou obtížnost, ovšem se všemi skilly, které jste za předchozí hru nasbírali.
Abych to shrnul, Jade Empire je povedené akční a přitom ukecané RPG, mixující Mortal Kombat, KotOR a staré filmy s Jackie Chanem. Pokud máte podobné záležitosti rádi, neváhejte ;)

Pro: Příběh, boje, zajímavé bojové styly, hudba, parťáci (na Bioware standard), dlouhá hrací doba

Proti: Konzole jsou tu cítit na sto honů, linearita

+24

Giants: Citizen Kabuto

  • PC 90
Giants je hrozně netradiční počin, hlavně tedy tím, že kombinuje žánr akční hry a strategie.
Hra za Meccy je asi nejklasičtější, máte na výběr několik zbraní (které si "kupujete" v obchodech) a podpůrných zařízení, od suprového jetpacku, po štít, maskování a POP bombu :) Navíc v průběhu hry postupně sbíráte své parťáky (max. jich můžete mít 5), kteří sice mnoho rozumu nepobrali, ale i tak se v boji celkem hodí (mají neomezeně munice a střílejí na stejné místo jako vy, bohužel se po zabití znovuobjeví jen jednou, pak až v další misi).
Ačkoliv jsou mise celkem klasické (dojdi tam a tam, zabij stráže, vyhoď do vzduchu hlavní bránu...), během hry se nedostavil žádný stereotyp. Možná to bylo z části díky humoru a nadsázce, který se nesl celou hrou.
Navíc je zde těch pár misí ve stylu RTS, kde usilujete o vybudování tzv. party domečku, kde si můžete opatřit silnou bombu popř. kouzlo Tornádo, které potřebujete k dokončení mise.
Část za "reaperku" Delphi je zase docela odlišná, vaší hlavní zbraní bude nejspíš mačeta, občas si zakouzlíte (kouzlo zpomalení času je nehorázně cool) a regenerace ve vodě je taky fajn :) Navíc můžete po smazání určitého souboru zařídit, že bude Delphi nahoře bez ;)
S Občanem Kabutem je to opět naprosto něco jiného, máte možnost nahlédnout za druhou stranu barikády. Přiznávám, že i mě drcení nepřátel wrestlingovými skoky bavilo nejméně (taky díky chybějícím filmečkům). Ovšem v které jiné hře máte možnost nepřítele sežrat, pak si zařvat a ještě si k tomu pořádně zadupat? :)
Jako hlavní minusy bych viděl poslední nedotaženou část za zmíněného Kabuta, málo účinných kouzel Delphi a pak ještě 5 misí, v nichž musíte zvítězit v závodě kluzáků, u kterých jsem se málem rozpustil...
Jinak mě hra ale vážně chytla a i teď si ji občas nainstaluju a dohraju.
"Timmyyyyyyyyyy!!"
+22

Zanzarah: The Hidden Portal

  • PC 60
Člověk situace neznalý by mohl podle prvních dojmů přirovnat Zanzarah k The Longest Journey. Tedy ne že by byl úplně mimo, určité podobnosti tu jsou. Máme tu náš "klasický" svět a svět magický (do kterého se vstupuje portálem), hlavní hrdina není hrdina, ale mladá hrdinka a co čert nechtěl, je předurčena k velkým věcem, konkrétně k záchraně světa :)
Tady ovšem veškerá podobnost končí. Zatímco TLJ je čistokrevná adventura, Zanzarah by se dal přirovnat k Pokémonům. Bez legrace. Základní princip hry spočívá v tom, že se svou svěřeňkyní běháte po různých lokacích a sbíráte (=porážíte) zdivočelé "víly", které chytáte do pokéba... ehm, kryšťálových koulí :)
Boj probíhá vždy v pohledu třetí osoby a odehrává se v arénách, kterých je vícero typů. Vždy můžete ovládat pouze jednu svojí vílu, ovšem maximálně jich můžete mít pět a můžete mezi nimi v boji libovolně přepínat.
A to je fakt důležitý, protože víl je hodně druhů- máme tu klasické živly, pak přírodní, vzdušné, ledové, kamenné, mechanické, ďábelské, svaté, nemrtvé... Vždy přitom platí, že každý typ má své uplatnění proti jinému, tzn. dává mnohem větší poškození- vodní víly jsou dobré proti ohnivým, ale zato slabé proti přírodním atd.
Díky tomuto dostávají boje celkem zábavný prvek, s vaší vílou můžete navíc i omezeně létat, takže je o zábavu postaráno.
Své svěřence můžete vybavit různými útočnými a obrannými kouzly, která kupujete u obchodníků (stejně tak jako různé léčivé lektvary a podobně).
Sympatické je, že vaše víly v boji získávají zkušenosti a postupně levelují, takže se jim zvyšují statistiky, mohou více létat atd. Navíc pak na určitém levelu evolují a vy se můžete rozhodnout, v co necháte svou vílu přeměnit. Přesně jako v Pokémonech :)
Ve hře se podíváte do rozličných lokací, ať už to jsou ohnivé jeskyně, bažiny nebo horské království trpaslíků. Lokace jsou zkrátka variabilní, a to je rozhodně dobře.
Taky nemůžu nezmínit úžasnou hudbu, která krásně podtrhuje celkový pohádkový nádech hry.
Hra má ovšem i několik chyb, hlavně bych vytkl v podstatě nulové sžití s hlavní hrdinkou, se kterou vlastně ani nemáte možnost se jakkoliv sžít. Na začátku hry se prostě octne v cizím světě a jakýsi skřítek jí řekne, že musí porazit zlé síly a ona na to jenom "Tak jo." A tím to hasne =/
Taky bych uvítal trochu větší využití RPG prvků, více (MNOHEM více) dialogů s postavami, trochu méně klišoidní a přímočarý příběh, méně konzolovitě udělaný inventář a... to bude asi všechno.
Kdyby si autoři s hrou trochu více pohráli, neváhal bych jít s hodnocením klidně o 20 % nahoru.
Takhle se jedná "jen" o celkem fajnovou oddychovku ve stylu Pokémonů, a to je celkem škoda. Vymačkat se z toho dalo určitě víc.
+13

Severance: Blade of Darkness

  • PC 80
Severance je tak trochu klon Rune (nebo je Rune tak trochu klon Severance? :)) Zhostíte se zde úlohy jednoho ze čtyř hrdinů s jasným cílem rozsekat/rozšípovat/rozdupat všechno, co se vám na vaší cestě postaví do cesty.
Tak mě napadá, že by se hra ještě dala přirovnat k jakémusi Tomb Raiderovi z fantasy prostředí.
Hned na začátek je sympatické to, že každá ze čtyř postav preferuje trochu jiný styl boje a každá má startovní level úplně jiný.
Boje s nepřáteli jsou opravdu povedené, princip je jednoduchý a není problém ho zvládnout. Zaměříte nepřítele, chodíte kolem něj, útočíte, kryjete se, občas uděláte pomocí kombinace kláves nějaké cool combo :)
Během hry můžete narazit na všelijaké předměty, které vám ve vašem putování pomohou, ať už je to lektvar výdrže či zdraví, ale hlavně zbraně a štíty. Přitom každá zbraň a štít, ať je sebelepší, má určitou životnost. Po vyčerpání téhle životnosti se vám rozpadne v rukách a musíte si sehnat novou. Je to celkem fajn, protože alespoň máte důvot rozmýšlet se, kterou zbraň kdy použijete a neřídíte se jenom jejím dmg. Navíc jich v inventáří můžete nosit jen velmi omezené množství.
Magie v této hře není :(
Jednotlivé lokace jsou opravdu povedené, dodnes vzpomínám na lokaci vysoko v horách, kde byl všude kolem sníh a ospalá mlha... vážně paráda :)
Jak je řečeno v popisu hry, herní náplní je hledání svitků a artefaktů. A že se při jejich hledání pěkně zapotíte! Stydím se, ale musím přiznat, že jsem občas musel použít návod. Holt nejsem odkojený TombRaiderák...
Obtížnost je celkem na slušné úrovni a díkybohům, že hru lze uložit na jakémkoliv místě. Je totiž nutné vědět, že kromě nestvůr vás občas mohou slušně potrápit i pastí, které vás rozříznou vejpůl stejně rychle a účinně, jako třeba Perského prince :)
Co bych tak vytknul... no, možná trochu stereotyp, který je patrný hlavně v pokročilých fázích hry, pak věčné prolézání jednotlivých lokací a hledání tajné páky, kterou jste třeba přehlídli a ještě zvyšující se obtížnost (hlavně ke konci)- díky té jsem u hry nevydržel a nedohrál ji :(
I přes to je Severance: Blade of Darkness parádní hra, která by neměla uniknout pozornosti minlovníkům fantasy Tomb Raiderovek... a nejen jim :)


+17

Eternally Us

  • PC 80
Fajnová freeware adventurka cca na 20 minut s povedeným prostředím, atmosférou a zajímavým námětem. Nic víc, nic míň :)
+8

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

  • PC 95
K Maxovi 2 jsem nejdřív přistupoval dost skepticky... Ale hned po několika minutách hraní si mě získal. Oproti minulému dílu se toho moc nezměnilo, snad jen drobně upravený bullet-time (nabíjení zbraně s rotující kamerou je úplně nehorázně cool ;)), celkem povedená grafika a možnost střílet ze dvou Desertů najednou. Musím říct, že příběh je celkem obyčejný a tuctový, ale je podán takovým stylem, že to vůbec nevadí a Maxova cesta nocí vás do sebe prostě vcucne. Škoda jen, že není trochu delší, 6 hodin je opravdu málo :(
Ano, Max Payne je lineární hra, ale nemyslím si, že by to něčemu vadilo. Koneckonců je to "jenom" TPS, tak co :) I přesto mě Max Payne 2 dostal, hlavně svojí ponurou atmosférou, ponurým příběhem, ponurým hlavním hrdinou a ponurým prostředím. Závěr hry je správně filmový a kdo náhodou neví, při dohrání na nejtěžší obtížnost vás čeká alternativní konec.
I kvůli tomu dávám tak vysoké hodnocení.

Takže nezapomeňte... .mirrorS arE morE fuN thaN televisioN ;)

Pro: Fungující a efektivní bullet-time, noir atmosféra, Mona Sax :),

Proti: Krátká doba hraní

+41

Unreal Tournament

  • PC 90
Jak by napsal zapálený FaceBookář "jhako upa nejwíc tahle hra" :)
Patřím mezi ty, kterým Quake 3 k srdci nepřirostl, zato UT... to je iné kafe. Tuny zbraní + možnost alternativní střelby, parádní hratelnost, kruté hlášky ("Tag, you're it!"; "You suck!"; "Die, bitch!" atd. :)), naprosto KULERVOUCÍ hudba, spousta typů her... Jojo, co jsem se tohodle někdy v devátý třídě napařil...
Nutno dodat, že mě hodně bavil i singl, popř. hra proti botům :)
+25(24-1)