Předchůdce Mortal Kombatu z 80. let, a po čertech zábavný.  

Hrál jsem verzi na Commodore 64, tehdy na joysticku. Bojový systém je docela propracovaný, můžete provést horní, střední a spodní vodorovný sek, vrchní sek, hlavičku, kop, protáčet meč v ruce, vyskočit, kutálet se a dokonce udělat jedno ultimátní kombo, které (pokud se správně trefíte) nepříteli usekne hlavu. To pak přijde zelený skřet a hlavu odkopne, takže jsem se pak snažil nepřítele takto usmrtit co nejvíce v levé části obrazovky, aby se hlava odrazila od země aspoň dvakrát :D

Pokud provedete s protivníkem stejný úder, oba se vzájemně vynulují a nemají žádný účinek. Hudba byla skvělá, byť je to jenom jedna skladba hraná pořád dokola. Herně je to v principu jednoduchá arénovka, musíte zkrátka porazit všechny protivníky v souboji jeden na jednoho.

Soupeři se liší postupnou obtížností a barvou trička a je pravda, že tuším černého jsem nikdy neporazil. Takže co předvede finální záporák jsem se musel kouknout na Youtube a bohužel toho tedy moc nepředvede… hází po vás něco, co připomíná led vydolovaný z rozmrazené lednice, přičemž se ho stačí jenom dotknout a je po něm.

Hm, to by mě nenapadlo, že jsem byl zdolání hry takhle blízko… :)

Série Polda pro mě až donedávna začínala a končila druhým dílem, který jsme jako jediný doma měli. Tehdy mi přišel jako fajn hra, ale nějak extra mě neuchvátil. Čas od času na něj dostanu chuť v rámci nostalgie, ale herně je za mě slabší.

Tak jsem si řekl, že trochu zariskuju a do letošní Herní výzvy využiju jeho další díl, který jsem nikdy nehrál. A světe div se, bavil jsem se více, než bych čekal!

Hrál jsem vylepšenou verzi ze Steamu, která obsahuje několik "quality-of-life" vylepšení, zejména možnost přeskočení miniher, zobrazení aktivních předmětů na obrazovce a nápovědu, co v inventáři lze spolu zkombinovat. A kdo by měl velké problémy, přímo v menu hry je možnost podívat se do návodu.

Začnu těmi zatracenými minihrami - lehce si pamatuju, jak se u počátečních amerických očí na základce rozčiloval kamarád. Říkal jsem si, že já budu hardcore a všechny minihry poctivě dokončím.

Toto předsevzetí mi vydrželo zhruba 10 minut.

Mince jsem přeskočil, ale chuť jsem si spravil u krys, které jsem dal napoprvé. Střelnici a ponorku jsem dal napodruhé a na prší jsem se vykašlal v momentě, kdy jsem zjistil, kolik času by mi výhra asi tak trvala.

Jinými slovy, moc děkuji autorům, že se rozhodli tu možnost do nové verze dát. Jinak by byl můj gameplay velmi krátkého trvání.

Polda se nově odehrává na vícero různých lokacích, které obsahují cca 5 - 8 obrazovek a po jejich vyřešení se posouváte úplně jinam. Přišlo mi to jako dobrý nápad, protože se už člověk nemusí jako blbec vracet zpátky a kontrolovat, co se kde třeba zpřístupnilo (Koukám se na vás, hrací karty od nadřízeného ve druhém díle!)

Humor se mi zdál taky zhruba o úroveň lepší, takže narozdíl od předchozího dílu jsem se zde párkrát i uchechtl (!) a nikdy jsem neměl pocit, že se koukám na výběr toho nejlepšího ze Zlaté mříže.

Ani inventář už nemáte tak zaplněný jako dříve a odpadly i zbytečné předměty a vyloženě nesmyslné kombinace. Vždy jsem ve hře měl pocit, že vím, jak dál. Pokud ne, tak to bylo tím, že jsem něco přehlédl, takže možnost zvýraznit si aktivní předměty a plochy na obrazovce jsem občas využíval. Ony totiž velmi často splývaly s okolím, takže bylo často potřeba projíždět přes celou obrazovku a zkoumat, na co jde kliknout.

Takhle mi hra krásně odsýpala a žádné zákysy se nekonaly. Super!

Jen je škoda, že příběh - ačkoliv byl ze začátku zajímavý - sklouzne do unylého překombinovaného zachraňování amerického prezidenta před arabskými teroristy. Myslím, že s tou zápletkou se dalo vymyslet něco lepšího, zvlášť, kdyby se autoři drželi víc při zemi.

Co mě ale bilo do očí byly gramatické chyby v titulcích, které se objevovaly už v minulém díle, ale tady to byl fakt extrém. Koukat na věty typu "Orli se mi vždycky líbily", "Uží si to", apod. si moje oči fakt nezasloužily.

Kolem a kolem jsem vážně překvapený, že mě hra takhle bavila a třeba se někdy pustím do dalšího dílu.

Herní výzva 2026 - Rozumíme si? (SC)

Tohle byla opravdu trefa do černého. Hru jsem vyhrál v soutěži na jsemgamer.cz, takže díky @jones1240: za organizaci!

Hlavní hrdina Orlok žije v pekle, kde se snaží prorazit jako typický influencer, který je posedlý svou reputací, sledovaností a mrtvými pejsky (lajky). Navíc je to upír. Poté ale náhodou skončí v Polsku, kde ho místní farář Torpedo o jeho kletbu připraví. Tím pádem i o speciální schopnosti, bez kterých si netroufá vrátit se zpět do pekla.

Orlok je nyní téměř bezmocný, takže musí (ač velmi nerad) plnit úkoly zadané Torpedem, který dle svých slov „zvláštní shodou okolností“ prohrál v kasinu veškeré peníze určené na provoz místního kostela. A to je jenom začátek…

Když jsem si o hře zjišťoval informace, trochu jsem se bál, aby to na mě nebylo za hranou, resp. aby se ve svém protikřesťanském vyznění hra nebrala nějak moc vážně. Opak je pravdou, humor je ironický, trefuje se do nejrůznějších křesťanských nešvarů (zaměření na peníze, rozhřešení jako neustálý koloběh hřešení atd.), ale nikdy nejde za čáru. Hra je stylizovaná do tzv. mockumentary žánru (jako například film Co děláme v temnotách) a připadala mi jako jedna z umírněnějších epizod South Parku. A mně se to celé náramně trefilo do vkusu. Dost tomu přidává i polský dabing, který některé situace dokázal řádně opepřit (ukázka scény v anglickém dabingu a tady ta samá v  polštině).

Stylizace postav do dřevěných panáků mi ze začátku přišla trochu divná, ale nakonec jsem si zvykl.

Hra je akční a značnou náplní hry jsou souboje s vašimi úhlavními nepřáteli („Shatanisty“). Boj je docela kostrbatý, opravdu se nejedná o nějaký AAA zážitek. Máte zbraně především na blízko, ovšem lze je vylepšit tak, aby se z nich staly i zbraně na dálku, jenže kadence střelby je velmi pomalá. Proto nečekejte rychlou střílečku. Stejně tak většina nepřátel útočí chladnými zbraněmi.

Nepřátelé mají mezi útoky docela dlouhou prodlevu, takže stačí jenom chodit v kruzích kolem nich a postupně je umlátit. Tenhle nedostatek aspoň trochu vyrovnává fakt, že jsou většinou ve skupince po 3 a více, takže úplná zívačka to není, hlavně v druhé části hry, kdy se vám zpřístupní druhá polovina městečka a nastoupí na vás jejich silnější varianty.

Zbraní je docela dost a můžete si je vylepšovat, pokud najdete patřičný návod + pokud máte kazetu s heavy metalem. Ano, k vylepšení zbraní je potřeba heavy metal. Každou zbraň si můžete vylepšit hned dvakrát, takže baseballová pálka může zranit více nepřátel najednou, z vidlí můžete střílet laserový paprsek a kladivem přibouchnout na nepřítele minu, která po chvíli exploduje.

Kromě bojování se budete starat o kostel a úroveň křesťanství ve vesnici. Čím větší hodnota, tím více přátelských NPC bojuje na vaší straně. Toho dosáhnete opravováním kostela, který je v notně zašlém stavu. Postupně ho ale můžete celý zvelebit (stačí sbírat peníze a suroviny), takže mimo opravy oltáře, lavic, střechy, věže atd. si můžete pořídit i vířivku jacuzzi, mixážní pult či obří lávové lampy.

Dále můžete své ovečky zpovídat, což představuje docela jednoduchou minihru, kdy na hříchy místních musíte odpovídat správnými verši z bible.

Za zkušenostní body získáváte věhlas, přičemž levelujete docela rychle. Pro postup na další úroveň je vždy potřeba 20 000 bodů, jenže vy získáte např. 400 bodů za každého zabitého nepřítele, za odstraněné grafitti nebo narovnání kříže získáte 1000 bodů, za posvěcení spřáteleného NPC získáte opět 400 bodů atd. Maximální úroveň je 40 a není moc problém jí před koncem hry dosáhnout.

Navíc si pak můžete za peníze kupovat speciální proteinové doplňky, které vám vylepší obranu, regeneraci života, útok, atd.

Zajímavá minihra je vymítání démonů – musíte v časovém limitu proběhnout celý dům, zničit všechny shatanistické totemy, postavit na určitá místa svaté sochy a obrátit všechny obrácené kříže tak, jak mají být. Potom můžete posedlého pomocí speciální formule uzdravit. Pokud se vám nedaří, exorcismus můžete opakovat kolikrát chcete, takže se stačí postupně naučit kde co je a máte to v kapse. Při neúspěchu sice umřete, ale pokud máte vylepšenou patřičnou vlastnost, nic moc vám to neudělá (pokud vím, mělo by se vám odečíst pár zkušeností a pěněz).

Pro úspěšné dokončení hry potřebujete zvednout úroveň křesťanství nejprve na 40%, na konci hry na 70%. To není moc velký problém, protože jenom 40% můžete získat za vylevelování postavy, exorcismů můžete provést 8 a je za ně 5% bonus ke křesťanství, celkové vylepšení kostela vám dá 20% a ještě zbývá pár nepovinných úkolů se sběrem svatých předmětů a ikon, odstraňováním graffiti apod.

Co se záporů týče, tak celá hra by potřebovala trochu vyPolishovat – souboje nejsou dvakrát povedené a je jich docela dost, nepřátelé se hodně respawnují. Občas jsem neměl jasno, co se po mně vlastně chce (ale to se možná zkrátka ztratilo v překladu). Graficky hra moc neoslní a v pozdějších fázích hry už jsem se trochu ztrácel v různých postavách a v příběhu (ne že by to moc vadilo)… a navíc vlastně v rámci úkolů prostě běháte od jedné postavy ke druhé a děláte v podstatě tytéž věci pořád dokola.

Přesto mě hra hodně bavila, asi tím správně střeleným prostředím, postavami a humorem a taky proto, že jsem z ní cítil „srdíčko“. Zkrátka mi přišlo, že ji udělali lidi, kteří se při vývoji dobře bavili a věděli, co chtějí vytvořit a proč a nejsou to vymaštění dementi. Třeba se pletu, těžko říct, každopádně takhle nějak jsem si představoval, že to budu mít s Postal 2. Lepší pozdě, než nikdy.

Herní výzva 2026 - Pod maskou (SC)

Střelená humorná freeware hra, ve které chráníte houby před nájezdy hladových lesních zvířátek. Po vašich houbách půjdou zajíci, ježci, pásovci, sovy, netopýři, medvědi a mimo jiné i hadi. Že hadi houby nejedí? Zahrajte si tuhle hru a přesvědčíte se o opaku...

Každé zvířátko má jiné vlastnosti, například sovy létají, pásovci jsou odolní, ježci si na bodlinky připíchnou vícero hub, hadi po spolknutí houby odlétají směrem vzhůru atd. Za vydělané peníze můžete vylepšovat vaši základní chladnou zbraň - začínáte se sandálem a končíte s obrovským kladivem.

Dále ale můžete vylepšovat spoustu dalších věcí, jako je účinnost pastí, střelných zbraní, kapacitu munice (dokud si za nekřesťanský peníz neodemknete její nekonečné množství) či větší rádius výbuchů.

Pasti a střelné zbraně získáváte z beden kovových beden, pro jejichž otevření potřebujete klíče, které většinou vypadávají z netopýrů. Máte tak k dispozici obyčejný kolt, brokovnici, tommy gun nebo rotační kulomet. Z pastí zmíním například zubatou past na medvědy, miny, tesla věžičku střílející elektrické výboje a jadernou střelu (!).

Typů úrovní je několik, od klasického chránění hub před vlnami nepřátel po úrovně typu tower-defense.

Ještě musím zmínit i hudbu, hra má na poměry freeware her opravdu skvělý soundtrack.

Balrum je izometrické RPG mixnuté Stardew Valley. Což znamená, že kromě plnění úkolů a bojování si musíte dávat pozor na hlad, žízeň, únavu a navíc máte od začátku k dispozici věrného pejska.

Survival prvky v RPG hrách mě většinou spíš stresují, potěšila mě tedy možnost nastavit si na začátku hry pomalejší postupování hladu a žízně. I bez toho by to ale myslím bylo v pohodě, jídla se po světě válí opravdu dost a dost (nic se nekazí!) a mimo to lze jednoduše farmařit (o tom později).

Také si můžete zvelebit svoje bezpečné útočiště (kam se můžete kdykoliv teleportovat) a patřičně se tam vyřádit, tj. vyzdobit si ho a upravit dle svých představ. Tedy pokud si nacpete několik bodů dovedností do tesařství. Nebo se na to můžete vykašlat (jako já) a postavit si jednoduchý domeček s postelí a truhlami na odkládání vybavení.

Mimo to můžete ve svém útočišti (pokud si vylepšíte farmaření) chovat slepičky, prasátka, kravičky nebo pavouky. Dále lze těžit kovy nebo dřevo (což můžete i mimo útočiště) a hlavně pěstovat různé plodiny. Farmaření jsem měl jen na první úrovni, ale i to mi bohatě stačilo – celou hru jsem si vystačil s kukuřicí a sem tam s nějakou magickou rostlinkou.

Vyplatí se investovat aspoň trochu do páčení zámků, protože pak můžete chodit (jak by řekl Lister) na nedovolenou sklizeň a kromě plodin svých sousedů sklízet i věci, které mají schované v truhlách. To se hodí hlavně ze začátku, když nemáte peněz nazbyt. Bohužel výbava, kterou můžete koupit od obchodníků, za moc nestojí. Ty opravdu dobré kousky musíte po staru najít v kobkách nebo z padlých nepřátel.

Kobek nebo padlých nepřátel je ve hře habaděj, autoři mají podle všeho opravdu rádi rozsáhlé podzemí plné pastí a puzzlů. Já si v nich zas tolik neliboval, tak jsem spoustu z nich ignoroval, protože jsem si na začátku vybral hru za mága, a to byla trochu chyba.

Hra není přespříliš těžká, ale rozhodně to není procházka rozkvetlou zahradou. Nikdy jsem neměl pocit, že bych byl nějaký badass, který v klidu vykostí smečku slabších nepřátel. Zejména kvůli tomu, že kouzla nejsou moc účinná, stojí spoustu many a přísahám bohům, každý druhý nepřítel má schopnost z vás manu vysát a není před tím možná žádná obrana.

V praxi to vypadá tak, že po každém souboji se základní faunou mám manu naprosto vyčerpanou a život tak na jedné třetině. Což o to, život i mana se doplňuje automaticky. Problém je v tom, že se doplňují dost pomalu.

Zatímco regenerace života se dá urychlit tím, že se dost napijete a nasytíte, s regenerací many toho moc nezmůžete. Můžete si leda tak vylepšit moudrost, jenže dovednostních bodů opravdu není nazbyt a ten bonus pro regeneraci stejně není až tak markantní.

Čili jsem po každém - a to opravdu po KAŽDÉM - souboji musel dobré 2 – 3 minuty čekat, než se mi mana sama od sebe doplní. A nepřátel je v Balrumu docela dost, nemůžete ujít dvě obrazovky od vesnice, aniž byste nenarazili na vlka, kostlivce nebo ty zatracené obří moly.

Navíc zabití nepřátel nedává ani moc zkušeností – dejme tomu, že za golema získám 45 XP, což je dobré do doby, než zjistím, že pro dosažení další úrovně potřebuju třeba 10 000 XP.

Došlo to tak daleko, že jsem si po cca 40 hodinách hraní prostě na internetu našel, kde se dá najít plánek na stavbu mana obelisku (který regeneraci many mnohonásobně urychluje) a bez kterého ten obelisk prostě nepostavíte. Dá se někde koupit? HOUBELES, musíte ho najít na přesně specifické lokaci, nikde jinde jej nezískáte.

Taky jsem se těšil, jak se po přijetí do guildy mágů naučím nějaká pořádná kouzla a budu konečně kosit kostlivce jako správný arcimág. Bohužel k ničemu takovému nedojde. Kouzel vyžadujících arcane na druhé úrovni moc není, nejsou kdovíjak účinná, navíc se s kouzlem lze i netrefit (!) a taky občas nepřátelé kouzlu odolají (!!).

Jinými slovy, doporučuji vám to hrát za bojovníka nebo lučištníka. Pokud se rozhodnete pro mága, najděte si, kde získáte plány na stavbu mana obelisku hned na začátku.

I přes tyto výtky mě hra bavila, je v ní spousta úkolů, spousta postav, spousta lokací k prozkoumání a spousta možností, jak si svou postavu vylepšit a jakým směrem se vydat.

Herní výzva 2026 - Od slova k větě (SC)

Jednoduchý herní princip, překvapivě zábavná hra. Z vaší báze vám v pravidelných intervalech vypadávají pixely, které posíláte na nepřátele. Můžete jim namalovat trasu myší, jenže počítejte s tím, že víc jak 2 zatáčky vaši bojovníci většinou nezvládnou.

Pokud sevřete nepřátelské pixely do kleští, dostanete značný bonus k útoku (což platí i naopak). Obtížnost časem příjemně přitvrdí a často je pak potřeba kromě rychlých reakcí i nějaké to strategické myšlení, resp. schopnost umět si vyčíhat správnou chvíli k útoku.

Navíc se pak v úrovních objevují různé powerupy, některá místa vás posílí, jiná způsobí, že chrlíte pixely mnohem rychleji, jednou za čas část úrovně exploduje atd. Cenou za tato posílení je ale velmi nevýhodná pozice, kdy na vás může útočit více nepřátel najednou.

Jediné, co mi vadilo, byla nepřehlednost, protože posun obrazovky pomocí myši nebo klávesnice byl zoufale pomalý. Často jsem tedy neměl, jak sledovat situaci u všech nepřátel, což velmi zamrzí. Pomohla by jednoduchá možnost zoom-out.

Kathryn je kuřačka. Těžká kuřačka. Chtěla by s tím přestat, už to párkrát zkoušela, ale závislost je už moc velká. Navíc to není její jediný problém – její nejlepší kamarádka Penelope si našla přítele, který je nafoukaný idiot a Penelope jenom využívá. Kathryn se na naléhání Penelope objedná k psychologovi, ale po prvním sezení se rozhodne, že to není pro ni. Své problémy vyřeší jinak.

Kouřením...

Fixation je důkaz, že na vytvoření vtahující hry nepotřebujete nutně AAA rozpočet. Jedná se o logickou skákačku s dominantní herní mechanikou – vyfukováním cigaretového kouře. Ten vás dokáže ochránit před lasery, můžete s jeho pomocí přepínat vypínače a později i vyfukovat mířené kroužky skoro jako Gandalf.

Každý level je chytře propojen s příběhem, který pojednává o závislostech (nejen na kouření), o jejich důsledcích a neschopnosti či neochotě je překonávat. Například v úvodních levelech postupujete zprava doleva, posléze se musíte dostat do spodní části obrazovky a nakonec chodíte zleva doprava. Což nenápadně symbolizuje životní obrat, který Katrhyn v průběhu hry učiní.

Hra je docela ukecaná (na poměry skákaček), dabing chybí, ale to mi moc nevadilo. Co mě trochu rozčilovalo je, že postavy během svých promluv neustále chodí sem a tam, což sice přidává na dynamice, ale čtení textu pak bylo trochu krkolomné.

Dohrání vám zabere zhruba hodinu a je to freeware hra – za sebe ji doporučuju :) Příběhově na ni pak navazuje The Company of Myself.

Hra, kterou jsem doporučoval asi 3 lidem, kteří mají rádi galerie, umění a všechny tyhle věci, ale žádného z nich hra neoslovila.

Přišlo mi to jako škoda, sám jsem ji pár hodin hrál a sice mě osobně stavění vlastní galerie nebavilo, zato jsem si užíval prohlížení galerií, které vytvořili ostatní. Někteří lidé mají opravdu *mnohem* větší fantazii než já.

Rovněž to byla první hra, kde jsem se setkal s umělou inteligencí takříkajíc „naživo“. Nemohli jste si totiž vybrat ze seznamu děl, co konkrétního chcete vystavit – AI DAISY vám nabízela náhodné kousky a dle vašeho výběru vám pak nabízela další a další. Nevím, zda za tím stál nějaký skrytý důvod, který pak autoři chytře monetizovali, nebo jestli se jednoduše snažili rozšířit hráčům obzory.

Chtěl jsem napsat komentář, abych třeba aspoň jednoho člověka z DH namotivoval hru zkusit (byla zdarma), ale už to nestihnu. 16. 3. 2026 byl provoz hry ukončen a servery vypnuty.

Škoda. Těch pár hodin, které jsem ve hře strávil, jsem si docela užil.

Docela zajímavá tahová strategie s dost jednoduchými pravidly, ale ať se propadnu, jestli jsem ji kdy dohrál. Začínal jsem s demem v nějakém SCORE či LEVELU a když jsem se dostal k celé hře, myslím, že jsem skončil v předposlední úrovni. Když jsem se o dohrání pokoušel nedávno, nedostal jsem se ani tam. Už zkrátka nenám tolik skillu, času a trpělivosti.

Začínáte se svou hlavní bází, ze které můžete vystřelovat další budovy - další báze, štít, obranné typu věže země-vzduch, útočnou bázi atd. Cílem hry je zničit hlavní bázi soupeře a nepřijít o tu svoji. Také můžete z bází útočit pomocí granátů, naváděných raket, EMP střel atd.

Trefit se na správné místo ale není snadné. Nesmíte trefit nerovný terén, vodní plochu nebo svou vlastní budovu. Navíc jsou všechny budovy propojeny energetickým kabelem s bází, která ji původně vystřelila - a tyto kabely se nesmí překřížit.

Kampaň obsahuje 16 misí, vždy po 4 misích pro každou ze 4 stran konfliktu. Velmi zamrzí, že tyto 4 strany se mezi sebou liší pouze designem budov, jednotek a voice overem. Jinak jsou úplně totožné, což je hrozná škoda. Hra tak velmi rychle omrzí, protože vás prostě nemá moc čím překvapit.

Ale jinak to hrozně pěkně vypadá a na nějakou chvíli to zabaví.

Roztomilá, krátká a jednoduchá výuková hra, která má malé děti naučit základní anglická slovíčka. Hrajete za medvídka, který má narozeniny, takže musí připravit oslavu, rozeslat pozvánky a podobně.

Minihry jsou jednoduché a většinou zaměřené na výuku angličtiny, takže vás hra naučí základní počítání do deseti, barvy a další základní slovní zásobu. Dodnes si pamatuju, že právě tahle hra mě ve druhé třídě ZŠ naučila slovíčka jako je present (dárek) a worm (červ) :)

V dnešní době už jsou samozřejmě mnohem hezčí, lepší, promyšlenější a já nevím jaké alternativy, ale mně přijde, že tahle hra má prostě svoje kouzlo, takže bych ji sám pak svému dítěti jednou taky zkusil pustit :)

Co se stane, když pokračování populární arkády uvedete primárně na mobily? Budete se ji snažit co nejvíc monetizovat!

Což by samozřejmě samo o sobě nevadilo, ale proboha, jestli jsem si u druhého dílu stěžoval, že je grindu moc a peněz málo, tady to platí ještě mnohem víc. Třeba jen u samotného Burrita máte 15 typů vylepšení, která můžete vylepšit 8 – 9krát. Přičemž třeba už čtvrté vylepšení maximální rychlosti stojí 635 000 peněz. To v době, kdy za každý run získáte cca 50 000, podle toho, jestli máte štěstí.

Jak z toho ven? No samozřejmě si za reálnou měnu koupit další peníze, body, vylepšení, piňaty a já nevím co všechno... pak se vám leveluje jedna radost. Ugh. Jisté ozvláštnění spočívá v tom, že občas hrajete i za jiného luchadora, ale hraje se za ně úplně stejně, takže je to jen kosmetická záležitost.

Jako zabíječ času při cestě MHD to ale asi obstojí.

Původní Vlak jsem nikdy nehrál (měli jsme ho myslím na jednom počítači na ZŠ, ale nikdy jsem si na něm nezahrál) a jelikož se letos hodí do Herní výzvy, chtěl jsem ho zkusit. Jenže jak má spoustu komentářů a je na DH populární, přišlo mi líto, že Vlak do Becherovky je takový smutně odstrčený - zvlášť když je od stejného autora. A já měl nevím proč za to, že se jedná o nové úrovně, odlišné od původní hry.

Až později jsem náhodou zjistil, že úrovně jsou úplně stejné, jediné, co se liší, že už vláčkem nevozíte ovoce, zvířátka a drahokamy, ale předměty s alkoholovou tematikou - podtácky a lahve od Becherovky. Což někoho, kdo alkoholu zrovna neholduje (a Becherovce už vůbec ne), moc nepotěší - radši bych převážel ta zvířátka.

No, co naplat, mám za sebou 50 úrovni a musím říct, občas mě tedy dokázaly slušně potrápit. Zhruba do 25 úrovně to je o pohodě, ale od té doby už se tu a tam zákys objevil. Ta pravá zábava začala až od 40. dál - hlavně 41 a 48 mi daly dost zabrat. Nakonec jsem na řešení vždycky přišel, ale bohužel občas to bylo zkrátka metodou pokus-omyl.

Takže jsem moc rád, že mám tuto českou legendu úspěšně za sebou, byť tedy v jiném (alkoholovém) kabátku.

Herní výzva 2026 - Jízdenku, prosím (HC)

Při vší úctě k autorovi, tohle se opravdu nepovedlo. Ani by nevadilo, že hra vypadá graficky hůře než originál z roku 1993 (aspoň v ní hraje docela pěkná hudba). Je to koncekonců freeware hra, tak co.

Co hru zabíjí jsou dvě naprosto nepochopitelná designérská rozhodnutí. Za prvé, vláček vám roste neustále a nejenom když sbírá předměty. Není tedy moc velký problém se do sebe zamotat, protože za chvíli byste se svou délkou měli problém i na transsibiřské magistrále.

Za druhé, nevidíte celou arénu, ve které máte sebrat potřebné bodíky. Vidíte jen obrazovku o rozloze cca 10x10 čtverců, přičemž celé kolo může mít rozlohu např. 20x20. Správně - takže si předem nemůžete rozmyslet, kam jet, jak se natočit a jak to udělat, abyste do sebe nenarazili. Změnit rozlišení nejde, posouvat obrazovku nejde, jedete zkrátka na první dobrou.

Z tohoto důvodu se mi nepodařilo dostat ani přes druhý level (!). Vůbec se nejde zorientovat a už v prvním levelu jsou úzké cestičky, ve kterých se nejde otočit (zapomeňte na otevřená prostranství z originálu). Takže se z příjemné logické arkádovky stává frustrující adrenalinová jízda, kdy vůbec netušíte, kam máte jet a ve které další vteřině si sami zablokujete cestu.

Kdo tohle dohraje bez toho, aby si natáčel obrazovku apod., má můj obdiv.

Klasické pokračování – stejný gameplay, ale více všeho. Více typů gumových medvídků, více možností vylepšení a hlavně více grindu. Opravdu MNOHEM více grindu než v prvním díle, který bylo možné dohrát cca během dvou hodin.

Dohrání druhého dílu zabere mnohem více času, protože k úspěšnému dohrání a odemčení survival modu potřebujete spoustu vylepšení, takže spoustu peněz, takže spoustu opakování téhož pořád dokola.

Což by nutně nevadilo, ale po několika hodinách hra prostě omrzí, a to v době, kdy zdaleka nemáte vylepšené všechno.

Chtěl jsem mít SW:TOR rád. Opravdu. A zhruba polovinu hrací doby se mi to dařilo. Kvůli menšímu karambolu se Steam účtem nevím, kolik času jsem hraním strávil, protože tento údaj jsem nikde ve svém SWTOR profilu nevyčetl. Odhaduju ale nějakých 50 – 70 hodin.

To není úplně málo, ale kdyby nebylo letošní herní výzvy, určitě bych hru nedohrál a někdy v půlce ji odinstaloval. Samozřejmě mi bylo jasné, že nemám čekat KotOR 3. Chtěl jsem se jen dozvědět, jak příběh dopadne. No a když jsem se tu dočetl, že nejvíc se tomuto rozuzlení blíží hra za Jedi Guardiana, zkusil jsem to.

V první řadě musím kvitovat, že je hra zdarma a free-to-play omezení vám cpe jen v přijatelné míře. Nikdy jsem během hraní neměl pocit, že bych byl nějak nepřiměřeně krácen co do možností, jak hru hrát. Naopak, celou hrou jsem prošel jako světelný meč rozehřátým máslem. O tom ještě později.

Moje ambice byly spíš opatrné, jelikož jsem si pamatoval, že mě hra v roce 2015 moc neoslovila. Mým cílem tedy bylo opravdu jen dohrát hlavní příběhovou linku jako by to byl single-player a šmitec. Skončil jsem na úrovni 53 a neúčastnil jsem se žádných PvP soubojů, endgame obsahu, vesmírných bitev apod.

Leveluje se rychle. Opravdu velmi rychle. V podstatě celou dobu mi hra musela uměle snižovat moji úroveň, abych NPC moc nepřevyšoval. Což beru. Na druhou stranu mě to pak moc nemotivovalo plnit další nepovinné úkoly. Proč bych se s nimi zabýval, když mi hra stejně mou úroveň sníží? Zajímavé většinou moc nebyly. Tak kvůli výbavě? To těžko, protože…

Protože SW:TOR je až úmorně jednoduchý. Ze začátku mi to přišlo fajn, protože začátek by jednoduchý být měl. Jenže ono to bylo jednoduché POŘÁD, takže mi jednoduše stačilo v různých frekvencích mačkat 4 – 5 různých útoků a měl jsem od začátku až k finálnímu záporákovi naprosto vystaráno.

Lékárničku jsem použil asi 3x za hru a umřel jsem jednou, protože jsem vlezl někam, kam jsem neměl a sesypalo se na mě víc nepřátel, než bylo zdrávo. Je mi jasné, že to takhle jednoduché je asi až teď, po X letech od vydání, aby se člověk dostal na level 80 co nejdřív a mohl dělat všelijaké jiné vylomeniny, které hra nabízí. Pro mě, kdo to chtěl hrát tak, jak jsem psal výše, to byl ale spíš ubíjející zážitek.

A rozuzlení příběhu… jako, nic moc. Začátek byl dobrý, takový klasický svěží Star Wars, kdy člověk začíná jako padawan a rozkoukává se a zjišťuje co a jak. Docela mě zmátlo, že se kdovíkde opět objevilo sithské impérium, které opět republice pořádně zatápí. Až později jsem si na internetu přečetl (ze hry jsem se to nedozvěděl), že se hra odehrává nějakých 300 let po událostech KotOR 2. Jinými slovy je to restart příběhu a začínáme zase od nuly. Achjo, ale tak co už.

Mistr Orgus Din byl fajn, i když bych byl asi raději, aby s ním můj Guardian strávil víc času – to by pak jeho tvrzení, že ho Orgus Din naučil vše o tom, co to je být Jedi, dávalo větší smysl. Potom se snažím všelijak uškodit impériu, hledám ultra-mega-nechutně-přísně-tajné-a-neskutečně-mocné zbraně a následně konfrontuju samotného Císaře, který mě ovládne… což vyzní naprosto do ztracena. Nějaká varianta na návštěvu Korribanu z prvního dílu, kde bychom si ukázali názory „druhé strany“ by mi přišla vhod. Nic takového se bohužel nekoná, jen lehce v podobě parťáka Scourge.  

Zhruba od této chvíle (konkrétně od Hothu) už jsem hrou doslova probíhal, protože už mi nepřišlo zajímavého vůbec nic – rozhodně ne repetitivní pátrání po mistrech Jedi a jejich navracení na Světlou stranu Síly a ani to, jak se z padawana během pár dní stane největší Jedi, který kdy žil a kterému se nikdo nevyrovná (!), takže ho i rada mistrů posílá na mise se slovy „Osud galaxie i nás všech je ve tvých rukou!“ Bleh.

O finálním souboji a závěrečné oslavné cutscéně ani nemluvím, oboje měl lepší už první KotOR.

RPG prvků samozřejmě moc není, protože kromě úvodního zvolení povolání jsem si s výběrem dalších schopností nemusel vůbec lámat hlavu a navíc jsem měl jen 2x – 3x během hry pocit, že moje rozhodnutí mají na další události aspoň jakýs takýs vliv.

Společníci mi přišli většinou nudní, takže jsem jejich rozhovory často jen zběžně proklikával, abych dostal 16 000 XP za to, že jsem si s nimi promluvil.

Návětěva lokací z předchozích dílů a znovuvyužitá hudba (Endar Spire!) mě ale potěšily.

Takže jestli jste jako já a chcete pokračování KotOR, tak vám radím, ušetřete si 50 – 70 hodin času, přečtěte si knížku a nějaké shrnutí děje SW:TOR Jedi Guardiana na internetu a máte vystaráno.

Herní výzva 2026 - Spoluhráči (SC)

Velmi zábavné a překvapivě propracované závody s pohledem shora.

Za vyzávoděné peníze si kupujete jednak další a lepší auta a jednak i jejich vylepšení - od rychlosti, kvalitu pneumatik, přes účinnost nitra až po pancíř. Ano, pancíř, protože máte dva způsoby, jak vyhrát – buďto být v cíli první, nebo být v cíli jediný.

Můžete si tak nakoupit několik typů zbraní (kulomet, laser, raketomet…) či pasti (olejové skvrny, miny). Ze začátku samozřejmě budete rádi, když do cíle vůbec dojedete, ale postupně si odemknete lepší a lepší zbraně a ze závodů se tak může stát docela krutá řežba. Opravdu není lepší pocit, než si koupit finální tank, pořádně si ho vylepšit a vyrazit na lov.

Navíc hra obsahuje celkem 13 tratí a několik typů závodů, takže kromě samozřejmého klasického závodu s ostatními a závodu na čas (kdy jste na trati sami, ještě s variantou pastí na trati) je tu ještě mód chaos, kdy polovina závodníků jede v protisměru.

Jeden z mých největších herních restů. Hra, kterou jsem hrál tuším ještě před nástupem do školy (ehm). Nikdy jsem se v ní nedostal dál než do 7. úrovně (s lektvarem "volného pádu"). V rámci letošní Herní výzvy jsem se rozhodl, že ji konečně pokořím. Podařilo se, ale bylo to trochu o nervy.

Hlavní zásluhou na tom měla v první řadě malá prodleva, než Princ vyskočí. Načasování skoků (zejména v poslední úrovni), tak muselo být velmi přesné a klávesu pro skok bylo potřeba zmáčknout o trochu dříve, než by člověk očekával. Nedávno jsem dohrál Bzzzt a když jsem umřel tam (a že jsem umíral opravdu *často*), vždycky jsem měl pocit, že za to můžu já. Tady jsem měl občas tendenci osočovat pitomé ovládání.

Ruku v ruce s tím jde známý časový limit. Dohrát hru za hodinu (byť to tedy není nutné dohrát na posezení) může dát docela zabrat, zvlášť když jako já v posledních třech úrovních začnete zmatkovat a zbytečně umírat.

Naštěstí jsem znal (asi z videí na Youtube?) všechny největší špeky (myš, jak porazit svůj zrcadlový obraz, jeden otevírač dveří na stropě atd.), takže aspoň to mi ušetřilo trochu trápení. Ale nutnost 2x za hru "připlížit se" ke strážnému mi nějak utekla, takže díky @adam.kulhanek: za radu.

Taky moc nevím, proč dali autoři nejtěžšího strážce do 8. levelu a druhého nejtěžšího do 6. úrovně. Přitom finální záporák je až směšně jednoduchý.

No ale přes tahle všechna "negativa"... když pak člověk konečně spočine v náručí princezny, výsledná úleva a pocit zadostiučinění z pokořené legendy všechnu frustraci hravě přebijí :)

Herní výzva 2026 - Odkojený klasikou (HC)

Arkádová akční jednohubka s pohledem shora, docela dost krvavá a lehce humorná – hlavní hrdina má hlášky, za které by se nemusel stydět ani John Rambo.

Za zabité nepřátele získáváte zkušenosti, za které si můžete vylepšovat několik svých vlastností, například životy a rychlost regenerace, rychlost pohybu nebo třeba poškození. Dále získáváte i peníze, za které pochopitelně vylepšujete své zbraně, kterých můžete mít až 6 – revolver, brokovnici, uzi, motorovou pilu, sniperku a raketomet. Navíc když vám klesnou životy pod určitou hodnotu, čas se zpomalí a vy máte tak máte větší šanci se z té prekérní situace dostat.

Nepřátelé jsou celkem variabilní a jsou jich opravdu hordy. Ze začátku je obtížnost v pohodě, ale časem trochu přituhne, hlavně až nastoupí zombíci střílející projektily. Hra je patřičně krvavá a po dohrání můžete několikrát začít new game+.

Druhý díl je mnohem delší, propracovanější, nepřátelé jsou variabilnější a odolnější, resp. vaše věže jsou slabší. Tím je hra taky mnohem těžší. V prvním díle časem stačilo vylepšit si kouzlo kácení lesa, získávat za to peníze, dát si nohy nahoru a jenom sledovat, kterou věž můžete vylepšit.

Tady už si s tímto přístupem nevystačíte, byť tedy kácení lesa je užitečnější než kdy dřív – můžete (musíte?) s jeho pomocí zabírat různé neutrální budovy (důl, bazének s manou) a hlavně ty nepřátelské. V praxi to vypadá tak, že na mapě máte třeba dvě takové budovy, ze kterých pravidelně vychází nepřátelé, takže vás velmi brzy zahltí.

Jakmile ale chytíte potřebný gryf a zorientujete se ve stromu dovedností, mise už nebudou tak brutální. Navíc body vylepšení můžete dle libosti odebírat a přidat je jinam, dle toho, co se v dané úrovni zrovna hodí.

Nepřátelé jsou taky zákeřnější, například typ piráta, který po smrti upustí bednu, ze které se vyvalí opice a dva papoušci… toho jsem nesnášel. Nebo třeba valkýra, která vám po ztrátě svého brnění na několik vteřin vyřadí všechny věže v okolí... a o bossech ani nemluvím.

Jednička mě bavila asi trochu víc, ale ani druhý díl není špatný. Byť toho nutného „grindování“ pro zkušenostní body už je zde na můj vkus trochu moc.

Tower defence hra, ve které hrajete za záporáka, který chrání své drahokamy před nájezdy chamtivých hrdinů. V krádeži se jim snažíte zabránit pomocí třech typů věží, které lze různě vylepšovat. Navíc máte k dispozici tři různá kouzla – meteor nepřátele zraní, frenzy zvýší rychlost útoku věží a kácení lesa umožní stavět věže i na nepřístupné oblasti.

Hra je vcelku propracovaná, protože si ještě můžete věže vylepšovat v docela rozvětveném technologickém stromu. A je pravda, že jakmile si vylepšíte kouzlo kácení a budete za každé vykácené políčko získávat peníze, hra bude opravdu VELMI jednoduchá.

I tak mě vždycky bavila, člověk musel mít občas rychlé reakce a úplná pohoda to nikdy nebyla, zvlášť když se snažíte dosáhnout co nejlepšího skóre, tj. tehdy, kdy se vám žádný z hrdinů ani jediného vašeho drahokamu nedotkne. Což je v případě ninjů dost ošemetné, protože ti sviňáci se umí zneviditelnit… (a co teprve když přijde na řadu takový ninja-boss).

Na těch pár hodin rozhodně zabaví :)