Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Pathfinder: Kingmaker

Pathfinder: Kingmaker - Definitive Edition

25.09.2018
18.08.2020
kompatibilní
85
19 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

První izometrické RPG zasazené do fantasy univerza a využívající pravidel stolní hry Pathfinder, nástupce legendárních Dungeons & Dragons a to především jeho 3,5. edice, využité například v Neverwinter Nights 2.

Hra je zasazena do Ukradených zemí, součásti regionu Říční království v zemi Golarion. Příběhově hra vychází z již existující kampaně pro původní stolní hru stejného jména, v níž je hráčovým cílem vybudovat vlastní říši jako místní baron. Brzy však zjišťuje, že bezvládí v Ukradených zemí před jeho příchodem nepanovalo jen tak náhodou a že se nevědomky zapletl do hry starobylých a všemocných bytostí...

Po stránce hratelnosti je Kingmaker inspirovaný klasickými RPG jako Baldur's Gate. Po vzoru původní stolní hry nabízí bohaté možnosti tvorby postavy, kde lze 15 základních povolání a jejich varianty libovolně kombinovat do multiclass. V soubojích lze libovolně přepínat mezi režimem v reálném čase s možností pauzy a tahovým režimem. Novinkou, doplňující standardní RPG hratelnost, je budování vaší říše – na speciální strategické mapě lze budovat a rozšiřovat města, dobývat nové regiony a řešit skrz vaše rádce naléhavé problémy. Vaše rozhodnutí ovlivňují hru a mohou měnit vaše přesvědčení, což je klíčová vlastnost vaší postavy. Po cestě se k vám přidá řada společníků a to jak nově vymyšlených, tak i takových, co byli představeni již v původní stolní hře.

Na tvorbě hry se podílel scénárista Chris Avellone (Fallout 2, Planescape: Torment).

Ke hře bylo vydáno několik DLC. Prvním bylo bezplatné kosmetické rozšíření Bloody Mess. Umožňuje zapnout si v nastavení hry grafické znázornění poranění postav a jejich protivníků. Jako první placené DLC pak vyšlo rozšíření The Wildcards, které do základní hry přineslo novou hratelnou rasu, nové povolání a novou postavu s vlastní příběhovou linkou. Jako druhé placené DLC bylo vydáno rozšíření Varnhold's Lot, sloužící jako prequel pro třetí akt hry.

Druhé bezplatné DLC jménem Arcane Unleashed do hry přidává hrstku nových kouzel a grafická vylepšení. 6. června 2019 byla hra upgradovaná na Enhanced Edition a bylo vydáno poslední DLC Beneath The Stolen Lands. 18. srpna 2020 se hra dočkala druhé reedice s názvem Definitive Edition, která hru poprvé přenesla na konzole a do existující verze patchem přidala oficiální tahový soubojový systém a podporu gamepadů.


Poslední diskuzní příspěvek

@7c (19.09.2021 19:56): Za mne proste kitovani nějaká validni technika není. Obvzlast v případech kdy jasne vím ze to jde i jinak a normálně. Beru ze to muže být třeba poslední možnost když to jinak nejde a nějak se člověk dal dostat musí. A nemá třeba na danou potvoru idealni složení party.
A jinak v pathfinderovi potvory které kitovat jdou po celém dungeonu jsou, třeba vodní elementalove. A jde to i ve dvojce. Však plno lidi hned v prvním dungeonu kde mají lvl 2 a narazí tam na lvl 7 elementala tak ho ukituji k smrti jak nic. Přitom se dá zabit i normálně.
Zrovna u tohle případu narazil i streamer Coh kdy toho elementala ukitoval a lidi mu to v diskuzi daly trochu sežrat ze od nej čekali víc než použit takovou lacinou záležitost jako kitovani.
Navic si nemyslím ze by někdo dělal hru s tím ze se rozhodne tam dat nepřátele kteří se daji zabit čiste jen kitovanim a tím se ospravedlnila ta údajná regulérní technika. Ok, možná to tak někde je, ale standard to určitě nebude.Za mne to je jen hráčska klicka která proste jde použit když se to někomu hodí.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
A víte vy co? Pojďme si to říct rovnou, ať to máme z krku.
Pathfinder: Kingmaker je za mě rozhodně nejlepší izometrické RPG od dob Baldur´s Gate 2
A jsem nesmírně rád, že to bez jakýchkoliv pochyb mohu konečně říct.

Já si ten patetismus neodpustím - Pathfinder je RPG s duší. Hned na začátku na vás vybafne s dobrým tempem, kvalitně napsanými dialogy a zajímavými postavami, s jejichž charaktery hra skvěle pracuje. Samotnému příběhu ale může chvilku trvat, než se hráči dostane pod kůži, nicméně od druhé kapitoly nabere grády. Celkově je hlavní příběh velice dobrý. Je poutavý, velkolepý a má pár hustých zvratů, které jsem od hry takového ražení nečekal. A finále je správně epický, pro což jsem měl ve fantasy hrách vždycky slabost. Některé dějové linky jsou sice tak trochu divně poslepované k sobě, ale odvyprávěné jsou všechny slušně. A bacha. Nepodceňujte tu hru v rámci určitých rozhodování. Pathfinder se sice tváří jako ťuťu ňuňu ňoumík, jehož herní volby nebudou mít zas až tak velký vliv na příběh a gameplay, ale opak je pravdou. Na vašich slovech a činech záleží. Mnohdy vás ani hra neupozorní, že nějakou velkou volbu děláte. I když se hra zcela jasně inspirovala Bioware hrami, tento systém je více podobný Zaklínačům. Jo, a co se toho obávaného časového limitu týče, je opravdu napříč celou hrou. Ale dle mého názoru je VELMI zvládnutelný. A to já se prosím hodně vztekám, když ho někde vidím.

Pathfinder se svým stylem v mnohém podobá prvnímu Baldur´s Gate - prozkoumávání herního světa, kde je mnoho uzavřených lokací, ve kterých mnohdy není pro hlavní příběh nic důležitého, ale hráč tam může mít zajímavé interakce a unikátní fighty. Velkou část hry ale tvoří i starání se o vaše mlaďoučké království, čímž se změní i styl hry. Ve své podstatě mi to celé připomínalo mé kdysi bláhové teenangerovké hraní Travianu a Divokých kmenů, ovšem zároveň i něco z Neverwinter Nights 2. Velice uspokojivé je sledovat, jak se vaše hlavní město mění - jiný design hlavního náměstí poté, co hlavní město upgradujete, stejně tak je jiná i hudba a styl města podle toho, jaké máte přesvědčení. Správa celého království je poměrně jednoduchá na pochopení, ale víc si ji asi užijí lidé, co mají rádi hry jako Age of Empires nebo Civilisation. Já si to poměrně užíval také, ale stejně jsem se s větší radostí víc vracel zpátky na cestu za dobrodružstvím.

A co by to bylo za Infinity engine kopii, kdyby tam nebyli parťáci. A jak už to bývá, někteří jsou povedení, někteří méně. Ale celkově je to sympatická banda plantážníků. I ty jejich romance jsou povedené, jen je krapet škoda, že mezi sebou nemají více interakcí. Když už k nim dojde, většinou probíhají během odpočinku, ale jsou kratičké. Hra jde taktéž po vzoru novějších Bioware her, kdy každý parťák má vlastní dějovou/úkolovou linku, kterou když splníte, může to ovlivnit jejich roli v hlavním příběhu. Díky tomu má s nimi hra i pár emocionálních momentů, čímž na nich hráčovi začne více záležet.
Nejedná se o spoliery, to jen aby ten komentář nevypadal tak velikánsky. Pokud si ale na parťáky chcete přijít sami, klidně přeskočte.
Linzi: Vlastně taková roztomilejší a dobromyslnější verze Varrica z Dragon Age série. Linzi slouží mimo jiné jako vypravěčka hlavního příběhu, o to větší je škoda, že její dějová linka patří k těm méně zajímavým. Když to totiž porovnám s jinými linkami parťáků, kde se řeší víra, otroctví, atd., její problémy jsou skoro na mávnutí rukou. Navíc se mi nelíbí ten její idealismus ohledně cesty hlavní postavy- používání slov jako "dobrodružství", "hrdinové", atd. Já chápu, že je to bardka, ale tenhle slovník je pro mě ve fantasy světech krapet bourání čtvrté stěny a nepůsobí to moc "autenticky".
Amiri: Holčina, co má třikrát víc testosteronu než já. Amiri je stereotypní "Let´s fight!" barbarka, která má poměrně zajímavou dějovou linku se skvělým koncem, ale jako postava se příliš nerozvine. Je to škoda, protože dialogy měla jinak dobře napsaný, plus sloužila jako skvěla podpora mým dvěma tankům. Ne. Nejde jí romancovat. To by člověk musel být Dwayne Johnson.
Tristian: Mirek Dušín. Strašně hodný, obětavý, nápomocný. Až do takové míry, že to bylo krapet otravný a podezřelý. Dejte mu ale šanci, nejenže je Tristian jakožto klerik výborným healerem, ale zároveň má jednu z nejlepších a nejzajímavějších dějových linek, která úzce souvisí i s hlavním příběhem. Klidně bych ji ale ještě krapet protáhl, na to jak byla kvalitní mi přišlo, že skončila poměrně brzy.
Valerie: Johanka z Ar- ehm, chci říct Valerie je nejvíce podobná Jaheiře z BG série. Hrdá, pragmatická a s nelítostivým smyslem pro spravedlnost. Mnohem zajímavější než její dějová linka je spíš Valerie jako taková. Je mi jasné, že mnohým hráčům nemusela vyhovovat, ale za mě to byla jedna z nejlepších a nejlépe napsaných postav. A byl to naprosto výborný tank, který zachránil nejednu situaci. No prostě Johanka z Arku.
Octavia a Regongar: Jelikož se jedná o nerozlučnou dvojici (což už o sobě párkrát řekli), posvítíme si na oba najednou. Octavia je velice typický představitel chaoticky dobré postavy - svoboda pro každého, nejdřív činit než myslet, atd. Pokud nehrajete za mága, silně doporučuji se u ní vykašlat na její Rogue povolání a levlovat pouze čaroděje. Je to veselá a milá povaha, romancovat jsem se ji ale neodvážil, promiskuitní holčiny nejsou pro mě.
Regongar je chaoticky zlý půl-ork. Kdyby si jeho charakter měl do rukou vzít třeba takový Beamdog, určitě by z něho udělali stereotypního "Crash! Kill! Destroy!" šílence. Owlcat jsou ale vynalézavější. Ano, Regongar sice je krvelačný, nemilosrdný a tvrdý, ale zároveň je i přátelský, má smysl pro humor a byl by to asi i dost dobrý parťák na chlastání. Není to úplný protipól Octavie, jenom druhá strana stejné mince. A jelikož se oba výborně navzájem doplňují, jedná se o velice kvalitní parťáky. Škoda jen, že jejich dějové linky končí poměrně dost uspěchaně.

Jubilost: Jubilost je ten super pozér z vejšky, který sice byl chytrý, ale nikdo s ním nechtěl kamarádit, protože pravděpodobně masturboval každý den sám nad sebou před zrcadlem. Podobně jako Valerie, i on je víc zajímavější než dějová linka, která s ním souvisí. Ve družině jsem ho moc nevyužíval, ale kecání s ním bylo jak se patří zábavné.
Ekundayo: V podstatě Valygar z BG2 - mlčenlivý, černý hraničář s dobrým srdcem a tragickou minulostí. Ekun je ale lepší než Valygar. Hra skvěle pracuje s jeho vnitřním rozporem, zda se vydat na cestu doživotního mstitele a vykonavatele spravedlnosti, nebo od toho opustit a pokusit se nalézt klid. Díky tomu je jeho dějová linka hodně kecací, což rozhodně vítám, nejedná se totiž vůbec o špatně napsanou postavu.
Nok-Nok: Moc jsem za něho nehrál, nebavil mě. Jeho linka ale docela dobrá, i když v porovnání s ostatními to není nic extra. Jako podpora tankům ale vynikající.
Jaethal: Chladná, pyšná a sobecká nemrtvá elfka je asi nejzlejší parťáčkou z celé vaší bandy souputníků. S tím také souvisí její dějová linka, ve které za její zlé skutky po ní půjde pár individuí, co se budou domáhat spravedlnosti. Dějová linka je to obstojná, ale chybí ji nějaká ta emoce. Možná je to ale účel, protože samotná Jaethal příliš emocí nemá.
Harrim: Harrim je král všeho negativismu. Všechno špatně, všechno v prdeli, všechno ztracený, tak co na tom záleží. Má ale jedny z nejlepších dialogů ve hře a možná i trochu neúmyslně to je asi nejvtipnější parťák ze hry. Jakožto kněz je určitě slušný, ale jelikož Tristian je mnohem lepší healer, spíše bych dával přednost jemu. Harrimova dějová linka, začínala slibně, ale ve výsledku se nepřemění na nic zvlášť zajímavého. Víc mě bavil spíše on sám.

A musím říct, že jsem mimořádně nadšený i ze soundtracku, který je vynikající. Tímto bych se chtěl omluvit všem ruským composerům, kteří na hře pracovali, že jsem v jednom příspěvku v diskuzi vyzdvihl pouze Inona Zura, jejich práce nakonec totiž převýšila i jeho. Zde několik mých oblíbených tracků:
The Narlmarches
Sunset At The Dunsward
The Tarnished Jewel
Skylark
In The Name Of My Dream

Hra samozřejmě není bez chyb. V první řadě jsem se častokrát topil v inventáři. Zbraně a zbroje jsou ještě v pohodě, ale lektvary, kouzla, hůlky a i všemožné harampádí z různých questů, atd., to už je jiná písnička. Byla v tom hrozná míchanice, ve které se super lenoši jako já, co se nestarali o průběžné uspořádání, pěkně hrabali.
Hra se také neobešla bez několika bugů, nebylo to už nic hrůzostrašného, ale občas jsem třeba za dobrodružstvím vyrazil se sedmi charaktery místo šesti, přičemž ten sedmý se ovládal jako pet. A poslední čtvrtina hry je strašně natahovaná, klidně to mohlo být o fous kratší. A jestli si chcete ušetřit hodně času (hlavně toho herního), co nejdřív si sežeňte dvorního čaroděje do rady království a ve všech vesnicích, co jste si vytvořili, postavte teleporty. Z věčného fňukání parťáků, že si chtějí odpočinout, plus i velice otravného přepadávání na cestách po pohybu na světové mapě, může člověk protáčet oči v sloup až do bělma.

Celkově ale naprosto skvělý RPG zážitek. Sice zdlouhavý, občas frustrující, ale ve výsledku nesmírně uspokojující.
Byla to dlouhá cesta. Plná milých i nemilých překvápek, veselí, smutku, adrenalinu i romance... no prostě jako kdybych hrál BG2 zase úplně poprvé v životě.
Díky, Owlcat!
Jo, a příště to musím rozehrát za chaotické zlo. Ten fakt, že můžete jedné vysoce postavené postavě, která vás vřele přivítá na jedné slavnosti cizího království říct: "(Attack) I don´t like your face. DIE!!", je prostě setsakramentsky lákavý.

Pro: Příběh, hratelnost, hudba, souboje, prozkoumávání, NPC

Proti: Bugy, inventář, občas zdlouhavé, včetně loadingů

+30
  • PC 90
Pathfinder je vzpominka.

Je to vzpominka na casy, kdy jsem zacinal s RPG hrami. Kdyz jsem na zakladce zpatlali nejake dobrodruzstvi v Dracaku. Nahazela se tam hromada potvor, hlavne ze bylo co zabijet a mit u toho super pocit z epic vypravy za slavou ve fantasy svete. Je to vzpominka na clanky v casacich, kdy velky redaktorsky kluci psali o dobrodruzstvich ktera se daji zazit jen u pocitace. Je to vzpominka na zacatky s CRPG, hlavne na Baldury. Kdy jsem pribehu jeste moc nerozumnel, ale hlavni byl ten svet plny ruznych mistecek na obri mape k prozkoumani. Je to vzpominka na dobu, kdy jsem u compu mohl prosedet dny a nevadilo mi, ze nedelam nic jineho. Je to i vzpominka na etapu herni hsitorie kdy to vypadalo, ze Kickstarter bude jednim ze zdroju kvalitnich RPG her.
Jednoducha zapletka ve ktere se vam nikdo nesnazi vikecat diru do hlavy se tahne pres nekolik hernich let a budete se v ni potykat s klasickou sestavou fantasy zaporaku. Na normal skoro az do konce prijemne jednoduche souboje, kdy vetsinou zaskocil az finalni boss dane kapitoly. Male mapy na kterych vas vetsinou ceka jen jedna potycka, ale zato je jimi mapa sveta uplne poseta a z kazde na vas dychne high fantasy atmosfera at uz kvuli povedenemu stylu grafiky, nebo soundtracku. Ve vysledku zbytecny management vlastniho kralovstvi, ktery ale je udelany tak, ze mate pocit, ze ted jste vladar ve sve risi. Pekna sestava NPC postav ktere jste uz videli 100x, ale tady je privitate jako stare zname. A po dlouhy dobe zase sance byt *muhaha ted si kroutim sve cerne zle kniry* svinacek.

Pathfinder zanr nikam neposouva, nic nedela lip nez velikani, jen pripomina, jak zabavny tenhle typ her umel byt a uplne to staci. Ultimatni zhmotneni nostalgie po starych dobrych rpegeckach (ktere nam slibil treba Obsidian, Brian Farto, ale tam zustalo jen u slibu) a ja si u toho 111 hodin se slzou v oku vzpominal jak starej dedek nad hrobem.
+25
  • PC 85
Pokud jste si při hraní Baldurs Gate 2 nebo Neverwinter Nights 2 říkali, jaké by to asi bylo, kdybyste měli větší kontrolu nad svou pevností, Pathfinder vám ukáže odpověď. Je to… super! Ale stresující!

Stresující hlavně kvůli různým časovým limitům. Hlavní dějová linka na vás na rozdíl řady jiných RPG her nepočká, problémy v království taky vyžadují rychlou akci a řešení, takže jsem se pak často přistihl, že se se svou partou musím otáčet rychleji než křeček hozený do mixéru.

Na začátku máte vyloženě stanoveno datum, kdy musíte hlavní quest splnit. Proto mě taky docela rozčilovalo odpočívání, protože mi hra tvrdila, že odpočinek bude trvat 8 hodin (při použití zásob), aby z toho nakonec byl celý den. Další hlavní questy jsou taky časově ohraničené, ale jsou zákeřnější v tom, že nevíte, KOLIK času na ně máte a co přesně se stane, když je splníte – a jestli třeba o něco nepřijdete. Je to realističtější, jistě, ale já takhle přišel o několik NPC, které můžete naverbovat jen v určitých kapitolách při řešení určitých questů a jen na určitém místě. Takhle jsem musel pokladníka udělat ze svého vytvořeného společníka, který měl ale k dané funkci docela značný postih. Nebyl tedy při řešení problémů v království zrovna efektivní. Stejný problém jsem pak měl se šéfem rozvědky a s vrchním mágem… proto jsem v závěrečných dvou kapitolách prostě nastavil jednoduchou obtížnost království, protože co bych se s tím pak nervoval, žejo.

Správa vlastního baronství a posléze království vážně není zívačka. To si takhle vylepšujete statistiky království, k čemuž jsou po většinu hry potřeba 2 týdny, kdy hra poskočí kupředu. A rázem na vás za ty 2 týdny čumí dalších 12 událostí, kterými se musíte zabývat. Často se mi tedy stávalo, že jsem prostě neměl dost pobočníků, kteří by dané události/problémy mohli řešit… navíc se pak ke konci docela často opakovaly, ale při té délce hry se tomu asi nedá moc divit. Taky by se u vylepšovacích projektů hodil nějaký souhrn toho, zda mi bude k něčemu – hra vám třeba řekne, že získáte bonus pro všechny budovy určitého typu, které máte na daném území, ale už vám nenapíše, kolik jich máte (pokud vůbec nějaké). Maličkost, ale hodila by se.

Já jsem to hrál všechno po většinu hrací doby (viz dále) na střední obtížnost a občas mi překážel můj vrozený perfekcionismus, kdy jsem chtěl mít všechno na maximu a každý neúspěch při problému v království mě dost mrzel. Na druhou stranu si ale můžete spravování království úplně vypnout.

Cestování probíhalo taky trochu jinak než v jiných RPG, mapu musíte nejdřív poctivě prochodit, abyste znali cestu, a samozřejmě cestování stojí drahocenný čas… možnost teleportovat se dostanete ve hře až docela později (a mám pocit, že mně hra zprovoznila teleportační systém až v určité kapitole, i když jsem měl ve hře potřebné budovy postaveny). Ocenil bych, kdyby se třeba mapa dala koupit u obchodníka, nebo abych ji mohl prozkoumat předem kouzlem nebo tak. Takhle jsem měl občas pocit, že 50% herní doby trávím koukáním na cestovací obrazovku. A náhodných setkání by taky mohlo být méně.

Když jsem u těch obchodníků, tak je tu přítomen onen klasický neduh, že jste doslova zahlceni předměty a vybavením a není problém mít po většinu hry v kapse půl milionu. Prašule ale můžete použít k dotaci svého království. Což je takřka nutnost, pokud nechcete stavět budovy frekvencí 1 budova/týden. Já měl problém hlavně s kouzly – ty jejich ikonky mi přišly docela nepřehledné, Zatímco třeba v mém oblíbeném Baldurs Gate jsem se těšil do nového města a obchodů/hostinců abych probral, co nabízejí, a na první pohled jsem viděl, které kouzlo mi chybí a který předmět by se mi hodil, tady mi to přišlo o dost nepřehlednější. Hlavně ta kouzla, i když vám hra aspoň v popisu napíše, kdo už dané kouzlo má.

Příběh se mi líbil hodně, pořád se něco děje, nenechá vás moc vydechnout a v průběhu hry krásně gradoval a některé části hry byly docela mazec (vybuchující obyvatelé království a vivisekce…).

Jinak je to jako RPG hodně podobné Baldurs Gate nebo Neverwinter Nights s docela komplexnějšími pravidly. Nápověda byla super a tu jsem využíval docela často, protože kdo si má pořád pamatovat, co to znamená, že je meč ostrý nebo je to zhouba nemrtvých atd. Další maličkost, která mě hodně potěšila, bylo, že když mám vybranou partu a jdu třeba páčit zámek, automaticky to jde udělat postava, která má nejvyšší skill.

Společníci mi přišli dost fajn, bavily mě i jejich příběhy a questy – tahal jsem s sebou Amiry, Linzi, Valerii a Octavii.

95% hry mě vážně bavilo, hrál jsem to na pohodu na normální obtížnost. Jenže ke konci už mě to pomalu přestávalo bavit a poslední kapitolu jsem víceméně proběhl. Pak ale přišla na řadu finální lokace a ta mi ten požitek trochu zkazila. Zmatené pobíhání sem a tam a hledání klíčů a zrcadel, proměny mezi dvěma realitami, respawn nepřátel… uaaaaah. To už jsem si dal obtížnost na úplně nejlehčí, abych to měl konečně z krku. Navíc mě trochu naštvalo, že mi umřela Linzi a Octavia, protože jsem neplnil questy toho jejího parťáka. Uuugh… tak na co jsem si je tak poctivě piplal :(

Taky se občas vyskytly nějaké chyby, bugy nebo nedodělky, nejzávažnější bylo asi to, že se mi nálada v království postupně snižovala kvůli zadlužování, což byla naprostá kravina, na to jsem si dával hodně velký pozor. Nedalo se s tím ale nic dělat a já tak občas musel pořádat docela nákladné hostiny, aby se mi lidi dostali aspoň na úroveň „Worried“. Co jsem tak četl na internetech, tak s tím mělo problém víc lidí.

Pak mě třeba naštval Pitax, protože mi hra nedala nijak vědět, že se můžu podívat i do jiných částí města (a mě samotného by to nenapadlo, protože ty lokace jsou obecně dost malé). Taky hra nedá nijak vědět, že nemám chodit k hlavní bráně, protože se pak děj posune dál a já už v těch dalších částech nemám moc co dělat…  Nemůžu překecat různé frakce, aby se ke mně přidaly.  

Nebo problém království „ukradený trůn“ – trůn jsem našel, ale pořád jsem měl aktivní kartičku, která mi říkala, že můžu najít i zloděje… tak jsem do toho investoval mrtě peněz a 60 dní času pobočníka a bylo to úplně, ale úplně k ničemu :) Ale to už není tak zásadní.

Tenhle komentář působí asi dost negativně, ale opak je pravdou. Kromě pár hodin na konci mě ten zbytek (celkem 127 hodin) bavil hodně moc, hra mě nenechala moc vydechnout, byla napínavá, vtipná, se spoustou možností vedení dialogu a vedení království. Kde jinde můžete nabrat jako svého pobočníka nemrtvého liche nebo vůdkyni monstrózního kultu??. Někdy to rozehraju znova za zlou postavu, ale teď jsem hrou docela přesycený, takže si od ní dám delší pauzu…

Herní výzva 2021 - Čas je relativní (HC)

Pro: Příběh, dialogy, hodně voleb, které mají následky, RPG jaksepatří, společníci, hodně muziky za málo peněz

Proti: Občas bugy nebo nedodělky (ale nic zásadního), časový limit, ke konci už mě to moc nebavilo (celkem nahráno 127 hodin), občas by hra mohla lépe vysvětlit, co se po vás chce

+21