Pathfinder je vzpominka.
Je to vzpominka na casy, kdy jsem zacinal s RPG hrami. Kdyz jsem na zakladce zpatlali nejake dobrodruzstvi v Dracaku. Nahazela se tam hromada potvor, hlavne ze bylo co zabijet a mit u toho super pocit z epic vypravy za slavou ve fantasy svete. Je to vzpominka na clanky v casacich, kdy velky redaktorsky kluci psali o dobrodruzstvich ktera se daji zazit jen u pocitace. Je to vzpominka na zacatky s CRPG, hlavne na Baldury. Kdy jsem pribehu jeste moc nerozumnel, ale hlavni byl ten svet plny ruznych mistecek na obri mape k prozkoumani. Je to vzpominka na dobu, kdy jsem u compu mohl prosedet dny a nevadilo mi, ze nedelam nic jineho. Je to i vzpominka na etapu herni hsitorie kdy to vypadalo, ze Kickstarter bude jednim ze zdroju kvalitnich RPG her.
Jednoducha zapletka ve ktere se vam nikdo nesnazi vikecat diru do hlavy se tahne pres nekolik hernich let a budete se v ni potykat s klasickou sestavou fantasy zaporaku. Na normal skoro az do konce prijemne jednoduche souboje, kdy vetsinou zaskocil az finalni boss dane kapitoly. Male mapy na kterych vas vetsinou ceka jen jedna potycka, ale zato je jimi mapa sveta uplne poseta a z kazde na vas dychne high fantasy atmosfera at uz kvuli povedenemu stylu grafiky, nebo soundtracku. Ve vysledku zbytecny management vlastniho kralovstvi, ktery ale je udelany tak, ze mate pocit, ze ted jste vladar ve sve risi. Pekna sestava NPC postav ktere jste uz videli 100x, ale tady je privitate jako stare zname. A po dlouhy dobe zase sance byt *muhaha ted si kroutim sve cerne zle kniry* svinacek.
Pathfinder zanr nikam neposouva, nic nedela lip nez velikani, jen pripomina, jak zabavny tenhle typ her umel byt a uplne to staci. Ultimatni zhmotneni nostalgie po starych dobrych rpegeckach (ktere nam slibil treba Obsidian, Brian Farto, ale tam zustalo jen u slibu) a ja si u toho 111 hodin se slzou v oku vzpominal jak starej dedek nad hrobem.
Je to vzpominka na casy, kdy jsem zacinal s RPG hrami. Kdyz jsem na zakladce zpatlali nejake dobrodruzstvi v Dracaku. Nahazela se tam hromada potvor, hlavne ze bylo co zabijet a mit u toho super pocit z epic vypravy za slavou ve fantasy svete. Je to vzpominka na clanky v casacich, kdy velky redaktorsky kluci psali o dobrodruzstvich ktera se daji zazit jen u pocitace. Je to vzpominka na zacatky s CRPG, hlavne na Baldury. Kdy jsem pribehu jeste moc nerozumnel, ale hlavni byl ten svet plny ruznych mistecek na obri mape k prozkoumani. Je to vzpominka na dobu, kdy jsem u compu mohl prosedet dny a nevadilo mi, ze nedelam nic jineho. Je to i vzpominka na etapu herni hsitorie kdy to vypadalo, ze Kickstarter bude jednim ze zdroju kvalitnich RPG her.
Jednoducha zapletka ve ktere se vam nikdo nesnazi vikecat diru do hlavy se tahne pres nekolik hernich let a budete se v ni potykat s klasickou sestavou fantasy zaporaku. Na normal skoro az do konce prijemne jednoduche souboje, kdy vetsinou zaskocil az finalni boss dane kapitoly. Male mapy na kterych vas vetsinou ceka jen jedna potycka, ale zato je jimi mapa sveta uplne poseta a z kazde na vas dychne high fantasy atmosfera at uz kvuli povedenemu stylu grafiky, nebo soundtracku. Ve vysledku zbytecny management vlastniho kralovstvi, ktery ale je udelany tak, ze mate pocit, ze ted jste vladar ve sve risi. Pekna sestava NPC postav ktere jste uz videli 100x, ale tady je privitate jako stare zname. A po dlouhy dobe zase sance byt *muhaha ted si kroutim sve cerne zle kniry* svinacek.
Pathfinder zanr nikam neposouva, nic nedela lip nez velikani, jen pripomina, jak zabavny tenhle typ her umel byt a uplne to staci. Ultimatni zhmotneni nostalgie po starych dobrych rpegeckach (ktere nam slibil treba Obsidian, Brian Farto, ale tam zustalo jen u slibu) a ja si u toho 111 hodin se slzou v oku vzpominal jak starej dedek nad hrobem.
Warhammer 40,000: Boltgun