Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Baldur's Gate

85
332 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
21.12.1998 PC
Vývojáři:
, (sekundární)
Oficiální stránky:
http://web.archive.org/web/20020602124845/…
Nad Mečovým pobřežím se stahují mraky. Železo se rozpadá, cesty obsadili bandité a rozmohla se všeliká havěť dvounohá i čtyřnohá. Šeptá se i o hrozící válce s Amnem, mocnou říší na jihu. Hlavní postava hry o ničem z toho zatím neví, protože své mladí prožila za mohutnými zdmi opevněné knihovny Candlekeep, vychovávána mudrcem Gorionem. Klidný běh dní je však jednoho rána přerušen. Aniž by vysvětlil proč, trvá Gorion na okamžitém opuštění tvrze a při cestě lesem je zabit záhadnou osobou v brnění. Cesta zpět už není možná a je na sirotkovi, aby se dopátral pravdy nad totožností vraha svého pěstouna, identity svého skutečného otce i pozadí problémů, které sužují tento kout světa Forgotten Realms. Možná, že se odpovědi skrývají ve městě Baldur's Gate...

Baldur's Gate je RPG s izometrickým pohledem na herní plochu a pauzovatelným realtimem, a také prvním titulem, který využívá enginu zvaného Infinity. Jde o počítačovou adaptaci pravidel Advanced Dungeons & Dragons 2nd Edition, i když zdaleka ne první hrou, která využívá reálií světa Forgotten Realms. Hráč má plnou kontrolu nad svou postavou i nad dalšími členy družiny, ve které může být dohromady až šest charakterů. Ty je možné si vybrat z pětadvaceti více či méně zapamatovatelných dobrodruhů, na které hlavní postava během svého putování narazí, případně si vytvořit další postavy vlastní. Zdaleka ne všechny jsou k dispozici hned v první kapitole, je jich sedm, plus prolog, sloužící zároveň jako tutoriál. Procházet se městy, lesy či doly můžete buď sami, nebo ve společnosti až pěti dalších hráčů, protože BG obsahuje kooperativní multiplayer.

BG bylo rok po vydání rozšířeno o datadisk Tales of the Sword Coast a dokonce i o několik fanouškovských přídavků. V roce 2000 bylo následováno pokračováním Shadows of Amn. Původní hra se čtrnáct let po vydání dočkala remaku s podtitulem Enhanced Edition.


Poslední diskuzní příspěvek

Ajantis: Nz. :) Btw řešilo se to vlastně aj o kus níže. Easy tutu to dělá tak, že při návštěvě lokace spawne nepřátele do všech spawn…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Je tomu už nějaký pátek, co jsem dohrál Baldur’s Gate a začal jsem zjišťovat, že pomalu začínám zapomínat, o čem hra byla a detaily příběhu mám poměrně rozmazané. To je pro hráče starých her výborná věc, taková lehká demence, nebo raději napíšu Alzheimer, není k zahození. Tedy do té doby než se začnete pomočovat a slintat na klávesnici z jiných důvodů než je úžas nad hrou. I když ti nejdrsnější hardcore hráči dungeonů na záchod zásadně nechodí, takže je to jedno.
Tak jsem se rozhodl oprášit starou legendu (věřili byste tomu, že když jsem poprvé hrál demo, po pár minutách jsem ho vypnul se slovy co je to za blbost, lehký dement jsem byl už zřejmě tenkrát).
Největší předností je otevřený svět, možnost jít tam kam chci, ne tam kam mě hra nutí, nebo nedej bože koridor tfuj. Poloprázdné mapy tam jsou, to je pravda, ale mě to nějak nevadilo, vždycky se tam nějaký ten úkol nebo příhoda odehrála (schválně kdo z Vás zabil Drizzta?) a za ten pocit volnosti to stojí. Vše Vám potom vynahradí našlapaná Baldurova brána. Taky je pro mě velké plus, když je hra zasazena do již existujícího světa, který má svou papírovou předlohu, své knihy a své spokojené hráče. Mám jistotu, že opravdu funguje.
Příběh rozhodně není klišé, alespoň u hry v osmadevadesátém nebyl. V dnešní době to tak možná někomu připadne, ale tehdy rozhodně ne.
Při putování potkáte spoustu postav, které se k Vám můžou přidat. Mě se ale nechtělo trhat již zavedenou partu, takže jsem hrál s tím, co jsem naverboval na začátku. Parádní je dabing společníků. Z některých hlášek a intonace hlasu jsem měl pocit lehké retardace postav, ale to se mi právě líbilo a smích sedícího ožralého obyvatele města taky stál za to.
Souboje jsou výborné a ke konci hry hodně přituhuje, takže se musíte opravdu snažit a využívat všechno co máte, ať už jsou to kouzla, lektvary, hůlky nebo speciální šípy. Tady byl menší problém s inventářem a se štosováním itemů, ale nějak jsem se s tím popasoval, holt nemůžete tahat všechno sebou. A rovnou skočím na další a poslední věc co mě vadila a to na vcházení, vycházení z budov a zasekávání postav. U toho jsem vážně rostl, ale všechno jsou to chyby enginu, za to hra nemůže, takže vlastně nic.
Nemá cenu se tu dál rozepisovat, důležité věci tu už napsali jiní a lépe než já. Tahle hra je prostě skvělá a stala se legendou, můžeme jen litovat, že podobného titulu se už dnes nedočkáme. Ještě že je tu ta senilita. Tak za deset let zase nashle. Co sem to sakra jenom chtěl, co tu dělám, pane doktore? Jo vlastně, jdu dohrát dvojku.

Na závěr přihodím fotku balení hry.
odkaz

Pro: svět Forgotten Realms, souboje, tvorba postavy, kouzla, parťáci, pasti, příběh

Proti: zasekávání postav

+53+53 / 0
  • PC 90
Když už tady furt buzeruju s tím neustálým opěvováním Infinity engine her, tak myslím, že už je konečně na čase napsat komentář na hru, která s ním přišla jako první. Řeč je samozřejmě o Baldurovi, první hře z nejlepší herní série, jakou Bioware kdy vytvořili. Taktéž i předvoji nejlepšího RPG, jaké jsem měl tu čest hrát. Kdo by si byl pomyslel, že klučina/holčina z inťošské pevnosti, ve které musí léčit krávy a honit po skladu krysy, se stane jednou z nejmocnějších bytostí Mečového pobřeží... Inu, série Baldurs Gate vám to parádně předvede.

Ta naprosto kouzelná věc na jedničce je především ono fantasy stereotypní dráčákovité dobrodružství, kterak se svými (ne)udatnými reky prozkoumáváte neznámé lesy, vrchoviny a jeskyně, přičemž je možnost, že k vám může někdy přiběhnou jakýsi pulčík a prodat vám "mocný drahokam", který je ve skutečnosti téměř bezcenný šunt, vyděšený šlechtic, který křičíc utíká před strašlivým medvědem za lávkou, nebo možnost potkat určitého přechytralého starce, kterého můžete až asi osmi řádkovou drzou odpovědí poslat do prdele. (Dávám ji pokaždé, tomu prostě nejde odolat.) Na rozdíl od dvojky je zde také onen element napětí a strachu z "instant killu", vy a vaši parťáci jste na začátku slaboučká ořezávátka, i takové setkání s pár koboldy, kteří mají kliku na mušku, vám můžou i silnější postavu rozcupovat raz dva. V rámci toho jsou souboje vyloženou lahodou. Ty nejlepší jsou většinou proti nepřátelským skupinám, v povolání různorodých humanoidů, kde musíte opravdu dobře taktizovat a využívat veškerý soubojový arzenál. A takhle taky má to pravé dobrodružné RPG vypadat - z nuly hrdinou. Baldurs Gate to dělá parádně. Samotný svět je radost prozkoumávat, snad v každé lokaci se najde lecos zajímavého a bizarního, přičemž hudba a zvukové efekty dodávají dané lokaci na té správné atmosféře. Za atmosféricky vynikající lokace považuji například gnollí pevnost, doupě bazilišků, Firewine bridge atd. A Baldurovo Brána dodnes zůstává jedním z nejlepších RPG měst všech dob. Ale zkuste si po ní někdy dát pub tour, já bych teda fakt nedal. (Těch hospod je tam habaděj) Na rozdíl od dvojky má jednička taktéž mnohdy velice zábavné dialogy. Nejsou kdo ví jak skvěle napsané, nicméně škála odpovědí vašeho hl. hrdiny je někdy opravdu skvělá a vtipná. Mnohdy jsem se tomu i nahlas zasmál. Teď si uvědomuju tu velkou škodu, že dvojka v tomhle byla poněkud chladnější.

Parťáci jsou skvělí, nicméně bohužel toho příliš nenamluví. Beztak ale hra dokázala krásně promítnou jejich charakter do celkové hratelnosti, tudíž jsou dobře zapamatovatelní a někdy i náramně zábavní. Takovej Xzar je vyloženě psychopat, kterého je ale radost poslouchat, zejména když přeříkává hlášky Hannibala Lectera, Promethea nebo Oppenheimera. Z čerstvé zkušenosti však musím vyzdvihnout naprosto fantastický NPC project mód, který celou tu vaši sebranku oživí na takovou úroveň, že i některé dialogy ze dvojky by mohly ledacos závidět. Tenhle mod se pro mě stal už automatickou nutností, bez něho si tu jedničku už nikdy nezahraju znova.

Ze záporů musím vyzdvihnout hlavně ne úplně uspokojivé levelování. Že bych měl nějak zvlášť velkou radost z vyššího levelu jedné z postav, to se úplně říct nedá, bylo to spíš dost "meh". Jelikož zas až tolik bodů člověk vylepšovat nemůže, plus u čarodějů to jde pomalu jak kráva, přináší to většinou pouze uspokojení z vyššího počtu životů. Plus v deníku je bordel. Asi jako když máte do školy pouze jeden sešit, který používáte na všechno. A byť se mi příběh velice líbil, ke konci přestával mít grády a ve finále už byl poněkud uspěchaný. I tak je ale Baldurs Gate naprosto výborným RPGčkem, které svou majestátností a skvělostí vyšlapalo cestičku pro své ještě lepší a slavnější pokračování.

Pro: Pravý dobrodružný feeling, parťáci, souboje, lokace, atmosféra, příběh

Proti: Neuspokojivé levelování, deník, poněkud uspěchané finále

+35+35 / 0
  • PC 95
Vykopnuti ze Svítící tvrze brouzdáte barevnou krajinou a užíváte si své bezvýznamnosti. Každý osamělý vlk a každý zatoulaný skřet pro vás znamená smrtelné ohrožení. Radujete se z každého mečíku +1, který se vám po pár švihnutích nerozpadne v ruce. Každou flaštičku si pečlivě schováváte na správnou chvíli... Ale i s mečíkem +1 a s flaštičkou síly byste brzy skončili, kdybyste nebyli obklopeni věrnými přáteli. Už od začátku máte po boku kámošku z dětství Imoen (oblíbená hláška: "Vy všichni jste hlavy skopový"). Pak se musíte rozhodnout, jestli přiberete duo Jaheira/Khalid nebo dvojici Xzar/Montaron. Ve dvou se to lépe táhne a ve čtyřech ještě líp. Také potřebujete profese. Přinejmenším zloděje na hledání pastí, protože jinak se z vás v dungeonech rychle stane Erik Mrteffson. A také potřebujete léčitele na léčení. A mága kvůli identifikaci "vjeciček".

Vaši parťáci jsou patřičně potrhlí a taky dost ukecaní. Dynaheir peskuje Minsca kvůli křečkovi, Jaheira se vysmívá Khalidovi ("Khalide, miláčku, tvůj jazyk by nerozmotal ani námořník") a navíc je na vás drzá (Jaheiřina oblíbená hláška : " Yes, oh omnipresent authority figure?" )... Takže si najednou připadáte jako na školním výletě s bandou rozjívených puberťáků.

Můžete si jít kam chcete a dělat si co chcete. Až na to, že ze začátku máte k dispozici jen zhruba půlku přednastaveného světa - a některé lokace jsou tak drsné, že z nich raději s brekem utečete (a vrátíte se tam, až zesílíte). Další lokace se vám odemknou až časem. A také toho musíte hodně vykonat, než se před vámi otevřou brány Baldurovy brány. Ale pokud si jen tak lajdáte krajinou, užíváte si kydlení skřetů a vyndávání koček z vodopádů, tak vás Jaheira (nebo někdo jiný) začne upozorňovat, že máte promptně vyrazit ve směru hlavního příběhu.

Prostředí jako by vypadlo z eposů mistra Tolkiena. Žádné pouště ani ledovce, jenom les, lesostep, vesničky, městečka, skály, pobřeží. To se mi líbí. Nevyskytují se tu žádní planetálové, sférici, tanar’ri, baatezu a další havěť z jiných sfér (až na pár nenápadných výjimek). To je pro mě také plus. Ve dvojce už byly tyhle průniky sférami značně přepálené.

Co se týče grafiky: četl jsem názory, že je zastaralá. S tím musím hrubě nesouhlasit. Grafika je přesně taková, jaká má být - a je nestárnoucí. Autoři se nesnažili o fotorealismus, ale vsadili na systém "symboly a ilustrace". Dobře věděli, že hra se neodehrává na monitoru, ale v hráčově hlavě. Jediný problém nastane na větších monitorech, než na jaké je hra konstruovaná - obraz se na nich jaksi rozředí.

Mimochodem: loni na podzim jsem se vloudil na STEAM účet jednoho ze svých děťátek a vyzkoušel Enhanced Edition. Zhruba po dvou hodinách jsem to ukončil a pokorně jsem se vrátil k pěticédéčkové krabicovce, kterou jsem koupil někdy v roce 2000. "Enhanced" mi nesedlo.

Bojový systém je (pokud jste si nevšimli) kolový. Můžete to hrát kydlicím způsobem ala Diablo, ale pořád bude kolový systém, což se projeví, když si zapnete autopauzu po každém kole. I tak máte k dispozici slušné strategické možnosti. Zneviditelněným zlodějem propátráváte okolí a když zloděj narazí na potvory tak pošlete kouzelníka, ať tam hodí kouzlo web a pak fireball. V začátcích, když tahle kouzla ještě nemáte, může kouzelník některého z enemáků alespoň zcharmovat... no a co nespláchne fireball, o to se postarají kydliči a střelci. I s šesti postavami se dokážete vyrovnat s mnohem početnějšími a mnohem silnějšími skupinami nepřátel.

A nakonec příběh. Není špatný. Když to hrajete poprvé tak vás překvapí pár zvratů. Ale pořád je to ve stylu "Jsi čaroděj, Harry" a "Jsi vyvolený, Neo!" a "Jem tvůj otec, Luku!" a "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina"... ale je to podáno s nadhledem, s humorem a s nadsázkou, což se počítá.

Sečteno a podtrženo: jedno z nejlepších erpégéček všech dob. Takové se dneska už nedělají.
+32+33 / -1
  • PC 80
Konečně jsem sa dokopal k tomu zahrát si slavné Baldurs gate. Dřív jsem měl strašný problém zvyknůt si na pidimidi rozlišení, ale teď jsem si zvyknul hned po 5ti minutách (A už sa teším na ten skok kerý zažiju při přechodu na dvojku). K pohodlnému hraní už bylo třeba jen zvýšit rychlost hry téměř na maximum.

Vytvářání vlastního hrdiny je podle pravidel D&D tudíž skvělé. Enom to házání kostků při rozdělování statistik mně moc nedávalo smysl. Pevně stanovený počet bodů k rozdělení s případnýma bonusama/postihama za rasy a povolání by mně přišel logičtější.

Příběh hry néni první třída a vedle zaklínača by podle mňa neobstál, ale rozhodně néni špatný. Najde sa nekolik příjemných zvratů a překvapení. Velice dobře udělané sů spíš vedlejší úkoly kerých je ve hře bambilion.

Velice příjemně mňa překvapil otevřený rozlehlý svět. Ani mňa nenapadlo, že bych ho u tak starej hry mohl najít. A to samo o sobě by nic znamenat nemoselo, ale tady je na každej submapě neco zajímavého. Ať už je to nejaká postava se svojím vlastním příběhem nebo silnější nepřítel. A po vstupu do Baldurovy Brány koncentrace obsahu na submapách eště mnohonásobně vzroste. Tři městské části v Baldurově bráně jsem ani neprozkůmal podrobně abych sa pohnul v příběhu. Příběh taky umožňuje dělat rozhodnutí a vydat sa různýma cestama. Díky rozloze a množství kvalitního obsahu je tak herní doba opravdu dlůhá.

Dialogy mňa bavily a to aj ty vážné aj ty vtipné. Bohužel sa mně párkrát stalo, že jsem postrádal vhodnů možnost odpovědi a mosel jsem si vybrat menší zlo. Dialogy mezi postavama v partě jsem nejak nezaznamenal. Jedině Minsc a Dynaheir mezi sebů neco prohodili, ale to bylo nejspíš mojím složením party. Jinak Minsc je hláškař a jeho vztah k Booovi je nezapomenutelný.

Při postupu na další úrovně toho člověk kromě samotných úrovní a HP obvykle moc nedostal. Tady jsem byl trochu zklamaný, protože motivace k levelování byla slabší. Samozdřejmně volné pozice kůzel byly super, až na to, že při finálním sůboji měla moja čarodějka dvě volné pozice pro kůzla pátej úrovně, ale žádné kůzla pátej úrovně. A s hlavní postavů klerikem jsem na pátů úroveň kůzel bohužel nedosáhl. (Jinak D&D kůzla sů super a majů ohromné možnosti využití.) Příjemnější už bylo s mojím klerikem na osmej úrovni naběhnůt mezi nejslabší druh kostlivců/zombií a pozorovat jak jich odvracání nemrtvých rozptyluje po okolí, takže vyloženě špatné to s těma úrovňama néni.

Magických předmětů je přiměřeně, ani málo ani moc. A majů docela pestrů škálu vlastností. Monster a nepřátel na které jich možete použit je taky tak akorát (no dobře těch druhů monster by to asi chtělo kapku víc).

Obtížnost hry sa mně lůbila. Je potřeba taktizovat pauzovat a u silnějších nepřátel vhodně kůzlit.
Zvlášť bych vypichl finální sůboj se Sarevokem. Sarevok je bijec sám o sobě. Během chvilky mně Minska na osmej úrovni, kerý má 74 HP a -6 OČ bez podpůrných kouzel a lektvarů rozsekal na kusy aj s lektvaram hrdinství, nezranitelnosti a ochranů proti zlu. A Sarevokovi společníci taky nejsů žádné béčka. Naštěstí otikulova koule mně dala čas na likvidacu jeho přisluhovačů a vytvoření hradby z vyvolaných tvorů, přez kterů jsem ho nakonec úspěšně ustřílal ukouzlil a uhůlkoval.

Čistě nedostatky Baldurs Gate sů hlavně technického rázu. Hra mně během hraní asi 3x hodila chybu po níž následovalo ukončení. Pathfinding a zasekávání postav jednej o druhů občas slušně pošpónovaly moje nervy a taky celkem častý bug při kerém nejde mluvit s NPC a je potřeba load nebyl nic příjemného. Jedenkrát jsem si musel cheatem přidávat úkolový předmět. Podle deníku jsem ho měl mět, ale nebyl ani v inventáři žádné postavy ani na zemi u postavy která mně ho měla dat. A ten deník když už jsem ho zmínil nebyl zrovna vzor přehlednosti a pár důležitých informací jsem v něm postrádal.

Zkušenostní strop je bez datadisku opravdu hodně nízko -> 89,000XP. Já jsem měl těsně před finálním sůbojem bez hraní lokací z datadisku na hlavní postavě přez 138,000 XP to je asi 155%. Taky to, že základní hra neuměla sama stackovat stackovatelné a nijak neoznačovala neidentifikované předměty sů poměrně nepříjemné věci.

Pro: svět Forgotten Realms, pravidla D&D, humor, herní doba, obtížnost, rozloha a otevřenost světa, vedlejší úkoly, příběh

Proti: technické problémy, slabší pocit z nových úrovní, velice nízký zkušenostní strop

+30+30 / 0
  • PC 100
První RPG, se kterým jsem přišel do styku. Vzpomínám si, jak jsem kdysi v jednom herním magazínu četl preview a tam stálo, že ve hře potkáte postavu a musíte se k ní nějak zachovat. Později ve hře tu samou postavu potkáte znova a ona se zachová k vám podle toho, jak jste se poprvé zachovali vy k ní...
To mi tehdy v roce 1998 (?) přišlo naprosto senzační a když se mi pak těch 5 CDček dostalo do rukou, neváhal jsem ani vteřinu :)
První plus: Tvorba postavy, resp. obrovský výběr: pohlaví, rasa, povolání, přesvědčení, bojové dovednosti...
Druhé plus: Atmosféra. Procházení hlubokým lesem s partičkou dobrodruhů, to je prostě zážitek nejen pro fanoušky dračího doupěte :)
Třetí plus: Příběh, který se krásně rozvine. Začíná jako nepříjemná železná krize, která sužuje celý kraj, aby se pak stočil úplně jiným směrem.
Čtvrté plus: Obrovské množství celkem různorodých questů, které můžete, ale nemusíte plnit. Je to jen na vás (samozřejmě že za jejich plnění dostanete odměnu v podobě zkušeností a občas zlata či nějakého toho magického předmětu)
Páté plus: Velké množství kouzel a předmětů, ať už to jsou helmy, brnění, zbraně, štíty, lektvary nebo zlaté kalhoty :) Navíc každý předmět má svůj vlastní podrobný popis, magické zbraně mají i svoji vlastní historii (!). Opravdu hrozně moc to přidává na atmosféře...
Šesté plus: Možnosti volby- ať už při tvorbě postavy, složení družiny, ale i procházení hrou za správňáka nebo zloducha... je to opět jen na vás.
Sedmé plus: NPC charaktery. Ty by sice mohly být trochu víc proklesleny (tato chybka byla napravena ve druhém díle :)), ale stejně vám přirostou k srdci (třeba nebohý trpaslík Yaslick, kterého zradil jeho "přítel" a kterému se chce pomstít). Každá postava má zkrátka svůj vlastní důvod proč se k vám (ne)přidat.
Osmé plus: Souboje, které můžete kdykoliv pauznout a rozdat příkazy, ale u kterých musíte občas opravdu přemýšlet (záleží na jakou hrajete obtížnost). Tady se taky hodí, abyste alespoň trochu znali herní pravidla- kouzlit Spánek na kostlivce opravdu není to pravé ořechové :) Navíc si můžete nastavit základní druh chování u každého člena družiny- bojovník ať útočí dle libosti, ale příliš se nevzdaluje od družiny, kouzelník ať na sebe nejdřív sešle obranné kouzlo, a pak kosí nepřítele kouzly...
Deváté plus: Provázanost s dalším díle a datadiskem- na konci hry si svoji postavu můžete uložit a začít s ní hrát druhý díl.

První minus: Grafika, která mi tehdy přišla kouzelná (mně osobně přijde i teď), ale nyní už asi nikoho nového moc neuchvátí.
Druhé minus: Družina měla občas problém s nalezením správné cesty (hlavně ve městech), ale když je budete navigovat vícero příkazy pomocí shiftu, dá se tomu celkem dobře předejít.

Na svou dobu je to prostě neuvěřitelně propracovaná hra, ke které se i dnes čas od času rád vrátím.

Pro: Tvorba postavy, piplání postavy od 1. levelu, putování Tolkienovým světem, moře questů, soubojový systém, NPC charaktery, příběh, herní doba

Proti: Grafika už dnes leckoho odradí, pathfinding... jinak nic :)

+27+27 / 0