Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Fallout 2

Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
30.09.1998
Vývojáři:
Black Isle Studios
Oficiální stránky:
http://www.fallout4.com/games/fallout-2
Fallout 2 je sequelem dnes již kultovního post-nukleárního RPG Fallout. Příběh se tentokrát točí kolem GECKu, "prastarého kufříku, který dokáže vše rozzelenat" - a který vaše (řádně zdegenerovaná) vesnice aktuálně potřebuje. Hra dodržuje a rozvíjí všechny oblíbené prvky (vývoj postavy založený na systému SPECIAL, dobré a košaté dialogy, unikátní "lore") prvního dílu. Ačkoliv je hra asi čtyřikrát větší než předchůdce, byla kvůli velkému nátlaku na vývojáře dokončena během pouhých 11 měsíců. Pod hru byli poprvé oficiálně podepsáni Black Isle Studios.

Dá se říci, že s sebou Fallout 2 - jako jedna z mála her - přinesl jisté poselství, poselství o zbytečnosti války a nepoučitelnosti lidstva ("Válka. Válka je vždycky stejná"). Hru lze také chápat jako post-nukleární svět, jak si ho mohli představovat Američané během první fáze studené války. Tvůrčí studio bylo bohužel v prosinci 2003 rozpuštěno, a tak řada myšlenek rozvíjejících tento odkaz zůstala nedotažena.

O několik let později vyšla akčnější odbočka série jménem Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, v roce 2008 spatřil světlo světa třetí díl, na kterém tentokrát pracovali lidé z Bethesda Softworks, a v roce 2010 pak Fallout: New Vegas.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek

lseling
lseling

Mitisko (komentář): Dal jsem plusko, ale ta čeština by ve 30-ti letech už mohla být lepší, ne?


Nejlépe hodnocené komentáře


Fallout 2 není realistický v tom smyslu, že by takto mohl vypadat svět po globální jaderné válce. Celý jej vnímám jako hyperbolické vyjádření různých politických postojů ke světu, jehož kouzlo je právě v tom, že se zde tyto světonázory vyskytují vedle sebe. A města, v která jsou ztělesněny, jsou velmi výstižná a politické intriky, jež spolu a proti sobě kují, naopak realistické značně. Fallout 2 pro mne je vážnou hrou, která se – např. prostřednictvím viru FEV a jeho testování na páračích – otírá o závažné otázky, jen k tomu zvolila zvláštní formu: trochu avantgardní, vcelku bizarní, která umožňuje existenci mluvící krysy toužící po ovládnutí světa, dolu zamořeného vetřelci nebo již zmiňované řady popkulturních odkazů, přesto své vážnosti nepozbývající, naopak dodávající prostředí jistou atraktivitu. Osobně se mi tento umělecký přístup zamlouvá.

Věrohodnosti herního světa ohromně prospívá jeho rozlehlost. Z jednoho města do druhého je to opravdu daleko a cesta pěšmo by zabrala spoustu času a skýtala mnoho smrtelných nebezpečí. Běžný člověk (tj. přinejlepším na 3. úrovni) by neměl šanci se dostat nikam, a tak je uvěřitelné, že ona základna nájezdníků sužující Vault City je opravdu „tam někde v pustině“ a nikdo ji nemůže najít. Přitom ale může hráč po vynaložení přiměřené námahy získat prostředek pro snadnější a pohodlnější cestování krajinou: automobil. O kolik je tento systém lepší než možnost teleportování se nebo cestování kliknutím na místo na mapě světa, jak to známe z jiných RPG! Takový úplně odstraňuje vzdálenosti a dojem, že se pohybuji po skutečném světě; že když jsem si znepřátelil člověka v bodě A, v bodě X už na mne nemůže, protože „nás dělí kus světa“.

Jako RPG je Fallout 2 výjmečně propracovaný. Pestré možnosti se nabízejí z hlediska vývoje postavy, ale i role-playingu. Různé hodnoty vlastností nebo schopností otevírají odlišné (a zase zavírají jiné) úkoly, popř. jejich řešení, stejně tak tituly, jež hráč získává na základě některých svých 'nezvyklých' činností jako vykopávání hrobů či zabíjení dětí. Nevybavuji si jinou hru, v níž by bylo lze živit se prostitucí, točením pornofilmů, být závislý na drogách, oženit se či rozvést, pořádat lovecké výpravy na otroky... a i po cca čtyřech dohráních mi nemálo podobných věcí jistě zůstává utajeno; prostor pro znovuhratelnost je obrovský.

V neposlední řadě se jedná o RPG, jehož soubojový systém mě opravdu bavil a na další souboje jsem se těšil, což se mi u RPG stává ojediněle. Jako celek je Fallout 2 unikátní hrou, která sice příběhem či propracovaností postav nedosahuje úrovně např. Planescape: Torment, ale hloubkou herních mechanismů, vyváženou hratelností a nezvyklou atmosférou představuje jeden z dosavadních herních vrcholů.

Pro: svět reagující na činy hráče; atmosféra; souboje; intro a vůbec veškerá videa; Juan Cruz, animace úmrtí a bozar :-)

Proti: chyby technického rázu; některé nedodělky

+58+58 / 0

Ano,ano, takhle se mají dělat hry. Děj, hratelnost, grafika, hudba. A pro mě 1000 hodin našlápnuté zábavy. Hlavní dějová linie naprosto úžasná a k tomu vedlejší questy.NPC postavy a rozhovory s nimi, vytváření postavy, a hlavně perfektně zvládnuté animace postav. Jediné mínus je, že mě to sem tam spadlo, jinak bych dal 100%.

Pro: hratelnost, zábava, vtip, humor, grafika, depresivní atmosféra

Proti: občas padá, pomocníci v bandě se sem tam připletou do rány

+41+41 / 0

Moje nejoblíbenější hra, a troufnu si tvrdit, že jí i zůstane. V podstatě neznám žádného hráče, který by o sérii Fallout neslyšel, nezkusil nebo si ji neoblíbil. Výborný český překlad, kdy jsem ani, jak mám obvykle ve zvyku, dodnes nevyzkoušel hru v originálním znění, dotváří už tak vytříbenou mozaiku těch nejlepších vlastností, jaké může počítačová hra disponovat. Nelineární, a přesto vtahující příběh, jenž těží z málo využívaného tématu postapokalyptického světa s nádechem padesátých let nebo velká variabilita předmětů a nepřátel. A pak samozřejmě atmosféra, kterou se už napodruhé nepodaří zopakovat.

Jak je zvykem, nejlepší díla vznikají pod tlakem a v časové tísni, a tak, podobně jako film Apocalypse Now, atmosféra prosakuje skrz obrazovku až do místnosti, a pomalu pohlcuje hráče za zvuků narážejících kovů, pomalé rzi a dalších ambientálních smyček pustiny. V pomalém, až ospalém tempu při plné sluneční záři, kdy obchodník u malého stánku prodává leguány, za svitu měsíce při neoprávněné prohlídce hrobů nebožtíků u kostela v Kalamathu, nebo jen při setkání s, řádně radioaktivní stravou krmeným, králem krysopotkanů, tam všude, a v řadě jiných míst pochopíte, s jakým klenotem na poli videoher se setkáváte.

Odysea, nebo lépe řečeno road movie, sleduje putování potomka Choosen one nacházejícího se v civilizací nedotčené osadě Arryo. Po prvotní zkoušce a s obeznámením o úkolu nutnosti zisku G.E.C.Ku, hrdina nebo hrdinka může vyrazit do pustiny. Za nedlouho se ale z vašeho charakteru může stát padouch, aneb kdo by platil za černé zboží původní ceny, pustinou ostřílený zálesák, vyhledávající každý souboj s prasokrtem, či jen slečna s nevídaným úspěchem u druhého pohlaví. Volba je jen a jen na hráči. To ostatně platí i o lokacích, kdy navštívíte řadu rozdílných míst, obyvatel pustiny a v neposlední řadě budete zahrnutí problémy, a jejich řešením které uspokojí zadavatele.

To, co ale dělá hru nezapomenutelnou mimo výpravnosti, nelineárnímu průběhu a skvělé atmosféře, je řada kulturních odkazů, které hru přibližují reálnému světu, a hráč je díky nim více vtažen do západního pobřeží Spojených států, kde se druhý Fallout odehrává. Už na počátku strážce mostu odkazuje na film Holy Grail, také je tu odkaz na Stopařova průvodce a tak dále. Mě obzvláště potěšila reference na karetní hru Magic: The Gathering, kterou jsem dříve často hrál. Nezmínit všudypřítomný humor by bylo kacířstvím, takže, u málo her jsem se tak pobavil u různých narážek, vtípků a slovních hříček (každý si jistě pamatuje Experta Expedice). Tím ale detaily nekončí, autoři z Black Isle zahrnují hráče možností objevení náhodných lokací, nebo jen vtipné popisky u každého perku či schopnosti dokáží potěšit díky specifickému stylu popisu a grafickému ztvárnění.

Hudbu a zvuky společně s humorem považuji za ty možná nejdůležitější složky. Ač už jsem druhého Falloutu více než několik let nespustil díky uchovávání jistého respektu ke hře samotné, nedávno uvolněný soundtrack od Marka Morgana poslouchám velice často. Hojně uplatňovaný industrial a noise ambient si poslechnu rád vždy (Khans of the New Republic, Vats of Goo). Po grafické stránce nemám výhrady, vše je účelné, detailní a zachovávající si uvěřitelný ráz. Menším problém tak může být jistá nekompatibilita s moderními systémy, i když to nehrozí v takové míře, jako u dílu předchozího.

Hře jako takové se nebojím přiřknout i kulturní hodnotu, kdy umělecká stránka sice nepřekračuje tu, u podobně zdařilého Planescape: Torment, ale především tím, že je ve druhém Falloutu řada popkulturních odkazů a i jiná reflexe soudobé společnosti. Dílo Black Isle mi sedlo ve všech aspektech a proto ho mohu řadit na samotný vrchol videoherního průmyslu. Skutečná klasika, jedna z mála nadčasových her a především zábava od začátku do konce.

Pro: vše, od popkulturních odkazů přes grafickou stylizaci Pipboye po zmutované spoluobyvatele pustiny

Proti: menší stabilita

+41+42 / -1

K tomuhle počinu lze napsat jen jedno a stačilo by. Tohle se prostě nehraje, ale prožije! Hru jsem zkusil jako naprostý RPG amatér. Předtim jsem smažil jen střílečky, auta a sport. Děkuju za to časopisu level jinak bych hru asi nikdy nezkusil, protože mě prostě podobný hry netáhli. Shodou okolností jsem měl zápal plic a musel jsem bejt měsíc doma. Hru jsem nainstaloval a už po nějaké půl hodině jsem měl ovládání naprosto vžité pod kůží.

První zkouška v chrámu, moje vesnice a první úkoly jako najít psa, ochránit zahradu to byla prostě paráda a to co přišlo po opuštění a odchod do velkého světa už se nedá popsat. Rozličné zbraně, řešení úkolů, náhodné lokace, bojový systém to všechno tvoří naprostou bombu. První začátky boje s oštěpem. Otravní gekoni. To byla atmosféra hry ke které jsem se s nostalogií vracel každé léto. Dohrál jsem jí šestkrát a nikdy mě neomrzela.
Kdo nezkusil nepochopí. Zasloužených 100 procent.
První díl jsem dohrál taky několikrát a je to skoro stejná paráda, ale dvojka pro mě vždycky bude jednička:-)

Pro: atmosféra, příběh, nepřátelé, zbraně, intuitivní ovládání, grafika, náhodné lokace

Proti: padání hry

+38+38 / 0

Na Fallout 2 nikdy nezapomenu. Právě tahle hra mi přiblížila žánr RPG a naučila mě ho milovat. Už od začátku na člověka působí atmosféra post-apokalyptična, když vidí, jak obyvatelé jeho vesnice zprimitivněli kvůli nedostatku civilizace.
Co bych ale na Fallout vyzdvihla nejvíc a zřejmě je to i hlavní příčina úspěchu je, jak se hráč může prodírat příběhem nejrůznějšími cestami nejen dobra a zla, ale i něčím mezi, nebo různými typy dobra i zla. Hráč si vždy může vybrat právě tu cestu, která mu nejvíc vyhovuje, ale hlavně - jeho činy mají na svět opravdu vliv. Svět tak působí velmi živě a realisticky.

Pro: Atmosféra, možnosti, otevřený svět, na který má hráč vliv, humor a mnoho dalšího

Proti: Bugy, bugy, bugy...

+33+33 / 0