Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Fallout 2

30.09.1998
92
660 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Fallout 2 je sequelem dnes již kultovního post-nukleárního RPG Fallout. Příběh se tentokrát točí kolem GECKu, "prastarého kufříku, který dokáže vše rozzelenat" - a který vaše (řádně zdegenerovaná) vesnice aktuálně potřebuje. Hra dodržuje a rozvíjí všechny oblíbené prvky (vývoj postavy založený na systému SPECIAL, dobré a košaté dialogy, unikátní "lore") prvního dílu. Ačkoliv je hra asi čtyřikrát větší než předchůdce, byla kvůli velkému nátlaku na vývojáře dokončena během pouhých 11 měsíců. Pod hru byli poprvé oficiálně podepsáni Black Isle Studios.

Dá se říci, že s sebou Fallout 2 - jako jedna z mála her - přinesl jisté poselství, poselství o zbytečnosti války a nepoučitelnosti lidstva ("Válka. Válka je vždycky stejná"). Hru lze také chápat jako post-nukleární svět, jak si ho mohli představovat Američané během první fáze studené války. Tvůrčí studio bylo bohužel v prosinci 2003 rozpuštěno, a tak řada myšlenek rozvíjejících tento odkaz zůstala nedotažena.

O několik let později vyšla akčnější odbočka série jménem Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, v roce 2008 spatřil světlo světa třetí díl, na kterém tentokrát pracovali lidé z Bethesda Softworks, a v roce 2010 pak Fallout: New Vegas.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Fallout 2 není realistický v tom smyslu, že by takto mohl vypadat svět po globální jaderné válce. Celý jej vnímám jako hyperbolické vyjádření různých politických postojů ke světu, jehož kouzlo je právě v tom, že se zde tyto světonázory vyskytují vedle sebe. A města, v která jsou ztělesněny, jsou velmi výstižná a politické intriky, jež spolu a proti sobě kují, naopak realistické značně. Fallout 2 pro mne je vážnou hrou, která se – např. prostřednictvím viru FEV a jeho testování na páračích – otírá o závažné otázky, jen k tomu zvolila zvláštní formu: trochu avantgardní, vcelku bizarní, která umožňuje existenci mluvící krysy toužící po ovládnutí světa, dolu zamořeného vetřelci nebo již zmiňované řady popkulturních odkazů, přesto své vážnosti nepozbývající, naopak dodávající prostředí jistou atraktivitu. Osobně se mi tento umělecký přístup zamlouvá.

Věrohodnosti herního světa ohromně prospívá jeho rozlehlost. Z jednoho města do druhého je to opravdu daleko a cesta pěšmo by zabrala spoustu času a skýtala mnoho smrtelných nebezpečí. Běžný člověk (tj. přinejlepším na 3. úrovni) by neměl šanci se dostat nikam, a tak je uvěřitelné, že ona základna nájezdníků sužující Vault City je opravdu „tam někde v pustině“ a nikdo ji nemůže najít. Přitom ale může hráč po vynaložení přiměřené námahy získat prostředek pro snadnější a pohodlnější cestování krajinou: automobil. O kolik je tento systém lepší než možnost teleportování se nebo cestování kliknutím na místo na mapě světa, jak to známe z jiných RPG! Takový úplně odstraňuje vzdálenosti a dojem, že se pohybuji po skutečném světě; že když jsem si znepřátelil člověka v bodě A, v bodě X už na mne nemůže, protože „nás dělí kus světa“.

Jako RPG je Fallout 2 výjmečně propracovaný. Pestré možnosti se nabízejí z hlediska vývoje postavy, ale i role-playingu. Různé hodnoty vlastností nebo schopností otevírají odlišné (a zase zavírají jiné) úkoly, popř. jejich řešení, stejně tak tituly, jež hráč získává na základě některých svých 'nezvyklých' činností jako vykopávání hrobů či zabíjení dětí. Nevybavuji si jinou hru, v níž by bylo lze živit se prostitucí, točením pornofilmů, být závislý na drogách, oženit se či rozvést, pořádat lovecké výpravy na otroky... a i po cca čtyřech dohráních mi nemálo podobných věcí jistě zůstává utajeno; prostor pro znovuhratelnost je obrovský.

V neposlední řadě se jedná o RPG, jehož soubojový systém mě opravdu bavil a na další souboje jsem se těšil, což se mi u RPG stává ojediněle. Jako celek je Fallout 2 unikátní hrou, která sice příběhem či propracovaností postav nedosahuje úrovně např. Planescape: Torment, ale hloubkou herních mechanismů, vyváženou hratelností a nezvyklou atmosférou představuje jeden z dosavadních herních vrcholů.

Pro: svět reagující na činy hráče; atmosféra; souboje; intro a vůbec veškerá videa; Juan Cruz, animace úmrtí a bozar :-)

Proti: chyby technického rázu; některé nedodělky

+71
  • PC 100
Moje nejoblíbenější hra, a troufnu si tvrdit, že jí bude i za řadu let. V podstatě neznám žádného hráče, který by o sérii Fallout neslyšel, nezkusil ji nebo si ji neoblíbil. Nelineární, a přesto vtahující příběh, který těžil z ve své době sporadicky využívaného postapokalyptického světa s nádechem padesátých let nebo velká variabilita předmětů a nepřátel jsou jen začátkem dlouhého seznamů kladů druhého Fallouta. A pak samozřejmě atmosféra, kterou se už napodruhé nepodaří zopakovat.

Jak je zvykem, nejlepší díla vznikají pod tlakem a v časové tísni, a tak, podobně jako film Apocalypse Now, atmosféra prosakuje skrz obrazovku až do místnosti, a pomalu pohlcuje hráče za zvuků narážejících kovů, pomalé rzi a dalších ambientních smyček pustiny. V pomalém, až ospalém tempu, při plné sluneční záři, kdy obchodník u malého stánku prodává leguány, za svitu měsíce při neoprávněné prohlídce hrobů nebožtíků u kostela v Kalamathu, nebo jen při setkání s, řádně radioaktivní stravou krmeným, králem krysopotkanů, tam všude, a v řadě jiných míst pochopíte, s jakým klenotem na poli videoher se setkáváte.

Odysea, nebo lépe řečeno road movie, sleduje putování potomka "Choosen one" nacházejícího se v civilizací nedotčené osadě Arryo. Po prvotní zkoušce a s obeznámením o úkolu nutnosti zisku G.E.C.Ku, hrdina nebo hrdinka může vyrazit do pustiny. Za nedlouho se ale z vašeho charakteru může stát padouch, aneb kdo by platil za černé zboží původní ceny, pustinou ostřílený zálesák, vyhledávající každý souboj s prasokrtem, či jen slečna s nevídaným úspěchem u druhého pohlaví. Volba je jen na hráči. To ostatně platí i o lokacích, kdy navštívíte řadu rozdílných míst, obyvatel pustiny a v neposlední řadě budete zahrnutí problémy, a jejich řešením které uspokojí zadavatele.

To, co ale dělá hru nezapomenutelnou mimo výpravnosti, nelineárnímu průběhu a skvělé atmosféře, je řada kulturních odkazů, které hru přibližují reálnému světu, a hráč je díky nim více vtažen do západního pobřeží Spojených států, kde se druhý Fallout odehrává. Už na počátku strážce mostu odkazuje na film Holy Grail, také je tu odkaz na Stopařova průvodce a tak dále. Mě obzvláště potěšila reference na karetní hru Magic: The Gathering, kterou jsem dříve často hrál. Nezmínit všudypřítomný humor by bylo kacířstvím, takže, u málo her jsem se tak pobavil u různých narážek, vtípků a slovních hříček (každý si jistě pamatuje Experta Expedice). Tím ale detaily nekončí, autoři z Black Isle zahrnují hráče možností objevení náhodných lokací, nebo jen vtipné popisky u každého perku či schopnosti dokáží potěšit díky specifickému stylu popisu a grafickému ztvárnění.

Hudbu a zvuky společně s humorem považuji za ty možná nejdůležitější složky. Ač už jsem druhého Falloutu více než několik let nespustil díky uchovávání jistého respektu ke hře samotné, nedávno uvolněný soundtrack od Marka Morgana poslouchám velice často. Hojně uplatňovaný industrial a noise ambient si poslechnu rád vždy (Khans of the New Republic, Vats of Goo). Po grafické stránce nemám výhrady, vše je účelné, detailní a zachovávající si uvěřitelný ráz. Menším problém tak může být jen jistá nekompatibilita u moderních systému, ale to už je také dávno vyřešeno jak na Steamu, tak i na GOGu (ve spolupráci s modifikacemi).

Falloutu 2 jako takovému se nebojím přiřknout i kulturní hodnotu, kdy umělecká stránka sice nepřekračuje tu, u podobně zdařilého Planescape: Torment, ale především tím, že je ve druhém Falloutu řada popkulturních odkazů a i jiná reflexe soudobé společnosti. Dílo Black Isle mi sedlo ve všech aspektech a proto ho mohu řadit na samotný vrchol videoherního průmyslu. Skutečná klasika, jedna z mála nadčasových her a především zábava od začátku do konce. Mimo jiné s výborným českým překladem.

Pro: od popkulturních odkazů přes grafickou stylizaci Pipboye po zmutované spolu-obyvatele pustiny

Proti: menší stabilita

+56
  • PC 95
Ano,ano, takhle se mají dělat hry. Děj, hratelnost, grafika, hudba. A pro mě 1000 hodin našlápnuté zábavy. Hlavní dějová linie naprosto úžasná a k tomu vedlejší questy.NPC postavy a rozhovory s nimi, vytváření postavy, a hlavně perfektně zvládnuté animace postav. Jediné mínus je, že mě to sem tam spadlo, jinak bych dal 100%.

Pro: hratelnost, zábava, vtip, humor, grafika, depresivní atmosféra

Proti: občas padá, pomocníci v bandě se sem tam připletou do rány

+43
  • PC 100
Omlouvám se předem ze megadlouhý komentář, ale tahle hra si ho zaslouží.

Fallout 2 vyšel rok po prvním dílem a hned po prvním dohrání se pro mě stal symbolem absolutní dokonalosti. Ano jednička je také dokonalá hra, které jsem dal 100% a dvojka je zdánlivě jen "datadisk", který nepřináší nic nového. Vypadá, ovládá se, hraje se a funguje úplně totožně jako první díl. Je to ale jen zdání.

Fallout 2 ponechává veškeré principy z prvního dílu, takže se nebudu zdržovat jejich zdlouhavým popisováním. Opět tedy budete putovat městy, základnami, plnit rozličné questy od těch nejjednodušších až po ty mega složité, bojovat, levelovat, vylepšovat statisky, zabíjet spoustu nestvůr. A především se snažit o to nejlepší, řekněme Picardovsky diplomatické řešení.

Příběh se odehrává 80 let po událostech prvního dílu. To není dlouhá doba, ale ve světě bez technologií se z příběhu boje Zakladatele s Vůdcem a jeho Jednotou stala pomalu báje. Samotný Zakladatel po svém trpkém vyhoštění z Vaultu 13 založil malou vesničku Arroyo, která ale díky neúrodě pomalu umírá. Hrdina, který dostává titul Vyvolený tak projde chrámem zkoušek a po pár lehkých questech ve vsi se vybaven kopím a léčivými prášky vydává do světa najít G.E.C.K - prastarý přístroj, který umí z neúrodné pustiny stvořit rajskou zahradu.

Opět stejně jako v jedničce platí, že hlavní příběh je Vám dávkován velmi pomalu a nic kromě pár snů Vám nebrání prožívat ty příběhy lokální a poznávat zákonitosti okolního světa. Jak jsem říkal, hratelnost zůstala prakticky stejná, ale tvůrci zahrnuli pár vylepšení. Je tu tlačítko sebrat vše, peníze už nemusíte naklikávat po 999 jednotkách, tlačítkem Shift si zobrazíte často neviditelné věci na zemi. Je tu spousta nových zbraní (mimo jiné Gauss pušky či jakési disruptory), lokací je dvakrát tolik a celá hra je obrovská! Mám nemocenskou, takže jsem hrál prakticky 16 hodin denně a i tak mi to zabralo skoro týden.

Jedinou chybou hry jsou opět parťáci, kteří jsou na zabití. Ve druhém díle jich můžete mít až pět a ti bez ohledu na spoustu nastavení střílí jeden druhému do zad, vrhají se vstříc nepříteli či naopak stojí, koukají a nedělají nic. Mimo boj se průzkum malé místnosti stane peklem, protože parťáci se Vám pletou pod nohy a nepomůžou ani funkční tlačítka na jejich odtlačení ani příkaz "kšáá" jak jsem si ho pojmenoval z Restoration projektu.

Jinak ale můžu jen chválit, protože opravdu málokterá hra umí vyvolat tak silné pocity herní blaženosti. Naprosto dokonalý je pocit "from zero to hero". Na začátku máte divocha s kopím, který se horko těžko dostává k prvním laciné pistolce a prvním parťákům. Když pak po dvou-třech městech potkáte nabušence v energo zbrojích, kterým se v poušti přimotáte k k popravě a kterým nestojíte ani za řeč, spadne Vám čelist. A na konci? Po poušti si drandíte upgradovaným autem s partou killerů v energo zbrojích, po zuby ozbrojených plazmovými či gauss puškami a podobné nabušence si dáváte k snídani.

Než se k tomuto ale propracujete čeká Vás tuna a tuna diplomacie, plnění úkolů a čištění dungeonů. Ano ve druhém díle je mnohem více čistě bojových lokací, kde se pořádně zapotíte.

Základem ale stále zůstávají města a jejich příběhy a tady tvůrci přinesli největší trumf. Každé město je odlišné, v každém začínáte jako úplná nula a můžete se propracovat z kategorie neutrál či dokonce neoblíbený až k idolu a podle toho se také mění chování lidí. Většina městě má spoustu menších úkolů, některé vtipné či až přehnaně sci-fi (různé mluvící kytky, radškorpioni, krysy či párači, nechybí i duchové). Hlavní questy jsou ale reálné, morálně nejednoznačné, zasahují i do okolních měst (žádné vzduchoprázdno jako v prvním díle) a k získání nejlepšího konce na konci se pěkně zapotíte. Já osobně jsem asi při sedmén dohrání teprve teď objevil nový lepší konec pro New Reno. Navíc Vás nikdo nevede za ručičku a všechno je na Vás.

Teď si trochu zaSPOILuju.

Jedním z prvních měst kam se dostanete je Den. Špinavá díra plná Jetu (nová návyková droga po jejíž stopě se nakonec také vydáte), zlodějských dětí a gangů. Vy sice vyřešíte všechny questy, ale stále jste jen uznávaní. Ve městě je rozsáhlý gang otrokářů, jehož zničení a osvobození otroků Vám sice nikdo nezadá, ale můžete být iniciativní a trošku zlepšit podmínky.

Redding je hornické městečko na Jetu, kde se těží zlato a tak si na jeho ovládnutí brousí zuby tři silní sousedé. Co bude nejlepší volba rozhodnete Vy, ale jaká to byla volba zjistíte až na konci.

Broken Hills je rovněž hornické městečko a multikulti experiment. Vedle sebe tu žijí v "harmonii" supermutanti, ghoulové a lidé. Ve skutečnosti kypí nenávist na obou stranách a odhalit pravdu by znamenalo přilít olej do ohně. Pekelně reálné.

A nebo New Reno. Město zábavných podniků, plné šlapek, pasáků, dealerů, které mají pod palcem 4 mafiánské rodiny. Zákon tu neexistuje, každá z rodin z Vás chce svého člověka a vy to můžete hrát na všechny strany a dobře si vybrat na konci to nejmenší zlo.

Chcete civilizaci? Co třeba supermoderní Vault City? Co na tom, že je to elitářské město, kde si občané žijí v blahobytu, první občanka je fašistická diktátorka a ti co nejsou občané otročí (vlastně slouží, protože otroctví je ošklivé slovo). Hlavně že je to civilizace. Ve Vault City zažijete největší vzestup - na začátku na Vás pomalu plivou, na konci se s trochou šikovnosti můžete stát kapitánem stráží.

Z jiného soudku je NCR. Zdánlivě férová vznikající republika, kde bují korpuce, byrokracie a velmi přísné zákony i tresty a kde si radní žijí za laserovými ploty chráněni po zuby ozbrojenými strážemi. I když splníte vše co jde, z města Vás víceméně vypoklonkují... moc dobrý dojem na mě NCR nikdy neudělalo, což napravil až New Vegas.

Jak jsem říkal, města jsou propojené, pro spoustu questů musíte cestovat po více lokacích a chce to notnou dávku diplomacie a předvídavosti. Kromě těchto vážných věcí je tu i spousta dalšího - můžete se tak stát boxerským šampionem, mistrem bojových umění, natočit porno či kupovat děvky pro kamarády, objevovat bunkry Bratrstva oceli, prozkoumávat pradávné instalace a zkoumat střípky minulosti, Vaším cílem je dlouhou dobu najít Vault 13 z prvního dílu. Je tu spousta sexu, kdo chce dočká se i gay sexu završeného bizarní svatbou.

A ještě jsou tu parťáci. V jedničce byli tuším tři + pes. Tady jich je na výběr mnohem více, v závislosti na charisma jich můžete mít najednou pět. A já zůstávám vždy věrný partě divoch Sulik, Vic, Cassidy, ghoul Lenny a supermutant Marcus. V partě to žije, lítají různé vtipné hlášky a cestuje se mi s nimi dobře.

Navíc je tu Restoration Project, bez kterého hra nemá smysl hrát. Přidává lepší ovládání parťáků, mod na brnění pro parťáky ale především dvě věci. Zaprvé doplňuje spoustu nedořešených věcí (třeba děti v Denu, dobrý konec pro Vault 13) a zadruhé přidává spoustu parádních lokací, které ve hře měly být, ale byly vystřiženy (např. fantastickou sci-fi základnu EPA či Opatství s lidmi shromažďujícími staré knihy).

Co dodat? Když se asi po 20 lokacích dostanete do San Francisca, projdete ho a zprovzníte starý tanker vstříc Enklávě, spustí se fantastická animace vyplutí lodi, evidentně inspirovaná Cameronovým Titanicem. A mě mrazí jako u těch nejlepších filmů. Mimochodem Enkláva je pekelně těžká i pro mou nabušenou partu hrdlořezů a celkově si myslím, že tady tvůrci obtížnost přestřelili oproti zbytku hry.

Zkrátka Fallout 2 přinesl fantastický svět plný skvělých postav, lokací, úkolů a pocitu že svět okolo sebe opravdu měním k lepšímu. Přesně tohle všechno chybělo Falloutu 3 a přesně tohle a ještě v mnohem větší míře přinesl Fallout: New Vegas.
+42
  • PC 95
Patřím do generace, pro kterou je Fallout legenda, evangelium, starej zákon, novej zákon, sbírka zákonů, ústava ... Pokračování od Bethsedy není fallout, je to pouze znásilnění značky a zlatokopeckej pokus, kterej bohužel asi vcelku vyšel, protože tak jako velká část fotbalistů a hokejistů chodí s hloupejma a povrchníma modelkama, tak velká skupina toyů jezdí do FO3 a FO:NV pustiny lízat krel - samozřejmě s CH1 - a spousta renovovanejch médií blbnou hlavu mladším ročníkům tvrdíce, že FO3 je (důstojné) pokračování originální série od Black Isle.

Začnu nejdříve technickou stránkou věci. Pokud si koupíte fallout pack na GOGu, tak k němu dostanete full set neoficiálních (killapových) community patchů a nemusíte vůbec nic řešit. Budete mít na jednom místě vše vč. high-res packu a dalších vychytávek a já mohu potvrdit, že takto vytuněná inkarnace hry je zcela bezproblémová a já v ní nenarazil na jedinej problém - což se bohužel o vanilla falloutu - byť opatchovaném originálníma patchema - říct nedá, ačkoliv FO rozhodně nepatří do kategorie zabugovaná hra.

U her, které hodnotím vysoko, začínám nejdříve zápory. A vypotit ze sebe nějakej skutečnej zápor u tohoto skvostu je poměrně dost obtížné. Zápory, která tahle hra měla byly většinou odstraněny výše zmíněným killapovým patchem. Opravdu mě nic nenapadá. Jedinej zápor, kterej fallout od Black Isle má, je pravděpodobně asi to, že po jeho ochutnání už odmítnete strčit do huby pokračování série od Bethsedy. Mám chuť říct, že tento pseudo-zápor se neaplikuje na každýho, ale řekl bych, že u toyů, kteří s výše zmíněnou CH1 a špickou jazyka povystrčenou z koutku úst zálibně procházejí FO3, asi nebude hrozit situace, že by se jim originální fallout líbil - pravděpodobně kvůli zastaralé grafice, velké obtížnosti, chybějící šipce, co je za ručičku vede všema úkolama, takže oni typicky po příchodu do lokace netuší co maj dělat, atd -, takže moje hodnocení a moje hloupé kecy je nebudou zajímat. Toť k záporům.

Co se týče kladů, je situace stejně obtížná - vše totiž bylo stokrát řečeno, pokusím se tedy vyjmenovat pouze zcela specifické věci, tak jak to vidím já.

+ jako hlavní plus falloutu vidím příběhy. A že těch příběhů je v pustině opravdu dost. Je celkem zábavné, že hlavní quest je svojí jednoduchostí a uvěřitelností asi tak 1% příběhů ve falloutu. Drtivá vetšina příběhů je totiž mimo hlavní quest a zcela nenásilnou a neinvazivní formou vás učí reálie světa mimo vaší vesnici a dělají hlavní postavě nalejvárnu z mytologie a postapokalyptických zákonů, co platí mimo bezpečí vaší rodné vísky. Nebaví mě spoilerovat taže to nebudu dělat a omezím se pouze na lakonické konstatování, že každej vedlejší úkol je radost plnit. Každej vedlejší úkol má jasnej smysl a účel a v drtivé vetšině případů i originální pointu.

+ další velkej plus falloutu je otížnost. Obtížnost je totiž taková, že záhy budete mít exaktně oveřeno, že na všem záleží - od vyvážení postavy, přes taktické plánování vašich akcí (kdy, kam a s kým jít a nebo nejít) po pokorné přijmutí reálií pustiny. Když dojde na lámání chleba a má začít téct krev, tak vám v určitých chvílích prostě jisté souboje neumožní vyhrát ani když budete save/loadovat jak zběsilí (ostatně mě tenhle styl vůbec neba). Na atmosféře velice přidává, že hra vás nevodí za ručičku. Nakousl jsem to výše - jste-li zvyklí, že ve hře je magická šipka, co vám prostě umožňuje pouze prostřílet se kam ukazuje a tam zmáčnout čudlík a nebo si případně s někým promluvit, tak budete zklamáni. Toto není rozhodně příklad FO. Máte např. najít několik jistejch součástek do auta. Nevíte kde a ve chvíli, kdy už máte úkol odepsanej jako nesplnitelnej a vy požadovanou součastku najdete máte radost jak malé dítě, naprosto jinej druh radosti, než když vám nějaká šipka nebo ukazatel na mapě v podstatě z questu dělá akci stylem sem jdi a něco tam udělej a je hotovo.

+ jako poslední plus uvádím celkovej feeling z fo, kterej je umocněnej krásným a citlivým grafickým ztvárněním, nádhernou hudbou, krásně košatejma strukturovanejma rozhovorama, kdy spousta věcí není možná např. kvůli vlastnostem postavy a zase naopak jiné možnosti se otevírají na základě dřívějších akcí a nebo vlastností postavy. Úkoly tu lze často plnit opravdu rozdílným přístupem a skoro každý quest má několik možných konců - jak neobvyklé a vzácné v sequelu od Bethsedy. Za zmínku také stojí nejen vtipné popisy vsech věcí a akcí, co se ve hře dějou. Např. popisy všho co vidíte po kliknutí pravým myšítkem a nebo např. popis následků vašeho útoku - eg varlata krysopotkana se po vašem drtivém kopu rozprskla a krysopotkan .... no prostě LOL

Fallout doporučuju všema deseti. V podstatě neznám moc lepších nebo srovnatelných RPG. Hra je sice skoro 20 let stará, ale 9/10 současnejch her v žánru RPG by se od ní mělo učit.
+41