Fallout Tactics: Brotherhood of Steel

Fallout je asi můj nejoblíbenější herní svět, jedničku a dvojku jsem dohrál snad desetkrát a čas od času to na mě přijde a jedu hru za hrou. I teď při dlouhodobé nemoci jsem si dal jedničku, dvojku, Resurrection, Nevadu a Sonoru. A protože jsem toho neměl dost, pustil jsem se po mnoha letech i do Tactics. Mám k téhle hře zvláštní vztah - líbila se mi, ale čistě zaměření na boj a celková náročnost mě od znovuhraní vždy odradily. Tentokrát jsem se kousnul, oprášil chatrné taktické schopnosti a po desítkách hodin jsem to dohrál.

Moc se mi líbil přístup tvůrců jak k příběhu, tak k hratelnosti. Tvůrci nekašlou na lore, víceméně dodržují vše, co původní hry přinesly, ale přináší spoustu novinek a jdou si víceméně vlastní cestou. Příběh se točí kolem Bratrstva oceli, ale odštěpené frakce, která havarovala v okolí Chicaga. Tím se tvůrci elegantně vyhnuli známým místům i postavám a můžou si vyprávět po svém. Příběh vypráví pomocí stylových černobílých fotek, kde bohužel u povídání chybí titulky, ale nechybí animované intro a zejména opravdu bombastické outro.

Vyprávění Vás provede pěti bunkry a 22 misemi (jedna tajná a ta finální rozdělená na tři části) a jde o boj proti starým známým i novým nepřátelům. Zpočátku se vše točí kolem Nájezdníků či dalších lidských protivníků, své si řeknou i supermutanti, ale zhruba v půlce se ukazuje, že hlavním zlem nebudou tentokrát mutanti či lidi, ale dosud na vedlejší koleji stojící roboti. Příběh je parádní, mise na sebe příběhově navazují, na konci čekají tři různé konce (čtvrtý pokud hrajete za zlou postavu což ale moc nejde). A někde pod povrchem heroického vyprávění o záchraně jedné části pustiny bublá to, že Bratrstvo nejsou úplně good guys - vydírání měst pro poskytování rekrutů a zásob, otrocké tábory, sebevražedné mise pro vězně, rasismus... v některých městech Vás opravdu s otevřenou náručí nevítají.

Grafika je typicky Falloutovská, stejně jako interface a vše okolo, ale je detailnější, zvládá mnohem větší mapy a spoustu postav, takže gang netvoří 10, ale třeba 50 nepřátel, civilisté nevypadají už jako 10 různých klonů. Co se nepovedlo jsou schody/žebříky... nejenže přechod je peklo a postavy se často zaseknou, ale různé patra budov se často prolínají, nepřátelé vidí a střílí skrze zdi, zkrátka tohle chtělo doladit.

Hratelnost je zdánlivě stejná. SPECIAL i Skilly zůstaly (přibyl jen pilot na řízení auta), sbíráte perky (přibylo pár nových). Začínáte v bunkru, kde najdete spoustu no name postav, občas nějakou pojmenovanou, ale gró jsou lékař (kterému se bohužel NEDOPLŇUJE inventář!!!), u rekruťáka si najímáte postavy (až šest), skladník Vám prodá výbavu a hlavně snad poprvé ve Fallout světě má nekonečně peněz, takže nehrozí že máte výbavu za desítky tisíc a nemáte ji kde prodat. Skladníkovi zůstává vše co jste mu prodali, takže až nasyslíte majlant, tak si můžete dokoupit zpět věci, které jste předtím nepotřebovali. A pak je tu generál, který Vám zadává mise.

Po zadání mise se vydáte na mapu, kde musíte docestovat na místo určení a kde přichází největší oser celé hry. Náhodné setkání padají snad 5-10* za čtvereček a je to takový opruz, že jsem se kvůli tomu vykašlal i na tradiční odkrytí celé mapy a hledání (většinou dementních) speciálních setkání.

Samotné mise jsou z 99% čistě bojové, megalomanské a až únavně dlouhé. Průměr na jednu misi jsem měl kolem 4 hodin. Občas narazíte na nějaké lidi, kteří si ale řeknou jeden/dva monology a to je vše. Občas splníte nějaké subquesty (někoho zachránit, dovést do bezpečí, něco vypnout/odpálit), ale většina misí je o tom vybít na obrovské mapě desítky nepřátel. Rozhodně si nestěžuju, bavilo mě to, ale dohrát dvě, max tři mise a člověk je úplně vyfluslej. Mise jsou přitom různorodé - od vesniček divochů, přes přátelská i nepřátelská města či brutální bitevní pole se zákopy až po supermoderní základny. V každé misi máte parádní mapu s vyznačením všech zajímavých i důležitých míst.

Boje jsou tradičně falloutovské - můžete sice pobíhat v realtime, ale ten je v bojích nepřehledný a na tahy máte lepší kontrolu. Na rozdíl od klasických Falloutů ale je to více do té taktické strategie. Máte plnou kontrolu nad týmem, takže zkoušíte obchvaty, dělení týmu, proplížit se za záda (ve hře jde plížení i krčení), posíláte dopředu "tanky" s těžkými zbraněmi kryté zezadu snipery, občas se vyplatí zapnout agresivní mód, někam vtrhnout a čekat "co bude" a postavy to kolikrát vyřeší líp než já :) Jako v klasických Falloutech se vyplatí mít snipery, protože souboje často probíhají přes půlku mapy. Nicméně tady jsem snad poprvé používal i automaty, jakmile se totiž objeví mutanti se 100+ životy, žádný snipování do očiček Vám nepomůže, jen hrubá síla. I ke konci když jsem přešel na energetické zbraně jsem měl ranaře s Browningem M2, který většinou rozčísl jakoukoliv těžkou situaci :)

A pak jsou tu věci, které jsou úplně jiné než v klasických Falloutech:
- páčení, věda, opravy jsou využité až skoro ke konci hry.
- kradení je zdánlivě k ničemu, ale já jsem kradl jak straka na základnách i mezi přátelskými civily, čímž jsem řešil místy brutální nedostatek stimpaků
- opravdu se vyplatí nechávat si různé parademic/field/doctor bagy, protože s jedním vyléčíte 6 prakticky mrtvých postav (s dobrým doktorem)
- vyplatí se mít Barter, jinak tu tunu vybavení prodáte ve skladu za pár korun
- pokud Vám nevadí cheatování, stáhněte si Bosche a nacheatujte Outdoorsman na 300. Tím se milion otravných střetnutí změní na o něco méně otravné odklikávání nezájmu o setkání.

Nakonec jsem se skvěle bavil, i když jsem proklínal města plné sniperů či zkur*** robo-brouky co vyskakují z písku a než zareagujete, dorasují Vám půlku postav. A když jsem poprvé potkal Behemonta s 1100+ životy spadla mi čelist. I když je to jen o bojích a jde si to vlastní cestou, tak je to pořád 100% Fallout. Uhýbání od lore je spíše kosmetické (moderní auta, skutečné zbraně, rokenrol v intru) a rozhodně se to drží stylu světa víc než pozdější Fallout 3. O kudle do zad fanoušků, jako je seriál Fallout ani nemluvě.