Zprvu trpké zdá se... No, přiznám se, že první minuty ve hře byly lehký šok, možná dokonce zklamání. Přeci jen po kultu, jakými jsou hry Fallout 1+2, je tato hra krok do strany. Neříkám, že se jedná o špatný krok, jen je to velká změna v tomto kultovním světě.
Takže jsem si první misi zvykal, ale musím říct, že jsem si zvykl poměrně rychle a hra mě záhy začala hodně bavit. Příběhově se jedná asi o nejlepší Fallout, co jsem hrál. Ač ten pravý boom přijde cca ve třetí třetině hry, do té doby je to klasicky nic moc falloutovský příběh.
Jsou zde dokonce i čtyři různé konce, ale je trošku škoda, že ve hře nejsou rozhodnutí, která by je ovlivňovala, ano, podle chování hráče se otevře třetí nebo čtvrtý, ale další dva jsou neměnné a vlastně mi bylo celkem i jedno, jak to zakončím. Neměl jsem nějakou morální motivaci, jak to ukončit, jako tomu bylo v jiných hrách, prostě jsem jen něco zkusil.
Herně se jedná o velmi zdařilou, tahově taktickou akci. Pořád si teda myslím, že vzít herní mechaniky z předchozích dílů a poměrně bezmyšlenkovitě je plácnout do dalšího, vcelku úplně jiného dílu, není nejšťastnější řešení, ale na druhou stranu víc než polovina z nich funguje výborně.
Ano, je zde pár věcí, které jsou zde zbytečně a jsou zde pouze proto, že byli v předchozích dílech, čímž si autoři evidentně ulehčovali situaci, ale samotné hraní jsem si záhy velmi rychle přizpůsobil a užíval. Souboje jsou chytlavé, místy i dost náročné, musíte přemýšlet o vašich krocích, správně rozkládat schopnosti, vybavení a místy si i hlídat munici a výzbroj.
Moje antitaktické schopnosti mě samozřejmě dost ztěžovali situaci. Můžete využít až šest bojovníků, což jsem vzal rychle za vděk, což se nakonec ukázalo jako ne úplně šťastné. Na druhou stranu se dali dobře rozložit schopnosti a nemusel jsem si hlídat a rozhodovat, kdo bude expert na co, ale měl jsem experty na všechno.
Super je, že hra jde hrát několika styly a každý si může najít ten svůj. Někdo preferuje jednoduchou bojovou cestu s jedním overpowered postavou, jiný má rád taktičtější postup se zavedenou a vybudovanou jednotku, někdo třeba na každou misi skládá vždy nový tým a někdo prostě jede tak, jak se mu zrovna chce... Těch možností je v tomhle směru dost...
Obtížnost hry mi přišla jako na houpačce. Ze začátku se jedná o pohodu, poměrně plynule se zvyšuje. Pak dojde do bodu, kdy už jsou těžcí protivníci a vy máte velmi chabou výzbroj a výstroj (minimálně neotřelý hráči, jako jsem já), což postupně začínáte podchytávat a dohánět a poslední mise už mi zase přišli snadnější.
Pro mě osobně se jedná o velmi zdařilého nástupce, který posunul značku Fallout zase jiným směrem a otevřel dveře i žánrově jiným typům hráčů. Zarytí milovníci prvních dvou dílů mohou být lehce zklamáni či nespokojeni se směrem, kam se série pohnula, na druhou stranu přepírat pořád to samé také nefunguje. Osobně mám pouze jednu větší výtku a to je to, že hra si až příliš ulehčila práci a vzala všechno, co mohla od svých předchůdců a moc nedomýšlela do jaké míry to ten smysl fakt má.
Takže jsem si první misi zvykal, ale musím říct, že jsem si zvykl poměrně rychle a hra mě záhy začala hodně bavit. Příběhově se jedná asi o nejlepší Fallout, co jsem hrál. Ač ten pravý boom přijde cca ve třetí třetině hry, do té doby je to klasicky nic moc falloutovský příběh.
Jsou zde dokonce i čtyři různé konce, ale je trošku škoda, že ve hře nejsou rozhodnutí, která by je ovlivňovala, ano, podle chování hráče se otevře třetí nebo čtvrtý, ale další dva jsou neměnné a vlastně mi bylo celkem i jedno, jak to zakončím. Neměl jsem nějakou morální motivaci, jak to ukončit, jako tomu bylo v jiných hrách, prostě jsem jen něco zkusil.
Herně se jedná o velmi zdařilou, tahově taktickou akci. Pořád si teda myslím, že vzít herní mechaniky z předchozích dílů a poměrně bezmyšlenkovitě je plácnout do dalšího, vcelku úplně jiného dílu, není nejšťastnější řešení, ale na druhou stranu víc než polovina z nich funguje výborně.
Ano, je zde pár věcí, které jsou zde zbytečně a jsou zde pouze proto, že byli v předchozích dílech, čímž si autoři evidentně ulehčovali situaci, ale samotné hraní jsem si záhy velmi rychle přizpůsobil a užíval. Souboje jsou chytlavé, místy i dost náročné, musíte přemýšlet o vašich krocích, správně rozkládat schopnosti, vybavení a místy si i hlídat munici a výzbroj.
Moje antitaktické schopnosti mě samozřejmě dost ztěžovali situaci. Můžete využít až šest bojovníků, což jsem vzal rychle za vděk, což se nakonec ukázalo jako ne úplně šťastné. Na druhou stranu se dali dobře rozložit schopnosti a nemusel jsem si hlídat a rozhodovat, kdo bude expert na co, ale měl jsem experty na všechno.
Super je, že hra jde hrát několika styly a každý si může najít ten svůj. Někdo preferuje jednoduchou bojovou cestu s jedním overpowered postavou, jiný má rád taktičtější postup se zavedenou a vybudovanou jednotku, někdo třeba na každou misi skládá vždy nový tým a někdo prostě jede tak, jak se mu zrovna chce... Těch možností je v tomhle směru dost...
Obtížnost hry mi přišla jako na houpačce. Ze začátku se jedná o pohodu, poměrně plynule se zvyšuje. Pak dojde do bodu, kdy už jsou těžcí protivníci a vy máte velmi chabou výzbroj a výstroj (minimálně neotřelý hráči, jako jsem já), což postupně začínáte podchytávat a dohánět a poslední mise už mi zase přišli snadnější.
Pro mě osobně se jedná o velmi zdařilého nástupce, který posunul značku Fallout zase jiným směrem a otevřel dveře i žánrově jiným typům hráčů. Zarytí milovníci prvních dvou dílů mohou být lehce zklamáni či nespokojeni se směrem, kam se série pohnula, na druhou stranu přepírat pořád to samé také nefunguje. Osobně mám pouze jednu větší výtku a to je to, že hra si až příliš ulehčila práci a vzala všechno, co mohla od svých předchůdců a moc nedomýšlela do jaké míry to ten smysl fakt má.
Shadowrun: Hong Kong