Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Night in the Woods

21.02.2017
13.12.2017
01.02.2018
09.09.2021
13.12.2022
kompatibilní
75
46 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Mae Borowski se vrací po neúspěšném studiu na univerzitě domů a chce ve svém životě navázat tam, kde předtím skončila. Poflakovat se s kamarády, vrátit se ke kapele a proplouvat životem bez problémů a závazků. Nebude to však tak jednoduché, jak se může zdát. Dříve rušné těžařské městečko dnes téměř zeje prázdnotou, její přátelé dospěli a řeší své osobní trable a v lese se dějí zlověstné věci.

Jedná se o 2D adventuru, která klade velký důraz na průzkum okolí a dialogy. Ve hře vystupují personifikovaná zvířata, a přestože může svou stylizací budit dojem, že se jedná o hru pro děti, ve hře se často řeší nejen psychologické, ale i sociální problémy řady postav.

Hra byla v roce 2013 úspěšně zafinancována přes Kickstarter, kde vybrala čtyřnásobek požadované částky.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Night in the Woods je klasickým zástupcem adventury cílené na širší spektrum hráčů. Podobně jako Kentucky Route Zero, jde také především o atmosférickou adventuru, která jistou formu repetivnosti (denní cyklus, zdánlivě zbytečné scény) používá k silnějšímu propojení hráče s postavy. Jde o hlavní výrazový prvek, a právě i z tohoto důvodu je ve velké míře omezena nutnost řešit jakékoliv puzzly nebo je nemožné se vracet k dřívějším bodům, kapitolám, z hraní.

Ne, že by Night in the Woods poskytovalo nelineární zážitek, ale hráč postupně začíná inklinovat k nějaké z postav a i s sní získává více příběhových částí. A to logicky otvírá další možnosti k dalšímu novému rozehrání. Nicméně je třeba upozornit, že denní režim z počátku hraní nemusí každému sedět. Podobně jako v Personě 4, i zde hra začíná den sledováním Mae, hlavní kočičí postavy, 20-leté neúspěšné studentce, už od rána a následně procházkou malého města a dialogy s několika měštany a kamarády. Lehce nostalgická atmosféra jde trochu přirovnat k Life is Strange, zde ovšem i skrze kvalitně napsané dialogy a civilnější pojetí příběhu, má myslím dopad podstatně silnější. Celkově mohu herní zážitek označit jako sympatický a povedený, a právě i "lidské" chyby Mae a její smýšlení je hlavním hnacím prvkem proč se do hry pustit a udržet se u ni (přibližně osm hodin). A podobně to mají i ostatní postavy, každá něčím zajímavá a v rámci narativy platná. Jedním z hlavním plusů je ale hudba, která se jen a jen povedla. Absence dabingu nijak nevadí, naopak je dobře, že nebyl přidán. Po stránce hratelnosti nejde o nic převratného, ta tu má sekundární roli. Skáčete, vybíráte odpovědi, plníte pár miniher a hrajete na kytaru v nepovedeném klonu "Guitar Hero".

Ale jak souvisí useknutá ruka nalezená v městečku s Mae? A proč to skoro nikdo více neřeší?

Zjistit tyto otázky se vyplatí, ačkoliv tedy začátek Night in the Woods není nijak pohlcující, postupně však kvality a zaujetí hráče roste.

Pro: hudba, sympatické a milé, dialogy, ideální délka

Proti: slabší začátek, nulová (výraznější) interakce - hře by prospěly lepší minihry

+35
  • PS4 100
Jakmile vstoupíte do světa této hry, tak vám garantuji že nikdy nebudete chtít odejít. Dlouho se mi nestalo abych se do nějaké hry během pěti minut zamiloval a pořád na ní myslel ale tohle je výjimka. Night in the Woods je Mysteriozní dobrodružství, plné kouzelné a tajemné atmosféry, lidsky a sympaticky napsaných postav, s citelně napsanými dialogy a špetkou toho Murder Mystery. Je vlastně i poměrně vtipné jak neuvěřitelně lidsky působí hra se zvířátky v hlavní roli a postavy jsou tu vykreslené snad více uvěřitelně a příjemněji než u až komicky vychvalovaného Life is Strange (které si až moc snaží hrát na dojemné sociální drama). Teď si ale lehce řekneme o čem hra je.

Mae Borowski je černá kočka která se po pár letech vrací z neznámého důvodu zpátky do svého rodného městečka, jelikož se jí něco přihodilo na škole kde studovala. Vzápětí ale ona sama zjistí že v městečku se děje něco divného a její podivné sny zřejmě mají důvod.

Příběh ač je zajímavý a dokáže si vás držet až do úplného konce,tu až moc velkou roli nehraje. Hlavní tu jsou postavy a celé městečko ve kterém Mae žije, a samozřejmě i hromada dialogů. Mae je hodně ukecaná a skoro ke všemu má co říci a skoro vždy jsou její komentáře zajímavě či vtipně napsané, takže opravdu nedoporučuji si jich nevšímat.

Jak jsem psal tak postavy tu hrají velikou roli a jsou skvěle napsány, každý má svoje osobní problémy, radosti, zájmy svojí osobnost a do samotného konce vás i několikrát dokáží překvapit. Jeden aspekt hry je že vždy máte možnost s nějakou osobou trávit čas, což přidává na znovu hratelnosti, jelikož za první hraní nestihnete všechno. Trávění času jsou vždy takové mini příběhy, kdy jdete s kamarádem třeba do lesa, či bejsbolovkou rozbíjet světla. Může se to zdát jako natahování času ale ono to tak vůbec není, tyto mini příběhy vám více přiblíží životy postav a navíc se i podíváte do zajímavých lokací apod.

Co se týče samotných lokacích tak ty jsou zpracovány neuvěřitelně, celý vizuál hry působí kouzelně, tajemné či zajímavě. Ať už procházíte temným lesem, nebo jdete na kopec ze kterého máte výhled do dálky či jdete jen do supermarketu, vše je tu lahodící oku. Jednoduše celá hra jsou jedny velké vizuální orgie. K tomu si připočtěte famózní soundtrack a o zážitek máte postaráno.

Asi se ptáte a z mého výkladu vám nejspíše není jasné co ve hře děláte. No hraje vlastně taková adventurní skákačka, kde různě běháte po lokacích, skáčete třeba po autech či po domech (ano má to místy sklony k arkádě) ale nejvíce hra sází na prozkoumávání okolí a komunikaci s postavami. Každý nový den je totiž ve městečku něco nového a já vám doporučuji vždy si všechny místa prohlédnout aby vám nic neuniklo.

Hře také pomáhá jsou malé mini-hry, které se občas objeví a skvěle osvěží hratelnost, ať už podle mě jedna z nejlepších rytmických her ever či už jen vyndavání plechovky z automatu.

Je opravdu těžké tuto hru popsat v recenzi jelikož nikomu nechci zkazit zážitek a proto to celé teď shrnu: Představte si dobře udělané Life is Strange zkombinované s hravostí a Mysteriózností Twin Peaks. Tahle hra je unikát, do poslední chvíle vás celý svět ve hře bude zajímat, hra skvěle graduje, dokáže jak rozesmát, tak rozesmutnět, vyděsit či zahřát u srdce. Tohle je příběhová hra, tohle je zážitek roku, škoda že trvá jen 10 hodin.

Night in the Woods je zapomenutý klenot, který strká do kapsy všechny filmové adventury od Telltale apod. Takhle se ten žánr dělá, tohle je jasná ukázka toho co s tímto žánrem dělat.

MUST BUY, nejlepší hra roku a i celkově.... OUKEJ UŽ JSEM SE PROBUDIL Z TOHO HERNÍHO RAUŠE !!!!

Pro: Postavy, hudba, scénář, vizuální stránka, vše jednoduše

Proti: Možná délka a pro někoho absence dabingu

+31
  • PC 80
Musím říct, že tyto moderní kombinace plošinovky s adventurou se mi pozdávají. Před lety mě oslnil Oxenfree a dnes to pro změnu zvládl Night in the Woods. Co je nicméně na této hře tak zajímavé?

Úvod hry začal jasně. Zhostíte se role kočičky Mae, která se vrací po nezdařilém pokusu na vysoké škole zpátky domů, do amerického zapadákova. Setkává se s rodiči, s kamarády, se kterými prožila dětství. No a i když animace a americké maloměsto vypadá poměrně dětsky, okamžitě zjistíte, že zdání jednoznačně klame. Dětské tu není zhola nic. Naopak, Night in the Woods totiž nabízí příběh zvířátek, majících lidskou podobu jako ve Farmě zvířat, které se v americkém maloměstě zasekli a převládá u nich strach, zmar a deprese. To všechno hlavně z toho, že se zasekli v zemi nikoho, v oblasti, která nikoho nezajímá, v prostředí, kde se nic neděje a setkání s přáteli je stále stejně...stejné. No a Mae, které se v duši zlomily všechny naděje, které ve svůj život měla, se do tohoto prostředí vrací a melancholicky se po letech s kamarády, kteří se nijak výrazně neposunuli, setkává. Navíc, když se poprvé sejdou v tamní hospodě, tak cestou domů na cestě potkají utrženou ruku, což s nimi hne, a tak se vlastně rozjíždí příběh této hry.

Zajímavé na této hře je především to, že skrývá celou řadu originálních nápadů. Když pominu pěkné grafické zpracování, tak se musím přiznat, že městečko docela pěkně žije. Postavičky se v něm pohybují, dá se s nimi celkem pravidelně povídat. Navíc se tu děj odehrává den po dni, takže s Mae standardně chodíte spát, sem tam si zahrajete plošinovku v nějakých jejích nočních můrách, a zároveň víte, že každý další den bude jiný. A to i přesto, že se odehrává ve stejném městě, na stejných místech. To ale výčet nápadů nekončí, tou největší devizou jsou určitě minihry, kterých není pomálu a příjemně tak přidávají na hratelnosti.

Minihry, bych řekl, jsou dokonce zásadním prvkem hratelnosti této adventury. Mae je jednak baskytaristka, její parta je i kapelou, a tak pravidelně chodíte na zkoušky, kde si brnkáte rytmy po vzoru Guitar Hero (mimochodem hra disponuje nápaditým a zábavným soundtrackem). Mae také vlastní počítač a v něm si máte možnost pro změnu zahrát další hříčku. A takových hříček je tu překvapivě víc.

Ke hře neodmyslitelně patří i dialogy. Jelikož celá hra simuluje život Mae, představuje emoce její, jejich přátel a rodičů, včetně existenciálních diskuzí, tak chci podotknout, že na tom všem mají vliv právě samotné dialogy. Tahle slangová angličtina tady je zatraceně děsná. Jak kdyby ty dialogy psal nějakej bláznivej Texasan, kteří jsou obecně považováni za obyvatele státu s nejhorší a nejnespisovnější angličtinou v USA vůbec. Na druhou stranu ale právě to dodává na podkreslení emocí a i když jsem s tím měl problém, ve výsledku jsem to vlastně ocenil. Mae mi totiž díky tomu dokázala přirůst k srdci.

Night in the Woods je tedy přesně tou adventurou, která pracuje s emocemi každého z hráčů a po cirka 8-10 hodinách hraní Vám bude až smutno, že je konec. Na ten život v americkém maloměstě si totiž rádi zvyknete a docela rádi se k němu vracíte. Co naplat, ale i takové hry jako je tato, musí jednou skončit. Mae je zbloudilá duše, nedospělý teenager, který se vzteká na celý svět a Vy jste hráč, který se jí rozhodnete pomoci.

Komplet tříhodinový soundtrack ke hře, který se překvapivě dá celý poslouchat, složený hlavním vývojářem této hry - Alecem Holowkou.

Pro: Pěkný živý svět amerického maloměsta, do kterého se vrátí zbloudilá duše Mae. Zajímavá paralela lidských problémů ve zvířecích postavách. Navíc nad městečkem se rozpíná nevyřčená minulost. Slibný začátek, že?

Proti: Největším problémem jsem měl se slangovou angličtinou, s dialogy, se kterými byl boj se poprat. Závěr také mohl být nápaditější.

+28
  • PC 85
Splnené v rámci HC módu hernej výzvy 2018 - 10. "Válka periferií"

Je málo hier, pri hraní ktorých sa človek len tak zastaví, aby počúval hudbu, prípadne aby nedokončil scénu, nech hrá jej hudba dlhšie. Pri Night in the Woods sa mi to stalo veľakrát. Je zvláštne začínať komentár práve hudobnou zložkou, no v tejto hre je dosť podstatná. Nielen pre to, že je rôznych žánrov a naozaj originálna a kvalitná, ale i preto, že je súčasťou samotnej hernej náplne. Hráč sa v "guitar hero-like" minihre zúčastňuje skúšok kapely hrajúc na basgitaru a taktiež skladá dokopy melódie "odhalovaním" muzikantov v snových sekvenciach. V oboch prípadoch je to do hry zakomponované organicky a atmosféricky.

Night in the Woods je zvláštne tým, že dej sa odvíja naozaj pomaly a minimálne do polovice hry človek i premýšľa, čo je vlastne hlavným dejom, pre množstvo myšlienok, ktoré sa v hre vyskytne. Nenechajte sa zmiasť roztomilým umeleckým stvárnením humanoidných zvierat, témy v NitW sú dospelejšie, než sme v hrách zvyknutí - duševné zdravie, vlastná sexualita, americká stredná trieda a život mladých ľudí v malom "zapadákove", hľadanie viery v niečo - to sú všetko témy, ktoré sú dnes aktuálne nielen v amerike, na ktorú hra reflektuje aj bez použitia popkultúrnych odkazov. Super je, že to robí veľmi nenásilne. Ak napríklad zistíte, že nejaká postava má homosexuálnu orientáciu, nepríde k Vám tá informácia "epicky" ako od BioWare, kde Vám to tá postava neprirodzene dramaticky vyhučí na začiatku dialógu. Tu je to súčasťou bežného života, tak ako naozaj, bez toho aby na to musel niekto špeciálne poukazovať alebo to rozoberať.

Napriek tomu, že tém je veľa, sú dávkované pomerne dobre a bez zmätku. Hru odľahčuje pravidelný a veľmi kvalitný humor, ktorý je zvyčajne suchý, sarkastický až cynický, ale vie byť aj láskavý (v záležitosti od postáv v danej scéne). Práve prostredníctvom vyššie spomínaných tém a humoru sú nádherne vykreslené jednotlivé postavy, ktoré sú aj vieryhodnejšie, než to býva v súčasných wannabe vážnych hrách. Postavy majú svoje chyby a nedostatky a častokrát dochádza k tomu, že sa nevedia navzájom do určitého momentu pochopiť. V tomto smere je príbeh veľmi dobre napísaný, kým v neskoršej fáze neprevezme hlavný ťah mysteriózna zápletka. Jej zavŕšenie patrí žiaľ medzi tie slabšie momenty hry, rovnako aj nutnosť pravidelného backtrackingu mestečkom, ktoré je hlavnou hracou plochou po väčšinu hry. Mimo týchto dvoch elementov je Night in the Woods jedným z najšpecifickejších a najsilnejších zážitkov, ktoré som mal možnosť si za posledné roky zahrať. Škoda len toho klopýtnutia tesne pred koncom. Mohla to byť perfektná hra.

Pro: hudba, atmosféra, grafika, postavy a dialógy, väčšina príbehu a dospelé témy

Proti: nutnosť backtrackingu, záver mysterióznej časti zápletky

+23 +24 −1
  • PS5 95
Předem bych chtěla upozornit, že se v mém komentáři mohou najít menší spoilery, ne sice k příběhu či nějakým zvratům, ale pokud si chce někdo užít hru úplně naslepo, tak by to neměl číst.

Příběh této hry pro mě až tak důležitý nebyl a vlastně není to pro mě něco, kvůli čemu jsem se pustila i do druhého hraní, což dělám jen výjimečně.  Hlavní příběh tvoří pevnou kostru hry, která by však nikdy nebyla kompletní bez jednotlivých interakcí i s bezvýznamnými postavami, bez skvěle vykreslené atmosféry maloměsta, bez menších detailů a rozhovorů, které ke zmíněné kostře přidávají život a hra tak funguje jako organický celek.
 
V čem Night in the Woods naprosto vyniká, jsou již zmíněné postavy a prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Ačkoliv jsem v americkém maloměstě nevyrůstala, tak jsem se dokázala vžít do situace, ve které se do mého rodného města vracím jako někdo, kdo nějak selhal a nedostál očekávání. Navíc atmosféru a celkovou mentalitu obyvatel vystihli autoři tak dobře, že jsem se tam sama cítila blbě a někdy nepříjemně, ale vlastně to bylo naprosto super, jak se to na mě přeneslo. Každý den jsem poctivě obíhalo město, abych složila další střípky života místních obyvatel a aby na mě dýchla jejich odevzdanost, zpátečnictví, lhostejnost, melancholie, ale někdy i malé radosti a snad i naděje na lepší život.

Hra, zdá se, normalizuje odlišnost, dává pocit, že být divný, jiný a ne úplně psychicky v pořádku, je normální. Postavy si vedou své divné dialogy, a nejsou za to, alespoň ne svými vrstevníky, odsuzovány. Dialogy představují hlavní plus hry. Přišly mi tak originální, neotřelé a svým způsobem až poetické, že mě nenudilo číst je celé ani na druhý průchod hrou. Zde se obrátím ke srovnání například se hrou Persona 5, v níž dialogy také dominovaly, ale postrádaly lehkost a zábavnost.

Po odehrání hry jsem zaznamenala, že někteří hráči mají problémy s hlavním postavou Mae, že je jim nesympatická a že se s ní nedokážou ztotožnit. Mae má totiž nemálo charakteristických chyb a je možná nezvyk, že protagonista hry není dokonalý nebo se k oné dokonalosti ani neblíží. Snažila se být strašně dospělá, neustále obyvatele města opravovala, že není žádné dítě nebo je že dospělá, ale z obrazovky na mě křičela její dětinskost, naivita, sebestřednost a řešila takové problémy, které bych tak čekala od nějakého nevyzrálého teenagera. Sama podle mě neví, jestli chce být dospělá nebo ne. Proč by to také měla chtít, když vidí, jak se chovají ostatní dospělí? Ještě si chce užívat život bez nutnosti nést následky za své činy a zažívat také jistý pocit nesmrtelnosti, který k dospívání patří (můžu spadnout ze stromu, dostat zásah elektrickým proudem, nic se mi nestane). Zároveň je tlačena dospělou společností a hlavně svými rodiči k zapojení se do "procesu" práce - volno (nudná televize/kniha) - spánek - práce. Je na pomezí, což je asi normální pro člověka, kterému je 20 let. 

Nejvíce mě tato její nevyspělost praštila do očí, když jsem v mém prvním průchodu trávila volný čas s Beaou, která se stala jejím protikladem. Ta totiž na rozdíl od Mae zůstala ve městě, nesplnila si sen v podobě vystudování školy a naopak se její život obrátil tragickým směrem (proto Mae její život závidí), takže trávení času s ní pro mě bylo naplněno beznadějí a smutkem. Byť některé scény byly i vtipné a milé na odlehčení situace, tak celkové vyznění bylo pochmurné. Nikdy jsem tak moc nestyděla za postavu, za kterou hraji, jako v případě Mae, kdy dokázala zapomenout nebo si neuvědomit jednu podstatnou událost v životě její kamarádky z dětství. 

Ovšem v průběhu těch pár herních dní Mae dokáže dospět, začne si více uvědomovat, že sama musí převzít zodpovědnost za svůj život, že její činy mají následky a že už nejde před reálným životem více utíkat. Navíc bylo skvěle vykresleno, že ani psychická nemoc/problémy nemohou ospravedlňovat naprosto jakékoliv jednání. Dokázala jsem s ní více sblížit, pochopit, jaký tlak na ni její matka dokázala ohledně školy vyvíjet, že její dětství poznamenané rodičem - alkoholikem nebylo tak růžové a že pro ni návrat do tohoto místa je jeden velký stresor. A že možná proto se uchýlila k chování dítěte, které v tomto místě jako jediné znala a ve kterém se možná cítila více v bezpečí než v nové roli dospělého. Když k tomu přičtu ještě popisy její disociace, tak mi vlastně přišla strašně lidská a hodně uvěřitelná postava.

Trávení času s přáteli Mae patří k nejzábavnějším a nejemocionálnějším částem hry, ať už se vydáte cestou Gregga nebo Bei. Tohle opravdu není: běž, najdi, přines, vybij, vrať se. Přátele poznáváme hlouběji, odkrývají se jejich bolestivá místa. A tato smutná hloubka je geniálně spojena s úsměvnými minihrami a někdy až trochu šílenými způsoby zábavy.

Naprosto mě uchvátilo audio-vizuální zpracování hry a zvlášť teda hudba se hodně povedla. Ta  netvoří pouze dokreslení scén, ale přímo se podílí na jejich utváření. Úžasné jsou skladby provázející snové světy Mae, kdy se postupně přidávají další a další nástroje. Nebo relaxační píseň hrající při pochůzkách po městě či při hledání dusk stars. 

A co je vlastně nejlepší? Že tak, jak to vidím já, to nemusí druhý vůbec vidět. Že zatímco já najdu pochopení v Mae, tak jiní budou souznět s jinou postavou. Že každý z nás v té hře může najít něco svého a interpretovat události ve hře dle sebe.
+23