Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

What Remains of Edith Finch

84
49 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
25.04.2017 PCPS4
19.07.2017 XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://edithfinch.com/
What Remains of Edith Finch je FPS adventúra s prvkami walking simulátoru, ktorá je vlastne surrealistickou mozaikou príbehov o smrti v jednom šialenom dome. Tento dom je už vyše 100 rokov sídlom rodiny Finchovcov. Každý z členov k nemu nejako prispel a tak sa v ňom mieša mnoho rôznych charakteristík a prvkov. Zároveň v ňom každý z členov rodiny zomrel a dom tak slúži aj ako pomník života týchto postáv.

V hre sa vžijete sa do úlohy Edith Finchovej, ktorá do domu prichádza. Pomaly začína otvárať jednotlivé izby venované jednotlivým členom rodiny a odhaľuje ich pozadie. Žiadni z členov rodiny neboli rovnakí a tak sa pred vami zjaví pestrá paleta rôznych charakterov. Jednotlivé príbehy sa síce sústredia na individuálne postavy, no dom je príbehom celej rodiny.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Poslední roky preferuji krátké adventury prosté vyšších interakcí. Jak šlo očekávat, po úspěchu dvou modifikací (Dear Esther a The Stanley Parable) se s tímto odvětvím adventur roztrhl pytel a prakticky jsou na každém kroku. Jak ty lepší, Gone Home nebo Firewatch, tak i ty horší, Virginia a The Park. Nicméně nelze se tomu divit, nejsou příliš náročné na vývoj, a i hráči dnes preferují kratší, ale o to intenzivnější zážitek.

Právě takovým je i výlet do sídla Finchů. Titul What Remains of Edith Finch nabízí návrat do rodinného domu na pobřeží, a podobně jako ve zmíněném Gone Home, i zde odkrýváme skrytá tajemství a události zde proběhlé. A právě retrospektivní návrat do dob jednotlivých z Finchů je tím, co posouvá titul na kvalitativní škále vysoko. Míra nápadů je nezvykle vysoká, a můžeme se setkat s výjevy do jisté míry originálními. Využití média hry je zde nadstandardní, a některé z „flashbacků“ jsou více než zapamatovatelné. Prakticky každá ze scén se snaží přijít s trochu jiným vjemem, a během cca dvou až tří hodinové hrací doby se vystřídá celá řada rozdílných výjevů. Jednou se podíváme do komiksu, podruhé zase do velké podmořské potvory. Vše jednoduše a důmyslně provedené, snadno ovladatelné.

Fragmenty životů (a jejich konců) členů rodiny tvoří nezvyklý, ovšem fungující mix kvalitní zábavy.

Pro: originalita a obsah

Proti: někdy technická stránka a konec

+23+24 / -1
  • PC --
Sleduju scénu z pohledu dítěte. To sedí ve vaně a hraje si s hromadou hraček, mimo jiné i s žabkou, stádem gumových kačenek nebo jednou velrybou. A taxe tak čvachtám, jezdím s žabkou sem a tam a najednou vidím přítelkyni, jak na mě nechápavě civí. "Co to prosimtě hraješ?". "Hm... no to je jako malé dítě a já tam mám s těma hračkama... no to ti nebudu vysvětlovat, je to moc složité" a pokračuju s vážným xichtem v nahánění kachen kolem dokola. No, vysvětlete to...

WRoEF je krásně melancholická hra. Vypráví retrospektivně příběh rodiny Finchů, jejichž členové postupně umírali kvůli nešťastné náhodě nebo jiné záhadné příčiny. Kletba nebo osud? Edith se vrací do rodinného sídla, které opustila jako malá ještě se svou matkou. Dům má na střeše naprosto nereálnou nástavbu, snad aby ho autoři udělali ještě záhadnějším. Bohužel to působí trochu burtonovsky, ale co už...

Oproti jiným "immersive walk" simulátorům obsahuje WRoEF docela dost interakce. Celá se odehrává v jednom domě a malém přilehlém okolí. Autoři kladli důraz na detailní vyobrazení pokojů tak, jako by je někdo opustil a už se do nich nikdy nevrátil. Každý člen rodiny má svůj vlastní originální minipříběh o tom jak zahynul a právě v tom tkví hlavní síla celé hry. Nechci popisovat detaily, to se prostě musí zažít. Vypíchnu snad jen Lewise, protože vyprávění jeho osudu bylo emočně nejsilnější a zároveň nejgeniálnější.

Připomínku bych měl k nasvětlení scén, které mi přišlo dost mizerné. Často jsem viděl úplné kulové, nepomohlo ani zesvětlení a vůbec bych byl raději, kdyby byly barvy sytější a živější. Přijde mi, jako by autoři šli o krok zpět a Unreal4 engine částečně degradovali do jakéhosi pokusu o cell shade.

Jen tak mimochodem, při sklonění pohledu hráč vidí tělo hrdinky a už při prvním pohledu je jasné, že to panděro není tuk... Na můj vkus končí WRoEF možná až příliš smutně, ale o to víc si jej budu pamatovat. Jen si před hraním počkejte na tu správnou nostalgickou notu, protože nebudete chtít být rušeni.

Hodnocení: ✰✰✰
+22+22 / 0
  • PC --
What Remains of Edith Finch je strašně zvláštní hra. Sedím tu ve svém pokoji ve dvě ráno, a přemýšlím co vše můžu říct, aniž bych cokoliv vyspoiloval. Je to walking simulator, ale narozdíl od Gone Home vypráví docela povedený příběh rodiny Finchových. Hra je docela krátká, cca 2 až 3 hodiny. Musím však říct, že je to jeden z mála walking simulátorů, který se mnou opravdu emočně pohnul. Ke dnešnímu datu je hra zdarma na Epic Storu, no neberte to za tu cenu. Každopádně, pokud budete mít šanci, rozhodně si to zahrejte, hra má krásný, melancholický příběh, nádhernou grafiku, a intuitivní hratelnost. Hru si nejspíš nezahrajete dvakrát, celý příběh nejspíš odhalíte najednou, ale o to déle nad ním budete dumat další hodiny po odehrání. Tohle není ani tak moc hra, jako zážitek, proto bych se raději pozdržel hodnocení.

Pro: Sakra, jsou tohle slzy? Prostředí vám řekne vše co potřebujete vědět, titulky

Proti: Krátká herní doba, ocenil bych kdyby některé animace byly automatické, chvilku jsem jen tak seděl a čekal jestli se ta zatracená knížka zavře sama nebo jestli musím něco zmáčknout

+18+18 / 0
  • PS4 100
Giant Sparrow od své prvotiny neuvěřitelně dospěli. Ve What Remains of Edith Finch potvrzují, že hry dokáží být vrcholem audiovizuální tvorby, do které se slévají všechny tradiční formy umění. Z vcelku jednoduše vystavěného příběhu se díky originální interaktivitě stal zážitek, jenž jiné médium nemůže nabídnout. Takříkajíc next-gen vyprávění. Edith se těžko popisuje bez spoilerů a je lepší si ji zahrát bez jakýchkoliv informací. Proto doporučují nečíst dál a nečíst vůbec nic. Prostě si to celé užít s čistou hlavou.

Spousta her se snaží vyprávět, ale málokterá to opravdu dokáže. Edith mě proto nadchla od prvních krůčků nekompromisním vedením hráče pomocí slov. Slov, které jsou smysluplně součástí prostředí a často také hratelnosti. Design bez nápověd a šipek jsme tu měli mnohokrát, avšak málokdy v tak estetické a přirozené formě.

Jak Edith postupně prochází fantaskním domem své rodiny, který rostl spolu se svými majiteli tak, jak to jen magický realismus dokáže, objevuje jednotlivé příběhy svých předků. Každý příběh je vyprávěn nejen slovy, ale i svým zpracováním a vlastní unikátní hratelností. Máme tu plazení s lidožroutským červem, dechberoucí moment na houpačce, strašení v komiksu, nostalgické fotografování a mnoho dalších různě interaktivních pasáží. Každou s vlastní sadou ovládání, což v závěru dělá vcelku neuvěřitelný počet různých ovládacích schémat (bez nápovědy!) a přitom vše působí naprosto přirozeně.

Každý z příběhů by si zasloužil dlouhý rozbor u piva, ale nejvíce uhrančivé (= do očí bijící) jsou zřejmě dva. Malý Gregory hráče kouzelně přenese do mysli ročního dítěte, hrajícího si ve vaně. A dokonce ho přiměje hrát si s žabičkou do rytmu Čajkovského, aby s nim nakonec doplaval za světlem na konci tunelu. Neuvěřitelné. Videogames, right? Stejně silně zapůsobí Lewis a jeho ubíjející práce v konzervárně. Tohle je tak geniální ukázka skloubení hratelnosti, myšlenky a pocitů, že jsem jen nevěřícně zíral, jak plynulým a strhujícím způsobem hra dokáže navodit pocit monotónní činnosti a únik do vlastního světa.
A pak vlastně i příběh poslední. To když se pomalu dostáváme s prabábi Edie k jádru pudla, když v tom jsme doslova vytržení z děje a ten je navždy ztracen. Smutné, tajuplné, krásné. Jako celá hra.

Edith Finch se bezesporu jednou zapíše do gamedesignérských učebnic. Než se toho ale dočká, musí jí stačit, že v mých očích je zapsána jako jeden z nejkrásnějších herních zážitků a nejlepší příklad toho, že hry by neměly spoléhat jen na přebírání tradičních forem. Měly by si vytvářet vlastní.

PS: Propojení s The Unfinished Swan zahřálo u srdíčka. Krásný detail.
+16+16 / 0
  • PC 85
Zajímavý kontrast dohrát v jeden den Typing of the Dead: Overkill a poté What Remains of Edith Finch. Tyto dva zážitky by od sebe nemohly být vzdálenější, vkutku pravý opak. A Edith je také výborná. Když už walking sim, tak takhle - atmosférický, inventivní a nepředvídatelný. Ty dvě a půl hodiny utekly jak voda. A to jsem si myslel, že si dám po Firewatch od tohoto žánru pauzu, ale Edith za to stála. Nejvíc mi v paměti nejspíš utkví Lewis, Gregory, a samozřejmě samotná Edith.
Kdysi se mi docela líbilo Dear Esther. Stylově asi nejpodobnější hra Edith. Ale tam kde u mě Dear Esther bodovala hlavně audiovizuálem, Edith navrch dává skutečně fungující narativ a místy i překvapivě neotřelý gameplay a nápady. Až mě to překvapilo. A teď si konečně jdu přečíst článeko Edith od Adriana Chmielarze.
+14+14 / 0